This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
Preparing document pages…
2 short passages of this translation are shown in the original language because they could not be translated reliably.
Page 1
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
Litevský jazykový institut
ID ORCID: orcid.org/0000–0001–6941–6504
Směry vědeckého výzkumu: dějiny litevského jazyka, baltistika, geolingvistika.
DOI: doi.org/10.35321/all85–02
INFIXÁLNÍ A STA KMENOVÉ DEDURATIVY V LITEVSKÉM PÍSEMNICTVÍ 16.–17. STOLETÍ
Vkladná a stakmenová dedurativa doložená v litevských písemných památkách 16th.–17.th století
ANOTACE
Článek představuje výzkum morfosemantické opozice durativa / terminativa, doložené v litevském písemnictví 16.–17. století: analyzují se vztahy mezi sémantikou a formálním vyjádřením členů opozice, typy predikátových situací, areální a chronologická distribuce a zvažuje se původ této korelace. Zkoumané opozity se diferencují z hlediska telicity predikátových situací: základní kořenová slovesa a slovesa s proměnlivými sufixy označují durativní, hranici neimplikující děj, zatímco infixální a stakmenová slovesa označují telický, většinou ingresivní a punktuální děj, a odpovídají tak akcionálním třídám procesů a událostí. Zvláštní úloha při označování predikátových situací vyjadřovaných dedurativy připadá prefixaci a převažujícím tvarům minulého času.
Článek zkoumá morfosémantickou opozici durativa / terminativa doloženou v litevských písemných památkách pocházejících ze 16.th–17.th století. Analyzují se vztahy sémantického a formálního vyjádření členů opozice, typy predikátových situací, areálové a chronologické rozšíření a zvažuje se původ této korelace. Zkoumané protiklady se rozlišují z hlediska aspektuální vlastnosti telicity: primární slovesa označují durativní, neomezený děj, zatímco vkladná a stakmenová
Straipsniai / Articles
25
Page 2
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
slovesa označují telický (obvykle inchoativní) a punktuální děj, a lze je tedy přiřadit k akcionalním třídám konkluzivních dějů, respektive dějů dosažení. Prefixace a převládající formy minulého času hrají zvláště důležitou úlohu při označování predikátových situací vyjádřených dedurativy.
Litevská infixální a stakmenová slovesa se obvykle zkoumají společně: spojuje je lexikální a gramatická sémantika, morfosyntaktické rysy a často i genetická příbuznost (srov. bąla a bálsta, gę̇sa a gę̇sta etc.). Podle údajů LKŽe a nářečních slovníků jich je v litevštině přes tisíc: přibližně 500 infixálních a 600 stakmenových sloves. V jiných jazycích nejsou tyto flektivní třídy tak početné: v lotyštině je doloženo o polovinu méně infixálních a stakmenových sloves, v pruštině jich je jen několik (Pakalniškienė 1993, 1996, 2000; Rudzītė 1973). Infixální slovesa jsou považována za archaičtější: existují v mnoha indoevropských jazycích (o vývoji formální struktury a sémantiky v jednotlivých indoevropských jazycích viz Kuiper 1937; Strunk 1967; Gorbachov 2007 etc.). Druhý typ – stakmen – je obvykle hodnocen jako inovace baltských (nebo východob altských) jazyků (Kazlauskas 1968; Schmid 1963; Kuryłowicz 1964; Stang 1942, 1966; Oettinger 1979; Karaliūnas 1987; Pakalniškienė 1993; Kaukienė 1994, 2002), existují však pokusy spojovat jej s různými formacemi indoevropských jazyků (Villanueva 2010¹; Gorbachov 2014).
Produktivita infixálních a stakmenových sloves v litevštině předpokládá relativní „mládí“ těchto flektivních tříd a podněcuje k hledání cest vzniku zkoumaných sloves. V synchronních a diachronních jazykovědných pracích se zdůrazňuje spojení těchto sloves (zpravidla z hlediska derivace nehodnocené) s příbuznými jmény a slovesy. Systematičtější pohled na tyto vztahy umožňuje určit odvozený status části infixálních a stakmenových sloves a tím vysvětlit jejich početnost v litevštině (Skardžius 1943: 486–488; Hofmann 1956; Kuiper 1937; Endzelīns 1951: 764–765; Skardžius 1943: 463–486; Būga 1959: 431–469; Arumaa 1957; Kazlauskas 1968: 319–323; LKG 2, 225; Temčin 1986: 29–34; Karaliūnas 1987; Palmaitis 1998; Valeckienė 1998:
¹ Viz podrobný přehled hypotéz o původu formátu sta.
26
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 3
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
Článek pokračuje ve výzkumu původu a tvoření vkladných a stakmenových sloves zachycených v litevské písemné tvorbě 16.–17. století – v textech Martyna Mažvydase, Jona Bretkūnase a v Wolfenbutelio Postilėje, v dílech Mikaloje Daukšy, v Knygoje nobažnystės a ve spisech Konstantinase Sirvydase², které reprezentují tři tehdejší varianty písemného jazyka. V předchozích výzkumech (viz Pakalniškienė, Šarkytė 2012: 149–170; Pakalniškienė 2018: 61–101; 2019: 8–36; 2020: 1–16) bylo zjištěno, že přibližně 65 procent vkladných a stakmenových sloves doložených ve zkoumaných písemných památkách lze považovat za deriváty: deverbatíva (deriváty od sloves) tvoří téměř 70 procent, denominatíva (deriváty od přídavných jmen a podstatných jmen) přes 30 procent.
Tentokrát je představen výzkum jedné morfosemantické opozice durativa / terminativa: analyzují se vztahy mezi sémantikou a formálním vyjádřením členů opozice, typy predikátových situací, areální a chronologická distribuce a zvažuje se původ této korelace. Výzkum vychází z Databáze starých písemných památek vytvořené Litevským jazykovým institutem, z elektronických konkordancí starých textů, ze Slovníku písemnictví Martyna Mažvydase sestaveného Dominynkem Urbem (1998), z kritických vydání Punktai sakymų Konstantina Sirvydase připravených Virginijí Vasiliauskienė a Kristinou Rutkovskou (2015) a z indexu sloves „Punktai sakymų“ Konstantina Širvydase Kazio Morkūnase (1980). Příklady byly shromážděny ručně: ze všech pramenů byla vybrána pravděpodobná terminativní infixální a stakmenová slovesa, analyzována jejich aktantová kompozice, kvantitativní poměr prézentních a neprézentních tvarů a charakteristika prefixálních a neprefixálních sloves.
INFIXÁLNÍ A STA KMENOVÉ DEDURATIVY V LITEVSKÝCH PÍSEM NOSTECH 16.–17. STOLETÍ
1. V starém písemnictví je doloženo 38 příkladů morfosemantické opozice durativa / terminativa – podstatně méně než realizací opozice causativa / anticausativa (Pakalniškienė 2020: 1–16). Za účelem určení zkoumané opozice
² Jona Bretkūnase Biblia 1985, 1986, 1590, Giesmės Duchanos 1589, Kancionalas 1589, Kolektos 1589, Protesti 1591; Martyna Mažvydase Katekizmas 1547, Giesmė šv. Ambraziejaus 1549, Forma krikštymo 1559, Paraphrasis 1589, Giesmės krikščioniškos 1566, Giesmės krikščioniškos 1570; Mikaloje Daukše Katekizmas 1595, Postilė 1599; Wolfenbutelio postilė 1573; Knyga nobažnystės krikščioniškos 1653; Konstantina Sirvydase Punktai sakymų I d. 1629, II d. 1644, Dictionarium trium linguarum ~ 1620, 1642, 1677.
Straipsniai / Articles
27
Page 4
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
pro určení vztahů mezi členy se používá modifikovaná Zeno Vendlerova akcionální klasifikace predikátů (1957), rozvinutá v mnoha pracích (Dowty 1979; Verkuyl, 1993; Smith 1997; Kroft 2012; Падучева 1998, 2004, 2009; Татевосов 2010, 2015; Holvoet, Čižik 2004; Plungian 2010, 2011; Rothstein 2014 a další). Nejdůležitější sémantické rysy této klasifikace – statičnost vs. dynamičnost, durativnost vs. momentnost, neomezenost vs. ohraničenost – umožňují rozdělit veškerý predikátový lexikon kteréhokoli jazyka do několika univerzálních skupin³, nazývaných sémantické nebo akcionální typy predikátů (angl. actionality classes): ⁴
1) Predikáty stavů (angl. states), neboli stativa, tvoří protiklad k dynamickým slovesům: označují stabilní situace, jsou časově neomezené, atelické, neagentivní, neboť „k pokračování stavu zpravidla není třeba žádného zvláštního úsilí a energie subjektu, jeho subjekt je pacient nebo experiencer“ (Plungian 2010: 105), např. žít, spát, milovat, vědět;
2) Predikáty činností (angl. activities) označují dynamické situace trvající neomezeně dlouho, jsou tedy atelické. Mohou být agentivní, např. smát se, plakat, chodit, i neagentivní, např. hořet, svítit;
3) Predikáty procesů (angl. accomplishments) označují dynamické směrované situace implikující přirozené dokončení nebo kulminaci, postupnou změnu stavu. Mohou být agentivní, např. psát dopis, přesvědčit, nebo neagentivní, např. být bílý, zřítit se, roztát;
4) Predikáty událostí (angl. achievements) předpokládají náhlý přechod z jednoho stavu do druhého: trvání události je tak krátké, „že událost lze pouze konstatovat ex post“ (Holvoet, Čižik 2004: 148). Proto se také nazývají momentní, punktuální nebo semelfaktivní, např. ocitnout se, dostat, rozbít, upadnout.
