ONA ALEKNAVIČIENĖ

Institut litevského jazyka

Směry vědeckého výzkumu: dějiny litevského písemného jazyka, dějiny jazyka, literatury a kultury Malé Litvy.

ZÁKLADY LEXIKOLOGIE V TRAKTÁTU JOKŪBASE PERKŪNASE WOHLGEGRÜNDETES BEDENKEN ÜBER DIE INS LITAUISCHE ÜBERSETZTEN ZEHN FABELN AESOPI UND DERSELBEN PASSIONIERTE ZUSCHRIFT (1706)

Základy lexikologie v traktátu Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706) Jokūbase Perkūnase

ANOTACE

Článek zkoumá traktát Jokūbase Perkūnase Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706) jako zdroj lingvistického myšlení v oblasti lexikologie. Při analýze schopnosti překladatele Ezopových bajek (1706) prakticky uplatňovat zásady užívání a normování jazyka vyhlášené v traktátu Michaela Mörlina Principium primarium in lingua Lithvanica (1706) věnoval Perkūnas největší pozornost lexiku. Perkūnasův výzkum se opíral spíše o praktickou (empirickou) rovinu – shromažďování, hodnocení a předkládání jazykových dat – než o teoretická zobecnění a přijímání přísných rozhodnutí. Ačkoli Perkūnas věnoval teoretickému zvažování lexikálních norem méně pozornosti než Mörlin, opravovaná a komentovaná slova a slovní spojení v Ezopových bajkách však ukazují, jak chápal otázky zkoumané lexikologií (polysémii, homografy, synonymii, lexikální a gramatickou spojitelnost, výpůjčky,

Straipsniai / Articles

9

ONA ALEKNAVIČIENĖ

frazeologii). Při navrhování varianty se Perkūnas opíral jak o kvantitativní kritérium – rozšířenější užívání –, tak o kvalitativní kritérium – vyjádření, které nejlépe odpovídá pojmům.

KLÍČOVÁ SLOVA: Jokūbas Perkūnas, Michaelis Mörlinas, Malá Litva, dějiny litevské jazykovědy, lexikologie.

ANNOTATION

Traktát Jokūbase Perkūnase Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706) je v tomto článku analyzován jako zdroj jazykovědných myšlenek v lexikologii. Při rozboru schopnosti překladatele Ezopových bajek Die Fab uln Aesopi (1706) prakticky uplatňovat zásady užívání a standardizace jazyka deklarované v traktátu Michaela Mörlina Die Fabeln Aesopi Principium primarium in lingua Lithvanica (1706) věnoval Jokūbas Perkūnas velkou pozornost lexiku. Perkūnasův výzkum se vztahoval k praktické (empirické) rovině, i.e. ke shromažďování jazykových údajů, jejich hodnocení a prezentaci, na rozdíl od teoretických zobecnění a striktního rozhodování. Ačkoli Perkūnas věnoval teoretickému zvažování lexikálních norem méně pozornosti než Mörlin, opravená a komentovaná slova a slovní spojení z Aesop’s fables přesto ukazují, jak vnímal otázky zkoumané lexikologií (polysémii, homografy, synonymii, lexikální a gramatickou valenci, přejatá slova a frazeologii). Při nabídce své varianty se Perkūnas opíral o kvantitativní kritérium, i.e. rozšířenější úzus, i o kritérium kvalitativní, i.e. nejlepšího významového vyjádření.

KLÍČOVÁ SLOVA: Jokūbas Perkūnas, Michaeli Mörlin, Malá Litva, dějiny litevské jazykovědy, lexikologie.

0. ÚVOD

Na počátku 18. století vyvolala v Malé Litvě filologická polemika o litevském jazyce tři vzájemně související prameny: 1) traktát faráře v Gumbinnen Michaela Mörlina (Michael Mörlin, 1641–1708) Principium primarium in lingua Lithvanica (Základní princip litevského jazyka)¹; 2) knížku Jonase Šulcase (Johann Schultz, 1684–1710), pocházejícího z Katniavy, Die Fab uln Aesopi (Ezopovy

¹ Jsou známy dva exempláře: 1) v Gdaňské knihovně Polské akademie věd (Biblioteka Gdańska Polskiej Akademii Nauk: NI 86 5º adl. 15); 2) v Univerzitní a zemské knihovně Saska-Anhaltska v Halle (Universitäts- und Landesbibliothek Sachsen-Anhalt: AB 153123) (Aleknavičienė, Schiller 2002: 79–98); dokumentární vydání: Drotvinas 2008, 1–166; elektronické vydání (transkripce, rejstřík litevských slov): www.lki.lt/seniejirastai (dále jen MP).

10

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Počátky lexikologie v traktátu Jokūbase Perkūnase Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706)

bajky) s deseti do litevštiny přeloženými bajkami²; 3) traktát faráře ve Valtarkiemisu Jokūbase Perkūnase mladšího (Jacob Perkuhn, Perkhun, 1665–1711) Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (Odůvodněné mínění o deseti bajkách Ezopových přeložených do litevštiny a o spise, který je inspiroval)³.

Tyto knihy byly připraveny jedna po druhé: první dvě vyšly roku 1706 v Královci, poslední v Lipsku a Frankfurtu. Když se diskuse, které začaly kolem roku 1702, rozproudily, Mörlin zveřejnil zásady jazykové standardizace litevštiny a vyzval faráře, aby o nich diskutovali. Šulc chtěl ukázat, jak je lze prakticky uskutečnit – podle zásad formulovaných Mörlinem přeložil deset bajek. Perkūnas zhodnotil Mörlinovu teoretickou a Šulcovu praktickou práci a výsledky analýzy vyložil ve svém traktátu.

PB by mohl být považován za recenzi EP, jeho tvrzení se však nevztahují pouze k EP. Šulc na titulním listu výslovně deklaroval souvislost překladu s Mörlinovým traktátem: „Zum Versuch Nach dem PRINCIPIO Lithvanicæ Lingvæ, Littauisch vertiret“ („pokusit se přeložit do litevštiny podle Základního principu litevského jazyka“), zatímco Perkūnas na titulním listu svého traktátu uvedl souvislost nikoli s jednou knihou, nýbrž s oběma: „Bedenken / Uber die / Ins Litthauſche / Uberſetzte zehen Fabeln Æſopi, Und derſelben paſſionirte Zuſchrifft“ („mínění o deseti Ezopových bajkách přeložených do litevštiny a o spise, který je inspiroval“).

Za překladatele bajek a autora předmluvy k EP považoval Perkūnas nikoli Šulce, nýbrž Mörlina, a diskutoval především s tvrzeními uvedenými v jeho traktátu. Perkūnas se snažil ovlivnit a porazit především Mörlina, který kritizoval faráře narozené v Malé Litvě a působící v litevských farnostech. Hlavní adresát PB není nikde uveden svým skutečným příjmením – je označován pouze přezdívkovým osobním jménem Gumbinner „Gumbinenský“ (12×), odvozeným od místního jména Gumbinnen: Gumbinner PB 3₁₈, 4_{5,16,23,26–27}, 6₁₄, 9_2–3, 21₁₇, 22_22–23, Gumbinners PB 3_12,14, Gumb. PB 23₁, přičemž se přidává také Herr „pan“. Mörlinův traktát je v PB zmíněn třikrát: Princip. Ling. Lith. p. 21 PB 3_18–19; in Principio Lingv. Lith. PB 6_1–2; In Princip. Ling. Litv. p. 1 PB 9₂₆, někdy i s uvedením stran. Šulcova a Mörlinova spolupráce a vliv posledně jmenovaného jsou nepochybné. Je třeba upozornit na to, že Šulc začal překládat bajky

² Dochoval se pouze jeden exemplář v Knihovně knížat Czartoryských Národního muzea v Krakově (Muzeum Narodowe w Krakowie, Biblioteka Książąt Czartoryskich: 35174/I); dokumentární vydání: Citavičiūtė 2008: 1–206; elektronické vydání (transkripce, konkordance forem litevských slov, rejstřík): www.lki.lt/seniejirastai (dále jen EP).

³ Je znám pouze jeden exemplář, nalezený roku 2002 v Bavorské státní knihovně v Mnichově (Bayerische Staatsbibliothek München: 4 A. gr. b. 80) (Aleknavičienė, Schiller 2003: 15–50); kritické vydání: Aleknavičienė, Schiller 2008: 1–186; elektronické vydání (transkripce, konkordance forem litevských slov, rejstřík): www.lki.lt/seniejirastai (dále jen PB).

Straipsniai / Articles

11

ONA ALEKNAVIČIENĖ

začal na Mörlinův podnět. Šulcovi pomáhali litevští farníci z Gumbinnen, což znamená, že překládal během pobytu u Mörlina v Gumbinnen a pouze ten mu mohl vybrat farníky, kteří dobře ovládali litevštinu (o otázce autorství překladu a lingvistických předpokladech spoluautorství viz Aleknavičienė, Schiller 2008: 121–125)⁴.

Perkūnasův traktát vyšel jako poslední, a proto je důležitý pro tvrzení, která dokládají vývoj polemiky a shrnují její obsah. Ukazuje také stanovisko Mörlinových odpůrců, jež bylo rekonstruováno pouze z druhotných pramenů, především z jazykovědných děl Pilypa Ruigise (Philipp Ruhig, 1675–1749): rukopisné Meletemos (1735, dále RgM) a tištěného Betrachtung der litauischen Sprache in ihrem Ursprunge, Wesen und Eigenschaften (Zkoumání původu, povahy a vlastností litevského jazyka, 1745, dále RgB). Až do roku 2002 nebyl v litevské historiografické a bibliografické literatuře zaznamenán ani název traktátu, ani rok jeho vydání. Po nalezení traktátu začala vycházet najevo tvrzení Perkūna a jeho stoupenců o otázkách užívání jazyka, vzájemné působení účastníků polemiky i jejich cíle (Alekna-vičienė, Schiller 2003: 15–50).

Oba traktáty jsou napsány německy s vsuvkami v latině a litevštině, občas také v řečtině. Téměř polovina textu EP je rovněž německá: jde o Šulcovu předmluvu, veršovanou Ruigisovu dedikaci překladateli, komentáře k bajkám a opravy chyb. Vsuvky v jiných jazycích jsou v německém textu EP na rozdíl od traktátů vzácné, litevských slovních tvarů je však v EP nejvíce – přibližně 1 770. PB obsahuje asi 760 a MP asi 190 litevských slovních tvarů. Pro badatele zabývající se litevskou lexikou je Perkūnasův traktát zajímavý především tím, že zachycuje fakta živého jazyka z počátku 18. století; pro historiky lingvistiky pak vývojem lingvistického myšlení v oblasti jazykové kultivace a lexikologie. Vědecké poznání traktátu je tedy možné na dvou úrovních – empirické a teoretické – a výsledky výzkumu lze využít jak v základním, tak v aplikovaném výzkumu.

Za úkol lexikologie se považuje zkoumání slov jako jednotek jazykového systému a řečové činnosti: objasňování jejich významů, vzájemných vztahů, původu a vývoje a určování vztahů mezi slovy a potřebami a cíli společnosti, která je užívá (Jakaitienė ²2010: 8; Lutzeier 2002: 7–8; Römer, Matzke ²2005: 2–7). První gramatiky litevského jazyka fakticky nevěnovaly pozornost ani lexiku, ani její normě. Několik údajů lze nalézt pouze v kapitolách o syntaxi, kde se pojednává o slovních spojeních a shodě, upozorňuje na rozdíly oproti latině a němčině a uvádějí se názorné příklady. Samozřejmě nelze očekávat o mnoho soustavnější systém ani v Perkūnasově traktátu, některé jím užívané termíny a tvrzení však svědčí o zárodcích lingvistického myšlení.

