This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
Preparing document pages…
Page 1
LAIMUTIS BILKIS
Institut litevského jazyka
ORCID id: orcid.org/0000-0002-2902-4722
Oblasti vědeckého výzkumu: toponomastika, antroponomastika.
DOI: doi.org/10.35321/all86-04
O OKOLNOSTECH VZNIKU, PŮVODU A MOTIVACI NĚKTERÝCH LITEVSKÝCH MÍSTNÍCH NÁZVŮ GŪDAS
O okolnostech vzniku, původu a motivaci některých litevských toponym Gūdas
ANOTACE
Článek pojednává o nejpravděpodobnějších výkladech původu několika litevských toponym Gūdas. Při jejich navrhování je věnována pozornost všem okolnostem zachycení toponym z živého jazyka, kontextu toponymických mikrosystémů a doplňujícím informacím zaznamenavatelů souvisejícím s místními názvy a označovanými objekty; tyto informace jsou porovnávány se skutečnými historickými a etnografickými údaji. Na základě analýzy provedené podle zvolené metodologie se tvrdí, že vznik názvů dvou kamenů v řece Nemunas u Darsūniškisu a dvora Dvareliškės souvisí s historicky doloženým faktem plavení vorů z Gudije do Královce a Rusně. Zdůrazňuje se, že se tímto podnikáním zabývali i voroplavci gudské národnosti. Proto se oba názvy kamenů odvozují od etnonyma gūdas ‚Bělorus (někdy Polák nebo Rus); člověk jiného nářečí‘ a zpochybňuje se hypotéza jiných badatelů o jejich původu z litevských výrazů gūdė ‚brusný kámen, brousek‘, gudėti ‚ostřit bruskem‘.
Dokládá se také, že etnonymního původu jsou s největší pravděpodobností i hydronyma Gūdas z okolí Pumpėnai a Žemaitkiemis, která někteří lingvisté odvozovali od balt. *guda- ‚(na)kloněný‘, ‚ohýbající se‘ < balt. gud- ‚klonit se‘. Toto tvrzení je v prvním případě založeno na výsledcích analýzy vzájemných vztahů, původu a sémantiky místních názvů s gud- v rámci kompaktního mikrosystému, ve druhém případě pak na analýze sémantické etnonymní paralely potamonym nacházejících se na území téže obce.
KLÍČOVÁ SLOVA: původ toponym, motivace toponym, kontext zachycení toponym, sémantická analogie, plavení vorů po řece Nemunas.
108
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 2
Dėl kai kurių lietuvių vietovardžių Gūdas radimosi aplinkybių, kilmės ir motyvacijos
ANOTACE
Článek pojednává o nejpravděpodobnějších výkladech původu několika litevských toponym Gūdas. Tyto výklady jsou navrhovány s ohledem na všechny okolnosti zachycení toponym z mluveného jazyka, kontext toponymických mikrosystémů a doplňující informace zaznamenavatelů týkající se místních názvů a jimi označovaných objektů; tyto informace jsou porovnávány se skutečnými historickými a etnografickými údaji. Na základě analýzy provedené podle zvolené metodologie článek spojuje vznik názvů dvou kamenů nacházejících se v řece Nemunas u Darsūniškisu a dvora Dvareliškės s historicky doloženým faktem plavení dřeva z Gudija (Bělorusko) do Karaliaučius (Královec) a Rusnė. Uvádí se, že mezi voroplavci byli také lidé gudai podle původu. V důsledku toho se oba názvy kamenů odvozují od etnonyma gūdas ‚Bělorus (někdy Polák nebo Rus); člověk hovořící jiným nářečím‘. Hypotéza jiných badatelů, že jejich původ souvisí s litevskými výrazy gūde ‚brousek, brusný kámen‘ a gudėti ‚ostřit bruskem‘, je sporná.
Článek uvádí argumenty dokazující, že hydronyma Gūdas z okolí Pumpėnai a Žemaitkiemis, která někteří lingvisté odvozují od balt. *guda- ‚nakloněný‘, ‚ohýbající se‘ < balt. gud- ‚ohýbat‘, mají s největší pravděpodobností etnonymní původ. V prvním případě je tento předpoklad podpořen údaji z analýzy vzájemných vztahů, původu a sémantiky toponym kompaktního mikrosystému s gud-. Ve druhém případě jej dokládá sémantická analýza etnonymní paralely potamonym nacházejících se na území téže obce.
KLÍČOVÁ SLOVA: původ toponym, motivace toponym, kontext zachycení toponym, sémantická analogie, plavení vorů po řece Nemunas.
