AURELIJA GRITĖNIENĖ Litevský jazykový ústav ORCID id: orcid.org/0000-0001-8510-9037

Směry vědeckého výzkumu: sémantika, lexikologie, lexikografie.

DOI: doi.org/10.35321/all84-06

RUS V OBRAZU SVĚTA LITEVSKÉHO JAZYKOVÉHO SLOVNÍKU^¹

Rus ve světonázoru The Dictionary of the Lithuanian Language

ANNOTACE

Článek analyzuje, jaký fragment konceptu RUSA vystupuje z ilustračních vět „Litevského jazykového slovníku“, v nichž se uvádí národnost rusas. Ilustrace jsou pro utváření konceptu zvláště důležité, protože právě v nich je zachycen postoj představitelů všech litevských nářečí k této národnosti a obraz Rusa utvořený v různých písemných pramenech (nejčastěji ve vědeckých, publicistických a beletristických dílech 19.–20. století). Empirický materiál slovníku je v článku analyzován metodami sémantické analýzy, deskriptivní, interpretační a kognitivní lingvistiky.

Z analýzy přibližně 300 ilustračních vět, v nichž se uvádí etnonymum rusas, vyplývá, že v kontextu slovníku jsou o této národnosti uváděny: 1) objektivní, konkrétní historická a jiná fakta (nejčastěji v ilustracích z různých písemných pramenů), 2) zkušenosti jednotlivých lidí se vztahy k osobám této národnosti prostřednictvím konkrétních obrazů (v ilustračních větách z litevských nářečí). Ukazuje se tendence vyhýbat se v kontextu slovníku přímé a jednoznačné kategorizaci (negativně jsou v ilustracích slovníku hodnoceny pouze některé činy ruských vojáků a ruská vláda vnucená Litevcům). Tento poměrně opatrný postoj byl podmíněn historickými a politickými okolnostmi vzniku slovníku.

KLÍČOVÁ SLOVA: slovník, sémantika, ilustrační příklad, koncept, Rus.

^¹Autorka článku upřímně děkuje recenzentům za cenné připomínky, které pomohly text zdokonalit.

122

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rusas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

ANNOTACE

Článek analyzuje, jaký fragment konceptu RUSA vystupuje v ilustračních větách s národností rusas „Rus“, které se nacházejí v The Dictionary of the Lithuanian Language. Ilustrace jsou pro utváření konceptu zvláště důležité, protože zachycují postoj představitelů nářečí z celého Litvinska k této národnosti a obraz Rusa utvořený v různých písemných pramenech (převážně ve vědeckých, publicistických a beletristických dílech 19.–20. století). Empirický materiál ze Slovníku je analyzován pomocí metod sémantické analýzy, deskriptivní, interpretační a kognitivní lingvistiky.

Analýza 300 ilustračních vět, v nichž se uvádí etnonymum Russian, ukazuje, že v kontextu Slovníku je tato národnost popsána následujícími způsoby: 1) objektivní, konkrétní historická a jiná fakta (obvykle v podobě ilustrací z různých písemných pramenů); 2) zkušenost vztahu jednotlivých osob k osobám této národnosti prostřednictvím konkrétních obrazů (v podobě ilustračních vět z litevských nářečí). Ukazuje se tendence vyhýbat se v kontextu Slovníku přímé a jednoznačné kategorizaci (v ilustracích Slovníku jsou negativně hodnoceny pouze některé činy ruských vojáků a ruská vláda vnucená Litevcům). Takový poměrně opatrný přístup byl způsoben historickými a politickými okolnostmi, které utvářely proces tvorby slovníku.

KLÍČOVÁ SLOVA: slovník, sémantika, ilustrační příklad, koncept, Rus.

ÚVODNÍ POZNÁMKY

V průběhu dějin se vztahy mezi Litevci a Rusy vyvíjely nejednoznačně. Představitelé těchto dvou národů byli odedávna sousedy². Na politický a kulturní život Litvy a na vývoj její státnosti měla od konce 15. století velký vliv východní sousedka — Moskevské knížectví, později carské Rusko a od 20. století Sovětský svaz (Burinskaitė 2005: 9); proto vztahy mezi Litevci a Rusy odedávna zajímají badatele z různých vědních oborů: historiky, etnology, sociology, literární vědce aj.

Postoj Litevců k osobám ruské národnosti zkoumali nejvíce sociologové. V Institutu etnických výzkumů Litevského centra sociálního výzkumu bylo na konci 20. a na počátku 21. století provedeno mnoho studií ruské etnické skupiny³. V uvedeném centru byly rozsáhle zkoumány postoje Litevců 21. století; například bylo zjištěno, že obyvatelé Litvy hodnotí Rusy jako možné sousedy příznivě a chtěli by

² Státní hranice Litevské republiky s Ruskou federací je dlouhá 297 km.

³ V tomto článku jsou uvedeny pouze ty výzkumy, které věnují největší pozornost hodnocení Rusů žijících v Litvě a jejich obrazu.

Straipsniai / Articles

123

AURELIJA GRITĖNIENĖ

žít s nimi v sousedství (Petrušauskaitė 2013: 181). Podrobně byly analyzovány a popsány také postoje litevského tisku k ruské etnické skupině, byla projednána etnická nesnášenlivost v internetových médiích a jejich komentářích (podrobněji viz Auškalnienė 2006: 55–56; Beresnevičiūtė, Frėjutė-Rakauskienė 2006: 28; Frėjutė-Rakauskienė 2009: 103–110; Frėjutė-Rakauskienė 2012: 89; Madsen 2006: 61).

Historická vyprávění ukazují, že na ruskou etnickou skupinu se v různých obdobích nahlíželo odlišně (bylo to dáno objektivními historickými okolnostmi). Například ve vzpomínkách na Velkou válku vydávaných v Německu v letech 1914–1939 převládá v zásadě negativní obraz Rusů, ačkoli existovala i alternativní hodnocení, která vytvořila předpoklady pro pohled na Rusy z perspektivy hodnotových postojů zdůrazňujících lidskost (Vitkus 2017: 61). V sovětském historickém vyprávění převládá opačný obraz Rusů: zde se „ze všech národnostních skupin v Litvě po Litevcích hovoří o Rusech. Představení vztahů této národnostní skupiny a Litevců je silně romantizováno, o Rusech se hovoří pouze jako o hrdinech litevského národa“ (Naudžiūnienė 2019: 25). V povědomí prostých obyvatel litevského venkova se však od prvních let sovětské okupace utvářel většinou negativní obraz Rusů: „Symbolem Rusa se stal drobný výkupce potravin s pytlem v rukou nebo opilý rudoarmějec, nikoli však kvalifikovaný inženýr“ (Marcinkevičius 2013: 208). V poválečných letech nebyl pozitivní ani postoj místních obyvatel ve východní a jihovýchodní Litvě k příchozím Rusům (a obecně ruskojazyčným osobám): na příchozí pohlíželi jako na „cizí“ a především u nich spatřovali negativní rysy (hrubí, nevzdělaní, nemorální apod.) (Stravinskienė 2014: 174–175).

Postoj Litevců k osobám ruské národnosti zajímá také etnology a antropology. Badatelka etnologie a folkloristiky Laima Anglickienė upozorňuje, že v litevském folkloru se o sousedních národech zmiňuje méně než o etnických skupinách rozšířených po celé Litvě – o Židech a Cikánech (Anglickienė 2007: 449). Obecně je ve folkloru obtížné pochopit, o kterém slovanském národě se hovoří, protože etnonyma rusas, lenkas, baltarúsis, ukrainietis jsou velmi vzácná – místo nich se užívá gudas a je zřejmé, že má výrazný pejorativní odstín. V lidových pohádkách, anekdotách, pověstech, písních, příslovích a pořekadlech rusai / gudai mají špatnou pověst: jsou to zloději, horkokrevní lidé, kteří se hned poperou, mají nižší a nicotný původ, velmi se proměňují, mají zlé oči, lidé se vysmívají jejich odlišnému vzhledu, neobratnosti, hlouposti aj. (Anglickienė 2006: 198–209).

Podobné výsledky přinesl i etnopsycholingvistický výzkum: při dotazování 200 litevských a ruských studentů vyšších ročníků vilniuských škol bylo zjištěno, že obraz Rusa v litevské představivosti je stereotypní: Rus je ošklivý, oteklý z pití, chudý nebo milionář, nevelký, zavalitý, vousatý, s dlouhými visícími kníry, tmavé pleti, zachmuřený, s nespokojeným, zamračeným obličejem, oblečený

124

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rusas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

v teplákové soupravě, s lahví vodky atd. (Ryžakova, Zavjalova 2004: 20; Р ы ж а к о в а, Завьялова 2008: 39–40).

V diskurzu krásné literatury je zmiňována monografie Dalie Cidzikaitė o jiné litevské próze. Autorka vedle jiných národností pojednává také o obrazu Rusa v litevské literatuře a dochází k závěru, že v litevské próze je poměrně výrazný negativně konotovaný obraz Rusa, který „přímo odráží vztah kolonizátora a kolonizovaného a je svého druhu odpovědí na ruský imperialismus. V litevské próze se upevňuje obraz Rusa jako divocha, barbara, temného, krutého člověka s nízkou kulturou a malým vzděláním, alkoholika“ (Cidzikaitė 2007: 110)⁴. Obraz starověrce ruského původu v litevské kultuře analyzoval Grigorijus Potašenko. Podle autora byli starověrci v litevské literatuře v polovině 20. století zobrazováni jako cizinci (kvůli své exotičnosti) a jejich jinakost byla jen zřídka posílena pozitivní konotací (Potašenko 1989: 49–56).

