JŪRATĖ PAJĖDIENĖ Ústav litevského jazyka ORCID iD: orcid.org/0000-0003-1542-2866

Oblasti vědeckého výzkumu: syntax, sémantika a pragmatika staré a současné litevštiny, etnolingvistika, dějiny litevské kultury a církevních textů.

DOI: doi.org/10.35321/all90-04

O DUÁLU V RUKOPISNÝCH KÁZÁNÍCH JURGISE AMBROZIEJUSE PABRĖŽY

O duálu v rukopisné sbírce kázání Jurgise Ambroziejuse Pabrėžy

ANOTACE

Bibliografická poznámka v jednom z kázání Jurgise Ambroziejuse Pabrėži (1824) o učení převzatém z knihy Karola Fabianiho Missya apostolska CZEŚĆ II (1783) odhalila nejen tajemství původu 30 kázání sepsaných v první části (s. 312) rukopisu Kiprijonase Lukauskase (1797) (viz Pajėdienė 2022), ale také umožnila srovnání tří podob téhož textu. Dvě kázání z uvedené Fabian(i)ho knihy o 8. Božím přikázání mají jak litevský překlad Lukauskase, tak žemaitský překlad Pabrėži. Srovnání verzí textu sepsaných v různých jazycích umožňuje postřehnout i dosti jemné jazykové rozdíly. Gramatická svébytnost textu Fabian(i)ho kázání sepsaného Pabrėžou v žemaitštině souvisí s užíváním duálu. Článek pojednává o různých modelech užívání duálu, které vyvstaly při srovnání polského Fabianiho textu s litevským (Lukauskasovým) a žemaitským (Pabrėžovým) překladem. Důsledné užívání duálu je charakteristické nejen pro překlad textů K. Fabianiho, který pořídil, ale i pro další kázání z rukopisné sbírky J. A. Pabrėžiho PAMOKSLAI Woyringosy Materyjosy.

KLÍČOVÁ SLOVA: Karol Fabiani (1716 – po 9. 4. 1791), Kiprijonas Lukauskas (1757–1815), Jurgis Ambroziejus Pabrėža (1771–1849), kázání jako poučení, Žemaité, duál.

Straipsniai / Articles

101

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

ANNOTATION

Bibliografická poznámka o učení z knihy Karola Fabianiho Missya apostolska CZĘŚĆ II (1783), nalezená v jednom z kázání Jurgise Ambroziejuse Pabrėži (1824), nejen odhalila tajemství původu 30 kázání sepsaných v první části (s. 312) rukopisu Kiprijonase Lukauskase (1797) (viz Pajėdienė 2022), ale také poskytla možnost porovnat tři verze téhož textu. Dvě kázání o Osmém přikázání z uvedené Fabianiho knihy existují jak v litevské verzi Lukauskase, tak v žemaitské verzi Pabrėži. Srovnání verzí textu sepsaných v různých jazycích nám umožňuje pozorovat dosti jemné jazykové zvláštnosti. Gramatická svébytnost Pabrėžovy žemaitské verze Fabianiho kázání souvisí s užíváním duálu. Článek pojednává o různých modelech užívání duálu, které se ukázaly při srovnání Fabianiho polského textu s litevským (Lukauskasovým) a žemaitským (Pabrėžovým) překladem.

Důsledné užívání duálu se nevyskytuje pouze v Pabrėžově překladu Fabianiho textů, ale také v dalších kázáních z Pabrėžovy rukopisné sbírky PAMOKSLAY Wayringosy Materyjosy.

KLÍČOVÁ SLOVA: Karol Fabiani (1716 – po 9. 4. 1791), Kiprijonas Lukauskas (1757–1815), Jurgis Ambroziejus Pabrėža (1771–1849), kázání jako poučení, Žemaité, duál.

ÚVOD

Bibliografická poznámka v kázání Apey griekus lyžózwy sepsaném roku 1824 ve sbírce Jurgise Ambrozijejuse Pabrėžiho PAMOKSLAY Wayringosy Materyjosy (dále PWM; přepis rukopisu a faksimile viz Šepetytė, ed., 2020) o knize Karola Fabianiho Missya apostolska CZĘŚĆ II ^{(toliau – FMA2, 1783) pasitelktą mokymą} ukázala původ nejen uvedeného kázání PWM, ale také 30 kázání sepsaných v první části (s. I–II; 1–310) rukopisu Kiprijonase Lukauskase z roku 1797 Pamokstas Isz Prasakimu Diewa Ape Pawinascias Giwenima Krikscioniszką [...]^² (viz Pajėdienė 2022). Dvě Fabian(i)ho kázání o 8. Božím přikázání – NAUKA XXVIII. z Przykazania Boskiego Osmego. Nie bedziełz mowił fałszywego świadectwa przeciwko bliźniemu twemu (FMA2 457–469) a NAUKA XXIX. o Obmowach i innych języcznych grzechach, do tego Przykazania Boskiego, Osmego

¹ Srov.: Wypisano prawie co do słowa z Missyi Apostolskiej Części 2 [...] Księdza Fabianiego PWM 228.

² Přepis 409stránkové rukopisné sbírky F1–D654 uložené v knihovně Vilniuské univerzity viz Karacie­jus, ed., 1996, dále LP.