V litevské toponymii tvoří místní názvy s kořenem gud poměrně početnou a významnou skupinu. Z živého jazyka bylo zaznamenáno přibližně 670 názvů označujících nejrůznější objekty, které se mimo jiné vyznačují rozmanitostí způsobů tvoření a typů (srov. LVŽ III 331–337). O možném původu toponym s tímto kořenem bylo napsáno poměrně mnoho. V souhrnu lze vyčlenit několik hypotéz původu: 1) názvy jezer se odvozují od pr. gudde ‚keř, keře; les, křovinatý porost‘ s předpokladem, že původ kořene gud v litevské terminologii flóry a fauny (gūda-žolė, gūd-karklis, gūd-žvirblis aj.) je rovněž tentýž (Savukynas 1966: 193); 2) tvrdí se, že mnohá oikonyma a některé další místní názvy s gud pocházejí z osobního jména Gūdas, zatímco hydronyma a většina místních názvů jiných tříd se odvozují z litevského gūdas ‚Bělorus; člověk jiného nářečí‘; předpokládá se, že význam kořene gud etnonyma se v místních názvech mohl transformovat na ‚špatný, nevhodný, neužitečný, bezcenný‘ (Vanagas 1981: 125–126); 3) názvy řek Gūdas, Gūd-upis se odvozují od balt. *guda- ‚(na)kloněný‘, ‚ohýbající se‘ < balt. gud- ‚klonit se‘ (Mažiulis 1988: 420–421; 1996: 308–309); 4) při analýze oikonym se uvádí, že mohou pocházet z osobního jména Gūdas nebo
Straipsniai / Articles
109
Page 3
LAIMUTIS BILKIS
etnonyma gūdas (Razmukaitė 1998: 48, 49, 52, 58, 65, 71; Mickienė 2001: 65; Smoczyński 2007: 208); 5) názvy kamenů Gūdas se spojují s litevskými výrazy gūdė ‚brousek, brusný kámen‘ a gudėti ‚ostřit bruskem‘, zatímco hydronyma a toponyma spolu s etnonymem gūdas se odvozují od balt. guda- ‚drobný, malý; špatný, nepatrný; špatný, nedbalý; nepravý, špatný; obyčejný, obvyklý; pravý; divoký, nekultivovaný…‘, gud- ‚čistý, pravý‘, přičemž se nevylučuje, že v některých případech může být základem osobní jméno Gūdas (Karaliūnas 2004: 165–183); 6) názvy neobydlených míst, včetně hydronym, se považují za etnonymní nebo antroponymní (Mickienė 2001: 34; Endzelytė 2005: 73, 84, 112, 114, 170; Sviderskienė 2006: 52; 2010: 119; Bartkutė 2008: 78; Kačinaitė 2009: 64, 85; Morkūnas 2009: 989); 7) při tvrzení, že litevské místní názvy s gud mohou mít různý původ, se větší část názvů neobydlených míst odvozuje od etnonyma gūdas ‚Bělorus (někdy Polák nebo Rus); člověk jiného nářečí (Žemaiťané tak nazývají Aukštaiťany, mluvčí panevėžyského nářečí Kupiškėňany atd.)‘, přičemž se dodává, že v jejich kořenech gud význam ve většině případů přímo souvisí s tímto etnonymem (‚patřící Gudovi, místo obývané Gudem‘ apod.); rovněž se předpokládá, že většina oikonym pravděpodobně pochází z osobního jména Gūdas, ačkoli se nevylučuje ani jejich původ z etnonyma gūdas; kromě toho se nevylučuje ani možnost původu místních názvů v jižní Litvě z pr. gude ‚křovinatý porost, keře‘ (LVŽ III 334–335).
Za jedny z místních názvů nejproblematičtějších z hlediska původu (a tvoření) lze považovat toponyma Gūdas. Jak vyplývá z uvedeného přehledu, Aleksandras Vanagas odvozuje taková hydronyma a názvy kamenů od etnonyma gūdas, za etnonymní považuje název řeky z oblasti Pasvalysu také Renata Endzelytė (2005: 73). Vytautas Mažiulis se domnívá, že název řeky Gūdas pochází z balt. *guda- ‚(na)kloněný‘, ‚ohýbající se‘ < balt. gud- ‚klonit se‘, Simas Karaliūnas spojuje názvy kamenů s litevskými výrazy gūdė ‚brousek, brusný kámen‘, gudėti ‚ostřit bruskem‘, zatímco názvy jiných geografických objektů (řek, lesa, louky, pastviny, křovin, příkopu) odvozuje od balt. guda- ‚drobný, malý; špatný, nepatrný; špatný, nedbalý; nepravý, špatný; obyčejný, obvyklý; pravý; divoký, nekultivovaný…‘, gud- ‚čistý, pravý‘. Místní název (název samoty) Guds je doložen také v lotyšské toponymii. Odvozuje se od lotyšského guds ‚běloruský voroplavec‘ (Endzelīns 1956: 336–337).
Cílem tohoto článku je na základě shromáždění co největšího množství lingvistických a extralingvistických údajů předložit nejpravděpodobnější hypotézy původu a motivace několika místních názvů Gūdas1. Za tímto účelem je třeba přehledně představit okolnosti zachycení názvů z živého jazyka, analyzovat charakteristiky označovaných objektů (denotátů)
1 Cílem článku není všestranně ani kriticky analyzovat všechny dosud známé výklady původu těchto místních názvů. Směřuje pouze ke zjištění, která hypotéza původu je po analýze shromážděných údajů pravděpodobnější. Jinými slovy se předpokládá, že je důležitější předložit fakta a argumenty umožňující navrhnout nebo potvrdit jednu hypotézu než vyvracet jiné zveřejněné výklady původu.
110
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 4
Dėl kai kurių lietuvių vietovardžių Gūdas radimosi aplinkybių, kilmės ir motyvacijos
charakteristiky uvedené při zachycení místních názvů, jejich geografické okolí, možnosti vztahů mezi toponymy a apelativy z areálového (distribučního) hlediska, jakož i navrhnout a odůvodnit nejpravděpodobnější motivy vzniku názvů míst (objektů) Gūdas. Ve výzkumu se používají nejen tradiční ustálené etymologické metody, jako je srovnání s jinými litevskými a baltskými onýmy, litevskými apelativy a využití sémantických analogií, ale zohledňují se také historické a sociální zvláštnosti prostředí zkoumaných místních názvů; dostupný materiál o toponymech a jimi označovaných objektech se spojuje s reálným historickým kontextem, který je patrně nejobjektivnějším kritériem pro určení původu místních názvů.
