Go to originalLocalized version was produced by AI. It may contain inaccuracies.
Preparing document pages…
Page 1
ALDONAS PUPKIS
Institut litevského jazyka
Směry vědeckého výzkumu: dějiny lingvistiky, normativní lingvistika, dialektologie, lexikografie.
O VZTAZÍCH JUOZASE BALČIKONISE A JANA OTRĘBSKÉHO
O vztahu Juozase Balčikonise a Jana Otrębskiho
ANOTACE
Článek pojednává o vědecké spolupráci dvou známých lingvistů-lituanistů Juozase Balčikonise a Jana Otrębského. Na základě dokumentárních pramenů se snaží určit počátky této spolupráce a její další průběh. Z ní vyplývá, jak oba lingvisté hodnotili práci toho druhého, jaký vliv měly tyto vztahy na vědu a praxi litevského jazyka; zároveň vytváří prostor k širšímu odhalení některých jejich jazykových postojů.
Článek pojednává o vědecké spolupráci dvou významných lingvistů litevského jazyka, Juozase Balčikonise a Jana Otrębského. Na základě dokumentárních pramenů se pokouší vysledovat počátky jejich spolupráce a jejich další komunikaci. Ukazuje se, jak oba lingvisté hodnotili práci toho druhého; jak velký vliv měl jejich vztah na vědu o litevském jazyce a její praxi; článek také vytváří podmínky k širšímu odhalení některých lingvistických stanovisek, jimiž se řídili.
Jednou z otázek dějin vědy je spolupráce vědců působících v témže oboru. V každém případě má specifickou povahu: jinak spolupracuje učitel se žákem, žák s učitelem a odborníci téhož oboru. V každém případě jsou však vztahy mezi vědci, jejich přátelství či kamarádství jedinečné; umožňují nahlédnout na dějiny daného oboru šířeji, odhalit nečekané momenty a upřesnit některé teoretické názory či osobní vlastnosti lidí, kteří spolupracovali.
Při četbě spisů a korespondence Juozase Balčikonise je patrné, že profesor z hlediska vědeckých zájmů komunikoval především s ruským lingvistou Michailem Petersonem (1885–1962) a polským lingvistou Janem Otrębským (Jan Otrębski, 1889–1971). Balčikonis si svého mladšího kolegy Otrębského nesmírně vážil a někdy jeho názoru důvěřoval až příliš bezvýhradně; odhodlal se přeložit do litevštiny „Gramatiku litevského jazyka“, kterou polský lingvista napsal.
Kdy se Balčikonis seznámil s Otrębským, zatím nebylo zjištěno. Lze se domnívat, že jejich první, zprostředkované seznámení začalo prostřednictvím Eleny Samaniūtė (Horodničūtė). Jak známo, Samaniūtė při dokončování studia na Vilniuské univerzitě psala diplomovou práci o jazyce spisů Konstantinase Sirvydase. Vedl ji univerzitní profesor Otręmbskis a diplomantka ji úspěšně obhájila v roce 1934. Tímto dílem se profesorovo a diplomantčino seznámení neskončilo a nepřestali spolu komunikovat.
Samaniūtė se s Balčikonisem nejspíše seznámila kvůli přípravě Lietuvių kalbos žodyno. Balčikonis se totiž poté, co se ujal redakce tohoto slovníku, začal starat o doplnění kartotéky, kterou zanechal Kazimieras Būga, o údaje z nářečí a z knih i rukopisů, které Būga neprošel. Zajímaly ho také archivy Vilniuské univerzity a Litevské vědecké společnosti na území, které tehdy okupovalo Polsko. Je známo, že před válkou Balčikonis kvůli slovníku několikrát osobně odjel do Vilniusu; tam se mohl seznámit se Samaniūtė a možná i s Otrębským, avšak dokumenty potvrzující tuto skutečnost nebyly nalezeny.
