LAIMUTIS BILKIS

Ústav litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0002-2902-4722

Oblasti vědeckého výzkumu: toponomastika, antroponomastika.

DOI: doi.org/10.35321/all85-10

O PŮVODU LITEVSKÝCH TOPONYM S KOŘENY JUJ-/JŪJ-

O původu litevských toponym s kořeny juj-/jūj-

ANOTACE

Článek poprvé pojednává o možnostech původu litevských toponym s kořeny juj-/jūj. Ve snaze objasnit původ oikonyma Jujėnai jsou podrobně analyzována data živého jazyka a jeho záznamy v historických dokumentech – v matričních knihách kostela ve Vabalninku ze 17.–18. století a v administrativních pramenech. Po zaznamenání mnoha historických variant jsou analyzovány příčiny jejich vzniku a zdůvodněno, proč lze současnou podobu považovat za autentickou. Po nalezení historického osobního jména *Jujnyčia s kořenem juj je vyslovena hypotéza o antroponymickém původu oikonyma. Tvrdí se, že hydronyma (varianty) zaznamenaná v živém jazyce Jujà, Jūjos lėnkis, Jūjà mohou ukazovat na apofonii juj-/jūj. Nelze vyloučit, že tato toponyma mohou pocházet z avd. *Jujà, *Jūjà.

KLÍČOVÁ SLOVA: historická toponomastika, historická antroponomastika, vývoj oikonym, původ oikonym, historické záznamy onym.

ANNOTATION

Článek poprvé pojednává o možnostech původu litevských toponym s kořeny juj-/jūj-. Ve snaze určit původ oikonyma Jujėnai článek podrobně analyzuje údaje z hovorového jazyka a jejich záznamy v historických dokumentech, tj. v matričních knihách farnosti kostela ve Vabalninku ze 17.–18. století a v pramenech administrativního typu. Po shromáždění řady historických variant jsou v práci analyzovány příčiny jejich výskytu. Jsou uvedeny argumenty, proč lze současnou podobu považovat za autentickou. Po identifikaci historického osobního jména *Jujnyčia s kořenem juj byla vyslovena možnost antroponymického původu oikonyma. Tvrdí se, že hydronyma (varianty) shromážděná

184

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

O původu litevských toponym s kořeny juj-/jūj

z hovorového jazyka Jujà, Jūjos linkis, Jūjà mohou vykazovat apofonii juj-/jūj-. Nelze vyloučit, že uvedená toponyma lze odvodit od osobního jména *Jūjà, *Jūjà.

KLÍČOVÁ SLOVA: historická toponomastika, historická antroponomastika, vývoj oikonym, původ oikonym, historické záznamy onym.

Z živého litevského jazyka je doloženo několik místních názvů s kořenem juj-/jūj: oikonymum Jujėnai, jímž je pojmenována vesnice v obci Karsakiškis v okrese Panevėžys, a názvy (varianty) části řeky Lėvuo, zvané sietuva, zaznamenané v obci Vėžionys v okrese Kupiškis, Jujà, Jūjà, Jūjos linkis (viz obr.). V lotyšském slovníku místních názvů je uveden název samoty v okolí Dundagy Jūjas, který je hypoteticky spojován s litevským názvem vesnice Jujėnai (Endzelīns 1956: 402). Původ těchto místních názvů je nejasný; apelativa a osobní jména s takovým kořenem nejsou zaznamenána ani v litevské, ani v lotyšské lexice. O litevských toponymech s juj zatím nebylo nic napsáno, lotyšské toponymum se, jak již bylo uvedeno, pouze pokusně spojuje s litevským oikonymem, avšak jeho původ se rovněž nekomentuje.

OBR. Rozšíření místních názvů s juj-/jūj: ○ Jujėnai, ◯ Jujà, Jūjà, Jūjos linkis (vytvořeno pomocí map Google)

Článek pojednává o možnostech původu litevského oikonyma a hydronym s tímto kořenem na základě údajů o jejich užívání a vývoji. Za tímto účelem se snaží zachytit okolnosti zaznamenání místních názvů z živého jazyka

Straipsniai / Articles

185

LAIMUTIS BILKIS

a jejich zvláštnosti, formy používané v historických pramenech¹, jejich chronologickou posloupnost, vysvětlit příčiny vzniku grafických a fonetických variant, stanovit nejpravděpodobnější původní podobu, objasnit její možný vztah k antroponymii a oikonymii pramenů. Proto se k uskutečnění stanovených úkolů nejprve využívá historický výzkum a komparativní analýza údajů; při objasňování příčin vzniku variant historických oikonym se často opíráme o metodu analogií.

Jak již bylo uvedeno, název vesnice Júenai nebyl z hlediska tvoření ani původu pojednán v žádné toponomastické práci². V pramenech založených na živém úzu jeho podoba nevariantní: Júenų km.³ 1925 (LAV 53), Júenai k. (1)⁴ (VB I), Júenų km.⁵ 1959 (LATS 531), Júenai (1), k.⁶ 1976 (LATSŽ II 108). Od místních obyvatel bylo oikonymum Júenai poprvé zapsáno v kartotéce Kazimierase Būgy datované počátkem 20. století⁷ (BgK). Poté bylo zaznamenáno v letech 1974, 1984⁸ a 1990 (VK). Tyto údaje ukazují, že v živém jazyce se dnes užívá pouze jedna podoba, která byla v první polovině 20. století již jistě ustálena.

Historicky Júenai náležely k vabalninské farnosti a obci. Tato vesnice nebyla velkým sídlem ani sídlem významným z administrativního či sociálního hlediska. V podrobné studii věnované dějinám Vabalninku a jeho okolí se zmiňuje jen zřídka: píše se, že roku 1849 byla přidělena panství Stumbriškiai, a na mapě vabalninské starostenské obce z roku 1780, kterou sestavil autor, je zobrazena jako ves patřící k vabalninskému panství (Šakenis 1935: 165; mapa). O příslušnosti sídla k uvedenému panství se hovoří také v regionálněhistorických pracích (Juknevičius 2020: 45). Podrobná analýza historických pramenů, především matričních knih vabalninské farnosti, umožňuje tvrdit, že vesnice se začala uvádět přinejmenším v první polovině 17. století. Její první záznam byl nalezen v knize křestních a svatebních zápisů vabalninské farnosti z let 1624–1741: zápis z roku 1634

¹ Máme na mysli historické záznamy oikonyma, protože v pramenech o dějinách názvů části řeky nebyly nalezeny.

² Není o něm pojednáno v rozsáhlém článku věnovaném analýze tvoření oikonym odvozených od osobních jmen s patronymickými příponami – viz Raz­mukaitė 1993: 133–165. V zobecňujícím díle věnovaném výzkumu litevských osobních jmen, v němž jsou domnělá antroponyma často rekonstruována z oikonym, se z názvu vesnice Júenai osobní jméno *Júenas nerekonstruuje – viz Zinkevičius 2008. Zřejmě bylo toto jméno považováno za oikonymum nejasného tvoření a původu.

