DALIA SVIDERSKIENĖ

Institut litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0003-3060-4713

Směr vědeckého výzkumu: onomastika (výzkum tvoření vlastních jmen, nominace, motivace a sémantiky).

DOI: doi.org/10.35321/all88-04

STRUKTURA TOPONOMASTICKÉ VRSTVY V SOCIÁLNĚ-GEOGRAFICKÉM PROSTORU VESNICE ŠEIMYNIŠKĖLIAI PODLE ÚDAJŮ DOTAZNÍKU ŽEMĖS VARDŲ (1935)

Struktura toponymické vrstvy v sociálně-geografickém prostoru vesnice Šeimyniškėliai na základě dotazníku Land Names (1935)

ANOTACE

Na základě souboru vlastní lexiky z dotazníku Žemės vardų (1935) vesnice Šeimyniškėliai v okrese Anykščiai v Utenském kraji, vyznačujícího se toponomastickou rozmanitostí 97 jednotek, byla provedena a v článku je představena komplexní analýza onym zapsaných z živého jazyka v prostoru této vesnice. Standardizované dotazníkové listy zachytily extralingvistické informace získané od informátorů metodou rozhovoru o struktuře sídla, detailech krajiny a poznámkách založených na zkušenostech místních obyvatel, jakož i encyklopedické údaje o regionu a jeho územních znacích Šeimyniškėliaiský hradní vrch (Vóruta), staré pohřebiště Šeimyniškėliai Kapaniča, vesnici Šeimyniškiai, řekách povodí Šventoji Elmė a Vólupis, jakož i nomenklaturní systém lineárních objektů – cest a (příčných) uliček, jinak zvaných ūlytėlės – typické pro aukštaitskou ulicovou vesnici; to umožnilo nahlédnout do prostoru osídleného místa jak „zevnitř“ (z pozice pojmenovatele), tak „zvenčí“, tj. zhodnotit názvy míst z lingvistické perspektivy, rekonstruovat soudržnou identitu místa a jeho názvů a objasnit (interpretovat) obsah časoprostoru aktualizovaný v užívání jazykového společenství, jeho orientační priority a komunikační vodítka.

Straipsniai / Articles

71

DALIA SVIDERSKIENĖ

KLÍČOVÁ SLOVA: význam názvů míst v užívání jazyka, motivace, onomastické důvody pojmenování, psychologické důvody pojmenování, explikace mnohovrstevné toponymické struktury.

ANNOTATION

Na základě toponymicky rozmanitého souboru 97 vlastních jmen z vesnice Šeimyniškėliai (okres Anykščiai, Utenský kraj), zachyceného v dotazníku Land Names (1935), byla provedena a v článku je prezentována komplexní analýza onym získaných z mluveného jazyka v prostoru sídla. Extralingvistické informace o struktuře sídla a prvcích jeho krajiny, získané od informátorů během rozhovoru a zaznamenané ve standardizovaných listech dotazníku, dále poznámky založené na zkušenostech místních obyvatel a encyklopedické údaje o regionu a jeho územních znacích Šeimyniškėliaiský hradní vrch (Vóruta), staré pohřebiště Šeimyniškėliai Kapanica, vesnice Šeimyniškiai, řeky povodí Šventoji Elmė a Vólupis, nomenklaturní systém lineárních objektů, tj. cest a (příčných) ulic, jinak nazývaných ūlytėlės, takzvané lineární vesnice typické pro region Aukštaitija, nám umožnily nahlédnout do prostoru obydleného sídla jak „zevnitř“ (z pozice informátora), tak „zvenčí“, tj. zhodnotit názvy míst z lingvistické perspektivy, rekonstruovat soudržnou identitu oblasti a jejích názvů, interpretovat obsah časoprostoru vyjádřený v mluveném jazyce představitelů jazykového společenství, jejich orientační priority a komunikační vodítka.

KLÍČOVÁ SLOVA: význam názvů míst v užívání jazyka, motivace, onomastické důvody pojmenování, psychologické důvody pojmenování, explikace mnohovrstevné toponymické struktury.

ÚVOD

V jazykovědě se motivace obvykle definuje jako vztah slova k jiným slovům, morfémům apod., které určují volbu formálního složení slova a podmiňují jeho význam (viz Jakaitienė 1980: 26 o obecných slovech), extralingvistická příčina volby nebo vytvoření potřebného vlastního jména k pojmenování určitého objektu (viz Podołskaja 1978: 87 o vlastních jménech). Jak ukazují výsledky výzkumu litevské toponymie (LOFGN 2019, ed. Grasilda Blažienė, Laimutis Bilkis; Tamulaitienė 2021 aj.), vlastní lexika má tendenci obnovovat se „využíváním“ existujícího jazykového celku a způsobů tvorby jmen. Takto vzniklá odvozená, složená a víceslovná jména

72

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Toponomastinio sluoksnio struktūra socialinėje–geografinėje Šeimyniškėlių kaimo erdvėje Žemės vardų anketos (1935) duomenimis

rozsáhlejší onymy složené struktury s předložkovými komponenty mají v jazyce oporu a jsou motivovány. Výzkumy nominace a motivace reprezentantů různých sémantických skupin (fytonym, zoonym, mykonym, osobních jmen, místních jmen)¹ odhalily nejtypičtější rysy obecných a vlastních lexikálních jednotek tvořících skupiny, nejcharakterističtější motivaci podmíněnou jak objektivními, tak subjektivními příčinami². V poslední době se do pole výzkumu nominace dostávají také topografické jednotky uzavřených obydlených prostorů a jejich skupiny. Veslava Sidaravičienė (2018) zkoumala urbanistický prostor Vilniusu s jeho autentickým vícejazyčným celkem, vlastní lexiku vesnic, měst a zahrádkářských osad zkoumali Razumovas 2013; Mezenko 2015; 2017; Mezenko, Vasil’eva, Galkovskaja 2017 aj. Tento typ onymie má pro označení uvedených tematických skupin samostatný termín konlokatonim (lat. conlocationem) ‚název sídla‘. Podle výsledků provedených výzkumů se při označování specifických topografických objektů v hranicích sídla uplatňuje řada rysů zjištěných na různých jazykových rovinách – lexikálně-sémantické, nominativní, strukturální, gramatické a lingvokulturní. Rysy odlišující lexiku jedné skupiny od druhé jsou tyto: rozsah jmen odpovídající různým principům nominace, míra produktivity zjištěných modelů, počet a poměr strukturálních (derivačních) typů jmen, soubor nomenklaturních termínů, orientační priority obyvatel sídel aj. Po analýze nominátů obydlených míst se tvrdí, že uvedené varianty názvů topografických objektů je třeba považovat za autonomní kategorie názvů uvnitř sídla, reprezentující sektor konlokací (viz také Mezenko 2017). Výzkum názvů topografických objektů fungujících v sídlech různých typů má tedy perspektivu – při použití v komparativním aspektu poskytuje další materiál nejen ke stanovení rozdílů, ale i společných tendencí. Sektor konlokací je vzhledem ke své specifičnosti zvláště vhodným objektem antropocentricky orientované lingvistiky, neboť v rámci kognitivního směru se jazyk zkoumá společně s dalšími složkami: reakcí jedince na okolí, myšlením, vzpomínkami a představivostí, což umožňuje zjistit, jakou úlohu hrají jazykové formy při odrážení specifických rysů těchto procesů a specifičnosti využití získaných výsledků (srov. Wulf 2000; Blanár 2004; Selivanova 2012; Wenzel 2014: 384–385; Skorupa 2021; Sviderskienė 2022 aj.). Kromě toho se v nejnovějším toponymickém výzkumu změnilo také pojetí významu jazykové jednotky; chápe se jako ztělesnění určitého pojmu, části integrálního systému všech pojmů. Mnohovrstevný systém pojmů, jeho strukturální rysy, na nichž

¹ K těmto výzkumům viz také Sviderskienė 2022: 44.

² K těmto důvodům viz Butkus 1995: 25; Wenzel 2014: 188.

Straipsniai / Articles

73

DALIA SVIDERSKIENĖ

zvláště závisí také definice nominace, umožňuje rovněž pochopit a vysvětlit volbu toho či onoho jazykového prostředku v kontextu celého sémantického pole, k němuž náleží.

V litevské toponymii se názvy malých územních jednotek označují jako žemėvardžiai^³, zkoumají se v rámci regionálních výzkumů, avšak do podrobnějšího topografického výzkumu územního sektoru dosud zahrnuty nebyly. Podle údajů regionálních výzkumů mají prostorový odkaz, vypovídají o charakteru a rozvoji sídla a o ekonomickém využívání území, odrážejí přírodní rysy určitého prostoru. Žemėvardžiai umožňují rekonstruovat obsah minulého století a současně obnovit aktuální témata venkovského obyvatelstva meziválečného období. Správné pojetí těchto onym poskytuje bohatý materiál pro výzkum krajiny, hospodářské činnosti obyvatel, poznání etnické příslušnosti apod. Žemėvardžiai zachycují mnoho termínů, které tato místní jména utvářejí; jejich normativní pravopis je důležitý jak pro lingvistiku, tak pro kartografii. K důvodům, které inspirovaly tento výzkum specifických topografických objektů v hranicích sídla, je třeba zmínit také nebezpečí ztráty žemėvardžių. Všeobecně se uznává, že žemėvardžiai jsou zvláštními jazykovými a historickými dokumenty pro onomastiku, jazykovědu, historii, geografii a další vědní obory (Waser 2004: 349; Wenzel 2014: 167).

Na základě souboru vlastních lexikálních jednotek z dotazníku Žemės vardų^⁴ (1935) vesnice Šeimyniškėliai v okrese Anykščiai v Utenském kraji, vyznačujícího se toponomastickou rozmanitostí 97 míst, je dále v článku popsána významová rekonstrukce části meziválečného dědictví, která poskytla informace o fungování vnitřního mechanismu jazyka a odhalila interakci vlastních jmen zapsaných v sídle s celým myšlenkovým obsahem jedince.

Podle současných encyklopedických údajů se vesnice Šeimyniškėliai nachází v samosprávě Anykščiai 1,5 kilometru severně od Anykščiai. Západním okrajem přiléhá k levému břehu řeky Šventoji, severozápadním k řece Variaus. Vesnicí protéká řeka Eĺmė – levostranný přítok Šventoji, Vėlpuis – levostranný přítok Eĺmė; nachází se zde také jejich soutok. Vesnice Šeimyniškėliai sousedí s vesnicemi Gōjaus, Pavariai, Paelmis a Naujieji Eĺmininkai a s městem Anykščiai. Šeimyniškėliaiský hradní vrch zvaný Vōruta se nachází na severním okraji Anykščiai u silnice do Rokiškisu, poblíž vesnice Naujieji Eĺmininkai (viz obr. 1).

³ K rozsahu pojmu žemėvardis viz Sviderskienė 2020. Ve vědecké publikaci je na základě Instrukcija Lietuvos žemės vardynui surašyti Kazise Alminauskise (dále jen LŽVI) objasněno utváření termínu v kontextu celostátního soupisu místních jmen do dotazníků litevského pozemkového jmenného registru v letech 1935–1937.