Je možné, že Otręmbskis Samaniūtė nabádal, aby nepřestávala zkoumat jazyk Sirvydových spisů, a ona se proto rozhodla promluvit o tom s Balčikonisem, kterého již znala. Její korespondence s Balčikonisem možná začala právě kvůli Sirvydovi nejpozději v roce 1938. Například 28. března téhož roku jí Balčikonis v dopise napsal, že v Kaunasu se Sirvydův slovník vydávat neplánuje. Pokud by jí jej však dovolili vydat (vlastními silami), bylo by třeba přihlédnout k účelu vydání: zda je určen pro vědecké, nebo praktické využití. „Kdybyste někdy byla v Kaunasu, mohli bychom si o účelu vydání a práci podrobněji promluvit“ (Balčikonis 1982: 274). O těchto záležitostech se pravděpodobně podrobněji hovořilo také během Samaniūtės návštěvy Kaunasu na konci roku 1938 nebo na začátku roku 1939. V dopise z 15. března 1938 jí Balčikonis napsal: „Prosím, nebojte se obtěžovat; naopak, velmi mě těší, mohu-li Vám nějak posloužit. Zvlášť přikládám výpis slov „žmonės“, „gimti“, „praminti“, která zajímají profesora Otrębského“ (Balčikonis 1982:
42
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 3
Apie Juozo Balčikonio ir Jano Otrembskio santykius
278). Tato slova potvrzují, že Samaniūtė byla nepochybně prostřednicí mezi oběma jazykovědci a prostřednictvím Balčikonise se starala také o Otrembského záležitosti. Oba jazykovědci se přímo setkali pravděpodobně až ve Vilniusu, když se v listopadu 1940 Ústav litevského jazyka přestěhoval z Kaunasu do Vilniusu. Na podzim 1942 byl Otrembski jako zástupce Vilniuské univerzity pozván do vědecké pomocné komise ustavené při Ústavu litevského jazyka Lietuvių kalbos žodyno (o ní podrobněji Pupkis 2013: 172).
Při této příležitosti by možná bylo vhodné krátce připomenout, že po založení Lituanistického institutu v roce 1939 a začlenění redakce Lietuvių kalbos žodyno do jeho struktury se mladší jazykovědci Antanas Salys a zejména Pranas Skardžius snažili převzít jeho záležitosti pod svou ochranu. Balčikonis, zvyklý pracovat samostatně bez jakéhokoli vnějšího dohledu, chtěl zachovat nezávislost přípravy slovníku a bránil se zasahování do své práce. Balčikonise zvláště rozčilovaly neustálé řeči o změně pravopisu, kterou navrhoval především Skardžius. Protože redaktora slovníku nebylo možné ovlivnit jinak, byla na podzim 1942 v institutu ustavena vědecká pomocná komise, která měla poskytovat doporučení tvůrcům slovníku. Balčikonis se věcným radám nebránil, ale když už byl tisk textu II. svazku slovníku v pokročilé fázi, bylo požadováno změnit jeho pravopis, a Balčikonis se proti tomu kategoricky postavil. Z archivních dokumentů je známo, že člen komise Otrembski se snažil obě strany usmířit; se svými smírčími úmysly se šel poradit se Salisem a Skardžiem, ale kvůli příliš velkým ambicím obou stran se mu to nepodařilo.
Balčikonis Otrembskému velmi důvěřoval a jeho názor pro něj byl nezpochybnitelný. Je například známo, že redaktor slovníku se na Otrembského radu rozhodl od II. svazku označovat původ přejatých slov nikoli zkratkami sl., germ., nýbrž uvádět slovo z jiného jazyka, z něhož přejaté slovo pochází (Lyberis 2009: 272). I v řadě dalších případů se řídil Otrembského radami. Jeden ze zaměstnanců redakce slovníku, Kostas Vosylius, později připustil, že na spěch při tvorbě slovníku měl „velký podíl i seznámení prof. B[a]čikonise] s Otr[embskim]“ (Lyberis 2009: 381).
Kvůli neshodám s vědeckou redakční komisí Balčikonis odešel od slovníku a odjel do rodného kraje. Když Rusové znovu obsazovali Vilnius, na podzim se z rodného kraje vrátil i Balčikonis. Zde našel z významných jazykovědců pouze Otrembského; ostatní odešli na Západ. Balčikonis musel organizovat studijní záležitosti na Vilniuské univerzitě a starat se o obnovení práce na slovníku v Ústavu litevského jazyka. Jak ukazují dokumenty, do pracovních plánů institutu se zahrnovala i řada Otrembského záměrů. Balčikonis například do plánu vědeckých prací na akademický rok 1944–1945 zapsal vydání druhé části Otrembského popisu tverečského nářečí – slovníku a textů. Jako společná práce obou jazykovědců byl kromě toho uveden etymologický slovník litevského jazyka a výzkum jazyka „Postily“ Mikuláše Daukši. Tyto práce bohužel vydány nebyly, protože se Otrembski po roce rozhodl vrátit do Polska. Není pochyb o tom, že se Balčikonis snažil svého přítele od tohoto kroku odradit. Z dopisu, který Balčikonis napsal Otrembskému do Polska 12. listopadu 1945, je vidět, že ve Vilniusu ještě neztratili naději, že Otrembski zůstane v Litvě.