³ Populární Vendlerova klasifikace, přestože je hodnocena jako typologicky relevantní, je lingvisty různě modifikována, protože manifestace akcionality se v konkrétním jazyce může značně lišit. Liší se nomenklatura predikátových situací, resp. akcionálních tříd, například: states, events, processes (Comrie 1976); states, activities, accomplishments, semelfactives, achievements (Smith 1997: 3); total-statisch, relativ-statisch, temporär (activities), total-terminativ, graduell-terminativ, inzeptiv-statisch, inchoativ (Breu 2007: 123–166); cтатичные глаголы, непредельные глаголы, сильные предельные глаголы, пунктитивные глаголы (Татевосов 2010: 30); podobně se klasifikují litevská slovesa, srov.: stative, processual, punctual, multiplicative, strong and weak telic, a k derivaci pomocí prefixů se přiřazují další třídy: limitative stative, limitative telic, weak inceptive-stative, punctual-ingressive, limitative processual, strong multiplicative (Arkadiev 2011: 78) etc. Klasifikace prezentovaná v článku se od vendlerovské rovněž poněkud liší.
⁴ Článek se přidržuje názoru Vladimira Plungiana, Rolanda Mikulska, Piotra Arkadjeva a dalších, že namísto termínů gramatických kategorií slovesa vid, aspekt, něm. Aktionsart je účelné používat termíny akcionalita, akcionální třída (Plungian 2010; Arkadiev 2011; jinak LKG 2: 8–46; Holvoet, Čižik 2004. Diskusi viz Comrie 1976; Mikulskas 2013; Татевосов 2015; Горбова 2016).
28
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 5
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
Opozity zastupující zkoumanou morfosemantickou korelaci se rozřazují právě do těchto akcionálních tříd: jednu skupinu tvoří predikáty stavů a činností, atelická slovesa, druhou procesy a události, telická slovesa. Uvedená opozice je založena především na telicitě, proto ji lze nazývat různě, například atelica / telica. Takový protiklad se dostává do popředí v mnoha aspektologických pracích. Jelena Padučevová navrhuje anglický termín telic překládat jako terminativní, zatímco atelic jako (potenciálně) neomezený, neterminativní (Падучева 2009: 15–16). V akademické Gramatice litevského jazyka se používají podobné termíny – slovesa s neurčenou délkou trvání, durativní, a s určenou délkou trvání, terminativní (LKG 2: 15–18). V této práci bylo rozhodnuto nazývat zkoumanou opozici durativa / terminativa, aby se zdůraznil rozdíl mezi opozity zastupujícími různé akcionální třídy, diferencované parametry neomezenost / ohraničenost. Proto je třeba aktualizovat binární opozici – atelická slovesa vs. telická slovesa (podobně Smith 1997: 3; Rothstein 2004: 7; Padučeva 2009: 5). Durativní slovesa této opozice, jako volat, svítit, se stavějí proti terminativním slovesům s inherentním rysem telicity, např. zvolat, rozsvítit se. Jiné sémanticko-gramaticko-morfosyntaktické parametry, jako tranzitivita, valence či agentivita, nejsou pro zkoumané opozice podstatné: oba členy dvojice mohou být intranzitivní, avalenční, neagentivní nebo tranzitivní, valenční a agentivní (srov. hojnou derivační opozici causativa / anticausativa, diferencovanou z hlediska tranzitivity a zpravidla agentivity). Aktantová struktura obou členů opozice durativa / terminativa je tedy totožná (srov. kauzativa a antikauzativa s odlišnou aktantovou kompozicí).
Formální vyjádření sémantické opozice durativa / terminativa je heterogenní. Atelický děj vždy označují kořenová a sufixální slovesa, telický děj pak infixální a sta-kmenová slovesa. Část korelací přesně odpovídá morfo(no)logickému modelu opozice causativa / anticausativa: z ia-kmenových sloves se tvoří infixální, resp. sta-kmenová slovesa, obvykle s alternací vokálů mezi opozičními lexémy, srov.: šviesti ‘dávat, šířit světlo’ / –švisti ‘začít svítit, rozsvítit se’, šaukti ‘vydávat z hrdla silný hlas, křičet, vřískat’ / sušūkti ‘vykřiknout, zvolat’, verkti ‘ronit slzy, vzlykat rozrušením (zpravidla bolestí, smutkem, radostí)’ / pravirkti ‘začít plakat’ (durativa / terminativa) a rėžti ‘odkrojit z bochníku krajíc; orat, obracet brázdu’ / rikti ‘chybovat; rozpadat se, hroutit se’, raukti ‘tvořit vrásky, mračit se’ / rūkti ‘krčit se, smršťovat se, vadnout’, versti ‘položit, strhnout na bok, na zem...’ / virsti ‘zřítit se, padat...’ (causativa / anticausativa). Zaznamenáno je však více dvojic, jejichž durativní členy jsou primární a sekundární sufixální slovesa (přesněji slovesa s proměnlivými
Straipsniai / Articles
29
Page 6
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
sufixy⁵), například kalbėti ‘vyjadřovat své myšlenky, city a prožitky slovy, mluvit’ / prakalbti ‘začít mluvit’, girdėti ‘vnímat zvuky ušima’ / išgirsti ‘zaslechnout zvuk; zažít, dozvědět se’ etc. Jen několik těchto korelací se vyznačuje kvalitativní alternací vokálů, převažují derivační opozice bez alternace vokálů.
V tabulkách 1–4 a 6–11 jsou uvedeny dedurativní opozice zaznamenané ve starých písemných památkách, uspořádané podle alternace vokálů a produktivity, s uvedením frekvence užití terminativů⁶, poměru prézentních a neprézentních tvarů a prefixálních a neprefixálních tvarů, protože tyto parametry jsou zvláště relevantní pro specifika akcionálních tříd.
ODVOZENINY OD KOŘENOVÝCH SLOVES
Odvozeniny od kořenových durativních sloves tvoří přibližně čtvrtinu (10) všech terminativů zaznamenaných ve zkoumaných písemných památkách. Téměř všechny derivační opozice se vyznačují alternací kořenových vokálů: nejčastější je dvojhlásková apofonie CauC– / CūC– (6), CeiC– / CiC– (1), méně častá dvouhlásková CeRC– / CiRC– (2) a jediná dvojice doložená v SD bez alternace vokálů (viz tabulky 1–4).
¹ TABULKA. Typ apofonie CauC– / CūC– (6)⁷
DUR. ia / TERM. n, sta Frekvence terminativů Prézentní vs. neprézentní tvary Prefixální vs. neprefixální tvary džiaugtis, džiaugiasi, džiaugėsi INTR ‘mít radost, potěšení, veselit se⁸ / –džiūgti, *džiūnga, –džiūgo INTR ‘začít se radovat’⁹ 3xB, 10xDP, 4xWP, 2xKN — 19 19 — pra–
⁵ K termínu viz Kaukienė, Pakalniškienė 2011: 113–114. ⁶ Je-li tvar slovesa doložen v několika dílech téhož autora, uvádí se pouze autorství bez uvedení konkrétních pramenů: Mž – Mažvydas, B – Bretkūnas, D – Daukša, S – díla Sirvydase. ⁷ Srov. v celém litevském jazykovém prostoru – 10 opozic (Pakalniškienė 1993: 147). V poznámkách pod čarou i dále se uvádí srovnávací kvantitativní charakteristika (pojem litevský jazyk se zde používá jako neoznačená chronologická opozice k termínu starý litevský jazyk). ⁸ Významy terminativů byly určeny na základě textů starých písemných památek a definic v LKŽe. ⁹ Přízvuk se ve starých písemných památkách odráží jen málo. Zde je označen podle LKŽe.
30
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 7
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
¹⁰V litevštině je doloženo 6 opozic této apofonické řady (Pakalniškienė 1993: 139).
Straipsniai / Articles
31
Page 8
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
3. TABULKA. Typ apofonie CeRC– / CiRC– (2)¹¹
DUR. ia / TERM. n, sta Frekvence terminativů Prézentní vs. neprézentní tvary Prefixální vs. neprefixální tvary vėrėti, vėrkia, verkė INTR ‘ronit slzy kvůli bolesti, neštěstí apod.’ / –virkti, *–virksta, –virko INTR ‘začít plakat’ 1xMž, 2xBP, 1xWP, 2xSD – 6 6 – žvelgti, žvelgia, žvelgė INTR ‘obracet oči, dívat se’ / –žvilgti, *žvilgsta, –žvilgo ‘krátce pohlédnout, spatřit; přen. zajímat se; předvídat’ 2xMž, 1xBB, 1xDP – 4 4 – Celkem 0 10 10 0
4. TABULKA. Neapofonický typ (1)¹²
DUR. ia / TERM. n, sta Frekvence terminativů Prézentní vs. neprézentní tvary Prefixální vs. neprefixální tvary kvėpti, kvėpia, kvėpė INTR ‘šířit vůni, vonět’ / *o–kvėpti, o–kvėpsta, o–kvėpo INTR ‘vyčichnout, ztratit vůni’¹³ 2xSD 1 1 2 – Celkem 1 1 2 0
V tabulkách 1–4 se odrážejí tendence užívání těchto terminativů: dominují neprézentní tvary – tvoří 82 procent; systematicky se užívají
¹¹ V litevštině 4 (Pakalniškienė 1993: 145).
¹² V litevštině 7 (Pakalniškienė 1993: 152).
¹³ Forma ve Sirvydasově slovníku iškvėp̦tu by vzhledem k mutativnímu významu (srov. wywietrzeć & wywietr̨ie / infipidus fio) mohla předpokládat samostatné paradigma *kvėpti, kvėpsta, kvėpo. Takové paradigma není v LKŽe zaznamenáno, několik vět, například Nukvėpęs alus tavo J; Čia krėnos jau suvisu nukvėpios Krk; Nukvėpęs alus – nusales, nuvešės Šts; Kad nenukvėptų sula, reik apsėti avižoms Ggr; Nepalikat par naktį atidarytų butelių, o nukvėps alus, ir nėkas nebnorės jo gerti Rt spolu s formami préterita kmene o uvedenými v hesle LKŽe umožňují rekonstruovat sta-kmenové sloveso označující trvající děj a tvořící opozici k durativnímu ia-kmenovému slovesu (podrobněji viz Pakalniškienė 1993: 193).
