Ramunė ANDRIUŠKAITĖ

Vilniaus pedagoginis universitetas

STRUKTURA A SPECIFIČNOST LINGVISTICKÝCH TERMÍNŮ J. BALČIKONISE

Letos uplyne 115 let od narození jednoho z nejvýznamnějších litevských jazykovědců – Juozase Balčikonise, který zanechal výraznou stopu v litevské kultuře jako lexikograf, pedagog, překladatel, redaktor a sběratel lidové slovesnosti. Ačkoli nevydal samostatně ani jednu práci z oblasti jazykovědy, v dobovém periodickém tisku se nachází skutečně mnoho jeho článků, recenzí a ohlasů. Činnost J. Balčikonise je spojována především s prací na kodifikaci a kultivaci jazyka. Velmi dbal na správnost mateřského jazyka, usiloval o zdokonalení psaného i mluveného jazyka a sledoval, jak se mluví ve školách a v rozhlase a jak se píše v knihách a novinách.

Jméno J. Balčikonise se uvádí mezi nejvýznamnějšími lexikografy, protože si bez něj nedokážeme představit velký slovník litevského jazyka. Tento jazykovědec velmi usiloval o to, aby kartotéka slov shromážděná K. Būgou nepřišla nazmar; navázal na jeho lexikografickou práci a pustil se do organizování přípravy a vydávání „Slovníku litevského jazyka“.

Při práci na kodifikaci jazyka a jako vyučující, stejně jako při shromažďování a uspořádávání slov v roli redaktora „Slovníku litevského jazyka“, se J. Balčikonis nejednou setkával s termíny z různých oborů, a proto se musel zajímat také o terminologii. V této oblasti začal J. Balčikonis působit již v mládí. Ve Voroněži pomáhal J. Jablonskému vytvářet a uspořádávat termíny z matematiky a dalších oborů. V roce 1925 napsal článek „K práci terminologické komise“, v němž obhajuje dávno přejaté termíny. V roce 1939 publikoval článek „Náš jazyk a terminologie“, v němž popsal některé otázky vývoje a tvorby termínů; napsal také několik kratších článků o jednotlivých případech užití termínů. V současnosti může být terminologie lingvistiky, kterou J. Balčikonis používal, zajímavým předmětem našeho vlastního výzkumu. Jeho krásný a správný jazyk je skvělým příkladem pro dnešní jazykovědce a tvůrce termínů.

59

J. Balčikonis, jazykovědec oddaný své práci a zčásti také terminolog, se ve svých dílech snažil přesně vybírat a používat lingvistické termíny. Protože se na počátku 20. století stále ještě utvářel a kodifikoval spisovný litevský jazyk a psaly se jeho normativní gramatiky, nebyla ustálená ani jednotná ani litevská lingvistická terminologie. Jazykovědci měli volnost při výběru používaných termínů a často se pokoušeli vytvářet nové. Tato nestálost terminologie se odráží i v dílech J. Balčikonise. Zvláště ve svých raných článcích a recenzích často diskutuje s kolegy o vhodnosti toho či onoho lingvistického termínu. Činnost J. Balčikonise jako jazykovědce zahrnuje dlouhé období – od roku 1918 do roku 1968 – a jeho díla proto odrážejí vývoj výběru a ustalování lingvistických termínů. Nachází se v nich mnoho termínů, které se běžně používají dodnes, ale také řada jejich starších variant, zajímavých pro dějiny terminologie. Velkou část lingvistických termínů vytvořil a ustálil J. Jablonskis a J. Balčikonis je převzal. Ačkoli si však autority staršího kolegy velmi vážil, se všemi jeho termíny nesouhlasil a neváhal vytvářet nové vlastní. Rozmanitost lingvistické terminologie, kterou J. Balčikonis používal, je tedy zajímavá a stojí za výzkum.

Protože je jazykové dílo J. Balčikonise široce rozptýleno v různých periodikách a v současnosti máme k dispozici pouze jedinou publikaci, která obsahuje jeho převážnou část – „Vybrané spisy“ J. Balčikonise –, jsou zde zkoumány právě lingvistické termíny v nich nalezené. V těchto dvou knihách bylo zjištěno 1026 lingvistických termínů. Jelikož J. Balčikonis nebyl odborníkem na jedinou konkrétní oblast, jsou tyto termíny velmi rozmanité a náležejí téměř všem odvětvím lingvistiky. Největší část lingvistických termínů, které používal, tvoří termíny morfologické – je jich 43,9%. Druhé nejpočetnější jsou termíny syntaktické – 15,5%. Není to překvapivé, protože morfologie a syntax byly nejrozsáhleji vyučovány a zároveň jde o největší jazykovědná odvětví. Je třeba dodat, že v jazyce se nejčastěji vyskytují chyby právě v těchto dvou oblastech, takže J. Balčikonis se s nimi jako jazykový kodifikátor setkával nejčastěji a rozebíral je ve svých dílech. Morfologických termínů je obzvláště mnoho také proto, že se v přednáškách z morfologie určených žákům panevėžyského gymnázia používá mnoho starších termínů.