Straipsniai / Articles
43
Page 4
ALDONAS PUPKIS
Z dopisu Otrembskému do Polska z 12. listopadu je patrné, že ve Vilniusu ještě neztratili naději, že Otrembski zůstane v Litvě. Balčikonis psal: „Fakulta na Vás čeká, stejně jako doutníky, cigarety a další dobroty. Posílám Vám trochu na cestu do Vilniusu. Šťastný návrat“ (VUB RS, f. 124–365). V dopise je také přípisek Juoza Senkuse o gramatice Janise Endzelīnse, kterou Otrembski dostal, a také slova: „Všichni na Vás čekáme. Rád bych se poradil o tématu ‚Dvouslabičná litevská osobní jména‘“ (VUB RS, f. 124–365); Senkus o něm zamýšlel psát disertaci. Přesvědčit Otrembského, aby zůstal ve Vilniusu, se bohužel nepodařilo.
Z komunikace obou jazykovědců se dochovalo mnoho rukopisných i v tisku publikovaných dokumentů. Jedním z takových nepublikovaných textů je článek, který Otrembski vlastnoručně napsal 18. března 1945 (svědčící také o jeho výborné znalosti litevštiny) pro oslavu 60. narozenin Balčikonise (BNA). Z pozdějších let je známo, že Balčikonis neměl rád oslavy svých výročí a důrazně se jim bránil. Otrembského text proto vyvolává řadu otázek: proč Balčikonis souhlasil, nepřemluvil ho snad Otrembski? A konečně, konala se tato akce opravdu?
O poslední otázce nelze pochybovat, máme o tom jasné svědectví. Dominykas Urbas (1966) při pojednání o Balčikonisově překladatelské práci píše, že o ní prof. Otrembski velmi pěkně promluvil při oslavě Balčikonisových šedesátin. Urbas cituje (nepřevypráví) právě pasáž z uvedeného Otrembského textu (s. 2–3) o Balčikonisových překladech. Zapsat si během samotné oslavy tak dlouhý citát bylo sotva fyzicky možné, takže nezbývá než se domnívat, že mohl být opsán z rukopisu v Balčikonisově domě. Anebo existoval nějaký fotografovaný text, ačkoli v té době to sotva bylo možné.
Ať už to bylo jakkoli, tento text (viz faksimile rukopisu na obr. 1), který již zčásti vstoupil do vědeckého oběhu, je důležitý jak pro objasnění vztahů mezi oběma jazykovědci, tak pro doplnění dějin litevské jazykovědy obecně, a proto si zaslouží podrobnější rozbor.
Text začíná slovy: „Dnešní oslava je také svátkem litevského jazyka. Této oslave může porozumět jen ten, kdo náležitě chápe význam litevského jazyka [...]. Má význam především pro litevský národ“ (s. 1). Otrembski dále píše, že o tomto významu před několika stoletími rozumně a krásně hovořil Daukša, otec litevského spisovného a standardního jazyka. Litevci si navíc díky zeměpisným a historickým podmínkám „uchovali svůj jazyk v starobylé podobě“. Kvůli zalesněnému území se jazyk už dávno rozdělil na nářečí a dokázal zachovat jejich rozmanitost. „Z toho vyplývá velký význam litevského jazyka pro jazykovědu. Právě hlásky litevského jazyka, deklinace a tvoření slov pomáhají vědcům na mnoha místech rekonstruovat indoevropský prajazyk a lépe porozumět podobě istorinių indoevropských jazyků“ (tamtéž; zdůraznil J. O.). Tato starobylost a význam vyžadují, aby byl jazyk rozumně pěstován a zkoumán. Pěstovat jazyk a zkoumat jej jsou dva odlišné úkoly. Rozumně může jazyk pěstovat jen člověk, který jej dobře zná a
44
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 5
Apie Juozo Balčikonio ir Jano Otrembskio santykius
Straipsniai / Articles
45
Page 6
ALDONAS PUPKIS
1 OBR. Faksimile 1. a 4. strany textu uvítacího projevu Jana Otrembského.
46
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 7
Apie Juozo Balčikonio ir Jano Otrembskio santykius
rozumějící. Balčikonis je právě takovým člověkem, který si zasloužil tento jazyk jak zkoumáním, tak pěstováním.
To, že se Balčikonis narodil a vyrůstal na vesnici, je velkou výhodou, prerogativou pro jeho další život a práci. Od útlého věku si Balčikonis osvojoval mateřský jazyk a znalost nářečí bývá užitečná každému, kdo později užívá spisovný jazyk. Právě „v nářečí tkví takzvaný duch určitého jazyka, a tím i duch národa; spisovný jazyk bývá vždy, více či méně, kosmopolitní, bývá více vzdálen svému základnímu typu“ (tamtéž, s. 2).
