HANS-HARRY DRÖBIGER

Universität Vilnius,

Filozofická fakulta v Kaunasu

Směry výzkumu: kognitivní lingvistika, metafora, metonymie, teorie a praxe překladu.

K ZACHÁZENÍ S NĚMECKÝMI OZNAČENÍMI REALIÍ V LITEVSKÝCH PŘEKLADECH DĚTSKÝCH A DOMÁCÍCH POHÁDEK BRATŘÍ GRIMMŮ

Ekvivalenty německých označení realií v litevských překladech Bratří Grimmů Dětských a domácích pohádek

ANOTACE

Příspěvek se zabývá úlohou konceptuální metonymie při dosahování denotativní ekvivalence německých označení realií v litevštině. Jde tedy o pokus o interdisciplinární propojení translatologie a kognitivní lingvistiky.

Předmětem výzkumu jsou Dětské a domácí pohádky bratří Grimmů, které svými 200 pohádkami tvoří uzavřený výzkumný korpus a jako texty z 19. století představují zdroj sociálněhistorického a kulturněhistorického výzkumu. Hlavní metodou zkoumání ekvivalence je jazykové srovnávání, opřené o lexikografickou kodifikaci označení realií v německých a litevských slovnících.

V oddíle „Teoretická východiska“ jsou stručně vysvětleny pojmy pohádka, kultura, realie, označení realií, metonymie a systém typů ekvivalence podle Wernera Kollera (2011). V oddíle „Označení realií v KHM: mezi ekvivalencí a metonymií“ je pojednáno o zacházení s německými označeními realií v litevských

KLÍČOVÁ SLOVA: pohádka, bratři Grimmové, označení realie, kontiguita, metonymie, ekvivalence, německý jazyk, litevský jazyk.

KLÍČOVÁ SLOVA: pohádka, bratři Grimmové, kulturně specifická slova, kontiguita, metonymie, ekvivalence, německý jazyk, litevský jazyk.

Straipsniai / Articles

201

HANS-HARRY DRÖBIGER

Zkoumají se překlady pohádek. Na základě srovnání originálu a překladů jsou vymezeny tři typy ekvivalence: 1. úplná ekvivalence, při níž metonymie nehraje žádnou roli; 2. ekvivalence, při níž dochází ke konceptuálním posunům v prostoru kontiguity, které se projevují jako metonymický posun, metonymické převrácení a metonymické zkreslení; 3. nulová ekvivalence, jejímž hlavním znakem je začleňování cizích slov.

Příspěvek uzavírají závěry, které poukazují na nové možnosti zkoumání ekvivalence a konceptuální metonymie.

ANNOTATION

Cílem článku je propojit model kognitivní metonymie s modelem typů denotativní ekvivalence na úrovni slov a prověřit vysvětlovací potenciál modelu kognitivní metonymie při popisu a objasnění užívání slovních ekvivalentů v litevských překladech pohádek bratří Grimmů od Juozase Balčikonise (1938–1939) a Adomase Druktenise (1999–2001). Pohádky bratří Grimmů (GFT) lze v širším smyslu vnímat jako pramen k dějinám kultury a společenského života v německy mluvících zemích 19. století.

Kulturně specifická slova a) odkazují na zvláštní kulturní znalosti, které nejsou z historického hlediska slučitelné, nebo nejsou slučitelné úplně, se strukturou znalostí v současnosti, a b) odkazují na společné kulturní znalosti společenství německy mluvících zemí. Překlady GFT představují způsoby, jak německá kulturně specifická slova zpřístupnit zahraničním čtenářům. V tomto článku chci ukázat, zda a jak překladatelé výběrem ekvivalentů dosáhli správného a přiměřeného porozumění kulturně specifickým slovům. To umožňuje ukázat, jaké sémantické a kognitivní postupy stojí za užitím určitých ekvivalentů. Srovnáním německého originálu se dvěma litevskými překlady lze zjistit, zda a jak jsou kulturně specifická slova původních textů v překladech převedena, a nakonec induktivně vyvodit, do jaké míry se konceptuální metonymie podílí na převodu kulturně specifických slov v cílových textech. Jejich zkoumáním lze v rámci kognitivní lingvistiky navrhnout úpravy teorie konceptuální metonymie.

ÚVOD: CÍL, PŘEDMĚT VÝZKUMU A METODY PŘÍSPĚVKU

Cílem tohoto příspěvku je na základě úvah o konceptuální metonymii navázat vztah k modelu typů denotativní ekvivalence podle Wernera Kollera (2011) a tím ověřit, nakolik je potenciál konceptuální metonymie vhodný pro zkoumání způsobů nakládání s německými označeními reálií v litevských překladech Pohádek pro děti a domácnost a

202

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Zur Handhabung deutscher Realienbezeichnungen in den ins Litauische übersetzten Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm

Domácích pohádek bratří Grimmů od Juozase Balčikonise a Adomase Pruktenise. Výzkumný korpus tvoří sbírka pohádek bratří Grimmů, která se celosvětově proslavila pod názvem Kinder- und Hausmärchen (KHM). Od prvního vydání v roce 1812 prošla tato sbírka několika vydáními a dotisky, z nichž některá byla podstatně přepracována. Ve svém výzkumu vycházím z Ausgabe letzter Hand mit den Originalanmerkungen der Brüder Grimm z roku 1857, v novém vydání z roku 2010, které obsahuje 200 kanonizovaných pohádek. Z toho plyne, že KHM tvoří uzavřený korpus, což je pro zamýšlený výzkum výhodné, neboť obsahová kvalita pohádek (jako kulturněhistorického a sociálněhistorického pramene) i jejich jazyková podoba jsou úzce spjaty s obdobím jejich sběru, písemného zaznamenání a vydání (1812–1857). Oba litevské překlady vycházejí z Ausgabe letzter Hand, liší se však chronologicky i z hlediska edičního zpracování. Balčikonisův překlad vznikl v letech 1938–1939, Druktenisův v letech 1999–2001. Ve vydání Balčikonisova překladu (2010) chybí 20 pohádek¹; vydání Druktenisova překladu (1999–2001) je úplné.