60

variantů, které doplňují již tak rozsáhlý systém morfologických termínů. Ostatními oblastmi jazykovědy se lingvista zabýval méně často, cíleně je nezkoumal, a proto se v jeho pracích vyskytuje i méně jazykovědných termínů z těchto oblastí. V J. Balčikonio „Vybraných spisech“ bylo nalezeno téměř stejné množství fonetických (9,4%) a lexikologických (9%) termínů. Základy fonetiky J. Balčikonis vyložil v již zmíněných přednáškových skriptech panevėžského gymnázia. Lexikologii systematicky nezkoumal, ale velmi se zajímal o stará litevská místní jména. V jeho pracích se poměrně často vyskytují termíny z obecné jazykovědy (7,5%) a akcentologie (6,3%), zatímco všech ostatních je jen několik desítek: pravopisné a interpunkční – 3,2%, dialektologické – 2,8%, slovotvorné a stylistické – pouhých 1,2% každého, protože tyto dvě jazykovědné disciplíny byly dosud prozkoumány poměrně málo.

Jazykovědné termíny, které J. Balčikonis používal, jsou poměrně rozmanité i svým původem. Jak známo, existují dva způsoby tvorby termínů – využití lexikálních zdrojů mateřského jazyka a přejímání termínů z cizích jazyků. Již samotná jazykověda jako by ukládala povinnost vyjadřovat se pokud možno prostředky vlastního jazyka. Avšak jako každá stará věda má i jazykověda určitý počet přejatých mezinárodních termínů. Je ovšem třeba uznat, že J. Balčikonis se snažil používat jich co nejméně.

Jedním ze způsobů tvorby litevských termínů je terminologizace významů základních či vedlejších slov. Souvisí se sémantickými změnami: terminologizované slovo získává zvláštní, přesně vymezený význam. Terminologizovaných jazykovědných termínů je obecně velmi málo a v J. Balčikonio „Vybraných spisech“ představují pouze 4,5%. Jde o základní jazykovědné pojmy, které se v běžném jazyce užívaly od nejstarších dob, např.: garsas I 40¹, kalba I 37, šneka I 233, vardas I 39, žodis II 39, u nichž byly terminologizovány základní významy. Z termínů vzniklých terminologizací jiných významů slov lze uvést následující: asmuo II 51, giminė I 182, laikas II 44,

¹ Vedle příkladů je uvedeno místo výskytu termínu – římskými číslicemi je označen svazek J. Balčikonio „Vybraných spisů“, arabskými číslicemi stránka. Zkratka ct označuje, že příklad je užit v citátu.

61

laipsnis II 36, skaičius II 17, z původnějších termínů, které J. Balčikonis používal, lze uvést – būdas „způsob“ II 47, kryptis „oslovení“ II 132, liemuo „kmen“ II 95, vaizdas „vid“ II 51.

Druhý způsob, při němž se k tvorbě termínů využívá vlastní lexikum, spočívá v tvoření termínů pomocí slovotvorných prostředků. Tento způsob tvorby termínů je nejrozšířenější. K tvorbě jazykovědných termínů se využívají všechny čtyři slovotvorné způsoby. St. Keinys zjistil, že v litevštině vzniká zvláště mnoho termínů pomocí přípon². Podstatně méně termínů se tvoří pomocí předpon, koncovek a skládáním. V J. Balčikonio „Vybraných spisech“ se užívá 236 (23%) jednoslovných jazykovědných termínů. Většinu z nich (60,7%) tvoří odvozeniny. Příponových odvozenin je dvakrát více než všech ostatních – 64%. Nejčastěji se tvoří od sloves, např.: derinimas II 94, valdymas II 97, jungtis II 107, linksniuote I 99, tarmė I 43, skolinys I 162, atitikmuo I 232, davininkas II 18, veiksnys I 261, neigtukas I 200. Méně příponových odvozenin je odvozeno od podstatných jmen, např.: dalelė I 39, kablelis II 131, įrankininkas I 40ct, galūnė II 12, garsynas II 194, aplinkybė II 105, a jen několik od přídavných jmen, např.: veiksmažodiškumas II 113, bendratis I 101, aukštaičiai I 73.

Ačkoli se tvoření pomocí přípon a koncovek v mnohém podobá, koncovkových odvozenin je v jazykovědné terminologii velmi málo – 10,6%. Nejčastěji se odvozují od sloves, např.: intarpas I 300, posakis I 140, priesaga I 95, nuosaka II 92, samazga II 122, pabaiga I 38ct, jungė II 98; třikrát méně jich vzniká od jmenných slov, např.: balsis II 5, raidė II 4. Nejproduktivnější koncovky jsou -a a -is.

J. Balčikonio předponové odvozeniny jsou tvořeny pomocí šesti předpon – prie- (priebalsis II 65, priegaidė I 99, prielinksnis II 75, prieveiksmis II 73), pa- (padalyvis II 50, pavardė I 74), pro- (prokalbė I 232ct), pra- (pravardė I 137), po- (polinksnis I 301), ant- (antraštė I 201). Tvoří 8,4% všech jednoslovných termínů.

Druhé místo z hlediska četnosti zaujímá tvoření jazykovědných termínů skládáním. V terminologii J. Balčikonise tvoří složeniny 15,5%. Jsou dvojího typu – určovací a řídící. Určovací složeniny mohou mít

² Keinys St. Terminologijos abėcėlė. Vilnius, 1980. P. 70.