Na základě materiálu akademického „Litevského jazykového slovníku“ (dále LKŽe) již byly zkoumány různé obrazy a světonázory⁵. Začali být zkoumáni také sousedé Litvy: byly prozkoumány koncepty Němce a Ruska (viz Liutkevičienė 2020: 1–39; Gritėnienė 2020: 41–61). O něco dříve bylo na základě příkladů z LKŽe, nářečních slovníků a slovníků mluvených variant analyzováno, jak etnonymum rusas, maskolius funguje v jazyce: jaké významy odvozenin jsou zachyceny ve slovnících, jaká litevská příjmení, přezdívky a toponyma vznikla s kořennými slovy rusas a maskolius (Švambarytė 2007: 391–401; srov. také Butkus 1995: 223–228; Anglickienė 2005: 7–17). Na základě údajů z Korpusu současné litevštiny (tj. analýzou spojení tvarů slov baltarusiškas, latviškas, lenkiškas, rusiškas, vokiškas se slovy pojmenovávajícími charakterové rysy) bylo popsáno, jaké charakterové rysy jsou ve světonázoru litevského jazyka připisovány sousedním národům (Papaurelytė–Klovienė 2010). Dosud však nebylo podrobněji analyzováno, co o osobách ruské národnosti vypovídají ilustrace velkého slovníku, jak a v jakých kontextech se o nich hovoří, jaký obraz Rusa se skládá z nejrůznějších pramenů a ilustrací zaznamenaných v nářečích. Je třeba zdůraznit, že dřívější etnologické a lingvistické výzkumy vycházely většinou pouze z materiálu uváděného v heslech rusai, rusas, rusiškas apod., zatímco v tomto výzkumu jsou analyzovány ilustrace nalezené v celém slovníkovém diskurzu, tj. heslovým slovem zkoumaných vět může být cokoli. Podle údajů portálu oficiální statistiky⁶ žilo na počátku roku 2020 v Litvě 4,5% osob ruské národnosti, tj. přibližně

⁴ Jaký stereotyp Rusa a Ruska vystupuje v polské literatuře, viz Мачеевский 2000: 6–22.

⁵ Podrobněji o těchto výzkumech a obecně o významu slovníkového materiálu pro analýzu konceptů viz Gritėnienė 2020: 41.

⁶ Podrobně viz https://osp.stat.gov.lt/lietuvos-gyventojai-2020/salies-gyventojai/gyventoju-skaicius-ir-sudetis.

Straipsniai / Articles

125

AURELIJA GRITĖNIENĖ

300 000 stálých obyvatel Litvy. Výzkum obrazu Rusa by tedy mohl být zajímavý nejen pro Litevce, ale i pro osoby ruské národnosti.

Výzkumný materiál. O tom, že Litevci museli odedávna přicházet do styku s Rusy a že tyto kontakty byly dlouhodobé a mnohostranné, svědčí i materiál LKŽe. Nachází se zde více než 50 sekundárních slov souvisejících s etnonymem rusas (více než 40 substantiv, 7 sloves, 3 příslovce). Osoby ruské národnosti jsou v mluveném i psaném jazyce nejčastěji označovány neutrálním slovem rusai⁷. V živém jazyce, některých publicistických textech a krásné literatuře se poměrně široce užívá také hybridně utvořené slovo ruskis.

V LKŽe bylo nalezeno značné množství synonym etnonyma rusas. V písemných pramenech jsou doložena dnes již zastaralá označení Rusa: složené slovo didžiarusis, sufixální derivát maskvytis. V LKŽe najdeme jako synonymum Rusa také starou variantu rusijõnis, kterou užíval Simonas Stanevičius. Zřídka se užívá i sufixální derivát rūsiškis (v LKŽe doložený pouze v okolí Zietely a v novinách „Aušra“). V LKŽe nacházíme informaci, že staří ruští Varjagové byli nazýváni Němci: Lotyšské písně spolu s dalšími fakty nás vedou k domněnce, že jménem Němce byli ve starověku označováni Švédové, staří ruští Varjagové K. Būga⁸ (viz 1 vokietis). V různých kontextech (nejčastěji v krásné literatuře a nářečích) se pro označení Rusa používají oblíbená křestní jména, často přisuzovaná představitelům této národnosti, například Ivan, Vanka apod., např.: Zvedl se i Vanka (Rusové) na nohy, když začal střílet (šaudyti) Skdt (viz pakelti). Jako synonyma Rusa se používají výpůjčky: z lotyštiny přejaté krievas a z běloruštiny přejaté maskõlius, maskõlis.

LKŽe ukazuje, že v nářečích a různých písemných pramenech byli Rusové nazýváni také gudy. Je však důležité si všimnout, že gùdas, krievas, maskõlis, maskõlius⁹ se neužívají pouze ve významu „Rus“¹⁰. Gudy jsou označováni také Bělorusové (mnohem častěji než Rusové) a Poláci; krievas může znamenat také „Bělorus“, maskõlis, maskõlius označuje také vojáka carské armády, jehož národnost nemusí být pouze ruská. Ve Slovníku bylo nalezeno mnoho vět, z jejichž obsahu je bez širšího kontextu obtížné říci, co měl informátor nebo konkrétní autor na mysli, když užil dříve uvedená synonyma Rusa,

⁷ S etnonymem rusas souvisejí také některá označení jiných národností: frazeologismem baltieji rusai K. Būga ve svých spisech označoval Bělorusy, zatímco rusėnai, rusinai se v různých písemných pramenech označují západní Ukrajinci.

⁸ V článku se užívají zkratky míst a pramenů z LKŽe. V závorkách je uvedeno slovo, z jehož lexikografického hesla byl příklad převzat.

⁹ Z těchto označení se nejčastěji užívá maskolis, maskolius – v LKŽe bylo nalezeno 87 vět s tímto označením.

¹⁰ Srov. také heslová slova burlõkas, burlõkas doložená v LKŽe, která mají více významů: 1. ve starověku – ruský dělník, který táhl lodě proti proudu pomocí lan; 2. za carismu – ruský starověrec v Litvě. Tato slova se ve významu starověrce ruského původu v nářečích užívají dodnes, jak ukazují Kartotéka doplňků a nářečí LKŽ.

126

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rusas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

například: Maskolové …proklínají trojkloubovými kletbami TS1899,6 (viz trilaįpsnis). Maskolové začali zívat, mnout si oči, zvedat hlavy Žem (viz blandyti).

Ve spisovné litevštině a jejích různých variantách se nejšíře užívá rusas (a rusai); v nářečích a některých funkčních stylech (hovorovém, uměleckém a publicistickém staršího období) se často užívá také rūskis. LKŽe uvádí tyto významy těchto slov:

1 rū́sas, –ė, člověk ruského národa. 2 rū́sas Ruská vláda; Ruská armáda^¹¹. rū́sai národ hovořící jedním z východoslovanských jazyků, žijící převážně v Rusku. 1 rū́skis viz 1 rusas. 2 rū́skis viz 2 rusas. rū́skiai viz 2 rusas.

Protože dříve uvedená synonyma Rusa didžiarusis, maskvytis, rusijonis, rusiškis se užívají poměrně zřídka a gudas, kvietas a maskolis ne vždy označují pouze osoby ruské národnosti, jsou v tomto článku při zkoumání fragmentu konceptu RUSA analyzovány pouze ilustrační věty, v nichž se užívají dvě lexémata – rusas, ruskis a jejich různé fonetické, gramatické a slovotvorné varianty rū́sas, rusáitė, rusiukas, ruśkas, ruskelis, rusiukštis, ruskutis, ruskus, ruskutis, rusūtis^¹².

Výzkumný materiál byl shromážděn z elektronické verze slovníku aktualizované v roce 2018 (viz www.lkz.lt). Po provedení podrobného vyhledávání v celém hypertextu LKŽe (obecně ve slovníkových heslech všech slov obsažených ve slovníku) bylo nalezeno více než 270 ilustračních vět s těmito označeními Rusa. 137 ilustrací v LKŽe bylo zapsáno z litevských nářečí¹³ a 135 ilustrací se do slovníku dostalo z různých písemných pramenů 19.–20. století: periodického tisku („Aušra“, „Keleivis“, „Tėvynės Sargas“ a další noviny), krásné literatury (díla G. Petkevičaitė-Bitė, B. Sruogy, M. Katiliškise a dalších spisovatelů), vědeckých a publicistických

¹¹ V ilustracích LKŽe není vždy snadné rozlišit, kdy se etnonymum rusas užívá ve významu národnosti a kdy ve významu vlády nebo armády, např.: Rus přišel, já už jsem byl starý Užv (viz 2 rusas). Zelení se schovají do lesů, Rusové ty zelené postříleli Nmj (viz žaliukauti). V tomto článku jsou tedy zkoumány všechny příklady s etnonymem rusas, aniž by se striktně rozlišovalo, zda rusas označuje národnost, armádu nebo vládu, neboť v tomto případě „svým lexikálním významem hromadná substantiva označují soubor stejnorodých osob jako určitý nedělitelný celek a gramaticky se neliší od běžných obecných substantiv“ (LKG I: 164).

¹² Část z nich (rusaitė, rusiukas, ruskelis, rusiukštis, ruskutis, ruskūtis, rusūtis) označuje malého nebo mladého Rusa či ruské dítě.

¹³ Je třeba zdůraznit, že ilustrace vybrané pro výzkum reprezentují všechna litevská nářečí. Ilustrační věty s lexémy rusas, ruskis a jejich variantami byly zapsány ze všech západo-, severo- a jihostrmžských podnářečí (Erž, Krš, Rsn; Akm, Dr, End, Kal, Kl, Lk, Lž, Pp a dalších mluv) i ze všech západo-, jiho- a východoaukštaitských podnářečí (Brš, Grš, Gs, Jon, Žvr; Krok, Lp, Pls; Ad, Ant, Dbg, Ėr, Km, Kp, Krkn, Kur, Mlt, Sb, Šmn, Švnč a dalších mluv).

Straipsniai / Articles

127

AURELIJA GRITĖNIENĖ

textů (spisy S. Daukantase, A. Salise, A. Smetony a dalších), encyklopedií a slovníků (slovníky A. Jušky, J. Šlapelise a další). Lze tedy tvrdit, že LKŽe v tomto konkrétním případě odráží jak postoj živého jazyka, tak písemných pramenů k Rusovi.

Cíl, úkoly, metodika. Je třeba zdůraznit, že tento článek neanalyzuje koncept RUSA utvořený obecně v litevštině – bylo by to příliš široké téma. Cílem článku je prozkoumat, jaký fragment tohoto konceptu vystupuje z ilustračních vět LKŽe, v nichž se uvádí národnost rusas. Protože ilustrací, v nichž by se hovořilo o místních ruských starověrcích v Litvě, bylo nalezeno zcela málo¹⁴, analyzuje článek obecný litevský postoj k osobám ruské národnosti, přičemž největší pozornost věnuje větám, v nichž se hovoří o přistěhovalých Rusech, tj. soustředí se na jednoho z členů jedné z nejdůležitějších binárních opozic postkoloniální antropologie jiný vs vlastní – jiného.