⁴ Roku 1706 Šulc právě dokončil studium na Královecké univerzitě a teprve se ucházel o kněžské místo. Mörlin byl podstatně starší, v Gumbinnen působil již 34 let, napsal nejméně dva traktáty o užívání litevského jazyka a podněcoval diskuse o jazykových otázkách.

12

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Základy lexikologie v traktátu Jakoba Perkūna Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706)

a v oblasti lexikologie. Cílem tohoto článku je zjistit, jak Perkūnas chápal otázky, jimiž se dnes zabývá lexikologie.

1. LEXIKÁLNÍ SÉMANTIKA

Perkūnas vyslovil myšlenku, že víceznačnost litevských slov, neboli polysémie, je zákonitým jevem jazykového systému. To je předmětem zkoumání současné lexikální sémantiky, jedné z oblastí lexikologie. Při kritice překladu mravního ponaučení z bajky „Vlk a jeřáb“ v EP, v němž je haněn ten, kdo nepoděkuje člověku, který ho zachránil (srov. obr. 1), Perkūnas navrhuje jiné označení zachránce – spasitele namísto zachránce – a vysvětluje, proč jej překladatel nezvolil, srov.:

EP 11_13–15 Tas žodis tawę bára: jey War= ‖ gůfe išlaikyt’s ſawo Išlaikytojui ne ‖ dekuj ne ſakyſi.

PB 16_3–17 l. 14. Iſlaikyts ſawo Iſzlaikytojui. Vulgus ſagt allemahl: ‖ iſžganyts ſawo Iſžganytojui, und wundert mich ēber die ‖ unverſchämte Gottloſigkeit des jenigen / der geſprochen: ‖ Iſžganytojis, wäre ein Graßteuffel / aus Urſachen / weil ‖ iſžganam Piewas, ein conjugatum von jenem iſt. Allein ‖ wenn alle Aequivoca, der Simplicius verſtēnde / möchte er ‖ anders ſprechen? Wo iſt eine Sprache / da nicht ein ‖ Wort variè gebraucht wird. Inzwiſchen habe noch nie ‖ gehēret / das Wort Iſžganytojis, im letzten Verſtand ‖ brauchen / vielmehr aber / nennen alle Litthauer / ſo wohl ‖ GOtt den HErrn / als auch einen Menſchen / der ſie er= ‖ rettet / aus Noht geholffen / Iſžganytojis. v. c. Ak Diwe ma= ‖ nas Iſžganytojau! Ach GOtt / du mein Erretter / Hey= ‖ land! Diaw’s mane iſž tu Bedü iſžgane. GOtt hat mich ‖ aus der Noht errettet / geholffen.

Do svého komentáře Perkūnas zahrnul podle svého názoru nepovedené odvození slova spasitele od slovesa išganyti, které slyšel od jisté nejmenované osoby. Jak dokládá spojení s iſžganam Piewas, jež tato osoba uvedla, chápala slovo išganyti pouze ve významu „nechat pasoucí se dobytek vyjít, pošlapat (obilí, louku)“ (srov. LKŽe s. v. išganýti tr. 4). Tato dvě slova – odvozenina išganytojis a základové slovo išganyti – jsou skutečně spojena obousměrným (formálním a sémantickým) vztahem a tvoří slovotvornou opozici (k terminologii viz Jakaitienė 1988: 86–94), avšak význam odvozeniny tato osoba vykládala pouze na základě jednoho významu základového slova, „nechat pasoucí se dobytek vyjít, pošlapat (obilí, louku)“, tedy ignorovala polysémii slovesa išganyti. Perkūnas považoval takovou motivaci za „nestoudně bezbožnou“ – nikdy totiž nikde neslyšel

Straipsniai / Articles

13

ONA ALEKNAVIČIENĖ

1 OBR. EP 11⁴: řekl bajky o svém zachránci;

Muzeum Narodowe w Krakowie, Biblioteka Książąt Czartoryskich: 35174/I

slovo išganytojis použito v tomto významu, tj. chápáno jako nějaký luční rarach. Litevci podle Perkūna označují slovem išganytoju Boha i člověka, který je zachránil (srov. obr. 2).

Ačkoli slovotvorný význam podstatného jména išganytojis je stejný – „ten, kdo zachraňuje“ –, má tři lexikální významy: v prvním případě „pastýř dobytka, který zachraňuje louky“, ve druhém „zachránce, osvoboditel (člověk)“ a „zachránce, osvoboditel (Bůh)“. Jde tedy o tři lexémy. Tento nejmenovaný člověk a Perkūnas nepovažovali za základní význam výchozího slova tentýž význam: pro prvního byl důležitější doslovný (historicky starší, zemědělský) význam „nechat pasoucí se dobytek spást, sežrat (obilí, louku)“, zatímco pro druhého přenesený (sekundární, duchovní) význam „zachránit, osvobodit“ (srov. LKŽe s. v. išganyti tr.: 2. přen.). Právě ten poslední je třeba považovat za vedlejší, utvořený z významu základního.

14

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Počátky lexikologie v traktátu Jakuba Perkūna Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706)

2 OBR. PB 16₃–₁₇: Perkūnův komentář k užívání slova išganytojo v živé řeči; Bayerische Staatsbibliothek München: 4 A. gr. b. 80

Jak již bylo uvedeno, EP užívá nikoli išganytojis, nýbrž išlaikytojis: išlaiky’s fawo Išlaikytojui EP 11₁₄. Jeho výchozí sloveso išlaikyti, jehož význam by mohl souviset

Straipsniai / Articles

15

ONA ALEKNAVIČIENĖ

se 4. významem uvedeným v LKŽe: „uchovat něco v určitém stavu, ponechat neporušené, živé, nepoškozené“. Participle servati, který se nachází v morále latinské bajky „Lupus et Crus“, originálu překladu — „Fabula in eos dicitur, qui servati de malis, erga salutis suae / autores ingrati reperiuntur“ (Citavičiūtė 2008: 187) — umožnil překladateli zvolit několik variant: zachráněný, zachovaný, uchovaný, zatímco konstrukci erga salutis suae autores bylo možné přeložit spojením svému zachránci (srov.: servo, -āre, -āvi, -ātum vt 5. přen. „uchovat, zachovat“; „(vy)zachránit“; salūs, -ūtis f 2. „blaho, prospěch“; „záchrana“ [Kuzavinis 1996: 789–790, 765]).

V nejstarším německo-litevském slovníku Lex ani v prvním tištěném slovníku H se išlaikytojis neuvádí, zatímco v C je spojeno s udržováním – živením, péčí, ochranou a obranou. Išlaikytojis je v C použito pouze v hesle Erhalter (2×), srov. také jeho výchozí sloveso išlaikyti ve třech heslech: erhalten, behaupten a zubebhalten:

C I 589₃₀–₃₂ Erhalter. Išlaikytojis, jįó. M. ‖ Er war ein Erhalter seinen Leute: Buwo Išlaikytojis ſa= ‖ wo Źmonù, Syr. 49.17.

C I 589₂₃–₃₁ Erhalten. Išlaikau, jau, ſu, ti. Apturreti. ‖ Pramaitinnu, Ißprowíu. ‖ Die Speiße, der Trunck und die Ruhe erhal= ‖ ten des Menschen Leben: Walgis, Gerims bėj ‖ Atilfis pramaitin Źmogaus Gywatą. ‖ Der Herr erhhält meine Seele: Wießpats išlaiko mana Dubią Ψ 54.6.

C I 259₉–₁₁ Behaupten. Apģinnu, gynau giſu, ginti. ‖ Ißlaikau, kiau kyſu, kyti ‖ Ißluddiu, diau, dyſu, ti.

C II 1058₂₉–1059₆ Zubebalten. Ißlaikau, kiau kyſu. ‖ Fülle ein Gomor davon, zubebalten auff ‖ eure Nachkom[m]en [...] Pripilk Setuwaite to, ‖ išlaikytu ant Potamku juſu [...] Exod. 16.32.

V pozdějších slovnících je išlaikytojis stejně jako v C spojeno s udržováním – živením, péčí, ochranou a obranou, srov.: Erhalter, Išlaikytojis, ojo, m. Rvl 124 II₇; Erhalter Išlaikytojis Syr 49,17. vid. Ernehrer, Belčhirmer B 423₅₂; Ernehrer. Papennėtojis, Išlaikytojis B 427₄₄ atd.

Vzbudilo slovo išganytojis pochybnosti pouze u překladatele bajek a onoho nejmenovaného člověka, nebo i u dalších členů jazykového společenství? Význam žádného slova jakožto konvenčního znaku nemůže vzniknout bez pochopení objektu skutečnosti a jeho psychického protějšku v lidském vědomí. Je-li třeba pojmenovat existující objekt, vědomí zaznamená jeho podstatné rysy a utvoří si určitý jeho psychický protějšek (odraz). Stejný protějšek si musí utvořit i ostatní členové daného společenství – význam určuje chápání dané věci ve společenském vědomí, obecná dohoda (Jakaitienė 2010: 18, 46–48). Nebylo spojení mezi označujícím (výrazem) a označovaným (významem) slova išganytojis ve společenském vědomí pevné?

16

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Základy lexikologie v traktátu Jakoba Perkūna Wohlgegrün- detes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706)

Odpověď je třeba hledat v dalších pramenech z Malé Litvy z konce 17. a první poloviny 18. století.

V jednom z chronologicky nejstarších lexikografických pramenů – v rukopisném Lex – je išganytojis (2x) uvedeno jako ekvivalent dvou německých slov: 1) Heiland (1x); 2) Seeligmacher (1x). Podobné užití výrazu išganytojo (6x) je i v C: 1) ekvivalentem Heiland je Ißganytojis (5x); 2) Seeligmacher – Ißganytojis (1x), srov. ekvivalenty a derivační řady:

Lex 49₂₆–₂₉ Heyland Spasitel Heyl Spása Heyllam Spasitelský, a

Lex 79₈–₁₁ Seeligmacher Spasitel Seeligmachen spasit Seelig spasený, spasitelský, a Seeligk[eit] spása

C I 924₁₆–925₇ Heyland. Spasitel, ô. M. Heyl. Spása, ô. M. Heilig. Svatý, ô. M. ta, ôs. F. tay. Příslovce: Heyligen. Svatě, au, fu, ti Heyllahm Spasitelský, ô. M. ga, ôs. F. gay.

C I 877₁₈–₂₀ Heiland. Ißganytojis, ô. M. || Kromě mne není žádný Spasitel: Be mane nera Ißgany= || tojo, Efz. 44,11.

C II 1131₁₉–₂₀ Seelig machen. Spasím, níš, nyfu, nyti. Seeligmacher. Spasitel, jô, M.

C II 532₁₂–₁₃ Seelig Ißganitingas, ô. M. ga, ôs. F. gay. Seeligkeit Ißganimas, ô. M.