Zaměření na označení reálií v KHM je odůvodněno tím, že tyto zvláštní lexikální jednotky a) odkazují na kulturní znalosti, které z historického hlediska nejsou (již) slučitelné se strukturami znalostí současnosti, a b) odkazují na obecné kulturní znalosti německého jazykového a kulturního společenství. Litevské ekvivalenty použité v překladech ovlivňují zpřístupnění těchto kulturních znalostí, cizích z hlediska prostoru i času, litevským čtenářům. Obecně je nakládání s označeními reálií při překladu spojeno s problémem lexikálně-sémantické ekvivalence mezi dvěma jazyky.

K dosažení stanoveného cíle – deduktivně ověřit Kollerův model typů ekvivalence analýzou slov v pohádkových textech, z nichž výzkum vychází – se z textového korpusu vybírá lexikální materiál označující kulturní objekty v dějích pohádek. Jako základ pro rozhodnutí, zda jde o označení reálií, slouží vedle současných a historických slovníků němčiny především onomaziologický slovník Franze Dorn-

¹ Chybějí pohádky č. 38 „Die Hochzeit der Frau Füchsin“, 39.2 „Die Wichtelmänner. Zweites Märchen“, 39.3 „Die Wichtelmänner. Drittes Märchen“, 41 „Herr Korbes“, 42 „Der Herr Gevatter“, 43 „Frau Trude“, 45 „Däumerlings Wanderschaft“, 66 „Häsichenbraut“, 95 „Der alte Hildebrand“, 105 „Märchen von der Unke“, 131 „Die schöne Katrinelje und Pif Paf Poltrie“, 132 „Der Fuchs und das Pferd“, 138 „Knoist und seine drei Söhne“, 139 „Das Mädchen von Brakel“, 140 „Das Hausgesinde“, 149 „Der Hahnenbalken“, 150 „Die alte Bettelfrau“, 170 „Lieb und Leid teilen“, 183 „Der Riese und der Schneider“, 190 „Die Brosamen auf dem Tisch“.

Straipsniai / Articles

203

HANS-HARRY DRÖßIGER

seiff slouží ke stanovení systematiky věcných oblastí z hlediska rozsahu a obsahu kulturního vědění². Porovnáním německého originálu s oběma litevskými překlady lze nakonec zjistit, zda a jak byly reálie uvedené v originálu se svými kulturními referencemi v překladech reprodukovány, takže lze induktivně vyvodit, do jaké míry se konceptuální metonymie podílí na zacházení s reáliemi v překladech. Z toho nakonec vyplývají možnosti modifikace kognitivnělingvistických přístupů ke konceptuální metonymii.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA

1. Pohádka

Pohádka je považována za epický žánr (také genre) a charakterizuje se jako fantastické, realitu přesahující, variabilní vyprávění, které lze odlišit od mýtu absencí sféry bohů a od pověsti absencí konkrétních historických a geografických souvislostí. Za hlavní znaky pohádky se obecně uvádějí bezčasovost a bezprostorovost, samozřejmé překračování přírodních a kauzálních zákonů (např. proměny, mluvící zvířata, rostliny či předměty) a výskyt bájných bytostí, jako jsou obři, trpaslíci, čarodějnice a draci (srov. Metzler Literatur Lexikon 1990: 292). V pohádkách se nicméně objevují určité rekvizity, které mohou často tvořit podstatnou součást děje, v každém případě však představují předměty kultury zprostředkované pohádkou (každodenní, státně-společenské, dvorské kultury apod.), a jsou tedy dokladem historické autenticity. Přijmeme-li pojetí pohádek jako kulturněhistorických a sociálněhistorických pramenů (srov. Metzler Literatur Lexikon 1990: 293), lze KHM právě díky výskytu těchto rekvizit využít k utváření představ o minulých historických epochách, které lze v širším smyslu označit jako středověk. To, co se zde nazývá rekvizitami, jsou historické kulturní objekty, na něž se odkazuje zvláštními označeními reálií. Je ovšem třeba konstatovat také to, že KHM jsou součástí obecného literárního a jazykového dědictví německého jazykového a kulturního společenství, a proto řada lexikálních jednotek jako obecnější označení reálií odkazuje rovněž k obecnému kulturnímu pozadí.

² Podle systematiky Franze Dornseiffa (2004) jde o věcné skupiny 2 „Život“; 4 „Velikost, množství, číslo“; 8 „Místo a změna místa“, 11 „Myšlení“, 14 „Umění a kultura“; 15 „Soužití“; 16 „Jídlo a pití“, 18 „Společnost“, 19 „Přístroje, technika“, 20 „Hospodářství, finance“, 21 „Právo, etika“, 22 „Náboženství, nadpřirozeno“.