³ Patřila k okresu Biržai–Pasvalys, obci Vabalninkas.

⁴ V obci Vabalninkas v okrese Biržai.

⁵ Patřila k místní správě Sodeliai v okrese Vabalninkas.

⁶ V místní správě Karsakiškis v okrese Panevėžys.

⁷ Podle iniciál osoby, která místní název zapsala, A. V. lze usuzovat, že jde o meziválečného lingvistu, pedagoga a veřejného činitele Antanase Vireliūnase, narozeného ve vsi Vėžionys v okrese Kupiškis, který roku 1910 absolvoval učitelský seminář v Panevėžysu.

⁸ Zapsal lingvista Artūras Judžentis.

186

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

O původu litevských toponym s kořeny jū-/jūj

dokládá, že byl křtěn syn jménem Michal (Mikolay), jehož rodiči byli uvedeni Jonulis Juozūnas a Kotryna, žijící ve vsi Deikiškiai⁹ (oyca Janula Jozounda¹⁰ Č dėykiszek Zmatki katriny), a kmotry byli Mečulis a Agnė¹¹ z vesnice Jujėnai (Jaujėnai) (kūm mecžulis de iaiunis kūma Aagna) (VbKr)n 13). Poté je vesnice v tomto prameni zmíněna roku 1698: jsou zapsáni obyvatelé Jujėn, rodiče křtěného Štěpána (Stephanus), Adam Žilė¹² a Zofija (Adami Zilė et Sophiæ de Iuywieny), a kmotra Zofija Jurgyčia¹³ (Sophia Jurgicia ibidem de Iuieny), žijící v této vsi (VbKr)n 83). Roku 1699 je zmíněna obyvatelka Jujėn, kmotra Zofija Junynčia (Juinyčia) (Sophia Juynicia de Junieny) (VbKr)n 87). Dále jsou v uvedené matriční knize zaznamenány tyto varianty oikonyma a osobní jména obyvatel vesnice: syn Petrus, rodiče Vladijilai Zeyzgeni⁴ C’ Anna de Iuwieny roku 1700 (fol. 105); kmotra Anna Zadzienie de Iuwieny roku 1700 (fol. 108); dcera Catharinam, rodiče Vladislai Zeyd elenas et Anna de Iuieny a kmotra Sophia Baltrienie [...] de Iuieny roku 1701 (fol. 114); manžel a manželka Georgium Baltren...¹⁵ de Mazuchny cum Sophia Stasiucia de Iuwieny, svědek Step...nus¹⁶ Baltrenas de Iuieny roku 1702 (fol. 274); kmotra Sophia Staf iucia de Iuieny roku 1703 (fol. 141); syn Jacobum, rodiče Vladilai Zydele et Anna de Iuieny, kmotra Crif tina Staf ziucia de Iuwieny roku 1704 (fol. 159); kmotr Georgius Zeidel enas de Iuieny; kmotra Anna Władienie de Iuwieny roku 1705 (fol. 164); manžel a manželka Petrum Staniutanis de Natyſki¹⁷ cum A...na Martynaycia de Iunieny roku 1705 (fol. 278); svědek Georgius Baltrenas de Mazuchni alias Iunieny roku 1705 (fol. 280); kmotra Anna Jakštaycia de Iuieny; dcera Mariannam, rodiče Georgy Zeyd elenas et Agatha, kmotři Georgius Zeydele cum Barbara Rasiucia Omnes de Iuieny roku 1708 (fol. 202); dcera Catharinam, rodiče Georgy Baltrenas et Sophia de Iuieny roku 1708 (fol. 203); kmotra Anna Władysławowa de Iuieny roku 1708 (fol. 204); kmotra Dorothea Blekaycia de Iuieny roku 1708 (fol. 211); kmotr Georgius Baltrenas de Iuniany¹⁸

⁹ Deikiškiai – ves v okrese Biržai v obci Vabalninkas.

¹⁰ Druhé osobní jméno otce je poměrně obtížně čitelné, proto je rekonstruovaná podoba poněkud nejistá.

¹¹ Kmotři i matka jsou uvedeni pouze křestními jmény.

¹² K možnosti takové podoby srov. litev. zilė „šedivost, šedivec; šedivé vlasy, šedivá hlava“ (LKŽe); dále srov. příjmení z obce Vabalninkas Žilinskas, Žiliñskas (LPDB).

¹³ Při obnovování litevských podob osobních jmen neprovdaných žen se ponechávají nářeční přípony.

¹⁴ Osobní jméno je obtížně čitelné, uvádí se nejpravděpodobnější varianta.

¹⁵ Poslední písmena osobního jména jsou vybledlá.

¹⁶ Antroponymum je v knize přeneseno na další řádek, proto uprostřed není vidět jedno písmeno.

¹⁷ Natiškiai – ves v okrese Biržai v obci Vabalninkas.

¹⁸ Pravost tohoto oikonyma je pochybná, lze je přečíst také jako Iuwianý.

Straipsniai / Articles

187

LAIMUTIS BILKIS

roku 1710 (fol. 219); svědek georgius baltrenas de iuianÿ roku 1710 (fol. 288); syn Simon, rodiče Ioannes Narwidas, Christina [...] de Iuiany roku 1714 (fol. 239); kmotra Agnes Wijzomirska de Iuiany, Agnes Wiszomirska de Iuiany, Agnė’s Wijzomierska de Iuiany roku 1720 (fol. 259, 263, 264).

Ves Jujėnai je několikrát zmíněna také v matriční knize křtů vabalninské farnosti z let 1678–1689: dcera Maryannam, rodiče Cafimirum Randananij et Nastazya de Iugenÿ, kmotra Jophia Ionaycze de Iuieny roku 1680 (VbKr₁ 56); dcera Reinam, rodiče Martini Waycwizonis et Helenᶻ de Iuienny, kmotra Anastasia Iuzuycia de Iuienÿ roku 1682 (fol. 74).