H išganytojis (3x) je rovněž ekvivalentem týchž dvou německých slov: 1) Heiland (2x); 2) Seeligmacher, srov.: 1) Ißganytojis, jô der Heyland, Seeligmacher I dec. gen. masc. H 40 I₃₄–₃₆; Heyland Ißganytojis H 185 I₃₃; 2) Seeligmacher Ißganytojis H 206 II₁₈; srov. také základní slovo išganyti: Ißganyti feelig machen, pf. nau. praet. niau. futur. nyfu H 40 I₂₇–₂₉; Seelig machen ißganyti H 206 II₁₇.

B išganytojis (3x) je také ekvivalentem dvou německých slov, jedno z nich se však liší od slov v předchozích slovnících: 1) Heiland (2x); 2) Erlöjer (1x), srov.: 1) Heiland Salvator vid Heyland. Ißgélbētojis Judic 3,9. [etc.] Ißganytojis Luc 1,47. C 2,11 B 654₁₁–₁₂; Heyland Ißganytojis vid Heiland B 695₄₄; 2) Erlöfer Ißgelbētojis Job 19,25. Ißganytojis. ψ 19,15 Atpirktojis Ißwaddātojis B 426₅₇. Základní slovo išganyti se vyskytuje v těchto slovníkových heslech: 1) Machen feelig ißganyti B 890₅₈; 2) Erlölen. Atpirkti. Ebr 2,15. Ißganyti. Ißgelbēti Gen 48,16. Exod 15,13 ißbwalnyti Judic 6,36

Straipsniai / Articles

17

ONA ALEKNAVIČIENĖ

Ißwaddūti. Exod 6,6. Atwaddūti. ψ 14,7 B 890_53–56. Participium išganytas se dvakrát objevuje v ilustrativních příkladech (B 743₂₁ a B 985₃₃).

R išganytojis (6×) je již ekvivalentem tří německých slov: 1) Heiland (3×); 2) Erlöfer (2×); 3) Seeligmacher (1×), srov.: 1) Ißgánytojis, ojo, m. der Heyland Rlv 35 II₃₆; 2) Erlöfer, Ißgelbėtojis, ojo, m. Ißganytojis, jo, m. Atpirktojis, jo, m. Ißwadótojis jo, m. Ißwadótojis, jo, m. Rvl 126 I_14–16; 3) Seligmacher, Ißganytojis, jo, m. Rvl 324 II_26–27.

V žádném z uvedených lexikografických pramenů se nevyskytuje slovo išganytojis, které je odvozeno od išganyti „nechat spásat dobytkem, vyšlapat (obilí, louku)“. Sloveso išganyti v tomto významu se poprvé objevuje v B, kde je uvedeno ve dvou slovníkových heslech: 1) Ausfretzen Ißganyti, nuganyti vid abfretzen hat das gantze Feld ausfretzen laßen Wiʃʃa Lauka iß- nugáne B 163_1–2; 2) [Ausweiden] abfretzen Nu- Ißgannÿti B 177₄₅. Srov. také R: 1) abäßen, abfretzen, nuganàu, ißganàu Rvl 3 I_30–31; 2) ausweiden, Ißganàu Rvl 49 II₁₉. V litevsko-německé části R jsou u išganyti na jednom místě rozlišovány dva a jinde tři významy; v obou případech však má odvozenina išganytojis v následujícím hesle ekvivalent, který nesouvisí s uvedeným doslovným významem, nýbrž s přeneseným „uchovat; zachránit, osvobodit“, srov.:

Rlv 49 II_4–6 Ißganàu, 1. hlídám, 2. vykupuji.

Ißgánytojis, jo, m. vykupitel.

Rlv 35 II_32–37 Ißganàu, 1. hlídám louky [et]c. ans, 2. vykupuji, činím blaženým, 3. hlídám až do konce, ṅiau, ißu, iti.

Ißgánytojis, ojo, m. spasitel.

S ohledem na údaje z malolitevských slovníků lze usuzovat, že spojování spasitele s vypásáním bylo významem chápaným jinak pouze jedním nebo několika jednotlivci a že takový ekvivalent se utvořil jen v jejich vědomí. Slova išganytojis a išlaikytojis mohla být synonymní, avšak nikoli v celém svém sémantickém rozsahu, nýbrž pouze v jednom významu. Perkūnas klade řečnickou otázku: existuje jazyk, v němž by žádné slovo nebylo užíváno více způsoby? Z toho vyplývá, že polysémii považoval za zákonitý jev litevského jazykového systému.

Rozdílné chápání obvykle způsobují odlišné zkušenosti, vzdělání a představivost. Tím nejmenovaným člověkem byl s velkou pravděpodobností Mörlin. Perkūnas tuto motivaci k práci zřejmě zaslechl při jeho ústních diskusích. Je téměř jisté, že neužívání výrazu išganytojo v EP skutečně souvisí s Mörlinovou účastí na překladu bajek. Na rozdíl od většiny ostatních kněží působících v litevských farnostech se Mörlin začal učit litevsky až v dospělosti, a proto o jazyce více přemýšlel, analyzoval jej a hledal mezi slovy strukturální a sémantické vztahy. Neustálá reflexe mu umožnila lépe než místním kněžím

18

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Základy lexikologie v traktátu Jakoba Perkūnase Dobře odůvodněné úvahy o deseti Ezopových bajkách přeložených do litevštiny a o jejich vášnivé dedikaci (1706)

všimnout si také nedostatků církevního jazyka, především propasti mezi mluveným a psaným jazykem. Mörlin ve svém traktátu deklaroval zásadu mluvit s málo vzdělanými Litevci (kteří neumějí ani číst, ani psát) slovy, jimž rozumějí, a navrhoval nejen vypustit všechna nelitevská slova, ale také neužívat neologismy, archaismy a mnohoznačná slova (MP 4–16). Mnohoznačná slova je třeba „zbavit mnohoznačnosti“, aby nevyvolávala zmatek (MP 15). Perkūnas však uvedenou řečnickou otázkou ukázal, že vztah mezi výrazem a obsahem nelze chápat zjednodušeně: jednomu výrazu nemusí nutně odpovídat jeden lexikální význam.

Také Perkūnas uvažoval o možnostech jazykové normy a hledal způsoby, jak jazyk ovládat a uspořádat, avšak jazykové problémy viděl jinde než Mörlin. Za důležité předměty normování mluveného jazyka považoval Perkūnas výslovnost a přízvuk, u psaného jazyka pak pravopis. Právě zde jako první spatřil porušování pravidla totožnosti (adekvátnosti): některé formy v EP nepředávají informace s takovou přesností, jakou uživatelé jazyka potřebují (o totožnosti [adekvátnosti] jako jednom z kritérií jazykového plánování viz Haugen 1994: 23), a v důsledku toho dochází k poruchám komunikace.

Perkūnas upozornil na to, že v litevštině existují slova psaná stejně, avšak vyslovovaná odlišně podle místa přízvuku či intonace a mající různý význam, tj. homografy. Například čtenáře EP mátlo nepřízvučné slovní spojení Malkas kertant (PB 5₂₀). Slovo malkas totiž znamená „doušek, hlt“. Aby bylo toto slovo v uvedeném spojení chápáno nikoli jako doušek, nýbrž jako polena na topení, je třeba prodloužit první a a akuzativ plurálu vyslovit jako Málkas. V 17.–18. století se v Malé Litvě užívala obě lexémata: malkas sm „doušek, hlt“ a málka sf „poleno na topení“, srov. Lex: Trunck Malkas Lex 89a a Holtz Malka Lex 50a; C: Trunck. Malkas, ô. M. C II 603 a Holtz. Medis, džio. M. Málka, os. F. Medégas, ô. M. C I 969; H: Trunck Malkas H 212 II₆; R: Trunk, Schluck, Malkas, ko, m. Rvl 357 I₃₂ a Brennholz, Málka, ôs, f. Rvl 84 I₄₀; B: Bitter Trunck Kartus malk’s gérimo Jer 8,14 B 265 a Holtz Malka B 723 a tak dále.

Podle Perkūnase vzniká podobná dvojznačnost také ve výroku Gaidys kâsdam’s Meſzlufe (PB 10₁₄). Slovo kâsdam’s, má-li nejdelší â, znamená „mordens, beißende“ a pochází z kándu: kâsdam’s nebo kánsdām’s. Cirkumflex (znak ve tvaru stříšky) zde podle něj nelze psát (PB 10). Za hlavní rys litevské intonace tedy považoval délku výslovnosti. Cirkumflex by podle jeho názoru měl označovat nejdelší samohlásku, v žádném případě však krátkou⁵. Dalším příkladem je spojka jei, která by měla mít přízvuk na é, aby

⁵ V Perkūnasových příkladech se cirkumflex nejčastěji píše tam, kde je v současné spisovné litevštině přízvuk padající, nikoli stoupavý, srov.: iſžbêgo PB 5₁₆, nutwêres PB 5₁₉, iſžwar­tót, kawôt PB 11₁₆, ijžmôkſi PB 11₂₀, apfidéjes PB 12₁₄, pradėjo PB 12₁₄, rūſčiey PB 12₂₀, turret’s PB 13_3–4, ſugrêbes PB 13₁₁, Mûsû PB 18₈ a tak dále.

Straipsniai / Articles

19

ONA ALEKNAVIČIENĖ

aby se lišila od dativu femininum jei „jí“ PB 11_4–6. Z výtek vůči překladateli je patrné, že Perkūnas cítil, že rozlišovací funkci v litevštině plní jak místo přízvuku, tak intonace. Návrh označovat přízvuk by skutečně pomohl odlišovat homografy.

Perkūnas překladateli nejen vytýkal, že nedbá na pravopis a přízvukování, ale navrhoval také řešení: chceme-li se vyhnout dvojznačnostem, je třeba přízvukovat všechna litevská slova, jako se to dělá v řečtině (PB 23). Shoda či podobnost výrazové podoby slov, která v komunikačním procesu působí potíže, se Perkūnasovi jevila jako stejně závažný problém jako užívání nesrozumitelných slov. Nesprávný pravopis navíc negativně ovlivňuje i styl (Stylum) – činí jej nepřitažlivým, a tedy i nepřesvědčivým a neúčinným.

Výjimečným rysem PB jsou odrazy chápání lexikálně-sémantického systému jazyka. Nejprve je třeba vyzdvihnout syntagmatické vztahy. Z oprav je patrné, že si Perkūnas uvědomoval, že překlad obsahuje vadná slovní spojení vytvořená bez ohledu na obvyklou lexikální slučitelnost (lexikální valenci) v živém jazyce a porušující zásadu sémantické kompatibility (k ní viz Jakaitienė 1988: 70–74; Jakaitienė ²2010: 62–63), srov.:

PB 12_26–13₂ l. 2. Wandenelį įpurwini. Der Vulgus redt: ſadrumſti. || Denn ſie ſtanden am fließenden Waſſer / jei gyw’s || oder tekkas wandenėlis buwo, kaipogi galejo jį ſapur- || winti.

PB 12_24–25 s. 5, ř. 1. Smarkeis žodžeis. Vulgus: Skaudžeis. Smarkus || wird gebraucht von der That.

PB 14_1–2 l. 14. y paczę Gillybe iedama. Vulgus ſagt: i pacė Gyle || nunerdama.

PB 21_3–4 s. 20, ř. 4. Galli lekt’ y aukščcziaufus Dangaus Orus. Alle= || mahl ſagt der Vulgus: i pačie Pádange.