K dosažení hlavního cíle jsou stanoveny tyto úkoly: 1) vybrat z LKŽe ilustrační věty s lexémy rusas, ruskis a jejich variantami; 2) provést sémantickou analýzu těchto vět kombinující strukturální přístup a význam¹⁵ s kognitivním přístupem (tj. postupovat od významu konkrétního slova k významu celé věty); 3) objasnit, jaký fragment obrazu Rusa především jako jiného, cizího se skládá z materiálu vybraného k analýze.

Ilustrace jsou pro utváření konceptu¹⁶ zvláště důležité, protože právě v nich je zachycen postoj představitelů všech litevských nářečí k této národnosti a obraz světa Rusa odrážený v různých písemných pramenech (od nejstarších písemných památek až po vědecká, publicistická a beletristická díla 20. století). Empirický materiál LKŽe je v článku analyzován metodami sémantické analýzy, deskriptivními

¹⁴ Diferencovaný litevský postoj k ruskému národu zdůrazňuje také historik Grigorijus Potašenko. Podle něj se odlišují ruští starověrci, kteří byli do Litvy přivezeni v 19. století, tedy převážně po povstání v roce 1863, a Rusové, kteří přišli do Litvy mnohem později. Je důležité zdůraznit myšlenku tohoto badatele, že rekonstruovat obraz starověrce v litevské kultuře je poměrně obtížné, protože pro takovou analýzu chybějí texty (Potašenko 1989: 50). Podobný závěr vyvstává i při pohledu na ilustrace LKŽe. Z příkladů vybraných k výzkumu někdy nelze rozlišit, zda se v nich hovoří o místních ruských starověrcích, nebo o pozdějších přistěhovalcích. Obecně se starověrci v kontextu LKŽe zmiňují velmi zřídka. Po podrobném vyhledávání v celém slovníkovém diskurzu byly nalezeny pouze 2 ilustrace, v nichž se zmiňují starověrci: Lidé z Podievėčiai byli ti starověrci Kltn (viz podievotis). V 17. století se v Litvě objevili vyznavači další větve křesťanství – starověrci. Přistěhovali se z Ruska, protože tam byli v té době silně pronásledováni MЛЕТІІО (viz sentikis).

¹⁵ V Litvě dlouho převládal strukturální přístup k významu, při němž se analyzují syntagmatické a paradigmatické vztahy mezi slovy a jimi zprostředkovávaný význam, avšak v poslední době se přechází ke kognitivnímu přístupu k významu, při němž se význam slova zkoumá prostřednictvím vztahu jazyka a myšlení (podrobněji viz Maumevičienė 2010: 11–12).

¹⁶ Koncept je chápán jako základní kognitivní jednotka poznání náležející ke konceptuálnímu systému člověka a vycházející ze zkušenosti – je to veškerá informace o něčem, která se nachází ve vědomí lidí hovořících určitým jazykem (podrobněji viz Papaurėlytė-Klovienė 2007: 17; Gudavičius 2011: 109–117; Smetonienė 2019: 131).

128

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rusas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

analytickými a interpretačními metodami. Je třeba zdůraznit, že článek neanalyzuje vzájemné vztahy slov ve spojení ani jednotlivá slovní spojení, nýbrž sleduje, jaká důležitá konceptuální informace je vyjádřena celou větou, když se prostřednictvím sémantiky konkrétního slova a jeho vztahů k jiným slovům, významům a konotacím i prostřednictvím sémantických mechanismů asociací vytváří nejvyšší stupeň porozumění jazyku – smysl, a spolu s ním i ideologická implikace ovlivňující hodnocení určitého objektu (srov. Zabarskaitė 2019: 76). Výzkum vychází také z metod analýzy konceptů lublinské etnolingvistiky. Cílem badatelů kognitivní lingvistiky je ukázat, co se aktivuje ve vědomí mluvčího, když člověk vysloví nebo uslyší slovo v určitém kontextu (Smetona 2018: 179), zjistit, jak mluvčí chápou věc, jak kategorizují její rysy a hodnocení. Kognitivní definice odráží všechny významové rysy – centrální i periferní, denotační i konotační. Při přísném dodržení této metodologie by analýza konceptu měla být provedena na základě tří typů údajů: jazykového systému (tj. slovníkových údajů), dotazníků a textů (podrobněji o metodologii kognitivní etnolingvistiky viz Rutkovska et al. 2017: 29–35). Protože materiálu pro výzkum konceptu RUSA je nashromážděno velmi mnoho, je podrobně analyzován v určitých etapách: nejprve se zkoumají jednotlivé fragmenty konceptu v různých diskurzech a později budou zobecněny a spojeny do jediného celkového konceptu RUSA.

OBRAZ RUSA V „LITEVSKÉM JAZYKOVÉM SLOVNÍKU“

1. Rusové – národ velkého státu vedle jiných národů

V LKŽe se v několika větách zmiňuje, že Rusové jsou národem velkého státu, proto je přirozené, že se tento název národa často uvádí vedle slov stát, země, kraj apod. (viz věty 1–3):

(1) Ruský stát se táhne podél mnoha států Į Jon (viz traukti).

(2) Dne 8. září 1380 se na Kulikovském poli u řeky Donu střetlo vojsko Moskvy a dalších ruských zemí s Mamajovými hordami rš (viz orda).

(3) V důsledku oslabení Polockého knížectví se Litevci i z Vilenské země mohli nerušeně stáhnout do ruských krajů A. Sal (viz žemė).

V ilustracích jsou uváděna různá ruská města (Kaliningrad (Královec), Petrohrad a další) (viz věty 4–6):

(4) Hned vedle je ten Kaliningrad, ruských vojáků se tam jen hemží Žvr (viz viskėti).

Straipsniai / Articles

129

AURELIJA GRITĖNIENĖ

(5) Maironis, který studoval na Kyjevské univerzitě a v Petrohradě a dokonale znal ruskou poezii, jako první porušil starou tradici básně A. Vencl (viz sulaužyti).

(6) Rusové se stěhovali do jiných zemí, oni se rozprchli – do Královce se dostali Krš (viz žernė).

Tento název národa se často uvádí také v kontextu jiných národů. S Poláky se Rusové střetávají v různých válkách (viz věty 7–8):

(7) Noviny vyprávějí... Poláci zvítězili, ale Rusové prohráli Kell1863,71 (viz pražaisti).

(8) Polská armáda je zahnána na ruské hranice rš (viz traukti).

Nejednoznačné vztahy Rusů k Židům. Existují věty dosvědčující vzájemnou náklonnost Židů a Rusů (viz větu 9), avšak v ilustracích není zamlčena bolestná historie, kdy Židé od Rusů utrpěli (viz větu 10):

(9) Žydūkai tai tie daugiau puolę su gėlėms pri tų rusų [1940 m.] Erž (ž. žydūkas).

(10) Pirmiausia, lenkai ir rusai, nežmoniškai apsiedami su žydais, suvarė juos į miestus, lyg žarijas susižėrė ant savo galvos Vaižg (ž. sužerti).

Dějiny a příklady z LKŽE ukazují, že Rusové ovládli mnoho národů (Lotyše, Slovince aj.) (viz věty 11–12), snažili se asimilovat menší okupované národy a považovali je za méněcenné (viz větu 13):

(11) Tą ruskių viršystę latvių žemėje matome ir iš to, kad vyskupas Albertas, 1209 m. per Arnoldą zokoninką padarydamas sandorą su ruskiais, pažadėjo mokėsiąs paprastą duoklę ir iškilmingai pripažino valdžią Didžiojo kunigaikščio ruskių A1883,228 (ž. zokoninkas).

(12) Iš rytų pusės į jų kraštą ėmė grautis ruskiai, kurie buvo nuvaldę slovėnus A1883,223 (ž. nuvaldyti).

(13) Caro vyriausybė pratino gyventojus rusus žiūrėti į tautinių sričių vietinės kilmės gyventojus kaip į žemesnę rasę, oficialiai juos vadino „kitakilmais“ rš (ž. kitakilmis).

V textech zapsaných z různých pramenů ze sovětského období je slyšet demonstrativní narativ přátelství národů. Z takových ilustrací vystupuje snaha bývalé říše nivelizovat rozdílné národy vytvářením nového typu osobnosti homo sovieticus (srov. Venclauskienė 2016: 146; Зиновьев 1981) (viz věty 14–15):

(14) Žengia rusai, latviai ir lietuviai, ir gruzinai vienoje rikiuotėj E. Miež (ž. rikiuotė).

(15) Žiūrovai gėrėjosi broliškųjų tautų suita, kurią sudarė latvių, estų, baltarusių bei rusų šokiai rš (ž. suita).

Po obnovení nezávislosti Litvy nacházíme věty zapsané v nářečích, v nichž informátoři otevřeně vyjadřují názor, jakým způsobem Rusové okupovali mnoho národů (viz větu 16):

(16) Rusai visas tautas susivogę b[uvo] Gs (ž. suvogti).

130

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rusas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

2. Rus v kontextu válek

V průběhu dějin museli Rusové v různých obdobích válčit s mnoha národy. V LKŽE jsou zmíněny střety Rusů s Prusy, Švédy, Japonci, Turky aj. (viz věty 17–21):

(17) Da gal ruskis prūsų atvys (nuvys) Gs (ž. atvyti).

(18) Švedus labai spyrė rusų ir lenkų kariuomenė LTR(Ant) (ž. spirti).

(19) Ruskas paėmė japoną Pls (ž. ruskas).

(20) Rusai kariavo su turkais tūsė uksiniuose pamariuose S. Dauk (ž. turkas).

Protože většina ilustračních vět pro akademický slovník byla z živého jazyka a písemných pramenů shromážděna do poloviny XX. století (Zabarskaitė 2012: 247), je přirozené, že se ve větách válečného kontextu nejvíce hovoří o první a druhé světové válce. Jen v několika větách nalezených v LKŽE je jasně řečeno, o kterou světovou válku jde (viz věty 21–22):

(21) O paskun, jau į rudenį, prieš žiemą, pasirodė rusų zelnierių (per Pirmąjį pasaulinį karą) Ktč (ž. paskun).