Z živého jazyka je zachyceno 13 místních názvů Gūdas². Větší skupina byla zaznamenána v okolí Pūmpėnai v okrese Pasvalys: bažina, křoviny a louka v obci Kirkiliškis, řeka (říčka, potok) protékající městečkem Krikliniai a obcemi Daličkai, Račiškiai a Gūstadalis, pastvina v obci Račiškiai, brod v obci Ramonynė. Ostatní jednotlivé objekty pojmenované tímto názvem se nacházejí na různých místech Litvy: dva kameny v řece Nemunas, jeden z nich u městečka Darsūniškis v obci Kruonis, druhý na území dvora Dvareliškės v obci Aukštoji Panemunė v okrese Kaunas, kámen v obci Seiliūnai u Noragėliai v okrese Lazdijai na břehu říčky Lydekinė, jáma v obci Sveriai u Pajevonys v okrese Vilkaviškis, les v obci Mieleikiai u Vyžuonos v okrese Utena, bažinatý terén v obci Puodžiai v okrese Varėna, potok (příkop) protékající obcí Mediniai v obci Žemaitkiemis v okrese Ukmergė.
Nejvíce informací o okolnostech vzniku místních názvů, charakteru geografických objektů a jejich poloze bylo uvedeno při zaznamenání názvů kamenů nacházejících se v řece Nemunas³. V dotazníku pozemkových názvů dvora Dvareliškės v obci Aukštoji Panemunė⁴ sestaveném roku 1935 se píše, že kámen Gūdas je v řece Nemunas u hranice obce a dvora Dvareliškės⁵. V oddílu poznámek se vysvětluje: „Gudští voroplavci se tomuto kameni při plavbě vyhýbali. Při proplouvání zamýšleli nechat jednoho člověka vystoupit na kámen, aby ukázal potřebný směr vorům. Byl označen gudsky.“
² Tolik těchto názvů bylo nalezeno v kartotéce místních názvů zaznamenaných z živého jazyka (VK).
³ Názvy kamenů představují specifickou skupinu vlastních jmen, jejichž zařazení mezi místní názvy může vyvolávat určité pochybnosti. Na druhou stranu jsou kameny přírodními objekty zaujímajícími určité místo na povrchu reliéfu. Někteří badatelé onomastiky je dokonce řadí mezi oronyma – v tomto případě vycházejí z předpokladu, že do uvedené třídy patří nejen názvy hor, ale i názvy všech orografických objektů (srov. Agapkina, Berezovič, Surikova 2020). V tomto článku, s ohledem na jeho jiné, tedy nikoli terminologické cíle, jsou názvy kamenů apriorně považovány za místní názvy.
⁴ Místní názvy na území dvora sepsal učitel základní školy v Šilėnai Juozas Vitkauskas; jako informátor je uveden obyvatel Šilėnai Jurgis Dubosas.
⁵ Dnes se toto místo nachází v Kaunaské laguně.
Straipsniai / Articles
111
Page 5
LAIMUTIS BILKIS
Proto také vznikl tento název.“ V dotazníku města Darsūniškis6 je o kameni a jeho názvu méně údajů: uvádí se, že kámen je v řece Nemunas 2 km po proudu od městečka a že při plavbě po řece o něj vory zachytávají.
Jak je patrné z popisů, vznik názvu jednoho kamene souvisí s plavením vorů po řece Nemunas prováděným Gudy, druhého rovněž s plavením vorů. Nelze vyloučit, že vysvětlení původu názvů uvedená v dotaznících mohou být lidovou etymologií, avšak historické a etnografické údaje vedou k pochybnostem o tom. Výzkumy mnoha historiků a etnografů zdůrazňují, že Nemunas byl odedávna jednou z hlavních obchodních cest Litevského velkoknížectví, po níž se do Královce, Kuršské laguny, Rusně (odtud do Klaipėdy), Tylže a dalších míst kromě jiného plavily vory. Dřevo se plavilo také z území dnešního Běloruska. Například v publikaci věnované výzkumu organizace obchodu z přístavů Sapiegů a Radziwiłłů nacházejících se na horním toku Nemunu v sedmdesátých a osmdesátých letech 18. století se konstatuje, že z panství Radziwiłłů bylo roku 1770 celkem splaveno 1 192 klád (Sakalauskas, Poška 2020: 74). Plavení klád probíhalo ve dvou etapách – nejprve z Nového Sveržaně7 do Kaunasu, poté z Kaunasu do Rusně nebo Královce. Je třeba upozornit, že pro úsek z Nového Sveržaně do Kaunasu se najímalo více dělníků než pro plavení z Kaunasu do Královce. Podle autorů článku se více lidí najímalo kvůli složitějším přírodním podmínkám v prvním úseku vodní cesty – užšímu řečišti a větší členitosti toku (tamtéž). Lze předpokládat, že dalším důvodem, proč bylo k plavení vorů z území Běloruska do Kaunasu zapotřebí více lidí, byly peřeje, prahy a kameny, které se v Nemunu často vyskytovaly. Potvrzuje to i historický fakt uvedený ve zmíněné publikaci: v Rumšiškės se najímal kormidelník, který pomáhal provádět vory přes překážky v Nemunu zvané prahy (tamtéž, 72). Tato činnost pokračovala i později: roku 1825 bylo z Litvy a Běloruska po Nemunu přepraveno 2 500 a roku 1900 15 320 vorů (Pupienis 1989: 49).
Vory se z Běloruska přes Kaunas do Královce plavily až do první světové války. O jejich plavení po Nemunu a činnosti gudských voroplavců mnoho píše hydrolog Steponas Kolupaila, který v létě roku 1932 sám plul na člunu po Nemunu z městečka Liubčia do Hrodna, ve své monografii Nemunas (Kolupaila 1950). Podle něj je úsek Nemunu od Hrodna do Kaunasu bohatý na peřeje, tedy místa, kde je řečiště kamenité a proud silnější; proto bylo plavení vorů z horního toku této řeky velmi obtížné a mnohé vory se často rozbíjely. Z tohoto důvodu voroplavci, většinou Gudové z horního toku, pojmenovali peřeje názvy připomínající neštěstí
6 Místní názvy sepsal učitel základní školy v Darsūniškisu Petras Puplešys, který vyzpovídal obyvatele městečka Mikase Maculevičiuse, Adolfase Žukauskase a Jonase Zavistanavičiuse.