62

oba substantivní členy (asmenvardis I 267, veiksmavardis II 46, jausmažodis II 132, pusbalsis II 7, kamiengalis I 357), adjektivní a substantivní člen (senkalbė I 231, slapyvardis I 266) a číslovkový a substantivní člen (dvibalsis II 6). Valenční složenina se vyskytla pouze jedna (kalbotyra I 97).

Mnoho litevských novotvarů v lingvistice vytvořili významní litevští lingvisté; zvláště velký kus práce v této oblasti odvedl J. Jablonskis. Navrhl novotvary jako asmenavimas I 198, bendratis I 101, būdinys I 136, kreipinys II 132, ištiktukas I 300, padalyvis II 50, garsynas II 94, rašmuo I 186, veikslas I 300, veiksmavardis II 46. Z terminologie lingvistiky užívané S. Daukantem se natrvalo zachovaly termíny būdvardis II 16, daiktavardis II 28, linksnis II 39, od K. Jaunia se zachovaly naujadaras I 46, pusbalsis II 7, jaustukas II 79. K. Būga začal jako první užívat termíny prieveiksmis II 93, skolinys I 162, tarmė I 43, linksniuote I 99, A. Baranauskas – raidė II 4, rašyba I 86, sakinys II 89, skaitvardis II 41. Původ a dějiny litevské lingvistické terminologie podrobně zkoumal A. Balašaitis³.

Mezinárodní lingvistické termíny jsou většinou utvořeny na základě klasických jazyků – řečtiny a latiny. Je tomu tak proto, že gramatiky evropských jazyků se v dávnějších dobách psaly podle vzoru řeckých a latinských gramatik a používaly se v nich latinské termíny. Později vznikaly na základě slov z řečtiny a latiny také nové termíny. J. Balčikonis užíval 41 termínů řeckého původu, například: alfabetas II 244, apostrofas I 247, dialektas II 141, enklitikas I 316, etimologija I 40, filologija II 154, fonetika I 198, frazeologija I 107, gramatika II 4, hidronimas I 371, leksika I 198, metatezė I 382, onomastika I 352, ortoe pija I 201, semasiologija II 81, sintaksė II 81 atd. a 42 termínů latinského původu, například: afiksas I 264, afrikata I 271, direktyvas I 394, geminata I 327, hibridas I 179, inesyvas I 394, infinit yvas II 85, intonacija II 82, konsonantizmas I 233, partikula I 333, predikacija II 313, sufiksas II 40, terminas I 43, vokalizmas I 232ct, atributyvinė funkcija I 316 atd. Všechny tyto termíny jsou

³ Žr. Balašaitis A. Lietuvių kalbotyros terminų istorija. Vilnius, 1961. (disert. rankr.)

63

poněkud politevštěné, J. Balčikonis však užíval nejen termíny latinského původu, ale také termíny v podobě tohoto jazyka, například: dativus absolutus I 309 (instrumentál s polovětným tvarem), gradus comparativus II 144 (vyšší stupeň), nomina actionis I 180 (názvy děje), verbum transitivum I 182 (akuzativní sloveso). Je pravda, že tyto poslední termíny jsou většinou uváděny jako upřesnění vedle litevských. To je zřejmě také vliv tradice latiny jako jazyka vědy.

Mezinárodních termínů pocházejících z jiných jazyků je poměrně málo – sotva několik; například z francouzštiny pochází žargonas I 49, z němčiny pak šriftas II 265.

Některé z uvedených mezinárodních termínů slouží k tvorbě hybridních termínů. V „Sebraných spisech“ J. Balčikonise je takových termínů dokonce 123. Jednoslovných hybridů se vyskytuje velmi málo. Nejčastěji jsou utvořeny z kořenů řeckých a latinských slov: akcentologija I 93, terminologija I 99. Mnohem větší podíl tvoří hybridní slovní spojení – víceslovné termíny. Deset takových termínů se skládá ze dvou slov různého cizího původu a v této podobě jsou přejata z jiných jazyků. Nejčastěji se kombinují slova řeckého a latinského původu, například: gramatinė forma (řeč.) forma (lat.) II 88, sintaksės (řeč.) terminas (lat.) II 111, sintaksinė funkcija I 316; po jednom termínu je složeno ze slov francouzského a německého původu – gotiškas šriftas I 234, a ze slov řeckého a italského původu – gramatinis trafaretas II 111. Většinu složených termínů smíšeného původu tvoří takové, v nichž je jedno slovo litevské a druhé mezinárodní. Jejich struktura ukazuje, že nebyly převzaty, nýbrž vytvořeny v litevské lingvistice. Bylo jich nalezeno 113 a lze je rozdělit do dvou skupin.

Do první skupiny patří hybridní víceslovné termíny, jejichž řídícím členem je slovo cizího původu, zatímco přívlastek označující druhový pojem je litevský, například: beasmenė forma II 139, daugskaitinė forma I 383, sangrąžinė forma I 351, asmenavimo sistema II 197, nuosakos kategorija II 18, kirčiavimo paradigma II 189, padalyvinė konstrukcija I 311, šaukiamoji intonacija II 13, kalbos norma I 315, lyginamoji fonetika I 323, pažymimasis artikelis I 156ct.