Stručně zmiňuje, kde Balčikonis studoval a jak zahájil pedagogickou činnost. Píše, že z Balčikonisovy pedagogické školy vyšla početná skupina učitelů litevského jazyka. Od svého učitele si osvojili vzor litevského jazyka a lásku k němu. „Prostřednictvím svých žáků mohl Balčikonis dále šířit svůj ideál litevského jazyka“ (tamtéž). Otrembskis poukazuje také na Balčikonisův sklon k literární práci. „Není literáta, který by nevěnoval pozornost nástroji své práce, jazyku, a nechtěl jej zdokonalit“ (tamtéž). Tato pozornost se nejlépe projevila v Balčikonisových překladech pohádek. Je v nich vidět, jak si zamiloval nejen lidový jazyk, ale také jeho život, jeho ducha a ideály. Proto dokázal porozumět i lidu jiných národů, jeho duchu a literatuře: „vždyť lid je téměř všude stejný“. Balčikonis cítí, že pohádky jiných národů se budou líbit i jeho lidu a mohou „obohatit jeho duši“. Překlad oblíbených pohádek bratří Grimmů „[z] hlediska stylu a jazyka je skutečným mistrovským dílem“ (tamtéž, s. 3). Každý lituanista, Litevec či příslušník jiného národa, který se chce potěšit litevským jazykem, se vždy vrátí k překladu Grimmových pohádek, protože „Balčikonisův jazyk je stylizovaný lidový jazyk, takový, jaký jej vytvořila staletí: ať je dobrý, nebo špatný, je však skutečný, lidový, litevský“ (tamtéž).
Při přechodu k Balčikonisově vědecké práci Otrembskis připomíná cestu Jona Jablonského – „obnovit spisovný jazyk“ co největším využitím nářečního bohatství. Balčikonis chtěl k této práci přispět a stal se sběratelem slov litevského jazyka: sběratelem starých slov, nikoli tvůrcem nových. „Jako tvůrce nových slov by Balčikonis neměl v srdci lituanistů ani to nejmenší místo: množství nových slov, neologismů, pouze deformuje skutečný litevský jazyk“ (tamtéž, s. 3). Osud tomu chtěl, že Balčikonis převzal redakci Lietuvių kalbos žodyno. „Nový redaktor přinesl do redakce veškerou svou znalost lidového jazyka a lásku k němu“ (tamtéž, s. 4). Podle jeho záměru měl být slovník především souborem živého jazyka, ačkoli redaktorovi nebyly cizí ani staré litevské písemnosti (dokládá to i jeho vydání a tisk Merkelova Petkevičia „Kate kizmas“).
Ačkoli z Lietuvių kalbos žodyno byl tehdy vydán pouze první svazek, podle Otrembského je i z něj patrné bohatství litevských slov se všemi jejich tvary a významy. Slova jsou uváděna ve větách, čímž se ukazuje jejich živost a užívání. Tato zásada sestavování slovníku je zcela správná a nepochybná. „Obecně vzato je Slovník výsledkem velkého úsilí a příkladem pečlivosti“
Straipsniai / Articles
47
Page 8
ALDONAS PUPKIS
(tamtéž). Otrembskis zdůrazňuje, že slovník je pokladem celého litevského národa, na který může být národ hrdý. Postupem času bude tato hrdost stále větší a litevský jazyk bude ve vědě o indoevropských jazycích zaujímat stále významnější místo, větší než kterýkoli jiný živý indoevropský jazyk. „Ať tak či onak, Balčikonis položil pevné základy nepomíjejícímu pomníku litevského jazyka“ (tamtéž). Všechny své síly věnoval litevskému jazyku. „Takto navždy spojil své jméno s dějinami kultury litevského národa“ (tamtéž).
Otrembskis píše, že když Balčikonis vydal pět svazků Jablonského spisů, stal se také vykonavatelem Jablonského odkazu. Zde se bezpochyby míní Balčikonisova činnost v oblasti jazykové praxe. V přednášce se o ní podrobněji nehovoří, ale popisy této činnosti, které byly určeny Jablonskému, se sem zcela hodí. V Otrembského fondu v rukopisném oddělení knihovny Vilniuské univerzity (VUB RS, f. 124–80) se nachází Otrembského článek „Jonas Jablonskis – normotvůrce litevského spisovného jazyka“, který do litevštiny přeložila Samaniūtė (rok neuveden). Autor v něm píše, že „spisovný jazyk je zdokonalené nářečí“ (tamtéž, s. 1), „jedním z prvních a nejdůležitějších pout, která udržují národ jako souvislý celek“ (tamtéž), „všude a vždy nejsilnějším společenským pojítkem“ (tamtéž, s. 7). Na jeho tvorbě „se podílí celý národ, zastoupený lidmi, kteří vytvářejí obecné kulturní hodnoty“ (tamtéž, s. 1).