32
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 9
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
prefixální tvary odvozených sloves: dosahují až 99 procent forem doložených ve starých písemných památkách¹⁴ (viz tabulku 5).
5. TABULKA. Odvozeniny od kořenových sloves. Poměr prézentních a neprézentních tvarů a prefixálních a neprefixálních tvarů (n=219)
ODVOZENINY OD SUFIXÁLNÍCH SLOVES
Většina terminativů starého písemnictví, přes 70 procent, je utvořena z verbs s proměnlivými sufixy (28). Z diachronního hlediska mají základová sufixální slovesa různý derivační status: slovesa se sufixem –eti, –a, –ėjo lze považovat za primární (Jakulis 2004), s ostatními proměnlivými sufixy za sekundární. Pro zkoumanou opozici to však není důležité: ve všech případech je sémantický vztah mezi opozity stejný: infixální, resp. stakmenová slovesa označují telický, sufixální slovesa atelický děj.
Slovesa se seskupují podle morfologické struktury základového slova a (ne)přítomnosti alternace vokálů: odvozeniny od sufixů –ėti, –i, –ėjo (14); –ėti, –a, –ėjo (10); –ėti, –ia, –ėjo (1); –oti, –o, –ojo (2); –yti, –o, –ė (1).
¹⁴ Z 219 užitých tvarů jsou pouze 3 neprefixální (!).
Straipsniai / Articles
33
Page 10
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
ODVOZENINY OD SLOVES SE SUFIXEM –ĖTI, –I, –ĖJO
Z kvantitativního hlediska dominují terminativní odvozeniny od durativ se sufixem –ėti, –i, –ėjo (14). Tuto derivační produktivitu mohla podmínit výrazná stavová sémantika základových sloves a pragmatická potřeba akcionální třídy explicitně vyjadřující telicitu. Všechny terminativní odvozeniny byly utvořeny bez alternace vokálů, což svědčí o jejich inovačním charakteru.
6. TABULKA. Neapofonický typ (14)15
DUR. –ėti, –i / TERM. n, sta Frekvence terminativů Prézentní vs. neprézentní tvary Prefixální vs. neprefixální tvary bodėti(s), bōdi(si), bodėjos(si) INTR ‘pociťovat nepřátelský cit, nemít rád, nenávidět, vyhýbat se’ / –bōsti, –bōsta, –bōdo INTR ‘začít se nudit; omrzet, obtěžovat’ 12xB, 4xD, 1xKN, 14xSD 11 20 31 – budėti, būdi, budėjo INTR ‘bdít, nespát’ / –būsti, –būnda, –būdo INTR ‘přestat spát, probouzet se; přen. vznikat, povstávat’ 2xMž, 18xB, 5xDP, 3xSD 7 21 28 – girdėti, girdi, girdėjo TR, INTR ‘vnímat zvuky ušima’ / –girsti, –girsta, –girdo TR, INTR ‘vnímat zvuk; zažít, dozvědět se’ 17xMž, 35xB, 49xD, 14xWP, 21xKN, 10xSD 6 140 146 – ilsėti, ilsi, ilsėjo INTR ‘po únavě z práce stát, sedět nebo ležet; po práci nic nedělat, aby se znovu vrátily síly’ / ilsti, ilsta, ilso INTR ‘namáhat se, slábnout, ztrácet síly’ 3xMž, 24xBB, 7xDP, 9xWP, 6xKN, 6xSD 24 31 52 3 liūdėti, liūdi, liūdėjo INTR ‘být smutný, sklíčený, zarmoucený, truchlit’ / –liūsti, –liūsta, –liūdo INTR ‘stávat se smutným, neveselým’ 42xDP, 6xKN, 18xS 5 61 66 –
15 Srov. v litevštině – 29 opozic (Pakalniškienė 1993: 195).
34
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 11
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
vėlėti, vėldi, vėldėjo TR „mít ve své moci“ / o-vilsta, –vildo TR „dosáhnout, ovládnout, získat, zdědit; přen. zachvátit, posednout“
2xBB, 13xDP, 1xKN
3 13 16 –
žydėti, žydi, žydėjo INTR „být rozkvetlý (o květu), být s květy“ / –žysti, –žysta, –žydo INTR „začít kvést, rozvíjet květy“
5xDP, 3xWP, 1xKN, 3xS
3 9 12 –
Celkem 188 821 1003 6
Straipsniai / Articles
35
Page 12
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
ODVOZENINY OD SLOVES S PŘÍPONOU -ĖTI, -A, -ĖJO
Odvozeniny z durativů s touto příponou jsou rovněž produktivní. Většinu tvoří neapofonické derivační opozice (8), dva terminativy byly vytvořeny s hláskovou alternací¹⁶ – tento pracovní model je třeba považovat za archaičtější, tím spíše, že vedle kmenů na a jsou doloženy také atematické (starší) tvary prézentu.
⁷ TABULKA. Neapofonický typ (8)
DUR. -ėti, -a / TERM. n, sta Četnost terminativů Prézentní vs. neprézentní tvary Prefixální vs. neprefixální tvary derėti, dėra, derėjo TR, INTR „dohadovat se, dohodnout se na něčem, smlouvat“ / *-dėrti, *-dėrsta, -dėro TR, INTR „dohodnout se, ujednat“ 1xDP – 1 1 – sujudėti, juda, judėjo INTR „měnit svou polohu na místě, pohybovat se; měnit místo, pohybovat se určitým směrem“ / *-jūsti, -jūnda, -jūdo INTR „začít se pohybovat“ 2xBB 1 1 2 – sukalbėti, kalba, kalbėjo TR, INTR „vyjadřovat slovy své myšlenky, city, prožitky, mluvit“ / *-kalbti, *-kalbsta, -kalbo TR, INTR „začít mluvit“ 3xDP – 3 3 – pramokėti, moka, mokėjo TR, INTR „umět něco dělat, rozumět něčemu“ / -mōkti, -mōksta, -mōko TR, INTR „získávat učením znalosti a dovednosti“ 5xMŽ, 29xB, 17xDP, 8xKN, 2xSP 2 59 61 – iš-, priskelėti, skėla, skelėjo INTR „být dlužný“ / *skilti, *skyla, skilo INTR „dostat se do dluhu, zadlužit se“ 1xBP, 2xDP – 3 2 1 apsmirdėti, smirda || smirdi, smirdėjo INTR „šířit nepříjemný zápach, páchnout“ / *-smirsti, -smirsta, -smirdo INTR „začít páchnout, stát se páchnoucím“ 1xBP, 2xDP, 4xSD 2 5 7 – pa-
¹⁶ Srov. v litevštině – 76 opozic (Pakalniškienė 1993: 160).
36
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 13
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
DUR. -ėti, -a / TERM. n, sta
Četnost terminativů
Prézentní vs. neprézentní tvary
Prefixální vs. neprefixální tvary
žadėti, žada, žadėjo TR, INTR „zamýšlet něco udělat, hodlat, chtít; oznámit svůj budoucí čin“ / *-žāsti, -žanda, -žado TR, INTR „promluvit, pronést slovo“
Pouze dvě odvozeniny jsou vytvořeny ze sloves s příponou –oti, –o, –ojo, avšak četnost terminativu –žinti ve starém písemnictví převyšuje všechny terminativy kvůli množství prefixů a lexikalizaci některých z nich a samozřejmě kvůli náboženské povaze textu.
10 TABULKA. Neapofonický typ (2)18
DUR. -oti, -o / TERM. n, sta Četnost terminativů Prézentní vs. neprézentní tvary Prefixální vs. neprefixální tvary
17 Srov. v litevštině tutéž jedinou opozici (Pakalniškienė 1993: 189).
18 Srov. v litevštině 5 opozic (Pakalniškienė 1993: 206).
38
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 15
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
ODVOZENINY OD SLOVES S PŘÍPONOU -YTI, -O, -Ė
Z tohoto typu sloves s příponou je doložena jediná odvozenina s hláskovou alternací.
11 TABULKA. Apofonický typ CauC- / CuC- (1)19
DUR. -yti, -o / TERM. n, sta
Četnost terminativů
Prézentní vs. neprézentní tvary
Prefixální vs. neprefixální tvary
klausyti, klauso, klaušė INTR „plnit něčí příkaz, rozkaz, přání, vůli“ / -klūsti, -klūša, -klūšo INTR „uposlechnout, stát se poslušným“
9xB, 9xDP
1
17
18
–
pa-
Celkem 1 17 18 –
Z tabulky 12 je jasně patrné, že i u tohoto derivačního modelu se nejčastěji užívají neprézentní tvary terminativů – tvoří více než 70 procent, a pokud bychom nepočítali tvary prézentu sloves -milti a -žinti s velmi specifickou sémantikou a užitím20, podíl neprézentních tvarů by vzrostl na 94 procent. U zkoumaných terminativů se systematicky užívají prefixální tvary – tvoří dokonce 99 procent tvarů doložených ve starých písemných pramenech21.