Druhou skupinu hybridních víceslovných termínů tvoří taková slovní spojení, jejichž první člen je cizího původu. V takovém případě obvykle

64

Mezinárodní termín označuje druhový rys určitého gramatického pojmu, např.: abstraktinis žodis I 118, akūtinė priegaidė I 375, analitinė kalba II 84, cirkumfleksinė priegaidė I 375, fonetinė ypatybė II 197, gramatinė reikšmė I 113, sintetinė kalba II 84.

Mezinárodní termíny se vyskytují v každém vědním oboru. Jsou stopami ekonomického, politického a kulturního styku národů. Užívání mezinárodních a litevských termínů závisí na sklonu autora a rozšíření toho či onoho slova určuje pouze volba autorů. Někdy však cizí slova neoprávněně vytlačují z jazyka dobré litevské ekvivalenty. J. Balčikonis dobře chápal hodnotu vlastního, litevského lexika, neboť ve svých dílech užíval málo mezinárodních termínů (9% veškeré terminologie) a poměrně zřídka. Přesto se vyskytuje několik dvojic mezinárodních a litevských termínů užívaných synonymně, např.: alfabetas II 244 – abėcėlė II 4, infinitivas II 85 – bendratis I 101, dialektas II 141 – tarmė I 43, fleksija I 254 – galūnė II 12, lingvistika I 229 – kalbotyra I 97, neologizmas I 163 – naujadaras I 46, partikula I 333 – dalelytė I 103, sufiksas II 40 – priesaga I 95.

Největší část jazykovědných termínů užívaných J. Balčikonisem tvoří dvouslovné složené termíny označující druhové jazykovědné pojmy – je jich 668 (65,11%). Lze je rozdělit do dvou skupin: spojení se shodným přívlastkem a spojení s řízeným přívlastkem. Přívlastky složených termínů první skupiny jsou nejčastěji vyjádřeny různými přídavnými jmény – jednoduchými (siauras balsis II 146, svetimas žodis I 103, nepastovus kirtis I 233ct, tarpiškas valdymas II 98), zájmennými (bendroji gimtis II 17, grynasis tarinys II 112), předponovými deriváty (beasmenis sakinys I 261, bevardė gimtis I 93), složenými přídavnými jmény (vienskiemenis žodis I 385, galaliezūvis priebalsis II 10, tvirtapradis ilgumas I 40, vienarūšis sakinys II 120), a zvláště často přídavnými jmény s příponou -inis (būdvardinis prieveiksmis I 180, balsinis asmenavimas I 73, nosinė balsė II 6, išplėstinis pažyminys I 39ct, kaltinis vardas I 76, tiesioginė nuosaka I 361, kelintinis skaitvardis II 41). Poměrně často je shodným přívlastkem složeného termínu příčestí: aiškinamasis žodis I 109, jungiamasis balsis I 226, liepiamoji nuosaka I 276, pritaikomas papildinys II 98, teigiama prasmė II 135,

65

tvirtinamoji aplinkybė II 106, mnohem méně často jsou zastoupena řadová číslovky, např.: antrasis laipsnis I 39, ketvirtasis linksniavimas II 18, pirmasis asmuo I 229, trečiasis asmenavimas I 355. Nejvzácnějším gramatickým typem dvouslovných termínů je spojení dvou podstatných jmen v nominativu, např.: vakariečiai aukštaičiai II 147, pajūriškiai žemaičiai II 145, antrinė dalis II 96.

Spojení s řízeným přívlastkem jsou méně častá než spojení se shodným přívlastkem. V „Sebraných spisech“ J. Balčikonise je jich polovina oproti prvnímu typu. K. Gaivenis navrhuje tyto složené dvouslovné termíny podrobněji třídit podle řídícího, nikoli závislého členu⁴, a to podle toho, zda je řídící člen konkrétní, či abstraktní podstatné jméno (būdo aplinkybė II 106, draugės įnagininkas II 86, kalbos vienetas II 140, traukos veiksmažodis I 161, etimologijos žodynas II 283, kamiengalio balsis I 271, Zietelos tarmė I 363, kalbų grupė I 231), deverbální abstraktum (būdvardžių daryba I 271, linksnių vartojimas I 42, tarmės aprašymas II 159, balsių kaita I 298, derinimo priklausymas II 97, kirčio šokinėjimas I 100), méně často pak deadjektivní abstraktum (balsio ilgumas I 180, kalbos gyvumas I 107, priebalsio minkštumas II 144, kirčio nepastovumas I 233ct).

V méně zkoumaném prameni bylo nalezeno o polovinu méně tříslovných termínů – 104 (10,14%). Podle slovních druhů, které je tvoří, jsou tyto termíny velmi různorodé a lze rozlišit 19 jejich typů. Podle vzájemných vztahů členů je však lze rozdělit pouze do tří skupin⁵.

⁴ K. Gaivenis, Dvouslovné složené termíny v současné litevštině // Otázky litevské lingvistiky. Vilnius, 1975. Sv. 16. S. 60.