Jak uvádí Otrembskis, vývoj litevského spisovného jazyka postrádá kontinuitu a probíhal jinak než u spisovných jazyků jiných národů. Vzhledem k okolnostem muselo utváření litevského spisovného jazyka proběhnout velmi rychle; to, co jiné národy vytvářely po staletí, musela Litva zvládnout během jediné generace. Proto není dokonalý ani zcela dovršený a jeho utváření pokračuje dodnes.
Autor vyslovuje také svůj osobitý názor na Jablonského práci. Jablonského odkaz „nepředstavují teoretické vědecké otázky, v nichž se vysvětluje a zkoumá původ jazykových jevů litevštiny. Jablonského úvahy mají normativní charakter“ (tamtéž, s. 8). Pro vědu mají největší hodnotu Jablonského práce o syntaxi. Otrembskis se domnívá, že není přesné nazývat Jablonského „tvůrcem litevského spisovného jazyka“, neboť „na tvorbě jazyka se podílela celá vzdělaná společnost, třebaže činnost Rygiškių Jonase kontrolovala: přijímala, co odpovídalo jazykovému cítění společnosti, a opravovala nebo odmítala, co zcela nevyhovovalo“ (tamtéž, s. 11). Jablonského zásluha spočívá v tom, že ukázal směr vývoje spisovného jazyka – „neodpoutávat se od lidového jazyka“ (tamtéž). Otrembskis tedy ukázal pouze obecné styčné body Jablonského a Balčikonise při tvorbě a rozvíjení spisovného jazyka, ale nerozvedl je ani nerozebral odlišný přínos obou lingvistů k rozvoji spisovného jazyka.
Jaké závěry bychom mohli vyvodit z těchto dvou Otrembského textů?
Pro lingvistiku, dialektologii a lexikografii je důležitá Otrembského myšlenka, že prvotní, skutečnou formou existence jazyka je nářečí: v něm je všechno přirozené,
48
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 9
Apie Juozo Balčikonio ir Jano Otrembskio santykius
vrozená. Pro své názory byl tento fakt pro mladogramatika Otrembského samozřejmou hodnotou. Vědec považuje nářečí za ideál také při vytváření a zdokonalování spisovných jazyků: zásluha Jablonského i Balčikonise spočívá v tom, že oba během vývoje spisovného jazyka podporovali zachování spojení s nářečími. Nezmiňuje, že se v nářečích vyskytují různé prvky, které pro ně nejsou charakteristické, ale to mu bylo patrně samozřejmé. Balčikonis se o tomto faktu ve svých textech několikrát zmínil.
Otrembskis uvádí, že Jablonskis přispěl k vytváření spisovného jazyka nikoli kopírováním nářečí, nýbrž snahou co nejvíce využít bohatství nářečí. „To byla [...] jediná správná cesta“ (tamtéž, s. 3). Pro vědu, indoevropeistiku, však nejsou důležitá obecně fakta o litevštině (spisovné), nýbrž užívání v nářečích. Spisovný jazyk je totiž kosmopolitní (snad se zde měly na mysli i mezinárodní slova a různé další výpůjčky), obsahuje mnoho neologismů, které podle Otrembského spisovný jazyk pouze deformují. Proto je v Lietuvių kalbos žodyne opírání se o živý (nářeční) jazyk nejen oprávněné, ale také plně hodné podpory.
V jubilejním článku, přednášce, jak ji sám v závěru nazývá, je práce na Balčikonisově slovníku pokládána za vědeckou, a to má být to nejdůležitější, čím Balčikonis zůstane v dějinách litevské kultury. V tomto ohledu se Otrembského hodnocení velmi lišilo od Skardžiova (viz Pupkis 2012: 126), který nepovažoval Balčikonise (ani Jablonského) za vědce, nýbrž pouze za praktika. Názory polského vědce se liší také od mínění současných představitelů vědy, že práce na slovníku je pouze činností aplikovaného charakteru. Polský jazykovědec mnohem lépe chápal specifika lexikografické práce, zvláště význam a důležitost přípravy takových děl, jako je akademický Lietuvių kalbos žodynas, a bez váhání ji zařazoval mezi vědeckou práci.
V jubilejní přednášce vyzařuje téměř z každého slova hluboká úcta k Balčikonisovi. Další vztahy obou jazykovědců ukazují, že slova napsaná v roce 1945 nebyla jen příležitostným projevem úcty. Po celou dobu jejich působení se tato hluboká vzájemná úcta nejen nezmenšovala, ale každým rokem sílila.