7 Nový Sveržan je sídlo v Bělorusku.
112
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 6
Dėl kai kurių lietuvių vietovardžių Gūdas radimosi aplinkybių, kilmės ir motyvacijos
názvy (tamtéž, 14). Společníkem vědce na cestě byl gudský voroplavec Ivan Trubka, který podle autora monografie před první světovou válkou několikrát ročně přepravoval vory z Liubčie nebo Stoupce do Jurbarkasu (s. 45–47). Monografie popisuje také peřeje Nemunu poblíž Kaunasu: zmiňuje se patrně nejnebezpečnější říční peřej Guoga nacházející se 4 km pod Darsūniškisem (s. 164), zdůrazňuje se, že v úseku mezi sídly Aštraga a Dvareliškis se nachází peřej Bičėnėtai pojmenovaná gudskými voroplavci, která je velmi nebezpečná, protože ze dna vyčnívají velké kameny, do nichž vory narážejí a rozpadají se (s. 167–168). Popsána je také Bičių peřej pod obcí Gastilionys a kamenitá místa Velnio Tiltas, Velnio Pirtis (s. 168), Žirgas (u obce Jakštonys), Bajorė (u obce Žiegždrius) a Kamendulė (u Pažaislis) (s. 174).
Údaje o tom, že Gudové přepravovali po Nemunu vory, lze nalézt v Slovníku litevského jazyka. V jeho hesle gudas je uvedena ilustrační věta Gudové plují na vorech po Nemunu do Rusně v Prusku, převzatá z Litevsko-polského slovníku Antanase Jušky (LKŽe). O nepochybném spojení Gudů s voroplavbou svědčí také lotyšská apelativa gūds, gudinis, gudinė ‚běloruský voroplavec‘ (LVV I 415, 675).
Jak je patrné, hlavní motiv vzniku názvu kamene uvedený v dotazníku pozemkových názvů dvora Dvareliškės (Gudové plavili vory) je nepochybně skutečný a historicky doložený. Skutečné je i to, že v okolí této obce se v Nemunu nacházely peřeje a velké kameny. Psalo se o tom také v díle polského archeologa a etnografa Zygmunta Glogera, který ve druhé polovině 19. století opakovaně plul po Nemunu z Hrodna do Kaunasu. Uvádí dokonce 7 velkých kamenů nacházejících se v Nemunu u obce Dvareliškės, mezi nimi i kámen Gūdas: Katilas (pol. Kocioł), Malakavičius (pol. Malachowicz), Malakavičiai (pol. Malachowicy), Velnio Tiltas (pol. Dyabelski most), Stiklinė (pol. Szklanka), Rusėnas nebo Gudas (pol. Rusak, czyli Gudas), Kirda (pol. Kirda) (Gloger 1903: 73).
Skutečné historické okolnosti jsou nejdůležitějším, nikoli však jediným argumentem umožňujícím domnívat se, že názvy kamenů Gūdas v Nemunu lze etymologicky s největší pravděpodobností spojovat s etnonymem gūdas. Tato možnost je přesvědčivá i ze strukturálního a sémantického hlediska. Jak vyplývá již z citovaných tvrzení hydrologů, historiků a etnografů, kameny a kamenitá místa (peřeje) v Nemunu způsobovaly voroplavcům mnoho potíží a neštěstí a přinášely jim mnoho starostí, takže názvy těchto objektů mívají často negativní kontextové konotace; srov. názvy nemunských peřejí Kiaulė, Paršiukai, Avinas (kamenitá peřej s prudce klesajícím proudem), Telyčia, Žirklės, Velnio Tiltas (Pupienis 1989: 55), Velnio Pirtis (Kolupaila 1950: 168;), název kamene Katilas (Gloger 1903: 73). Pejorativní význam mohou mít i některé názvy kamenů v jiných litevských řekách, srov. názvy kamenů v řece Neris Velniamindis, Velnio Tiltas, Bulius, Avinas (Vaitkevičius 2013: 47, 48, 51, 96–97), Karstas (Vaitkevičius 2014: 13), název kamene v řece Šventoji Grišką (pravděpodobně z litevského griška ‚ďábel‘) (LVŽ III 306), v řece Jūra Judōšiaus stovyklą nebo Velnio
Straipsniai / Articles
113
Page 7
LAIMUTIS BILKIS
rágas (LVŽ IV 195). Motivací názvů kamenů Gūdas odvozených od etnonyma tedy může být ‚špatný, zlý, nevhodný kámen‘. Na druhou stranu mohou být motivy vzniku těchto názvů snad memorialistické, založené na skutečnosti, že Gudové kolem těchto kamenů plavili vory, Gud vystoupivší na kámen křičel gudsky apod. Takové významy místních názvů jsou v litevské toponymii doloženy, srov. brod Ūbago (žebrák k němu došel), hora Birutės (Savukynas 1963: 239), bažina Dieduko, rovina Puodžiaus (Sviderskienė 2017: 90). Ze strukturálního hlediska by názvy kamenů Gūdas odvozené od etnonyma byly bez formálních slovotvorných prostředků utvořenými deriváty ze singuláru základových slov. Takový způsob tvoření je pro názvy kamenů velmi typický. Takto jsou utvořeny i mnohé již sémanticky pojednané názvy kamenů v Nemunu: Avinas, Katilas, Kiaulė, Telvčia aj. Je třeba zdůraznit také to, že značná část litevských názvů kamenů není příliš stará; jejich stáří rozhodně nesahá do období baltského prajazyka ani do ještě starších dob, srov. názvy kamenů Čebatėlis, Dievo Altorius, Dievo Blūdas, Dievo Krėslas, Dūšių Staliūkai, Fabrikantai (kámen v Nemunu u Rumišiškės!), Fėrmos akmuo, Geležinė Boba (LVŽ II 35, 265, 266, 417, 508; III 130), které (nebo jejichž jedna část) pocházejí z výpůjček, dále propria antroponymního původu Daujōčio Gryčėlė, Fıdrikų akmuo, Gągilo kūlis, Grigo akmuo, Grigōliaus akmuo, Grigučio akmuo, Ivoškiaus akmenys, Jánkų Bánkas, Jōnas, Juōzapas (LVŽ II 156, 513; III 8, 289, 292, 293; IV 88, 114, 173, 248), složené názvy odvozené od jiných místních názvů Gervinių akmuõ (z názvu bažiny Gervinės), Gri̇̀kiškio akmenas, Gri̇̀kiškio akmuõ (z názvu bažiny, hory a pole Gri̇̀kiškis) (LVŽ III 160, 296) aj. Vznik názvů kamenů Gūdas v poměrně pozdní době tedy není nemožný.