(22) Išėjo zovedais [rusai 1941 m.] Akm (ž. zovedais).

V ilustracích velmi často nelze rozlišit, která konkrétní válka je zmíněna¹⁷. O válkách obecně se zmiňují také informátoři z nářečí (viz věty 23–24):

(23) Čia karai, čia prūsas, čia rusas – velnias čia žino Grš (ž. velnias).

(24) Karai būdavo: atejo ruskis, atejo vokietys Kp (ž. vokietis).

V kontextu LKŽE se velké války XX. století stávají jakoby jednou velkou světovou válkou, která se šířila Evropou a zároveň Litvou (viz věty 25–26) a jíž se museli účastnit i Litevci:

(25) Tada, kai vokietys su rusu kariavo Dbg (ž. vokietis).

(26) Ruse, ruseli mūsų, užvedei karą didį ant mūsų LTR(Grš) (ž. užvesti).

Ve válce Rusové nejen bojují s nepřáteli, ale podnikají i jiné aktivní kroky: vyhazují do povětří mosty, stavějí pevnosti, opevnění aj. (viz věty 27–28):

(27) Paklaustas apie tuos baisius šūvius ne šūvius, apie tą baisų beldimą, trenksmą, paaiškino, kad rusai sprogdina geležinkelio tiltus Pt (ž. ne).

(28) Stoties rajone jau tvirtinosi rusai M. Katil (ž. tvirtinti).

V ilustracích LKŽE, v nichž se hovoří o účasti Rusů ve světových válkách, jsou zmíněny všechny atributy typické pro válku: průzkumníci (viz větu 29), ukrývání se v zákopech (viz větu 30), zajatci (viz větu 31), padlí (viz větu 32):

(29) Žybailiuod[a] lempos miškūse – rusai sergsta ką nors LK (ž. žybailiuoti).

(30) Rusai šliaužte šliaužė pry apkasų Erž (ž. šliaužti).

¹⁷ Litvu ve XX. století zasáhly obě výše zmíněné světové války. Trvaly řadu let, přinesly mnoho škod a obětí, a proto informátoři z nářečí dodnes při hovoru o válečných letech často používají plurálové tvary, které jakoby vytvářejí dojem, že válek bylo v Litvě více než dvě.

Straipsniai / Articles

131

AURELIJA GRITĖNIENĖ

(31) Pargulindinom rusų belaisvį, vokiečiai ir nubaudė Dr (ž. pergulindinti).

(32) Su rusais, su prūsais didis karas buvo, ir tavo bernelis tam kare pražuvo LTR(Krok) (ž. pražūti).

Ve válce Rusové používali různé zbraně a jiné válečné prostředky a zařízení – kulomety, bajonety, projektily aj. (viz věty 33–35):

(33) O tie rusai, matai, tus kulkosvaidžius trauka pagal žemę Akm (ž. traukti).

(34) Per tris kartus buvo an durtuvų susitikę rusai ir vokiečiai Sb (ž. sutikti).

(35) Rusai nuodė ir ka pradėjo siųst sviedinius Graž (ž. nuosti).

Je zmiňováno hrdinství ruských vojáků a jejich neústupnost vůči nepříteli (viz větu 36).

O tom, že porazit Rusy ve válkách je obtížné, svědčí i lidové písně (viz větu 37):

(36) Rusai varė pulkais į puolimą, in smerčio, in kulkas Aps (ž. varyti).

(37) Nors mes visi eisim, ruso neparveiksim BsO264 (ž. parveikti).

Z ilustračních vět se dozvídáme, že ruská armáda jak útočí, tak ustupuje (viz věty 38–39):

(38) Į tokius krūmus pasitraukėm, ir užėjo rusai K1k (ž. traukti).

(39) Kada tą pirmąjį kartą rusai kad traukės, mes čia nematėm Nv (ž. traukti).

Z vět zapsaných v nářečích vidíme, že lidem přítomnost Rusů v Litvě připadala příliš dlouhá, a proto očekávají jejich odchod:

(40) Ruskasai ilgai laikėsi Ad (ž. ruskasai)¹⁸.

(41) Tos karūmenės rusas vadžioja] (vedant šaliną) po kelius (po nedaug), galo nebus Krš (ž. vadžioti).

Z vět válečného kontextu nejvýrazněji vystupují vztahy Rusů ke dvěma národům: Litevcům a Němcům.

2.1. Vztahy Rusů a Litevců ve válkách

Během světových válek, kdy ruské a německé armády bojovaly proti sobě, se Litevci ocitli v zóně válečných operací. Někdy je takové postavení Litevců ve větách LKŽE popsáno velmi názorně (viz věty 42–43):

(42) Šokinėjam kaip varlė terp ratų (apie lietuvius tarp vokiečių ir rusų) Krkn (ž. varlė).

(43) Pačioj ugnėj stovėjom: vokiečiai vienoj pusėj, rusai – kitoj Mlt (ž. ugnė).

Často se uvádí, že obě armády odděluje nějaký přírodní objekt (řeka apod.) (viz větu 44) a že armády různých zemí zahajují válečné operace v různou denní dobu (viz větu 45):

(44) Čia vokiečiai, až upės rusai Č (ž. vokiečiai).

(45) Apie mus tryntimas ejo: naktį – rusai, dieną – vokiečiai Kur (ž. trynimas).

¹⁸ Z vět 40–41 bez širšího kontextu není jasné, co měli informátoři na mysli – zda setrvání ruské vlády, nebo armády v Litvě a pozdější odchod.

132

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rusas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

V LKŽE se uvádí značné množství konkrétních míst v Litvě, jimiž procházela ruská armáda – měst, městeček a vesnic (viz věty 46–47):

(46) Karo metu Gerdãšių miške rusai pastatė žirgès (stebėjimo bokštą) Lp (ž. žirgės).

(47) Nu Rietavo paržygiavo rusai, o nu Kvedarnos a šimtas vokečių pareina Kl (ž. paržygiuoti).

V několika větách se zmiňuje příchod ruské armády do Litvy. Zdůrazňuje se, že Rusů bylo mnoho (viz věty 48–49), prostí ruští vojáci vypadali velmi vyčerpaně, a proto v lidech vzbuzovali soucit (viz větu 50). Někteří z nich byli dobrosrdeční a učili místní ruskému jazyku (viz větu 51), avšak lidé si dodnes pamatují drancování a krádeže ruských vojáků (viz věty 52–53):

(48) Nuo Vadoklių verčiasi ir verčiasi [rusų kariuomenė] Ėr (ž. versti).

(49) Nuo rytų rusai vilnim pradėjo eit Šmn (ž. vilnis).

(50) Rusų kareiviai tokie uargični, nesvüetiškai vargšai buvo [1940 m.] Graž (ž. uargičnas).

(51) Kalbos pragusti ėjo pri rusų kareivių Šts (ž. pragusti).

(52) Kaip gerai sutemo, į malkinę ėjo du rusų kareiviai ir ėmė žiūrėti, ką mes prie savęs turiam Ktč (ž. žiūrėti).

(53) Užvis rusai [kareiviai] yra neema! Anie nušižvalgydami pavaga Šts (ž. nužvalgyti).

2.2. Vztahy Rusů a Němců ve válkách

Jak již bylo uvedeno, Rusové se s Němci střetli během první světové války v letech 1914–1918, kdy Rusko bojovalo v Atlantské koalici, zatímco Německo v Trojspolku¹⁹, a během druhé světové války v letech 1939–1945, kdy Rusko jako součást Sovětského svazu bojovalo v bloku Spojenců, zatímco Německo v bloku Osy²⁰.

Nejčastěji se ve větách zapsaných z živého jazyka hovoří o tom, jak Rusové Němce zatlačili (viz větu 54), obklíčili (viz větu 55), hnali (viz větu 56) a nakonec porazili (viz větu 57)²¹:

(54) Užkaitino rusas vokiečius (ėmė spausti, mušti, vyti) Ėr (ž. užkaitinti).

(55) Rusai užsupo, i negalėjo vokiečiai išbėgt Pgg (ž. užsupti).

¹⁹ Širší informace o ozvěnách, zkušenostech a dopadu této války na litevskou společnost a kulturu viz Gimžauskas 2006; Vareikis, Safronovas, Jokubauskas, Vitkus 2018.

²⁰ O postavení Litvy během druhé světové války viz Anušauskas, Laurinavičius 2007.

²¹ Toto vítězství je pro Rusy zdrojem hrdosti dodnes. Průzkum provedený v roce 2007 Sociologickým ústavem Ruské akademie věd ukázal, že dokonce 67% respondentů odpovědělo, že jsou hrdí na vítězství ve Velké vlastenecké válce (Malinova 2015: 274).

Straipsniai / Articles

133

AURELIJA GRITĖNIENĖ

(56) Rusų ižūjo, vokietys insišaudė, tą ve ižūjo – vargas Brš (ž. ižūyti).

(57) Rusai tik jau tus vokečius nuvaliojo (įveikė, nugalėjo) Erž (ž. nuvalioti).

Byla však nalezena nejedená věta, v níž se zdůrazňuje německá neústupnost a síla (viz věty 58–59):

(58) Vokytis eita viršuo, bet maišos i ruskiai Šts (ž. 1 viršuo).

(59) Prisivarė pri badų ruskis ir pasiduos vokečiuo Šts (ž. privaryti).

Byly nalezeny věty, v nichž informátoři z živého jazyka nebo autoři různých písemných pramenů srovnávají Rusy s Němci, často dávají přednost Němcům (jejich pořádku, důvěře v lidi aj.) a odsuzují Rusy za jejich krádeže, nepořádek apod. (viz věty 60–61):

(60) Piningus negausi, bet ans (vokietis) tau dokumentaliai ėmė, o rusai vogtinos LŽ (ž. vogtinai).

(61) Vokiečiui pasakė – gerai, ē ruskui koc tu dûšių parodai – nevieris Švnč (ž. 1 vokietis).

Ve slovníku byla nalezena i jiná svědectví:

(62) Vokiečiai buvo žiauresniai, mes tų rusų tiek nematėm Erž (ž. žiaurus).

Představitelé nářečí často přiznávají, že jim obě armády zevšedněly a že pro prostého člověka je cizí vláda či armáda (ať ruská, nebo německá) stejně špatná (viz věty 63–64):

(63) Suk ang vėtra, tą rusą i tą vokytį! Šts (ž. vėtra).