Poté, co se Otrembskis přestěhoval do Polska, oba jazykovědci si pravidelně dopisovali a několikrát se setkali. Z jejich korespondence se dochovalo více Otrembského dopisů a pohlednic (BNA). Zvali se navzájem na konference a plánovali setkání, ale ne všechno se podařilo. Otrembskis informoval Balčikonise o lingvistickém dění v Polsku, dotazoval se na fakta litevského jazyka (přízvukování, užívání tvarů apod.) a oba si dopisovali také kvůli překladu Lietuvių kalbos gramatikos (někdy psala Elena Otrembskienė). Dne 18. prosince 1956 Otrembskienė pozvala Balčikonise do Poznaně, sdělila mu další novinky a vyjádřila radost nad tím, že se začal nebo začíná překládat III. díl gramatiky: „Vy překládejte ten díl, já I. a potom byste jej zredigoval Vy“ (tamtéž). V dopise z 5. srpna 1959 Otrembskis napsal: „Ještě více nás těší, že jste již dokončil překlad III. dílu Gramatiky – lepší překlad než Váš nemůže vůbec nikdy být“
Straipsniai / Articles
49
Page 10
ALDONAS PUPKIS
(tamtéž). Autor dodává, že se těší, až bude přeložen také I. díl gramatiky. Dne 5. listopadu 1959, když obdržel strojopis překladu III. dílu, napsal: „Překlad se nám zdá obdivuhodně přesný a krásný“ (tamtéž).
Významný krok učinil Otręmbski v roce 1955, když ve svém redigovaném časopise Lingua Posnaniensis zveřejnil Balčikonisovy poznámky o původu slovesa veizdėti (viz Balčikonis 1978: 259–260). Balčikonis v dopise Otręmbskému z 15. prosince 1953 napsal své úvahy o střídání litevských prepalatál d: zd, o němž se pojednávalo v jeho článku v časopise Lingua Posnaniensis. Otręmbski tyto úvahy zpracoval jako samostatný článek a v časopise jej zveřejnil.
V domácím archivu Balčikonise se nachází jeho vlastnoručně psaná informace o onomastické konferenci, která se konala 22.–24. října 1959 v Krakově (Balčikonis 1978: 352); její program či teze měl obdržet od svého polského přítele. Mimo jiné se v ní vyzdvihuje Otręmbského referát o výzkumu litevských hydronym a dalších místních jmen.
Otręmbski o Balčikonisovi a jeho práci nejednou psal v tisku. Ačkoli svůj názor na I. díl Lietuvių kalbos žodyno již vyjádřil ve zmíněné jubilejní přednášce, obsáhlou recenzi kvůli souhře okolností otiskl až v roce 1947. Šlo o jeden z nejpodrobnějších textů věnovaných tomuto dílu. Recenze vyzdvihuje bohatství frazeologie ve slovníku, mimořádnou čistotu litevského jazyka a upozorňuje na některé diskutabilní aspekty jeho struktury. Samotné dílo je hodnoceno velmi pozitivně a označeno za monumentální. V závěru recenze se redaktorovi přeje, aby se dočkal dokončení slovníku: „Exegi monumentum aere perennius“ (Otrębski 1947: 404).
Po metų Otręmbskis paskelbė II tomo recenziją (Otrębski 1948). Joje taip pat labai palankiai vertinamas Balčikonio ir jo vadovaujamos redakcijos darbas, pateikiama kritinių pastabų. Tas lenkų kalbininko rašinys buvo didelė išimtis iš to meto sovietinės valdžios ir jos atstovų neigiamų recenzijų, kuriose Balčikonis buvo kaltinamas buržuazinės ir klerikalinės leksikos propagavimu ir kitomis ideologinėmis klaidomis. Nėra žinoma, kokį poveikį ta recenzija turėjo Lietuvoje, apie ją niekur nebuvo viešai kalbėta. Balčikonis buvo užėmęs kitokią poziciją valdžios atžvilgiu: jis nuolankiai pripažindavo savo „ideologines klaidas“ ir niekad nemėgino gintis remdamasis kitų autoritetais.
U příležitosti 80. výročí Balčikonisova narození vydal Otręmbski (1967) jubilejní článek v časopise Acta Baltico-Slavica, 1966 (je zde zařazena i fotografie oslavence). Vychází v něm z řady myšlenek textu zmíněné přednášky z roku 1945, neopakuje je však doslova. Podrobněji pojednává o některých obdobích Balčikonisova života a činnosti a více se věnuje jeho práci v oblasti jazykové praxe; za nejdůležitější zásluhu však vyzdvihuje přípravu velkého Lietuvių kalbos žodyno.