Perkūnas opravoval také slovní spojení, v nichž spatřoval porušení gramatické slučitelnosti, srov.:

PB 13_19–21 ř. 12. Kojai Vulgus: Kojós cum Genitivo. Denn ich ſage || vor: pri Kojós prifirifzti dumies; prifirifzdinu Kojós, und || nicht: Kojai.

PB 15₂₁ ř. 7. tai jžtráukt. Vulgus: ta jžtráukt’ nemlich: Kàula.

PB 17_7–8 l. 12. Prasátku se setkal osel. Vulgus říká: „Kiaule“ s akuzativem. Například: Jurgis se setkal s Ansem, Petras se setkal s Paula

PB 17₁₃ s. 13, ř. 2. „tâw aprūpijim?“ Vulgus: „tawę“.

PB 17_23–24 s. 16, ř. 2. „ta czefą nefuldaukj“. Vulgus říká: „to czefô“. Např. || „nefuldáukem’ Lytaus, Giedrôs, Láukem’ Sweczû“.

20

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Základy lexikologie v traktátu Jakuba Perkūna Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706)

Jako další typ systémových sémantických vztahů, které Perkūnas vnímal, je třeba vyčlenit synonymické vztahy. Jde o typ paradigmatických vztahů (o lexikálních sémantických paradigmatech viz Jakaitienė 1988: 84–86; Jakaitienė ²2010: 71–80). Perkūnas užíval termín synonymum (2×; Synonyma PB 13₂₃, Synonyma PB 21₇), uvedl jak dvojice synonym, tak celé jejich řady, srov.:

PB 13₂₂–₂₈ l. 13. Vřesoviště — jdi přes močály a jdi podél břehu. Vřesoviště ‖ znamená bažinu, kde není žádná voda. Synonyma ‖ jsou: Klampyne, Lekmėne, Makône, Lutynas &.

PB 18₁₂–₁₄ l. 17. šedý hrách. Lid říká: strakatý hrách, šedý ‖ hrách / šedivý vlas «err. Pláukas», šedivý vlas / šedá sukně, šedý ‖ kabát / šedý kůň, šedý kůň.

PB 21₇ l. 8. Tiežė. Vulgus: Dežė, Synonyma: Kurkulaj, Geldelės.

V prvním příkladu uvedl u podstatného jména purvynas řadu čtyř synonym: klampynė, lekmenė, makonė, liūtynas, přičemž purvynas je třeba považovat za dominantu a klampynė, lekmenė, makonė, liūtynas za členy synonymické řady. Ve druhém příkladu je dominanta přídavné jméno pilkas; synonymická řada se skládá ze tří členů: rainas, žilas, šir̃mas; ve třetím příkladu je dominantou dėžė „skořápka“, přičemž členy synonymické řady jsou dvě podstatná jména: kurkulai, geldelės.

V prvním případě je vzájemná zaměnitelnost dominanty a všech členů možná, ve druhém je omezená: vztahy mezi dominantou a členy synonymické řady jsou zde hierarchické a blíží se vztahům hyperonyma a hyponyma. Podle blízkosti významu lze první považovat za absolutní, druhé za diferenční ideografická synonyma. Právě proto Perkūnas posledně jmenované patrně neoznačil jako synonyma, ve všech třech případech však slova chápal jako slova se společným významovým rysem.

Podobné příklady později uvedl Ruigys v rukopisné Meletemě (1735), aby demonstroval bohatost litevského jazyka: Němci označují jedním a týmž slovem grau muže, koně, svrchní oděv a hrách, zatímco Litevci to vyjadřují různými slovy: žillas wÿr’s, βirmas arba βÿwas arklys, pilka sermėgà, raini arba būri žirnei (RgM 82). Tyto příklady zvláště rozšířil jeho tištěný traktát Betrachtung der litauischen Sprache in ihrem Ursprunge, Wesen und Eigenschaften, který předložil stejnou myšlenku i tytéž příklady: Wyrs žillas, Arklys βirmas, Sermėga pilkà, Žirnei raini arba būri (RgB 70). První, kdo tuto synonymickou řadu sestavil a zveřejnil, však nebyl Ruigys, nýbrž Perkūnas (srov. obr. 3).

Perkūnovy výtky překladateli se nejčastěji týkají volby slova, které podle jeho názoru není vhodné. Při opravách obvykle navrhuje jiné diferenční ideografické synonymum, někdy dvě či více, srov.:

Straipsniai / Articles

21

ONA ALEKNAVIČIENĖ

3 OBR. PB 18_12–14: řada synonym: rainas, žilas, pilkas, širnas;

Bayerische Staatsbibliothek München: 4 A. gr. b. 80

22

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Počátky lexikologie v traktátu Jakoba Perkūna Dobře zdůvodněné pojednání o deseti Ezopových bajkách přeložených do litevštiny a jejich vášnivé dedikaci (1706)

PB 13₁₁ ř. 22. nutweres. Vulgus: ſugrebēs.

PB 14_1–2 ř. 14. y pacze Gillybę ieidama. Vulgus ſagt: i pačie Gyle || nunerdama.

PB 14_7–8 ř. 19. del tokio ſmerczio ſaw newerto taw negallu atdut. || Vulgus ſagt hier: Gálo v. c. baiſie Gála turrėjo.

PB 15_7–9 s. 10. ř. 1. y wiena draugyſtę ſuſſiejo. Vulgus: i wiena || Dái̇kta ſuſ’ego, také někdy: i wiena drauge nebo || draugen’.

PB 15_11–12 ř. 4. y kėturis dalykus iſždallijus. Vulgus: i Dalykus pėrda-|| lyjus, nebo paſkyrus.

PB 15_18–19 s. 11. ř. 3. duwoſtojáſi (chybně: buwo ſtojáſi. kâulas kakle. Vulgus říká lépe: || i remes nebo: ſpringſójo, rovněž: rymôjo kakle.

PB 19_20–21 s. 18. ř. 10. Maiſztui palówus. Vulgus: Nukirmui palowus || nebo prostě: nutilus.

PB 20₃ ř. 15. blogo penukſzlo. Vulgus: práſto Maiſto.

Při pohledu na takové opravy se zdá, že Perkūnas neuznával, že tentýž obsah může mít několik výrazových možností, že tutéž věc lze pojmenovat několika slovy, přičemž se v jednom případě zdůrazňuje jeden a v jiném jiný rys pojmenovávané věci (o vztahu synonymie a polysémie viz Jakaitienė ²2010: 130–131). Synonyma však uvádí nejen při opravování, ale také ve vlastních ilustrativních příkladech, tedy v příkladech živého jazyka. Ačkoli je na mnoha místech přímo neoznačuje za synonyma, svědčí o synonymických vztazích mezi uváděnými slovy spojovací výrazy oder, das ist, imgleichen, zuweilen auch nebo prostě spojovník mezi slovy, srov.:

PB 10_28–29 Meſzluſe nebo Mežinij’ || gul’. Leží v hnoji.

PB 14_20–24 Penukſzlas však || podle Vulgo znamená: vykrmené =dobytek / zvláště tak říkají || o prasatech. Penukſzlas, to jest / kawôjem’s, pé- || nim’s Meitelis. V. C. Neſzkit’, dukit’ Penukſzliui ſówalo. || Dejte vykrmeným =prasatům nažrat.

PB 19_22–201 ř. 11. krutancze ſžirdže. Vulgus: drébancze nebo: ſžirdis || lekėtûj, krûpčoj’, &c. neboť dokud člověk žije, || srdce se musí hýbat

PB 18₂₅ ř. 2. Smertij’ neſuláuſki. Vulgus: padwėſuſi, numirruſi

PB 23_16–17 Bajka je smyšlená, vymyšlená věc, || ačkoli ve skutečnosti neexistuje.

Perkūnas tedy vyzdvihl možnosti synonymie v litevštině a zároveň ukázal variabilitu vyjadřování určitých pojmů. Při psaní traktátu provedl srovnávací analýzu variabilního vyjadřování určitých pojmů. Při psaní traktátu provedl srovnávací

Straipsniai / Articles

23

ONA ALEKNAVIČIENĖ

analýzu: tyto varianty vyhodnotil a navrhl nejlepší. Její výsledky ukazují také jeho vlastní schopnost různě pojmenovávat skutečnosti podle rozmanitosti jejich znaků.

Systémové vztahy mezi slovy s opačnými významy, tj. mezi antonymy, jsou v PB zachyceny pouze jednou. Za zmínku stojí antonymní dvojice: domácí – divoký (o květinách). Má společný srovnávací základ – znak místa růstu. Další dvojice založená na podobném místním základu by mohla znít domácí – lesní (o zvířatech), avšak v tomto případě není první člen pojmenován a druhý je uveden místo výrazu divoký, neboť se podle Perkūna v lidové řeči o zvířatech nepoužívá; divoká (nedomácí) zvířata a ptáci se totiž nazývají lesními, nikoli divokými, srov.:

PB 17_1–6 ř. 11. Divokou svini. Vulgus tak nikdy neříká / ný= || brž: Medinne kiaule, stejně tak: medinne žaſis, ántis; || o květinách však říká: Laukinne, např. laukinnes || Rožes, woſilkos &c. na rozdíl od těch, které rostou || v zahradách a které se od nich nazývají namminnes.

Ze sociálních aspektů slovní zásoby je třeba zmínit opravu spojky jeib – její nahrazení spojkou jei nebo kad. Lze se domnívat, že Perkūnas považoval spojku jeib za zastaralou, ustupující z aktivního užívání, tedy za archaismus. Tato spojka se mohla do překladu bajek dostat vlivem náboženských textů, neboť se v nich užívala ještě v 16.–17. století. Je doložena v gramatikách Kleina a Sapūna a Šulce – jeib se spojkami jei, jog, idant se často připojuje v paradigmatech časování ke slovesům v podmiňovacím způsobu, srov.: jev / jeib / idant wadin̄namas bučia KlG 104₂; Jeib / jog / idant fakýčia KlG 113₅; (Jeib / idant) mylėčia KlC 74₉; jeib iškada nebūtu KlG 167₆; Jeib daugiaus nėſluſitum̄bim Griekui ŠŠG 79₆. Spojka jeib byla zařazena také do slovníků (Lex, C, H, B, R), avšak podle Perkūna je spojku jeib v lidové řeči slyšet jen zřídka, zvláště ve větách příčinných. Místo ní se říká jei, nejčastěji však kad. Spojku jeib užíval Mörlin při výuce katechismu, jak dokládá Mörlinův jazykový příklad uvedený Perkūnem v PB 7_2–3, srov.:

PB 11_4–9 ř. 10. jeib butu Kwieczu Grudas. Vulgus říká: jėi’, vynechá || b a ponechá přízvuk na é, aby se odlišilo || Dativu femininního jei, vám. Zde však užívají || kad; neboť slovo jeib jakožto ut causale u nich člověk || téměř neuslyší; spíše říkají: Sakyk kad || parneſztu, liep̄k kad ateitu &c.

PB 15₂₀ ř. 5. jeib Snápa ikijžufi. Vulgus: kad Snápa &c.

PB 7_2–3 Cti svého otce a svou ma- || tku «err. matku», abyste dobře žili na zemi.

Perkūnova poznámka ke spojce jeib měla ukázat, že Mörlin a jeho následovník Šulcas nedodržují další z deklarovaných zásad: užívat pouze nejobecnější,

24

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Základy lexikologie v traktátu Jakuba Perkūna Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706)

nejznámější slova srozumitelná v celém kraji. Mörlin jako příklad slova srozumitelného na omezeném území, a proto neužívaného, uvedl sloveso būti praet. 3 bit MP 15–16.