(64) Rusas (caras) su vokiečiu (kaizeriu) buvo giminės Sb (ž. 2 rusas).

3. Ruská vláda a představitelé vlády

Rusas, ruskis v LKŽE neznamená pouze národnost. Jako hromadné podstatné jméno se používá také ve významu ruské vlády a armády (viz věty 65–66):

(65) Anie gyveno po vokečiais, o mas po rusais Krš (ž. 1 po).

(66) Da prie rusk i am dirbau Km (ž. ruskiai).

V ilustračních větách slovníku se často zmiňují různí představitelé ruské vlády (car, císař, carevna, v nářečí care, „královna“ aj.) (viz věty 67–69):

(67) Rusų caras paėdęs buvo širdį visims Šts (ž. ėsti).

(68) Rusų ciesorius KB147 (ž. rusai).

(69) Rusų šito[j]i karalienė vokietūtė Ant (ž. vokietūtis).

V ilustracích se zmiňují různé kroky a rozhodnutí ruské vlády (viz věty 70–71):

(70) Rusų valdžia uždarė karčemas ir uždėjo savo degtinės monopolįs Plt (ž. monopolįs).

134

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rusas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

(71) Rusai vyskupą už jo drąsų katalikų gynimą išveždino TS1903,1 (ž. išveždinti).

Ruští úředníci a jejich rozhodnutí jsou většinou hodnoceni nepříznivě: jsou nepružní, podezřívavě sledují ty, kteří s nimi nesouhlasí, podporují své krajany a pečují především o jejich blaho (viz věty 72–74).

(72) Valdininkija buvo negyviausias rusų luomas Vaizg (ž. valdininkija).

(73) Raudonsiūliai rusų žandarai sekiojo mūsų knygnešius rs (ž. raudonsiūlis).

(74) Užsimetusi žūtbūt surusinti mūsų kraštą, rusų valdžia pusdykiai dalino savo valdininkams ir kitiems atėjūnams dvarus, statydino cerkves ir tupdė savo šventikus dargi tose vietose, kur nebuvo pravoslavų A. Sm (ž. tupdyti).

Ilustrace slovníku pouze potvrzují názor historiků, že během celého období anexe Ruska v naší společnosti „neexistovala ani stopa byrokratické, úřednické autority“ (Aleksandravičius 2000: 33). V posledních svazcích slovníku se ve větách zapsaných z nářečí o Rusech a ruské vládě začíná hovořit ještě otevřeněji, bez skrývání zklamání; objevují se i věty prodchnuté ironií, vyjmenovávají se neduhy ruské vlády, zároveň se však zdůrazňuje, že litevské hospodářství bývá často závislé také na rozhodnutích ruské vlády (viz věty 75–78):

(75) Rusas išdavo! Kur išdavo, nėra duonos nė mėsos Vžn (ž. išduoti).

(76) Nuvažiavo (nusigyveno) rusas, su viskum – tuštinybė Krš (ž. nuvažiuoti).

(77) Vogsena nogna (smarki) tuokart pri rusų [buvo] Sd (ž. vogsena).

(78) Jei rusas žiubalą (naftą) užvers, sužūsma visi Krš (ž. žiubalas).

Zdůrazňuje se, že za ruské vlády Litevci pocítili, jak se hroutí všechny jejich hodnoty: to, co je Litevcům drahé (litevské peníze, svobodné slovo, půda), Rusové vůbec necení a pohrdají tím (viz věty 79–81):

(79) Litas buvo tvirtas, tik sužuvo par rūsa Rdn (ž. žūti).

(80) Žemė buvo turtas, pri ruso į nėkus pavirto Rdn (ž. virsti).

(81) Pri ruso tylėjo visi, daba ka prasižiojo, ta prasižiojo! Krš (ž. pražioti).

Ve větách z různých litevských nářečí si informátoři připomínají peníze, které za ruské vlády ztratily hodnotu:

(82) Kap pirmiejiai rusai [1940 m.] inžygïavo in Lietuvą, tai vėl viskas brangu buvo Brb (ž. įžygiuoti).

(83) Kaip tas ruskių pinigas eina velnių velniais Rnv (ž. velnias).

V LKŽE bylo nalezeno mnoho ilustračních vět z písemných pramenů a živého jazyka, které dosvědčují historickou skutečnost, že do Litvy byli přiváženi Rusové a litevský národ byl postupně rusifikován (stejně jako jiné malé národy sovětské říše) s cílem vytvořit jediný bezvýrazný národ, který by neměl ani vlastní víru, ani jazyk. Ilustrace LKŽE (viz věty 84–85) potvrzují tvrzení historiků, že jedním z hlavních cílů sovětské vlády bylo formování sovětské identity a mentality: v tehdejším systému měla politika kultury, vzdělávání a vědy potlačovat občanské,

Straipsniai / Articles

135

AURELIJA GRITĖNIENĖ

náboženské vědomí lidí, formovat nové homo sovieticus, „vyznačující se „internacionalistickým“ myšlením a komunistickým a ateistickým světonázorem“ (Pocius 2018: 15).

(84) Valdžia rusų kalbos vartojimą visaip skatino rš (ž. visaip).

(85) Tokių revoliucinių dainelių rusų jaunomenė dainuodavo daugybę, o su ja ir surusėjusi mūsų jaunomenė K. Kors (ž. surusėti).

Obzvláště častá svědectví o vnucování ruského jazyka a rusifikaci litevského národa se objevují ve větách s přídavnými jmény a příslovci rusiškas, rusiškai, rusas, ruskai aj.:

(86) Dabar ir rusiškai per tą radiją vatlioja (nesuprantamai, neaiškiai kalba) – negali nieko suprast Gs (ž. vatlioti).

(87) Tuokart, kad aš augau, rusiška tikai mokykla buvo Krtn (ž. rusiškas).

(88) Kai mes Vilniuj buvom, te lietuviškai [gatvės] parašyta ir ruskai Mlk (ž. parašyti).

Významnou roli při rusifikaci Litvy sehrála také několik desetiletí aktivně působící sovětská cenzura: kontrolovala kulturu a národní identitu a přizpůsobovala ji sovětským požadavkům (Sėdaitytė 2017: 86). Úsilí ruské vlády a cenzury přineslo zjevné výsledky – větší část obyvatel Litvy ovládala ruský jazyk a poruštila²². Dosvědčují to i četné ilustrace LKŽE:

(89) Lietuviai [č] išvirto rusais ir baltarusais Pst (ž. išvirsti).

(90) Nei iš jos ruskė, nei iš jos lietuvė Dglš (ž. 1 ruskis).

V pozdějších svazcích slovníku se stále odvážněji zmiňuje touha po nezávislosti, přání osvobodit se od ruské vlády; bez obav se hovoří o chování Rusů při deportacích Litevců na Sibiř i o osudu samotných Rusů v poválečné Litvě:

(91) Suveržta Lietuvelė, rusas visai smaugė, kas i būs T1 (ž. suveržti).

(92) Va laisvę kokią ruskiai atavežė: kai vežė žmones, upeliai ašarų bėgo Šmn (ž. atvežti).

(93) Namą pasistatėm, rusas išvijo, in vagoną įvarė (ištrėmė) Pr1 (ž. išvyti).

(94) Daug išmušė ruskių, skrebų ir daug miškinų iššaudė Krs (ž. 2 skrebas).

Ve slovníku byla nalezena jediná věta, v níž jsou chváleny zákony ruské vlády:

(95) Rusai atnešė gerus įstatymus J (ž. rusai).

²² V rámci vědeckého projektu „Sociolingvistická mapa Litvy: města a městečka“ se v roce 2010 uskutečnil průzkum obyvatel měst, kolika jazyky a na jaké úrovni hovoří. Údaje z průzkumu ukázaly, že rusky umí téměř všichni dotázaní obyvatelé litevských měst, což nepřekvapuje, protože Litva byla po mnoho let pod přímým vlivem Ruska. Kromě toho značná část respondentů (zejména staršího věku) uvedla ruštinu jako jeden z nejkrásnějších, nejpotřebnějších a nejprestižnějších jazyků (Krupickaitė, Baranauskienė 2013: 29, 32–35).

136

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rusas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

4. Rus v každodenním životě

Z ilustrací LKŽE se něco dozvídáme o vzhledu Rusů a jejich každodenním životě. Ve větách zapsaných v nářečích informátoři upozorňují na vousy ruských mužů (viz věty 96–97):

(96) Buvo toks rusas barzdainis Grg (ž. barzdainis).

(97) Ruskio barzda virbaluota, didelė Prng (ž. virbaluotas).

Představitelé nářečí si okamžitě všímají také krásných osob ruské národnosti (viz věty 98–99):

(98) Par karą atejo rusų žvalgyba, du rusiukai gražūs Kln (ž. žvalgyba).

(99) Ruskelės eina kaip lelės plikoms galvelėms Mžk (ž. 1 ruskis).

Z povahových rysů se zmiňuje veselost a živost Rusů – v ilustracích zaznamenaných v nářečích si informátoři všímají, že Rusové rádi zpívají a tančí (viz věty 100–102):

(100) Pradainiavo rusai raiti Šts (ž. pradainuoti).

(101) Linksmus ruskūtis, kojikės kaip votagiukai (nori šokti) Šv (ž. ruskūtis).

V ilustracích slovníku se uvádí, že Rusové jsou pracovití a neštítí se ani obyčejných prací (viz věty 102–104):

(102) Toks rusūtis par karą karves ganė Jdr (ž. rusūtis).

(103) Dirbo pas jį porą metų toksai ruskelis B. Sruog (ž. 1 ruskis).

(104) Iš Klaipėdos ruskūčiai dirbo pry ruso Jdr (ž. ruskutis).

Rusové obecně vykonávají nejrůznější práce; zmiňují se různá jejich povolání a funkce (viz ilustrace 105–106):

(105) Ta rūšė daktarė labai ligą atspėjo DünŽ (ž. 1 rusas).

(106) Mūsų tai niekai, rusų tai iškambina varpininkas Š (ž. iškambinti).

Jejich ženy jsou rázné a podnikavé:

(107) Mums, sodietėms, nedrąsions, visų pirma durė į akis toks didelis rusų moterų narsumas Žem (ž. akis).