V matriční knize křtů vabalninské farnosti z let 1721–1742, zahrnující období první poloviny 18. století, jsou tyto zmínky o vsi a jejích obyvatelích: dcera Marianam, rodiče Joannis Wiłzomirski et Agnetis de Iuiany roku 1721 (VbKrII 2); syn Nicolaum, rodiče Ioannis Sadowski et Zofia de Iuiany roku 1721 (fol. 5); kmotra Agnes Wiszomirska de Iuiany roku 1722 (fol. 6); dcera Magdalena, rodiče Joannis Sadauckas et Zofia Sadauckienią de Iuiany, kmotra Agnete Wyłzamerką de Iuiany roku 1722 (fol. 7); dcera Elisabetha, rodiče Ioaneƒ Wijzomierƒki, Agneta Mazuchnowna De Iuiany roku 1724 (fol. 13); kmotra Elisabetha Putiowa Mozuchnowa de Iuiany roku 1727 (fol. 25); syn Antonius, rodiče Ioannis Sadowski et Zophia Durelicia de Iuiany roku 1727 (fol. 26); dcera Tereƒa, rodiče Iacobi Weytekunas, Catharina Smiłaycia de Iuiany roku 1728 (fol. 28); dcera Hedwig..., rodiče Jōrij Oƒtrowski, Agnetha Mazoch nowna de Iuiany roku 1731 (fol. 42); syn mathia, rodiče Ioanȷ Sadowski, Sophia Durelicia d Iuiani roku 1732 (fol. 47); kmotra Sophia Sadowska de villa Ieuny roku 1736 (fol. 67); kmotra Sophia SAdowskienia de villa Ia iuny roku 1736 (fol. 73); syn Iosephus, rodiče Casimiri Markunas et Sophia de Villa Iuieny roku 1740 (fol. 118); dcera Barbara, rodiče Ioannes Sadowski et Sophia de Villa Iuiany roku 1740 (fol. 122); kmotra Helifabeth Burbulenienie de Iuiany roku 1741 (fol. 132).

Ves Jujėnai a osoby v ní žijící jsou několikrát zmíněny také v matriční knize křtů vabalninské farnosti z let 1743–1761: syn Laurentius, rodiče Petri Burbulis et Elisabeth [...] de villa Iuieny roku 1745 (VbKrIII 26); dcera Agatha, rodiče Simoni Gieygus et Apollonia ex villa Iuienÿ, kmotra Elifabet Burbulien ia ex villa Iuieny roku 1747 (fol. 36); syn Iacobus, rodiče Petri Burbulis et Elisabeth de villa Iuieny roku 1747 (fol. 45); syn Antonius, rodiče Simoni Gieygus et Apolonia de villa Iuieny roku 1750 (fol. 63); syn Bartholomey, rodiče Petri Burbulis et Elisabeth de villa Iuiany roku 1751 (fol. 70).

Ves je zmíněna také v historických pramenech administrativního charakteru. V inventáři vabalninské starostenské obce z roku 1698 je zapsána samota Jujėnai (Zascianek Iuiany) a její obyvatelé Marcinie Woydzie, Władysław Žayždela, Stanisław Geyzunas (VbI₁ 14). V inventáři městečka a starostenské obce Vabalninkas z roku 1705 je znovu uvedena samota (Zascianek Iuiany) a osoby v ní žijící Władysław

188

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

O původu litevských toponym s kořeny ju-/jū

Zeyzdela, Stanisław Miedziunas, Marcin Czeponis (VbII 19). V 19. století se mění status sídla – uvádí se ves Jūjėnai: Деревня Юльны (první polovina 19. století) (VbE 7), Jujany roku 1854 (Hołowiński 1854), Юяны, деревня roku 1892 (KGGS 243), Jujany roku 1905 (SG XV (2) 29).

Podrobná analýza několika pramenů ze 17. a 18. století ukazuje, že současná podoba oikonyma Jujėnai má v matričních knihách velmi mnoho historických variantních záznamů: de iauianis 1634 m., de Iugenу, de Iuieny (tas pats įrašas) 1680 m., de Iuienny, de Iuieny 1682 m., de Iuywieny, de Iuieny 1698 m., de Iunieny 1699 m., de Iuwieny 2x 1700 m.; de Iuieny 1701 m.; de Iuwieny, de Iuieny 1702 m., de Iwieny 1703 m., de Iuwieny, de Iuwieny 1704 m., de Iuwieny, de Iuwieny, de Iunieny 1705 m., de Mazuchni alias Iunieny 1705 m., de Iuieny 4x 1708 m., de Iunianÿ (Iuwiany?), de yuianÿ 1710 m., de Iuiany 1714 m., de Iuiany 3x 1720 m., de Iuiany 2x 1721 m., de Iuiany, de Iuiany 2x 1722 m., De Iuiany 1724 m., de Iuiany 1727 m., de Iuiany 1728 m., de Iuiany 1731 m., d Iuiani 1732 m., de villa Ięuny, de villa Iaųny 1736 m., de Villa Iųieny, Iųany 1740 m., de Iųeny 1741 m., de villa Iųeny 1745 m., ex villa Iųeny, ex villa Iųeny, de villa Iųeny 1747 m., de villa Iųeny 1750 m., de villa Iųany 1751 m. Podle těchto záznamů lze formálně rekonstruovat podoby *Jaujėnai, *Juvǫenai (*Juvǫenai), Jujėnai, *Junėnai, *Juvėnai, *Jugenai, *Jęūnai. Že jde o názvy téže vesnice, nevyvolává pochybnosti z několika důvodů. Zaprvé, oikonyma v takových podobách nebyla v blízkém okolí (ani v celé Litvě) zaznamenána jinde. Zadruhé jejich totožnost dokládají antroponymická data, neboť vedle těchto variant oikonyma jsou často uváděny tytéž osoby: roku 1702 byl zapsán Jurgis Baltrėnas z Mažuknai (Georgium Baltren... de Mazuchny), roku 1705 z Mažuknai¹⁹, jinak z *Junėnai, (Georgius Baltrenas de Mazuchni alias Iunieny), roku 1708 z Jujėnai (Georgÿ Baltrenas de Iuieny), a roku 1710 z Jujėnai a *Jūnėnai (Georgÿ Baltrenas de Iuieny, georgius baltrenas de yuianÿ, Georgius Baltrenas de Iunianÿ); manželka Jurgise Baltrėnase Zofija Baltrienė, rozená Stasiūčia, je v letech 1701 a 1708 uvedena jako obyvatelka Jujėnai (Sophia Baltrienie... de Iuieny, Georgÿ Baltrenas et Sophia de Iuieny), zatímco v letech 1702 a 1703 jako obyvatelka *Juvėnai (Sophia Stasiucia de Iuwieny, Sophia Staljucia de Iuwieny); jako bydliště Jurgise Žeidelėnase je roku 1705 uvedena ves *Juvėnai (Georgius Zeidelenas de Iuwieny), zatímco roku 1708 ves Jujėnai (Georgÿ Zeydelenas de Iuieny); Ona Vladienė je jednou charakterizována jako obyvatelka Juvėnai (Anna Władienie de Iuwieny 1705 m.), podruhé jako kmotra žijící v Juvėnai (Anna Władysławowa de Iuieny 1708 m.); u několikrát zmíněného Jona

^¹⁹ Na základě takového záznamu lze usuzovat, že názvy Mažuknai a Jujėnai (*Junėnai) označovaly tutéž osadu, avšak ve zkoumaných matričních knihách jde o jediný takový případ. V mnoha zápisech jsou uvedeny samostatné vesnice Mažuknai a Jujėnai. Roku 1925 je oikonymum Mažuknai (nebo Mažuknos) uvedeno jako varianta názvu vsi Ratelių v obci Vabalninkas (LAV 55).

