Z dějin terminologie literární vědy v litevštině: 19. století

ASTA MITKEVIČIENĖ

Institut litevského jazyka

Literární věda se jako samostatná disciplína začala v Litvě formovat na konci 19. století a na počátku 20. století (LTE VII 1981: 55), avšak práce věnované otázkám literární vědy existovaly již dříve. V 19. století jejich počet vzrostl a staly se rozmanitějšími, přestože většina z nich byla synkretická: „obsahují základy literární teorie, literární historie i literární kritiky“ (LLI 2001: 206). V 19. století se tyto práce tiskly také l i t e v s k y a začala vznikat litevská terminologie literární vědy.

ZDROJE TERMINOLOGIE

V první polovině 19. století se o literárních tématech pojednávalo nikoli v samostatných dílech, nýbrž v předmluvách či jiných částech různých publikací. Do vydání Ezopových a K. Donelaitisových bajek z roku 1824 zařadil L. Rėza litevskou předmluvu o bajce, bajkářích aj. Dodatek k elementáři K. Nezabitauskise vydanému téhož roku Surinkimas visokiu raštų lietuviškų, žemaitiškų ir prūsiškai lietuviškų je první souhrnnou bibliografií litevských písemností v litevštině (obsahuje několik stručných komentářů) (Gineitis 1982: 125, 126). S. Stanevičius připojil k přetisku latinské gramatiky litevského jazyka z roku 1829 předmluvu Skaitysiantiems (stručně pojednává o litevském písemnictví). Neznámý autor J. J. V. Lietuvis nuo Šventos upės krašto napsal předmluvu (datovanou rokem 1828) k vydání bajek S. Stanevičiuse a S. Daukantase z roku 1829; jde o „první text související s poetikou napsaný v litevštině“ (Girdzijauskas 2006: 77). Za první teoretickou poetiku napsanou litevsky se považuje studie S. Daukantase Pasakos būdas (teorie bajky a bajkářství chápaná velmi široce), zařazená do jeho knihy Pasakos Fedro (vytištěné roku 1846, připravené roku 1824) (tamtéž: 79; LLI 2001: 214). S. Daukantas v ní „definuje a vysvětluje pojmy, zdůvodňuje celý jejich systém a drží se přísné logické návaznosti“ (Girdzijauskas 2006: 79). M. Valančius věnuje pozornost náboženské literatuře ve svém díle Žemaičių vyskupystė (1848). V první polovině 19. století

110

Asta Mitkevičienė | Iš lietuvių literatūros mokslo terminijos...

se psalo litevsky také o folkloru. Stručné předmluvy lze nalézt v knihách S. Stanevičiuse, „učeného literáta“, Dainos žemaičių (1829) a Pažymės žemaitiškos gaidos (1833). S. Daukantas pojednává o lidových písních v předmluvě k Dainės žemaičių (1846), v níž „říká věci důležité nejen pro folkloristiku, ale i pro poetiku obecně“ (Girdzijauskas 2006: 82).

Stručně o bajkách psal J. Želvavičius v předmluvě ke sbírce bajek I. Krylova Pasakos (1863). Literárních prací (zejména kritických) přibylo na konci 19. století, když se rozrůstala krásná litevská literatura a vznikal litevský periodický tisk. Tiskly se literární články, recenze, anotace, životopisy spisovatelů a nekrology. V Lietuvių literatūros kritika se uvádí, že během prvních dvaceti let existence litevského periodického tisku v něm vyšlo přibližně 400 kritických textů o literatuře, jazyce a folkloru; polovina z nich byla otištěna v Aušra a Varpas (LLK I 1971: 138). V Varpas se litevské knihy průběžně anotovaly a recenzovaly. O literárních otázkách psali v Aušra J. Šliūpas, J. Mikšas, J. Koncevičius, S. Dagilis, M. Dvainis-Silvestraitis, J. Mačys-Kėkštas, J. Zauerveinas aj.; ve Varpas (na konci 19. století) P. Mašiotas, V. Mačys, V. Kudirka, J. Jablonskis, A. Kriščiukaitis-Aišbė, S. Matulaitis aj. V. Kudirka zveřejnil ve Varpas první litevskou poetiku Tiesos eilėms rašyti (1898). Ve druhé polovině 19. století se o literatuře, spisovatelích či jednotlivých dílech psalo ve větší či menší míře také v periodikách Lietuviškoje ceitungoje, Garse, Žemaičių ir Lietuvos apžvalgoje, Naujoje lietuviškoje ceitungoje, Tėvynės sarge, Ūkininke, Žinyčioje a rovněž v periodikách vydávaných v USA – Lietuviškajame balse, Vienybėje lietuvninkų, Apšvietoje, Naujoje gadynėje, Garse Amerikos lietuvių, Lietuvoje, Tėvynėje aj. Na konci 19. století vyšly první dějiny litevské literatury – Lietuviškieji raštai ir raštininkai J. Šliūpase (1890), které vznikly ze série článků publikovaných v letech 1887–1889 v Lietuviškajame balse (jeden článek vyšel roku 1885 v kalendáři Aušros). V Americe vydal J. Žilius-Jonila knížku Lietuviški dainiai pradžios XIX šimtmečio (otisk z Dirvos). Přehled litevské literatury 19. století podal A. Milukas v druhé části Lietuviško albumo (1900).