102

Acta Linguistica Lithuanica XC

Dėl dviskaitos rankraštiniuose Jurgio Ambroziejaus Pabrėžos pamoksluose

naležęcych (FMA2 470–489) – mají nejen litevský překlad Lukauskase^³ (LP 281–301), ale i žemaitský překlad Pabrėži (PWM 203–228). Ze srovnání podob Fabianiho textu sepsaných ve třech jazycích vyplývají i dosti jemné jazykové rozdíly. Pabrėžův překlad obsahuje svébytné užívání duálových tvarů a konstrukcí. Cílem článku je na základě srovnání podob textu s ekvivalentním obsahem ve třech jazycích – polštině, litevštině a žemaitštině – pojednat o Pabrėžově volbě vyjadřování duálu. Pabrėžův duál zájmen, neodpovídající modelu polského originálu, zaznamenává odlišné gramatické označení dvou pojednávaných subjektů či objektů. Článek se zabývá také modely duálu užívanými v dalších kázáních PWM (tj. skloňováním osobních a ukazovacích zájmen, které se rozšiřuje i na jmenná spojení a sloveso) a motivacemi tohoto užívání.

Užívání duálových tvarů typické pro současnou litevštinu se obvykle považuje za zanikající (srov. Zinkevičius 1980: 180–181; 2009; Rosinas 1994), přičemž se zdůrazňuje životnost duálu zachovaného v některých nářečích (zejména v severní žemaitštině^⁴) (srov. Zinkevičius 1980: 181–182; Pabrėža 2017: 98–99). Při zkoumání vývoje duálu litevských podstatných jmen a zájmen byly staré žemaitské písemnosti 19. století – díla Simona Daukantase a Simona Stanevičiuse – využívány jako důkaz důsledného užívání duálu typického pro Žemajty (srov. Zinkevičius 1980: 182; Rosinas 1994: 113, 119). Duálové konstrukce pravidelně užívané v Pabrėžových rukopisech^⁵ však dosud nebyly, ani po vydání sbírky kázání PWM, podrobněji prozkoumány (s výjimkou seznamu reprezentativních duálových tvarů vybraných skloňovaných slov (jmenných slov a příčestí) a časovaných sloves, který uvedla Rita Šepetytė; viz Šepetytė 2020: 50–51; 53).

^³ O jazykových zvláštnostech jazyka Lukauskasova rukopisu viz Zinkevičius 2001.

^⁴ K dvojímu vymezení žemaitského jazykového systému viz u Juozy Pabrėži (2017: 47) rozdíl mezi pojetím termínů žemaičių kalba a žemaičių tarmė a výklad užívání neutrálního termínu žemaičių kalba „při mluvení nebo psaní o jednom jazykovém systému“. O označení jazykového systému zachyceného v Pabrėžových rukopisech kazatele (s postupem času stále zdokonalovaným pravopisem – srov. Subačius 1996) jako „modelu či projektu žemaitského spisovného jazyka“, který má všechny potřebné žemaitské parametry: „je založen na žemaitském nářečí, určen pouze pro Žemaitsko, vytvořen v Žemaitsku a Žemajtem“, viz Subačius 1998: 22.

^⁵ Duál se užívá také v Pabrėžově rukopisu obsahujícím překlad knížky o geografii (viz Šepetytė 2019: 47).

Straipsniai / Articles

103

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

1. PODOBY FABIANIHO TEXTU V LUKAUSKASOVÝCH A PABRĖŽOVÝCH RUKOPISECH: ODLIŠNÉ VYJÁDŘENÍ DUÁLU

Při porovnání textu dvou kázání z knihy FMA2 – Nauka XXVIII. z Przykazania Boskiego Osmego. Nie będziełż mówił fałszywego świadectwa przeciwko bliźniemu swemu (FMA2 457–469) a Nauka XXIX. o Obmowach i innych języcznych grzechach, do tego Przykazania Boskiego, Osmego należących (FMA2 470–489) – s jeho litevskými a žemaitskými podobami v rukopisech Lukauskase (LP 281–301) a Pabrėži (PWM 203–228) se zvýrazňují rozdíly v užívání duálu. Totožnost duálových odkazů v obou překladech je patrná pouze při překladu duálových zájmen z Fabian(i)ho textu – jednoslovného oba a víceslovného obydwa (jejich užívání je dáno popisným lexikálním významem, který soustřeďuje pozornost na první zmínku společného rysu obou členů⁶). Autoři obou rukopisů – Lukauskas⁷ i Pabrėža – volí pro uvedená duálová zájmena tentýž ekvivalent. Jde o víceslovné zájmeno abudu⁸, od něhož se duál může rozšířit i na atributivní konstrukci (1b) nebo na slovesné spojení (2a, 2b), srov.:

(1) Jeśliby Jtanąt swiatek kłamliwy przeciw człowiekowi, winuiąę go o przelęństwo, Jtaną oba, którzy maią Jprawę przed Panem […] FMA2 458

(1a) Jey stotu swietkas metagis prieš Žmogų, kaltindamas jį ape paržingimą tiesos, stoia abudu, kurie turia reyką po akimis Pona […] LP 282