⁴ Poskytovateli toponomastických informací byli Vincas Tuskenis a Anelė Pakštienė, oba se narodili v Šeimyniškėliai. Jak se uvádí v dotazníku, informátoři patřili do věkové skupiny 40–60 let (v dotazníku je věkový interval informátorů uveden v letech).

74

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Toponomastinio sluoksnio struktūra socialinėje–geografinėje Šeimyniškėlių kaimo erdvėje Žemės vardų anketos (1935) duomenimis

OBR. 1. Současné územní uspořádání vesnice Šeimyniškėliai a hradního vrchu Šeimyniškėliai podle údajů mapy Google (zhlédnuto 2022–09–08)

Hradní vrch zkoumal v letech 1990–2005 archeolog Gintautas Zabiela⁵. Dnes jde o nejdůkladněji prozkoumaný hradní vrch v Litvě a jeden z nejdůkladněji zkoumaných v celé východní Baltice. Tento protáhlý koňskému sedlu podobný kopec stojí mezi dvěma roklemi, uprostřed čtyřnásobného hřebene, a od druhé části hřebene je oddělen hlubokými příkopy. Svahy hradního vrchu jsou dnes vysoké jen asi 25 m, jsou však velmi strmé. Podle dendrochronologických výzkumů byl hradní vrch vybudován roku 1232. Je spojován s jediným známým hradem krále Mindaugase, Vórutou⁶. V tomto ohledu působí odkaz na hradní vrch z dnešní perspektivy také jako turistická (ba dokonce komerční) atrakce – centrum přitažlivosti v obytné lokalitě.

Cílem článku je na základě vzájemně souvisejících historicko-kulturních údajů o krajině a obydlené lokalitě a empirického materiálu získaného a zapsaného metodou rozhovoru v roce 1935 provést podrobný výzkum vesnické toponymie zachycené v mluveném jazyce: analyzovat podobu a význam názvů sídla a jeho okolí

⁵ Podrobněji viz Zabiela 1992; 1992a; 1993.

⁶ Podrobněji viz hesla VLEe. Dostupné online: https://www.vle.lt/straipsnis/seimyniskiu-pilia-kalnis/; https://www.vle.lt/straipsnis/voruta/ [citováno 2022–09–27].

Straipsniai / Articles

75

DALIA SVIDERSKIENĖ

a interpretovat význam získaných odvozených lingvistických údajů, vysvětlit identitu místa a jeho názvů, popsat vzájemné rozmístění a souvislost (strukturu) složených částí obydleného místa v prostoru.

Při plnění cíle je třeba řešit tyto úkoly: 1) analyzovat informace o označovaných objektech zachycené v dotazníku; 2) zhodnotit tehdejší situační údaje zapsané z mluveného jazyka na základě slov či výroků informátorů o objektech; 3) porovnat je se starou a nářeční lexikou a její sémantikou zachycenou v elektronickém Lietuvių kalbos žodyne (dále jen LKŽe); 4) identifikovat nejobjektivnější a nejsubjektivnější příčiny procesu pojmenování; 5) odhalit znak či znaky pojmenování; 6) vysvětlit: a) co místní jména v užívání znamenala (konotovala), b) jakou informaci o objektu předávala a jaký pojem (jeho část) označovala; 7) zapsat schémata onomastické nominace reprezentovaná místními jmény.

Hodnota výzkumu: údaje z výsledků výzkumu poslouží ke shromažďování, systematizaci a začleňování jazykových údajů a jejich typů a modelů do širšího pole regionálních výzkumů, k objasnění různých druhů zákonitostí důležitých z etymologického, etnolingvistického, etnogeografického a kognitivního hlediska a poskytnou poznatky o dějinách a prostorovém vývoji lokality a o etnografickém regionu Aukštaitija^⁷. Příklad explikace lingvistické krajiny lze využít jako metodologický nástroj pro výzkum toponymie obydlených míst větších územních celků i jiných regionů. Provedený podrobný komplexní výzkum pomůže prakticky uplatnit toponomastiku. Na základě údajů o organizaci prostoru parcelového sídla zachycených v dotazníku by v případě potřeby bylo možné zpřesnit rozlohy pozemků a jejich fyzické hranice a vytvářet lokalizační kartogramy registrovaných pozemků kulturního dědictví na území obcí, a pokračovat tak v kartografické tradici doložené i v dotaznících z období nezávislé Litvy (viz obr. 2). Dotazník vesnice Šeimyniškėliai je pouze jedním z mnoha pramenů využitelných také v topografii.

Článek představuje reprezentanty geogenních a antropogenních sémantických skupin zapsané v obci Šeimyniškėliai v oblasti východoaukštaitského nářečí anykštėnské mluvy. K jejich analýze byla použita vědecká poznávací metoda (seskupování onym do určitých skupin na základě jejich podobností či rozdílů podle zvolených kritérií: označovaných objektů^⁸, slovních druhů, lexikálního statusu derivačního (nominativního) základu, sémantické a formální struktury, principů pojmenování apod.), metody vnitřní rekonstrukce, komponentové analýzy, pragmatické a kognitivní interpretace a popisná metoda. Názvy míst zapsané v dotazníku byly hodnoceny především v kontextu toponymického systému zkoumaného prostoru, podle potřeby

^⁷ Rok 2023 – Rok Aukštaitije.

^⁸ Podle sémantických skupin (dále jen SG).

76

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Toponomastinio sluoksnio struktūra socialinėje–geografinėje Šeimyniškėlių kaimo erdvėje Žemės vardų anketos (1935) duomenimis

porovnána také s reprezentanty celého jazykového prostoru, s místními jmény zapsanými z živého jazyka v kartotéce místních jmen (dále jen VK). Při analýze názvů míst se přihlíží k obecným a vlastním lexikálním jednotkám sloužícím jako základy nominátů, ke geografii zaznamenané v lexikografických pramenech; varianty vysvětlení nominace a motivace jsou posuzovány v kontextu již provedených výzkumů této oblasti (všechny prameny viz na konci článku) a dodržují se stejné, v oblasti toponymického výzkumu obvyklé a ustálené způsoby prezentace materiálu^⁹

OBR. 2. Kartogram rozmístění žemėvardžių zapsaných v dotazníku Žemės vardų (1935) v sídle Piktagalis v okrese Anykščiai v Utenském kraji a poloha této vesnice vůči ostatním vesnicím okresu a světovým stranám (fotografie kartogramu z archivu Centra pro výzkum baltských jazyků a jmenného fondu LKI)

^⁹ K pořadí analýzy a rozdělení materiálu viz také Sviderskienė 2017: 246–247; 2022: 43–45. Zkratky používané v článku jsou převzaty z pramenů a samostatně se nevysvětlují.

Straipsniai / Articles

77

DALIA SVIDERSKIENĖ

1. POJMENOVÁNÍ PODLE VLASTNOSTÍ (GEO)OBJEKTŮ

1.1. Reprezentanti přímé nominace.

1.1.1. Desubstantiva.

1.1.1.1. Sekundární deriváty vzniklé onimizací geografického nebo jiného nomenklaturního termínu (GNT, respektive NT; dále jen (G)NT) jeho přechodem do třídy toponym. Tento onomastický proces se vyjadřuje obecným nominačním schématem (G)NT ⇒ toponymum. Dále jsou v článku vysvětleny jednotlivé případy toponymie zkoumaného prostoru, které vznikly podle tohoto schématu: Dirvū́nas or. ž., srov. nejtypičtější a vedlejší význam apelativa dirvū́nas ‚opuštěná, neobdělávaná, zarostlá půda‘, ‚rozoraná louka‘; při pojmenování byl pravděpodobně aktualizován vedlejší význam¹¹; Liū́nas ln. (kolébající se bahno)¹², srov. litev. liū́nas ‚pohyblivá mechová krusta v bažině, u bažinatých jezer nebo řek‘ a ‚bláto, bahnitá půda‘. K žemėvardžiui Salà or. ž. je v dotazníku zapsána informace vysvětlující takové vnímání pojmenovaného objektu: mezi liūny a řekou Šventoji [...]. To umožnilo pochopit, že význam místního jména v užívání byl kousek orné půdy vyvýšený mezi bažinami a řekou, srov. vedlejší význam litev. sala ‚kousek orné půdy mezi loukami‘ || ‚malá louka uprostřed jarního obilí nebo žitného pole‘; dále srov. název louky Sālos zapsaný v jiné oblasti s rozšířeným odkazem na objekt písčité, obklopené řekou Varduva (VK¹³). Byly zaznamenány dvě formy místních jmen tohoto typu v plurale tantum: Kapaĩ kp.¹⁴ – místo hrobů, srov. nejtypičtější význam litev. kapai ‚místo, kde se pochovávají lidé‘; Lãnkos pv. (4 ha; u řeky Šventoji), srov. litev. lankà velká rovná louka, obvykle u řeky, během povodně zaplavovaná vodou¹⁵.

1.1.1.2. Název objektu, který při horizontálním pohledu zaujímá malý prostorový úsek, je vytvořen podle schématu GNT + –elė ⇒ žemėvardis: Brastelė br. (brod; 4 metry přes potok Elmė), srov. brastà ‚mělké místo v řece, kterým lze přebrodit nebo projet‘¹⁶. Název objektu, který při vertikálním pohledu zaujímá malý prostorový úsek

¹⁰ K tomuto termínu viz Podol’skaja 1978: 95–96; TMOI 37, 40, 42, 48 aj.

¹¹ Pro lepší pochopení vzájemného rozmístění a souvislosti označených objektů uvnitř sídla srov. také název orané půdy o rozloze 1,5 ha Didísaı dirvū́nas, zapsaný v dotazníku.

¹² Další údaje z dotazníku: máčí len, je zde mnoho ryb.

¹³ Dotazník Žemės vardų obce Rimoliai v okrese Seda v Mažeikiai.

¹⁴ Podle údajů dotazníku 0,2 ha; u cesty do Anykščiai.

¹⁵ Pro lepší pochopení vzájemného rozmístění a souvislosti označených objektů uvnitř sídla srov. také název loučky (0,3 ha; mezi hájkem Biliūnas a řekou Šventoji) Lankelė (viz 2.1.1.).

¹⁶ Viz také LVŽ I 547–549.

78

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Toponomastinio sluoksnio struktūra socialinėje–geografinėje Šeimyniškėlių kaimo erdvėje Žemės vardų anketos (1935) duomenimis

(ve smyslu prohlubně) je vytvořen podle téhož schématu: Duobėlė b. (bahno; 0,1 ha; severně od vesnice Šeimyniškėliai u potoka Elmė), srov. duobė ‚vyhloubené nebo jinak zahloubené místo v zemi; rokle, údolí, hlubina‘¹⁷.