Straipsniai / Articles

189

LAIMUTIS BILKIS

Sadauska a jeho manželky Zofije Sadauskienė, rozené Durel yčia, je jako místo bydliště uvedena ves Jujėnai (Ioannis Sadowski et Zofia de Iuiany 1721 m., Joannis Sadauckas et Zofia Sadauckienia de Juiany 1722 m., Ioannis Sadowski et Zophia Durelicia de Iuiany 1727 m., Ioanj Sadowski, Sophia Durelicia d Iujani 1732 m., Ioannes Sadowski et Sophia de Villa Iujany 1740 m.), avšak ve dvou případech je zapsáno, že tatáž Zofija Sadauskienė, kmotra, žije ve vsi *Jėjūnai (Sophia Sadowska de villa Ieiuny 1736 m., Sophia SAdowskienía de villa Iaiuny 1736 m.). Za třetí variabilitu podob potvrzují i případy jejich užití v témže zápisu: de Iugeny a de Iuieny roku 1680, de Iuywieny a ibidem²⁰ de Iuieny roku 1698, de Iuwieny a de Iuieny roku 1702.

Vysvětlit, proč je v historických dokumentech tolik variant názvu vesnice Jujėnai, není snadné. Při hledání původní podoby lze s větší jistotou tvrdit pouze to, že téměř všechny varianty dokládají příponu -ėnai, která je zachycena polatinštěnou koncovkou -ianis²¹ (de iaŭianis) a poslovanštěnými (polonizovanými) koncovkami -eny, -en-ny, -ieny (-ienÿ), -iany (-ianÿ), -any, -ani: de Iugeny, de Iuieny, de Iuienny, de Iuienÿ, de Iuywieny, de Junieny, de Iuwieny, de Iuieny, de Iunieny, de Iuniany, de Iunianÿ, de vuianÿ, de Iuiany, Iuiany, De Iuiany, d Iujani, de Villa Iujieny, Iujany, de villa Iuieny, ex villa Iuienÿ, de villa Iuieny. Takové zachycení přípony -ėnai v historických oikonymech doložili mnozí badatelé, srov. historické záznamy de Czulany 1688 (= Čiulėnai), de Drusiany 1687, de Drujiany 1688 (= Drāsernai), de Grybeny 1691 (= Grybėnai), de Iodani 1686 (= Juodėnai) (Garliauskas 2004: 157, 158, 159, 160), Kojrany 1588 (= Kairėnai), Rasteniany 1795, Rostyniany 1834 (= Rastinėnai) (Jurkštas 1985: 11, 12), Olxnieny 1682, Olxniany 1682, 1683 (= Alksnėnai), Iodupeny 1632, 1634, 1644, Iodupenÿ 1640, Iodupianÿ 1643, 1682, 1686, 1689 (= Juodupėnai) (Maciejauskienė 2009: 169, 172), de Dubiany 1733, 1758 (= Dubėnai), Miklusany 1743 (= Miklusėnai), de Puyszany 1733, 1746, 1757, de Puysz anis 1738 (= Puišėnai) (Palionis 2008: 262, 265, 267).

Z tohoto hlediska vynikají pouze dvě podoby uvedené v témže zápisu z roku 1736 de villa Ieiuny, de villa Iaiuny, které formálně předpokládají variantu přípony -ūnai, *Jėjūnai či podobně. Tyto dva záznamy jsou však jediné a obyvatelka vesnice Zofija Sadauskienė, zmíněná v tomto zápisu, je ve všech ostatních případech uváděna jako žijící v Jujėnai. Lze tedy tvrdit, že jde pouze o sporadické grafické podoby, vzniklé tím, že zapisovatel zaměnil pořadí slabik ju-jė: Jujėnai → *Jėjūnai. Varianty Ieiuny a Iaiuny tedy nejspíše vznikly tím, že zapisovatel

²⁰ Tj. z téže osady Jujėnai.

²¹ Podrobněji viz Garliauskas 1998: 165; Palionis 2008: 28; Bilkis 2020: 183; 2020a: 280.

190

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

O původu litevských toponym s kořeny ju- / jū

špatně zaslechl nebo se při psaní zmýlil^²². Podobné záměny lze v historické oikonymii a antroponymii pozorovat i jinde, srov. název vesnice Alkamantis z roku 1684 (= Antūmalkėstė), de Downiuciu z roku 1683 (= *Daučiūnai) (Garliauskas 2005: 156, 158), osobní jméno *Kar-but-as ← Korbutowicz z let 1753, 1757, 1760, 1762, 1763, 1764, Korbutowicza z let 1760, 1762, 1763, 1764, 1765, 1767, 1768, 1772 a Kurbatowicza z roku 1749, Kurbatowicz z roku 1748 (Sinkevičiūtė, Račickaja 2014: 301–302). Kromě toho nelze vyloučit, že střídání přípon oikonyma mohlo ovlivnit i v historické antroponymii pozorovanou variabilitu přípon -ėnai a -ūnai u týchž příjmení, srov. osobní jména Ian Iasiunas z roku 1763 a Ian Iasienas z roku 1771, Michal Mickienas z roku 1779 a Michal Mickunas z roku 1783, Marcin Stasiunas Bracia Mateusz, Stefan, Antoni z roku 1795 a Mateusz Stasienas, Bracia Stefan, Antoni z roku 1799 (Maciejauskienė 1991: 129–130).