(1b) Jey stoses swiedkós malagings prisz žmogų apskuzdams ji apey koki nóusy-dieiyma. Stos abódo, kóriuódus sprowa ira, prisz Wieszpati […] PWM 204

⁶ Podle Alberta Rosina „když tytéž deskripce (slovní spojení) vystoupí z ohniska a v dalším textu jsou jako známá informace zmíněny nikoli poprvé, tj. mají rys –Pp, jsou jejich duálové tvary obvykle nahrazovány tvary plurálu“ (Rosinas 1994: 114). Podle badatele toto tvrzení potvrzují všechny texty ze 16.–18. století (tamtéž: 114–115), přičemž za důsledné či pravidelné je třeba považovat „nejen užívání duálu v případech, kdy slovo jím označené má rys +Pp, ale i v případech, kdy jím označené slovo má rys –Pp“ (tamtéž: 113).

⁷ O duálu užívaném v Lukauskasově rukopisu, který mu „byl znám z rodného žemaitského nářečí“, viz Zinkevičius (2001: 62–68; 72).

⁸ Jednoslovné duálové tvary zájmen abu, abi jsou považovány za zděděné z baltského prajazyka, zatímco víceslovné (souhrnné) tvary abudu, abidvi jsou mladší než jednoslovné (srov. Rosinas 2001: 103). Podle Rosinase se zájmeno abu, abi nebo abudu, abidvi užívá místo číslovky du, dvi, aby se „zdůraznilo, že všechny prvky dvojice tvořené dvěma objekty či osobami mají ve větě uvedený rys“, avšak pouze „v případech, kdy dva objekty či osoby již tento rys mají –Pp (nejde o první zmínku), nebo jsou známy z ‚presupozice společného fondu znalostí‘“ (viz Rosinas 1994: 111). K zařazení abu, abi nikoli k číslovkám, nýbrž ke třídě zájmen viz tamtéž: 109. Jiní badatelé dějin jazyka abu, abudu označují za číslovky (o duálových tvarech (rodu) užívaných s číslovkami du, dvi, abu, abi, abudu, abidvi viz Palionis 1967: 143; Zinkevičius 1980: 179).

104

Acta Linguistica Lithuanica XC

O duálu v rukopisných kázáních Jurgise Ambroz niejuse Pabrėži

(2) według prawa obydwa karani bydź powinni FMA2 475 (2a) yr pagal prawos abudu karotu buty turia LP 292 (2b) yr pagal prawos abódó pawinó buty karotó PWM 218

V Pabrėžově textu je patrné užívání duálu nepodřízené polskému originálu i v případech, kdy odkaz na dva subjekty (objekty) není v polském Fabianiho textu aktualizován. Například při vyprávění příběhu Ananiáše a Safiry (Sk 5) jsou pouze v Pabrėžově textu pro označení této dvojice zvolena jak vztažné zájmeno kuris, tak i nepřímé ukazovací zájmeno anas^{⁹ dviskaitos formos:} ktorzy FMA2 464 – kurie LP 286 – kórioúdó [...] anóudó [...] abódó PWM 208–209. Srov. volbu těchto zájmen v odpovídajících odstavcích v různých rukopisech:

(3) Mamy tego przykład [...] Mamy drugi w Dzieiach Apo­tolskich na Ananijazų, i Safirze, którzy za predaną rolą, gdy pienįądze do Piotra S. przynieśli, á Piotr S. spytał: tyleście tylko wzzięli pieniądze za tę rolą wzięzą? odpowiedzieli: tyle; á był fałsz, zaraz na tymże miejscu, za to kłamstwo nagłą śmiercią pokarani. To kłamstwo w swoich okolicznościach zdaje się bydź lekkie, bo nikomu szkodliwe nie było. Nie było też obowiązku, żeby pieniądze za swoy własny majątek wzięte, do pospolitego skarbu oddawali. Uważajcie jak surowo ukarane. FMA2 464

(3a) Tūrem to prikłoda [...] Tūrem untra Historiosy Apastališkosys unt Ananiosiaus yr Safiros, kurie už parduota dirwa, kad pinigus pas Petra S. atanesie, o Petras S. pasiktausę, tiekes itkay jemiet pinigu uz tą dirwa jusų, atsakie tiekes, o buwa netiesa, tuiaus unt tos pacios wietos uz tą melawima nogų smerciu pakaroty palika. Tas melawimas sawa apynkibiesy regies buty łyngwas, nes niekam zieizdas ne buwa. Ne buwa riszte, idunt pinigus už sawa tikra turta imtus ing wisotima skarba atadawe. Uwozokiet kayp smarkiey pakarotas. LP 285–286

(3b) Tórem tos tysos paweŷksta [...] Tórem óntra Paweŷksta, eysżkys koronys Dyiwa yszsypyldziósý ont anos Poras zanotas Ananiosziaus yr Safiras, apraszita Kn ingosy Darbu Apastolu: kórioúdó óz pardóuta grunta sawa, kad pyningu atneszy pri Szwięta Petra Apasztoła. O Szwięts Petrós ózsyklausy ju, ar tyik tegawot óz tóu grunta jusó: atsaky anóudó tyik: o bówa netyisa: óz tóu pamalaw yma, nogłó smerczió abódó nóu Dyiwa pakarotó palyka tóulidy. (: Actor. Cap. 5.:) Noris ta malagiste ju rodos but bówósi legwą, nes niekam neysz kadliwa: yr nebóva tay kanyczney prisakita, kad łosna sawa majatka pardawos, but kanyczney reyki atadóuty ónt ógólną skarba Bažniczys Szwiętos. O wy inok Dyiwas teyp sragey pakaroty anóudó yr óz tok y malagisty. Mierkawokyt tada, kaypo sragi ira karone pri Dyiwa yr óz mažus yr óz legwas malagistes. PWM 208–209

^⁹ O vztažných a nepřímých ukazovacích zájmenech viz Rosinas 1996: 140, 94.