Perkūnův traktát poskytuje údaje také pro lexikální pragmatiku či, v širším pojetí, lingvistickou pragmatiku, která zkoumá, jak jazykové jednotky odhalují vztahy mezi tím, co se říká, komunikační situací a jejími účastníky – mluvčím a adresátem (o lexikální pragmatice viz Jakaitienė ²2010: 143–167). Rozčleněním textu PB na jednotlivé řečové akty neboli diskurzy (jejich pojetí viz také Karaliūnas 2008: 211) a analýzou jejich složek – lokuce (samotné výpovědi), ilokuce (komunikačního záměru mluvčího vyjádřeného výpovědí) a perlokuce (účinku výpovědi na adresáta) – i pragmatického kontextu lze posoudit jak komunikační cíle, tak sociální a psychologické vztahy mezi účastníky komunikace. Tento traktát je zajímavým pramenem pro zkoumání sociální interakce a jazyka jako hlavního prostředku komunikace, do tohoto výzkumu by se však měli raději pustit badatelé německého jazyka.

2. ETYMOLOGIE: PŘEJÍMÁNÍ

Jak ukazují dějiny spisovných jazyků, kodifikátoři jazyka obvykle vybírají z variant podle několika kritérií: 1) účinnosti (efektivity) – účinná je ta varianta, kterou uživatelé snadno chápou a užívají; 2) totožnosti (adekvátnosti) – varianta, resp. její forma musí předávat informace s takovou přesností, jakou uživatelé potřebují; 3) přijatelnosti – varianta, resp. její forma musí odpovídat obvyklým jazykovým normám (běžnému úzu) a být přijatelná pro vůdčí osobnosti (Haugenas 1994, 22–25). Mörlin zdůrazňoval zejména ještě jedno kritérium – čistotu: varianta musí být geneticky čistá, domácího původu. Navrhoval odstranit všechna slova cizího původu, tj. skolinius, bez ohledu na to, z jakého jazyka pocházejí. I když jsou všeobecně užívaná a mnozí jim rozumějí, přesto zůstávají cizí. Není-li k dispozici odpovídající litevské slovo, údajně je lepší použít parafrázi nebo opis (MP 6–8). Mörlin se opíral o latinskou gramatiku Rudolpha Goklenia Observationum linguae Latinae⁶, v níž se píše o nesprávné, byť všeobecně rozšířené praxi: většinový či veřejný a široce rozšířený omyl nevytváří jazykové pravidlo, množství těch, kdo se mýlí, nemůže omyl ospravedlnit (MP 17). Mörlin však nebyl důsledný – na jiném místě traktátu požadoval, aby se z knih odstranila ta církevní slova (nazývá je Ecclesiastica, jde převážně o polonismy), která se neujala ve veřejném ani

⁶ Rudolphas Goklenijus (vok. Rudolph Gockel [Göckel] d.Ä., 1547–1628) – Marburgo universiteto filosofijos, metafizikos ir etikos profesorius. Jo gramatika Mörlinui buvo priimtina dėl to, kad joje daug dėmesio skirta praktinei lotynų kalbos vartosenai, graikų, hebrajų, vokiečių ir lotynų kalbų interferencijai (plg. MP 7–8, 10–11, 14, 16–24; žr. taip pat Drotvinas 2008: 142–145).

Straipsniai / Articles

25

ONA ALEKNAVIČIENĖ

soukromém úzu, tedy se, jak se říká, neužívají prie Nammû (MP 6–7). Je třeba chápat, že pokud se již ustálila, lze je ponechat.

Této nedůslednosti si Perkūnas všiml a vytkl překladateli bajek hojné užívání přejatých slov. Ačkoli sám Šulcas v předmluvě k EP uvedl, že chtěl vyzkoušet, zda lze bajky převést „čistými, přirozenými a dobrými litevskými slovy, kterým by rozuměl i prostý Litevec“ („mit puren / echten / und guten Litauſchen Worten / die auch ein gemeiner Littau verſtehet“ EP 3v), v překladu je mnoho slavismů a několik germanismů. Tato Perkūnova výtka patří k nejzávažnějším a poukazuje především na teoretické rozpory v Mörlinově traktátu. Perkūnas připomíná, že v MP se horlí proti slovům dávno přejatým z polštiny a jiných jazyků, která se však nadále užívají a jsou srozumitelná. Protiklad domácí – cizí svědčí o Mörlinově snaze vytyčit jasné hranice a vytvořit bariéry, jež nedovolí cizímu slovu stát se domácím. Perkūnas ironicky poznamenal, že názor na přejatá slova byl zřejmě již změněn, neboť překlad obsahuje mnoho slov, jejichž příbuznost a původ v jiných jazycích jsou již prokázány:

PB 5_29–613 Dann ſo finde ich auch eine Contradiction in dieſen || Fabeln. Es ſoll dieſe Überſetzung eine Probe und Exem= || pel ſeyn / wie im Rubrô ſteht / nachdem in Principio Lingu. || Lith. gethanem Vorſchlage / allwo der Autor ſehr erhitzt || iſt / über die aus der Polniſchen und andern Sprachen / || vor alten Zeiten hergeleitete und numehro bräuchliche / || verſtändliche Wörter / wenn er unter andern ſagt: Und || geſetzt / daß ſie auch uſu recepta, ſo ſolte man doch kein || Sammelſurium oder Potage aus frembden Sprachen ma= || chen / [et]c. allein hier bemercke ich / daß dieſe ungegrun= || dete Meinung ſey geändert und unterſchiedene frembde || Wörter gebraucht worden / als: Skárbas, Geſas ‹err. Čeſas, Liût’s, || Stukis, Slúžma, Pons, Gazpadinne, Mieftas, Naktis, [et]c. || welche Verwandſchafft und Herleitung aus andern || Sprachen / anderwerts iſt erwiesen worden.

Mezi přejatými slovy, která zde Perkūnas vyjmenoval, převažují slavismy (skarbas, čėsas, slūžma, liūtas, miestas, gaspadinė, ponas), pouze jedno je germanismus (stukis). Mezi přejatá slova se dostalo i naktis, zděděné z indoevropského prajazyka. EP užívá lexikální výpůjčky, které do litevštiny pronikaly v různých dobách; většina z nich se nejen ustálila v náboženských spisech, ale také zdomácněla v mluveném jazyce. V EP je málo vzácných výpůjček (např. Elwantû ‚slona‘ EP 17₄, Prabajus ‚závoru‘ EP 18₂), protože názvy předmětů cizích kultur se autoři snažili překládat opisem. Perkūnas kritizoval i tento způsob (například první větu vůbec první bajky považoval za nesrozumitelnou: GAidys kásdam’s Mėſzlufę / brangû baltû Akmenelû vieną Mėžinį’ rado EP 1₆–₈ – co našel: diamant, nebo perlu? PB 9₂₃–₂₆), nenavrhoval ji však měnit a sám pro tyto výrazy nehledal náhrady.

26

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Základy lexikologie v traktátu Jakuba Perkūna Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706)

Nabízí se samozřejmě otázka, proč Merlin v překladu bajek toleroval tolik přejatých slov, ačkoli jednou z nejdůležitějších zásad jazykové normativizace byla snaha o čistotu jazyka. Nejspíš je nerozlišoval od slov litevského původu a nepovažoval je za cizí. Svědčí o tom například příklady, jimiž ilustruje, jak sám nahrazuje cizí výrazy údajně litevskými slovy gromata a prova: „Ich lage von der Epiftel auff Littauiſch Gromata“ MP 9_6–7; „An ſtatt des Gerichts / bey den Iuden / von 3 Män̄ern / ſage: Maǯauſa Źydû Prowa“ MP 9_23–24.

Perkūnas nahrazoval některé slovanské výrazy užité v EP i hybridy z nich utvořené slovy běžnými v lidové mluvě, důvod této změny však výslovně neuvedl. Jeho hlavním a jediným argumentem pro nabídnutí jiné varianty je lidové užití („Vulgus“), srov.:

PB 17_10–12 l. 14. prietelíſzkay ikal̄bint. Vulgus: meiley pakálbint.

PB 14_25–26 l. 9. [...] ku ſzęfu. ‖ Vulgus: kafzkadai.

PB 15₁ l. 15. kita nilka ‹err. nieka› nedûmōjent. Vulgus: Neminoj’ éłant.

PB 16₁₉ s. 12, poslední řádek. „žiemôs Geſe‹err. Céle›.“ Vulgus raději: žiema.

PB 16₂₈ l. 6. Smertélna Rona padare. Vulgus: n’ iſžgýtinai ilieźé.

PB 14_7–8 l. 19. del tokio ſmerczio ſaw newerto taw negallu atdut. ‖ Vulgus ſagt hier: Gálo v. c. bailjie Gála turréjo.

PB 18₂₅ l. 2. Smertij’ neſuláuſki. Vulgus: padwėſuſi, numirruſi

Existuje několik případů, kdy Perkūnas při opravě sám navrhl podobnou výpůjčku či hybrid – někdy místo litevského slova (méně často), jindy místo jiné výpůjčky, resp. hybridu (častěji), srov.:

PB 13₁₆ l. 19. rodeſi dekui ſakyſenti, Vulgus: dejoſi, oder būk.

PB 13₁₇ s. 7, řádek 6. Sopoſta. Vulgus. Zopoſta.

PB 15₂ ř. 20. Nepekorawōta. Vulgus raději: be korōs

PB 18₁₅ l. ult. Daug wynugû. Vulgus: Rinſzwinugû.

PB 18₂₃ p. 16. l. 2. ta czeſa neſuláuſki. Vulgus ſagt: to czeſo.

PB 20₄ l. 16. afz wėlıju. Vulgus: b{ę}ſwėliju.

Věty a fráze PB obsahují značné množství výpůjček (většinou slavismů), jimiž Perkūnas při komentování opravovaného slova nebo slovního spojení dodatečně ilustroval lidové užívání; srov.:

PB 10₂₅ Po stodole, po louce se prochází

PB 12_13–15 Bérn’s Ly- ‖ czyna apſidėjes pradėjo gandit’ Waikáičius, na anie iſſigaft, ‖ wijka-gi pamėte, begt’, klykt’, sleptis’

Straipsniai / Articles

27

ONA ALEKNAVIČIENĖ

28

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Základy lexikologie v traktátu Jakoba Perkūna Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706)

⁴ PAV. Quandt 4 34v: záznam o rukopisu Perkūnova slovníku litevského jazyka a sbírky litevských přísloví; GStA PK: XX. HA Hist. StA Königsberg, Hs. 2

Straipsniai / Articles

29

ONA ALEKNAVIČIENĖ

PB 14_17–18 Vlci, kteří hledají kořist, došli do jeskyně a zahnali ji dovnitř.

PB 14₂₂ Penukƒžlas, to je / v údolí, maličký pán.

PB 19_6–7 Dům se drží pro hosty, || oder svatební síň

PB 23_16–17 Lžíce je vyřezávaný, vydlabaný předmět, || ačkoli jí nebylo

Perkūnas užžíval také termín germanismus, avšak vztahoval jej nikoli na slovo, nýbrž na frázi:

PB 14_4–6 I. 19. A když viděla jeho záměr na očích. Ein || feiner Germanifmus. Vulgus: A protože viděla, že se chystá utéci, řekla.