Etnonymní původ názvů Gūdas nepřímo dokládá ještě jedna toponymická analogie. V dotazníku pozemkových názvů obce Darželiai v meziválečném okrese Linkmenys je zaznamenán název louky Gudãakmenis. Význam tohoto toponyma je patrně ‚louka, na níž se nachází (nacházel) kámen *Gudãakmenis‘. Jeho kmen gudata mohl vzniknout z gūdas a z fonetického hlediska jej nelze odvozovat od gudė ‚brousek, brusný kámen‘ ani gudėti ‚ostřit bruskem‘. K domněnce, že názvy kamenů spíše vznikly z etnonyma gūdas než z litevských slov gudė nebo gudėti, vede také areálový aspekt analýzy místních názvů a apelativ. Onýmy a apelativa jsou totiž rozšířeny v oblastech různých nářečí: názvy kamenů se nacházejí na území západních aukštaitských kaunaských a jižních aukštaitských nářečí, zatímco obecná slova v Žemaitsku a Klaipėdském kraji (viz obr. 1).
Pro úplnost je třeba zdůraznit, že sémantická souvislost názvů kamenů se slovy označujícími broušení je možná⁸. Potvrzuje to i z živého jazyka zaznamenaný název kamene Galąstuvas⁹ ← litev. galąstuvas ‚nástroj k broušení, brousek,
⁸ Srov. tvrzení „obroušený kousek kamene nebo skály používaný k broušení je právě brousek“ (Karaliūnas 2004: 172).
⁹ Název byl roku 1986 zaznamenán v obci Ketūnakiai v okolí Žlibinai v okrese Plungė.
114
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 8
Dėl kai kurių lietuvių vietovardžių Gūdas radimosi aplinkybių, kilmės ir motyvacijos
OBR. 1. Rozšíření názvů kamenů Gūdas a litevských výrazů gūdė, gudėti (vytvořeno pomocí map Google).
▼ Gūdas ● gūdė ★ gudėti
brousek, pustaš’ (LVŽ III 47). Již uvedené skutečnosti však vedou k pochybnostem, že názvy kamenů Gūdas mají takový význam (a původ).
Spojit název kamene Gūdas z oblasti jižních Aukštaiťanů s etnonymem gūdas je samozřejmě obtížnější, protože chybějí údaje o poloze tohoto objektu, jeho účelu a dalších okolnostech. Jak bylo uvedeno, zaznamenavatel pouze uvedl, že kámen leží na břehu říčky Lydekinė. V tomto případě je třeba nejvíce spoléhat na areálový aspekt – názvy a apelativa gūdė, gudėti jsou rozšířeny v oblastech různých nářečí.
Při objasňování možného původu názvů řek Gūdas je rovněž třeba samostatně pojednat o informacích souvisejících s jejich zachycením z živého jazyka. Jak bylo uvedeno, jsou doložena 2 potamonyma: řeka (říčka, potok) protékající okolím Pumpėnai10 a
10 Název byl zaznamenán roku 1935 v dotazníku pozemkových názvů obce Gustadalis, roku 1938 v dotazníku obce Daličkai a také roku 1983 v obci Gustadalis. Označovaný objekt je popsán jako potok široký 3–4 m, který teče pouze po vydatných deštích, na podzim a na jaře, zatímco v létě vysychá.
Straipsniai / Articles
115
Page 9
LAIMUTIS BILKIS
OBR. 2. Místní názvy s Gud– v okolí Pumpėnai (vytvořeno pomocí map Google). ✦ Gūstadalis (Gūdstadalis), obec ◈ Gūdas, řeka ● Gūdas, pastvina ★ Gūdas, brod ▼ Gūdas, bažina, křoviny, louka
Potok nacházející se na území obce Mediniai v obci Žemaitkiemis, který je v dotazníku pozemkových názvů z roku 1935 nazýván příkopem¹¹.
Je třeba upozornit na to, že řeka Gūdas v okolí Pumpėnų protéká vesnicí Gustadalis a na jejím území se vlévá do řeky Pyvesa. Oficiální podoba názvu vesnice Gūstadalis je nejspíše sekundární a vznikla z původní podoby Gūd–stadalis¹², odvozené od etnonyma gūdas nebo osobního jména Gūdas¹³ a litevských výrazů stadalà, stadãlė ‚příjezdný dům s přístřeškem pro ustájení koní; přístřešek pro koně u příjezdného stavení—
¹¹ V dotazníku se uvádí, že příkop (strouha) je 0,25 km dlouhý, hluboký a má strmé svahy. ¹² V dotazníku pozemkových názvů obce Gustadalis z roku 1935, který sestavil učitel základní školy v Rimkūnai Antanas Sokas, je ve sloupci „Název v nářečí místních obyvatel“ zapsán název obce Gūdstadalis, zatímco ve sloupci „Název napsaný spisovným jazykem“ je uvedeno Gūstadalis. ¹³ Pvd. Gūdas je doloženo také v obci Pumpėnai – viz LPDB.