Uvedené práce, z nichž byl shromažďován materiál pro tento článek1 ^{(viz seznam hlavních pramenů), se z hlediska terminologie velmi liší (bezpochyby,}

¹ Periodická literatura nebyla pročtena celá. Využity byly články, recenze aj. publikované v periodickém tisku, o nichž pojednávají nebo se o nich zmiňují literární vědci (vycházelo se z A. Sprindise 1957, LLK I 1971, L. Gineičia 1982, LLK 2001, J. Girdzijauskase 2006). Navíc bylo prohlédnuto několik dalších prací o literárních otázkách publikovaných v periodikách (např. v Naujoje lietuviškoje ceitungoje).

Terminologija | 2007 | 14 111

(liší se také jazykově a věcně). V některých textech, například v přibližně šestistránkové Poetice V. Kudirk y, je asi 120 literárněvědných termínů, zatímco v 234stránkových Dějinách litevské literatury J. Šliūpase jich poměrně mnoho není (asi 150 včetně nakladatelských termínů). I další práce mají pro dějiny terminologie různou hodnotu: v některých je sotva jeden či dva termíny, v jiných lze najít definice termínů, poznámky k samotným termínům apod. Tento článek se zaměřuje na práce, v nichž je dobře patrný systém termínů a termíny jsou definovány. O terminologickém charakteru takových termínů obvykle není pochyb. Slouží jako základ pro odhalení stavu a rysů literárněvědné terminologie 19. století. Pozornost se věnuje především nikoli jednotlivým termínům, ale skupinám termínů, jejich vzájemným vztahům a systémovosti, tedy celkovému obrazu terminologie. Vychází se také ze současných hodnocení pojmů a termínů, která předkládají literární vědci.

T E R M Í N Y A J E J I C H V Z T A H Y

Vztahy mezi termíny jsou nejlépe patrné v pracích z literární teorie. V díle S. Daukantase Pasakos būdas se odráží hierarchický systém „vyprávění“ pasakos. Termín pasaka je nadřazený a jeho podřazenými termíny jsou: 1) wejkalinė pasaka arba istorija DaukPB VII (o tom, co se stalo), 2) mokslinė pasaka DaukPB VIII (o tom, o čí pravdivosti lze pochybovat), „didaktické (literární) vyprávění“, 3) žebele arba zauna DaukPB VIII (o tom, co se nestalo), „bajka“². Základ klasifikace je zřejmý a termíny spojují pouze významové vztahy. Srov. také: zapsaná pohádka „wadinas jeau padawimu, Łotiniszkaj tradicijî“ DaukPB VII. Systémovými slovotvornými antonymy sùmesgìmas ẽr išsìmesgìmas DaukPB X S. Daukantas označuje pojmy „zápletka“ a „rozuzlení“.