Z chronologického hlediska je třeba nejprve vyčlenit nejstarší podobu de jaūanis, zapsanou v první polovině 17. století, která předpokládá litev. *Jaūienai. Na základě tohoto záznamu by bylo lákavé spojovat původ oikonyma s litev. jáuja „část stodoly s topeništěm, kde se suší len nebo obilí; sušárna; stodola s takovou sušárnou; samostatná chalupa, kde se suší a třou lny; lázeň; množství obilí nebo lnu, které se vejde do jedné jáji (sušárny); budova pro skladování a mlácení obilí; mlat, stodola“ (LKŽe), nebo s osobním jménem *Jaujenas; co se týče osobního kořene jau, srov. lotyšské příjmení Jauja (Staltmane 1981: 115). S přihlédnutím ke kontextu všech historických záznamů názvu vesnice však takovou hypotézu sotva lze vyslovit. Zápis s kořenem jau je totiž ve zkoumaných matričních knihách sice raný, ale jediný. Všechny pozdější zaznamenané varianty dokládají kořen nikoli s dvojhláskou [au̯], nýbrž se samohláskou [u]. Kdyby byla podoba s dvojhláskou původní, musela by být zachycena častěji, protože litevské [au̯] se v historických oikonymech obvykle zachovává a označuje písmeny au, eu (po měkké souhlásce), aw, ou, ow, srov. de auxzta Duaris (= *Aukštadvaris), Siola jauneikiu (= Jauneikiai), de Antakiawnia (= *Antak iaunis), de Kreuieliu (= Kraujėliai), isz Toukielu (= Taukėliai), de Dowiociu (= Daujočiai) (Garliauskas 1998: 185–189), Porowswie 1617–1618, 1632–1634, 1643, porawswie 1619, 1621, Poraūie 1649, Poroūle 1681, 1684 (= Parausiai), Sawsuniki 1617, Saūyniki 1634, Soūiniki 1634 (= Sausininkai) (Maciejauskienė 2009: 178–179, 180). Lze se proto domnívat, že podoba iaūanis (*Jaūienai) je spíše důsledkem v historických záznamech oikonym se vyskytujícího, byť vzácného, střídání u s au, srov. zápisy Wies Raukscie z roku 1669, Zaščianek Rauksčie z roku 1731, Wies Rukszt eliszki z roku 1804, Miejsce Raukštyszki z roku 1804, Rukjztaliszki

^²² O tom, že vznik grafických podob historických oikonym často způsobují nekompetentnost, chyby a nepozornost písařů, psala nejedna badatelka či badatel historické onomastiky, srov. Zinkevičius 1977: 97; Maciejauskienė 1991: 119; 2009: 165; Garliauskas 1998: 194; Ragauskaitė 2005: 58; Palionis 2008: 27–28.

Straipsniai / Articles

191

LAIMUTIS BILKIS

roku 1814 Rukštališkio I oproti roku 1925 (= Rūgšteliškis) (Garliauskas 2005: 1056–1057)²³. Byly zaznamenány i jiné příklady zachycení samohlásek dvojhláskou, srov. de Leylucių z roku 1688 (= Lolūčiai) (Garliauskas 2004: 162), de Mayzunų z roku 1714 (= Mažiūnai) (Palionis 2008: 196).

Největší rozmanitost grafických podob oikonyma se odráží v záznamech z druhé poloviny 17. století a počátku 18. století, kdy se vedle podoby Jūjenai (de Iuieny, de Iuienny, de Iuienÿ, de yuianÿ) objevuje také *Jūvenai (de Iuwieny, de Iuwienny de Juwieny, celkem 8 záznamů), *Junėnai (de Junieny, de Junieny, de Iuniānÿ, 4 záznamy), *Jugėnai (de Iugen̄y) a *Juvėnai či *Juvėnai (de Iuywieny). Od roku 1714 se soustavně užívá varianta Jūjenai, s výjimkou již projednaných podob de villa Iēuny, de villa Iāuny z roku 1736.

Při hodnocení historických forem oikonyma z hlediska autenticity je třeba především poznamenat, že forma de Iugen̄y, zaznamenaná ve druhé polovině 17. století, která je zapsána pouze jednou a navíc vedle formy de Iuieny uvedené ve stejném zápisu, může být grafickou variantou Iuieny, odrážející do 17. století pozorovanou tradici zapisování [j] mezi samohláskami písmeny g, gh (podrobněji viz Šinkūnas 2015: 197–244). Na druhou stranu byla taková pravopisná tradice typická pouze pro písemnosti evangelických reformátů (tamtéž: 220, 221, 225), proto de Iugen̄y může být písařským omylem, neboť v historické toponymii nejsou zaznamenány příklady důslednějšího psaní g místo j²⁴. Vznik forem de Iunieny, de Iunieny, de Iunianÿ lze vysvětlit tím, že [j] před [n] mohl písař přeslechnout a zapsat jako [n]: Jūjenai (Iuieny, Iuianÿ) → *Junėnai (Iunieny, Iunianÿ). Podobné případy, kdy je patrně vlivem následujícího n j nahrazeno předcházejícím písmenem, se v historických pramenech vyskytují, srov. oikonyma de Jewanszany, de Jowenszany z roku 1707 (= Jovaišōnys), de Eygindancy z roku 1738 (= Ēigirdonys) (Palionis 2008: 194), osobní jména Casimiry Augucianis a Casimirus Angucianis (Maciejauskienė 1991: 147). Varianty s kořenem v (de Iuwieny, de Iuwieny, de Juwieny) se v matrikách užívaly poměrně krátce – v letech 1699–1705. Jejich vznik nelze zdůvodnit žádnými fonetickými zákonitostmi. V historickém jmenném materiálu existují příklady, kdy je místo některého písmene napsáno v (w), srov. oikonymum Balwierzyvski z roku 1744 (= Balbieriškis), příjmení Symon Burba z roku 1769, jeho syn Jakub Burwa z roku 1785 (Maciejauskienė 1991: 124). Jednorázovou formu de Iuywieny je třeba hodnotit jako určitou písařem vytvořenou kombinaci variant de Iuieny a Iuwieny.

Krátkodobé či jednorázové užívání pojednávaných variant, existence podobných případů zkreslení v historické oikonymii a antroponymii, důsledná

²³ Toto střídání u a au se odráží i v historické antroponymii, srov. varianty téhož příjmení Walenty Gniuzis z roku 1718, Walenty Gnia wzys z roku 1720, Walenty Gniauzys z roku 1728, Walenty Gniawzus z roku 1728 (Maciejauskienė 1991: 120).

²⁴ Vyskytují se případy, kdy se g píše místo k, srov. de Villa Lenki z roku 1802, Wies Linki z roku 1805 a Wieś Lingi z roku 1804 (= *Linkai) (Garliauskas 2005: 1052).

192

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

O původu litevských místních jmen s kořeny jù–/jū̃–

Užívání jediné formy v historických pramenech administrativního charakteru umožňuje tvrdit, že zápisy oikonyma Jū́enai s kořeny jau–, jug–, jun–, juv–, juvo– (jujo–) jsou s největší pravděpodobností dílem autorů (písařů) matričních zápisů a nelze je spojovat s přirozeným vývojem jména v živém jazyce. Formy odrážející dnešní oikonymum se v historických pramenech užívaly nejčastěji, je jich mnoho ve všech zkoumaných matričních knihách a často se vyskytují souběžně s jinými variantami kořene, proto lze předpokládat, že kořen juj– je skutečný, etymologický.