Podobné výsledky přináší experimentální výzkum sloves současné litevštiny z hlediska aspektu a akčnosti (Arkadiev 2011). P. Arkadijev, vycházeje z metodologie S. Tatevosova (Tatevosov 2002) a výsledků dotazníků, zjistil, že akční systém litevského slovesa se liší od typického evropského („Standard Average European“, tamtéž) i slovanského (Slavic-type system, tamtéž), a že akční systém litevštiny je navíc výrazně složitější a bohatší. Zde se omezíme na kvantitativní
19 Srov. v litevštině 1 opozici (Pakalniškienė 1993: 206).
20 Statistiky neprézentních tvarů zkreslují lexémy –milti a -žinti, jejichž významy jsou v textu náboženského žánru velmi specifické a podmíněné lexikalizací různých prefixů. Například su(si)milti se užívá ve vypůjčeném významu „slitovat se“ (srov. pol. zmiłować się), tvary prézentních participií tohoto slovesa se často užívají jako epiteton Boha. U slovesa –žinti se užívají pouze prefixální tvary, které mění nejen akční třídu, ale i lexikální význam, srov. api-, apsi-, iš(si)pa-, pa(si)-, pri(si)-, pripa-.
21 Z 8088 užitých tvarů je pouze 8 neprefixálních (!).
Straipsniai / Articles
39
Page 16
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
Srovnáním výsledků Arkadijevova experimentu a výzkumu starých litevských písemných pramenů. Ve starém litevském písemnictví převládají prefixální tvary terminativních neboli telických sloves (99%). Stejnou situaci ukazují i výsledky experimentu: ze 120 prefixálních sloves je nejvíce telických sloves označujících lexémy – 110, přibližně 92%.²²
12 TABULKA. Odvozeniny od sloves s alternujícími příponami. Poměr prézentních a neprézentních tvarů a prefixálních a neprefixálních tvarů (n=2307)
Dabartinės lietuvių kalbos žodyne a v Tekstyne bylo napočítáno přibližně 70 takových dvojic (Arkadiev 2013), avšak ne všechny příklady uváděné autorem jsou relevantní²³.
²² V článku se rozlišuje více akčních tříd – punctual, strong telic, limitative telic, weak inceptive–stative, punctual ingressive, weak telic.
²³ Například korelace subtilsti / belsti se liší nejen akčností, ale i agentností, proto subtilsti tvoří dvojici s bildėti, zatímco tyto dvě slovesa by mohla tvořit opozici anticausativa / causativa se slovesem belsti. Totéž platí o vztazích sutviksti / tvikšeti (nikoli tuyksėti, které je interjekčního původu) a tvieksti. Sloveso pražvingti tvoří akční dvojici se slovesem žvengti, zatímco žvingauti je iterativní odvozenina od žvengti. Dřívější výzkumy ukazují, že intarpové a sta kmenové terminativy mohou být tvořeny od sloves s alternujícími příponami (jinak sloves smíšeného typu), nikoli však od sloves, která mají přípony ve všech hlavních tvarech (Pakalniškienė 1993). Proto pagarsti, pakvailti, aplesti, aptamsti, pagrožti, idrąsti, sulysti, sublogti lze jen stěží derivačně spojovat s kořenově příbuznými slovesy s příponou pagarsėti, pakvailėti atd.; obě slovesa je třeba interpretovat jako samostatné odvozeniny od příslušných adjektiv a substantiv (Pakalniškienė 2000: 71–89).
40
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 17
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
P. Arkadiev oprávněně spatřuje v této opozici relativní novost a souvislost s kauzativní / inchoativní opozicí (v Arkadievově terminologii), jejíž lexikalizace (a možná i derivace) podmínila formy a obsahovou homogenitu intarpových a sta kmenových sloves – význam samovolného (nekontrolovaného) děje, stavu nebo jeho změny, intranzitivnost; prefixy a příslušné časové tvary přitom měnily akční třídu.
Podle údajů předchozího výzkumu (Pakalniškienė 1993) se v celém litevském jazykovém prostoru zaznamenává podstatně více opozic durativa / terminativa – 150 korelací: intarpové a sta kmenové terminativy 32 opozic jsou vytvořeny od kořenových sloves kmene ia, zatímco odpovídající terminativy 118 opozic od sloves s alternujícími příponami (srovnávací kvantitativní charakteristika je uvedena v poznámkách u příslušných opozic starých písemných pramenů). Derivační modely a užívání intarpových, resp. sta kmenových sloves v celé litevštině odpovídají situaci ve starých písemných pramenech: nejčastěji se zaznamenávají prefixální neprézentní tvary vyjadřující telicitu.
Tabulka 13 odráží kvantitativní poměr derivačních modelů zkoumaných opozic ve starém písemnictví: je patrné, že největší část tvoří terminativní intarpové a sta kmenové odvozeniny od durativních sloves s alternujícími příponami.
13 TABULKA. Odvozeniny od kořenových sloves a sloves s alternujícími příponami (n=38)
2. Zkoumané intarpové a sta kmenové terminativy byly v tehdejším písemnictví rozšířeny nerovnoměrně. Téměř polovina z nich (16) je doložena ve všech třech písemných variantách: –bosti, –busti, –girsti, ilsti, klupti, –migti, –milti, –mokti, –siusti, –smirsti, snūsti, –sukti, tilti, –vysti, –žinti, –žysti, přičemž slovesa su(si)milti, išvysti a pa(si), pripa–, iš(si)pa–, ap(si)pažinti se ve všech textech užívají velmi často. Nemálo intarpových a sta kmenových lexémů (9) je doloženo v západní, pruské litevské, a
Straipsniai / Articles
41
Page 18
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
střední variantě, například: –bilti, –džiugti, –gysti, justi, –klusti, skilti, –švisti, –vilsti, –žvilgti. Ve střední a východní písemné variantě jsou doloženy 4 intarpové, resp. sta kmenové odvozeniny: –liūsti, –stebti, –žibti. Dva terminativy tingti, –virktti jsou doloženy v opačných, nespojených areálech – v pruské litevské a východní variantě²⁴. Ostatní terminativní odvozeniny s intarpovým a sta kmenem jsou zaznamenány v jednotlivých písemných variantách, srov.: v západní justi (junda) (BB), spįsti (Mž); ve střední –derti (DP), –kalbti (DP), –kvėpti (DP); ve východní –kvėpti (SD), –turti (SD), –žasti (SD, PS). Podle údajů LKŽe se mnohá z těchto sloves jednotlivých autorů užívají v širším či užším rozsahu v celé Litvě.
3. Prefixální telizace neboli perfektivizace se spolu s paradigmatizací, jak vidíme, zaznamenává již v nejstarších písemných pramenech; „stále působí“ ve všech nářečích i v současné litevštině. Paralely existují v dalších baltských, slovanských a germánských jazycích (k typologii prefixálního perfektiva viz Arkadiev 2015). Mnohé zkoumané opozice je však třeba považovat za novotvary litevského jazyka, protože etymologických protějšků v jiných jazycích je velmi málo.
3.1 V lotyštině jsou doloženy jen jednotlivé (4) formálně a sémanticky analogické dvojice, srov.:
1a. dzirdēt, dziržu, dzirdēju „slyšet“ / –dzirst, –dzirstu, –dzirdu; iz– „uslyšet“; jāust || jāust || jāust, jāušu, jautu; sa–, iz– „(po)cítit, (u)cítit“, refl. / just, jūtu, jutu; sa–, iz–, nuo– „cítit“, refl.; klausīt || klausīt, klauşu, klausīju „poslouchat“ / klust, klūsu || klustu, klusu „ztichnout, uklidnit se; mlčet“ (derivačně lze spojit také s 1a. klusēt, klusu || klusēju, klusēju „mlčet“)²⁵; zināt, zinu, zināju „vědět“ / –zīt, –zīstu, –dzinu; at–, ie–, pa– „poznat, uznat...“. Užívání některých lotyšských sloves ukazuje, že tak výrazný akční rozdíl mezi opozity jako v litevštině neexistuje; například ve slovníku spisovné lotyštiny Latviešu literārās valodas vārdnīca je sloveso izdzirst, –dzirstu, –dzird u vykládáno slovesem izdzirdēt.
Několik ekvivalentních opozic (8) dokládají pouze historické slovníky – v současné lotyštině zůstal jen jeden člen opozice, případně se užívají jiné lexémy, srov.:
1a. arch. bādēt „Ekel od. Grauen empfinden, lästig fallen“ ME I, 270 / arch. –bāst, –bāstu, –bādu „zprotivit se, omrzet“; at–, nuo–; refl. ME II, 760; EH I, 134 (v současné lotyštině se v obou významech užívá sloveso apnikt); mācēt, māku, māčēju „umět, vědět“ / mākt „lernen, können“ ME II, 579, 580 (1a. bk. místo –mākt „naučit se“ se říká izmācīties, iemācīties); arch. miegāt, mieguot, mieguoties „Schläfrigkeit spüren; schlafen, schlummern“ ME II, 652; EH
²⁴ Podle údajů LKŽe jsou tato slovesa rozšířena po celé Litvě.
²⁵ K vztahu významů litevských a lotyšských opozit a k jejich historii viz Karaliūnas 1987: 40–42.
42
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 19
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
I, 824 / –migt, –miegu (*–migų ME II, 624, 625), –migu; aiz-, ie- „usnout, upadnout do spánku“ (v lotyšském spisovném jazyce se místo zaniklého miėgа̄ užívá gulēt, dusēt); smirdėt, smirdū, –ėju „páchnout“ / smirst, smirstu, smirdu; sa- „shnít“ ME III, 966; EH II, 539 (v lotyšském spisovném jazyce se místo smirst užívá spojení sākt smirdēt); spīdēt, spīd, spīdēja „zářit, lesknout se, třpytit se“ / spīst, spīstu, spīdu „svítit“ ME III, 1004 (Mühlenbach uvádí, že spīstu, spīdu = spīdēt „scheinen, leuchten, glänzen“: saule spīst Stelp); šaust, šaušu, šautu, šaust „řádit“ ME IV, 8 / arch. šust, šūtu, šūtu „běsnit, řádit, zuřit“ ME IV, 107 (v lotyšském spisovném jazyce plosities, trakot, ālēties, draiskoties LLVV, LLV); zibēt, zibu, zibēju „zářit, třpytit se“ / zibt, zibu ‖ zibstu ‖ zibstu, zibu „zářit, třpytit se“ ME IV, 718 (místo druhého členu opozice se užívá iezibēties); ziėdēt, ziėdu ‖ ziėžu, ziėdēju „kvést“ / saziest, saziest, sazied „rozkvést, vykvést“ ME III, 797.