Rusky se často stávají manželkami mužů jiných národností (viz věty 108–109):

(108) Ji rusutė, o turą vęžtyti vedusi Rsn (ž. vesti).

(109) Ir šito žydo yra sūnus – apsivedė su ruse – ir duktė ar ne su lenku Akn (ž. vesti).

Také Litevci zakládají smíšené rodiny s osobami ruské národnosti (viz věty 110–111) a jejich děti se naučí také litevsky (viz větu 112):

(110) Sūnus manas su ruska apsvedęs Grv (ž. ruskas).

(111) Išėjo už ruskaus Mšg (ž. ruskus).

(112) I tie rusūčiai lietuviškai moka Lkv (ž. rusūtis).

Smíšené rodiny s Ruskami se zakládaly již od dávných dob (viz věty 113–114):

(113) Algirdas buvo vedęs vieną po kitos dvi žmonas ir abi ruses rš (ž. 1 rusas).

Straipsniai / Articles

137

AURELIJA GRITĖNIENĖ

(114) Jonas [Glinskis] vedęs Ostrogo kunigaikščio Danieliaus dukterį Anastasiją ir įsitélkęs į rusų kunigaikščių tarpą EnciX161 (ž. įtelkti).

Informátoři z živého jazyka se však někdy přiznávají, že by rodinu s osobou ruské národnosti založit nechtěli:

(115) Lietuvynkai nerinko (neėmė), o až ruskų nenorėjau Lz (ž. rinkti).

Bylo nalezeno několik vět pojednávajících o každodenním životě Rusů (zmiňují se jejich jídla, nápoje a práce):

(116) Rusai nieko kito neverda ir nevalgo, tik tušytas bulbes Grnk (ž. tušinti).

(117) Baisiai smagią girą daro rusai Skdt (ž. smagus).

(118) Iš liepų žievų rū­sai vyženas dirba DūnŽ (ž. vyžena).

5. Ruská věda, kultura a náboženství

V ilustracích LKŽE se zmiňují odrůdy rostlin a plemena zvířat vyšlechtěná Rusy, různé ruské předměty, výrobky apod. (viz věty 119–121):

(119) Anyžinis yra sena rusų liaudies selekcijos [obelų] veislė rš (ž. anyžinis).

(120) Labiausiai paplitę rusų juodkeršiai, rusvakeršiai ir pilkieji turmanai [karveliai] sp (ž. rusvakeršis).

(121) Į lumzdelį panašūs kai kurių kitų tautų muzikos instrumentai (rusų svirelė, latvių stab ulė, baltarusių dudka, vokiečių šnabelfliotė) MLTEII480 (ž. stab ulė).

Bylo nalezeno několik vět pojednávajících o ruské vědě: zmiňují se různé vědní obory (letectví, filozofie, jazykověda aj.), jména slavných ruských vědců a jejich zásluhy o vědu (viz věty 122–123); zdůrazňuje se, že Rusové začínají zkoumat dějiny Litvy a lituanistiku (viz věty 124–125).

(122) Požeminio sudūjinimo idėją pirmas iškėlė dar 1888 m. įžymusis rusų mokslininkas D. Mendelejevas sp. (ž. sudūjinimas).

(123) Didieji rusų mokslininkai yra pasaulinio aviacijos mokslo pagrindėjai sp (ž. pagrindėjas).

(124) Lietuvos istorijos tyrinėjimas perėjo į rusų ir lenkų rankas rš (ž. tyrinėjimas).

(125) Rusų ir lenkų moksle lietuvotyra auga rš (ž. lietuvotyra).

Ve větách vypsaných z různých písemných pramenů se zdůrazňuje přínos ruských kronikářů pro historickou vědu:

(126) Pietinę šūduvių dalį iki anapus Narvės rusų kronikininkai vadina jotvingiais rš (ž. kronikininkas).

(127) Lietuvos metraščius rašė rusų raštininkai rš (ž. raštininkas).

Zmiňují se různé prameny písemné a ústní kultury (ruské kroniky, pohádky, písně apod.) (viz věty 128–130):

138

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rusas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

(128) [K. Būga] išaiškino lietuvių kalbos garsų transkribavimo senosiose rusų kronikose desnius ir kai kurias duomeninių vardų darybos ypatybes MLTEI277 (ž. transkribavimas).

(129) Rusų pasakos likusios... savo seniausiame tyrime LTII480(Bs) (ž. tyrimas).

(130) Rusų dainos yra šankinamos, o mūsų liūdnos Grg (ž. šankinti).

V ilustracích ze sovětského období je značná pozornost věnována ruské literatuře: analyzuje se, co odsuzuje a vyzdvihuje a jaký má vliv na jiné národy (viz věty 131–133):

(131) Rusų literatūra smerkia visa, kas atžangu, egoistiška (sov.) rš (ž. atžangus).

(132) [Ruské literatury] nejlepší představitelé hlásali humanistické principy vzájemného porozumění národů a kulturní interakce K. Kors (viz samprotis).

(133) Ruská a německá literatura byly nejdůležitějšími prostřednicemi, jejichž prostřednictvím se do Litvy dostávaly hlasy vzdálených civilizací rš (viz tarpininkas).

^{Ve větách vypsaných z písemných pramenů jsou uvedena příjmení literárních tvůrců23} a kritiků (Alexandra Puškina, Antona Čechova, Ivana Krylova, Visariona Bělinského aj.):

(134) Puškin svým přínosem postavil ruskou literaturu na světovou úroveň sp (viz įnašas).

(135) Snad žádný z ruských spisovatelů necítil k té zmaloměšťáčtělé a zbyrokratizované inteligenci takovou nenávist jako Čechov K. Kors (viz sumieščionėti).

(136) Krylov je jedním z nejvíce národních ruských spisovatelů rš (viz nacionališkas).

(137) Bělinskij s podivuhodnou silou a výrazností vyjádřil nejhlubší naděje a nejvyšší vzlety ruského národa K. Kors (viz jėga).

6. Rusové – přátelé Litvy?

Litevci se stýkají s Rusy již po více než jedno století – od XIII. století, kdy vzniklo Litevské velkoknížectví, až do dnešních dnů. Jak vyplývá z provedené analýzy, v diskurzu LKŽe se o Rusech nejčastěji hovoří: 1) ve větách vypsaných z písemných pramenů XIX.–XX. století; 2) ve větách zaznamenaných ve XX. století v různých litevských nářečích. Z analýzy ilustrací vybraných pro výzkum je zřejmé, že nejvýraznější obraz Rusa se skládá z vět zaznamenaných během posledního století

²³ Pro samotné Rusy jsou básníci a spisovatelé jejich národa velmi důležití. Průzkum provedený v roce 2007 Sociologickým institutem Ruské akademie věd ukázal, že počet osobností, na něž jsou občané Ruska hrdí, je velmi omezený. Zajímavé však je, že z předloženého seznamu možností 56 procent respondentů odpovědělo, že největšími ruskými básníky a spisovateli jsou (Malinova 2015: 274).

Straipsniai / Articles

139

AURELIJA GRITĖNIENĖ

ilustračních vět. Ačkoli jsou ruská vláda a její rozhodnutí v ilustracích slovníku většinou negativně konotovány, nemohli bychom obecně tvrdit, že LKŽe představuje pouze negativní obraz Rusa. Ilustrační věty vypsané z písemných pramenů dokládají, že Litevci a Rusové měli od nejstarších dob společné nepřátele (viz větu 138):

(138) On (Jogaila) se jednoduše dohodl se Zlatou hordou, s těmito společnými rusko-litevskými nepřáteli, že budou společně postupovat proti velkoknížeti moskevskému rš (viz veikti).

V nejedné větě se zvažuje, co mohlo v XIX.–XX. století bránit užším kulturním vztahům obou národů, připomíná se, že tyto vztahy je třeba zachovat, ačkoli se také klade otázka, zda se přátelské vztahy mezi zeměmi nepřeruší (viz věty 139–141):

(139) Šíření litevských a ruských kulturních vztahů a rozvoj litevské kultury brzdila po povstání v roce 1831 carská rusifikační politika, která byla neustále posilována rš (viz rusifikacinis).

(140) S Rusy jsme měli jít společně Pt (viz rusai).

(141) Copak může za takových okolností vzniknout přátelské pouto mezi Litevci a Rusy? TS1894,10 (Vaižg) (viz užtraukti).

Samozřejmě se v ilustracích ze sovětského období zvláště zdůrazňuje přátelství obou národů:

(142) Historikové uvádějí nejedno dávné svědectví o přátelství ruského a litevského národa A. Vencl (viz nurodyti).

(143) Rusové a Litevci povstali – stále společně – bok po boku E. Miež (viz pakilti).

Po znovuzískání svobody se Litevci již nebojí zesměšňovat litevskou přizpůsobivost a spolčování s okupanty:

(144) Jen co se vytrhl, Litevci na krk: s Němci bělokošiláči, s Rusy stribokai Krš (viz išveržti).

Celkově však v žádných větách z písemných pramenů ani z nářečí nenacházíme velké nepřátelství vůči ruskému národu. Rusové jsou jiní než Litevci, mají svůj jazyk, zvyky a povahu, Litevcům však nejsou ani největšími nepřáteli, ani nejlepšími přáteli:

(145) Dětmi téhož Boha jsou Rusové i my Ūd (viz vaikas).

(146) Přijde-li Rus – nevyženu ho, přijde-li Litevec – nevyženu ho Rdm (viz išvyti).

Při vymezování hranic mezi opozicí vlastní / cizí se zároveň zvýrazňují i svébytné rysy národní identity: opatrnost, určitá přizpůsobivost, tolerance aj.

ZÁVĚRY

Po analýze přibližně 300 ilustračních vět LKŽe, v nichž se uvádí etnonymum rusas, je zřejmé, že se v kontextu slovníku o této národnosti uvádějí: 1) objektivní,

140

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rusas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

konkrétní historická a jiná fakta (nejčastěji v ilustracích z různých písemných pramenů XIX.–XX. století), 2) zkušenosti jednotlivých lidí s osobami této národnosti prostřednictvím konkrétních představ (v ilustračních větách zaznamenaných ve XX. století z litevských nářečí). Je zřejmé, že v kontextu LKŽe i v naší kolektivní paměti je poměrně výrazná opozice vlastní / cizí: o místních ruských obyvatelích Litvy se v ilustračních větách téměř nemluví a na osoby této národnosti se především nahlíží jako na jiné, s osobitým jazykem, zvyky, povahou a hodnotami.