204

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Zur Handhabung deutscher Realienbezeichnungen in den ins Litauische übersetzten Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm

2. Kultura, reálie, označení reálií

Haß-Zumkehr, která vychází z novějšího, rozšířeného pojetí kultury u Hansena³, popisuje pojem kultury takto:

„Přesahuje politicko-sociální faktory a zahrnuje hodnotové postoje a orientace sociálních prostředí i jejich konstruktivní charakter. Sociální skupiny kulturní orientace nejen receptivně ‚přejímají‘, ale také je aktivně mění a předávají.“ (Haß-Zumkehr 2001: 2)

Cavagnoli podobně usuzuje, že jazyk lze chápat jak jako produkt kultury, tak jako zrcadlo a médium kulturních představ; kultura pak zahrnuje veškerá schémata chování, hodnoty i zkušenosti (srov. Cavagnoli 2005: 79 f.). Toto „zahrnování“ či „obsahování“ odkazuje k tzv. znalostem v pozadí, které se významně podílejí na utváření jazykového a kulturního společenství. Vědění si tedy nelze představit bez kultury. A přenos vědění prostřednictvím jazyka, například při překládání, je v zásadě vždy také přenosem kultury⁴. Kultura je „mnohovrstevnatý systém významuplných znaků, které slouží k tomu, abychom se dokázali orientovat v příslušném světě (...) Do této orientační funkce jsou zahrnuty jak existenciálně základní hodnoty, tak každodennější praktické konvence.“ (Haß-Zumkehr 2001: 15)

To znamená: 1. Kultura poskytuje orientaci – v rámci kultury se člověk musí orientovat. 2. Kulturní vědění je konvencionalizované a určitým způsobem kodifikované v jazykovém a kulturním společenství. 3. Kultura jako prostor vědění má stabilní a interpretovatelné komponenty (srov. Haß-Zumkehr 2001: 16 f.). Věcného jazykového vyjádření kulturního vědění v pozadí lze dosáhnout různými způsoby, například definicemi různého druhu v textech (včetně odborných textů), ve dvojjazyčných a vícejazyčných odborných slovnících a odborných encyklopediích, a při překládání užitím kodifikovaných ekvivalentů nebo, pokud chybějí, postupy vedoucími k vytvoření ekvivalentů.

Vycházíme-li z tohoto širokého pojetí kultury, lze za součást kultury považovat nejen objekty, jednání osob a vlastnosti či znaky objektů, osob a jednání, ale také morální, estetické, volitivní a utilitaristické koncepty.

Takto široké pojetí kultury pak logicky vede k širokému chápání pojmu reálie. Vycházíme-li z obecné definice reálií

³ Bibliografische Angaben zu Hansen. s. Haß-Zumkehr (2001).

⁴ Dornseiff (1964: 305 f.) nannte dies „Kulturübertragung“, und zwar im Sinne einer „erfreulichen Bereicherung im Begriffsvorrat“ einer Zielsprache.

Straipsniai / Articles

205

HANS-HARRY DRÖßIGER

als kulturspezifische Gegenstände und Handlungen (vgl. Nord 1993: 224) sowie als Identitätsträger einer nationalen/ethnischen Kultur im weitesten Sinne (vgl. Snell-Hornby et al. 1999: 288) folgt, wird zunächst klar,

„že reálie per se a de facto patří do souboru vědomostí jazykového a kulturního společenství, lze je definovat v rámci tohoto souboru vědomostí a jsou v něm vždy komunikativně dostupné, takže je možné na ně odkazovat a znovu se k nim vracet prostřednictvím příslušných označení. Tímto – někdy i výlučným – příslušenstvím k jazykovému a kulturnímu společenství představují reálie a jejich označení specifický překladatelský, nebo (obecněji) zprostředkovatelský problém.“ (Drößiger 2010: 36 f.)

Nord doporučuje, je-li třeba pracovat s označeními reálií, použít „vysvětlující překlad“, aby bylo možné podat informace o „kulturním zakotvení“ ve výchozím jazyce (srov. Nord 1993: 226).

Formulováno však z hlediska kognitivní lingvistiky jde o to, aby byly kulturní vědomosti jednoho jazykového a kulturního společenství druhému zpřístupněny v mysli, a tím i jazykově sdělitelné, aniž by bylo záměrem trvale měnit kulturní systém vědomostí cílového jazyka a kultury. V případě KHM se to týká výše uvedených dvou druhů kulturních vědomostí.

Bez ohledu na různé klasifikační modely reálií⁵ a jejich označení lze na základě jednoduché struktury pohádek (srov. Kindlers neues Literatur-Lexikon 1996: 916) induktivně vymezit určité kategorie reálií, které odpovídají složkám vyprávění v pohádce. Těmito složkami jsou postavy, místo děje, čas děje, průběh děje, rekvizity postav, místa a jednání.

Termín označení reálie je pokusem sjednotit lingvistická a translatologická pojetí tohoto jevu. Označení reálií se tak dříve i dnes označují mimo jiné těmito termíny: „cizí slova“ (H. Paul, W. Schmidt), „výpůjčky“ (W. Schmidt), „exotismy označení“ (T. Schip­pan, H. Glück), „specifické národní reálie“ (W. Fleischer), „exotismy“ (Ch. Römer / B. Matzke), „slovo reálie / označení reálie“ (E. Riesel, Ch. Nord).⁶ Termín Realienbezeichnung by měl být používán v zastřešujícím,

⁵ Eines der Modelle wäre das von Влахов/Флорин (s. 2009: 49–72), auf das aber hier aus Platzgründen nicht eingegangen werden kann. Ebenso geeignet sind systematische Darstellungen des Wortschatzes, wie sie für das Deutsche in Gestalt von systematischen Wörterbüchern, z. B. von Dornseiff Der deutsche Wortschatz nach Sachgruppen, entwickelt wurden.

⁶ Podrobnější vysvětlení pojmu označení reálií a konkrétní bibliografické údaje uvádím v Drößiger (2010: 36–52), kde jsem představil pojetí z různých lingvistických a translatologických disciplín.

206

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Zur Handhabung deutscher Realienbezeichnungen in den ins Litauische übersetzten Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm

obecném smyslu, aniž by se uplatňovalo kritérium „cizosti“, které se velmi často používá jako kritérium popisu v lexikologii a stylistice, protože tím vzniká možnost navázat na genealogický výzkum jazyků, který zdůrazňuje společné rysy indoevropských jazykových a kulturních společenství více než jejich rozdíly.

3. Typy ekvivalence a metonymie

Die Systematik der denotativen Äquivalenztypen nach Koller (s. 2011: 230–243) orientiert sich an den Äquivalenzbeziehungen zwischen den Lexemen zweier Sprachen (vgl. Koller 2011: 230), so dass die Anwendung dieser Systematik auf die Handhabung von Realienbezeichnungen im Rahmen von Übersetzungen sinnvoll erscheint. Eine gewisse Analogie zwischen den Äquivalenztypen nach Koller und den Auffassungen zur Metonymie (eine Übersicht hierzu s. Drößiger 2004: 30) führt zu der Schlussfolgerung, dass das Potenzial der Metonymie (des Kontiguitätsraumes) bei der Suche nach Äquivalenten für bestimmte Bezeichnungen der Ausgangssprache (AS) in einer Zielsprache (ZS) angewendet werden kann. Die folgende Übersicht verdeutlicht die gemeinte Analogie:

TABULKA 1. Typy ekvivalence a metonymie (zdroj: autor příspěvku)

Typ ekvivalence (podle Kollera) | Typy metonymie / posuny v prostoru kontiguity Jedna ku jedné | Metonymie není možná ani nutná, protože výchozí a cílový jazyk disponují sémanticky ekvivalentními označeními; to zahrnuje i konotativní a pragmatickou ekvivalenci, např. něm. Ungeheuer > lit. siaubūnas⁷ Jedna ku mnoha | V cílovém jazyce se používají různá lexémata z určitého prostoru kontiguity, pro který existuje ve výchozím jazyce polysémní lexém, např. něm. Frau > lit. moteris (základní význam v opozici k „muž“), žmona (manželka, vdaná žena), šeimininkė (hospodyně, hostitelka), ponia (oslovení). Mnoho ku jedné | Několik lexémů výchozího jazyka reprezentuje výsek prostoru kontiguity, přičemž v cílovém jazyce se použije hyperonymní lexém, např. něm. Kammer, Stube, Zimmer > lit. kambarys.

⁷ Všechny uvedené příklady pocházejí z KHM (německý originál a litevské překlady).

Straipsniai / Articles

207

HANS-HARRY DRÖßIGER

Typ ekvivalence (podle Kollera)

Typy metonymie / posuny v prostoru kontiguity

Ekvivalence jedna ku nule

Pro lexém výchozího jazyka neexistuje v cílovém jazyce ekvivalent, přičemž v cílovém jazyce lze na význam lexému výchozího jazyka odkazovat pomocí jiných pojmenovacích postupů, např. něm. ein rechtes Höllenfeuer > lit. baisiai prikūrenta. V takových případech lze pozorovat například metonymický vztah typu příčina–účinek.

Ekvivalence jedna ku části

Pro lexém výchozího jazyka se v cílovém jazyce jako ekvivalent použije lexém, který odkazuje pouze na část významu lexému výchozího jazyka, což zpravidla odpovídá metonymickému vztahu celek–část, např. něm. Keller > lit. pogrindis.

Jedinečnost určitých realií a jejich označení v rámci jednoho jazykového a kulturního společenství často nutí překladatele hledat postupy, jak s německými označeními realií zacházet věcně správně a přiměřeně adresátovi (srov. Drößiger 2011: 7 n.; Drößiger 2012: 8 n.). To se týká také možností, které nabízí metonymie, neboť výše uvedené jednotlivé postupy neumožňují teoreticky postihnout všechny metonymické typy skutečně uplatněné v překládaných textech. Důvod spočívá v samotné povaze metonymie, neboť „metonymie (resp. kontiguita) je také procesem, který mluvčím/pisatelům umožňuje dané vědění do jisté míry tvořivě modifikovat (...)“: (Drößiger 2007: 175)

Někdy při tom překladatel překročí přiměřenou míru, tj. posun v prostoru kontiguity je příliš dalekosáhlý, takže dochází k narušení rovnováhy mezi věcnou správností a přiměřeností adresátovi, a v důsledku toho již nelze o „posunu“ hovořit v obvyklém smyslu (viz níže oddíl o metonymickém zkreslení).

OZNAČENÍ REALIÍ V KHM: MEZI EKVIVALENCÍ A METONYMIÍ

Znalosti o základech každodenního života ve společenských společenstvích, o kulturním, ekonomickém, duchovním a sociálním potenciálu přírody, o zvládání existence v podobě práce a duchovních

208

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Zur Handhabung deutscher Realienbezeichnungen in den ins Litauische übersetzten Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm

činností nacházejí sice svůj výraz v lexikálních jednotkách specifických pro daný jazyk, představují však společné vědění pro rozsáhlé geografické oblasti, takže lze při použití výše uvedeného širokého pojmu kultury postulovat, že každé indoevropské jazykové a kulturní společenství si vytvořilo vlastní slovní zásobu pro označování obecných složek kulturního zázemí.

I. ÚPLNÁ EKVIVALENCE – ŽÁDNÁ METONYMIE

Při srovnání překladů KHM do litevštiny s německým originálem se ukazuje, že v obou jazycích jsou k označení těch každodenních kulturních předmětů, které z podstatné části základní slova k dispozici nepocházejí ze společné indoevropské základní slovní zásoby, z níž by se vyvinula specificky pro daný jazyk, nýbrž každý jazyk si vytvořil vlastní slovní základy a – podle morfologických charakteristik příslušného jazyka – základní slova. Důsledkem jsou plně ekvivalentní lexémy v těchto jazycích, jejichž použití v překladech nepůsobí problémy, neboť jsou vhodné jak z věcného hlediska, tak pro cílového čtenáře.

TABULKA 2. Plně ekvivalentní označení realií (zdroj: autor příspěvku)

NĚMECKY LITEVSKY NĚMECKY LITEVSKY Axt kirvis Nadel adata Besen šluota Ofen krosnis Brot duona Schloss dvaras, pilis Garn siūlai Schnur virvė Glocke varpas Stube pirkia Herd židinys Wiege lopšys Hof kiemas Witwe našlė Kasten skrynia Zwirn siūlas

Některé příklady lze vzhledem k určitým historickým okolnostem považovat za výpůjčky z němčiny do litevštiny:

Straipsniai / Articles

209

HANS-HARRY DRÖßIGER

TABULKA 3. Výpůjčky z němčiny (zdroj: autor příspěvku)

NĚMČINA⁸

>

LITOVŠTINA⁹

NĚMČINA

>

LITOVŠTINA

hrabě

>

grafas

kolo

>

kolo

vévoda

>

vévoda

rám

>

rám

křída

>

křída

sál

>

sál

pozemek

>

lota

A samozřejmě lze v oblasti základních slov nalézt doklady, které poukazují na společné výpůjčky z jiných, většinou starších indoevropských jazyků, takže v takových případech lze skutečně hovořit o indoevropském zděděném slovním fondu:

TABULKA 4. Indoevropský zděděný slovní fond (zdroj: autor příspěvku)

NĚMČINA

LITEVŠTINA

NĚMČINA

LITEVŠTINA

dub

dub

dýmka

dýmka

komnata

pokoj

dcera

dcera

kotel

kotel

dveře

dveře

koruna

koruna

Cukr

cukr

Teprve novější označení reálií v němčině, a zejména slova vzniklá tvořením slov – většinou skládáním – představují při překladu problémy, které lze vyřešit pouze tehdy, pokud se v jazyce cílové kultury najdou srovnatelné (ekvivalentní) skutečnosti odkazující na společné rysy kulturního vývoje (řemesla, formy vlády, předměty každodenní potřeby, stavebnictví, dopravní prostředky atd.) různých jazykových a kulturních společenství. Pro ilustraci následuje několik příkladů z KHM z tematické oblasti odívání:

⁸ Ačkoli se u výrazů Kreide a Graf předpokládá možné přejímání z ml. či vl. do germánských jazyků, zdá se mi, že rozšíření těchto slov v germánských jazycích spolu s posunem významu k významu platnému dodnes a geografická blízkost germánské a baltské jazykové oblasti představují přesvědčivé zdůvodnění jejich přejímání do litevštiny, k němuž došlo, pokud ne výhradně z němčiny, pak přinejmenším z germánské větve indoevropské jazykové rodiny.

⁹ Doklady litevské slovní zásoby se jen výjimečně nacházejí v Lietuvių kalbos žodynas (LKŽ). Jednoznačné lexikografické doklady poskytují Deutsche Wörterbuch bratří Grimmů (srov. http://dwb.uni-trier.de/de/ [2013-02-27]) a Duden. Herkunftswörterbuch; bibliografické údaje viz seznam literatury.

210

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Zur Handhabung deutscher Realienbezeichnungen in den ins Litauische übersetzten Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm

TABULKA 5. Litevské ekvivalenty německých složenin (zdroj: autor příspěvku)

NĚMECKY LITEVSKY NĚMECKY LITEVSKY Kaufmannskleider pirklių drabužiai Pelzrock kailinėliai Brauthemd vestuvių marškiniai Holzschuhe medinės klumpės Lumpenrock skarnalái Bratenrock apsiaustas

Je však třeba poznamenat, že v případě výrazu Bratenrock¹⁰ v litevském překladu chybějí nebo se vytratily významové složky, neboť použité litevské lexéma apsiaustas označuje kabát nebo svrchník obecně.

II. METONYMICKÁ EKVIVALENCE – POHYBY V PROSTORU KONTIGUITY

Litevské překlady KHM ukazují, že významy německých označení reálií nebyly vždy překládány ekvivalentně (nepočítáme-li nesprávná či chybějící lexema v překladech). Tyto případy metonymické ekvivalence použitých litevských označení, které jsou spojeny se ztrátou kulturně podmíněných znalostí výchozího jazyka, a působí tak sice přiměřeně adresátovi, avšak již nikoli věcně adekvátně, lze rozdělit do následujících typů.

1. Metonymický posun

V případě výše uvedeného příkladu Bratenrock naplňuje označení zvolené v litevském překladu tento jev metonymie, neboť se v litevském textu místo přesnějšího německého lexému, který je spojen s určitými sociálními a užitnými konotacemi, objevuje výraz apsiaustas, což je hyperonymum pro tento druh oděvu.

V důsledku použití hyperonym v litevském textu se ztrácejí konotace (např. pejorativní zabarvení něm. Wanst) nebo odkazy na specifikace pojmů, např. na druhy či typy, které se v němčině velmi často vyskytují v prvním konstituentu

¹⁰ Bratenrock byl pánský oděv, který se nosil zejména při slavnostních příležitostech v 19. století; říkalo se mu také Gehrock. Označení Bratenrock podle DUW obsahuje složku „zastaralý, žertovný“.

Straipsniai / Articles

211

HANS-HARRY DRÖBIGER

determinativních kompozit, se vytrácejí. Tento první typ nazývám metonymický posun; v překladech se přitom používá označení nadřazeného pojmu, který se nachází v prostoru kontiguity. Další příklady tohoto prvního typu z litevských překladů KHM jsou¹¹:

T A B U L K A 6. Metonymický posun (zdroj: autor příspěvku)

NĚMČINA

LITEVŠTINA

Wanst

pilvas

Windhund

šuo [pouze u Balčikonise]

Schlafgemach

kambarys [pouze u Balčikonise]

pec

pec

zadní dveře, domovní dveře, brána

dveře

grilovaná klobása

klobása

2. Metonymické zkreslení

Druhý typ metonymické ekvivalence nazývám metonymickým zkreslením; lze pod něj zahrnout jevy pohybu v prostoru kontiguity, popsané v tradičním výzkumu metonymie, ve smyslu objekt – činnost s objektem, příčina – následek, celek – objektivní vlastnosti / části celku atd.

