DARIUS ANTANAVIČIUS

Institut dějin Litvy

ORCID id: orcid.org/0000-0002-3810-3297

Oblasti vědeckého výzkumu: Litevská metrika, latinská literatura Litevského velkoknížectví, historiografie, pramenné studium, novolatinská tvorba.

DOI: doi.org/10.35321/all90-13

JEŠTĚ JEDNOU O ROCE ÚMRTÍ MIKALOJUSE DAUKŠY

Ještě jednou o datu úmrtí Mikalojuse Daukšy^²

ANOTACE

Článek se znovu vrací k datu úmrtí Mikalojuse Daukšy. Nově navržené datum Daukšova úmrtí – únor 1615 – se ukázalo být nesprávné. Článek předkládá rozhodující argumenty, že Daukša skutečně zemřel ve druhé polovině února 1613.

KLÍČOVÁ SLOVA: Mikalojus Daukša (?–1613), Konstantinas Jablonskis (1892–1960), Kražiai College (1614–1773).

ANNOTATION

Článek se vrací k otázce data úmrtí Mikalojuse Daukšy. Datum uvedené v publikaci z roku 2022, únor 1615, by mělo být přehodnoceno. Stejně tak jsou předloženy konečné důkazy na podporu převládající historiografie, podle níž Daukša zemřel v roce 1613.

KLÍČOVÁ SLOVA: Mikalojus Daukša (?–1613), Konstantinas Jablonskis (1892–1960), Kražiai College (1614–1773).

^¹ Článek vznikl v rámci projektu výzkumných skupin LMT na léta 2021–2024 „Výzkum koleje v Kražiai: historické a literární prameny“ (smlouva č. S-MIP-21-42).

^² Článek byl připraven pro projekt výzkumné skupiny LMT na léta 2021–2024 „Výzkum koleje v Kražiai: historické a literární prameny“ (smlouva č. S-MIP-21-42).

Įžvalgos / Insights

327

DARIUS ANTANAVIČIUS

V 87. svazku časopisu „Acta Linguistica Lithuanica“ vyslovil autor tohoto článku hypotézu, že průkopník litevského písemnictví v Litevském velkoknížectví (dále jen LDK) Mikalojus Daukša mohl zemřít nikoli v únoru 1613, jak se dosud všeobecně přijímá, nýbrž o dva roky později, v únoru 1615 (Antanavičius 2022).

K tomuto závěru se dospělo na základě dvou dokumentů z 15. října 1613 a 18. října 1614, v nichž je Daukša uveden jako živý a přítomný (przy bytności w Bodze wielebnego jego mości księdza Mikołaja Daukszy, kanonika miednickiego) nejprve při vyměřování pozemků Getautiškės / Bukaũtiškės, které tehdy náležely k majetku oltářství v Kražiai, a později při jejich sepisování.

Uvedené dokumenty se dochovaly nikoli v originálech, nýbrž pouze v podobě kopií. Proto byla v článku provedena jejich analýza a dospělo se k závěru, že není důvod pochybovat o jejich datech. Na základě tohoto závěru byla vyslovena hypotéza, že v rejstříku (obsahovém shrnutí) dokumentu č. 15 inventáře, neboli seznamu, dokumentů panství Babėnai z roku 1809, který zveřejnil Konstantinas Jablonskis a který byl dosud hlavním a jediným důkazem Daukšova úmrtí v únoru 1613 (Jablonskis 1977), se mohla vloudit chyba.

S ohledem na data uvedených dvou dokumentů bylo navrženo nové datum Daukšova úmrtí – druhá polovina února 1615. Uvedený článek končí takto³:

Jaké jsou možnosti ověřit ji [datum – D. A.] jinými prameny? Pokud byl Daukšův testament zapsán do knih zemského a hradního soudu Žemaitska v roce 1615, bylo by možné to snadno ověřit prohlédnutím samotných knih. Bohužel se nedochovaly ani aktové knihy hradního, ani zemského soudu Žemaitska z roku 1615, takže to není možné. Rovněž se nedochovaly protokoly ze zasedání kapituly žemaitské (Medininkai), jejímž členem byl kanovník Daukša, z let 1613–1615. A v nejstarší knize aktů konzistoře žemaitského biskupství (LVIA 696–2–926) se mezi dokumenty z let 1614–1615 Mikalojus Daukša vůbec nezmiňuje. Kruh se tedy uzavírá. Zbývají snad nějaké jiné jednotlivé dokumenty, které zatím nejsou známy.

Po zveřejnění článku se ukázalo, že autorovi přece jen unikl jeden důležitý pramen, který je dnes uložen nikoli v Litvě, nýbrž v Polsku. Jde o dochovanou nejstarší knihu kapitulních aktů žemaitské katedrály uloženou v diecézním archivu ve Włocławku, obsahující zápisy a dokumenty z let 1613–1622 (AKap Žmudź. 1). O tomto prameni autora článku informoval dr. Liudas Jovaiša, jemuž zde chceme poděkovat.