Analýza ilustrací vybraných pro výzkum ukazuje, že nejvýraznější obraz Rusa se skládá z ilustračních vět zaznamenaných během posledního století. V ilustracích LKŽe vystupují tyto nejdůležitější ruské rysy. Jde o národ velkého státu a jeho vztahy s jinými národy jsou nejednoznačné. Část národů Rusové v různých dobách podmanili, menší podrobené národy se snažili asimilovat a považovali je za méněcenné. Ve větách ze sovětského období zaznívá z různých písemných pramenů tehdy zvláště prosazovaný demonstrativní narativ o souladu a sbližování národů.

V průběhu dějin museli Rusové v různých obdobích válčit s mnoha národy. V ilustracích slovníku se zmiňuje hrdinství ruských vojáků a jejich neústupnost vůči nepříteli. Z vět z válečného kontextu nejprve vystupují vztahy ruských vojáků ke dvěma národům: Litevcům a Němcům. Během světových válek, kdy proti sobě bojovaly ruské a německé armády, se Litevci ocitli v zóně válečných operací. Z vět zaznamenaných v nářečích se dozvídáme o příchodu ruské armády do Litvy a o jejích činech zde. Ilustrace ukazují, že během válek s Němci působili ruští vojáci mimořádně aktivně: tlačili, obkličovali, pronásledovali a drtili nepřátele. V nejedné větě informátoři živého jazyka nebo autoři různých písemných pramenů srovnávají Rusy s Němci, často přitom dávají přednost Němcům (jejich pořádku, důvěře v lidi aj.) a odsuzují Rusy za jejich krádeže, nepořádek aj.

Z ilustrací LKŽe se také něco dozvídáme o vzhledu Rusů, jejich povaze, každodenním životě a domácnosti (zmiňují se jejich jídla, nápoje, práce, sňatky s osobami jiných národností aj.).

Bylo nalezeno několik desítek vět, v nichž se hovoří o ruské vědě (zmiňují se různé vědní obory a příjmení slavných ruských vědců). V ilustracích ze sovětského období je značná pozornost věnována ruské literatuře.

Z ilustrací LKŽe vyplývá, že Litevci necítí vůči ruskému národu velké nepřátelství ani výjimečné přátelství. Nenacházíme to ani ve větách zaznamenaných z nářečí, ani ve větách z písemných pramenů. Ukazuje se tendence, že se v kontextu LKŽe vyhýbá přímé a jednoznačné kategorizaci. Rusové jako národ nejsou ani příliš odsuzováni či haněni, ani nadměrně chváleni. Možná se takový opatrný postoj vytvořil v důsledku historických a politických okolností: Litva jako malý stát byla po dlouhá léta závislá na Rusku a Rusech a většina ilustračních příkladů LKŽe byla shromážděna právě v období sovětské okupace, kdy fungovala přísná (sebe)cenzura, a proto byli i Rusové jako národ v té době hodnoceni poměrně opatrně, dokonce neutrálně. Ačkoli

Straipsniai / Articles

141

AURELIJA GRITĖNIENĖ

ruskost, ruská mentalita doléhaly velmi bolestně, v ilustracích LKŽe se při pohledu na Rusy neprojevuje ani výrazné nepřátelství, ani zvláštní přátelství (pouze v písemných pramenech ze sovětského období jsou více zdůrazňovány přátelské a blízké vztahy litevského a ruského národa).

Silnější pejorativní hodnocení se odhaluje v ilustracích, v nichž se hovoří o ruské armádě a vládě, protože Rus jako cizinec, přivandrovalec se Litevcům především spojuje s cizí vládou a armádou. Ilustrace vybrané pro výzkum ukazují, že v kontextu LKŽe jsou některé činy ruských vojáků ve válečných letech (krádeže, drancování) a carská a sovětská ruská vláda násilím vnucená Litevcům hodnoceny negativně. Takový negativní postoj k vládě ruských přivandrovalců se zvláště výrazně projevuje v ilustracích nalezených v posledních svazcích slovníku: je zde zjevná nespokojenost s ruskou úřednickou správou a jejími rozhodnutími, vyjmenovávají se různé nešvary, naznačuje se touha po nezávislosti a přání osvobodit se od cizí vlády, bez obav se hovoří o jednání Rusů při deportaci Litevců na Sibiř, o osudu samotných Rusů v poválečné Litvě apod.

PRAMEN

LKŽe_₂ – Litevský slovník I–XX (1941–2002), elektronická verze, redakční kolegium G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, šéfredaktorka G. Naktinienė, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2005 (aktualizovaná verze, 2008 a 2018). Dostupné online: www.lkz.lt.

LITERATŪRA

Aleksandravičius Egidijus 2000: Praeitis, istorija ir istorikai, Vilnius: Vaga.

Anglickienė Laima 2005: Etnonimų vartojimo lietuvių kalboje ir folklore ypatumai. – Vārds un tā pētīšanas aspekti 9, 7–17. Prieiga internete: https://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/objects/LT-LDB-0001:J.04~2005~1367157789738/datastreams/DS.002.0.01.ARTIC/content.

Anglickienė Laima 2006: Kitataučių įvaizdis lietuvių folklore, Vilnius: Versus aureus. Prieiga internete: https://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/objects/LT-LDB-0001:B.03~2006~1367163255725/datastreams/DS.001.0.01.BOOK/content.

Anglickienė Laima 2007: Tautosaka apie kitataučius: etnostereotipų ir siužetų migracija. – Rytų Europos kultūra migracijos kontekste: tarp dalykiniai tyrimai, Vilnius: Versus

142

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rusas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

aureus, 445–454. Prieiga internete: https://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/objects/LT-LDB-0001:J.04~2007~1367160559891/datastreams/DS.002.0.01.ARTIC/content.

Anušauskas Arvydas, Laurinavičius Česlovas (eds.) 2007: Lietuva Antrajame pasauliniame kare: straipsnių rinkinys, Vilnius: Lietuvos istorijos institutas, 2007.

Auškalnienė Lina 2006: Etninis nepakantumas Lietuvos internetinėje žiniasklaidoje: komentarai internete. – Etn iškumo studijos 1, 45–58. Prieiga internete: http://www.ces.lt/wp-content/uploads/2012/03/EtSt_Auskalniene_2006.pdf.

Beresnevičiūtė Vida, Frėjutė-Rakauskienė Monika 2006: Etninė tematika ir nepakantumas Lietuvos žiniasklaidoje: dienraščių analizė. – Etn iškumo studijos 1, 19–44. Prieiga internete: http://www.ces.lt/wp-content/uploads/2012/03/EtSt_Beresneviciute_Frejute-Rakauskiene_2006.pdf.

Burinskaitė Kristina 2005: Lietuvos ir Rusijos santykiai XV–XX a., Vilnius: Alma littera.

Butkus Alvydas 1995: The Lithuanian Nicknames of Ethnonimic Origin. – Indogermanische Forschungen: Zeitschrift für Indogermanistik und allgemeine Sprachwissenschaft, Berlin, New–York, 223–228.

Cidzikaitė Dalia 2007: „Kitas“ lietuvių prozoje, Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas.

Frėjutė-Rakauskienė Monika 2009: Etninis nepakantumas Lietuvos spaudoje. – Etn iškumo studijos 1, 1–207. Prieiga internete: http://www.ces.lt/wp-content/uploads/2010/03/EtnSt_Frejute-Rakauskiene_2009.pdf.

Frėjutė-Rakauskienė Monika 2012: Lietuvos spauda ir visuomenės nuostatos apie rusų, ukrainiečių bei baltarusių etnines grupes ir naujausius imigrantus. – Etn iškumo studijos 1–2, 71–102. Prieiga internete: http://www.ces.lt/wp-content/uploads/2013/01/EtSt_Fr%C4%97jut%C4%97-Rakauskien%C4%97_2012.pdf.

Gimžauskas Edmundas (ed.) 2006: Lietuva vokiečių okupacijoje Pirmojo pasaulinio karo metais, 1915–1918: Lietuvos nepriklausomos valstybės genezė: dokumentų rinkinys, Vilnius: Lietuvos istorijos institutas.

Gritėnienė Aurelijа 2020: Rusija „Lietuvių kalbos žodyno“ iliustraciniuose sakiniuose ir reikšmių apibrėžtyse. – Baltu filologija XXIX (1), 41–61. Prieiga internete: https://doi.org/10.22364/bf.29.1.03.

Gudavičius Aloyzas 2011: Reikšmė – sąvoka – konceptas ir prasmė. – Res humanitariae 10, 108–119.

Straipsniai / Articles

143

AURELIJA GRITĖNIENĖ

Krupickaitė Dovilė, Baranauskienė Viktorija 2013: Regioniniai kalbų vartojimo Lietuvos miestuose ypatumai. – Miestai ir kalbos II. Sociolingvistinis Lietuvos žemėlapis, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 23–53.

Liutkevičienė Danutė 2020: Vokietis „Lietuvių kalbos žodyno“ pasaulėvaizdyje. – Bendrinė kalba 93, 1–39. Prieiga internete: http://journals.lki.lt/bendrinekalba/article/view/2060/2172.

Madsen Gunnar 2006: Kaip lietuviai komentuoja straipsnius tautine tematika? Įžvalgos iš interneto komentarų. – Etn iškumo studijos 1, 59–66. Prieiga internete: http://www.ces.lt/wp-content/uploads/2012/03/EtSt_Madsen_2006.pdf.

Malinova Olga 2015: Kolektyvinės praeities idėja posovietinėje Rusijoje: savivaizdis ir imperijos palikimas. – Atminties kultūrų dialogai Ukrainos, Lietuvos, Baltarusijos (ULB) erdvėje, sud. A. Nikžentaitis, M. Kopczyński, Vilnius: Lietuvos istorijos institutas, 257–275.

Marcinkevičius Andrius 2013: Rusų tapatumo sovietmečiu Lietuvoje konstravimas: politika, gyventojų surašymai ir istorinė atmintis. – Lietuvos rusai XX–XXI a. pradžioje: istorija, tapatybė, atmintis, sud. G. Potašenko, P. Lavrines, A. Marcinkevius, ats. red. G. Potašenko, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 183–231.