Následující jednotlivé případy z KHM a lexémy, s nimiž se setkáváme jako s „ekvivalenty“ v litevských překladech, představují toto metonymické zkreslení, přičemž však nelze vždy jednoznačně určit, proč se překladatel rozhodl použít taková metonymická zkreslení.

• KHM 1: něm. „(...) vzala tedy zlatou kouli, vyhodila ji do výšky a znovu ji chytila; a to byla její nejoblíbenější hračka¹² > litev. „(...) vzala zlatý míč a hrála si.“ (Balčikonis) – K metonymickému zkreslení zde dochází mezi objektem a činností s objektem, neboť žaisti je sloveso odpovídající německému spielen.“

¹¹ Některé z těchto příkladů se sice vyskytují jako jednotlivé případy, ale právě proto jsou zajímavé pro rozlišování jednotlivých případů. Balčikonis například přeložil Hintertür také jako užpakalinės durys.“

¹² Pravopis a interpunkce citovaného vydání KHM ne vždy odpovídají dnes obvyklým pravidlům. Zvýraznění označení reálií kurzivou pochází od autora příspěvku.

212

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Zur Handhabung deutscher Realienbezeichnungen in den ins Litauische übersetzten Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm

• KHM 11: něm. „Stalo se však, že král té země pořádal v lese velký Jagd.“ > lit. „Jednou tam medžiojo král té země.“ (Balčikonis) – Metonymické převrácení zde nastává mezi událostí a jednáním v rámci události, neboť litevské sloveso medžioti odpovídá německému slovesu jagen.

• KHM 5: něm. „Tu vlk odešel k jednomu Krämer a koupil si velký kus křídy.“ > lit. „Tu vlk doběhl do krautuvę a koupil si velký kus křídy (...)“ (Balčikonis) – Metonymické převrácení se zde týká vztahu osoba – místo, kde tato osoba jedná, neboť krautuvė je litevským ekvivalentem výrazu (Kram)Laden.“

• KHM 6: něm. „(...) vyjme Feuergewehr, které musí být zastrčené v pouzdrech (...)“ > lit. „(...) vytáhl pistoletą, který bude zastrčený za uzdou (...)“ (Balčikonis) – Metonymické převrácení zde nastalo od jednoho kohyponyma k jinému, podřízenému témuž hyperonymu Schusswaffe.

• KHM 25: něm. „Ranní hvězda však vstala, dala mu jednu Hinkelbeinchen a řekla: ‚Nemáš-li to Beinchen¹³, nemůžeš skleněnou horu odemknout (...)‘“ > lit. „A hvězda jitřenka vstala, podala jí raktelį a řekla: – Nebudeš-li mít ten raktelio, nebudeš moci odemknout skleněnou horu (...)“ (Balčikonis) – Metonymické převrácení zde nastalo mezi objektem a funkcí objektu.

• KHM 14: něm. „Když pak začala slavnost, vstoupily dovnitř tři Jungfern v podivuhodném oděvu (...)“ > lit. „Když začaly slavnosti, do sálu vstoupily tři podivně oblečené moteriškės (...)“ (Balčikonis) – Metonymické převrácení přesahuje přijatelnou generalizaci v litevštině, neboť významové složky, k nimž odkazuje německé slovo Jungfer¹⁴, se v překladu ztratily, protože litevské moteriškė označuje dospělou ženu.

3. Metonymické zkreslení

Třetí typ metonymické ekvivalence nazývám metonymickým zkreslením; nastává vždy, když se pohyb v prostoru kontiguity posune tak daleko, že se ztratí zásadní sémantické složky originál-

¹³ DWB: „hinkel, n. mladé kuře (...)“ (http://woerterbuchnetz.de/cgi-bin/WBNetz/genFOplus.tcl?sigle=DWB&lemid=GH09066 [2013-07-08]). Hinkelbeinchen je tedy označení pro nohu mladého kuřete.

¹⁴ DWB: „2) jungfer, vycházejíc z pojmu mladé paní (...), na rozdíl od starší, skutečné paní domu, označuje nejprve neprovdanou dceru domu, poté neprovdanou ženu vůbec, jako čestné označení, kde dnes užíváme plné jungfrau nebo, má-li být zdůrazněn spíše titul (srov. 3) (...)“ (http://woerterbuchnetz.de/DWB/?sigle=DWB&mode=Vernetzung&lemid=GJ01376 [2012-12-10]

Straipsniai / Articles

213

HANS-HARRY DRÖßIGER

lexémy se zdají být eliminovány, v důsledku čehož již nelze dosáhnout věcné reference k objektu, a tedy ani zprostředkování vědomostí. Následují nedorozumění a chybná výkladová pojetí. Rozhodnutí překladatele použít takto sémanticky zkreslující označení nelze vždy věrohodně vysvětlit, zejména proto, že v cílovém jazyce, litevštině, jsou k dispozici zcela přiměřené ekvivalenty.

Několik příkladů:

KHM 2: něm. „(...) jsem byla svou Base požádána za kmotru (...) > lit. „(...) kviečia mane draugė į krikštynas (...)“ (Balčikonis) – Volbou výrazu draugė (doslova „přítelkyně“) se vypouští významová složka příbuzenství; správným ekvivalentem by bylo lit. pusseserė.