Straipsniai / Articles

105

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Při překladu významově neutrálního Fabian(i)ho odkazu pirmųjų z nich Pabrėža aktualizuje počet právě zmíněných subjektů (a zároveň i jejich určitost) – volí přitom duál nepřímého ukazovacího zájmena ve víceslovném spojení pyrmasis ysz anůdůs ‚první z těch dvou‘, srov.:

(4) Tego Ią zdania Swięci Koscióła Bożego Doktorowie. Augułsyn, i Bernard. Pierwſzy z nich mowi. Non accomodes aures ad Verba detractoris ne accipias mortem in Anima. Nie pozwal̨ay uſzu twoich na słowa ubliżaiące, by nie weſzła śmierć do duſzy twoiey. FMA2 475

(4a) To ira numanima Szwęteiy Baznicias Diewa Daktarąy Augustinas yr Bernardas. Pirmas isz jų kalba: Non accomodes aures ad Verba detractoris ne accipias mortem in Anima. Ne daleysk ausiu tawa unt žodžiu apkaltbietoia, idunt ne ieytu smercias ing duszy tawa. LP 292

(4b) Teyp twirtyn Tieway Szwętijiy: Szwęts Augóstyns, yr Szwęts Bernardas. – Pyrrnasis ysz anůdůs saka. Non accordes aures ad verba detractoris, ne accipias mortem in Anima. Nepazwalik ausiu tawa ónt žodžiu apszłowynąty: kad neieytu smertis i duszy tawa. PWM 218

Relativní konstrukci popsanou ve Fabian(i)ho textu nepřímým ukazovacím zájmenem a číslovkou du (owych dwoch ſtarcow, ktorzy) překládají Lukauskas (anus du senius, kurie) i Pabrėža odpovídajícím způsobem; v Pabrėžově překladu je navíc v celém atributivním spojení vyznačena duálem (anůdů Senió dó, kóriůdů ‚anuodu seniu du, kuriuodu‘), srov.:

(5) I owych dwóch ſtarcow, ktorzy, na niewinną Suzannę fałszywie świadczyli, lud zgromadziwſzy się zabił […] FMA2 459

(5a) Ir anus du senius, kurie unt nekaltos Zuzonas neteisey sweczytie Žmones susirinkusi užmušė […] LP 282

(5b) Anůdů Senió dó, kóriůdů nete­ysingay swieczyjiy ónt niekó nekaltos Suzannas, žmonis só­syrinkósijiy akmenymis óžmuszy […] PWM 204

Velkou potřebu volit duálové tvary (tj. aktualizovat duálový odkaz, což je typické pro žemaitskou mluvu) ukazuje Pabrėžův překlad, který doplňuje model polské věty o duálová zájmena. Například srovnávací konstrukce ve Fabianiho větě s ukazovacími zájmeny ten […] iako i ten […], kterou volí i Lukauskas (tas […], kaippo yr tas), je v Pabrėžově překladu vyjádřena víceslovným duálovým zájmenem abódó, přičemž duál je aktualizován již první zmínkou v počátečním tvrzení [p]akalbůsis, yr kórs klausós pakalbėty, welni tor abódó ‚pomlouvač a ten, kdo pomlouvače poslouchá, mají oba ďábla‘, srov.:

(6) Obwomca, i obmowy słuchaiący maią diabła, z tą tylko różnoscią, że ten, ktory obmawia, ma go na ięzyku, a ten ktory obmawiaiącego słucha, ma go w uszach, to iest: tak ten duży swoiey ſzkodzi iako i ten. FMA2 476

106

Acta Linguistica Lithuanica XC

Dėl dviskaitos rankraštiniuose Jurgio Ambroziejaus Pabrėžos pamoksluose

(6a) Apkalbietojas yr apkalbieima klaus us, turia welni, su tuo tiktay skirumu yr neligibiu, jog tas, kursay apkalba turia ij unt liezuwia, o tas kursay apkalb uncia klausa, turia ij ausiesy, tay ira: teyp tas dusiey sawa iżieydzia, kaypo yr tas. LP 292

(6b) Pakal bousis, yr kórs klaus ós pakal bty, welni tór ab ó d ó: só tó tyktay ipatingómó, iogey tas, kórs pakalb, tór welni ónt ly iźówi ó: o tas, kórs klausos pakalb ty, tór welni ausysó: tay ira: iog ab ó d ó duszey sawa yszkadyi. PWM 218

Odlišná tendence důsledného užívání duálových konstrukcí v Pabrėžově podobě Fabian(i)ho textu, která neodpovídá ekvivalentním podobám v textech FMA2 a LP, může souviset se žemaitským myšlením a zdokonalenými překladatelskými dovednostmi¹⁰. Důsledné užívání duálu typické pro žemaitskou mluvu se objevuje i v dalších kázáních sbírky PWM.