Maumevičienė Dainora 2010: Prototipų teorija ir semantika. – Kalbų studijos 17, 11–18. Prieiga internete: https://www.kalbos.lt/zurnalas/17_numeris/02.pdf

LKG – Lietuvių kalbos gramatika 1, vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1965.

Naudžiūnienė Akvilė 2019: Ethnic minorities in Lithuanian historical narrative at school education (1918–2018) = Tautinės mažumos Lietuvos istorijos mokykliniame naratyve (1918–2018): summary of doctoral dissertation, Vilnius: Vilnius university, Lithuanian historical institute, 2019.

Papaurėlytė-Klovienė Silvija 2007: Lingvistinės kultūrologijos bruožai, Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla, 2007.

Papaurėlytė-Klovienė Silvija 2010: Kaimyninių tautų atstovai ir jų nacionalinio charakterio specifika lietuvių kalbos pasaulėvaizdyje. – Lietuvių kalba 4, 1–8. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/27/90#.

Petrušauskaitė Vita 2013: Etninės ir socialinės grupės Lietuvoje: visuomenės nuostatos ir jų kaita 2013 metais. – Etn iškumo studijos 1–2, 180–191. Prieiga internete: http://www.ces.lt/wp-content/uploads/2014/10/2013_2-Etniskumo-studijos.180-191.pdf.

Pocius Mindaugas (ed.) 2018: Lietuvos sovietizavimas 1947–1953 m.: VKP(b) CK dokumentai. Dokumentų rinkinys, Vilnius: Lietuvos istorijos institutas.

144

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rūšas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

Potašenko Grigorijus 1989: Sentikio įvaizdžiai lietuvių kultūroje. – Kultūros barai 10(406), 49–56.

Ryžakova Svetlana, Zavjalova Marija 2004: Lietuvių ir rusų požiūris vienų į kitus: kai kurie etnopsicholingvistinio tyrinėjimo rezultatai. – Liaudies kultūra 2(95), 17–27. Prieiga internete: http://tautosmenta.lt/wp-content/uploads/2013/12/Zavjalova_Marija/Zavjalova_Ryžakova_LK_2004_2.pdf.

Rutkovska Kristina, Smetona Marius, Smetonienė Irena 2017: Vertybės lietuvio pasaulėvaizdyje, Vilnius: Akademinė leidyba, 2017.

Šėdaitytė Edita 2017: Sovietinės cenzūros istoriografija: pagrindinės tyrimų kryptys ir cenzūros sampratos. – Knygotyra 69, 84–102. Prieiga internete: file:///C:/Users/Dell/Downloads/24603698.pdf.

Smetona Marius 2018: Sąvokų „kalba“, „tauta“, „valstybė“ plėtiniai jaunimo sąmonėje. – Logos 95, 177–184. Prieiga internete: http://litlogos.eu/L95/Logos_95_177_184_Smetona.pdf.

Smetonienė Irena 2019: Išmintis lietuvio pasaulėvaizdyje. – Problemos 95, 130–143.

Stravinskienė Vitalija 2014: Tarp sugyvenimo ir priešiškumo: tarpetniniai santykiai Rytų ir Pietryčių Lietuvoje (1944–1953 m.). – Savas ir kitas šiuolaikiniais požiūriais, sud. V. Savoniakaitė, Vilnius: Lietuvos istorijos institutas, 163–181.

Švambarytė-Valužienė Janina 2007: Tautovardžiai ir jų vediniai lietuvių kalbos žodynuose. Rusas, maskolius. – Valoda dažādu kultūru kontekstā. XVII Zinātnisko rakstu krājums, Daugavpils: Daugavpils universitātes akadēmiskais apgāds “Saule”, 391–401.

Vareikis Vygantas, Safronovas Vasilijus, Jokubauskas Vytautas, Vitkus Hektoras 2018: Didysis karas visuomenėje ir kultūroje: Lietuva ir Rytų Prūsija: kolektyvinė monografija, Klaipėda: Klaipėdos universiteto Baltijos regiono istorijos ir archeologijos institutas.

Venclauskienė Laima 2016: Homo sovieticus: pilko ir pliko žmogaus portreto bruožai laisvėjančios Lietuvos spaudoje. – Darbai ir dienos 65, 143–162. Prieiga internete: https://www.vdu.lt/cris/bitstream/20.500.12259/31395/1/ISSN2335-8769_2016_N_65.PG_143–162.pdf.

Vitkus Hektoras 2017: Die Russen in Osterpreussen: Rusijos ir rusų įvaizdžiai 1914–1939 m. Vokietijoje publikuotuose atsiminimuose apie Didįjį karą Rytų Prūsijoje. – Darbai ir dienos 67, 31–67. Prieiga internete: https://www.vdu.lt/cris/bitstream/20.500.12259/34424/1/ISSN2335-8769_2017_N_67.PG_31–67.pdf.

Zabarskaitė Jolanta 2012: Kitoks didžiojo „Lietuvių kalbos žodyno“ skaitymas: Adalbertas Bezzenbergeris, marios, pamarys, pamariškis. – Mažoji Lietuva: paribio

Straipsniai / Articles

145

AURELIJA GRITĖNIENĖ

kultūros tyrimai, sud. G. Blažienė, N. Morozova, J. Zabarskaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 239–271.

Zabarskaitė Jolanta 2019: Rusijos Federacijos prezidento V. Putino naratyvų ideologiniai mechanizmai Lietuvos internetinėje žiniasklaidoje. – Parlamento studijos 27, 76–118. Prieiga internete: http://www.parlamentostudijos.lt/Nr27/files/76–118.pdf?fbclid=IwAR2ekg4Lp–3uEvZfi86ph0rIiBBM2IMQOzuiks1bYDHk3UoGY7EhbYxKeyI.

Зиновьев Александр А. 1981: Гомо советикус. Prieiga internete: http://www.zinoviev.ru/ru/zinoviev/zinoviev-homo-sovieticus.pdf.

Мачееевский Януш 2000: Стереотип России и русских в польской литературе и общественном сознании. – Поляки и русские в глазах друг друга, Москва: Индрик, 6–2.

Рыжакова Светлана И., Завьялова Мария В. 2008: Этнические образы и стереотипы по результатам сравнительного исследования среди молодежи Латвии и Литвы (1999–2003 гг.), Москва: Институт этнологии и антропологии РАН.

Russian in the Worldview of The Dictionary of the Lithuanian Language

SUMMARY

The aim of the article is to study what fragment of the concept of RUSSIAN comes to the fore in the illustrative sentences mentioning the nationality rusas ‘Russian’, which are present in The Dictionary of the Lithuanian Language. The illustrations are especially important for the formation of the concept, as they record the attitude of the representatives of dialects from the whole of Lithuania towards this nationality and the worldview of the Russian reflected in various written sources. The empirical material is studied using the semantic analysis, descriptive, interpretive and cognitive ethnolinguistics methods.

The analysis of 300 illustrative sentences from the Dictionary, which mention the ethnonym Russian, shows that in the context of the Dictionary this nationality is described in the following ways: 1) objective, specific historical and other facts (usually in the form of illustrations from various written sources of the 19th–20th centuries); 2) experience of the relationship between individual persons and the persons of this nationality through specific images (in the form of illustrative sentences from Lithuanian dialects recorded in the 20th century). It is obvious that in the context of the Dictionary the local/foreign opposition

146

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rusas Lietuvių kalbos žodyno pasaulėvaizdyje

is very clearly expressed: local Lithuanian Russians are rarely mentioned in illustrative sentences. Instead, the people of this nationality are primarily viewed as others having their own peculiar language, customs, manners and values.

The analysis of the illustrations selected for the research reveals that the illustrative sentences recorded during the previous century enable us to form the most vivid image of Russians. The following major Russian features come to light in the illustrations of the Dictionary. It is a nation of a big country whose relations with other nations are rather ambivalent. At different times in history, Russians imposed their rule on some nations; they tried to assimilate smaller subjugated nations and considered them inferior. The sentences coming from various texts from the Soviet period often express the narrative of the friendship of nations.

In the course of history Russians were at war with a number of nations. The illustrations of the Dictionary mention the heroism of Russian soldiers and refusal to surrender to the enemy. The sentences coming from the military context first of all reveal the relations between Russian soldiers and Lithuanian Germans. The fights of Russian and German troops, which took place during world wars, also drew Lithuanians into the front zone. We learn from the sentences collected from dialects about the entry of the Russian army into Lithuania and its actions in the country. The illustrations show that in the midst of the wars with Germans Russian soldiers were especially active. There are quite a few sentences where the informants of the colloquial language or the authors of various texts compare Russians and Germans by often giving priority to Germans and condemning Russians for their looting, disorder, etc.

The illustrations from the Dictionary also provide certain information about the appearance and manners of Russians, their daily life and routine.

The illustrations of the Dictionary make it clear that Lithuanians are not particularly hostile towards the Russian nation. Neither the sentences from dialects nor from texts provide such information. A tendency of avoiding straight and clear categorization in the context of the Dictionary is observed. As a nation, Russians are not severely condemned or reprimanded and they are not overly praised as well. Perhaps such a cautious approach was driven by historical and political circumstances: for long years, Lithuania, as a small state, was dependent on Russia and Russians, and most of the illustrative examples were collected during the period of the Soviet occupation, which demonstrated strict (self)censorship. Therefore, Russians, as a nation, were regarded rather cautiously, even neutrally at that time by avoiding both excessive hostility and particular friendliness. Only the written sources from the Soviet period place a greater emphasis on the friendly and close relations between the Lithuanian and Russian nations.

A stronger emotional evaluation reveals through those illustrations which speak about the Russian army and government, because Lithuanians tend to associate the Russian, as a foreign invader, with the foreign government and army. The illustrations selected for the study show that in the context of The Dictionary of the Lithuanian Language the actions of certain Russian soldiers during the war years and the tsarist and Soviet rule imposed on

Straipsniai / Articles

147

AURELIJA GRITĖNIENĖ

Lithuanians are viewed negatively. Such a negative approach towards the government of Russian invaders is especially apparent in the illustrations found in the final volumes of the Dictionary.

Įteikta 2021 m. kovo 4 d.

AURELIJA GRITĖNIENĖ

Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, Vilnius LT–10308, Lietuva [email protected]

148

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV