DAVID ŠIMEČEK

Univerzita Karlova

Oblasti vědeckého výzkumu: historická lingvistika; skandinávské, germánské a baltské jazyky; baltská a skandinávská mytologie.

Marta Eva Bětáková, Václav Blažek

ENCYKLOPEDIE BALTSKÉ MYTOLOGIE

Praha: Libri, 2012. 288 p.

ISBN 978-80-7277-505-7

V Praze vyšla roku 2012 v češtině slovníkově koncipovaná Encyklopedie baltské mytologie, která představuje nejvýznamnější litevská, lotyšská a pruská božstva, mytologické bytosti, další mytologémy a jevy související s mytologií. Autoři – rozhledem široce rozkročený indoevropeista Václav Blažek a baltistka Marta Eva Bětáková – zastupují školu Masarykovy univerzity v Brně. V rámci České republiky jde o první studii knižního rozsahu věnovanou baltské mytologii, ačkoli Češi začali tuto oblast výzkumu zkoumat již od počátku XIX. století.

Zájem o baltskou mytologii se datuje od počátků baltistiky v Čechách. Její výzkum v komparativním kontextu, zejména s ohledem na nejbližší slovanskou tradici, výrazně podnítilo české národní obrození na přelomu XVIII. a XIX. století. Zajímavé postřehy lze zaznamenat již na konci XVIII. století. Dobře to ukazuje i recenzovaný slovník, v němž jsou například uvedeny stále aktuální myšlenky J. Dobrovského, který baltského čerta srovnával se staročeským Veles (s. 195). Dějiny systematičtějšího výzkumu mytologie úzce souvisejí s Františkem Ladislavem Čelakovským (1799–1852), zakladatelem baltské filologie a profesorem slovanské filologie ve Vratislavi a Praze. Samostatnou práci o baltské mytologii nevydal, jeho poznámky komentující texty litevských písní, které přeložil, i univerzitní přednášky však jasně ukazují, jak aktuální pro něj litevská mytologie byla. Zájem o tuto problematiku dokládá také rukopisný česko-litevský slovník, který obsahuje množství teonym a názvů mytologických bytostí a také komentáře a popisy zvyků a rituálů. Čelakovského Litewské Národní Písně, vydané roku 1827 v mimořádně vysokém nákladu (800 výtisků) na základě sbírky Liudvika Rėzy z roku 1825, seznámily širokou českou veřejnost s některými působivými litevskými mytologémy.

Čelakovského tradici v Praze na kvalitativně odlišné úrovni rozvíjel jazykovědec August Schleicher (1821–1868). Roku 1857 ve své lituanistické chrestomatii

192

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Marta Eva Bětáková, Václav Blažek

Encyklopedie baltské mytologie

první vydal litevské mytologické pověsti a předtím publikoval významné přípravné práce, v nichž popsal a ve světle srovnávací jazykovědy pojednal mimo jiné také o litevských mytologických reáliích. Badatel další generace Leopold Geitler (1847–1885) při cestách po Litvě (1873) sbíral písňový folklor (osud jeho zápisů bohužel dodnes není jasný). Po návratu do Čech sliboval v českých periodikách zveřejnit přehled litevské mytologie, svůj záměr však z neznámých důvodů zřejmě neuskutečnil. V pozůstalosti dalšího slavisty a mytologa Jana Hanuše Machala (1855–1939) se dochoval rukopisný text v angličtině Baltic Mythology. Tato práce, pojednávající o nejvýznamnějších božstvech baltské mytologie, mytologických bytostech a souvisejících tématech, je zmíněna také v předmluvě recenzované knihy (s. 20), zdá se však, že její význam autoři slovníku značně přecenili. Syntetická studie, určená pro 4. svazek encyklopedie z roku 1916 The Mythology of All Races (zřejmě se kvůli událostem první světové války nedostala k americkému nakladateli a nebyla vytištěna), se vyznačuje závažnými nedostatky, které jsou zřejmé i při zohlednění úrovně filologie na konci 19. století. Machalovu studii je proto třeba oceňovat především z perspektivy dějin české baltistiky, nikoli jako pozoruhodné zkoumání baltské mytologie.

Dílo encyklopedického charakteru takového rozsahu tedy vyšlo v Česku až nyní, téměř dvě století po vzniku české baltistiky. Už jen proto je vydání této knihy důležitou událostí: publikace poprvé podrobně seznamuje českou veřejnost s dosud nedostatečně známou archaickou oblastí baltské kultury. Kniha je nejnovějším titulem z edice nakladatelství Libri, věnované poznávání mytologií různých národů. Od ostatních knih této edice se odlišuje tím, že není pouhou kompilací jiných děl, ale původním příspěvkem ke zkoumání baltské mytologie – zejména díky podrobným a výstižným etymologickým postřehům. Kniha je určena jak odborníkům – lingvistům, historikům, etnologům a mytologům –, tak i širší veřejnosti.

Kniha začíná předmluvou, která stručně pojednává o baltských národech a jejich dějinách. Za hlavní částí slovníku následují dodatky: seznamy pruských bohů a legenda o založení Vilniusu. Na konci knihy jsou uvedeny primární prameny, použitá odborná literatura a seznam textů souvisejících s baltskou kulturou, které vyšly v češtině. Text doplňují černobílé fotografie ilustrující probíraná témata.