Po obdržení digitální kopie tohoto drobného rukopisu se vyslovená hypotéza bohužel ukázala jako nepodložená, jakkoli neradi to přiznáváme.

³ Antanavičius 2022: 323.

328

Acta Linguistica Lithuanica XC

Ještě jednou o roce úmrtí Mikalojuse Daukšy

Dokazuje to nadpis prvního zasedání jarního zasedání žemaitské kapituly, které se konalo 16. dubna 1613^⁴:

Akt ctihodné kapituly Mednicensis sepsaný z příkazu nejjasnějšího a nejctihodnějšího pána, pana d. Nicolai Pac, z Boží milosti biskupa Žemaitska, v roce tisícím šestistém třináctém dne 16. dubna, po úmrtí pana d. Nicolai Daugsza, kanovníka, po uplynutí lhůty svolání ctihodných pánů kanovníků ke generální kapitule prostřednictvím prokurátora katedrálního kostela Mednicensis za přítomnosti ctihodných pánů d. Ioannis Wyszemirsky, prokurátora, d. Christophori Dirwonsky, d. Iosephi Gardisky, d. Ioannis Kozakiewicz, d. Nicolai Samson a Mathei Babinowsky, tehdejšího notáře.

[Usnesení ctihodné medininkské kapituly sepsaná na příkaz nejjasnějšího a nejctihodnějšího pána, pana Mikalojuse Paca, z Boží milosti žemaitského biskupa, dne 16. dubna 1613 po úmrtí pana kanovníka Mikalojuse Daukšy, poté, co uplynula lhůta k obeslání ctihodných pánů kanovníků ke generální kapitule prostřednictvím prokurátora medininkského katedrálního kostela, jíž byli přítomni ctihodní páni pan prokurátor Jonas Višemirskis, pan Kristupas Dirvoniškis, pan Juozapas Gardiškis, pan Mikalojus Samsonas a tehdejší písař Matas Babinovskis]

^⁴ AKAp Žmud. 1, 1. 1r.

Įžvalgos / Insights

329

DARIUS ANTANAVIČIUS

Nemá smysl zpochybňovat autenticitu tohoto zápisu ani datum v něm uvedené. Jedno je jasné – datum Daukšova testamentu, dnes známé pouze z rejstříku (shrnutí) – 13. února 1613 – je přesné. Daukšovo úmrtí ve druhé polovině února 1613 je proto nyní definitivně potvrzenou a prokázanou historickou skutečností.

V uvedené knize žemaitské kapituly je Daukša jako zesnulý zmíněn ještě na několika místech, například již v prvním usnesení uvedeného zasedání, v němž je zaznamenána žádost kanovníka a prokurátora kapituly Jonase Viešemirskise o přidělení uprázdněné prebendy Lank̃os Laũkas „po smrti kanovníka Daukšy, který zesnul v Pánu“^⁵:

Před výše jmenovanými ctihodnými pány kanovníky katedrálního kostela Mednicensis, shromážděnými prostřednictvím prokurátora kapituly na kapitule v kapitulním místě a osobně představujícími a zastupujícími tutéž kapitulu, se dostavil ctihodný pán Ioannes Wyszemirsky, kanovník a prokurátor Mednicensis, obročník s menší prebendou v Lukosławky, a podle práv a dosud zachovávaného zvyku uvedeného kostela požádal všemi nejlepšími způsoby, formou a právem, jakými mohl a měl, o větší prebendu, která se po úmrtí pana Daugsza, kanovníka zesnulého v Pánu, řádně uvolnila, a prokazoval, že mu přísluší i z důvodu seniorátu.

Ještě jednou je třeba zdůraznit, že dokumenty z 15. října 1613 a 18. října 1614 citované v prvním článku jsou spolehlivé. Okolnosti jejich vzniku jsou zcela jasné – jde o pokus Mikalojuse Paca pokračovat v záměru svého velkého předchůdce, žemaitského biskupa Merkelise Giedraitise, a uskutečnit jej – založit v Žemaitsku jezuitskou kolej. Pac k těmto krokům přistoupil právě na konci roku 1613. Část dokumentů dokládajících uskutečňování tohoto záměru již byla zveřejněna, další ještě čekají na zveřejnění.

Jezuité z Kražiai se po mnoho let opírali o různé dokumenty z let 1613–1614, když vedli spor s kapitulou žemaitské katedrály o příslušnost panství Getautiškė, Milžavėnai a Žirnainiai. Dochovalo se dokonce konspekt historických okolností tohoto dlouholetého sporu a dokumentů s ním souvisejících, vytištěný v 17. století v neznámém roce a na neznámém místě, v němž jsou stručně uvedeny argumenty otců koleje v Kražiai (Informatio). Unikát tohoto tisku (tj. jediný známý exemplář) je dnes uložen v Polsku, ve Vratislavi, v Ossolińské knihovně (signatura – XVII–20–III). Zde je uvedeno, co stojí v bodech 1, 2 a 4 (překlad z latiny)^⁶:

^⁵ Tamtéž.