1.1.1.3. Při pojmenování bylo aktualizováno to, co se v určitém prostoru sídla nachází, roste apod.

(1) TG neživé přírody¹⁸ název reprezentanta (kámen, nář. kìmsas) + –ynė ⇒ žemėvardis: Akmenynė sklm. [v Šventoji], srov. litev. akmenynė ‚půda, země, kde je mnoho kamenů, kamenité místo v poli‘, seklumà ‚mělké místo v řece […]‘. Zobecněný význam tohoto místního jména je – mělké místo s kamenitým dnem v řece Šventoji; Kemšynė (též Kimšynė) pv. (bahno), srov. nář. kimšynė = kemšynė ‚místo zarostlé kemsami‘; význam místního jména – louka zarostlá kemsami. Název reprezentanta TG rostlin + (vrba) + –ynė ⇒ žemėvardis: Karklynė gn., srov. karklynė ‚místo zarostlé vrbami, vrbové křov푹⁹; význam místního jména – pastvina zarostlá vrbami.

(2) Kamenitý „horský pás“, místy porostlý stromy a táhnoucí se 0,3 km severně od vesnice,²⁰ byl pojmenován Karčkalnis or. ž., kln. (písek s jílem; 3 ha; kamenitý²¹), srov. litev. kãrtis ‚řada, série‘, kálnas. Na druhé straně, pokud jde o první část názvu kopce karč-, srov. litev. kártis ‚srst některých zvířat na šíji, hříva‘, dále srov. informaci o denotátu v dotazníku: místy porostlý stromy. Při pohledu z území vesnice na vzdálenější kopec, jehož vrchol byl porostlý řídkými stromy, mohl vrchol pojmenovateli asociovat také srst na šíji zvířete. Při pojmenování tedy byly pravděpodobně aktualizovány vlastnosti vrcholu kamenitý [kopec] nebo [kopec] se stromy. Nominační schéma žemėvardis s motivující lexémou kãrtis (kartis?) – LM + GNT ⇒ žemėvardis (oronimum).

Schéma s motivujícím lexémem LM + GNT ⇒ žemėvardis (drimonymum) ukazuje, že malý lesík byl pojmenován podle jeho účelu v životě člověka meziválečné vesnice: Pakūrmiškis mš.²², srov. litev. pãkūros ‚dříví, palivo‘. Člen opozice práce označený (název dřevěných polen pãkuros) odhaluje, že do tohoto lesa rozkládajícího se poblíž vesnice se chodilo pro štěpiny a kůru na topení. Pakūrmiškis je tedy les zdrojů paliva.

17 Viz také LVŽ II 397–403.

18 TG – terminologická skupina.

19 V dotazníku jsou zapsány i další informace související s pojmenovaným místem: černozem; 0,5 ha; severně od vesnice Šeimyniškėliai; vlhká, u bažiny.

20 Litev. kalnynas ‚řetěz hor, celek horských hřbetů‘.

21 V popisu údajů o denotátu v pozdějším dotazníku vesnice Šeimyniškėliai (1961) se uvádí, že Karčkalnis je velmi strmý kopec, v dávných dobách obranný; o něco menší než Voruta, přímo u řeky Šventoji.

22 Podle údajů dotazníku o rozloze 0,5 ha; 1,5 km severovýchodně od vesnice Šeimyniškėliai.

Straipsniai / Articles

79

DALIA SVIDERSKIENĖ

1.1.2. Deadjektiva.

1.1.2.1. Reprezentant SG oronym: Dubė kln. Ačkoli dotazník obsahuje další informace, vysvětlující údaje nebyly nalezeny; název vyvýšeniny je třeba hodnotit jako derivát s koncovkou –ė. Tato forma místního jména byla pravděpodobně zvolena k pojmenování místa kvůli jeho fyzickým vlastnostem – zahloubenému nebo dolíkovitému povrchu, srov. litev. dubùs, –i ^{‘įdubęs, įduobtas, gilus; duobėtas, duburiuotas’}.

1.1.2.2. Reprezentanti SG agronym, vytvoření z adjektiv s určitým členem. Nejsou navzájem stejní.

(1) Jednoslovné onymy, jejichž odkaz na objekt (zkrácený GNT) není z jejich sémantiky eliminován: Ilgōji pv.; dodatečná informace v dotazníku na okraji potoka Elmė objasňuje polohu louky v této krajinné zóně – louka rovnoběžná s pobřežním pásem, a proto je pochopitelné, proč byla nazvána Ilgōji; srov. litev. ilgōji, dále ilgas, –a ‚co se táhne do délky^{, toli (erdvėje)’}²⁴; Siaurōji pv. (černozem; 0,5 ha; vlhká), srov. litev. siaurōji, dále srov. siauras, –a ‚který má malou šířku‘.

(2) Dvouslovná onymie odpovídající schématu spojení shodného přívlastku ⇔ pomístní jméno: Didisai dirvōnas ar. ž. (1,5 ha)²⁵, srov. lit. didisai, dále srov. didis, –ė (–ẽ, –ì, didžia) ‘významný svým rozsahem, velký’, dirvōnas ‘rozoraná louka’²⁶; dále srov. pakraštys ‘místo podél okraje; břeh’; Ilgasai liūnas moč. (bahno; 0,5 ha; od Šeimyniškėliai na západ), srov. lit. ilgasai, srov. ilgas, –a ‘co se táhne do délky, daleko (v prostoru)’. Význam tohoto helonyma je tedy – močál táhnoucí se na západ od vesnice²⁷.

1.1.3. Deverbativum.

Zaznamenán je jeden reprezentant SG hydronym, vzniklý od slovesa směrového pohybu s horizontálním posunem elmėti²⁸: Elmė ř.²⁹ (rychlý, kamenitý [potok]; 9 km; u vesnice Šeimyniškėliai se vlévá do řeky Šventoji). Při pojmenování byl aktualizován také zvuk vydávaný hydroobjektem v určité krajinné zóně

²³ Viz také LVŽ II 346–353.

²⁴ Viz také LVŽ IV 12–30.

²⁵ Podle údajů dotazníku se orná půda nachází na okraji sídla, u vesnice Niūronys a pozemků státního lesa v lokalitě Nergelis; kolem je močál; k ní viz také LVŽ II 224–242.

²⁶ Pro lepší pochopení vzájemného rozmístění a vztahu pojmenovaných objektů uvnitř sídla srov. také název 1 ha velké orné půdy Dirvōnas: lit. dirvōnas ‘opuštěná, neobdělávaná, zarostlá půda; rozoraná louka’.

²⁷ Viz také LVŽ IV 12–30: z živého jazyka byla v jiném období zaznamenána i další sousední podoba tohoto pomístního jména (přízvuková varianta) Ilgasai liūnas, Ilgasai liūnas moč., plk. An.

²⁸ Více o slovesech tohoto typu viz také Jakulis 2004: 20–21.

²⁹ O tomto hydronymu viz také LUEV 39, 100.

80

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Struktura toponymické vrstvy v sociálně-geografickém prostoru vesnice Šeyniškėliai podle údajů dotazníku Žemės vardų (1935)

způsobený zvuk³⁰, srov. lit. elmėti, elma, –ėjo ‘almėti’, dále srov. almėti ‘téci, řinout se’ (Sv), garmėti vedlejší význam ‘téci s hlukem’³¹. Celkový význam hydronyma v užívání je tedy – řeka tekoucí rychlým proudem hlučným kamenitým korytem³².

1.2. Reprezentanti nepřímé nominace.

1.2.1. Pojmenování podle charakteru útvarů zemského povrchu: reliéfního výčnělku, určité barvy (odstínu) podmíněné kvalitou půdy, rozměrnosti a dalších prostorových vlastností objektů.

(1) Při pojmenování podle schématu odvozené GNT + –iškis ⇒ pomístní jméno (drimonymum) byl aktualizován charakter zemského povrchu (s vyvýšeninami): Salūkiškis les.³³, srov. lit. salūkė, dále srov. salà vedlejší význam ‘ploška porostlá jedním druhem trav či jiných rostlin, trs’, ilustrační větu zaznamenanou v nářeční oblasti blízké zkoumanému území Krūmuos plukės kad žydžia salõm – atsižiūrėt negali Ob (LKŽe), vysvětlující význam názvu lesa v užívání: místo s vyvýšenými ploškami zemského povrchu porostlými borovicemi.

Reprezentant venkovského (sociálního) prostředí (kužel) + –iškis ⇒ pomístní jméno: Kūgiškis or. půd. (jíl; 3 ha) – derivát s příponou –iškis, srov. lit. kūgis ‘malá hromada shrabaného sena nebo jařiny’. Při pojmenování plochy orné půdy povrch jílovitého půdního útvaru s vyčnívajícími malými kuželovitými konci na hromadě pravděpodobně podnítil a určil takové vnímání objektu i volbu uvedeného lexému³⁴. Jménem Kūgiškis tedy byla označena koncepce plocha zemních kuželů.

Apelativní označení osoby (Žid) s příponou –iškiai ⇒ pomístní jméno: název orné půdy vzdálené od území vesnice Žydiškiai or. půd. (písčitá půda; 2 ha; u řeky Šventoji). Údaje zaznamenané v dotazníku poskytují více informací o kvalitě a stavu půdního útvaru, srov. [...] neslehlé, lehké, sypké černozemě a písčité půdy (LKŽe, viz priesmėlis). Derivát s příponou –iškiai tedy pravděpodobně vznikl v důsledku určitých vlastností povrchu půdy této plochy

³⁰ Řeky povodí Šventoji, jak napsal biskup Antanas Baranauskas, naše Anykšta a naše Šventoji jsou úzké a klidné bez velkých vírů (cit. podle Kviklys 1965: 82).

³¹ Nejtypičtější význam tohoto slova je ‘běžet, letět, postupovat s hlukem, v zástupu, v hromadách’.

³² Jinak LVŽ II 481: zde je hydronymum spojováno s lit. elmėti ‘almėti’, srov. almėti ‘pomalu prosakovat, kapat, hnisat; pomalu proudit’ a vykládáno jako řeka pomalu tekoucí.

³³ Podle údajů dotazníku: písek; 3 ha; u státního lesa Niūronys; rostou borovice.

³⁴ Srov. ilustrační větu z LKŽe, zaznamenanou v této nářeční oblasti Kūgelis šieno Šmn. Dále srov. vedlejší význam lit. kūgis ‘hromada květů na jednom místě, trs’.

Straipsniai / Articles

81

DALIA SVIDERSKIENĖ

a jimi vyvolaných asociací – kvůli tmavým, úzkým, vyvýšeným pásům orné půdy, táhnoucím se v hromadě na pozadí krajiny^³⁵. Ve zkoumané oblasti se Židovi říká také ‘rozlitá inkoustová skvrna, struska’ Dbk (LKŽe)^³⁶. Dotazník neposkytuje údaje o tom, že by pojmenovaný objekt patřil osobě židovské národnosti.

Atributivní význam těchto derivátů v užívání odpovídá zobecněnému schématu onomastické nominace geografické reality Atr. + N přípona ⇨ pomístní jméno.

(2) Derivát s koncovkou -ė Degutė or. půd. (černozem; mezi potokem Elmė), zaznamenaný v dotazníku, odhaluje, že pojmenování probíhá nepřímo, prostřednictvím nositele vlastnosti temnoty, názvu kolomazi vypalované z březové kůry a smolných pařezů lit. degutas, srov. ustálené slovní spojení kaip (lyg) degūtas: Juodas kaip degūtas (PŽ 75).