Slovník je uspořádán abecedně. Protože jsou v něm paralelně zahrnuty litevské, lotyšské a pruské materiály, u jednotlivých hesel se nejprve uvádí, ke které baltské skupině daný jev náleží. Pokud je božstvo společné všem baltským skupinám, je jeho název uveden v rekonstruované podobě, například *Deivas, a vlastní slovníkové heslo přináší údaje všech tří příbuzných národů, které se k danému jevu vztahují. Názvy zaznamenané v jiných jazycích nebo zkomolené jsou rovněž uvedeny v rekonstruované podobě, vedle níž jsou vyznačeny podoby doložené v pramenech, např.: *Patulas (Patollus, Patollo). Takový způsob uvádění slov se samozřejmě někdy neomezuje jen na normalizaci podob doložených v historických pramenech, neboť rekonstruk-

Recenzijos / Reviews

193

DAVID ŠIMEČEK

ce je zároveň interpretací, na jejímž základě se slovo vykládá. Například božstvo zmíněné v Ipatěvském letopise, které se obvykle litevsky přepisuje jako Nunadievis a pokládá se za název boha nebes, je ve slovníku uvedeno v podobě *Numa-deivas, charakterizováno jako „litevský bůh domu“ a spojováno s domácím bohem Numějem, kterého zaznamenal Lasicki.

Pokud se dochoval pouze název (a takových případů je mnoho), lze se o původu a významu božstva či mytologické bytosti něco dozvědět jen na základě etymologie. Jazyková analýza se v tomto ohledu stává jedním z hlavních výzkumných nástrojů a tvoří nejcennější část této knihy. Etymologie některých slov jsou uvedeny poprvé, například u Perkūna, jehož název je vykládán jako složené slovo s komponenty *per- „bít“ a *kun- (srov. lat. cuneus „klín“).

Některé jazykovědné analýzy zabírají většinu jednotlivých slovníkových hesel a nezbývá v nich prostor k rozboru dalších aspektů probíraných jevů. Například heslo o bohu Puš(k)aitis sestává téměř výhradně z etymologického rozboru, přestože prameny obsahují zajímavé informace o jeho uctívání a souvisejících rituálech. V hesle věnovaném Aušře (rekonstruovaná východobaltská podoba *Auštrā), kterou autoři ztotožňují s Aušrinė, jsou uvedeny údaje z příbuzných baltských i dalších indoevropských jazyků (například dokonce ze dvou dialektů starořečtiny a z klasické i rané fáze latiny), o úloze Aušry v lidové slovesnosti se však bohužel mlčí.

Jak již bylo řečeno, kniha není převyprávěním názorů a stanovisek dřívějších badatelů mytologie. V encyklopedii jsou kriticky hodnoceny výsledky mytologie jako vědního oboru i údaje z různých studií a jsou významně doplněny výzkumem autentických primárních pramenů. Seznamy pramenů a literatury jsou poměrně působivé. Je velmi dobře, že text často cituje přímo prameny: kroniky, historické dokumenty, lidovou slovesnost apod. Uvádí se překlad citovaného pramene do češtiny a v poznámkách pod čarou text v originálním jazyce. To umožňuje přiblížit se zkoumanému primárnímu materiálu. Systém bibliografických odkazů je bohužel natolik složitý, že někdy působí, jako by autoři nepředpokládali, že jej někdo bude používat. Odkazy na publikace, z nichž jsou citace pramenů převzaty, většinou nenajdeme ani u překladu citovaného textu, ani v poznámce pod čarou u originálu. Naopak se, oproti očekávání, uvádějí spolu s ostatní související bibliografií na konci hesel. Nikde není vyznačeno, která zkrácená bibliografická citace náleží ke kterému citovanému textu. To značně ztěžuje práci s delšími hesly, v nichž se cituje mnoho pramenů a všechny odkazy jsou shromážděny na konci hesla.

Pokud čtenář bez ohledu na odkazy, tedy na prameny, důvěřuje citacím uvedeným v knize a řídí se jimi, je samozřejmě důležité mít přesný přepis originálu. Tomuto požadavku příliš neodpovídají texty v církevní slovanštině, které jsou z nějakého důvodu uváděny latinkou. V překladech se občas vyskytují nepřesnosti.

Výraznější nedostatek se projevuje ve folkloristické terminologii. V knize se poměrně často objevuje český výraz pohádka, tedy „pohádka“, tam, kde se ve skutečnosti hovoří

194

Acta Linguistica Lithuanica LXX

Marta Eva Běťáková, Václav Blažek

Encyklopedie baltské mytologie

o mytických pověstech (jako například v článku o aitvarovi) a dalších narativních žánrech. Nenáročný čtenář knihy si tohoto zaměňování možná ani nevšimne, avšak vědecký diskurz vyžaduje, pokud jde o terminologickou přesnost, větší pozornost.

Přes uvedené nedostatky je Baltų mitologijos enciklopedija významnou studií založenou na srovnávací výzkumné metodě, která přitáhne pozornost badatelů v oboru baltských a slovanských studií i dalších oborů v Česku i v zahraničí, zejména (nikoli však výhradně) díky svým lingvistickým postřehům.

Doručeno 15. května 2014.

DAVID ŠIMEČEK

Ústavu germánských studií Filosofická fakulta

Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1, Czech Republic

[email protected]

Recenzijos / Reviews

195