Při hodnocení lexika zaznamenaného v PB podle původu a stáří, tj. z hlediska genetické diferenciace lexika, lze slova analyzovat jako zděděná slova a neologismy užívané na počátku 18. století (jejich pojetí viz Urbutis 2008: 308–310). PB obsahuje řadu slov náležejících k nejstarší vrstvě litevského lexika, považovaných za indoevropská zděděná slova, dále baltsko-slovanské společné prvky i slova vlastní baltštině a pouze litevštině. Vznikla v určitém období vývoje litevského jazyka a většina výpůjček užívaných v těchto pramenech jsou slavismy a germanismy (přehled výpůjček viz Aleknavičienė, Schiller 2008: 154–159). Poměrně četné výpůjčky v PB lze hodnotit dvojím způsobem: buď nebyly rozpoznány jako výpůjčky, nebo bylo záměrem ukázat, že jde o běžný jev litevského jazyka. Lze shrnout, že Perkūnas nekladl na původ slov tak přísné požadavky jako Mörlin. Ačkoli chápal, že některá slova pocházejí z jiných jazyků, ostrou hranici mezi domácími a cizími slovy nevytyčoval, oblasti jejich užívání nezužoval a nepožadoval jejich nahrazení litevskými výrazy. Výpůjčkám by pravděpodobně nevěnoval tolik pozornosti, kdyby si nebyl všiml nesrovnalostí v Mörlinově teorii a Šulzově praxi.

3. FRAZEOLOGIE

Mörlin i Perkūnas uznávali existenci specifických slovních spojení, která poskytují informace o skutečnostech, jež lidé vnímají svérázným způsobem, a nepojmenovávají je přímo, nýbrž přeneseně, a vyčlenili tak specifickou vrstvu lexika, v lexikologii nazývanou frazeologizmais. Mörlin jako první upozornil na to, že v litevštině existují rčení, která nelze doslovně přeložit do němčiny ani jiných jazyků. Myšlenku, že metafory, alegorie, přísloví, sentence a rčení jsou do jisté míry nepřeložitelné, převzal z Gocleniusovy gramatiky a opíral se také o podobný názor italského humanisty, filologa a básníka Julia Caesara Scaligera (Julius Caesar Scaliger, 1484–1558) (MP 21–23).

30

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Počátky lexikologie v traktátu Jakoba Perkūna Dobře zdůvodněné pojednání o deseti Ezopových bajkách přeložených do litevštiny a jejich vášnivé dedikaci (1706)

Mörlin i Perkūnas používali latinský termín idiotismus. V PB jsou tímto termínem popsány dva příklady a znovu je použit při shrnutí, že překlad bajek odporuje litevskému způsobu vyjadřování:

PB 11₁₇–₂₇ Že nějaký Idio- || tifmus je: Jáúcies gywet se sice říká, ale sem se to nehodí. Lid Vulgus říká: Nežinnójei Jáúcíeis gywet, tedy: „Když neumíš orat, budeš orat koňmi.“ Toto slovo používají =propriè ve smyslu zemědělství. Ne tur ne Plàuko (Gal- || wijù) ku gywes? Nemá žádné tažné zvíře, čím bude obdělávat pole?

PB 15₅–₆ ř. 12. Nafrus atweres. Vulgus podle svého Idiotifmo říká: || įſſizójes įžmete.

PB 21₉–₁₃ Z toho všeho je tedy zřejmé, že deset || bajek, které by sotva vydaly na jeden arch, jsou zcela v rozporu s litevským = || idiotifmum a běží tedy || contra Vulgus naprosto přímo, přestože se o tom zbytečně mnoho mluví.

Ani jedno ze dvou zde uvedených slovních spojení (Jáúcies gywet PB 11₁₈, įſſizójes įžmete PB 15₆) nelze podle současného pojetí idiomu (viz Burger ⁴2⁰10: 85–105, Jakaitienė ²2010: 286–288) zařadit mezi idiomy, tj. frazeologismy sémanticky zcela nemotivované, jejichž složky jsou při samostatném posuzování desemantizované. Jde spíše o volná slovní spojení živého jazyka. Pouze Jáúcies gywet PB 11₁₈ lze považovat za ustálené spojení, takzvanou kolokaci (k pojetí viz Marcinkevičienė 2001: 83–85; Burger ⁴2⁰10: 52–55; Jakaitienė ²2010: 281), případně za tropický frazeologismus, nikoli však za idiom. Perkūnův termín idiotismus je třeba chápat dvojím způsobem: jako „svérázné rčení“ a jako „obvyklé užívání“. Podobné pojetí tohoto termínu se objevuje i v MP a EP (viz MP 3₂–₆, MP 16₂₇–₃₁, MP 21₁₁–₂₃, EP [2]₁₄–₂₁, EP 3₁–₃), srov. MP:

MP 3₂–₆ ſind || einige von dieſen ſo pertinaces geworden / daß Sie durch = || aus nichts wollen paffiren laſſen / was Ihnen nur ein we= || nig ſuſpect iſt / und mit Ihrem Idiotifmo nicht überein || kommt.

MP 16₂₇–₁₇₁ Und denſelben muß man fleißig || examiniren ex Idiotifmis hujus linguæ: und alle Reden || und Redens=Arten / die mit dem Deutſchen überein || kommen / müſſen vor ſuſpect gehalten und angeſehen wer= || den / und ſind daher nicht ſicher zu gebrauchen / ſondern || vielmehr zu meiden / und zu verwerffen

MP 21₁₁–₂₃ Sem především patří = || Idiotifmi Lithvanici, tomuto jazyku vlastní a příznačné způsoby vyjadřování. A ty se v gramatice nenajdou. A pokud se tam nějaké přece jen vyskytují, je jich přinejmenším málo [...] Pak bude možné spatřit a rozpoznat rozdíl: že něco jiného je mluvit gramaticky a něco jiného idiomaticky a litevsky.

Straipsniai / Articles

31

ONA ALEKNAVIČIENĖ

Mörlin tvrdil, že podle idiomů lze odlišit vlastní slova od výpůjček – za podezřelá je třeba považovat všechna slova a výrazy, které se shodují s německými. Shodným výrazům je třeba se vyhýbat a odstraňovat je ze sbírek litevských slov a přísloví (MP 16, 22–23). V PB je uvedeno mnoho ustálených spojení – motivovaných i nemotivovaných – nebo vět blízkých příslovím, srov.:

PB 14₁₂ Krauje fawo atgaut ‚pomstít se, vyrovnat účty‘

PB 14₉ Gala faw pafidaryfu ‚zabiju se‘

PB 14₈ baijie Gála turrėjo ‚zemřel strašnou smrtí‘

PB 15₃ Pedas įdut ‚poučit, poradit, vnuknout myšlenku‘

PB 15_7–8 i viena || Dáikta fuſ’ego ‚na hromadu, dohromady, na jedno místo‘

PB 16₁₆ Diaw’s ‹err. Diew’s› mane įſž tu Bedū įſžgane ‚zachránil‘

PB 18_7–8 Pade’ || Die’s! ‚říká se při pozdravu člověku při práci‘

PB 5₁₆ Už byl chytil zajíce, ale ten mu jen utekl.

PB 11_19–20 Nevíš, jak žijí voli, || to je zlé, zda lidé žijí s koňmi

PB 11_15–16 Bůh jim dal, || ale nevěděl, jak bojovat, jak střežit

PB 11_21–22 Nemá tam šílenec (blázen) co dělat?

PB 11₂₇ Kde jinde najdeš někoho, kdo by mě přežil?

PB 12₃ Svými voly jsem se znovu občerstvil

PB 13₁₄ ani ďábla ‹err. Boha›, ani pekla se neboje

Je známo, že Perkūnas sám zapisoval litevská přísloví, pořekadla i rčení. Mörlin jeho sbírku označil za rozsáhlou a cennou a přál si, aby byla šířena a doplňována nikoli německými, nýbrž „čistě“ litevskými výrazy, a aby byly připojeny také výklady, jak to učinil Erasmus Rotterdamský ve své sbírce přísloví⁷:

MP 22_24–23 §. 33. Proto má dílo Tit. pana faráře = || z Walterkehmen / Perkuhnii, značnou cenu / || neboť shromáždil slušnou zásobu přísloví a =slovních= || spojení. Žádám pouze o jedno / aby byla rozšířena a kvůli množství slov (pokud by sám || Tit. pan Walterkehmer nechtěl vzít na sebe tak velkou práci || [atd.]) nebyla naplněna germanismy / || nýbrž aby byla rozšířena z čisté litevštiny a rozhojněna / a vyjádřena jinými = || slovy. Erasmus své Proverbia zpracoval velmi obšírně.

⁷ Erasmus Rotterdamský (Erasmus [Desiderius] von Rotterdam, 1469–1536) vydal roku 1500 v Paříži sbírku 818 přísloví a pořekadel antických autorů Adagia, roku 1536 vyšla komentovaná sbírka čítající 3260 položek. Dílo bylo mnohokrát vydáno a těšilo se oblibě i v 18. století.

32

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Základy lexikologie v traktátu Jakuba Perkūna Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706)

Perkūnas psal také německo-litevský slovník. Ruigys ho viděl, další osud slovníku mu však nebyl znám (R 2v–3r)⁸. Perkūnův slovník a sbírku několika set pořekadel uvádí také Jonas Jokūbas Kvantas (Johann Jacob Quandt, 1686–1772), když popisuje faráře z farnosti Valtarkiemis (srov. obr. 4):

Quandt 4 34r 1690. Jacob Perkuhn, farář v Įsdaggách [...] Má rukopisný litevský slovník a také několik stovek litevských přísloví v rukopisu^to [reilaße[n]

Ani slovník, ani sbírka pořekadel se nedochovaly⁹, jejich zmínka ve dvou pramenech z 18. století však nenechává pochyb o tom, že se na počátku 18. století začaly zaznamenávat ustálená rčení a specifická slovní spojení, která mají celistvý význam, vyznačují se ustáleností a obrazností a poskytují informace o svébytném vnímání skutečnosti i vyjadřování myšlenek a pocitů. Sbírku starých litevských pořekadel a rčení ostatně zamýšlel sestavit také sám Mörlin; vybízel i ostatní, aby se podělili o to, co mají, a tak nashromáždili jejich velké zásoby (MP 21). Perkūnas na rozdíl od Mörlina nekladl otázku původu frazeologismů ani je nerozděloval na původní, přejaté a přeložené.

4. ZÁVĚRY

Jakub Perkūnas věnoval v traktátu Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706, PB) teoretickému zvažování lexikálních norem mnohem méně pozornosti než Michaelis Mörlinas v traktátu Principium primarium in lingua Lithuanica (1706, MP). Perkūnova jazykovědná činnost se opírala spíše o praktickou (empirickou) rovinu – o jazykovou

⁸ Slovník sestavoval také Perkūnův předchůdce, farář ve Valtarkiemisu Ernestas Dicelijus (Ernestas Dietzelius, Ditzel, 1629–1692). Perkūnas byl v letech 1690–1692 jeho adjunktem a později se stal farářem této farnosti. Ruigys do této farnosti přišel roku 1708. Uvádí, že při sestavování litevského slovníkového registru vycházel z Dicelijova rukopisu („die locos des fel. Herrn Ernesti Dizelii“ R 4r–4v). Je pravděpodobné, že Perkūnas odvezl své rukopisy do Įsrutisu.