Při výkladu původu názvu vesnice Jū́enai je třeba nejprve upozornit, že ve vsi nejsou zaznamenána historická osobní jména, jejichž kořeny nebo kmeny by se zcela shodovaly s příslušnou částí slova oikonyma. Jedno osobní jméno zapsané v matrikách však může svědčit o antroponymickém původu tohoto místního jména. Jde o již zmíněný zápis z roku 1699 Sophia Juynicia de Junieny (VbKrJn 87). Druhé osobní jméno takto označené kmotry z vesnice Juenai Juynicia (Juinyčia) může být sporadicky zkrácenou formou od *Juynęyčia, tj. ‚[dcera Juena]²⁵‘. Příklady ilustrující tento konkrétní případ nebyly při zkoumání pojmenování žen zaznamenány, avšak jsou doložena zkrácení jiných patronymických přípon, srov. ženské osobní jméno Chriftina Giedrociowna vedle manželova osobního jména Giedroyc (Giedroic), osobní jména Heduis Giedrociowna, Anna Giedrociowa, Dorothea Ciulacia (Maciejauskienė 1991: 263, 265, 270). V každém případě lze podle zápisu Sophia Juynicia de Junieny usuzovat, že v Juenai žili lidé, jejichž druhé osobní jméno mělo kořen juj–, takže je velmi pravděpodobné, že oikonymum Jū́enai vzniklo z osobního jména *Jū́enas.

Kořenový původ osobního jména *Jū́enas ‚syn Jū́ose, Jū́a nebo pod.‘ je nejasný. V Litvě má kořen juj– ještě jedno místní jméno, proto je užitečné prozkoumat i okolnosti jeho zápisu z živého jazyka a možnosti určení jeho původu. Jak již bylo uvedeno, v okolí Kupiškisu byly zapsány názvy tůně a zátočiny na Lėvensu Jū́a, Jū́ja, Jū́jos líṅkis. Místní jména byla zaznamenána již dávno. V Būgově kartotéce z počátku 20. století je uveden název říční tůně Jū́ja, –õs²⁶, zatímco v dotazníku zeměpisných jmen vsi Vežionys v okrese Kupiškis, sestaveném roku 1935, je uveden název části řeky²⁷ Jū́jos líṅkis s poznámkou, že se někdy říká jednoduše Jū́ja. Na základě těchto zápisů je obtížné rozhodnout, jaká je skutečná vokalizace kořene místního jména. Protože toponymum leží v oblasti podmíněného odsouvání přízvuku, kde se přízvuk odsouvá pouze z krátké koncovky na libovolnou dlouhou předposlední slabiku, mohla by varianta Jū́ja, –õs zdánlivě svědčit o skutečné podobě Jū́ja (Jū́jos), avšak tomu odporuje varianta

^²⁵ O ženských rodných příjmeních s nářeční příponou -yčia viz LKA II 121–122, mapa č. 112.

^²⁶ Iniciály zapisovatele jsou stejné jako u osoby, která zapsala název vesnice Jū́enai – A. V. Matně jde o téhož Antanase Vireliūnase.

^²⁷ Je popsáno, že jde o zátočinu v louce zarostlou rákosem. Informátory dotazníku byli obyvatelé Vežionys Jonas Vireliūnas, Kazimieras Jonuška, Povilas Pėža a Jonas Kriaučiukas.

Straipsniai / Articles

193

LAIMUTIS BILKIS

Jūjos lińkis (nikoli Jūjos lińkis ani Jūjos lińkis), avšak vše ještě více komplikuje zápis Jūja, přízvučný v rozporu se zákonem odsouvání přízvuku typickým pro danou oblast²⁸, který odráží přízvuk jiných místních jmen v témže dotazníku: přízvučná forma Luńka zapsaná od místních obyvatel je zapisovatelem opravena na Lanką, Valka na Valkà. Podle zápisů z živého jazyka lze patrně usuzovat, že všechny tyto varianty možná ukazují na skutečně existující střídání samohlásek v kořeni místního jména juj–/jūj–^²⁹.

Původ hydronym je nejasný. Protože je doložena i složená forma, nelze vyloučit antroponymický původ – od osobního jména *Jujà, *Jūjà a litevského lińkis ‚prohlubeň nebo vyvýšenina povrchu; rokle, údolí, dolina; záhyb, meandr‘. Tuto verzi původu by podporoval možný původ již probíraného oikonyma Jujėnai z osobního jména téhož kořene *Jujėnas. Na druhou stranu jí částečně odporují nesložená jména Jūjà nebo Jujà, protože toponyma podobné struktury jen zřídka pocházejí z osobních jmen. Při zachování hypotézy antroponymického původu místních jmen lze antropolexém juj– spojovat s litevským interjekčním výrazem jui = ùi, uĩ ‚vyjadřovat city a pocity (strach, bolest, chlad, údiv, obdiv atd.)‘ (LKŽe). Zajímavé je, že ùi bylo zaznamenáno také z okolí Kupiškisu a Miežiškisu (okres Panevėžys). To, že jsou možné souvislosti osobních jmen přezdívkového původu s citoslovci nebo zvukomalebnými slovy, ukazují přezdívky Ajãgi, Ùfa, Ujùjui (Butkus 1995: 141, 429) a další. Nelze vyloučit ani souvislost osobních jmen s poměrně častými polskými příjmeními Jujka, Jujeczka ← pol. nář. jojczeć ‚vyčítat; stěžovat si; sténat; churavět‘ (ISNP), Juja, Jujaniec, Jujanka, Jujeczko, Jujko (SNP IV 395–396).

ZÁVĚRY

1. Na základě údajů živého jazyka a historických pramenů lze tvrdit, že současná forma názvu vesnice Jujėnai je skutečná, etymologická, neboť ji dokládají všechny zápisy od místních obyvatel a většina zápisů v historických pramenech.

^²⁸ Nesložená varianta s krátkou předposlední slabikou by měla být přízvučná *Jūjà, srov. v témže dotazníku z živého jazyka zapsané místní jméno Salà, které má stejný přízvuk jak ve sloupci nářečních, tak spisovných forem.

^²⁹ Jak již bylo uvedeno, oikonymum Jujėnai a hydronymum Jūja byly v Būgově kartotéce zapsány touž osobou – pravděpodobně jazykovědcem Antanasem Vireliūnasem, proto to může být další mimojazykový argument na podporu apofonie kořene.

^³⁰ Z jednotných tvarů osobních jmen mohou pocházet desítky hydronym, například názvy řek Gėdyudas, Jánka, Jonėlis, Vaidótas, Adomáitis, Býgaudas, Bijõtas, Višágin­as (Vanagas 1981: 35, 63, 110, 134, 137, 358, 388) a další; podrobněji viz Vanagas 1970: 47–49.

194

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

O původu litevských místních jmen s kořeny juj-/jūj

2. Podle historických zápisů lze formálně rekonstruovat formy oikonyma *Jau̇enai, *Juvėnai (*Juivėnai), Juvėnai, *Junėnai, *Juvėnai, *Jugėnai, *Jējūnai, jejichž totožnost dokládá absence názvů takových vesnic v blízkém okolí, uvádění týchž osob (osobních jmen) vedle těchto variant a užití několika forem v témže zápisu.