^⁶ Informatio A[r–v], A2[r].

330

Acta Linguistica Lithuanica XC

Ještě jednou o roce úmrtí Mikalojuse Daukšy

I. Roku Páně 1608 přišli otcové Tovaryšstva Ježíšova do žemaitské diecéze, kde je velmi vlídně přijal nejjasnější a nejctihodnější žemaitský biskup, pan Merkelis Giedraitis, a usadili se v Kražiai. Uvedený nejjasnější místní ordinář se rozhodl koupit Kražiai a připojit k nim panství Pašvintinys v úpickém okrese, které o něco dříve za peníze ze svého dědictví nabyl do trvalého vlastnictví od urozeného pana Mikalojuse Burb y, písaře žemaitského zemského soudu, avšak stižen smrtelnou nemocí a neschopen tento záměr uskutečnit odkázal závětí budoucí jezuitské koleji v Kražiai dva tisíce uherských zlatých z příjmů uvedeného panství Pašvintinys. [...]

II. Nástupce [biskupa Giedraitise], nejjasnější a nejctihodnější pan Mikalojus Pacas, připojil panství Pašvintinys, z jehož příjmů byla koleji v Kražiai závětí odkázána částka dvou tisíc zlatých, kvůli jejich blízkosti k ostatním majetkům biskupství k majetku biskupského stolu a s cílem osvobodit panství Pašvintinys od povinností po výměně provedené se souhlasem ctihodné medininkské katedrální kapituly převedl do trvalého vlastnictví biskupského stolu panství Milžavėnai a Žirnainiai a dvůr Getautiškė, který tehdy náležel uprázdněnému oltářství v Kražiai, a nařídil správci svého varniuského panství Mikalojusi Savickisovi, aby je předal do správy otcům Tovaryšstva Ježíšova z Kražiai. Dochoval se příkaz nejjasnějšího místního ordináře uvedenému správci, napsaný 15. prosince 1613. [...]

IV. Aby byla tato [výměna majetků] potvrzena, nejjasnější místní ordinář a ctihodná medininkská kapitula předem sepsali žádost [supliku] papeži Pavlu V. Byla sepsána ve Varniai 12. prosince 1613. Podepsali ji nejjasnější místní ordinář a urozený pan Jonas Višemirskis (Višomirskis), kanovník a prokurátor ctihodné medininkské kapituly.

Dokumenty uvedené v bodech 2 a 4 byly in extenso zveřejněny v prvním svazku pramenů koleje v Kražiai^⁷. Zůstává tedy jediná otázka: jak se hned ve dvou dokumentech z 15. října 1613 a 18. října 1614 vedle dalších tehdy žijících osob objevilo jméno již zemřelého Mikalojuse Daukšy? Všechny verze by byly pouze dohady; pravda by mohla vyjít najevo snad jen při objevení originálů.

PRAMENY A LITERATURA

A Kაპ Žмудз. 1 – Archivum Dioecesialne we Włocławku [Protokoly zasedání žemaitské katedrální kapituly z let 1613–1622 a další dokumenty].

^⁷ Nedzinskaitė, Antanavičius, eds., 2019: 49–52, 55, 63–64.

Įžvalgos / Insights

331

DARIUS ANTANAVIČIUS

Antanavičius Darius 2022: Kdy skutečně zemřel Mikalojus Daukša. – Acta Linguistica Lituanica 87, 311–325.

Informacio – Informatio historica et iuridica de bonis collegii Crozensis Societatis Iesu dictis Gietowtowszki, Miłżowiany et Zyrniany [Tisk ze 17. století bez přesných údajů o roce a místě vydání].

Jablonskis Konstantinas 1973: Lietuvių kultūra ir jos veikėjai, Vilnius: Mintis, 71–199.

Nedzinskaitė Živilė, Antanavičius Darius, eds., 2019: Kražių kolegijos šaltiniai, saugomi Jėzaus Draugijos archyve Romoje = Fontes collegii Crosensis, qui in Archivo Romano Societatis Iesu asservantur, sv. 1 = Část 1: 1608–1700 (Kražių kolegijos istorijos ir veiklos paminklai = Monumenta historiam et acta collegii Crosensis spectantia), Vilnius: Litevský institut literatury a folkloru.

Doručeno 18. února 2024.

DARIUS ANTANAVIČIUS

Institut dějin Litvy

Tilto / Radvilų g. 17, Vilnius LT–01101, Vilnius, Litva

d.antanavič[email protected]

332

Acta Linguistica Lituanica XC