116
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 10
Dėl kai kurių lietuvių vietovardžių Gūdas radimosi aplinkybių, kilmės ir motyvacijos
u hostince’. Takovou změnu forem lze vysvětlit vypadnutím znělostně oslabeného d: Gūd-stadalis ‘hostinec nebo přístřešek patřící člověku gudské národnosti nebo člověku s příjmením Gudas’ → Gūt-stadalis → Gūstadalis¹⁴. Řeka Gūdas tedy protéká vesnicí, jejíž název lze přímo nebo nepřímo (prostřednictvím osobního jména Gūdas) spojovat s etnonymem gūdas. Vzhledem k tomu, že místní názvy téže toponymické mikrosoustavy by sotva mohly mít různý původ, bude tento název řeky rovněž nejspíše odvozen od etnonyma, nikoli od baltského *guda- ‘(na)kloněný’, ‘ohýbající se’ < balt. gud- ‘ohýbat se’. Motivaci lze v tomto případě spojovat se vztahy příslušnosti (‘tekoucí přes gūdova pole, patřící gūdovi’) nebo s pejorativním hodnocením denotátu (‘malá řeka, která neteče vždy a v létě vysychá’). K uvedené mikrosoustavě navíc patří také názvy bažiny, brodu (přes řeku Svalia), pastviny, křovin a louky zapsané v témže místním prostoru (v sousedících vesnicích) Gūdas (viz obr. 2), které jsou zřejmě rovněž příbuzného původu, tj. etnonymického.
Další potamonymum bylo, jak již bylo uvedeno, v meziválečném období zapsáno v anketě místních názvů vesnice Medinos v okrese Žemaitkiemis¹⁵. Při analýze jeho původu by mohl být důležitý kontext ostatních toponym této vesnice. V téže anketě je vedle názvu příkopu (strouhy) Gūdas uveden také název pomalu tekoucího potoka, který v létě vysychá, Mozūras (dial. Mazūras). Ten nepochybně pochází z etnonyma mozūras ‘člověk mazurské etnické skupiny’, srov. mozūrai ‘velká etnická skupina Poláků žijící v severozápadním Polsku a hovořící samostatným polským dialektem’ (viz také Vanagas 1981: 220). Lze tedy konstatovat sémantickou paralelu téže mikrosoustavy (území téže vesnice): potamonyma etnonymického původu Gūdas a Mozūras. Motivace názvu příkopu Gūdas má nejspíše pejorativní odstín: jak se uvádí v anketě, pojmenovaný příkop je hluboký a má strmé svahy, lze jej tedy označit za ‘nebezpečný, nepoužitelný, špatný, zlý’. Pokud jde o sémantickou paralelu Gūdo a Mozūro, je třeba dodat, že v litevské toponymii je doložen ještě jeden litevský hydronym Mozūras – název příkopu v okrese Raudondvaris. Kromě toho se názvem Mozūras označuje vyvýšenina v okrese Sasnava a pole i louka v okrese Alsėdžiai (VK). Tyto skutečnosti mimo jiné znovu potvrzují tvrzení, že litevské místní názvy mohou být tvořeny z jednotného čísla etnonym, aniž by získaly jakékoli další formální slovotvorné formanty.
¹⁴ K jinému výkladu původu (od osobního jména Gūstas a lit. dalis) viz Endzeltytė 2005: 62.
¹⁵ Zapsala učitelka základní školy v Žemaitkiemisu Kostė Banelytė, která vyslechla obyvatele vesnice Medinos Vladasa Terėkase.
Straipsniai / Articles
117
Page 11
LAIMUTIS BILKIS
ZÁVĚRY
1. Místní názvy Gūdas zapsané z živé litevštiny patří k různým toponymickým třídám (podtřídám) – hydronymům (názvy potoků, příkopů a brodů), helonymům (názvy bažin a rašelinišť), agronymům (názvy pastvin a luk), drimonymům (názvy lesů a křovin); kromě toho se tímto onymem označují kameny a nízko položené místo (prohlubeň). Taková rozmanitost označovaných objektů předpokládá možnou různorodou motivaci těchto toponym a různé hypotézy výkladu jejich původu, které se odrážejí v dosavadních pracích badatelů toponymie. Při objasňování, jaký původ místních názvů Gūdas je nejpravděpodobnější, je třeba věnovat pozornost všem známým lingvistickým i extralingvistickým okolnostem jejich zápisu a fungování.
2. Na základě informací o označovaných objektech a jejich názvech (motivaci názvů) uvedených v primárních záznamových pramenech, jejichž reálnost potvrzují historická a etnografická data, lze poměrně spolehlivě tvrdit, že názvy kamenů v řece Nemunas Gūdas jsou etnonymického původu, tj. pocházejí z lit. gūdas ‘Bělorus (někdy Polák nebo Rus); člověk z jiného nářečí’. Motivační vztah názvů k etnonymu může být jak přímý, založený na pamětní motivaci, tak sekundární, podmíněný transformací významu etnonyma v toponymech, spojenou se vznikem pejorativního odstínu (‘špatný, zlý, nepodařený kámen’). Tuto verzi původu podporuje také místní název Gūdā-akmenis, jehož kmen guda může pocházet pouze z gūdas a foneticky jej nelze odvozovat od gūdė ‘brusný kámen, brousek’ nebo gudėti ‘brousit pomocí gūdy’, což představuje sémantickou analogii. Možnost odvození od gūdė, gudėti oslabují také údaje areálového výzkumu: tato obecná slova a názvy kamenů jsou rozšířeny v oblastech různých nářečí.