3. Historické varianty oikonyma (z církevních matrik) s jau-, jug-, jun-, juv-, juju- (juiv-) jsou s největší pravděpodobností dílem písařů; jejich vznik byl způsoben fonetickými vlastnostmi jména, pravopisnou tradicí nebo omyly diktovanými nekompetentností.

4. Juvėnai je pravděpodobně oikonymum antroponymického původu, vzniklé z osobního jména *Jujenas; tuto možnost původu předpokládá historické ženské osobní jméno s kořenem juj Sophia Jujnicia z roku 1699 = nář. *Jujnyčia ← *Jujėnyčia ‚dcera Jujėnase‘, označující obyvatelku této vesnice.

5. Nelze vyloučit, že hydronyma Jujà, Jūjà, Jūjos lūnkis odrážejí juj-/jūj apofonii; vzhledem k doložené složené formě lze usuzovat, že pocházejí z osobních jmen *Jujà, *Jūjà.

ZKRATKY

avd. – osobní jméno dial. – nářeční interj. – citoslovce nebo zvukomalebné slovo lenk. – polský liet. – litevský prvd. – přezdívka pvd. – příjmení r. – okres vv. – místní jméno

LITERATURA A PRAMENY

BgK – Kartotéka nomina propria Kazimierase Būgy. Uložena v archivu Centra pro výzkum baltských jazyků a onomastiky Litevského jazykového institutu.

Bilkis Laimutis 2020: Původ názvu vesnice Ẏuoliai. – Acta Linguistica Lithuanica 83, 178–192.

Bilkis Laimutis 2020a: Vývoj a původ názvu vesnice Jędžiotai. – Lituanistica 66, 4(122), 275–287.

Butkus Alvydas 1995: Litevská přízviska, Kaunas: Æsti.

Straipsniai / Articles

195

LAIMUTIS BILKIS

Endzelīns Jānis 1956: Místní jména Lotyšské SSR 1(1), Rīga: Nakladatelství Akademie věd Lotyšské SSR.

Gar­liauskas Vidas 1998: Litevské podoby oikonym v nelitevských pramenech 16.–19. století. – Otázky litevské lingvistiky 40, 123–204.

Gar­liauskas Vidas 2004: Křestní a svatební matriční kniha molėtské církve ze 17. století, Vilnius: Institut vědeckého a encyklopedického nakladatelství.

Gar­liauskas Vidas 2005: Názvy vesnic Tauragňského okresu v historických pramenech, Tauragnai, Vilnius: Versmė, 1041–1063.

Hołowiński Ignacy 1854: [Rukopisný seznam místních jmen telšiajské a žemaitské diecéze Ignacyho Hołowińského]. Uloženo v archivu Centra pro výzkum baltských jazyků a onomastiky Litevského jazykového institutu.

ISNP – Internetový slovník příjmení v Polsku, autoři B. Czopek-Kopciuch, H. Górny, M. Magda-Czekaj, E. Palinciuc-Dudek, K. Skowronek, E. Supranowicz. Ústav polského jazyka Polské akademie věd. Přístup online: https://nazwiska.ijp.pan.pl/.

Jonas Jurkštas 1985: Místní jména Vilniusu, Vilnius: Mokslas.

Juknevičius Petras 2020: Obydlená místa seniūnie Karsakiškis, Panevėžys: Reklamní agentura „25 kadras“.

KGGS – Seznam obydlených míst Kovenské gubernie, Kovna: V tiskárně gubernského úřadu, 1892.

LATS – Administrativně-teritoriální členění Litevské SSR, red. P. Bikelis, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1959.

LATSŽ – Příručka administrativně-teritoriálního členění Litevské SSR 2, red. Z. Noreika, V. Stravinskas, Vilnius: Mintis, 1976.

LAV – Obydlená místa Litvy, Kaunas: Tiskárna A. Baka, 1925.

LKA III – Atlas litevského jazyka 3. Morfologie, autoři textu S. Ambrazas, G. Belickienė, E. Grinaveckienė, A. Jonaitytė, J. Lipskienė, K. Morkūnas, B. Vanagienė, A. Vidugiris, odpovědný redaktor K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1991.

LKŽe – Slovník litevského jazyka 1–20 (1941–2002), redakční kolegium G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, hlavní redaktorka G. Naktinienė, elektronická verze, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2008 (aktualizovaná verze, 2017). Přístup online: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas.

LPDB – Databáze litevských příjmení. Přístup online: https://ekalba.lt/pavardziu-duomenu-baze/.

Maciejauskienė Vitalija 1991: Vznik litevských příjmení, Vilnius: Mokslas.

196

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

O původu litevských místních jmen s kořeny juj–/jūj–

Maciejauskienė Vitalija 2009: Oikonyma v církevní knize farnosti Lankeliškiai ze 17. století. – Archium Lithuanicum 11, 159–188.

Palionis Jonas 2008: Osobní jména a místní jména farnosti Punia z konce 17. – první poloviny 18. století, Vilnius: Vilniuská univerzita.

Ragauskaitė Alma 2005: Osobní jména Kaunasanů v 16.–18. století, Vilnius: Litevský jazykový institut.

Razmukaitė Marija 1993: Rozšíření oikonym vzniklých z osobních jmen s patronymickými příponami v Litvě. – Otázky litevské lingvistiky 32, 133–165.

SG XV (2) – Geografický slovník Polského království a dalších slovanských zemí 15(2), vydáno pod redakcí B. Chlebowského, Varšava: Tisk „Wielku“ Nowy–Świat č. 61, 1902.

Sinkevičiūtė Daiva, Račickaja Veslava 2014: Osobní jména původu litevských dvoukmenových jmen a vlastnosti zápisu jejich kmenů v seznamu nových vilniuských měšťanů a ručitelů z let 1661–1795. – Archium Lithuanicum 16, 295–322.

SNP IV – Slovník příjmení současně užívaných v Polsku 4, sest. K. Rymut, Krakov: Polská akademie věd, Ústav polského jazyka, 1993.

Staltmane Velta E. 1981: Сталтмане Велта Э. Lotyšská antroponymie. Příjmení, Moskva: Nauka.

Šakenis Konstantinas 1935: Vabalninkas a jeho okolí v minulosti. Do obnovení nezávislosti Litvy, Kaunas: Litevská historická společnost, (Knihovna minulosti 2).

Šinkūnas Mindaugas 2015: Rozdíly v litevském pravopisu v katolických a evangelických reformovaných písemnostech (16.–17. století): pravopis souhlásky /j/ a diftongů /ai/, /ei/. – Baltistica 50(2), 197–244.

Vanagas Aleksandras 1970: Tvoření litevských hydronym Litevské SSR, Vilnius: Mintis.

Vanagas Aleksandras 1981: Etymologický slovník litevských hydronym, Vilnius: Mokslas.