V roce 1883 byl v Aušra otištěn článek J. Koncevičiuse o K. Donelaitisovi s poznámkami J. Šliūpase pod čarou. Jde o „první skromný pokus klasifikovat literaturu, pochopit celý její systém <...>“ (Girdzijauskas 2006: 85). Základní hierarchické mikrosystémy termínů: rasztai A 1883 7 204: tautiniai rasztai A 1883 7 204 „lidová slovesnost“ (navrhuje se nahradit termínem žodinistė A 1883 7 204) a dailus rasztai „tvorba vzdělaných mužů“ A 1883 7 204 (podle původu); tautiniai rasztai: pasakos A 1883 7 204 a dainos A 1883 7 204; dailus rasztai: proza A 1883 7 205 a poezija A 1883 7 205 (podle jazyka, srov. „poēzija dar ira vadinama jungtine kalba“ A 1883 7 205). J. Šliūpas J. Koncevičiuse ihned kritizuje, že „nerozlišuje umění či prostředek (ars)

² Teorii vyprávění S. Daukantas buď vytvořil sám, nebo ji převzal od jiného (nám neznámého) autora, zatímco teorie bajky je jistě neoriginální (převzatá z polské předmluvy S. Čerského k vydání Faidrových bajek) (viz Girdzijauskas 2006: 465, 466).

1 1 2 Asta Mitkevičienė | Iš lietuvių literatūros mokslo terminijos…

„vědní“ A 1883 7 204, tj. krásnou literaturu od odborné. V roce 1886 byl v Aušra zveřejněn nedokončený článek S. Dagilise, v němž je rozlišování prózy a poezie podle jazyka (formy) odmítnuto jako jev „starších dob“, avšak změna chápání se odráží pouze na významové úrovni systému termínů (mění se základ klasifikace i plán obsahu), zatímco podřazené termíny termínu rasztai A 1886 1 6 zůstávají stejné – proza A 1886 1 6 „odborná literatura atd.“ a poėzija A 1886 1 6 „~krásná literatura“³. Autor rozdíl již vyjadřuje abstraktně: „první ukazuje věci takové, jaké ve skutečnosti jsou, a druhá takové, jaké mají či nemají být“. A 1886 1 7. Rozlišuje termíny poėzija a giesmininkystė A 1886 1 6: druhý je pokládán za užší – „verše určené ke zpěvu či pěvecké verše“.

Při přezkoumání uvedených prací lze rozpoznat větší či menší významové skupiny termínů; nejvýraznější z nich tvoří termíny versologie, názvy uměleckých prostředků a názvy literárních žánrů.

T e r m í n y v e r s o l o g i e.

V předmluvě J. J. V. Lietuvise z kraje u řeky Šventoji se sice versologie samostatně neprobírá, nachází se v ní však několik termínů této významové skupiny. Především jde o antonymní termíny suryszta kalba, tay ira, eyłos Liet V (eyłos tay ira suryszta kalba Liet VII) a liuosa kalba Liet IV. Je třeba upozornit, že složená antonyma jsou utvořena systematicky: suryszta – liuosa (srov. také výše citované jungtinė kalba J. Koncevičiuse). V díle S. Daukantase je tento protiklad vyjádřen termíny dajinė kalba a priprastinė kalba DaukPB XVI. J. J. V. Lietuvis spojuje termíny piedos „stopy“ Liet IV a mieros Liet IV „metry?“ (LKŽe ×miera 1. „měrná jednotka, míra“, srov. řecké metron – míra): „eyłas piedom’s tay ira mierom’s gàleme raszity“ Liet IV, „raŝzima būdas piedom’s (pedes poetici) arba mierom’s eyłû tay ira suryszstos kalbos“ Liet VII. Zda jsou tyto termíny spojeny synonymickými, nebo hierarchickými vztahy, lze jen těžko říci. V osmdesátých letech se užíval termín hegsametras a jeho varianty. J. Koncevičius v uvedeném článku stručně vymezuje význam tohoto termínu: eksamėtrai, t. i. szeszmierinės eilės A 1883 7 208 (srov. také heksamėtrai, t. e. szeszmėrinės eilės Šliūp 22). Anebo nejde o vysvětlení, nýbrž o synonymum? Termín hegzametras definuje M. Juodišius na začátku článku o K. Donelaitisovi (Keli žodžiai apie supratimą poezijos...), otištěného v Vienybė lietuvninkų (1887, č. 41–42)⁴: „Když má každý verš šest měr,“

³ V. Kudirka na samém konci 19. století užíval termíny eposas ir lyrika (Vrp 1898 3 42), epiška poezija ir lyrika (Vrp 1898 6 93). V pramenech posledního desetiletí byly nalezeny termíny graži literatūra Vrp 1894 3 36 (tamže belletristika Vrp 1894 8 116), dailioji literatura Mlk.