2. ROZMANITOST DUÁLOVÝCH TVARŮ A DŮSLEDNOST JEJICH UŽÍVÁNÍ V DALŠÍCH PABRĖŽOVÝCH KÁZÁNÍCH

Rozmanitost a frekvence duálových tvarů v PWM souvisejí s Pabrėžovou charakteristickou lidovou mluvou¹¹, rozmanitostí témat a ilustrací zvolených pro kázání a dosti svébytným způsobem argumentace, který vyvrací tradiční představu o běžně chápané specifičnosti obsahu a argumentace kázání¹². Pabrėža seznamoval posluchače kázání s katolickou vírou a učením (hodnotami) a svá tvrzení opíral o důsledně vyjmenovávané

¹⁰ Obsah, struktura a jazyk kázání PWM ukazují, že autorovi textů záleželo na co nejjasnějším a nejsrozumitelnějším předání překládaných textů posluchačům a na jejich využití k odůvodnění argumentů uvedených v úvodu kázání.

¹¹ O Pabrėžových textech určených lidu a soustředění na rodný hovorový jazyk viz Subačius 1996: 44. Poněkud dříve Jonas Palionis (1979: 162) zmínil Pabrėžu mezi těmi, „kteří se po delší dobu vzdálili lidu“, a pokusil se toto tvrzení odůvodnit církevním stylem a množstvím přejímek (zejména polonismů).

¹² Zánik duálu se obvykle spojuje s jeho vzácným a obtížně doložitelným užíváním v písemných pramenech (srov. souvislost vzácnosti duálových rodů slovesa s „charakterem obsahu tehdejších písemností“ uváděnou Palionisem (1967: 142–143): jak v různých sbírkách náboženských dogmat a kázání, tak v dokumentech kancelářského charakteru (nařízeních, přísahách) se obvykle mluví nikoli o činnosti dvou osob, ale mnoha osob; stejně tak se většinou obracíme k mnoha lidem), a s živou mluvou (srov. poznámku Zigmasa Zinkevičiuse (1980: 180): „Vždyť člověk jen zřídka potřebuje mluvit výslovně o dvou živých tvorech, dvou věcech nebo dvou jevech. Obvykle se mluví o jednom nebo o několika, resp. mnoha (třech, čtyřech...), takže je nejčastěji třeba užívat tvary jednotného a množného čísla.“).

Straipsniai / Articles

107

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

argumenty. Poměrně často se k tomu nevyužívají jen několikeré, nýbrž právě párové argumenty nebo výčty alternativní volby ze dvou možností (vyskytující se i při uvádění biblických veršů), což podporovalo volbu duálových konstrukcí, srov.:

(7) Cze tada yszpół žynoty kožnam dó dayktó. Wyna: kayp garbinty Dyiwą pri­gôlėtey: Ôntra ko tór sergietyis, kad nesôgrieszitu prisz tóu Prisakima. – Apey tóudó dayktó sakises Dwejosy Daliesy to Prisakima. PWM 12

(8) Kl. Kóu tad Neczis­tata dara Žmogóu? – Ats. Dó stróssniô dayktó óztrauk […] wyna: […] – Ôntra. […] PWM 146

(9) kas artyma apkalb ysz pyktóma, dó griekó wynkartó papylda, wyna akbalbie­yma, o ôntra atmoniyiyma PWM 239

(10) Bůh […] přikazuje dvěma věcem: jedna: aby […] – Druhá: aby […] PWM 13

(11) každý hříšník dvěma věcem podle sebe přitahuje: viny i tresty PWM 729

(12) Tóu karony pabėgama dóm spasabóm PWM 729

(13) 4ta yr tay yszrozity, bene bówa tas daykts dóm prisakimóm prisakits óżtaykity […] PWM 438

(14) (: Math. 6. 24.:) Niewyns negal dóm ponóm tarnauty: negalyt Dyiwóu tarnauty yr törtóu. PWM 324

(15) Bet nežynau, ar wysy óżsystanawyjyt apey tyidwy dwy tysis PWM 745

(16) Apey tóudó wyinódó griekó czion tesakisio. PWM 87

(17) trokszto […] idant nerustintumeties, jog trumpay yr maž teyszgirsyt apey tóudó teyp stróssniô griekó: nes labay trumpa betórem layka. PWM 379

Přirozené užívání duálu podporovala Pabrėžova záliba opírat se o autority (srov. v příkladu 18 duálová spojení kóriuodó Apasztołó, tóudó Apasztołó zvolená pro první a opakovanou zmínku společného dvoučlenného označení uvedených autorit) nebo při převyprávění biblických či svatých příběhů a při probírání modelů každodenního chování uvádět příklady vhodného a nevhodného (varovného) jednání. Takové ilustrace zahrnují i zmínky o dvou subjektech (objektech) vystupujících ve vyprávěných příbězích, např.:

(18) […] Bažnicze Szwięta tamy daykty sėk mysly Apasztołu Szwiętu Petra yr Powyła: kóriuodó tay Apasztołó pagalaus yr tyms, kóryi moteristie ira, zaliecyi tusy laykusy óżsytórieyma nóu Moteristys: byli tyktay tay daritu só prizwalyimó wyns ôntra: o tay dielto tóudó Apasztołó teyp zaliecyi, idant Wiernyiy geresney pylniawotu Małdos tusy laykusy. PWM 314

(19) Wirs i nó­mus pagriž­dams, yr matidams dó nabastykó, pagrobvis pyli nóudór žemyn yr prietetka. PWM 118

(20) Abódo tóudó razbaynikó sógrieszy: ale tarp grieka anóudóus tas bówa kytonyszkóms PWM 132

V PWM se vyskytují také duálové tvary málo pravděpodobné pro styl kázání. Když Pabrėža při živém převyprávění využívá dialogy, vsuvky přímé řeči

108

Acta Linguistica Lithuanica XC

Dėl dviskaitos rankraštiniuose Jurgio Ambroziejaus Pabrėžos pamoksluose

zahrnují i volbu duálu osobních zájmen¹³, srov. kolektivní označení 1. a 2. osoby zájmenem wedō ‚my dva‘ nebo kolektivní označení adresáta ve 2. osobě zájmenem jodō ‚vy dva‘ (viz příklady 21 a 22). Kolektivní označení adresáta může být vyjádřeno i bez osobního zájmena – pouze pomocí duálových tvarů určitých či neurčitých sloves (viz v příkladu 23 varování před nedodržením pokynů svátosti manželství, přirovnávaným k rvačce dvou opilých psů a vedoucím nejen k manželskému, ale i posmrtnému životu – v něm kolektivnost adresáta vyjadřují duálové tvary podmiňovacího způsobu nōumyrsytau ‚zemřete oba‘, rys ytaus ‚poperete se oba‘ a duálový tvar polopříčestí budamō ‚jsouce oba‘), srov.:

(21) Ale wedō besywe lyjau obagays eyty, saka Sunus, byli tō ont ōmziō butōmi yszganits, one prapōltōmi. PWM 291–292

(22) říká, nechte toho padlého syna! PWM 292

(23) Tehdy k těm, kteří nevěřili v tuto milost Boží, začínáš být svému Příteli nevděčný, ačkoliv tě stvořil, a jsi k němu i jemu podobným takový, a podle uší nám jest: a v takové nenávisti jsme bez ustání, oba dva jsme se provinili těžkým hříchem našeho života a hříchy jsme páchali po nespočetné věky. PWM 314

Důkazem důsledného užívání duálu v Pabrėžových kázáních nejsou pouze překlady polského textu Fabianiho kázání, o nichž byla řeč již dříve, nýbrž i příběhy přepsané z jiných pramenů. Některé z nich lze charakterizovat jako plné morfologicky rozmanitých duálových tvarů¹⁴, srov.:

(24) Svatý Antonín, arcibiskup florentský, přivedl strašlivého hříšníka k pokání. – Vzešel z takových boháčů, o nichž zde mluvíme, a již se přibližuje smrti. Tomu, který byl obtížen smrtelnými hříchy, ukázal Bůh Knihu, aby včas odvrátil skryté poklady, které z něho vycházejí: postavil před něj meč a do rukou mu vložil kámen, a on, nic nechápaje, ani o modlitbu, ani o almužnu neprosil. Měli ho dva synové, přiblížili se a k tomu, k čemu se jejich otec chystal, a Bůh: ale on odpověděl svým synům:

¹³ V typologických popisech (srov. Bhat 2004: 111) se v litevštině s číslovkou du tvoří gramatikalizované apozitivní konstrukce, v nichž se odráží i rod jednajícího subjektu nebo gramatický rod (srov.: muud–mudvi, judu–judvi, jiedu–jiedvi); jsou charakterizovány jako nepravidelné vyjádření – u zájmen první a druhé osoby je tento rozdíl vyjádřen pouze v duálu (srov.: aš ir mudu, mudvi, „já a my dva, dvě“; tu ir judu, judvi, „ty a vy dva, dvě“). Ekvivalentní označení pohlaví (rodu) mluvčí osoby mají i žemaitské tvary osobních zájmen. Je třeba upozornit, že žemaitský kolektivní duál první osoby se označuje slovy wedō, wedvē „mudu, mudvi“ (paradigma skloňování žemaitských osobních zájmen viz Pabrėža 2017: 98). V PWM jsou použity pouze mužské tvary osobních zájmen duálu, srov.: wedō 291; jodō 291, jódō 291; mužský tvar jódōus se volí i v případě zobecnění – při odkazování na obě pohlaví, srov.: Daleys Dyiwas ōž tawa atkakliby pri jėmyma Sluba ōzgintō laykō, daleys ne pawadzio ōnt jódōus givenyma 313.

¹⁴ Srov. úryvek z pohádky zapsané Daukantem, plný duálu, uvedený u Rosinase (1994: 113).