(3) Pomístní jména srovnávacího typu reprezentující smíšený model motivace rozměrnost–forma (dále – MM): Miestėlis or. půd., s.^³⁷, srov. lit. miestelis, jehož vedlejší význam je ‘skupina budov určitého určení’^³⁸, sala ‘ploška orné půdy, půdní plocha mezi loukami’. Malá ploška orné půdy vyvýšená mezi bažinami je přirovnávána ke skupině budov. Při pojmenování byla aktualizována rozměrnost půdního útvaru korelující s jeho formou. Půdní útvar vyznačující se velikostí (2 ha) byl nazván Starkalizdis or. půd., srov. lit. starkalizdis ‘čapí hnízdo’. Při pojmenování nebyl výběr tohoto lexému podmíněn pouze rozměrovým parametrem orné půdy; plocha orné půdy byla pravděpodobně kruhového tvaru, plochá a možná poněkud vyvýšená nad obvyklou úroveň reliéfu, jako by vystupovala v pozadí krajiny^³⁹.

(4) Jedno pomístní jméno bylo zaznamenáno podle schématu spojení neshodného přívlastku ⇨ pomístní jméno: Ložoriaus sietuvà tůň. (prohlubeň hluboká 3 m; jáma v potoce Elmė), srov. apelativní označení osoby lit. ložorius ‘invalidní člověk,

35 Srov. lit. rūožas ‘pozemek, plocha nebo díl ve tvaru pásu’, dále srov. režys, rėžis ‘dlouhý úzký pozemek náležející sedlákovi z vesnice nerozdělené na samoty’.

36 Lingvistky, které analyzovaly texty a jejich kontexty z jiné oblasti Litvy (žemaitské nářečí), zjistily, že Židům jsou připisovány neutrální stereotypní vlastnosti spojené se vzhledem: tmavá pleť, vysoká postava (podrobněji viz Balčiūnienė, Petrošienė 2020: 125).

37 Podle údajů dotazníku: ostrůvek; černozem; 0,5 ha; kolem bažiny, 0,5 ha [vzdálenosti] na západ od vesnice.

38 Nejtypičtější význam apelativa miestelis je ‘malé město’, srov. lit. miestas ‘velké sídlo, správní, obchodní, průmyslové a kulturní centrum’. O lit. miestas viz také Sabaliauskas 1990: 231.

39 Srov. Kiokso ji (trobelė) vidury dirvono kaip gandralizdis Žem (LKŽe). Dále srov. název plochy orné půdy Starkalizdis zapsaný v dotazníku obce Pasmūdai And, který je charakterizován jako kopcovitý, svažující se dopředu; 15 ha, nacházející se mezi vesnicemi Ližiai, Pienionys a Pago jė; srov. bažinné jméno Starkalizdis (|| Kauk ā zas) b. v okrese Utena, v obci Alanta, ves Šunak ojai, 1935 (VK).

82

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Toponomastinio sluoksnio struktūra socialinėje–geografinėje Šeimyniškėlių kaimo erdvėje Žemės vardų anketos (1935) duomenimis

nemocný’, os. jméno Lõzorius (LVKŽ⁵ 222), sietuvà ‘hluboké, široké místo v řece […]’, dále srov. ustálené slovní spojení kaip lõzorius be kõjų: Vedu berióką – tas eina kap lõzo-rius (invalidní člověk) (PŽ 242), lit. bekõjis, –ė přen. ‘kdo chodí pomalu’. Je pravděpodobné, že skutečná událost mohla označovaný objekt poznamenat, nelze však přehlédnout ani jiné možné okolnosti vzniku tohoto pomístního jména, vyznačující se společnou derivovanou sémantikou hloubky / prohlubně a pojmů obtížně kráčející, nechodící / obtížně průchozí, neprůchozí, nepřebroditelný. Narážka na dobře známou Lõzoriusovu situaci⁴⁰ pro představitele jazykového společenství a vliv jejího konotačního pozadí, které spojilo známé informace o pojmenovávaném výseku reality se situačním kontextem poznání, pravděpodobně vedly k vytvoření nového významu, přesněji komponentu pojmu, na základě reinterpretace již verbalizovaných znalostí.

2. POJMENOVÁNÍ PODLE MÍSTA VÝSKYTU (GEO)OBJEKTŮ NA ÚZEMÍ VESNICE A V JEJÍM OKOLÍ

2.1. Reprezentanti přímé nominace.

Všechny zaznamenané jednotky vlastní lexiky jsou desubstantiva.

2.1.1. Pojmenování z obecných slov.

(1) U řeky Šventoji, jak se píše v dotazníku, se pastvina nazývala Kulys past. (3 ha), srov. lit. kulỹs ‘roh || ‘okraj, kus⁴¹. Nominativní schéma názvu místa zaujímajícího rohovou část prostoru vesnice je (G)NT ⇨ pomístní jméno.

(2) Reprezentanti SG agronym, deriváty přípony –el– (–eliai, –elė), utvořené podle schématu (G)NT + –el– ⇨ pomístní jméno, Kulẽliai past. (2 ha); Lankẽlė louka (loučka; 0,3 ha)⁴². Vznik derivátů s příponami –eliai, –elė vysvětlují „územní sousedé“ většího rozsahu, jejichž názvy jsou nederivované onyma, srov. pomístní jméno Kulỹs (3 ha),

⁴⁰ Podrobněji o ní viz článek VLEe. Přístup na internetu: https://www.vle.lt/straipsnis/lozorius/ [citováno 2022–10–08]. K jevu apelativizace viz Rutkowski 2007: 29, 60.

⁴¹ Srov. tamtéž v obci, v úseku u řeky, zaznamenaný jiný, menší, název pastviny Kulẽliai (viz 2.1.1.).

⁴² Další údaje dotazníku o denotátu: písek, písčitá půda; mezi Biliūnasovým hájkem a řekou Šventoji; vyvěrá několik pramenů.

Straipsniai / Articles

83

DALIA SVIDERSKIENĖ

Lañkos (4 ha) (k nim viz 2.1.1 a 1.1.1.1.). Uvedené geoobjekty se rozvíjely v témže úseku povodí Šventoji.

(3) Okolnosti vzniku jména močálu Pakrióklis objasňuje to, co je o objektu uvedeno v dotazníku – [močál] u Šventoji, severozápadně od vesnice. Pravděpodobným základem vzniku reprezentanta SG helonym je lit. krioklė ‘prudký, hlučný běh, tok vody’. Jeho nominativní schéma je pa– + (G)NT ⇒ helonymum.

(4) Byl zaznamenán hydronym, který v užívání fungoval jako reprezentant vyjádření příslušnosti místa k určité krajinné zóně. Ukazuje to jeho nominativní schéma s motivujícím lexémem võlas – LM + GNT ⇒ hydronym: Võlupis pot.1⁴³ (potok dlouhý 4 km, na východní straně hradiště Voruta), srov. lit. võlas ‘zemní násep, zemní val’. Význam hydronyma je tedy – potok nacházející se vedle zemního valu. Vznik náspu u hradiště pravděpodobně podmínil topografickou polohu místa: ze strany pevniny, jako méně bezpečného místa, byla navršena zemina⁴⁴.

(5) Z odvozených apelativ prūdelis a paupė vznikla tato pomístní jména podle schématu spojení neshodného přívlastku ⇒ pomístní jméno:

• Reprezentanti SG agronym: Paupės daržai zahr. (u řeky Šventoji, na západ); Paupės pievos lou., past., (40 ha; u řeky Šventoji); lit. paupė ‘místo podél řeky, břeh’, daržas vedlejší význam ‘malý pozemek’ (srov. nejtypičtější význam tohoto apelativa ‘pozemek u usedlosti pro pěstování zeleniny’), pievos.

• Hodonymum: Paupės kėlias cesta (1 km; ze Šeimyniškėliai do Gilią brastą přes řeku Šventoji) – cesta vedoucí podél řeky;

• Oronymum a • agronymum Prūdelio kalnas vrch. (jíl, s pařezy; 4 ha); Prūdelio pievelė loučka (černozem; 1 ha) vznikla z názvu nedalekého přehrazeného místa prūdelis, srov. prūdas ‘rybník’.

(6) Z kompozit s předložkou vznikly názvy luk a pastvin označovaly jejich mezilehlou prostorovou polohu, příslušně mezi objekty téhož druhu a mezi rostlinami téhož druhu: Tarpūbalai lou. (bahno; u řeky Šventoji), srov. tarpūbalis ‘místo mezi bažinami’; Tarpūliniai past. (0,5 ha), srov. lit. tarpū, tarp, která označují přítomnost něčeho na místě ohraničeném jinými objekty [...] || objekty nacházející se v určité vzdálenosti a navzájem související, dále srov. tárpas ‘prostor, místo oddělující věci’; lit. línas ‘vláknitá a olejnatá rostlina (Linum)’.

⁴³Toto hydronymum není zaznamenáno v oficiálním seznamu vodních jmen Litvy. Bylo zjištěno, že se dochovalo v agronymu zapsaném v dotazníku obce Šeimyniškėliai, srov. název nedaleké louky Volupėlis, k jehož derivaci a motivaci viz 2.1.2. O hydronymech z jiné oblasti Litvy, která podle údajů Žemės vardų anketų doplnila a upřesnila stávající údaje litevské hydronymie, a o hodnotě faktografických a lingvistických údajů tohoto druhu viz Sviderskienė 2010.

⁴⁴Více o typech hradišť v Litvě viz LE XXII 500.

84

Acta Linguistica LXXXVIII

Toponomastinio sluoksnio struktūra socialinėje–geografinėje Šeimyniškėlių kaimo erdvėje Žemės vardų anketos (1935) duomenimis

2.1.2. Pojmenování z vlastních slov.

(1) Názvy geoobjektů, jejichž základem vzniku jsou názvy jiných územních jednotek – sídel – nacházejících se v blízkosti vesnice:

• Název vesnice Šeimyniškėliai obec An je utvořen s příponou –ėliai podle schématu název sídla + –ėliai ⇒ oikonymum. Přípona označuje později vzniklou územní jednotku se stejným kořenem v blízkém okolí, srov. Šeimyniškiai obec Šmn (ATSŽ II 301)⁴⁵. Tato oikonyma odhalují prostorový vývoj lokality.

Vzájemnou polohu míst a jejich prostorové vazby k jiným sídlům ukazují pomístní jména zaznamenaná na území vesnice Šeimyniškėliai.

• Reprezentanti SG agronym: deriváty s příponou –iškė utvořené podle schématu název sídla + –iškė ⇒ pomístní jméno: Paelm iškė or. půd. (2 km východně od vesnice Šeimyniškėliai, stýkají se zde pole obce Šeimyniškėliai a samoty Paelmis) – z názvu samoty Paelmis, který není zaznamenán v oficiálních pramenech, srov. Paelmis obec An (tamtéž, 210); Vėjeliškė loučka (poblíž řeky Šventoji), pomístní jméno pravděpodobně vzniklo podle téhož nominativního schématu z názvu sídla, srov. Vėjeliškiai obec Šmn (tamtéž, 339).