VB I – Seznamy obydlených míst Alytuského, Biržajského a Kaunaského kraje sestavené meziválečnou komisí pro příjmení a místní jména (spisy) 1. Uloženy v archivu Centra pro výzkum baltských jazyků a onomastiky Litevského jazykového institutu.

VbE – [Vysvětlivka k plánu pozemků seniūnie Vabalninkas z první poloviny 19. století], LVIA F. 525, Apr. 8, B. 1304.

VbI – [Inventář statků seniūnie Vabalninkas patřících reformátům z roku 1698], LVIA F. 525, Apr. 8, B. 135.

VbII – [Inventář městečka a vesnic seniūnie Vabalninkas z roku 1705], LVIA F. 525, Apr. 8, B. 136.

Straipsniai / Articles

197

LAIMUTIS BILKIS

VbKr₁ₙ – [Kniha zápisů křtů a sňatků farnosti Vabalninkas. 1624–1741]. Přístup online: http://www.genmetrika.eu/galerija_metr/Vabalninko_kriksto_1624–1741.

VbKr₁ – [Kniha zápisů křtů farnosti Vabalninkas. 1678–1689]. Přístup online: http://www.genmetrika.eu/pdf/vabalninko_1678–1689_gimimo.pdf.

VbKr₁₁ – [Kniha zápisů křtů farnosti Vabalninkas. 1721–1742]. Přístup online: http://www.genmetrika.eu/galerija_metr/Vabalninko_kriksto_1721–1742.

VbKr₁₁₁ – Liber Regenerationis seu Ad Parochialem Ecclesiam Vobolnicensem Sem Baptizatorum per me Stephanum Thaddaeum Kudrycki Decanum Kupiscensem Parochũ Vobolnicensem Comparatus atque Anno Dñi 1742. Ætatis 51mo Presbyteratũs 25to Regimis 12mo Publico Usuj Applicatus Ad M. D. G. B. V. M. H. [Kniha zápisů křtů farnosti Vabalninkas. 1743–1761]. Přístup online: http://www.genmetrika.eu/pdf/1743–1761_gimimo.pdf.

VK – Abecední kartotéka místních jmen shromážděných z živého jazyka. Uložena v Centru pro výzkum baltských jazyků a onomastiky Litevského jazykového institutu.

Zinkevičius Zigmas 1977: Litevská antroponymie. Osobní jména litevských obyvatel Vilniusu na počátku 17. století, Vilnius: Mokslas.

Zinkevičius Zigmas 2008: Litevská osobní jména, Vilnius: Litevský jazykový institut.

O původu litevských místních jmen s kořeny juj-/jūj-

SHRNUTÍ

Z litevského hovorového jazyka bylo zaznamenáno několik toponym s kořeny juj-/jūj: oikonymum Jujėnai, označující vesnici v okrese Panevėžys, a názvy (varianty) části řeky Lėvuo známé jako ‚sietuvà‘ nebo ‚užsūkis‘ (angl. říční tůň nebo zátočina), Jujà, Jūjà, Jūjos linkis, které byly zaznamenány ve vsi Vėžionys v okrese Kupiškis. Lotyšský slovník místních jmen obsahuje Jujas, název samoty v okolí Dundagy, který pravděpodobně vznikl z názvu litevské vesnice Jujėnai. O litevských toponymech s juj-, jūj- dosud nebylo nic napsáno; dosud byla pouze vyslovena možnost stanovit etymologickou souvislost mezi lotyšským toponymem a litevským oikonymem.

Název vesnice Jujėnai byl poprvé zaznamenán z řeči místních obyvatel na začátku 20. století a později kolem roku 1935; několikrát byl zaznamenán také po válce. V administrativních pramenech založených na mluveném jazyce se podoba oikonyma

198

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

O původu litevských místních jmen s kořeny juj-/jūj

rovněž nemění. Lze tedy konstatovat, že v mluveném jazyce se užívala a stále užívá pouze jedna forma, ustálená již v první polovině 20^th století. Podrobný rozbor několika pramenů ze 17^th a 18^th století ukazuje, že současné oikonymum Jū̄nėnai má v matričních knihách velké množství zaznamenaných variant: de Iaū̄ianis, de Iugený, de Iuieny, de Iuienny, de Iuwįeny, de Junieny, de Iuwieny, de Iunianý, de Iuiany, de Iuajany, de villa Iē̄uny, de villa Iā̄iuny atd. To vede k formální rekonstrukci forem *Jaū̄jėnai, Jū̄jėnai, *Jujvėnai, *Jūnėnai, *Juvėnai, *Jugėnai, *Jė̄ūnai. Zápisy z historických administrativních pramenů Iuiany, Юняи, Iujany předpokládají jediné oikonymum Jū̄jėnai.

Krátkodobé či jednorázové užívání většiny variant názvu vesnice, výskyt podobných případů zkreslení v historické oikonymii a antroponymii, důsledné užívání jediné formy v historických administrativních pramenech umožňují konstatovat, že zápisy oikonyma Jū̄jėnai s kořeny *jau-, *jug-, *jun-, *juo-, *jujo jsou s největší pravděpodobností výsledkem tvorby autorů (písařů) zápisů v matričních knihách a neměly by být spojovány s přirozeným vývojem jména v hovorovém jazyce. Formy odrážející dnešní oikonymum se v historických pramenech užívaly nejčastěji; ve všech zkoumaných matričních knihách jsou hojně doloženy a často se vyskytují vedle jiných variant kořene. Lze tedy předpokládat, že kořen juj je skutečný, etymologický.

V matriční knize je zaznamenáno osobní jméno, které může dokládat antroponymický původ tohoto toponyma. Jde o zápis Sophia Juynicia de Junieny z roku 1699. Je to druhé osobní jméno kmotry z vesnice Jujėnai – Juynicia (Juinyčia) – které může být sporadicky zkrácenou formou od *Jujėnyčia, tj. ‚dcera Jujėnase‘.

Etymologie hydronym Jujā, Jujà, Jūjos lį̄kis je nejasná. Zápisy z hovorového jazyka naznačují, že všechny výše uvedené varianty možná ukazují na skutečné střídání samohlásek v kořeni toponyma juj-/jūj-. Protože byla zaznamenána i složená forma, stojí za zvážení možnost antroponymického původu od osobního jména *Jujā, *Jujà a litevského lį̄kis ‚prohlubeň nebo vyvýšenina povrchu; rokle, údolí; záhyb, meandr‘. Na druhou stranu by této možnosti částečně odporovala jednoslovná hydronyma Jūjā, Jujà, protože toponyma podobné struktury jen zřídka pocházejí z osobních jmen.

Přijato 28. října 2021.

LAIMUTIS BILKIS

Litevský jazykový institut

Petro Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius, Litva

[email protected]

Straipsniai / Articles

199