Některým litevským opozicím odpovídá v lotyštině pouze jeden z opozitů, nejčastěji durativní, srov.:
odvozené s příponou: dziėdāt, dziėdu, dziėdāju „zpívat, zpívat hymnus“; arch. judēt ME II, 115; EH I, 566 „pohybovat se“ (v lotyšském spisovném jazyce kustēties „pohybovat se“); mīlēt, mīlu ‖ mīlēju, mīlēju „milovat“ ME II, 644; arch. stebēties, stebuos, stebējuos „divit se“ ME IV, 103; EH II, 575 (v lotyšském spisovném jazyce brīnīties „divit se“); turēt, turu, turēju „držet“; vidēt, vidu, vidēju; viedēt, viedu ‖ arch. viedēju, viedēju „vidět, spatřit, prohlédnout“;
terminativy
bust, būdu ‖ būstu, budu „procitnout“ ME I, 356 (spis. mosties, at-, pamosties „(pro)budit se“, atelický děj se vyjadřuje jinými slovesy nebo slovními spojeními – būt nomodā, negulēt „bdít“); klupt, klūpu, klupu „klopýtnout“; kvėpt, kvėpstu, kvėpu „dout, čadit (např. o petrolejové lampě, svíčce)“²⁶.
Z lotyšských protějšků je patrné, že vyjadřování akčnosti je v současné lotyštině jiné: telický děj se formalizuje prefixací, nejčastěji spolu s reflexivitou, srov.: iemīlēt „zamilovat se“; iesaukties „vykřiknout“; aizsnausties, iesnausties „zdřímnout si“; iedziedāties (par putniem) a perifrastickými formami, například sākt dziedāt „začít zpívat“; sakūsties, iekustēties a sākt kustēties „pohnout se“; izmācīties, iemācīties „naučit se“; iezibēties „zablesknout se“; uzziedēt a sākt ziedēt „rozkvést“ a
26 K výkladu lotyšského protějšku litevského oiškvėpti, iškvėpsta, iškvėpo „začít vydávat vůni, ztratit vůni“ ve slovníku SD – tato slovesa mohla vzniknout paralelně v obou jazycích. Litevské kvėpti, kvėpia, kvėpė „šířit vůni, vonět“, s nímž souvisí litevské oiškvėpti, –sta, –o, nemá lotyšský protějšek (lot. smaržot „šířit vůni, vonět“). Terminativní význam je v lotyštině rovněž vyjádřen lexémem od jiného kořene atvadēties, novadēties (srov. litevské nusivadėti).
Straipsniai / Articles
43
Page 20
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
a podobně. Několik adekvátních lotyšských dvojic by však mohlo ukazovat na společné tendence východobaltských jazyků diferencovat slovesa z hlediska telicity²⁷.
V pruských jazykových pramenech nejsou doloženy analogické reflexy opozice durativa / terminativa – doložen je pouze jeden ze dvou předpokládaných slovesných protějšků, častěji durativy, například:
Je třeba poznamenat, že formální protějšky slovesa lit. žinóti, lot. zināt, pr. ersinnat „poznat“, posinnat „uznat“ se v pruských textech užívají v terminativním významu, tedy sémanticky odpovídají lit. –žinti, lot. -zīt. Pruské jazykové doklady by měly ukazovat, že se uvedená akční opozice začala formovat ve východobaltském období³⁰.
3.2. Analogy zkoumané opozice existují ve slovanských a germánských jazycích³¹, například:
²⁷ Výzkum takových lotyšských opozic by podstatně doplnil výzkum akčních tříd baltských sloves, avšak alespoň poněkud úplný soupis zatím neexistuje. Obvykle se pracuje s jednotlivými příklady, například bijāt, bijāju (durativum) / bīties, bīstuos (terminativum, inchoativum) (Villanueva-Svensson 2008: 175–199). Mimochodem, bijāt bylo v současné lotyštině nahrazeno slovesem baidīties.
²⁸ V. Mažiulis rekonstruuje pr. verb. *paklus- „začít poslouchat, stát se poslušným“ z adj. nom., acc. sg. n poklusman „poslušně“ PEŽ 3: 311–312.
²⁹ Interpretace pr. meicte není jasná: může jít o inf. nebo praes. 3 sg., pl. (PEŽ 3: 122).
³⁰ Jinak Miguel Villanueva-Svensson: “This fact may point to an exclusively East Baltic origin of the inchoative, specially considering the great productivity of sta-presents in Lithuanian and Latvian, but since sta presents are so sparsely attested in Old Prussian in any case a secondary loss in this language cannot be absolutely excluded either” (Villanueva-Svensson 2008: 176).
³¹ Je třeba upozornit, že infixace – původní model nazálních kmenů – je v baltských jazycích zachována, avšak ve slovanských a germánských jazycích, stejně jako v mnoha dalších indoevropských jazycích, byl tento model přepracován – prosadila se nazální sufixace (Gorbachov 2007: 203).
44
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 21
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
Ve starém litevském písemnictví však nemají doložené dvojice protějšky ve slovanských a germánských jazycích, s výjimkou stsl. bъděti, bъdi- „bdít“ / vъz-bъ (d)оti, vъzъb(d)ne- „probudit se“³². Jednotlivých protějšků je naproti tomu o něco více: sl. *smirdėti, *smiržd̑o „páchnout“; stsl. znati, znąo „vědět“; stsl. viděti „vidět, postřehnout“, lat. videō, vidēre „vidět“, stind. vindāti „nachází“, av. vīnastī „nachází“; rus. очнуться (: lit. justi). Lze tedy hovořit pouze o obecné tendenci severoevropských indoevropských jazyků, o formálním a sémantickém modelu realizovaném již v jednotlivých jazykových větvích nebo dokonce v jednotlivých jazycích.
SHRNUTÍ
1. V litevském písemnictví XVI–XVII století je doloženo téměř čtyřicet opozic durativa / terminativa. Byly zjištěny dva derivační modely: terminativní odvozeniny 1) od kořenových sloves kmene ia a 2) od sloves s alternujícími příponami. První model přesně odpovídá formálnímu vyjádření opozice causativa / anticausativa – pro něj je charakteristická alternace vokálů kořene: základová slovesa kmene ia mají kořen v základním stupni, zatímco intarpové a sta kmenové odvozeniny ve stupni nulovém. Odvozeniny druhého, třikrát početnějšího modelu odpovídají formálním a sémantickým parametrům terminativů a antikauzativ prvního modelu, avšak derivační základ má již jiný strukturní typ – jde o slovesa s alternujícími příponami – a hlásková alternace není pro tuto derivační opozici charakteristická. Tyto rysy ukazují, že druhý model je inovativní.
2. Výzkum ukázal, že derivační modely dedurativ doložené ve starší písemnictví jsou stejné jako v litevských nářečích a v současném jazyce.
3. Významy zkoumaných opozit kontrastují z hlediska ohraničenosti: základní kořenová slovesa a slovesa s variabilními sufixy označují durativní, hranici neimplikující děj, zatímco infixální slovesa a slovesa kmene sta označují telický, nejčastěji inchoativní a punktuální děj, a odpovídají tedy akcionalním třídám procesu a události. Zvláštní úloha při označování těchto predikativních situací náleží prefixaci: předponová slovesa tvoří 99 procent terminativních derivátů. Slovesné předpony plní nejen
³²Synchronně lze postřehnout opozici durativa / terminativa, avšak infixální sloveso může být archaičtější, srov. odpovídající tvary v indoevropských jazycích: st. ir. ad-boind „oznámit“, ussbond „vzdát se“, řec. μυνθάνομαι „učit se, doslechnout se“.
Straipsniai / Articles
45
Page 22
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
funkce indikátorů gramatické hranice predikátu (telizátorů či perfektivizátorů), – nezřídka se zachovává i lexikální význam explicující prostorovou orientaci (například į označuje intenzitu děje, ponoření do nějakého stavu nebo místa, su– – vzájemný děj, pra– – děj směřující ven apod.). Telicitu terminativů zdůrazňují dominantní neprezenciální slovesné tvary (přes 90 procent).
4. Ne všechny zkoumané infixální terminativy a terminativy kmene sta byly v tehdejším písemnictví rozšířeny stejně. Téměř polovina z nich (16) je doložena ve všech třech písemných variantách: –bosti, –busti, –girsti, ilsti, klupti, –migti, –milti, –mokti, –siusti, –smirsti, snūsti, –sukti, tilti, –vystyti, –žinti, –žystyti, přičemž slovesa su(si)mil-ti, išvystyti a pa(si), pripa–, iš(si)pa–, ap(si)pažinti se ve všech textech užívají mimořádně často. Nemálo infixálních lexémů a lexémů kmene sta (9) je doloženo v západní, pruské litevské, a střední variantě, například: –bil-ti, –džiūgti, –gysti, justi, –klusti, skilti, –švisti, –vilsti, –žvilgti. Ve střední a východní písemné variantě byly zaznamenány tři deriváty infixálního, resp. sta kmene: –liūsti, –stebti, –žibti. Dva terminativy tingti, –virkti jsou doloženy v protilehlých, vzájemně nespojených areálech – v pruské litevské a východní variantě. Ostatní terminativní deriváty infixálního kmene a kmene sta jsou zaznamenány v jednotlivých písemných variantách: v západní justi (junda), spįsti (Mž); ve střední –derti (DP), –kalbti (DP), –kvipti (DP); ve východní –kvėpti (SD), –turti (SD), –žašti (SD, SPS). Z Daukšových slov bychom mohli předpokládat –derti (v LKŽe je zapsáno pouze z DP a SInt.). „Exotická“ Sirvydova slovesa se podle údajů LKŽe užívají v různých nářečích: –žašti je zaznamenáno u jihovýchodních východních Aukštaitů (Armoniškės, Rodūnia, Varanavas, Punskas, Paringys), –turti z různých míst (Alsėdžiai, Šiluva, Šiauliai, Joniškis, Eriškiai, Veliuona, Seredžius).