50
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 11
Apie Juozo Balčikonio ir Jano Otrembskio santykius
Balčikonis se zase snažil informovat v tisku o důležitějších Otrembského litevských pracích. Například 27. října 1956 v čísle novin Literatūros ir meno uveřejnil obsáhlou informaci (lze ji nazvat i recenzí) o Otrembského připravované Lietuvių kalbos gramatiką (Balčikonis 1978: 273–275). Informuje se v ní o pětisvazkové gramatice, kterou polský lingvista připravoval, a představuje se její první svazek – morfologie – vydaný v roce 1956. Uvádí se, že autor v něm podává tvary všech ohebných slovních druhů užívané v psaném jazyce, jejich tvoření a historický vývoj. Je rovněž popsáno, jak vznikly a jak se významově rozčlenily neohebné slovní druhy. Všechna slova uvedená v gramatice jsou opatřena přízvukem. Současné tvary se srovnávají s tvary ze starých písemných památek, převážně převzatými z Daukšovy „Postilė“, a také s lotyštinou, pruštinou a dalšími indoevropskými jazyky. Balčikonis tedy zdůrazňuje, že tu máme h i s t o r i c k o u g r a m a t i k u l i t e v š t i n y. Bude velmi užitečná učitelům litevštiny a studentům litevštiny. Je třeba ji co nejdříve přeložit do litevštiny.
Balčikonis píše, že celé gramatické učivo je zde podáno s hlubokou znalostí věci, důsledně a jasně, a že kniha je napsána s talentem. „Gramatika prof. Otrembského bude epochou ve vědě o litevském jazyce“ (tamtéž, s. 274). Balčikonis nemá vůči autorovi žádné výhrady; uvádí pouze několik příkladů, které nejsou převzaty z živého jazyka, a několik tvarů užívaných v živém jazyce, jež v gramatice nejsou zmíněny.
Skutečnou recenzi III. svazku této gramatiky uveřejnil Balčikonis ve francouzštině v roce 1957 v časopise Lingua Posnaniensis (Balčikonis 1978: 283–287). I v ní je dílo hodnoceno kladně; uvádí se více příkladů z živého jazyka, které v gramatice nejsou uvedeny, a probírají se sporné případy a případy vyžadující opravu. V létě 1958 vyšel z tiskárny I. svazek Otrembského Lietuvių kalbos gramatikos – fonetika s obsáhlým úvodem. Dne 8. srpna téhož roku Balčikonis již uveřejnil recenzi této knihy (Balčikonis 1978: 322–323). Je v ní shrnut obsah gramatiky a zmíněno, že úvod nabízí novou etymologii názvu Lietuvos. Recenze uvádí, že zde máme fonetiku litevštiny současné, historické i srovnávací. „Celá věda o fonetice našeho jazyka je zde podána s velkou přesností a hlubokou znalostí oboru. Všechno, co prof. Otrembski říká, má pevný základ“ (tamtéž, s. 323).
Balčikonis uveřejnil pro litevskou veřejnost informace také o dalších Otrembského litevských pracích: v roce 1957 o souboru starých litevských textů (Balčikonis 1978: 278–279), v roce 1960 o starších litevských textech připravených Otrembským a E. Otrembskienė (tamtéž, s. 349–352), v roce 1958 o textu Chylinského překladu bible, který Otrembski připravil a který vyšel téhož roku. Nejde pouze o informační články, ale také o recenze probíraných publikací (zejména starších textů). Ve všech jsou cenné Balčikonisovy úvahy o některých aktuálních otázkách litevské jazykovědy a jazykové praxe.
Straipsniai / Articles
51
Page 12
ALDONAS PUPKIS
Snad posledním Balčikonisovým článkem o Otrembském je jubilejní příspěvek „Významný lingvista“ (Balčikonis 1982: 220–222), věnovaný 75. výročí narození polského lingvisty. Není to žádný podrobný životopis oslavence ani přehled jeho vědeckých prací, přesto jde o poměrně informativní článek, z něhož vyzařuje velká úcta k příteli. Z článku lze uvést, že Otrembski přijel v roce 1921 do Vilniusu jako profesor, „po celou dobu s vědomím, že je třeba hlouběji poznat litevský jazyk“ (tamtéž, s. 220–221). Od roku 1940 na univerzitě vyučoval srovnávací jazykovědu a sanskrt a přednášel kurz historické gramatiky litevského jazyka. Balčikonis zdůrazňuje, že Otrembského nejvýznamnější práce jsou věnovány litevštině. V poslední době se vědec zajímá o otázku jotvingštiny: „[v]idí jejich vliv nejen na litevský, polský a běloruský jazyk, ale také na vznik těchto národů“ (tamtéž, s. 221).