⁹ Jurgis Lebedys (1956: 14–16) darė prielaidą, kad LMAVB saugomas priežodžių, patarlių ir mįslių rinkinys Litauische Sprichwörter und Rätsel galbūt galėtų būti priskiriamas Perkūnui, tačiau 2011 m. nustatyta, jog šis rinkinys – Trempų kunigo Jokūbo Brodovskio (Jacob Brodowski, 1692–1744) autografas (Aleknavičienė 2011: 39–72), išskyrus keliolika vėlesnių Gotfrydo Ostermejerio (Gottfried Ostermeier, 1716–1800) prierašų (Aleknavičienė 2012: 23–51). Tad nebelieka pagrindo tiesiogiai sieti jį su Perkūno vardu, juo labiau kad nematyti bent kiek aiškesnio ryšio tarp minėto rinkinio ir PB.

Straipsniai / Articles

33

ONA ALEKNAVIČIENĖ

shromažďováním, porovnáváním a předkládáním údajů, nikoli však teoretickými zobecněními a přijímáním striktních závěrů.

Perkūno taisyti Ezopo pasakėčių (1706, EP) žodžiai ir žodžių junginiai rodo, kaip jis suvokė klausimus, kuriuos dabar tiria leksikologija. Perkūnas iškėlė mintį apie lietuvių kalbos žodžių daugiareikšmiškumą, laikydamas jį dėsningu lietuvių kalbos sistemos reiškiniu. Jis parodė, kad raiškos ir turinio santykis negali būti suprantamas supaprastintai: vieną raišką nebūtinai turi atitikti viena leksinė reikšmė.

Opravování slovních spojení v EP, která byla utvořena v rozporu s lexikální a gramatickou spojitelností obvyklou v živém jazyce a porušovala zásadu sémantické soudržnosti, svědčí o chápání lexikálně-sémantického systému – syntagmatických vztahů. Chápání paradigmatických vztahů se projevuje spojováním slov do synonymických řad (vytvářením synonymických paradigmat). Perkūnas vyzdvihl možnosti litevské synonymie (používal termín Synonyma) a zároveň ukázal variabilitu vyjadřování určitých pojmů. Ačkoli měl někdy sklon možnosti vyjadřování zužovat, jeho vlastní příklady svědčí o schopnosti pojmenovávat skutečnosti s ohledem na rozmanitost jejich rysů.

Při hodnocení jazyka EP Perkūnas rozpoznal porušování pravidla totožnosti (adekvátnosti) v oblasti lexika: překladatel nevhodně využíval jazykové prostředky, nenacházel způsoby, jak vyjádřit pojmy vzdálené a neznámé kultury, a nedodržoval pravopisná a přízvuková pravidla. Shodu či podobnost slovní podoby (homografy), která způsobuje překážky v komunikačním procesu, považoval Perkūnas za stejně závažný problém jako užívání nesrozumitelných slov. Při rozhodování, který ekvivalent by byl nejlepší, se sám opíral jak o kvantitativní kritérium – volil rozšířenější užití –, tak o kvalitativní kritérium – hledal formy vyjádření, které nejlépe odpovídají daným pojmům.

Perkūnasův postoj k výpůjčkám nebyl tak kategorický jako Mörlinův. K užívání výpůjček přistupoval mnohem umírněněji – zastával názor, že nelitevská slova, která v jazyce zdomácněla a jsou všeobecně užívána, by měla zůstat i v jazyce písemností. Výtky překladateli bajek kvůli četnému užívání výpůjček vycházejí z pozorovaného nesouladu mezi Mörlinovými teoretickými požadavky a jazykovým provedením v překladu Ezopo pasakėčių.

Perkūnas stejně jako Mörlin vyčlenil nejstabilnější slovní spojení, která poskytují informace o skutečnostech, jež lidé vnímají specifickým způsobem; jím užívaný termín idiotismus je třeba chápat dvojím způsobem: jako „osobitý výraz“ a jako „obvyklé užití“. Na rozdíl od Mörlina Perkūnas nepožadoval přísné odlišování přejatých frazeologismů od původních.

Perkūnasovy užívané termíny a tvrzení umožňují rozpoznat zárodky lexikologie a vyvodit závěr, že filologická diskuse poměrně záhy podnítila rozvoj lingvistického myšlení i v této oblasti jazykovědy.

34

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Počátky lexikologie v traktátu Jakuba Perkūna Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706)

PRAMENY A LITERATURA

Alek­navičienė Ona, Schiller Christiane 2002: Rastas antras Michaelio Mörlino Principium primarium in lingua Lithuanica (1706) egzempliorius. – Archivum Lithuanicum 4, 79–98.

Alek­navičienė Ona, Schiller Christiane 2003: Jokūbas Perkuhnas prieš Michąęlį Mö̈rliną, Johanną Schultz̨ą ir Philippą Ruhigą traktate Wolgegründetes Bedenken Über die Ins Litthauſche Überſeßte zehen Fabeln Æſopi, Und derſelben paſſionirte Zuſchrifft (1706). – Archivum Lithuanicum 5, 15–50.

Alek­navičienė Ona, Schiller Christiane, par., 2008: Jokūbo Perkūno traktatas Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift. Kritinis komentuotas leidimas ir studija. Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas.

Alek­navičienė Ona 2011: Rankraštinio šaltinio Litauische Sprichwörter und Rätsel atribucija. – Archivum Lithuanicum 13, 39–72.

Alek­navičienė Ona 2012: Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum. – Acta Linguistica Lithuanica 67, 23–51.

B – [Brodovskis Jokūbas] LEXICON GERMANICO=LITHVANICVM ET LĪ-THVANĪCO=GERMANĪCVM Darinnen ſo wohl die Vocabula Biblica Veteris et Novi Teſtamenti, als auch Vocabula Domeſtica item ūber zwey Tauſend Proverbia und ūber ein Hundert Aenig­mata Lithvanica und viele Phraſes anzutreffen und alſo wo nicht gantz völllig doch ziemlich Complet iſt. Welches alles GOTT allein zu Ehren und denen Liebhabern der Lithauiſchen Sprache zum Beſten mit großer Mühe und Fleiß zuſammen getragen. von Jacobo Brodowsky Praecentor Trempenſi, [před 1744]; LMAVB RS: f. 137 – 15; dokumentární vydání: Jokūbas Brodovskis, Lexicon Germanico=Lithvanicum et Lithvanico=Germanicum. Rukopisný slovník z 18. století. Dokumentární vydání s faksimile, přepisem a slovním rejstříkem 1–3, připravil Vincentas Drotvinas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2009.

[Brodovskis Jokūbas] Littauiſche Sprichwörter und Räſel, [po roce 1716], LMAVB RS: f. 137 – 1; internetové vydání: přepis, konkordance litevských slovních tvarů, rejstřík: Jokūbas Brodovskis, Litauische Sprichwörter und Rätsel, po 1716, připravili Ona Aleknavičienė, Vytautas Zinkevičius, 2011, www.lki.lt/seniejirastai.

Burger Harald 42010: Phraseologie. Eine Einführung am Beispiel des Deutschen. Berlin: Erich Schmidt Verlag.

C – Clavis Germanico-Lithvana [po roce 1680]; LMAVB RS: f. 137 13 – 14; faksimilní vydání: Clavis Germanico-Lithvana. Rukopisná německo-litevská jazyková příručka ze 17. století

Straipsniai / Articles

35

ONA ALEKNAVIČIENĖ

slovník 1–2, připravil Vincentas Drotvinas. Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1995–1997; 3–4, Vilnius: Institut pro vydávání vědecké a encyklopedické literatury, 1997.

Citavičiūtė Liucija, par., 2008: Jono Šulco Ezopo pasakėčios. Dokumentinis leidimas ir straipsniai. Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas.

Dilytė Dalia 2008: Jono Šulco Ezopo pasakėčių vertimo klausimai. – Citavičiūtė 2008, 167–184.

Drotvinas Vincentas, par., 2008: Michaelio Mörlino traktatas Principium primarium in lingva Litvanica. Dokumentinis leidimas ir studija. Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas.

EP – [Jonas Šulcas] Die Fabuln ÆSOPI, Zum Versuch Nach dem PRINCIPIO Lithvanicæ Lingvæ, Littauisch vertiret von Johann Schultzen / S. Minist. Cand. Königsberg / gedruckt in der / von S. K. M. privilegirten / Georgischen Buchdruckerey / 1706; dokumentární vydání: Citavičiūtė 2008; internetové vydání: přepis, konkordance litevských slovních tvarů, rejstřík: Jonas Šulcas, Ezopovy bajky, 1706, připravily Liucija Citavičiūtė, Ona Aleknavičienė, Vytautas Zinkevičius, 2007, www.lki.lt/seniejirastai.

H – [Frydrichas Vilhelmas Hakas] VOCABVLARIVM LITTHVANICO-GERMANICVM, ET GERMANICO-LITHVANICVM [...] Nebst Einem Anhang einer kurtzgefaßten Litthauischen Grammatic. Ausgefertiget von Friederich Wilhelm Haack [...] HALLE, Druckts Stephanus Orban, Univers. Buchar. [1730]; kritické vydání: Vilma Zubaitienė (ed.), Frydrichas Vilhelmas Hakas, Vocabularium Litthvanico-Germanicum, et Germanico-Litthvanicum... Nebst einem Anhang einer kurtzgefassten Litthauischen Grammatic (1730) 1–2. Vilnius: Vydavatelství Vilniuské univerzity, 2012.

Haugenas Einaras 1994: Kalbotyra ir kalbos planavimas. – Sociolingvistika ir kalbos kultūra, sud. Laima Grumadienė, Rūta Marcinkevičienė. Vilnius: Gimtoji kalba, 14–27.

Jakaitienė Evalda 1988: Leksinė semantika. Monografija. Vilnius: Mokslas.

Jakaitienė Evalda ²2010: Lexikologie. Studijní kniha. Vilnius: Vydavatelství Vilniuské univerzity.

Karaliūnas Simas 2008: Kalbos vartojimas ir socialinis kontekstas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

K1G – [Danielius Kleinas] GRAMMATICA Litvanica Mandato & Autoritate SERENISSIMI ELECTORIS BRANDENBURGICI adornata, & præviâ Censurâ primùm in lucem edita à M. DANIELE Klein / Pastore Tils. Litv. Præmiffa eſt ad Lectorem Præfatio non minùs utilis, quàm neceſſaria. Cic. de Clar. Orat. Nihil ſimùl eſt & inventum & perfectum. REGIOMONTI, Typis & ſumptibus JOHANNIS REUSNERI, Anno χρισογονίας cIƆ IƆc. LIII; faksimile, překlad do litevštiny: První litevská gramatika. Rok 1653, odpovědný redaktor Jonas Kruopas. Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké

36

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Základy lexikologie v traktátu Jakoba Perkūna Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706)

literatūros leidykla, 1957, 65–272; Kazimiero Eigmino vertimas: 395–528; internetinis leidinys: perrašas, lietuviškų žodžių formų konkordancijos: Danielius Kleinas, Grammatica Litvanica, 1653, parengė Mindaugas Šinkūnas, Vytautas Zinkevičius, 2011, www.lki.lt/seniejirastai.