KHM 4: něm. „»Už tě dostanu,« řekl Unhold“ > lit. „– Aš tave pamokysiu, – tarė ilgabarzdis.“ (Balčikonis) – Významové složky nebezpečí a zla se v litevském výrazu ilgabarzdis (doslova „dlouhovousý“) vytrácejí; správným ekvivalentem by bylo lit. pabaisa, který překladatel použil na jiném místě v KHM.

KHM 6: něm. „„Tu zvolala: ‚Ach, jaké krásné Goldzeug!‘“ > lit. „– O, kokie gražūs daiktai! – sušuko ji (...)“ (Balčikonis) – Označení materiálu a představa zlata jako hodnoty se vytrácejí, protože litevské pojmenování (doslova „krásné věci“) sice sděluje, že zlaté věci jsou zřejmě krásné, ale ne každá krásná věc je ze zlata; správným litevským ekvivalentem by bylo aukso daiktai.

KHM 9: něm. „(...) řekla králi: ‚Je to obyčejné Bettelmädchen, které sis přivedl (...)“ > lit. „(...) sakydama savo sūnui: – Tu vedei elgetos dukterį (...)“ (Balčikonis). V doslovném smyslu se zde mluví o „dceři žebráka“, jde však o metonymické zkreslení, neboť v textu per se není řečeno, že označované dívka je skutečně dcerou žebráka, nýbrž pouze to, že tato dívka navenek vypadá jako žebračka.

III. NULOVÁ EKVIVALENCE – ZAČLEŇOVÁNÍ CIZÍCH SLOV

Zpřístupňování kulturních znalostí jiné jazykové a kulturní komunity vlastní komunitě se velmi často uskutečňuje přímým přejímáním určitých lexémů, protože v kultuře cílového jazyka nejsou k dispozici ekvivalenty zjistitelné z hlediska jazykové genealogie. V překladech KHM jde o Germanismen, které se v cílovém jazykovém

214

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Zur Handhabung deutscher Realienbezeichnungen in den ins Litauische übersetzten Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm

Text byly začleněny bez dalších syntakticko-sémantických vazeb, jako je explikace, parafráze apod. Zvláště v kategoriích osob a mír / množství / mincí se tyto označení reálií objevují jako „dosazená“ cizí slova, morfologicky a někdy i foneticko-fonologicky inkorporovaná do ZS:

T A B U L K A 7. Převzetí cizích slov do litevštiny (zdroj: autor příspěvku)

NĚMČINA

LITEVŠTINA

NĚMČINA

LITEVŠTINA

Taler

taleris

Herzog

hercogas

Baron

baronas

Mauschel

maūšelis

Graf

grafas

V zacházení s nimi však neexistuje jednotnost, neboť ne všechna označení mincí se přejímají jako germanismy; Taler zřejmě představuje výjimku díky větší známosti. Nepřejímanými označeními mincí jsou Batzen (KHM 15) a Heller (KHM 4), pro něž jsou v litevském textu ve smyslu metonymického posunu použita hyperonyma, např. něm. Batzen > litev. pinigėliai; něm. Scheidemünze > litev. smulkiai.

ZÁVĚRY

Zachycení a popis označení reálií v KHM přispívá nejen k lepšímu porozumění určitým detailům pohádek, ale také k rekonstrukci vědění, které pohádky zprostředkovávají, a umožňuje tak srovnání se současným věděním o každodenních věcech, společenských vztazích aj. V tomto smyslu lze skutečně hovořit o pohádkách jako o sociálněhistorickém a kulturněhistorickém prameni. Předpokladem toho je však široké pojetí kultury a široké chápání reálií a jejich označení. Tyto dva předpoklady logicky vedou k systematické analýze KHM z hlediska označení reálií, která zachycuje nejen zvláště nápadná označení reálií, jež jsou ve zřetelném kontrastu k naší současné kultuře, ale i ta označení reálií, která odkazují k základům naší, z velké části společné evropské kultury.

Z lingvistického hlediska se ukázalo, že model ekvivalence v překladové teorii zaměřený na slovní zásobu, jako je Kollerův model, lze kombinovat s lexikálně-sémantickými či kognitivnělingvistickými kategoriemi, jako je met-

Straipsniai / Articles

215

HANS-HARRY DRÖßIGER

onymie, aby bylo možné lépe zachytit a popsat zacházení s určitými oblastmi slovní zásoby v rámci překladů. Z takových kombinací vyplývají změny v příslušných teoretických konstruktech, například lze lexikální model ekvivalence v translatologii zjednodušit na tři typy ekvivalence: (1) úplná ekvivalence, (2) metonymická ekvivalence jako pohyby v prostoru kontiguity, (3) nulová ekvivalence, která může vyžadovat přejímání cizích slov.

Také u kognitivnělingvistických teoretických přístupů k metonymii přicházejí v úvahu revize a změny, neboť rozlišení metonymických posunů, zkroucení a deformací ukazuje, že strukturu a procesy v prostoru kontiguity je třeba dále zkoumat, abychom mohli formulovat lepší výpovědi o lidském vědění obecně.

QUELLEN

B r o l i a i G r i m a i 1999–2001: Vaikų ir namų pasakos 1–4. Iš vokiečių kalbos vertė Adomas Pranas Druktenis. Vilnius: Alma littera.

Brolių Grimų Pasakos 1–2. 2010. Iš vokiečių kalbos vertė Juozas Balčikonis [Original der Übersetzung: 1938–1939]. Kaunas: Vaiga.

G r i m m J a c o b, G r i m m W i l h e l m 2010: Kinder- und Hausmärchen. Ausgabe letzter Hand mit den Originalanmerkungen der Brüder Grimm. Mit einem Anhang sämtlicher, nicht in allen Auflagen veröffentlichter Märchen und Herkunftsnachweisen hrsg. von Heinz Rölleke. 3 Bde. [Original: 1857] [= KHM]. Stuttgart: Reclam.