5. Původ opozice durativa / terminativa lze spojovat se vznikem opozice causativa / anticausativa ve východobaltských jazycích. V této opozici „dozrála“ homogenní třída infixálních sloves a sloves kmene sta se specifickou sémantikou explicující proces nebo událost. Tento morfologicko-sémantický model byl v litevštině přizpůsoben nové opozici, diferencované nikoli kauzativitou, nýbrž telicitou. Ekvivalentní páry nejsou v jiných jazycích jednotné, proto je tuto formaci třeba považovat za inovaci litevštiny. V lotyštině je takový model málo rozvinutý, telicita se vyjadřuje jinými způsoby. Odpovídající korelace ve slovanských a germánských jazycích mohly vzniknout v jednotlivých skupinách či jazycích těchto jazykových rodin, protože infixální slovesa nebo slovesa se sufixem n již získala stejnou sémantiku jako v litevštině.
46
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 23
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
ŠALTINIAI
BB – BIBLIA tatai eſti Wiſſas Schwentas Raſchtas, Lietuwiſchkai pergulditas per Janą Bretkuną Lietuvos pleboną Karaliaucziuje 1590 (naudotasi e. tekstų variantais ir konkordancijomis³³).
BG – Giesmės Duchaunas / iſch Wokiſchka ing Lietu=wiſchka ließuwi / per ne=kurius Plebonus Her=cegites Prūſų / per=gulditas. Iſſpauſtas Karaliaucziu=je / per Jurgi Oſterbergera 1589 (naudotasi e. teksto variantu ir konkordancijomis³⁴).
³³ Patarlių knyga (Pat), 1585 (perrašą rengė Birutė Triškaitė; konkordancijas rengė Birutė Triškaitė, Vytautas Zinkevičius, 2018, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=71); Mokytojo knyga (Mok), 1586 (perrašą rengė Birutė Triškaitė; konkordancijas rengė Birutė Triškaitė, Vytautas Zinkevičius, 2018, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=70); Antra metraščių (kronikų) knyga (2 Met), 1590 (perrašą rengė Birutė Triškaitė, Veronika Adamonytė, Ernesta Kazakėnaitė; konkordancijas rengė Birutė Triškaitė, Veronika Adamonytė, Ernesta Kazakėnaitė, Vytautas Zinkevičius, 2018, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=64); Danieliaus knyga (Dan), 1590 (perrašą rengė Ona Aleknavičienė, Nijolė Čepienė, Veronika Adamonytė; konkordancijas rengė Ona Aleknavičienė, Nijolė Čepienė, Veronika Adamonytė, Vytautas Zinkevičius, 2018, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=65); Esteros knyga (Est), 1590 (tekstą rengė Birutė Triškaitė, konkordancijas rengė Birutė Triškaitė, Mindaugas Šinkūnas, Vytautas Zinkevičius, 2020, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=89); Ezechielio knyga (Ez), 1590 (perrašą rengė Ona Aleknavičienė, Nijolė Čepienė, Veronika Adamonytė, Ernesta Kazakėnaitė; konkordancijas rengė Ona Aleknavičienė, Nijolė Čepienė, Veronika Adamonytė, Ernesta Kazakėnaitė, Vytautas Zinkevičius, 2018, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=66); Giesmių giesmės knyga (Gg), 1590 (perrašą rengė Birutė Triškaitė, Vaida Jankūnaitė; konkordancijas rengė Birutė Triškaitė, Vaida Jankūnaitė, Vytautas Zinkevičius, 2018, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=62); Izaijo knyga (Iz), 1590 (perrašą rengė Ona Aleknavičienė, Veronika Adamonytė; konkordancijas rengė Ona Aleknavičienė, Veronika Adamonytė, Vytautas Zinkevičius, 2018, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=67); Jeremijo knyga (Jer), 1590 (perrašą rengė Ona Aleknavičienė, Ernesta Kazakėnaitė; konkordancijas rengė Ona Aleknavičienė, Ernesta Kazakėnaitė, Vytautas Zinkevičius, 2018, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=68); Jobo knyga (Job), 1590 (perrašą rengė Birutė Triškaitė; konkordancijas rengė Birutė Triškaitė, Vytautas Zinkevičius, 2018, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=69); Pirma metraščių (kronikų) knyga (1 Met), 1590 (perrašą rengė Birutė Triškaitė, Veronika Adamonytė, Ernesta Kazakėnaitė; konkordancijas rengė Birutė Triškaitė, Veronika Adamonytė, Ernesta Kazakėnaitė, Vytautas Zinkevičius, 2018, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=63); Raudų knyga (Rd), 1590 (perrašą rengė Ona Aleknavičienė; konkordancijas rengė Ona Aleknavičienė, Vytautas Zinkevičius, 2018, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=72).
³⁴ Jonas Bretkūnas. Giesmės Duchaunos, 1589 (tekstą rengė dr. Ona Aleknavičienė, Ineta Krampaitė; konkordancijas rengė dr. Ona Aleknavičienė, 2002, http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=12).
Straipsniai / Articles
47
Page 24
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
BKa – Kancionalas nekurur Giefmiu / Ba=ßniczioie Diewa / ant di=dzjun Schwe[n]czjun fœnu budu giedamuiui. Ißpauftas Karaliauczieie / per Gurgi Ofterbergera 1589 (naudotasi e. teksto variantu ir konkordancijomis35).
BKo – KOLLECTAS Alba Paſpalitas Maldas / pra=ſtafû Nedeliału ir didźofu Schwen=tefu / per wiſſus mætus Hercegi=ſteie Prufu giedamas / iſch Wokifchko ließuwio / ing Lietuwifchka pergulditas / Per Iana Bretkuna. M. D. LXXXIX (naudotasi e. teksto variantu ir konkordancijomis36).
BP I – POSTILLA Tatai eſti Trumpas ir Praſtas Iſchguldimas Euangelіu / Jakamuiu Baſniczoie Krikſchczioniſchkoie / nůg Aduento ik Wźliku. Per Iana Bretkuna Lietuwos Plebona Karaliaucziuie Pruſſu. Iſſpaude Karaliaucziuie Iurgis Oſterbergeras. Mæta Pono 1591.
BP II – POSTILLA Tatai eſti Trumpas ir Praſtas Iſchguldimas Euangelіu / Jakamuiu Baſniczoie Krikſchczioniſchkoie / nůg Wæliku ik Aduento. Per Iana Bretkuna, Lietuwos Plebona Karaliaucziuie Pruſſu. Iſſpaude Karaliaucziuie Iurgis Oſterbergeras. Mæta Pono 1591 159137.
DK – KATHECHISMAS ARBA MOKSLAS KIEKWIENAM KRIKSZCZIONI PRI WALVS. PARASZITAS PER D. IAKVBA LEDESMA Theologa Societatis IESV. Iźguld itas iź Lieżuwio Łankiſko ing Lietuwiſka per Kuniga Mikaloiu Daugßa Kánonika Žemaičiu. Iźpáuftas Wilniuie Metufſę vźgimimo Wießp aties 1595{.} (naudotasi e. teksto variantu ir konkordancijomis38).
DP – Poſtilla CATHOLICKA. Tái eſt: Iźguldimas Ewangelіu kiekwienos Nedelos ir ßwętes per wiſſus metús. Per Kúnigą MIKALOIW DAVKSZ{Ą} Kanoniką Mėdnikų / iź łėkiſko pergúldita. Su walá ir daláįdimu wіreſuiui. W Wilniui / Drukárnioi Akademios SOCIETATIS IESV, A. D. 1599 (naudotasi e. teksto variantu ir konkordancijomis39).
35 Jonas Bretkūnas, Kancionalas, 1589 (tekstą rengė dr. Ona Aleknavičienė, Ineta Krampaitė; konkordancijas rengė dr. Ona Aleknavičienė, Vytautas Zinkevičius, 2002, http://senieji rastai.lki.lt/db.php?source=13).
36 Jonas Bretkūnas. Koletos, 1589 (tekstą rengė dr. Ona Aleknavičienė, Ineta Krampaitė; konkordancijas rengė dr. Ona Aleknavičienė, 2002, http://senieji rastai.lki.lt/db.php?source=14).
37 Naudotasi Aleknavičienė Ona (red.) 2005: Jono Bretkūno POSTILĖ. Studija, faksimilė ir kompaktinė plokštelė, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.
38 Mikalojus Daukša, Katekizmas, 1595 (tekstą rengė Mindaugas Šinkūnas, konkordancijas rengė Mindaugas Šinkūnas, Vytautas Zinkevičius, 2006, http://senieji rastai.lki.lt/db.php?source=1).
39 Mikalojus Daukša, Postilė, 1599 (elektroninis tekstas, rengė Veronika Adomonytė, Milda Lučinskienė, Jūratė Pajėdienė, Mindaugas Šinkūnas, Eglė Žilinskaitė, Ona Aleknavičienė, konkordancijas rengė Veronika Adomonytė, Milda Lučinskienė, Jūratė Pajėdienė, Mindaugas Šinkūnas, Eglė Žilinskaitė, Ona Aleknavičienė, Vytautas Zinkevičius, 2006, http://www.lki.lt/seniejirastai/db.php?source=2).