• Reprezentanti SG hodonym: v rozsáhlejším území vesnice byly zaznamenány jednotky vlastní lexiky vytvořené podle schématu spojení neshodného přívlastku ⇒ pomístní jméno: Gōjaus kėlias cesta (z vesnice Šeimyniškėliai na sever): Gōjus obec An (tamtéž, 88)⁴⁶; Stakių kėlias cesta (1 km): Stakės obec An (tamtéž, 288).

• Okolnosti vzniku názvu brodu Gylių brasta pomáhá pochopit rozšířený odkaz brod na louce a údaje o lokalizaci objektu: přes řeku Šventoji do vesnice Gyliai. Ukázalo se, že prvním složeným členem jména je Gylių [vesnické louky] a druhým – brasta, srov. název vesnice Gyliai Šmn (tamtéž, 84), brasta ‘mělké místo v řece, přes které lze přebrodit či přejet; bažinatá louka’.

(2) Názvy geoobjektů od hydronym.

• Název potoka, derivát s příponou –elis Volupėlis, vzniklý z názvu jiného potoka Vōlupis, který tekl poblíž (k němu viz 2.1.1.), podle schématu hydronymum + –elis ⇒ hydronymum. Vnímání pojmenovaného objektu a jeho vztah k jinému hydroobjektu tekoucímu poblíž objasňuje údaj z dotazníku: ve Volupėlis je voda jen na jaře. Podle údajů dotazníku se Vōlupis a Volupėlis po spojení vlévají do Elmė.

• Agronyma, deriváty prefixu pa, vznikají z názvu řeky, v jejíž blízkosti nebo poněkud dále se nacházely pojmenované objekty (orná půda s loukou): Paelmis or. půd. (6 ha; u potoka Elmė); loučka (černozem; 2 ha; dále od potoka Elmė): Elmė pot. An (LUEV 39). Jejich nominativní schéma je pa- + hydronymum ⇒ pomístní jméno.

⁴⁵ Viz také Razmukaitė 1998: 39.

⁴⁶ Viz také LVŽ II 238.

Straipsniai / Articles

85

DALIA SVIDERSKIENĖ

Agronyma vzniklá z názvů potoků protékajících územím vesnice (objekty se nacházely poblíž); jejich schéma spojení neshodného přívlastku ⇒ pomístní jméno: Kiauliupio pieva lou. (u Kiauliupisu): *Kiauliupis pot.⁴⁷; Vėlpupio darželiai or. půd., zahr. (0,5 ha): Vėlpupis pot., darželis, srov. daržas.

(3) Názvy geoobjektů od pomístních jmen.

• Agronymum a • helonymum, deriváty prefixu, vzniklé podle schématu pa- + pomístní jméno ⇒ pomístní jméno: Pakařčkalnė or., lou. (u Elmė 0,3 km severně od vesnice): Karčkalnis or. půd. (viz 2.2.); Pažalčpievis moč. (0,3 km severně od vesnice): *Žalčpievis lou.⁴⁸. Deriváty prefixu označují polohu některých geoobjektů vedle jiných.

• Reprezentant SG hodonym jiné struktury označující směr pohybu na území vesnice: Kapaničių kelėlis (‖ Karošo kelėlis) cesta An (1 km východně od vesnice, k hradišti); jeho nominativní schéma spojení neshodného přívlastku ⇒ pomístní jméno. Významem tohoto pomístního jména v užívání tedy byla – cesta vedoucí ke starému hřbitovu, srov. pomístní jméno zaznamenané v dotazníku Kapanicos (viz 2.2.).

• Zaznamenán je jeden reprezentant popisného typu motivace Galų Dubės ravėlai strž., utvořený z předložkové konstrukce Galų Dubės a odvozeného termínu ravėlai, odpovídající schématu předložkové spojení + odvozené GNT ⇒ hydronymum, srov. lit. galū ‘označuje místo na konci nějaké věci nebo u konce’, název kopce Dubė zapsaný na území této vesnice; lit. ravėlis, srov. rāvas ‘příkop; malý potok’. Údaje dotazníku dva příkopy se vlévají do Piestupisu; teče jen na jaře doplňují a objasňují popis pojmenovaného objektu i jeho motivaci.

(4) Názvy geoobjektů, jejichž základem vzniku je kulturní stavba (kříž svatému). Reprezentanti SG agronym, vzniklí vzhledem k poloze objektů vůči kříži svatého Jana: Švęnto Jōno dirvā or. půd. (nedaleko kříže svatého Jana u Piestupisu) – z informací o denotátu uvedených v dotazníku vyplývá, že toto onymum bylo v užívání z důvodů jazykové ekonomie zkracováno. Úplná předpokládaná a informativnější podoba pomístního jména je Švęnto Jōno [krŷžiaus] dirvā or. půd. V dotazníku byla zapsána ještě jedna „ekonomická“ podoba názvu místa Švęnto Jōno pieva lou. (Piestupys začíná z této bažinaté louky⁴⁹), dále srov. údaje o předchozím zápisu pomístního jména v dotazníku nedaleko Piestupisu je kříž svatému Janovi. Úplná podoba názvu louky je tedy Švęnto Jōno [krŷžiaus] pieva.

⁴⁷ O názvech vod se stejným kořenem viz také LHEŽ 155. Toto hydronymum není zaznamenáno v oficiálním seznamu litevských vodních jmen.

⁴⁸ Agronymum nebylo v dotazníku obce Šeimyniškėliai zapsáno, proto je jako základ tvoření uvedeno se znakem rekonstrukce.

⁴⁹ Vesnicí Šeimyniškėliai protéká Piestupÿs, malý levostranný přítok Šventoji. Potok protéká kopcovitou krajinou hlubokým údolím. V části Biliūnasova hájku se zařezává do poměrně hlubokého příkopu porostlého borovicemi [...] (Kviklys 1965: 90). O tomto hydronymu viz také LUEV 123; LHEŽ 257.

86

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Toponomastinio sluoksnio struktūra socialinėje–geografinėje Šeimyniškėlių kaimo erdvėje Žemės vardų anketos (1935) duomenimis

2.2. Reprezentanti nepřímé nominace. Případy toponymické metonymie^⁵⁰.

Tento způsob vzniku toponym je zvláště charakteristický pro pomístní jména. V toponymii je hodnocen jako jeden z druhů transonymizace^⁵¹, kdy se objektu nacházejícímu v blízkém okolí přenáší jméno jiného objektu, avšak jeho význam zůstává nezměněn (schéma toponymum ⇒ toponymum)^⁵². Dále jsou v článku vysvětleny nejtypičtější případy reprezentující tento proces, zaznamenané v dotazníku z roku 1935.

Název cesty pro hnaní dobytka přenesený na agronymum: Išvara lou. (1 ha; na okraji potoka Elmė), srov. lit. išvara (išvarà) ‘cesta pro hnaní dobytka na pastvu, hnací cesta, průhon, výhon’^⁵³; Lydimas or. půd., les., srov. lydimas ‘vykácená nebo vypálená plocha v lese, mýtina, paseka’, dále srov. vysvětlení založené na lidské zkušenosti Kde býval prales, dnes zůstaly mýtiny (LKŽe). Jak ukazují údaje o objektu v dotazníku, stejným jménem byly označeny les i orná půda, které ležely v blízkém okolí^⁵⁴; Plėšimas or. půd. (černý písek; 6 ha; dříve zde byl les), srov. plėšimas ‘rozoraná úhorová půda, novina’^⁵⁵. Při pojmenování byla aktualizována tehdejší nová funkce plochy: orná půda na místě bývalého lesa.

V dotazníku byla zaznamenána jedna forma názvu starého hřbitova v množném čísle, jak se píše v dotazníku Kapanicos hřb. (3,5 ha), k níž srov. bělorus. kanaпиця ‘říční koryto; mrtvé rameno, staré říční rameno; (umělý) kanál’ (BRS 377). Příslušnost názvu místa a hodnotícího údaje o objektu starý hřbitov⁵⁶ k různým sémantickým skupinám, přičemž tento údaj není z významu jména eliminován, ukazuje, že jméno vzniklo metonymickým přenosem. Další případ toponymické metonymie, zaznamenaný ve VK ve druhé polovině minulého století, tuto verzi vzniku pomístního jména podporuje: Kapanica – křoviny u Starého ramene (staré rameno potoka) (okres Ukmergė, okolí Žemaitkiemis, obec Siesartis, expedice 1977). Další údaje z různých období zapsané na lístcích VK dokazují, že

^⁵⁰Podrobněji o ní viz TMOI 48.

^⁵¹ Transonymizace – lingvistický proces ukazující přechod onymu libovolné třídy v toponymum (antroponymum v toponymum, jedno toponymum v jiné toponymum) (k tomuto termínu viz Podol’skaja 1978: 152).

^⁵² Viz také TMOI 46–50, 71, 151, 225.

^⁵³ Viz také LVŽ IV 83.

^⁵⁴ V dotazníku byly zaznamenány i další informace související s místem: písek; 24 ha; les ve společném vlastnictví obyvatel vesnice; kamenitý borový les.

^⁵⁵ Dále srov. naujiena ‘nově rozoraná půda; plėšinys, plėšinỹs ‘nově rozoraný úhor; […]’.

^⁵⁶ Srov. kapinės ‘místo pohřbívání zemřelých, hroby’, dále srov. lit. sénkapis ‘starý, opuštěný hrob’. O archeologické památce Šeimyniškėlių sénkapis viz https://www.anykstenai.lt/vietoves/vietove.php?i651 [citováno 2022–10–15].

Straipsniai / Articles

87

DALIA SVIDERSKIENĖ

v živém jazyce fungovala i jména jiného typu říčních koryt, mrtvých ramen, potoků, příkopů apod., jejichž význam byl v užívání blízký významu odkazu GNT reprezentujícího odkaz na objekt: Kapanica – suchý příkop jižně od vesnice (okres Kaišiadorys, okolí Žiežmariai, ves Mediniai Strevininkai, brigáda z roku 1986); Kapanica větev v řece Levens, zarostlá vrbami (obvod Pušalotas; karta PKk⁵⁷), dále srov. hydronymum Kapanica přík., pot. Brb, analyzované v kontextu výzkumu regionální toponymie jiné oblasti, spojované s litev. kopanica ^{‘griovys, kanalas, upės vaga’ (SJP II 464)}.