Straipsniai / Articles

109

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

nemohl svému Synu, nemohl odvrátit: neboť kdyby ho odvrátil, musel by jít jako žebrák: a kdyby zemřel, museli byste žebrat. – Ale my dva bychom šli žebrat, říká Syn, kdybychom na věky byli vyhnanci, protože jsme přestupníci. – Slyše ta svá bezbožná slova a pozvedaje oči k nebi, říká: nechte toho padlého syna! což neznáte, jakým jste milosrdným Bohem? neboť ačkoli jsem hříšník, přece nikomu nedovolím rouhat se Bohu Milosrdnému: a vy dva abyste žebrali zůstali, kteří budete muset? A tak z tohoto vyšly, nečistá jejich duše vyšla na věčnost. – Nemýlil se v dalším onom dvou synů tato slova otec. Mezi sebou vybrali oba zúčastnění, oni z přiděleného svého dílu od Boha plnost milosti, aby se zasloužili pomoci hříšníkům: a druhý, jda pěšky k otci, nic neodvrací. Ale co se stalo? Bezbožný onen syn náhle také zemřel: a nevinný syn vstoupil do Řádu svatého Františka. Tento řeholník, když se jedné noci plně modlil, ukázal mu Bůh peklo a tam mezi mnoha dušemi zatracených, mezi ohnivými řekami a plameny, uviděl svého otce a svého bratra nečistě a prokletě zmítané. Po krátké takové nečisté věčnosti se jim dostalo: tu si trhali vlasy z hlavy, tu si drásali tváře: a oni dva naříkali ve svém žaláři, volajíce: běda vám, říká otec, běda vám za tato jiná muka: – i já běda vám, odpovídá syn, otče, běda ti prokletý! – lépe by bylo nebýt, říká otec, než být zrozen na tomto světě: a syn odpověděl, když se zastyděl: lépe by bylo nebýt, než aby mne medvědice porodila. – dále otec: ty bezbožné dítě, zde mne mučíš: a syn odpověděl: a ty mne v peci, otče, nejkrutěji drtíš. – A při těchto hádkách oni dva naříkali ve vězení, což bylo jistě z toho jediného důvodu dokonale viditelné mezi nejstrašnějšími mukami. (: Segneri Sermone 13. Nro. 8. Quadrag. wern.) PWM 291–292

ZÁVĚRY

Srovnání podání kázání o 8. Božím přikázání z Fabianiho knihy Missya apostolska CZĘŚĆ II (1783), v překladech zapsaných Lukauskasem (1797) a Pabrėžou (1824), ukázalo gramatickou zvláštnost žemaitského textu spojenou s užíváním duálu. V Lukauskasově překladu se opakuje model vyjádření duálu obsažený v polském originálu, spojený pouze s užitím duálových zájmen příznačným pro první zmínku. V Pabrėžových textech se duál volí častěji a užívá se poměrně důsledně – jeho volba souvisí nejen s první zmínkou, ale také s opakováním duálových konstrukcí, která se objevují v celém vyprávění určitého příběhu. Užívání duálu je příznačné nejen pro překlad Fabianiho kázání, ale i pro další kázání Pabrėžovy rukopisné sbírky

110

Acta Linguistica Lithuanica XC

O duálu v rukopisných kázáních Jurgise Ambroziejuse Pabrėži

PAMOKŠLAY W ayringosy Materyiosy. Některé úseky textu těchto kázání lze označit za příběhy vyprávěné v duálu (srov. ukázku PWM 291–292). Množství duálových konstrukcí v PWM, způsobené Pabrėžovým lidovým žemaitským vyjadřováním, obsahem jeho kázání (v nich může být duál využit ke spojení dvou osob oslovením, k jejich charakterizaci jako jednajících v určitém příběhu nebo k uvedení jako zdroje určitého tvrzení či názoru) a deduktivním způsobem argumentace (dvojčlenné argumenty jsou obzvláště časté), poukazuje i na širší podněty k užívání duálu, než jaké se obvykle uváděly v jazykových popisech (srov. Palionis 1967: 142–143; Zinkevičius 1980: 180).

ŠALTINIAI

F M A 2 – [Fabiani eKarol 1783] MISSYI APOSTOLSKIEY CZĘŚĆI II. w ktorey się przekładaią NAUKI z przykazan boskich o powinnościach z ycia chrześciańskiego. przez x. karola fabianiego kanonika kaliskiego, Szkół Wydziałowych Łęczyckich Kaznodzieię NAPISANE, po rożnych Missyach MOWIONE, i do druku PODANE. Za dozwoleniem Zwierzchności. w KALISZU, 1783. w Drukarni J. O. Xcia Jmci Prymasa, Arcy-Biskupa Gnieźnieńskiego. Prieiga internete: https://polona.pl/item/missyi-apostolskiey-czesc-ii-w-ktorey-sie-przekladaia-nauki-z-przykazan-boskich-o,MTM5MjMwNjY5.

LP – [Lukauskas Kiprijonas 1797] Vilniaus universiteto bibliotekoje saugomo F1–D654 rankraščio PAMOKSLAS Iš Prisąkimu Diewa Ape Pawinasčias Giwenima Kriksčioniszkа. Per Kuniga Cypriona Łukawski Plebona Traszkunų Surasitas. Metusy Chrystusa 1797 perrašas. – Kiprijonas Lukauskas Pamokslai, par. J. Karaciėjus, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996.