48
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 25
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
KN – Knyga nobažnystės krikščioniškos (1653), faksimilinis leidimas, red. D. Pociūtė, Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas, 2004 (naudotasi „Knygos nobažnystės“ morfologijos duomenų baze40).
LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), red. kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008 (atnaujinta versija, 2017). Prieiga internete: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas.
LLVV – Latviešu literārās valodas vārdnīca 1–8 (1972–1996), atb. red. R. Grabis, Rīga: Zinātne. Prieiga internete: www.tezaurs.lv/llvv.
Mž41 – CATECHISMVSA PRAĮty S‹adei, Makłas ſkaitima raſhta yr gieſmes del krikšč‹aniſtes bei del berneliu iaunu nauiey ſuguldıtas KARALIAUČZV1 VIII. dena Menefes Saufia, Metu vβgimima Diewa. M. D. XLVIII.
FORMA Chrikſtima. Kaip Bažnyčias ſtatime Hertikſtites Prulu / ir kitofu ſemefu laikoma ira. Drukawot Karalaučʉui per Iona Daubmana / Metu Chriftaus M. D. LIX.
GESMES Chrikſc‹onifkas gedomas baβnic‹oſu per Welikas ir Sekminias ik Aduenta. Iſchſpauſtas Karalaučʉui / nůg Iona Daubmana Metu Diewa / M. D. LXX.
Geſmes Chrikſc‹oniskas gedomas Baβnic‹oſu per Aduenta ir Kaledas ik Gramnic‹u. Iſch ſpauſtas Karalaučʉui nůg Iona Daubmana Metu Diewa / M. D. LXVI.
Gieſme S. Ambraßeijauſ, bey S. Auguſtina, kurė wadin: Te Deũ laudamuſ. Su geſmemis ape iſch numirufiu priekelima Jeſaus Chriftaus, ſchgulditas per M. Moſſuida Waitkuna &c. Ant naudos Ragaynes Baβnic‹ey ir kitu etc. [1549].
PARAPHRASIS, permanitina poteraus malda / per Martina Moſwida iſchguldita. (tekstas išspausdintas kartu su šaltiniu BG, įdėtas jo pabaigoje).
PEŽ – Vytautas Mažiulis. Prūsų kalbos etimologijos žodynas 1–4. Vilnius: Mokslas (t. 1, 1988), Mokslo ir enciklopedijų leidykla (t. 2–3, 1993–1996), Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas (t. 4, 1997). Prieiga internete: http://www.prusistika.lfl.vu.lt.
40 Jakulytė Dalia, Pakalniškienė Dalia 2018: Senųjų raštų morfologijos duomenų bazės taikymas semantikos tyrimams: veiksmažodžių semantika. – Baltų kalbų tekstų ir žodžių reikšmės, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
41 Mažvydo veiksmažodžiai rinkti iš Urbas Dominykas 1996: Martyno Mažvydo raštų žodynas, Vinius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Straipsniai / Articles
49
Page 26
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
PS 1 – Virginija Vasiliauskienė, Kristina Rutkovska, red. 2015: Konstantinas Sirvydas. Punktai sakymų nuo Advento iki Gavėnios = Punkty kazań od Adwentu do Postu, 1629, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
PS 2 – Virginija Vasiliauskienė, Kristina Rutkovska, red. 2015: Konstantinas Sirvydas. Punktai sakymų Gavėniai = Punkty kazań na Wielki Post, 1644, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas42.
SD – Dictionarium trium linguarum, 1620 (naudotasi e. teksto variantu ir konkordancijomis43).
SD4 – DICTIONARIUM TRIUM LINGVARUM, In vfum Studioſæ Iuventutis, AVCTORE R. P. CONSTANTINO SZYRWID è SOCIETATE JESU Cum Superiorum permiffu editum. Qvarta editio recognita & aucta. VILNÆ, Typis Academicis Societatis IESV. Anno Domini M. DC. LXXVII (naudotasi e. teksto variantu ir konkordancijomis, žodynu Pakalka Kazimieras 1979: Pirmasis lietuvių kalbos žodynas, Vilnius: Mokslas44).
WP – ISCHGVLIDIMAS EVANGELIV PER WISVS METTVS, SVRINKTAS DALIMIS ISCHDAVGIA PASTILLV̨, TAI EST ISCH PASTILLAS NICVLAI HEMINGY ←HE=MINGI, ANTONY CORVINI, IO ANNIS SPANGENBERGI, MARTINI LVTHERI, PHILIPPI MELANTHONIS, IOANNIS BRENTY, ARSATY, SCHOPER, LEONARDI KVLMĄNI IODOCY WILICHI IR ISCH KITTV φ (naudotasi e. teksto variantu ir konkordancijomis45).
42 Naudotasi indeksu Morkūnas Kazys 1980: Konstantino Širvydo Punktai sakymų veiksmažodis (indeksas). – Lietuvių kalbotyros klausimai 20, 109–222.
43 Kontantinas Sirvydas. Dictionarium trium linguarum, 1620 (tekstą rengė Milda Lučinskienė; konkordancijas rengė Milda Lučinskienė, Vytautas Zinkevičius, 2008, http://senieji raštai.lkĮ.lt/db.php?source=20).
44 Konstantinas Sirvydas. Dictionarium trium lingvarum, 1677 (tekstą rengė Mindaugas Šinkūnas; konkordancijas rengė Mindaugas Šinkūnas, Vytautas Zinkevičius, 2012, http://senieji raštai.lkĮ.lt/db.php?source=53).
45 Wolfenbüttelio postilė, 1573 (tekstą rengė habil. dr. Jolanta Gelumbekaitė; konkordancijas rengė habil. dr. Jolanta Gelumbekaitė, Vytautas Zinkevičius, 2007–2008, http://senieji raštai.lkĮ.lt/db.php?source=37).
50
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 27
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
LITERATŪRA
Arkadiev Peter 2008: Lietuvių kalbos pirminių veiksmažodžių klasių semantika tipologinių duomenų kontekste. – Acta Linguistica Lithuanica 59, 1–27.
Аркадиев Петер 2010: Ещё раз о семантике литовских n/st глаголов: от непереходности к начинательности. – Топоровские чтения. I–IV. Избранное, Москва: Институт славяноведения, 309–324.
Arkadiev Peter 2011: Aspect and actionality in Lithuanian on a typological background. – Langues baltiques, langues slaves, eds. by D. Petit, C. le Feuvre, H. Menantaud, Paris: Éditions CNRS, 57–86.
Arkadiev Peter 2013: From transitivity to aspect: the causative-inchoative alternation and its extensions in Lithuanian. – Baltic Linguistics 4, 39–77.
Arumaa Peeter 1957: Von der Eigenart des Ablauts und der Diathese im Baltischen. – Zeitschrift für Slavische Philologie 26, 118–149.
Breu Walter 2007: Der Verbalaspekt im Spannungsfeld zwischen Grammatik und Lexik. – Sprachwissenschaft 32/2, 123–166.
Būga Kazimieras 1959: Rinktiniai raštai 2, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.
Comrie Bernard 1976: Aspect: An Introduction to the Study of Verbal Aspect and Related Problems (Cambridge Textbooks in Linguistics), Cambridge: Cambridge University Press.
Dowty David R. 1979: Word meaning and Montague grammar, Dordrecht, Boston, London: D. Reidel Publishing Company.
Endzelīns Jānis 1951: Latviešu valodas gramatika, Rīga: Latvijas valsts izdevniecība.
Galnaitỹtė Elzė 1958: Veiksmažodžiai su priešdėliu padabartinėje lietuvių kalboje. – Vilniaus valstybinio V. Kapsuko vardo universiteto mokslo darbai XXVI. Kalbotyra 1, 101–122.
Gorbachov Yaroslav 2007: Indo-European origins of the nasal inchoative class in Germanic, Baltic and Slavic: PhD Dissertation, Harvard University.
Gorbachov Yaroslav 2014: The origin of the Baltic inchoative in –sta-. An overlooked Proto-Baltic sound law. – Indogermanische Forschungen 119, 21–53.
Hofmann Erich 1956: Die baltischen Verba mit Nasalinfix. – Zeitschrift für Slavische Philologie, Vol. 25, No. 1, 58–66.
Holvoet Axel, Čižik Veslava 2004: Inherentiniai semantiniai veikslo požymiai. – Gramatinių kategorijų tyrimai. Lietuvių kalbos gramatikos darbai 2, red. A. Holvoet, L. Semėnienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 146–151.
Straipsniai / Articles
51
Page 28
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
Holvoet Axel, Čižik Veslava 2004: Veikslo priešpriešos tipai. – Gramatinių kategorijų tyrimai. Lietuvių kalbos gramatikos darbai 2, red. A. Holvoet, L. Semėnienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 141–162.
Jakulis Erdvilas 2004: Lietuvių kalbos tekėti, teka, tekėjo veiksmažodžiai, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Karaliūnas Simas 1987: Baltų kalbų struktūrų bendrybės ir jų kilmė, Vilnius: Mokslas.
Kaukienė Audronė 1994: Lietuvių kalbos veiksmažodžio istorija, Klaipėda: Rytas.
Kaukienė Audronė 2002: Lietuvių kalbos veiksmažodžio istorija 2, Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla.
Kaukienė Audronė, Pakalniškienė Dalia 2011: Prūsų kalba: vadovėlis, Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla.
Kazlauskas Jonas 1968: Lietuvių kalbos istorinė gramatika, Vilnius: Mintis.
Kuiper Franciscus Bernardus Jacobus 1937: Die indogermanischen Nasalpräsentia: Ein Versuch zu einer morphologischen Analyse, Amsterdam: N.V. Noord-Hollandsche Uitgeversmaatschappij.