Dne 28. listopadu 2014 bylo v Seimasu Litevské republiky důstojně připomenuto 125. výročí Otrembského narození. V příspěvcích se široce hovořilo o litevských pracích polského lingvisty, zejména o Lietuvių kalbos gramatiką, onomastických výzkumech a dalších tématech. Při této příležitosti se vzpomnělo také na Otrembského přátelství s Balčikonisem. Jejich přátelský vztah lze označit za jeden z nejkrásnějších v dějinách litevské jazykovědy. Jako symbol tohoto přátelství – Otrembského gramatiku přeloženou Balčikonisem do litevštiny – by se přesto mělo konečně odhodlat co nejdříve vydat. Byla by to další krásná pocta plodné spolupráci litevských a polských vědců. Na druhou stranu Otrembského Lietuvių kalbos gramatika není zastaralá; obsahuje nejen množství vzácných faktů o litevštině, ale také zajímavé interpretace mnoha litevských jazykových jevů. Je proto stále přínosná pro litevskou jazykovědu i studium litevštiny.
Lyberis Antanas 2009: Leksikografijos teorija ir praktika, sud. Zita Šimėnaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Otrębski Jan 1947: [Rec.:] Lietuvių kalbos žodynas (‘Słownik języka litewskiego’). t. I. Redagował Balčikonis, Str. XXIV + 1008. – Wydawnictwo Institutu języka litewskiego Litewskiej Akademiji Nauk. – Wilno 1941. – Slavia occidentalis 18, 395 – 404.
52
Acta Linguistica Lithuanica LXXII
Page 13
Apie Juozo Balčikonio ir Jano Otręmbskio santykius
Otrębski Jan 1948: [Rec.:] Lietuvių kalbos žodynas (‘Słownik języka litewskiego’), tom II, C–F. Redaktor prof. J. Balčykonis, rzeczywisty członek Akademii Nauk Litewskiej Radzieckiej Socjalistycznej Republiki. Podpisano do druku 23. VI. 1947. Nakład 5000 egzemplarzy. Str. 851. – Slavia occidentalis 19, 482–486.
Otrębski Jan 1967: Jubileusz Józefa Balčikonisa w Wilnie. – Acta Baltico-Slavica 5, 466–469.
Pupkis Aldonas 2012: Pranas Skardžius ir didysis „Lietuvių kalbos žodynas“. – Acta Linguistica Lithuanica 67, 101–129.
Pupkis Aldonas 2013: Juozas Balčikonis ir didysis „Lietuvių kalbos žodynas“. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Urbas Dominykas 1966: Apie Balčikonio vertimus. – Kalbotyra 14, 37–43.
VUB RS – Rukopisné oddělení knihovny Vilniuské univerzity.
O vztahu Balčikonise a Otrębského
SHRNUTÍ
Článek tvrdí, že korespondence mezi Juozasem Balčikonisem a Janem Otrębským mohla začít koncem 30. let 20. století. Jejich komunikace se poté proměnila v hluboké přátelství, ba kamarádství obou lingvistů. Otrębski považoval sestavení velkého „Slovníku litevského jazyka“ za Balčikonisovo hlavní dílo; podporoval jeho koncepci i uspořádání a v tisku se kladně vyjádřil o prvním a druhém svazku slovníku. Kromě toho Otrębski při hodnocení Balčikonise velmi kladně posuzoval jeho překladatelskou činnost i vydaná díla Jonase Jablonskise a uvedl, že cesta rozvoje spisovného jazyka, kterou zvolili Jablonskis a Balčikonis, byla v dějinách litevského jazyka a národa jedinou správnou cestou. Šlo o rozvoj jediného nářečí, soustavné čerpání z bohatství nářečí a udržování úzkého vztahu k lidovému jazyku.
Balčikonis byl patrně jediným člověkem v Litvě, který v nejširší míře seznamoval veřejnost s Otrębského dílem. V tisku psal o Otrębského zásadních pracích z litevské lingvistiky a zdůrazňoval, že výzkum litevského jazyka je velmi cennou oblastí jeho badatelské činnosti. „Gramatika litevského jazyka“ v překladu
Straipsniai / Articles
53
Page 14
ALDONAS PUPKIS
Balčikonise je považována za projev hlubokého přátelství. Je to dobrá příležitost připomenout, že bychom neměli čekat na žádná další výročí a Balčikonisův litevský překlad bychom měli vydat bez odkladu. Otrębského gramatika dodnes nezastarala: stále je bohatým zdrojem vzácných poznatků o litevském jazyce a vyniká četnými originálními interpretacemi jazykových jevů.