Název hradiště přenesený na zemědělský objekt: Piliakalnis || Vóruta orná půda (hlinitá půda; 2 ha; na pozemcích Grimašauskasových východně od vesnice Šeimyniškėliai, 1,6 km; Voruta nazvána teprve nedávno, lidé jí říkali jen Piliakalnis; je patrné, že zde bývalo hradiště, nacházejí se úlomky cihel a pozůstatky po požáru; orá se⁵⁹). Podle Kviklyse u soutoku Elmė a Šventoji se nachází hradiště Šeimyniškėliai, údajně mezi dvěma roklemi, na úzkém výběžku; hradiště je od druhé části výběžku odděleno příkopy. Dodnes se dochovala 4 m vysoká hráz a další mohutná zařízení z oné doby. Svahy jsou vysoké asi 25 m, místy se zvedají pod úhlem *60–70* (Kviklys 1965: 89). Z lingvistického hlediska srov. u místního názvu lit. piliakalnis „hora, na níž stojí nebo stál hrad, hradní hora“⁶⁰; u sousední podoby tohoto jména Vóruta srov. litevské obecné slovo téhož kořene vórupė „staré říční koryto, mrtvé rameno“, hydronyma s motivujícím lexémem vóras Vórupė ř. Pabaiskas, ves Raguvos, do jezera Žirnajai (LUEV 200), Vorupis pot. v okrese Mažeikiai, obvod Mažeikiai, ves Kirkai, 1935 (VK), Vórupė ř. Rsn, Vorupė ř. Gmb (LHEŽ 392). Poslední uvedená hydronyma spojoval A. Vanagas na základě Viljama R. Šmolstyga s litev. vóras „starý“⁶¹.

Oraná půda, která se nacházela vedle jámy pojmenované podle jejího účelu (lit. mólduobė „jáma, z níž se těží nebo těžil jíl, často naplněná vodou“), zachovala její jméno: Mólduobė orná půda (jíl; 2 ha; kamenitá).

Magazínas orná půda, srov. magazínas ^{istor. ‘sandėlis laikyti kokioms nors atsargoms’62}; dále viz Kviklys 1965: 89, kde se píše, že obyvatelé vesnice Šeimyniškėliai se živí rybolovem, přípravou a splavováním vorů a dalšími lesními pracemi. Byli

⁵⁷ Karta z kartotéky PKk. Tato kartotéka je uložena v Centru výzkumu baltských jazyků a onomastiky Litevského jazykového institutu; je výsledkem soupisové akce názvů obydlených i neobydlených míst, kterou v letech 1935–1937 zorganizovala Komise pro příjmení a místní názvy a provedli lingvisté.

⁵⁸ K poslednímu místnímu názvu podrobněji viz Sviderskienė 2010: 343.

⁵⁹ Ke kulturní vrstvě hradišť dále viz Zabiela 1992; 1992a.

⁶⁰ K hradištím v Litvě dále viz LE XXII 499–504.

⁶¹ K stáří litevských hradišť dále viz tamtéž, 504.

⁶² Srov. ilustrativní věty objasňující historický kontext, zapsané ve zkoumané oblasti: Všechny vesnice si pro zásobu v neúrodných letech už na podzim nasypaly do zvláštních sýpek, zvaných „magazíny“, stanovené množství všech druhů obilí A. Vien. (LKŽė); Celý obvod sypal do magazínu Pn (tamtéž).

88

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Struktura toponymické vrstvy v sociálně-geografickém prostoru vesnice Šeimyniškėliai podle údajů dotazníku místních názvů (1935)

připravené sklady lesního materiálu. Název orné půdy tedy zachoval pojmenování budovy stojící vedle.

Údaje o denotátu zapsané v dotazníku: 0,5 km [délky]; od státního lesa Niūronys na sever k řece Šventoji; odděloval pole plotem, nyní už ploty nejsou — vysvětlují dva objekty a sled vzniku pomístního jména Priėtuoris. Dříve Priėtuoris označovalo místo u plotu, kde stál mezník vesnice siena⁶³, srov. lit. tvorà „jakákoli ohrada kolem dvora, usedlosti, zahrady nebo jiného pozemku, prie nejtypičtější užitkový odkaz prostorových vztahů v LKŽe: užívá se k označení toho, že něco je nebo se děje vedle věci || užívá se k označení toho, že něco je nebo bývá spolu s něčím, dále srov. lit. siena ve vedlejším významu „vysoká ohrada, přepážka || vertikální boční povrch něčeho“.

Hodonymum převzalo jméno hydroobjektu: Maciūko ravėlis potůček, srov. osobní jméno Maciūkas (PDBe), litev. ravėlis, srov. rãvas „příkop“. Zemědělské objekty rozkládající se podél cesty byly pojmenovány týmž názvem svahu náspu cesty: Patrašės pakriūta orná půda, louka (severně od cesty z Niūronys a u cesty), srov. litev. patrasẽ, dále srov. trasà „linie vyznačená v terénu [...], určující směr pohybu nebo narovnání“; fyziografický termín pakriūta „strmý, srázný, rozrušovaný břeh nebo svah hory“.

Celkem bylo v dotazníku zaznamenáno přes 30 případů toponymické metonymie (včetně opakujících se místních názvů). Vzhledem k rozsahovému omezení článku a tištěné publikace bylo od popisu zbývající části místních názvů této podskupiny upuštěno.

3. POJMENOVÁNÍ PODLE VZTAHU K OSOBĚ (VLASTNÍKOVI PŮDY, DOMU, NOVĚ USAZENÉMU OBYVATELI APOD.)

Reprezentanti toponymie prostoru vesnice Šeimyniškėliai s posesivním významem, jejichž základem pojmenování jsou osobní jména obyvatel sídla.

• Reprezentant SG agronymu: formace vytvořená podle schématu adv. + NT ⇒ pomístní jméno, Šlėndaržis orná půda⁶⁴: příjmení Šlenys (PDBe), daržas.

Rozsáhlejší formace vytvořená podle schématu neshodný přívlastek ⇒ pomístní jméno: Sapkauškienės laũkas orná půda: osobní jméno Sapkauškienė, srov. příjmení Sapkauškas (PDBe), laũkas.

⁶³ Podle údajů VK se sienou nejčastěji nazývají cesty nebo hranice, které od sebe oddělují území sídel, les od vesnice apod.

⁶⁴ V dotazníku jsou zapsány i další informace související s pojmenovávaným místem a jeho půdou: 1 ha; šilžemis, šalt ažemis, srov. lit. šilžemis „půda s příměsí písku, bělozem, hlinitopísčitá půda, šilainė“, šalt ažemis „mokrá, nesnadno vysychající, obvykle neúrodná půda s převahou písku nebo jílu; daří se zde jen lnu, nikoli zahradní půdě“.

Straipsniai / Articles

89

DALIA SVIDERSKIENĖ

Stejným způsobem vzniklo i několik dalších pomístních jmen této vesnice:

• helonymum: Šlėnio liūnėlis bažina (bahno; 0,1 ha; u řeky Šventoji; v létě vysychá), srov. příjmení Šlenys (PDBe), litev. liūnėlis, srov. liūnas;

• hodonymum (cesta starobylé vesnice): Karōšo kelelis (‖ Kapanicų kelelis) cesta (1 km východně od vesnice, k hradišti): příjmení Karōšas (PDBe), litev. kelėlis, srov. kelias.

• Další liniové objekty – uličky (ulytėlės⁶⁵). Tato jména jsou rovněž tvořena neshodnými atributivními spojeními, jejichž první člen je vyjádřen genitivem osobního jména vlastníka usedlosti (prvního nově usazeného obyvatele?), kterou liniový objekt v prostoru meziválečné vesnice prochází (pokračuje), druhým členem je název uličky ūlytėlė, srov. ūlyčia, ūlyčià „cesta, ulice starobylé vesnice“: Grimašausko ūlytėlė ulička⁶⁶: příjmení Grimašauskas (PDBe); Kanapeckaičios ūlytėlė ulice (ulička; délka 50 m; z vesnice Šeimyniškėliai [vede k hradišti; na severovýchod]): osobní jméno Kanapeckaičia, srov. příjmení Kanapeckas (PDBe); Navicko ūlytėlė ulice (ulička; délka 200 m; od vesnice na západ; k okraji řeky Šventoji): příjmení Navickas (PDBe).

• Název kulturní stavby: Karōšo kryžius kříž (u silnice do Svedasy⁶⁷), srov. příjmení Karōšas, kryžius.

SHRNUTÍ

1. Explikace vícevrstevné toponomastické struktury sociálně-geografického prostoru vesnice Šeimyniškėliai ukázala, že tato teritoriální onyma – pomístní jména oblasti – zaznamenávají, uchovávají a odrážejí fyzická, geografická, sociální, historická a kulturní fakta v určitém stavu společnosti a přinášejí do současnosti aktualizované tematické informace o minulosti v různých jazykových podobách, které lze číst prostřednictvím komplexní analýzy pomístních jmen.

1.1. Reprezentanti přímé nominace korelují s krajinou a fyzicko-geografickými vlastnostmi reliéfu a informace předávají pomocí příslušných geografických nomenklaturních termínů v místních jménech Dirvōnas, Liūnas aj. Názvy objektů zabírajících malé plochy vesnického prostoru Brastėlė brod, Duobėlė jáma jsou utvořeny příponou -ėlė z fyziografických termínů brastà, duobė. Fyzické vlastnosti objektů uvnitř sídla označují základní a určitá

⁶⁵ Jak se uvádí ve věcném lexikonu, pro Aukštaitiji je typický tradiční typ sídel – ulicové vesnice, převládající od 16. do poloviny 20. století (LEAE 93). Potvrzují to i údaje tohoto dotazníku. Čí pozemky půlí ulička, se v dotazníku neuvádí.

⁶⁶ V dotazníku je odkazem na objekt – skersgatvelė.

⁶⁷ Srov. oficiální podobu tohoto místního jména Švedasai městys (ATSŽ II 296).

90

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Toponomastinio sluoksnio struktūra socialinėje–geografinėje Šeimyniškėlių kaimo erdvėje Žemės vardų anketos (1935) duomenimis

základem přídavných jmen vznikají pomístní jména. Derivát s koncovkou –ė Dubė označuje prohloubený (jamkovitý) povrch místa. Louka rozkládající se rovnoběžně s pobřežním pásem byla pojmenována Ilgōji, bažina táhnoucí se západně od vesnice – Ilgasis liūnas, rozsáhlý (1,5 ha) úhor – Didisai dirvōnas apod. Sloveso směrového pohybu a horizontálního posunu elmėti bylo zvoleno jako základ pojmenování při popisu vlastností prudce tekoucí řeky El̄mės, která teče hlučně kamenitým korytem. Geografické vlastnosti objektů: místo v řece s kamenitým dnem, území s porostem, místo, kde se nacházejí drny, označují postupně deriváty s příponou –ynė Akmenynė, Karklynė, Kemsynė.

1.2. Z etnolingvistického hlediska tvoří významnou část toponymické skládačky vesnice vrstva reprezentantů nepřímé nominace. Zde se vlastnost geoobjektů vyjadřuje prostřednictvím prostředníků, nejtypičtějších představitelů určité vlastnosti zemského povrchu (tmavosti) (Žid, dehet), náležejících k různým tematickým skupinám. Dosvědčily to deriváty s příponou –iškiai, náležející do kategorie názvů nositelů vlastnosti, a deriváty s koncovkou –ė: Žydiškiai orná půda, Degutė orná půda. Deriváty s příponou –iškis Kūgiškis, Salūkiškis označují plochy orné půdy s vystupujícími zemními kužely a lesa s vyvýšeninami, porostlými borovicemi salukėmis.