PWM – [Pabrėža Ambroziejus, rašyta 1799–1831] PAMOKSLAY Wayringosy Materyiosy Ał rožniu wyitu, iwairiusy taykusy Sakity par Kónyga Ambroziejo Pabrėža Tercyjoriǫ Zokana Szwęta Tiewa Prąčyszkaus, faksimilė ir perrašas. – Pamokslai vairin-gose materijose, sakyti Ambroziejaus Pabrėžos, par. R. Šepetytė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2020.

LITERATŪRA

Bhat Darbhe Narayana Shankara 2004: Pronouns, Oxford: Oxford University Press.

Karaciėjus Juozas 1996: Kelios pastabos dėl K. Lukausko „Pamokslų“ kalbos. – Kiprijonas Lukauskas Pamokslai, par. J. Karaciėjus, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 18–20.

Straipsniai / Articles

111

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Pabrėža Juozas 2017: Žemaičių kalba ir rašyba, ser. Bibliotheca actorum humanita-ricorum universitatis Saulensis, 17, Šiauliai: Šiaulių universiteto bibliotekos Leidybos skyrius.

Pajėdienė Jūratė 2022: Apie Kiprijono Lukausko surašyto Pamokslo Isz Prisakimu Diewa [...] (1797) atitikti Karolio Fabiani Missyi Apostolsk iey Część II (1783) tekstams. – Acta Linguistica Lithuanica 86, 68–88.

Palionis Jonas 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a., Vilnius: Mintis.

Palionis Jonas 1979: Lietuvių literatūrinės kalbos istorija, Vilnius: Mokslas.

Rosinas Albertas 1994: Lietuvių kalbos daiktavardžių ir įvardžių dviskaitos raida. – Baltistica, priedas 4, 109–122.

Rosinas Albertas 1996: Lietuvių bendrinės kalbos įvardžiai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Rosinas Albertas 2001: Mikaloj aus Daukšos tekstų įvardžių semantinė ir morfologinė sistema, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Subačius Giedrius 1996: Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos žemaičių kalba. – Asmuo: tarp tautos ir valstybės, sud. E. Motieka ir kt., ser. Lietuvių atgimimo istorijos studijos, 8, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 10–113.

Subačius Giedrius 1998: Žemaičių bendrinės kalbos idėjos, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Šepetytė Rita 2019: Rankraščio kalbos ypatybės. – Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos geografija, par. R. Šepetytė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 37–55.

Šepetytė Rita 2020: „Pamokslų vairingose materijose“ kalbos ypatybės. – Pamokslai vairingose materijose, sakyti Ambroziejaus Pabrėžos, par. R. Šepetytė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 36–61.

Zinkevičius Zigmas 1980: Lietuvių kalbos istorinė gramatika 1, Vilnius: Mokslas.

Zinkevičius Zigmas 2001: Kiprijono Lukausko „Pamokslų“ kalba. – Baltistica 36(1), 61–75.

Zinkevičius Zigmas 2009: Pastabos apie dviskaitos nykimą baltų kalbose. – Baltistica 44(2), 321–324.

112

Acta Linguistica Lithuanica XC

Dėl dviskaitos rankraštiniuose Jurgio Ambroziejaus Pabrėžos pamoksluose

On the Dual Number in the Manuscript Collection of Sermons by Jurgis Ambroziejus Pabrėža

SUMMARY

A bibliographic note about the teaching from Karol Fabiani’s book Missya apostolska CZĘŚĆ II (1783) found in one of the sermons of J. A. Pabrėža (1824) not only revealed the mystery of the origin of the 30 sermons written in the first part (p. 312) of Kiprijonas Lukauskas’ manuscript (1797) (see Pajėdienė 2022) but also provided the opportunity of comparing three versions of the same text. Two sermons on the Eighth Commandment from the above book by Fabiani appear in the Lithuanian version by Lukauskas and the Samogitian version by Pabrėža. Comparing versions of the text written in different languages allows us to see quite subtle linguistic peculiarities. The grammatical distinctiveness in Pabrėža’s Samogitian version of Fabiani’s sermons is related to the usage of the dual number. The article discusses the different models of using the dual number, which became apparent in comparing Fabiani’s Polish text, the Lithuanian (Lukauskas), and Samogitian (Pabrėža) translations.

The expression of the dual number resembling the Polish original, which is repeated in Lukauskas’ translation, is associated solely with the selection of dual pronouns typically used for the first mention. Meanwhile, in Pabrėža’s text, the dual form is used not only for the initial mention of the two acting subjects (objects) as a means of drawing attention but also for repeating the relevance of such binary membership throughout the narration of a particular story. The consistent use of the dual form is not only found in the translation of Fabiani’s texts by Pabrėža but also in other sermons from Pabrėža’s manuscript collection PAMOKSŁAW Wawringosy Materyjosy. Such use of the dual number is associated with Pabrėža’s natural Samogitian speech patterns, his characteristic enumerative argumentation (where dual arguments are prevalent), and the selection of illustrative didactic stories (often involving only two characters) to convey different arguments.

Įteikta 2023 m. gruodžio 19 d.

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Straipsniai / Articles

113