⁵ J. Gaivenytė, Srovnání čtyřslovných technických struktur v litevštině a angličtině // Terminologie a současnost. Kaunas, 1997. S. 91–96.

66

Určující členy tříslovných termínů první skupiny jsou s hlavním členem spojeny způsobem vnoření. Hlavní člen spolu s prostředním určujícím členem tvoří primární slovní spojení, které blíže určuje sekundární určující člen. Např.: výlučný slovní druh II 130, srovnávací závěrová sykavá souhláska jazyků I 232.

Určující členy složených tříslovných termínů druhé skupiny jsou rovněž spojeny s hlavním členem způsobem vnoření, pouze směr vnoření je jiný. Primární slovní spojení se tvoří mezi oběma určujícími členy. Druhý, vyjádřený podstatným jménem, řídí primární adjektivní člen a celé slovní spojení blíže určuje hlavní řídící člen. Např.: samohláska zadní řady I 395, nářečí západních Aukštaitů I 233, forma indikativu II 136, průběhový vid II 51, participium pasiva I 42ct, sloveso zakončeného děje I 377.

Složené termíny třetí gramatické struktury se skládají z hlavního členu – určovaného slova – a dvou samostatných přívlastek, které k němu náleží. Např.: vedlejší věta příslovečná II 125, vedlejší věta přísudková II 124, budoucí složený čas II 45, minulý pokusný čas II 49, zkrácená vedlejší věta II 130, zdůrazňovací zájmenné adjektivum I 316

Tyto tři druhy termínů v terminologii převažují. Složené termíny jiných druhů jsou velmi vzácné – 16 čtyřslovných termínů a 2 pětislovné termíny.

67

Rozmanitost lingvistických termínů v „Sebraných spisech“ J. Balčikonise je velmi veliká. Toto vydání obsahuje práce z celého jeho života. Během tohoto období se věda o litevském jazyce výrazně proměňovala: rozvíjely se tradiční směry, vznikaly nové teorie a pravidla, objevovaly se nové pohledy na výzkum jazyka, některé termíny zastarávaly, vznikaly nové a staré se zdokonalovaly. V lingvistické terminologii proto lze nalézt různé nepřesnosti, synonyma a varianty termínů. V pracích J. Balčikonise tvoří asi 17% všech použitých lingvistických termínů.

V terminologické teorii se obvykle považují synonyma za nedostatek terminologie, za zbytečný, ba i škodlivý jev; požaduje se odstraňovat synonymii termínů, jejich částí i složek, aby byl každý pojem označován pouze jedním termínem⁶. Dosáhnout úplné bezsynonymnosti termínů je však velmi obtížné. Upevnění každého termínu v systému určitého vědního oboru je dlouhý a složitý proces – vyžaduje úplnou shodu mezi odborníky dané oblasti, které se však dosahuje pomalu. Proto se v každé etapě vývoje kteréhokoli vědního oboru užívá část synonymních termínů.

J. Balčikonis převzal většinu svých lingvistických termínů od J. Jablonského. V jeho pracích je jen málo různých terminologických nepřesností. Vyskytují se v důsledku dlouhé doby působení tohoto lingvisty i dlouhého období utváření lingvistické terminologie. Jak bylo uvedeno při pojednání o původu lingvistických termínů, synonymní dvojice často tvoří mezinárodní termíny a jejich litevské ekvivalenty. Většina mezinárodních termínů je stará a ustálená a v jazykovědných pracích se často užívá vedle litevských podob (sufiksas II 40, predikacija II 313, lingvistika I 229). Pouze jeden lingvistický termín z Balčikonisových spisů, partikula I 333, se v současné litevské terminologii téměř neužívá.

Jiná situace nastává, když v terminologickém systému fungují litevská synonyma, jejichž souběžná existence porušuje zásadu přesnosti termínů a může způsobit zmatek. Kdybychom se na lingvistickou terminologii užívanou J. Balčikonisem dívali jako na nedělitelný celek, našli bychom řadu termínů označovaných několika různě vyjádřenými slovy. Takový pohled na tohoto lingvistu by však byl mylný. Mnohé z jeho výrazů pro tutéž jazykovědnou…

⁶ Keinys St. Min. veik. P. 98.

68

Termíny označující jazykovědný pojem nelze považovat za skutečná synonyma, neboť v jazyce fungovaly v různých obdobích. Mezi termíny, které užíval před padesátými lety a po nich, je značný rozdíl. Část termínů z prvního období se prakticky shoduje s ranými jazykovědnými termíny užívanými J. Jablonskim, které byly později v pracích samotného J. Jablonského i J. Balčikonise vytlačeny současnými termíny. Vezměme například termín veiksmavardis II 46, který byl později nahrazen termínem bendratis I 136. Ve starších jazykovědných pracích J. Balčikonise se výrazem veiksmavardžiu označovaly některé neměnné slovesné tvary. J. Jablonskis považoval za veiksmavardžiais jakékoli tvary skutečně odvozené od sloves a do této kategorie zahrnoval také příčestí, polopříčestí a příčestí činné. J. Balčikonis chápal tento pojem úžeji, proto se v jeho rané terminologii kromě bendraties vyskytují jen dvě veiksmavardžiai – aplinkybinis veiksmavardis II 51 (později būdinys I 136) a siekiamasis veiksmavardis II 58. Poslední z těchto termínů J. Jablonskis nazýval siekiamuoju sakymu, dokud oba nenahradil vhodnější a elegantnější termín siekí nys I 224.

Po určitou dobu J. Balčikonis užíval také termín sakomasis būdas, převzatý od J. Jablonského, pro označení slovesných způsobů. Sloužil i k vytváření názvů dílčích pojmů – liepiamasis būdas II 46, geidžiamasis būdas II 46, tariamasis būdas II 46; namísto dnešního tiesioginės nuosakos se užívalo reiškiamasis būdas II 45. Slovo būdas je příliš abstraktní. Současný termín nuosaka je svým základovým slovem nusakyti spojen s řečovým aktem, a proto se lépe hodí do systému jazykových termínů. Starších termínů užívaných oběma jazykovědci bylo více: liemuo I 95 (později kamienas II 12), įrankininkas I 40 (později įnagininkas I 100), didžioji arba svarbioji sakinio dalis II 96 (později pagrindinė), sąjunga II 76 (později jungtukas), dvigubas (později dvejybinis) naudininkas II 104 / galininkas II 104 / linksnis II 104. Některé novější termíny jsou přesnější, jiné, jako įrankininkas a įnagininkas, jsou rovnocenné jak významem, tak vyjádřením.

Další část rané terminologie J. Balčikonise tvoří termíny, které užíval pouze on a možná je i vytvořil, avšak později se od nich z toho či onoho důvodu upustilo. Pro označení slovesných vidů užíval

69

termín vaizdas II51 a druhy vidu označoval svérázným způsobem, odlišně od J. Jablonského, který už tehdy užíval dnešní termíny: einamojo veiksmo vaizdas II 51 a pabaigto veiksmo vaizdas II51. Ačkoli se významově nijak neliší od dnešních termínů eigos a įvykio veikslas a přesně vyjadřují tytéž pojmy, jsou přesto těžkopádné a nepohodlné k užívání. Možná se jich J. Balčikonis v pozdějších pracích vzdal právě proto, případně z jiných důvodů. Jiný výraz užíval také pro označení dativu – davininkas II18. Jde o kalk latinského termínu dativus; navíc je to jediný název pádu utvořený od slovesa, a proto narušoval slovotvorný systém těchto názvů a později byl vytlačen termínem naudininko. Z dalších původnějších termínů užívaných tímto jazykovědcem lze zmínit stovį II 46 (dalyvio rūši): veikiamasis stovis II 46 (veikiamoji rūšis I 302), kenčiamasis stovis II 46, kenčiamasis dalyvis II 47 (neveikiamoji rūšis, neveikiamasis dalyvis), dále pabaigos laika II 63, později však užíval termín būtasis laikas, a také termíny betarpiškas valdymas II 98 a tarpiškas valdymas II98 (dnes tiesioginis ir netiesioginis valdymas). Tyto dva poslední termíny J. Balčikonise označující druhy rekce jsou dokonce o něco přesnější než dnešní.

Kromě probíraných termínů, které netvoří synonymní dvojice, bylo v „Sebraných spisech“ J. Balčikonise nalezeno několik termínů, jež lze považovat za synonyma, neboť označují tentýž pojem a užívaly se ve stejném období. V jeho spisech kolísají především názvy typů přízvuku: pastovus kirtis I 95 – nekilnojamas kirtis I 383 – nešokinėjantis kirtis I 372 a obdobně nepastovus kirtis I 233 – kilnojamas kirtis I 202. Jde o nestandardizované termíny užívané souběžně. Bylo jich více, například: mišrusis dvgarsis I 366 – mišrusis dvibalsis I 394, perkeltinė prasmė I 361 – perkeltinė reikšmė I 198, prokalbė I 232 – senkalbė I 231, forma I 185 – lytis I 179, beformis žodis II 82 – belytis žodis I 40 (=nekaítomas žodis), savaiminis naudininkas I 276 – savarankiškas naudininkas I 260 (=subjekto naudininkas), literatūrinė kalba I 231 – bendrinė kalba I 105, išskirtinė kalbos dalis II 130 – izoliuotoji kalbos dalis II 130 (Tento pojem se v gramatikách J. Jablonského označoval také jako sutrauktaisiais šalutiniais sakiniais), pabrėžiamasis žodelis I 289 – pabrėžiamoji dalelė I 308.

70

Z pozoruhodnějších synonymních dvojic lze uvést jungę II 98 – prielinksnį II 75 a sangražinę dalelytę I 269 – sangražinis įvardis I 333. Jsou zajímavé nečekanými významovými odstíny. J. Jablonskis vytvořil termín jungę jako jednu z variant termínu jungtukas, zatímco J. Balčikonis jej užil ve významu prielinksnio. Reflexivní afix -si se dnes označuje jako částice, zatímco ve starších pracích J. Jablonského se považuje za zájmeno (grįžtamasis išvardis). J. Balčikonis se podle staršího zvyku občas také označuje jako įvardžiu.