1.3. Také další reprezentanti srovnávacího typu motivace Miestėlis orná půda, louka, Star̄kalizdis orná půda jsou hodnoceni jako verbalizovaná lidská poznávací činnost, zachovávající spojení mezi různými jsoucny světa a vyjadřující vztah k nim ve vytvořených smíšených jménech MM: ostrůvek orné půdy vystupující v krajině je připodobněn skupině budov městečku, velký, kruhový, plochý útvar zemského povrchu – starkalizdis.

1.4. Proces pojmenování hlubiny Lōzoriaus sietuvą souvisí s odvozením pojmu hlubokosti (dubumo) a hodnotícím kategorizováním hloubky řeky. V užívání toto jméno možná označovalo nevhodnost místa pro lidské potřeby – neprůchodné (nepřebroditelné) místo v řece.

2. Nejpočetnějšími výsledky výzkumu doložená vrstva pomístních jmen významu místa. Tato onymia odrážejí systém orientace v prostoru sídla.

2.1. Pomístní jména zachovala zaznamenanou informaci o poloze některých topobjektů vůči jiným a předávají ji pomocí předpon pa–, prie– (Paėlmis, Pakařčkalnė, Pažalčpievis; Priėtoris) a příslušných odvozených termínů (paūpė, prūdėlis) (Paupės daržai, Paupės pievos, Paupės kelias, Prūdėlio kálnas, Prūdėlio pievelė).

2.2. Ve struktuře jiných pomístních jmen jsou zachyceny topografické prvky známé místním obyvatelům (Kiaūliupis, Vōlupis, Dubė), podle nichž se určovala poloha toho či onoho objektu uvnitř vesnice nebo v jejím okolí: Kiaūliupio pieva, Vōlupio darželiai, Galū Dubės ravėliai.

2.3. Vztah místních názvů v prostoru a čase reprezentují názvy vesnic Šeimyniškiai Šmn a Šeimyniškėliai An. Vztah objektů rozkládajících se v úseku podél Šventoji navzájem ukazují názvy míst pastvy Kul̄ys a Kulėliai,

Straipsniai / Articles

91

DALIA SVIDERSKIENĖ

názvy luk Laṅkos a Lankėlė, názvy potoků tekoucích v úseku hradiště Vōlupis a Volupėlis. Diferenciační funkci pomístních jmen odhalují i druhé členy názvů zemědělských objektů Paupės daržai a Vōlupio darželiai, rozložených v různých sektorech vesnice (u Šventoji a u zemního náspu).

2.4. Pomístní jména vytvořená s motivujícími lexémy kārtis (kartis?), pākūros, vōlas reprezentují odlišný obsah podmíněný různými přirozenými vlastnostmi pojmenovávaných objektů: hora Karčkailnis byla pojmenována podle vlastností svého vrcholu (kamenitý, se stromy, táhnoucí se v prostoru vesnice k severu), lesík Pakurmiškis podle svého účelu (les poskytující palivové dříví), potok Vōlupis podle místa svého toku (u válu).

2.5. V dotazníku je zaznamenáno několik rozsáhlejších popisných místních jmen dokládajících jazykovou ekonomii Gỿlių [vesnická louka] brasta brod, Švęnto Jōno [kříže] dirvà orná půda, Švęnto Jōno [kříže] pieva louka. Zde hranaté závorky označují neverbalizovanou část jména přítomnou v řeči; její vynechání nenarušilo komunikační funkci názvů.

2.6. Z několika podob sousedních místních názvů fungujících v živém jazyce lze získat odlišné informace. Podoby názvu cesty Karōso kelėlis || Kapaničų kelėlis (pravděpodobně užívané pouze v hranicích vesnice) umožňovaly orientaci v různých úsecích liniového objektu, jednak k usedlosti Karōse, kolem níž vedl, jednak směrem k hradišti.

Za zmínku stojí i další sémantická funkce sousedních podob koexistujících v živém jazyce. Hradiště Vōruta || Piliākalnis || Šeimyniškėlių piliakalnis je pojmenováno s cílem upřesnit charakteristiky tohoto objektu skutečnosti. V širším smyslu lze sousední podoby vymezit také jako proces změny (vývoje) názvu objektu se symbolickým nábojem, významného pro sociální skupinu, v čase.

2.7. Úseky cest, stejně jako úsek brodu, orientované z nitra sídla ven, ukazují strukturní prvky názvů – názvy vesnic v nejbližším okolí (Gōjaus kelias, Stakių kelias; Gỿlių brasta).

2.8. Některá pomístní jména ukázala, že prostor sídla sám o sobě je prostředkem vzniku polohy pojmenovávaných objektů. Pastvina zabírající nárožní část území vesnice u říčního pásu byla pojmenována Kulỹs, zatímco zemědělské objekty zaujímající mezipolohu mezi objekty téhož druhu a mezi rostlinami téhož druhu (lnem) byly pojmenovány Tarpūbaliai a Tarpūliniai. Podle údajů dotazníku jsou šaltžemės jedním z druhů půdy této oblasti, proto zde rostl i len.

3. Posesivní pomístní jména odrážejí vztah segmentů vesnického prostředí k člověku. Základem jejich pojmenování jsou osobní jména obyvatel sídla (Karōsas, Šlenỹs aj., nářeční podoba Kanapeckaičia). Tyto místní názvy většinou vznikly na základě sociálního vlastnictví a jsou vyjádřeny podle převládajícího nominačního schématu neshodný přívlastek ⇒ pomístní jméno.

92

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Struktura toponymické vrstvy v sociálně-geografickém prostoru vesnice Šeimyniškėliai podle údajů dotazníku místních názvů (1935)

4. Výzkum odhalil, že jsou pojmenovávány sociálně významné objekty vesnické infrastruktury. Vedle zmíněných onomastických a psychologických faktorů zaujímá v procesu pojmenování důležité místo také sociální ukazatel. Ten byl podmíněn přirozenou vlastností analyzovaného prostoru – obydleným místem.

5. Na základě předložených výsledků analýzy se ukázala ještě jedna důležitá vlastnost pomístních jmen – fungují jako orientační spojnice v sociálně-geografickém prostoru.

ŠALTINIAI

ATSŽ II – Lietuvos TSR administracinio–teritorinio suskirstymo žinynas 2, par. Z. Noreika, V. Stravinskas, Vilnius: Mintis, 1976.

BRS – Белорусско–русский словарь [Belorus­sko–russkij slovar’], Москва: Государственное издательство иностранных и национальных словарей [Moskva: Gosudarstvennoe izdatel’stvo inostrannyh i nacional’nyh slovarej], 1962.

LE IX – Lietuvių enciklopedija 9, vyr. red. J. Girnius, Bostonas: Lietuvių enciklopedijos leidykla, 1956.

LE XXII – Lietuvių enciklopedija 22, vyr. red. J. Girnius, Bostonas: Lietuvių enciklopedijos leidykla, 1960.

LEAE – Lietuvos etnologijos ir antropologijos enciklopedija, sud. V. Savoniakaitė, Vilnius: LII leidykla, 2011.

LHEŽ – Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, Vilnius: Mokslas.

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), red. kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008 (atnaujinta versija, 2018). Prieiga internete: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas/.

LUEV – Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas, atsak. red. E. Grinaveckienė, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1963.

LVKŽ^⁵ – Lietuvių vardų kilmės žodynas, aut. K. Kuzavinis, B. Savukynas, 5-asis patais. ir papild. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

LVŽ I – Lietuvos vietovardžių žodynas 1 (A–B), red. kolegija L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolph, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2008.

Straipsniai / Articles

93

DALIA SVIDERSKIENĖ

LVŽ II – Lietuvos vietovardžių žodynas 2 (C–F), aut. L. Bilkis, G. Blažienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmukaitė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2014.

LVŽ III – Lietuvos vietovardžių žodynas 3 (G–H), aut. V. Adamonytė, L. Bilkis, G. Blažienė, D. Kačinaitė-Vrubliauskienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmukaitė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2018.

LVŽ IV – Lietuvos vietovardžių žodynas 4 (I–J), aut. L. Bilkis, G. Blažienė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021.

PDBe – Lietuvių kalbos instituto lietuvių kalbos išteklių informacinė sistema „E. kalba“: Pavardžių duomenų bazė. Prieiga internete: http://ekalba.lt/pavardziu-duomenu-baze.

PŽ – Klementina Vosilytė 2014: Palyginimų žodynas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

SJP II – Słownik języka polskiego 2 (H–M), Warszawa: Nakładem prenumeratorów i Kasy im. Mianowskiego, 1902.

VK – Vietovardžių iš gyvosios kalbos kartoteka, Lietuvių kalbos instituto Baltų kalbų ir vardyno tyrimų centro fondas.

VLEe – Visuotinė lietuvių enciklopedija, e. variantas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2001–2020. Prieiga internete: https://www.vle.lt.

LITERATŪRA

Balčiūnienė Asta, Petrošienė Lina 2020: Stereotipinės žydų ypatybės žemaičių tarmės tekstuose. – Res Humanitariae 28, 102–132.

Blanár Vincent 2004: Pragmalinguistische Methoden der Namenforschung. – Ein Lehrbuch für das Studium der Onomastik, hrsg. A. Brendler, S. Brendler, Hamburg: Verlag Baar, 153–171.

Butkus Alvydas 1995: Lietuvių pravardės. Kaunas: Æsti.

Jakaitienė Evalda 1980: Lietuvių kalbos leksikologija, Vilnius: Mokslas.

Jakulis Erdvilas 2004: Lietuvių kalbos tekėti, teka tipo veiksmažodžiai, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Kviklys Bronius 1965: Mūsų Lietuva. Krašto vietovių istoriniai, geografiniai, etnografiniai bruožai 2, kalbos taisytojas F. Kudirka, žemėlapius braižė A. Karnius, Bostonas: Lietuvių enciklopedijos leidykla.

94

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Toponomastinio sluoksnio struktūra socialinėje–geografinėje Šeimyniškėlių kaimo erdvėje Žemės vardų anketos (1935) duomenimis

LOFGN – Litauische Orts-, Flurund Gewässernamen im europäischen Kontext, hrsg. G. Blažienė, L. Bilkis, wiss. Red. H. Bichlmeier, Hamburg: Verlag Baar, 2019.

LŽVI – Lietuvos žemės vardynas. Instrukcija Lietuvos žemės vardynui surašyti, sud. K. Alminauskis, Klaipėda: Akcinė „Ryto“ bendrovė, 1934.

Mezenko Anna M. 2015: Мезенко, Анна М. Хортенсионимы в системе наименований топографических объектов в пределах поселения [Chortensionimy v sisteme naimenovanij topografičeskich objektov v predelach poselenija]. – Этнолингвистика. Ономастика. Этимология [Ėtnolingvistika. Onomastika. Ėtimologija], материалы III Междунар. науч. конф., Екатеринбург, 7–11 сентября 2015 г. [materialy III Meždunar. nauč., konf., Ekaterinburg, 7–11 sentebrja 2015 g.], Екатеринбург: Изд-во Урал. ун-та [Ekaterinburg: Izd-vo Ural. un-ta], 176–178.