3. Název řeky v okolí Pumpėnai Gūdas rovněž nejspíše pochází z litevského etnonyma gūdas. Toto tvrzení podporuje kontext místních názvů nacházejících se v jejím okolí, které mohou mít tentýž původ. Toponymickou mikrosoustavu tvoří místní názvy různých tříd a některé z nich, například název vesnice, kterou protéká Gūdas, Gūstadalis ← Gūd-stadalis, zjevně nelze odvozovat od balt. *guda- ‘(na)kloněný, ‘ohýbající se’ < balt. gud- ‘ohýbat se’.
4. Etnonymickou verzi původu potamonyma Gūdas z okresu Žemaitkiemis lze především podpořit sémantickou paralelou téhož toponymického pole: název potoka Mozūras, který se nachází v téže vesnici, je nepochybně odvozen od etnonyma mozūras ‘člověk mazurské etnické skupiny’, takže lze konstatovat sémantickou korelaci hydronym Gūdas a Mozūras. Motivaci názvu příkopu Gūdas je nejspíše třeba spojovat s negativním hodnocením denotátu – příkop je hluboký a má strmé svahy, a proto je ‘nebezpečný, nepodařený, špatný, zlý’.
5. Odvozování místních názvů Gūdas od etnonyma gūdas ve tvaru nominativu jednotného čísla neodporuje slovotvorným analogiím jiných toponym etnonymického i jiného původu
118
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 12
Dėl kai kurių lietuvių vietovardžių Gūdas radimosi aplinkybių, kilmės ir motyvacijos
analogie, srov. Možūras, příkop v okrese R a u d o n d v a r i s, vyvýšenina v okrese Sasnava, pole a louka v okrese Alsėdžiai, Katilas, Sitklinė, kameny v Nemunasu, Avinas, Bulius, kameny v Neris a aj.
Z K R A T K Y
ap. – okolí avd. – osobní jméno balt. – baltský dial. – nářeční lat. – lotyšský
lenk. – polský liet. – litevský pvd. – příjmení r. – okres
L I T E R A T U R A A P R A M E N Y
Agapkina Tatiana A., Berezovich Elena L., Surikova Olesia D. 2020: Агапкина, Татьяна А., Березович, Елена Л., Сурикова, Олеся Д. Имена камней в заговорах восточных славян [Imena kamnei v zagovorakh vostochnykh slavian], Moskva: РАН [Moskva: RAN].
Bartkutė Nerija 2008: Joniškio rajono teritorijos toponimija: daryba ir raidos polinkiai: doktorská disertace, Šiauliai: Vytautas Magnus University, Šiaulių universitetas.
Endzelīns Jānis 1956: Latvijas PSR vietvārdi 1(1), Rīgā: nakladatelství Akademie věd Lotyšské SSR.
Endzelytė Renata 2005: Šiaurės vidurio Lietuvos vietovardžiai: doktorská disertace, Kaunas: Vytautas Magnus University.
Gloger Zygmunt 1903: Dolinami rzek. Opisy podróży wzdłuż Niemna, Wisłu, Bugu i Biebrzy, Warszawa: Nakład Ferdynanda Hosicka.
Kačinaitė Dalia 2009: Priesaginės darybos lietuvių oronimai: doktorská disertace, Vilnius–Kaunas: Lietuvių kalbos institutas, Vytautas Magnus University.
Karaliūnas Simas 2004: Baltų praeitis istoriniuose šaltiniuose 1, Vilnius: Litevský jazykový institut.
Kolupaila Steponas 1950: Nemunas, Chicago: publikace Společnosti litevského katolického tisku.
LKŽe — Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), redakční rada G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, hlavní redaktorka G. Naktinienė, elektronická verze, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008 (aktualizovaná verze, 2017). Přístup online: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas.
Straipsniai / Articles
119
Page 13
LAIMUTIS BILKIS
LPDB – Lietuvių pavardžių duomenų bazė. Přístup online: https://ekalba.lt/pavardziu-duomenu-baze/.
LVŽ II – Lietuvos vietovardžių žodynas 2, autoři L. Bilkis, G. Blažienė, M. Norkaitienė, M. Razmukaitė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, odpovědný redaktor L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014.
LVŽ III – Lietuvos vietovardžių žodynas 3, autoři V. Adamonytė, L. Bilkis, G. Blažienė, D. Kačīnaitė-Vrubliauskienė, M. Norkaitienė, M. Razmukaitė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, odpovědný redaktor L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2018.
LVŽ IV – Lietuvos vietovardžių žodynas 4, autoři L. Bilkis, G. Blažienė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, odpovědný redaktor L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021.
Mažiulis Vytautas 1988: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 1, Vilnius: Mokslas.
Mažiulis Vytautas 1996: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 3, Vilnius: nakladatelství věd a encyklopedií.
ME I – Mīlenbahs Kārlis. Latviešu valodas vārdnīca. Rediģējis, papildinājis, turpinājis J. Endzelīns 1, Rīgā: vydalo ministerstvo školství, 1923–1925.
Mickienė Ilona 2001: Telšių rajono toponimų daryba: doktorská disertace, Kaunas: Vytautas Magnus University.
Morkūnas Kazys 2009: Jazyk země Gelvonajského kraje. – Gelvonai, Vilnius: Versmė, 980–1016.
Pupienis Antanas 1989: Po řekách pluly vory. – Kraštotyra 23, 49–58.
Razmukaitė Marija 1998: Lietuvos priesaginiai oikonimai: doktorská disertace, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Vytautas Magnus University.
Sakalauskas Darius, Poška Aivaras 2020: Organizace obchodu po řece Nemunas z přístavů Sapiegů a Radziwiłłů na horním toku této řeky v šedesátých a sedmdesátých letech 18. století. – Lietuvos istorijos studijos 45, 61–78.
Savukynas Bronys 1963: Litevská místní jména v genitivu. – Lietuvių kalbotyros klausimai 6, 235–246.
Savukynas Bronys 1966: Názvy jezer. – Lietuvių kalbotyros klausimai 8, 183–194.