Pokud jde o významy termínů, zvlášť je třeba probrat dvě skupiny termínů užívaných J. Balčikonisem: linksniuote I 99 – linksniavimo paradigma I 387 – linksniavimas II 18 – trečiasis linksniavimas II 18, asmenavimas II 198 – pirmasis asmenavimas I 355. V současné litevské jazykovědě označují termíny linksniuote a linksniavimas různé pojmy – skloňování podle pádů a skloňovací paradigma. V raných pracích tohoto jazykovědce však linksniavimas i asmenavimas označovaly také příslušné ohýbací paradigma. Tyto termíny proto měly dvojí význam, což působilo značné potíže.

Do samostatné skupiny lze zařadit termíny, které ve spisech J. Balčikonise nemají synonyma, avšak tvořily by synonymní dvojice s termíny současného systému litevské jazykovědné terminologie. Jde o výrazy, jimiž autor svérázně označoval různé jazykové jevy. Pro souhlásky podléhající asimilaci užíval termín abejojamas priebalsis II 11. Dnes bychom je nazvali supanašėjusiais arba asimiliuotais priebalsiais; tyto názvy vystihují podstatu pojmu přesněji. Termín abejojamas priebalsis poukazuje pouze na možnost chyby. Pro označení Neigiama jai dalelytei se užívá termín ginamoji dalelė I 39ct. Je zajímavý tím, že v jeho spisech se zachoval starší význam slova ginti „bránit, nedovolit“. Z dalších termínů lze uvést: būtasis mėgintinis laikas II 49 (dnes sudėtinis būtasis laikas), junginimas II 109 (dnes laipsniškas prijungimas), pobūvio galininkas I 289 (dnes laiko trukmės galininkas), pereinamasis veiksmažodis II 100 (dnes galininkinis veiksmažodis), išeities sujungimas II 122 (dnes išvados sujungimas).

Kromě již probraných lze ve spisech J. Balčikonise nalézt také termíny, které mají nejen neobvyklou podobu, ale nemají ani žádné ekvivalenty v současné jazykovědné terminologii. Některé takové, kdo ví proč

71

Výrazy označující jazykové jevy nepoužíval sám J. Balčikonis. Objevují se v jeho recenzích, v nichž kritizoval kolegy za neopatrnost při vytváření definic takových jazykových pojmů, které neexistují. Například upozornil na pochybné termíny z učebnice J. Murky, jako jsou keičiamasis žodis I 38ct, perdedamasis žodis I 38ct, puošiamasis žodis I 38ct, dalinis žodis I 38 ct.

Ačkoli J. Balčikonis sám hleděl na takové pokusy některých jazykovědců zavádět nové jazykové pojmy podezíravě a s nedůvěrou, i v jeho pracích se objevují neobvykle pojaté věci. V syntaktických zápiscích připravených pro žáky panevėžyského gymnázia lze vedle obvyklých termínů tarinio a veiksnio nalézt také termíny psichologinio tarinio II 87 a psichologinio veiksnio II 87. Pomocí nich se J. Balčikonis pokouší vysvětlit psychické procesy probíhající v lidském vědomí při vzniku myšlenky. Jde o poměrně nový pohled na gramatiku, který ji přibližuje psychologii či psycholingvistice.

V týchž zápiscích zaujmou ještě dva neobvyklé termíny – minkštoji balsė II 6 a kietoji balsė II 6. Měkkost a tvrdost jsou vlastnosti příznačné pro souhlásky, a je otázkou, zda lze těmito rysy charakterizovat samohlásky. Z definice těchto termínů lze usuzovat, že J. Balčikonis měl na mysli zadní a přední samohlásky, které změkčují či tvrdí souhlásky před nimi. Je zřejmé, že samohlásky dostaly toto označení kvůli funkci, kterou plní. Pokud chtěl autor zdůraznit tyto funkce, bylo by snad přesnější užívat termíny minkštinamosios a kietinamosios balsės. Je třeba také upozornit na to, že J. Balčikonis tehdy ještě terminologicky nerozlišoval názvy hlásek a písmen, neboť hlásky označoval jako balsėmis.

J. Balčikonis ve svých pracích navíc rozlišuje druhy jazykových kategorií, které se v současné jazykovědě nevyskytují, např.: traukos veiksmažodis I 161, sutaptinis sakinys II 83, vietininkas antrasis II 18. Tyto termíny používal také J. Jablonskis. Druhým lokálem se označuje v zásadě inessiv, zatímco podle J. Balčikonise jde o lokál, který odpovídá na otázku kur? O termínu sutaptinio sakinio už jazykovědec pochyboval – v textu je vedle něj umístěn otazník. J. Jablonskis jím označoval složená souvětí, která mají společnou základní část, ale mohou se navzájem překrývat a splynout v jednu větu.