K1C – [Danielius Kleinas] M. DANIELIS KLEINII COMPENDIUM LITVANICO-GERMANICUM, Oder Kurtze und gantz deutliche Anführung zur Littauſchen Sprache / wie man recht Littauſch lesen / ſchreiben und reden sol. Cum Privilegio S.R.M. Pol. & Seren. Elect. Brandenb. Königsberg / Gedruckt und verleget durch Iohann Reuſnern / M. DC.LIV; faksimile, překlad do litevštiny: První litevská gramatika. Rok 1653, odpovědný redaktor [Jonas] Kruopas. Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1957, 275–394; překlad Emilijuse Kraštinaitise: 529–610; internetové vydání: přepis, konkordance litevských slovních tvarů: Danielius Kleinas, Compendium Lituanico-Germanicum, 1654, připravili Mindaugas Šinkūnas, Vytautas Zinkevičius, 2011, www.lki.lt/seniejirastai.

Kuzavinis Kazimieras 1996: Lotynų–lietuvių kalbų žodynas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Lebedys Jurgis 1956: Pirmieji smulkiosios lietuvių tautosakos rinkiniai. – Smulkioji lietuvių tautosaka XVII–XVIII a. Priežodžiai, patarlės, mįslės, parengė Jurgis Lebedys. Vilnius: Valstybinė grožinės literatūros leidykla, 5–40.

Lex – Lexicon Lithuanicum [polovina 17. století]; LMAVB RS: f. 137 – 10; dokumentární vydání: Lexicon Lithuanicum. Německo-litevský slovník ze 17. století v rukopise, připravil Vincentas Drotvinas. Vilnius: Mokslas, 1987.

LKŽe – Slovník litevského jazyka 1–20, 1941–2002. Elektronická verze, redakční rada: Gertrūda Naktinienė (šéfredaktorka), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Litevský jazykový institut, 2005, www.lkz.lt.

Lutzeier Peter Rolf 2002: Der Status der Lexikologie als linguistische Disziplin. – Lexikologie. Ein internationales Handbuch zur Natur und Struktur von Wörtern und Wortschätzen 1, hrsg. von D. Alan Cruse. Berlin, New York: Walter de Gruyter, 2002, 1–14.

Marcinkevičienė Rūta 2001: Tradicinė frazeologija ir kiti sustabarėję kalbos vienetai. – Lituanistica 4(48), 81–98.

MP – [Michaelis Mörlinas] Zur wollmeinenden Vereinigung Und Einmüthigen Bedenken über das Principium primarium In Lingva Lithvanica, In den Worten: LOQVEN-DUM CUM VULGO, enthalten [...] M. Mörlin. P. Gumb. Königsberg / gedruckt In der / von Sr. Königl. Majest. privilegirten / Georgischen Buchdruckerey. Anno 1706; dokumentární vydání: Drotvinas 2008; internetové vydání: přepis, rejstřík litevských slov:

Straipsniai / Articles

37

ONA ALEKNAVIČIENĖ

Michaelis Mörlinas, Principium primarium in lingua Lithuanica, 1706, parengė Vincentas Drotvinas, 2008, www.lki.lt/seniejirastai.

PB – [Perkūnas Jokūbas] Wolgegründetes Bedenken / Über die / Ins Litthauſche / Überſetzte zehen Fabeln Æſopi, Und derſelben paſſionirte Zuſchrifft / Auf Begehren eines Liebhabers der Litthauſchen Sprachen / Aufgeſetzt von Iacob Perkhun / Pfarrern zu Walterkehmen. Leipzig und Franckfurt / Anno 1706; kritické vydání: Aleknavičienė, Schiller 2008; internetové vydání: přepis, konkordance tvarů litevských slov, rejstřík: Jokūbas Perkūnas, Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift, 1706, připravili Ona Aleknavičienė, Christiane Schiller, Vytautas Zinkevičius, 2008, www.lki.lt/seniejirastai.

Quandt 4 – [Kvantas Jonas Jokūbas] Preuss[iſche] Presbyterologie 4 [před 1772]; GStA PK: XX. HA Hist. StA Königsberg, Hs. 2.

R, Rlv, Rvl – [Ruigys Pilypas] Littauiſch=Deutſches und Deutſch=Littauiſches Lexicon, Worinnen ein hinlänglicher Vorrath an Wörtern und Redensarten, welche ſowol in der H. Schrift, als in allerley Handlungen und Verkehr der menſchlichen Geſellſchaften vorkommen, befindlich iſt: [...] von Philipp Ruhig, Pfarrern und Seniore zu Walterkehmen, Inſterburgiſchen Hauptamtes. Königsberg, druckts und verlegts I. H. Hartung, 1747; přepis, konkordance tvarů litevských slov, připravili Vilma Zubaitienė, Vytautas Zinkevičius, 2011, Databáze starých textů Ústavu litevského jazyka, Inv. Nr. T-44, K-1-44; Rlv – litevsko-německá, Rvl – německo-litevská část.

RgB – [Ruigys Pilypas] Betrachtung der Littauiſchen Sprache, in ihrem Urſprunge, Weſen und Eigenſchaften [...] von Philipp Ruhig, Pfarrern und Seniore zu Walterkehmen, im Hauptamt Inſterburg. Königsberg, druckts und verlegts Johann Heinrich Hartung, 1745; faksimile, překlad do litevštiny: Ruigys 1986, 20–164.

RgM – [Ruigys Pilypas] MELETEMA, è re ipſa, Autoribus variis, atq[ue] experientia, ſiſtens LINGVAM Lithuanicam [...] à Philippo Ruhigio, Inſterb. Pruſſo, Eccleſiæ Walterkemenſis in Diſtrictu Inſterburgenſi Paſtore Germanico-Lituanico [...] [1735]; faksimile, překlad do litevštiny: Ruigys 1986, 167–396.

Römer Christine, Matzke Brigitte² 2005: Lexikologie des Deutschen. Eine Einführung. Tübingen: Gunter Narr Verlag.

Ruigys Pilypas 1986: Lietuvių kalbos kilmės, būdo ir savybių tyrinėjimas, parengė Vytautas Jurgutis, Valerija Vilnon y tė. Vilnius: Vaga.

SŠG – [Sapūnas Kristupas, Šulcas Teofilis] COMPENDIUM GRAMĀTI-CAE LITHVANICAE Theophili Schultzens Past: Cattenov, REGIOMONTI: Typis Friderici Reußneri, [...] Āō: 1673; faksimile, překlad do litevštiny, rejstřík litevských slov: Sapūno ir Šulco gramatika, připravili Kazimieras Eigminas, Bonifacas Stundžia. Vilnius: Institut vědy a encyklopedického nakladatelství, 1997; internetové vydání: přepis,

38

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Základy lexikologie v traktátu Jokūbase Perkūnase Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706)

konkordance tvarů litevských slov: Kristupas Sapūnas, Teofilis Šulcas, Compendium grammaticae Lithuanicae, 1673, připravili Mindaugas Šinkūnas, Vytautas Zinkevičius, 2010, www.lki.lt/seniejirastai.

Urbutis Vincas ²2008: Genetická diferenciace lexika. – Lietuvių kalbos enciklopedija, druhé revidované a doplněné vydání, sestavil Kazys Morkūnas, redigoval Vytautas Ambrazas. Vilnius: Institut vědy a encyklopedického nakladatelství, 308–310.

Základy lexikologie v traktátu Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706) Jokūbose Perkūnase

S H R N U T Í

Traktát Jokūbose Perkūnase Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706, dále jen PB) je v tomto článku analyzován jako zdroj lingvistických myšlenek v lexikologii.

Při analýze schopností překladatele Ezopových bajek Die Fabuln Aesopi (1706, dále jen EP) prakticky uplatňovat zásady vyhlášené v traktátu Michaeliho Mörlina Principium primarium in lingua Lithuanica (1706, dále jen MP) se Perkūnas soustředil na lexikum, avšak zvažování lexikálních norem věnoval mnohem menší pozornost než Mörlin. Jazyková činnost Perkūnase spočívala na praktičtější (empirické) úrovni, tj. na shromažďování, hodnocení a prezentaci jazykových údajů, na rozdíl od teoretických zobecnění a striktního rozhodování.

Perkūnas považoval za překladatele bajek Mörlina, nikoli Jonase Šulcase, a proto s ním v traktátu probíral zásady užívání a standardizace jazyka. Perkūnasova tvrzení a opravená slova v Ezopových bajkách ukazují, jak chápal otázky, které dnes zkoumá lexikologie. Perkūnas vyslovil myšlenku polysémie litevských slov a považoval ji za stálý jev systému litevského jazyka. Zdůraznil, že vztah mezi výrazem a obsahem nelze chápat zjednodušeně: jedné výrazové jednotce nemusí odpovídat jeden lexikální význam.

Opravy spojení slov, která byla vytvořena bez ohledu na obvyklou lexikální a gramatickou valenci a v rozporu se zásadami sémantické slučitelnosti v Ezopových bajkách, svědčí o povědomí o lexikálně-sémantickém systému, tj. o syntagmatických vztazích. Vnímání paradigmatických vztahů dokládá spojování slov do

Straipsniai / Articles

39

ONA ALEKNAVIČIENĖ

synonymických řad (tvorba synonymických paradigmat). Perkūnas poukázal na zdroje synonymie v litevštině (užíval termín Synonyma) a ukázal proměnlivost některých pojmenování. Ačkoli sám měl sklon omezovat výrazové možnosti, jeho vlastní příklady svědčí o schopnosti pojmenovávat skutečné objekty různými způsoby podle rozmanitosti jejich vlastností.

Perkūnas při hodnocení jazyka bajek rozpoznal porušování zásady identity (adekvátnosti) v oblasti lexika: překladatel nesprávně využíval jazykové prostředky, nedokázal nalézt způsoby, jak vyjádřit pojmy z odlišné a neznámé kultury, a nedodržoval pravidla pravopisu a přízvuku. Podle Perkūnase byly shoda či podobnost slovního vyjádření, které způsobují překážky v komunikaci, považovány za stejně závažný problém jako užívání nesrozumitelných slov. Hledal nejlepší ekvivalent a opíral se o kvantitativní kritérium, tj. vybíral nejrozšířenější způsob užití, i o kritérium kvalitativní, tj. hledal nejlepší formu vyjádření pojmu.

Perkūnas byl vůči přejatým slovům méně kategorický než Mörlin. K jejich užívání přistupoval umírněněji – zastával názor, že nelitevská slova, která jsou přijata a běžně se užívají v mluveném jazyce, by měla zůstat i v jazyce psaném. Výtky vůči překladateli kvůli hojnému užívání přejatých slov vycházejí z rozporu mezi Mörlinovými teoretickými požadavky a jazykovou realizací v překladu bajek.

Perkūnas stejně jako Mörlin rozlišoval ustálená spojení, která nesou informace o jedinečném lidském chápání objektů reality; jimi užívaný termín idiotismus může mít dvojí význam: může označovat „výrazné rčení“ nebo „konvenční způsob užití“. Na rozdíl od Mörlina Perkūnas nevyžadoval přísné rozlišování mezi přejatými frazémy a domácími slovy.

Terminologie a tvrzení, která Perkūnas užíval, předznamenávají základy lexikologie a vedou k závěru, že filologická diskuse podnítila rozvoj lingvistického myšlení v této oblasti lingvistické vědy již v poměrně rané fázi.

Přijato 3. dubna 2014.

ONA ALEKNAVIČIENĖ

Institut litevského jazyka

Petro Vile išio g. 5, LT-10308 Vilnius, Litva

[email protected]

40

Acta Linguistica Lithuanica LXXII