Smoczyński Wojciech 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego, Vilno: Vilniuská univerzita, Filologická fakulta.
Vaitkevičius Vykintas 2013: Nerìs. 2007 metų ekspedicija 3, Vilnius: Mintis.
Vaitkevičius Vykintas 2014: Nerìs. 2007 metų ekspedicija 4, Vilnius: Mintis.
Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, Vilnius: Mokslas.
VK – Abėcėlinė vietovardžių, surinktų iš gyvosios kalbos, kartoteka. Uchováváno v Centru výzkumu baltských jazyků a onomastiky Litevského jazykového institutu.
O okolnostech vzniku, původu a motivaci některých litevských toponym Gùdas
SHRNUTÍ
Toponyma Gùdas lze z hlediska původu (a slovotvorby) považovat za některá z nejproblematičtějších litevských toponym s kořenem gud. Aleksandras Vanagas odvozuje takové názvy řek a kamenů od etnonyma gùdas; Vytautas Mažiulis se domnívá, že název řeky Gùdas pochází z balt. *guda- ‘ohnutý’, ‘sklánějící se’ < balt. gud- ‘ohýbat’; Simas Karaliūnas odvozuje názvy kamenů od lit. gudė ‘brusný kámen, brousek’, gudėti ‘brousit pomocí brousku’ a názvy dalších geografických objektů spojuje s balt. guda- ‘drobný, malý; prostý, chudý; skrovný, nedbalý; neskutečný, obyčejný; běžný, obvyklý, skutečný; divoký, neobdělávaný...’, gud- ‘čistý, skutečný’.
Většina informací o okolnostech vzniku těchto toponym, druhu geografických objektů, které označují, a jejich poloze byla uvedena v záznamech názvů kamenů nacházejících se v řece Nemunas. Anketa místních názvů z roku 1935 uvádí, že kámen Gùdas leží v řece Nemunas u Kaunasu, na hranici mezi vesnicí a panstvím Dvareliškės. V části Poznámky je následující zápis: „Při plavení klád po řece se voraři, původem gudai, snažili tomuto kameni vyhnout. Když se ke kameni přiblížili, poslali voraře, aby se postavil na kámen a ukázal správný směr. Křičíval v jazyce gudų. Proto dostal kámen takové jméno.“ Anketa z Darsūniškisu obsahuje o kameni a jeho názvu méně údajů: uvádí se, že kámen leží v řece Nemunas 2 km pod městem; při plavení klád po řece do něj narážely. Většina historiků a etnografů ve svých studiích zdůrazňuje, že řeka Nemunas byla od dávných dob jednou z hlavních obchodních cest Litevského velkoknížectví, po níž se kromě jiného zboží plavily klády do Královce, the
Straipsniai / Articles
121
Page 15
LAIMUTIS BILKIS
Kuršský záliv, Rusnė, Tilsit. Dřevěné klády se přepravovaly také z území dnešního Běloruska. Úsek řeky Nemunas od Grodna do Kaunasu je plný peřejí, tj. míst, kde je koryto řeky plné kamenů a voda teče rychle, takže plavení vorů z horního toku je velmi obtížné; nemálo vorů se rozpadalo. Z tohoto důvodu voraři, obvykle gudai z horního toku, nazývali peřeje jmény připomínajícími neštěstí. Proto je hlavní motiv vzniku názvu kamene (plavení dřeva gudai) uvedený v anketě místních názvů panství Dvareliškės zcela pravdivý a historicky doložený. Motivací názvů kamenů odvozených od etnonyma Gūdas může být ‘špatný, zlý, neužitečný kámen’. Na druhou stranu mohou být motivy vzniku takových názvů pamětní a podporované skutečností, že gudai plavili vory s dřevem kolem těchto kamenů.
Řeka z okolí Pumpėnai, Gūdas, protéká vesnicí Gustadalis a na jejím území se vlévá do řeky Pyvesa. Úřední podoba názvu vesnice Gūstadalis je nejspíše sekundární a vznikla po vypadnutí neznělé souhlásky d z primární podoby Gūd-stadalis odvozené od etnonyma gūdas nebo osobního jména Gūdas a lit. stadalà, stadalė ‘hostinec s přístřeškem pro koně; přístřešek pro koně na dvoře hostince’. Řeka Gūdas tedy protéká vesnicí, jejíž název lze přímo nebo nepřímo (prostřednictvím osobního jména Gūdas) spojovat s etnonymem gūdas. Vzhledem k tomu, že toponyma téže toponymické mikrosoustavy by sotva mohla mít různý původ, lze název řeky nejspíše odvodit od etnonyma, nikoli od balt. *guda- ‘ohnutý’, ‘sklánějící se’ < balt. gud- ‘ohýbat se’. V tomto případě souvisí motivace se vztahem příslušnosti (‘tekoucí přes pole gudase; patřící gudasovi’) nebo s pejorativním hodnocením denotátu (‘malá řeka, která neteče stále a v létě vysychá’).
Při analýze názvu příkopu Gūdas nacházejícího se ve vesnici Medinos v okrese Žemaitkiemis by mohl hrát důležitou roli kontext ostatních toponym této vesnice. Vedle názvu příkopu Gūdas je v téže anketě uveden název pomalu tekoucího potoka, který v létě vysychá, Možūras. Ten nepochybně pochází z etnonyma možūras ‘člověk mazurské etnické skupiny’, srov. možūrai ‘velká etnická polská skupina v severozápadním Polsku hovořící samostatným polským nářečím’. Lze tedy konstatovat sémantickou paralelu téže mikrosoustavy: potamonyma etnonymického původu Gūdas a Možūras. Motivy vzniku názvu příkopu Gūdas mají nejspíše pejorativní odstín: jak je uvedeno v anketě, označovaný příkop je hluboký a má strmé svahy, lze jej proto považovat za ‘nebezpečný, nepoužitelný, špatný, zlý’.