Mezenko Anna M. 2017: Мезенко, Анна М. Наименования топографических объектов в пределах поселения: сопоставительный аспект [Naimenovanija topografičeskich objektov]. – Вестник Костромского государственного университета [Vestnik Kostromskogo gosudarstvennogo universiteta] 23(S), 113–116.

Mezenko Anna M., Vasil’eva Tat’jana I., Galkovskaja Julija M. 2017: Мезенко, Анна М., Васильева, Татьяна Ю., Галковская, Юлия М. Белорусское Поозерье: культура – ономастика – социум [Belorusskoe Poozer’e: kul’tura – onomastika – socium], под науч. ред. А. М. Мезенко [pod nauč. red. A. M. Mezenko], Витебск: ВГУ имени П. М. Машерова [Vitebsk: VGU imeni P. M. Mašerova].

Podol’skaja Natal’ja V. 1978: Подольская, Наталья В. Словарь русской ономастической терминологии [Slovar’ russkoj onomastičeskoj terminologii], отв. ред. А. В. Суперанская [otv. red. A. V. Superanskaja], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Razmukaitė Marija 1998: Lietuvos priesaginiai oikonimai: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Vytauto Didžiojo universitetas.

Razumov Roman V. 2013: Разумов, Роман В. Особенности современных российских систем виконимов (на примере Некouzского, Первомайского, Рыбинского, Тутаевского районов Ярославской области) [Osobennosti sovremennych rossijskih sistem vikonimov (na primere Nekouzskogo, Pervomajskogo, Rybinskogo, Tutaevskogo rajonov Jaroslavskoj oblasti)]. – Ярославский педагогический вестник [Jaroslavskij pedagogičeskij vestnik] 1, 145–149.

Rutkowski Mariusz 2007: Nazwy własne w strukturze metafory i metonimii. Proces deonimizacji, Olsztyn: Wydawnictwo UWM.

Sabaliauskas Algirdas 1990: Lietuvių kalbos leksika, Vilnius: Mokslas.

Straipsniai / Articles

95

DALIA SVIDERSKIENĖ

Savukynas Bronys 1963: Kilmininkiniai lietuvių vietovardžiai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 6, 235–246.

Selivanova Elena A. 2012: Селиванова, Елена А. Номинация и когниция: новая типология мотивации языковых единиц [Nominacija į kognicija: novaja tipologija motyvacii jazykovych edinic]. – Когниция, коммуникация, дискурс [Kognicija, kommunikacija, diskurs] 3, 64–85.

Sidaravičienė Veslava 2018: Multilingualism and unofficial urban place names of Vilnius in the languages of Lithuanian and Polish youth. – Onomastica Uralica 10, 85–96.

Skorupa Pavel 2021: Vilnius County Toponyms as Signs of National and Cultural Identity, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Sviderskienė Dalia 2010: Dėl kelių Marijampolės apskrities vandenvardžių, papildžiusių ir patikslinusių esamus hidronimijos duomenis. – Baltistica 45(2), 341–353.

Sviderskienė Dalia 2017: Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lituanica 77, 243–273.

Sviderskienė Dalia 2020: Termino žemėvardis klausimu. – Acta Linguistica Lituanica 83, 310–328.

Sviderskienė Dalia 2022: Utenos apskrities Anykščių valsčiaus (1935–1937) helonimų motyvacija. – Lituanistica, t. 68, Nr. 1(127), 43–65.

Tamулaitienė Dovilė 2021: Pasvarstymai dėl kelių lietuvių upių ir ežerų vardų kilmės. – Acta Linguistica Lituanica 85, 200–218.

ТМОИ – Теория и методика ономастических исследований [Teorija į metodika onomastičeskich issledovanij], авт. текста А. В. Суперанская, В. Э. Сталтмане, Н. В. Подольская, А. Х. Султанов, отв. ред. А. П. Непокупный [avt. teksta A. V. Superanskaja, V. Ė. Staltmane, N. V. Podolʹskaja, A. X. Sultanov, otv. red. A. P. Nepokuрnyj], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1986.

Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153.

Waser Erika 2004: Flurnamen. – Ein Lehrbuch für das Studium der Onomastik, hrsg. A. Brendler, S. Brendler, Hamburg: Verlag Baar, 349–380.

Wenzel Walter 2014: Namen und Geschichte. Ortsund Personennamen im deutsch-westslawischen Sprachkontakttraum als Historische Zeugnisse, hrsg. A. Brendler, S. Brendler, Hamburg: Verlag Baar.

96

Acta Linguistica LXXXVII

Toponomastinio sluoksnio struktūra socialinėje–geografinėje Šeimyniškėlių kaimo erdvėje Žemės vardų anketos (1935) duomenimis

Wulf Christine 2000: Toponomastik und Sprachkontakt: Eine Untersuchung der slawischen und slawisch–deutschen Toponyme in Schleswig-Holstein, Neumünster: Wachholtz.

Zabiela Gintautas 1992: Šeimyniškėlių piliakalnio ir papėdės gyvenvietės tyrinėjimai. – Archeologiniai tyrinėjimai Lietuvoje 1990 ir 1991 metais 1, 57–60.

Zabiela Gintautas 1992a: Šeimyniškėlių senkapio tyrinėjimai. – Archeologiniai tyrinėjimai Lietuvoje 1990 ir 1991 metais 2, 87–88.

Zabiela Gintautas 1993: Kur stovėjo Vorutos pilis. – Lietuvos istorijos metraštis: 1991 metai, vyr. red. V. Merkys, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 5–22.

The Structure of Toponymic Layer in the Social-Geographic Space of Šeimyniškėliai Village Based on Land Names Questionnaire (1935)

SUMMARY

To reconstruct the organization of space in the interwar village and the peculiarities of its perception, the article creates a complex analysis algorithm. Referring to the data of proper names recorded in the form of a questionnaire-based survey in 1935 and the information sources confirming the settlement’s infrastructure, landscape and historical period, the article reveals how land names are motivated by the fact of functioning and usage alone. The complex study of the space of Šeimyniškėliai village (and its surroundings) enabled us to understand the configuration of the constituent elements of the toponyms collected in the questionnaire and their relationship (composition) and to interpret the data obtained.

1. One layer of place names was attested to by the secondary representatives of direct naming correlating with relief and directly revealing the physical-geographical landscape properties. It is revealed by the derivatives with the suffix -ynė, such as Akmenynė, Karklynė, Kemsynė, which point to the type of land surface, i.e., places covered with stones, hillocks, willows; the land names based on simple and pronominal adjectives, such as meadow names Ilgōji, Siaurōji, Didisai dirvōnas, etc., describing the segments of the settlement characterized by different properties; the river name Ėlmė which derives from the directional horizontal movement verb elmėti underlining the properties of a rapid river flowing noisily over a stony bed across the village, etc.

Straipsniai / Articles

97

DALIA SVIDERSKIENĖ

2. The layer of the representatives of indirect naming constitutes an ethnolinguistically important piece in the toponymic puzzle of the village. In this case, the properties of geo-objects are expressed through intermediaries as the most typical expressers of certain properties (form and darkness respectively), such as kūgis, salūkė (cf. salà) and degūtas, žydas, which belong to different thematic groups and bear the suffixes attributable to the category of property bearers –iškis, –iškiai and the ending –ė: Kūgiškis arable land, Salūkiškis forest, Žydiškiai arable land, Degūtė arable land. Other indirect-naming mixed-motivation model representatives of comparative motivation type, such as Miestėlis arable land, island, Starkalizdis arable land, should also be interpreted as a verbalized human cognitive activity maintaining a connection between different entities of the world and expressing the relationship with them through the given names. The process of naming the depth as Lõzoriaus sietuvà is related to the deduction of the concept of depth (hollowness) and the evaluative categorization of the river depth. In language usage, this name could possibly mean the inappropriateness of the place for human needs, i.e., the impassable (unwaddle) place of the river.

3. The layer of land names expressing the meaning of place is most commonly attested to in research findings. These land names reflect the system of orientation in the space of the settlement: a) there is information on the position of certain topo-objects in respect of others conveyed by means of the prefixes pa-, prie- (Paėlmis, Pakařkalnė, Pažalčpievіs; Priėtvoris); b) the land names formed with motivational lexemes kārtis (kārtis?), pākūros, vôlas represent a different content determined by the different natural properties of the named objects: the hill Karčkalnis is named on the basis of the properties of its top; the forest Pakūrmiškis is named with regard to its purpose, whereas the river Vôlupis is named after the place where it flows; c) the names of pastures Kulỹs and Kulėliai, meadows Larĩkos and Lankėlė, rivers Vôlupis and Volupėlis flowing by the hillfort show the relationship of the objects situated by the Šventõji River; d) certain land names revealed that the space of the settlement is by itself a way for the position of the named objects to emerge (Kulỹs, Tarpūbaliai, Tarpūliniai); e) the topographic elements known to local people were identified in the structure of other land names (Kiaũliupis, Vôlupis, Dubė); these elements were used as a reference point in establishing the position of one or another object inside the village or in its vicinity: Kiaũliupio pieva, Vôlupio darželiai, Galù Dubės ravėliai; f) roads, just like a segment of a ford, are oriented from the inside towards the outside of the settlement; it reveals in their structural elements, i.e., the names of villages situated in the nearest vicinity (Gõjaus kelias, Stakių kelias; Gylių brasta); g) the adjacent forms of the hillfort name Vóruta || Piliãkalnis || Šeimyniškėlių piliakalnis can be defined as the process of change (transformation) of the name of the object carrying a symbolic charge and important to a social group in time.

4. The layer of place names of possessive meaning reflects the relationship between the agrarian segments of the village environment and the person on the basis of social possession (Šlėndaržis, Sapkauskienės laukas, etc.).

98

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Toponomastinio sluoksnio struktūra socialinėje-geografinėje Šeimyniškėlių kaimo erdvėje Žemės vardų anketos (1935) duomenimis

Hence, the study revealed yet another important property of land names – they function as a reference point in the social-geographic space. It was determined by the inherent property of the space under analysis as an inhabited place.

The place names which are not attested to in contemporary official sources came to the fore in the research: single-homestead settlement name Paėlmìs and three river names (*Kiaũliupis, Vőlupis, Volupėlìs). One of them was reconstructed from the meadow name Kiaũliupio pìeva, which is described in the questionnaire as [a meadow] near Kiauliupis land; according to the questionnaire, there was water in the river Volupėlìs in spring only; after the rivers Vőlupis and Volupėlìs join together, they flow into the river El̃mė.

Whereas toponyms are associated with a conserving function, the research demonstrated a collection of interwar nomenclature terms: išvara, lydymas, pakriūta, patrašė, plėšimas, etc.

Įteikta 2023 m. sausio 28 d.

D A L I A S V I D E R S K I E N Ė

Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva [email protected]

Straipsniai / Articles

99