Kuryłowicz Jerzy 1964: The Inflectional Categories of Indo-European, Heidelberg: Carl Winter.
LKG – Lietuvių kalbos gramatika 2, red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1971.
Mikašauskienė Raimonda 2018: Intarpiniai ir sta kamieno veiksmažodžiai senojoje lietuvių raštijoje: daktaro disertacija, Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla.
Mikulskas Rolandas 2013: [analitinė recenzija] Plungian, V. 2011: Gramatinių kategorijų tipologija 2, Bibliotheca Salensis 5. Vilnius: Vilniaus universitetas, Asociacija „Academia Salensis“; Lietuvių kalba 7. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/67/54.
Mühlenbachs Karlis 1923–1932: Latviešu valodas vārdnīca 1–4, rediģējis, papildinājis, turpinājis J. Endzelīns, Rīga: Izglītības ministrija.
Oettinger Norbert 1979: Die Stammbildung des hethitischen Verbums (Erlanger Beiträge zur Sprachund Kunstwissenschaft, Bd. 64), Nürnberg: Carl.
Ostrowski Norbert 2004: Dėl išgirsti ir prabilti tipo ingresyvų Daukšos Postilėje. – Baltistica XXXIX (1), 55–59.
Ostrowski Norbert 2019: Old Lithuanian ischtirra ‘Found Out’ and Some Notes on the Development of Baltic Preterite. – Baltistica LIV (1), 47–62.
Pakalniškienė Dalia 1993: Lietuvių kalbos intarpiniai ir sta-kamieniai veiksmažodžiai: daktaro disertacija, Vilnius: Vilniaus universitetas.
52
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 29
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
Pakalniškienė Dalia 1996: Lietuvių kalbos intarpinių ir sta-kamieninių veiksmažodžių diachroniniai sluoksniai. – Lietuvių kalbotyros klausimai XXXVI, 83–86.
Pakalniškienė Dalia 2000: Intarpiniai ir sta-kamieniai denominatyvai – lietuvių kalbos inovacija. – Veiksmažodžio raidos klausimai. Tiltai, priedas Nr. 1, 71–89, Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla.
Pakalniškienė Dalia 2018: Intarpiniai ir sta kamieno denominatyvai senojoje lietuvių raštijoje: nominacija ir motyvacija. – Res humanitariae 24, 61–101.
Pakalniškienė Dalia 2020: Senosios lietuvių raštijos veiksmažodžių daryba: intarpiniai ir sta kamieno antikauzatyvai. – Lietuvių kalba 15, 1–16. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt.
Pakalniškienė Dalia, Šarkytė Raimonda 2012: Mikalojaus Daukšos raštų intarpiniai ir sta kamieno veiksmažodžiai natūraliosios morfologijos požiūriu. – Res humanitariae 11, 149–170.
Palmaitis Letas 1998: Baltų kalbų gramatinės sistemos raida, Kaunas: Šviesa.
Plungian Vladimir 2010: Gramatinių kategorijų tipologija 1, Vilnius: Vilniaus universitetas, Asociacija „Academia Salensis“.
Plungian Vladimir 2011: Gramatinių kategorijų tipologija 2, Vilnius: Vilniaus universitetas, Asociacija „Academia Salensis“.
Rothstein Susan 2004: Structuring Events: A Study in the Semantics of Lexical Aspect, Wiley-Blackwell Publishing Ltd.
Rudzītē Marta 1973: O-celmi ar nāsēna infiksu un sto-celmi Latgales dienvidaustrumu izloksnēs. – Baltų kalbų veiksmažodžio tyrinėjimai, Vilnius: Mintis, 187–197.
Schmid Wolfgang Paul 1963: Studien zum baltischen und indogermanischen Verbum, Wiesbaden: Harassowitz.
Skardžius Pranas 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Lietuvos mokslų akademija Lietuvių kalbos institutas.
Smith Carlotta S. 1997: The Parameter of Aspect, second edition, Dordrecht, Boston, London: Kluwer Academic Publishers.
Stang Christian S. 1942: Das slavische und baltische Verbum, Oslo: Dybwad.
Stang Christian S. 1966: Vergleichende Grammatik der Baltischen Sprachen, Oslo, Bergen, Tromsø: Universitetsvorlaget.
Strunk Klaus 1967: Nasalpräsentien und Aoriste. Ein Beitrag zur Morphologie des Verbums im Indo-Iranischen und Griechischen, Heidelberg: Carl Winter.
Straipsniai / Articles
53
Page 30
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
Valeckienė Adelė 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
Vendler Zeno 1967: Verbs and Times. – The Philosophical Review, Vol. 66, No. 2, 143–160.
Verkuyl Henk 1993: A Theory of Aspectuality. The Interaction between Temporal and Atemporal Structure, Cambridge: Cambridge University Press.
Villanueva-Svensson Miguel 2010: Baltic sta-presents and the Indo-European desiderative. – Indogermanische Forschungen 115, De Gruyter, 204–233.
Villanueva-Svensson Miguel 2011: Anticausative-inchoative verbs in the northern Indo-European languages. – Historische Sprachforschung 124, 33–58.
Villanueva-Svensson Miguel 2016: Zero-grade denominative nasal and sta-presents in Baltic. – Baltistica LI (1), 37–59.
Топорова Елена 2016: Лексический вид глагола. – Kobe City University of Foreign Studies Journal of Research Institute, Vol. 55, 29–36.
Падучева Елена 1998: Систематизация понятий и терминов аспектологии. – Russian Linguistics 22, 35–58.
Падучева Елена 2004: Динамические модели в семантике лексики, Москва: Языки славянской культуры.
Падучева Елена 2009: Лексическая аспектуальность и классификация предикатов по Маслову–Вендлеру. – Вопросы языкознания 6, 3–20.
Татевосов Сергей 2010: Акуциональность в лексике и грамматике: диссертация на соискание ученой степени доктора филологических наук, Москва.
Татевосов Сергей 2015: Акуциональность в лексике и грамматике. Глагол и структура события, Москва: Языки славянских культур.
Сергей Темчин 1984: Глагольные инфиксные -пи -стаосновы балтийских языков и их соответствия в праславянском: дипломная работа, Вильнюсский университет.
Сергей Темчин 1986: Семантика -пи -стаглагольных основ в литовском языке – Kalbotyra 37, 87–98.
54
Acta Linguistica Lithuanica LXXXV
Page 31
Intarpiniai ir sta kamieno deduratyvai XVI–XVII a. lietuvių raštijoje
Infixed and sta-stem Deduratives Attested in Lithuanian Scripts of the 16th–17th Century
SUMMARY
The article continues the investigation of infixed and sta-stem verbs attested in the Lithuanian scripts of the 16th–17th centuries that represent the prevailing varieties of this period: the Prussian variety (the scripts of Martynas Mažvydas and Jonas Bretkūnas’ scripts and the Sermon Book of Wolfenbüttel), the central variety (Mikalojus Daukša, Knyga nobǎžnystės), and the eastern variety (Konstantinas Sirvydas). Previous research has shown that nearly 65 percent of the infixed and sta-stem verbs in the mentioned Lithuanian scripts are derivatives: deverbatives comprise almost 70 percent, denominatives make up over 30 percent.
The current article presents the study of the morphosemantic opposition durativa / terminativa where the relations of semantic and formal expression of opposition members, the types of predicate situations, areal and chronological distribution are analyzed and the origin of this correlation is considered. The opposition in question was named durativa / terminativa in order to emphasize the difference between the opposites standing for different actional classes that are distinguished by telicity. Therefore, the binary opposition in question is comprised of atelic verbs (states and activities) vs. telic verbs (accomplishments and achievements). Durative verbs of this opposition (such as šaukti, šviesti) are opposed to terminative verbs sharing inherent telicity (such as sušukti, prašvisti). Other semantic-grammatical-morphosyntactic parameters such as transitivity, valency and agency are not essential to these oppositions: both binary opposites can be intransitive, avalent, non-agentive or transitive, valent and agentive (cf. derivational opposition causative / anticausative exhibiting a different argument structure).
In the old Lithuanian texts almost 40 oppositions durativa / terminativa were found. Two derivational patterns have been identified: terminatives derived from 1) ia-stem verbs and 2) verbs with suffixes. The first pattern corresponds exactly to the formal expression of the opposition causativa / anticausativa with the root apophony: the primary ia-stem verbs have a full degree root, and the infixed and sta-stem derivatives have a zero root. The derivatives of the second (three times more abundant) pattern correspond to the formal and semantic parameters of terminatives and anticausatives standing for the first model, however, they are derived from another structural type, i.e. verbs with suffixes, and the apophony is usually absent in this derivational pattern. These indications suggest that the second model is innovative. It should be noted that the derivational patterns attested in the 16th–17th century are the same as in dialects and contemporary Lithuanian.
The origin of the opposition durativa / terminativa stands in close relation to the formation of the opposition causativa / anticausativa in the Eastern Baltic languages. In this opposition, a homogeneous class of infixed and sta-stem verbs sharing peculiar semantics (they all
Straipsniai / Articles
55
Page 32
DALIA PAKALNIŠKIENĖ
indicate an accomplishment or an achievement) has “matured”. This morphological-semantic model was applied in Lithuanian to form a new opposition, the outstanding feature of which was no longer causativity but telicity. There are a few equivalents in other languages as well, therefore this formation can be considered an innovation of the Lithuanian language. In Latvian this pattern is poorly developed, while telicity is exhibited in other means of expression. Corresponding correlations found in Slavic and Germanic languages could have formed in particular groups of these languages or even in different languages because the verbs with nasal infix or suffix n had already acquired the same semantics as in Lithuanian.
Įteikta 2021 m. lapkričio 9 d.
DALIA PAKALNIŠKIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-1038 Vilnius, Lietuva [email protected]