FACHLITERATUR

C a v a g n o l i S t e f a n i a 2005: Vom Paradigma zur Umsetzung: Das Bozner Modell. – Wissenstransfer durch Sprache als gesellschaftliches Problem, hrsg. von Gerd Antos, Sigurd Wichter. Frankfurt/Main: Peter Lang, 77–89.

D o r n s e i f f F r a n z 1964: Sprache und Sprechender, hrsg. von Jürgen Werner. Leipzig: Koehler & Amelang.

D r ö ß i g e r H a n s-H a r r y 2004: Bemerkungen zur kommunikativen und kognitiven Charakteristik der Metonymie im Deutschen. – Kalbų studijos 5, 30–40.

D r ö ß i g e r H a n s-H a r r y 2007: Metaphorik und Metonymie im Deutschen. Untersuchungen zum Diskurspotenzial semantisch-kognitiver Räume. Hamburg: Dr. Kovač.

D r ö ß i g e r H a n s-H a r r y 2010: Zum Begriff und zu Problemen der Realien und ihrer Bezeichnungen. – Vertimo studijos 3, 36–52.

216

Acta Linguistica Lithuanica LXIX

Zur Handhabung deutscher Realienbezeichnungen in den ins Litauische übersetzten Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm

Drößiger Hans-Harry 2011: Terminologie in Theorie und Praxis unter dem besonderen Aspekt der interkulturellen Kommunikation. – Inostrannye jazyki v vys ej kole 2(17), 5–13.

Drößiger Hans-Harry 2012: Realien, ihre Bezeichnungen und Aspekte der Interkulturalität. – Kalbų studijos 20, 5–11.

Haß-Zumkehr Ulrike 2001: Deutsche Wörterbücher – Brennpunkt von Sprach- und Kulturgeschichte. Berlin, New York: de Gruyter.

Kindlers neues Literatur-Lexikon 1996: Bd. 6. Hrsg. von Walter Jens. München: Kindler.

Koller Werner 2011: Einführung in die Übersetzungswissenschaft. 8., neubearbeitete Auflage. Tübingen: Francke.

Metzler Literatur Lexikon 1990: Hrsg. von Günther und Irmgard Schweikle. 2., überarbeitete Auflage. Stuttgart: Metzler.

Nord Christiane 1993: Einführung in das funktionale Übersetzen. Tübingen, Basel: Francke.

Snell-Hornby M., Hönig H. G., Kußmaul P., Schmitt P. A. (Hrsg.) 1999: Handbuch Translation. 2., verbesserte Auflage. Tübingen: Stauffenburg.

Влахов Сергей, Флорин Сидер 2009: Непереводимое в переводе. Москва: Р. Валент.

WÖRTERBÜCHER

Dornseiff Franz 2004: Der deutsche Wortschatz nach Sachgruppen. 8., völlig neu bearbeitete Auflage von Uwe Quasthoff. Berlin, New York: de Gruyter.

Duden. Das Herkunftswörterbuch 2005: 3., völlig neu bearbeitete und erweiterte Auflage (CD-ROM). Mannheim: Bibliographisches Institut & F. A. Brockhaus AG.

Duden. Deutsches Universalwörterbuch 2006: 6., überarbeitete und erweiterte Auflage (CD-ROM) [= DUW]. Mannheim: Bibliographisches Institut & F. A. Brockhaus AG.

Grimm Jacob, Grimm Wilhelm 1998–2004: Deutsches Wörterbuch. [Original: 1852–1960] [= DWB]. URL: http://www.dwb.uni-trier.de/ [2013.02.22.]

Lietuvių kalbos žodynas, elektroninis variantas, redaktorių kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. red.), Jonas Paulauskas, Rიტutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. Prieiga internete: www.lkz.lt. [2013.02.22].

Straipsniai / Articles

217

HANS-HARRY DRÖBIGER

Vokiškų realijų pavadinimų atitikmenys Brolių Grimų Vaikų ir namų pasakų vertimuose į lietuvių kalbą

SANTRAUKA

Šio straipsnio tikslas – remiantis rinktiniais pavyzdžiais apžvelgti vokiškų realijų pavadinimų atitikmenų vartojimą Juozo Balčikonio ir Adomo Prano Druktenio į lietuvių kalbą verstose brolių Grimų Vaikų ir namų pasakose. Vartojant realijų pavadinimų atitikmenis, didelis vaidmuo tenka metonimijai. Metonimija gali būti sąmoningai pavartota ieškant atitikmens, antra vertus, metonimija gali tapti išeitimi, kai atitikmenų lietuvių kalboje nėra.

Dalis brolių Grimų pasakose esančių realijų pavadinimų ypatingi tuo, kad žymi informaciją, nebeatitinkančią šiuolaikinio žmogaus žinių. Taigi nuo lietuviškų atitikmenų parinkimo priklauso tai, kaip lietuvis skaitytojas supras šį jam erdvės ir laiko atžvilgiu svetimą kultūrinį pasaulį. Atitikmens parinkimas susijęs su bet kurių dviejų kalbų leksinės-semantinės ekvivalencijos problema. Pasitelkiant lietuviškus atitikmenis straipsnyje įvertinami Wernerio Kollerio (2011) atitikmenų tipai.

Įteikta 2013 m. liepos 5 d.

HANS-HARRY DRÖBIGER

Vilniaus universitetas, Kauno humanitarinis fakultetas

Muitinės g. 8, LT-44280 Kaunas, Lietuva

[email protected]

218

Acta Linguistica Lithuanica LXIX