72

Z uvedených příkladů je však patrné, že za překrývající se věty považoval větné členy několikanásobné. J. Balčikonis tedy o tomto termínu zcela oprávněně zapochyboval a později jej opustil.⁷

Vedle synonymních termínů obsahuje dlouhodobě budovaný systém jazykovědných termínů J. Balčikonise poměrně mnoho variant termínů, které se od sebe nejčastěji liší slovotvorným formantem nebo gramatickým tvarem. Část těchto variant tvoří zájmenné a nezájmenné tvary termínů. Mnohé jazykovědné termíny vytvářejí opoziční dvojice a vlastnost, kterou označují, je protikladná vlastnosti jiného jevu a vymezuje se srovnáním či protikladem; měly by proto mít pouze zájmenný tvar, např.: ilgas balsis I 325 (srov. ilgasis balsis II 7), ilga balsė I 40 (srov. ilgoji balsė), minkštas priebalsis I 357 (srov. minkštasis priebalsis I 395), moteriška giminė I 266 (srov. moteriškoji giminė I 300), rašoma kalba I 99 (srov. rašomoji kalba I 44), trečias asmuo I 183 (srov. trečiasis asmuo), trumpas balsis I 325 (srov. trumpasis balsis II 7), vyriška giminė I 325 (srov. vyriškoji giminė I 271).

Některé zájmenné termíny mají varianty s odvozenými nebo jinak utvořenými slovními spojeními, např.: klasiškoji kalba II 152 – klasikinė kalba II 152, lyginamoji kalbotyra II 164 – lygin tinė kalbotyra II 165, savinamasis įvardis II 38 – savybinis įvardis I 236, paprastasis būdvardis I 302 – paprastinis būdvardis I 254, sujungiamasis sakinys I 373 – sujungtinis sakinys II 121. Další skupina variant termínů ukazuje, že genitiv téměř vždy konkuroval jiným přídavným nebo participiálním tvarům: vakarinių aukštaičių tarmė I 233 – vakarų aukštaičiai I 233, mažybinis veiksmažodis I 180 – mažybės veiksmažodis I 377, skiriamasis ženklas I 58 – skyriaus ženklas I 58, reikiamasis dalyvis II 273 – reikiamybės dalyvis II 273, minkštinamasis ženklelis I 186 – minkštumo ženklas I 220. V současnosti se v těchto případech upřednostňují varianty s genitivem.

Za varianty lze považovat také termíny vyjádřené jedním slovem a slovním spojením, např.: vietos vardas I 73 – vietovardis I 107, neigia-

⁷ Jablonskis J. Rinktiniai raštai. – Vilnius, 1957. T.1. P. 539.

73

částečka II 134 – záporka I 200, otazník II 291 – tázací částice II 240. Jednoslovné termíny jsou v mnoha ohledech výhodnější. Nepoškozují přesnost významu a navíc odpovídají principu jazykové ekonomie. Proto se dnes také používají nejčastěji. Stejně jako v případě synonym termínů se v „Rinktiniai raštai“ J. Balčikonise vyskytují termíny, které nelze považovat za skutečné varianty, protože se neužívaly ve stejné době. Některé podoby jsou starší než jiné a později byly vytlačeny dokonalejšími variantami, např.: zrození II 17 – rod I 182, směr II 132 – oslovení II 132, protikladná věta II 121 – odporovací věta II 121, veliké písmeno II 5 – velké písmeno I 58, malé písmenko II 5 – malé písmeno I 58, zájmenné přídavné jméno I 134 – zájmenové přídavné jméno I 315.

Všechna tato synonyma a varianty odrážejí vývoj litevské lingvistické terminologie. Ačkoli se některé z nich v jazyce neudržely, jsou zajímavé pro badatele dějin terminologie.

THE STRUCTURE AND DISTINCTIVENESS OF J. BALČIKONIS’ TERMS OF LINGUISTICS

Summary

Tato studie se zabývá lingvistickými termíny používanými v „Rinktiniai raštai“ („Vybraná díla“) Balčikonise. Rozebírá více než 1000 lingvistických termínů z hlediska jejich původu, struktury a slovotvorby a zkoumá také jejich rozmanitost a aktuálnost pro současnou lingvistiku.

Hlavní část lingvistické terminologie používané Balčikonisem tvoří dvouslovné termíny označující specifické lingvistické pojmy. Jednoslovné termíny se užívaly méně. Tříslovné termíny jsou dvakrát vzácnější než jednoslovné. Termíny jiných struktur jsou v Balčikonisových dílech velmi vzácné.

Z hlediska původu lze lingvistické termíny používané Balčikonisem rozdělit do tří typů: 1) termíny vzniklé terminologizací některého významu slova, 2) termíny vytvořené slovotvornými prostředky, 3) termíny přejaté z jiných jazyků. Termíny prvního typu jsou vzácné. Hlavní část Balčikonisovy terminologie tvoří litevská jednoslovná odvozená slova a složené termíny. Balčikonis nejčastěji používal sufixaci. Kompozice se užívala méně často. Ještě méně termínů vzniklo pomocí koncovek. Prefixace se v Balčikonisově terminologii používala také velmi zřídka. Všechny mezinárodní termíny, které Balčikonis užíval, patří mezi výpůjčky. Většina z nich pochází z řečtiny a latiny.

74

Dvouslovné a tříslovné složené termíny se klasifikují podle vztahu mezi složkami slovního spojení.

Ramunė ANDRIUŠKAITĖ

Vilniuská pedagogická univerzita

Fakulta lituanistiky

Katedra litevské lingvistiky

T. Ševčenkos 31

LT–2009, Vilnius

Došlo 2. 11. 2000

75