Fragment z dlouhé, dlouhé básně „Apgraibomis“

Když nezbývá obvyklý svět, Vědomí se stahuje do poslední citadely – Jazykové skutečnosti – Tam, Kde je slovem „ruka“ Stále možné Pohladit slovo „kočka“, Slovem „Bůh“ – Zkrotit slovo „nesmysl“, Slovem „miluj“ se vydat pohladit mrtvé.

Rimvydas Stankevičius

Milí Acta Linguistica Lituanica čtenáři!

Devadesátý jubilejní svazek časopisu měl štěstí. Věrný člověk jazyka, talentovaný básník Rimvydas Stankevičius věnoval několik dosud nepublikovaných veršů souvisejících se slovy. Nikdy by mě nenapadlo, že tento dar, svědčící i o věrnosti mateřskému jazyku, mě přiměje znovu pohladit vlastní slova a zaradovat se, že se ve mně výborně snášejí žemaitský dialekt a jediný rodný litevský jazyk, ačkoli němčina, kterou jsem si zvolila ke studiu, byla klíčem nejen k poezii R. M. Rilkeho, ale i k širšímu světu filozofie napsané německy nebo přeložené do tohoto jazyka a k množství neslýchaných a nevídaných knih.

Proč vědci píší a vydávají knihy, články a díla jiných žánrů a povahy, čtou a překládají složité rukopisy? Zvědavost, touha pochopit počátek mnoha jevů a událostí, zveřejnit jej, aby čtenáři pochopili, že před nimi již existovaly vrstvy písemnictví, že se spěchalo s jejich uchováním pro dějiny. Často to lze nazvat věrnou službou dějinám, anebo snad i oporou vědcova života. Je těžké říci, kterou stránku vědy vidíme: tu, která počítá body, nebo tu, bez níž by život postrádal útulnost, pocit radosti z objevování a vědomí, že čekáme, až nastane mír. Stále se vracejí vzpomínky na okamžiky, kdy po nalezení tak dlouho hledaného potvrzení vlastní pravdy v archivu člověk jen stěží dokázal popsat svůj vnitřní stav. Věda pomáhá dát smysl minulosti, přítomnosti a budoucnosti, pocítit teplo a klid kvůli budoucnosti vlastních myšlenek a jejich životu s ostatními lidmi.

Devadesátý svazek časopisu začíná výzkumem Řádu německých rytířů v Prusku. Pomocí notářských podpisů jsou identifikovány anonymní písemnosti. Autor Dieter’is Heckmann’as, velmi zkušený archivář, skutečně sděluje zásadní věci o problematice identifikace. Pozornost profesorky Marie-Luise’es Heckmann se obrací k ještě ranějším písemným pramenům, k 9.–10. století. Autorka předkládá analýzu rukopisu krále Otona I. Ve svazku je mnoho publikací věnovaných onomastice. Píše ve spěchu nejstarší autor časopisu Jürgen’as Udolph’as a pokračuje ve svém celoživotním pátrání po názvu města Leipcigo. Autor s patrně největší osobní onomastickou kartotékou znovu předkládá své postřehy k původu názvu Leipcigo a jeho souvislosti s germánským posunem souhlásek. Rovněž jsou zkoumány počátky oikonyma Ginučiai. Pozornost je věnována také tendencím v udělování baltských jmen v emigraci ve Spojeném království v letech 1991–2020. Taková témata se nejspíše budou objevovat častěji, ačkoli bychom rádi slyšeli i o rychlejším návratu emigrantů do vlasti, která by měla čekat na své lidi, protože jsme příliš malí a musíme být silní. Mladý doktorand Simonas Noreikis z Helsinské univerzity diskutuje s velikánem litevské hydronymie Aleksandru Vanagu, jehož devadesáté výročí si letos připomeneme, o vodních jménech finského původu. Ve svazku se znovu pojednává o duálu v rukopisných kázáních Jurgise Ambrozieje, vrací se k obrazu sovětské Litvy v textovém korpusu ideologického narativu Moderní identity, neboť chceme-li pochopit přítomnost, musíme pocítit i odcizenost minulosti. Zahraniční autoři obracejí pozornost k univerzálnosti sémantické dynamiky od „těla“ přes „osobu“ a „svébytnost“ až k „duši“ a ke sémantické kompoziční modulaci kvantitativních ukazatelů v anglických frazích. U nás dosud nepublikovaný výzkum – studie škály AIC anglických uzavřených spojení (složených slov). Ukrajinští a němečtí autoři tedy vrhají pohled na lingua franca. Poslední článek vychází z asociačního experimentu provedeného ukrajinskými a slovenskými autory, kteří zkoumali závist jako psychologický a kognitivní jev v ukrajinském a slovenském jazykovém vědomí. Válka tedy není s to narušit vědecké myšlení, není cítit odmítání ani odcizení. A to, co bylo napsáno a vytištěno, nezmizí beze stopy. V rubrice Postřehy Darius Antanavičius znovu upřesňuje svou hypotézu o roce úmrtí Mikaloja Daukši, publikovanou v časopise. V devadesátém svazku Acta Linguistica Lithuanica jsou také dvě recenze.

Nevím, zda jubilejní svazek časopisu Acta Linguistica Lithuanica ukáže cestu vědeckého života, ale doufám, že vyvolá myšlenky a nápady a nedovolí vzdálit se od světa vědy. Ať úvahy, které z toho vyvstanou, přinášejí radost a soulad myšlenek.

S přáním autorům, čtenářům a hodnotitelům, aby nalezli to nejlepší, šéfredaktorka Grasil­da Blažienė

8

Acta Linguistica Lithuanica XC