⁴ Šio straipsnio originalo nepavyko rasti, todėl naudotasi LPP 1985: 327–331 paskelbta jo ištrauka – adaptuotu tekstu.

Terminologija | 2007 | 14

1 1 3

nebo takzvané stopy, tedy šest taktů, pak se verš nazývá hexametrem (z řeckého – verš o šesti stopách)“: Je zajímavé, že se používá hegzametras, ačkoli jde o mieros, nikoli o metras (srov. také eilės mieruotos). Kromě toho autor patrně považuje termín eilės za nejasný, neboť vedle něj píše polsky: „vše je psáno ve verších (wierszami)“ (srov. bibliografii K. Nezabitauskise z roku 1824: apraszitas Eylomis (arba wyrsays) Nz 47).

Jedním z hlavních termínů článku J. Adomaitise-Šernase Apie musu poeziją, otištěného roku 1886 v Lietuviškajame balse, je sutartinumas [eilu] LB 172. Tímto termínem se označuje jak systém versifikace, tak rým (viz Girdzijauskas 2006: 86). Používají se tři druhové termíny k termínu sutartinumas „versifikace“: syllabiszkas sutartinumas LB 172, mėrinis sutartinumas LB 172 (srov. mēra [eilu] LB 172 „metrum“, syllabiszka mēra / mēra syllabiszka LB 172), aleksandriszkas skambēsinis sutartinumas LB 172 (skambēsinis sutartinumas LB 172; „sylabotonická versifikace?“). Jak je vidět, druhové členy jsou tvořeny různě. Když autor pojednává o rýmu, uvádí vedle jeho litevského názvu sutartinumas v závorkách také mezinárodní synonymum – sutartinumas (rymas) LB 172, několikrát použije pouze rymą LB 172 (srov. TŽŽe rimas < pranc. rime < gr. rhythmos – soulad, proporcionalita). V článku se užívá také výrazově podobný termín sutarimas (ale jen jako základní člen) – widurinis sutarimas LB 172 (srov. sutarimai syllabiszki LB 172). Lze se domnívat, že se tak označuje rytmus, protože po čárce následuje balsakūla (rytmas) LB 172 (dále už jen balsakūla LB 172)⁵. J. Adomaitis-Šernas termíny nedefinuje, pouze poněkud popisuje rysy termínů poēzija mērine LB 172 a eilės baltos LB 172.

Systém terminologie versifikace je zřetelně patrný ve studii V. Kudirkase Tiesos eilėms rašyti, v níž jsou pojmy soustavně vysvětlovány a klasifikovány a někdy jsou uvedeny ekvivalenty termínů v jiných jazycích. Termíny – litevské či politevštěné i nepřizpůsobené litevštině – jsou vyznačeny kurzivou. Nejprve jsou definovány termíny eilės „povrchová forma poezie, která ji odlišuje od prózy“ Vrp 1898 1 14, eilė Vrp 1898 1 14 „verš“ (dříve V. Kudirka používal eilelė Vrp 1895 6 100, později obě varianty eilė a eilelė Vrp 1898 6 93; v jeho studii se vyskytuje také eilutė Vrp 1898 1 14), mezinárodní termín ritmas Vrp 1898 1 14 (srov. ritmiškos pėdos Vrp 1898 1 15, ritmika Vrp 1898 1 15) a dosud litevský termín atsiliepimas Vrp 1898 1 14 „rým“⁶, perkimtimas Vrp

⁵ Jiní tehdy používali mezinárodní termín ritmas A 1884 5–6 201, ŽLA 1895 22 174, Vrp 1895 6 100, TS 1898 8 33 aj.

⁶ Atsiliepimas (srov. S. Didžiulisův eilelių atsiliepimas ŽLA 1892 7 50) na konci 19. století soupeřil se synonymem rimas ŽLA 1895 22 174, L 1897 49 2.

114 Asta Mitkevičienė | Iš lietuvių literatūros mokslo terminijos...

1898 1 14 „caesura“, pėda Vrp 1898 1 14 aj., na konci – posmas Vrp 1898 3 41. Miera⁷ s řeckým ekvivalentem se objevuje pouze v definici termínu pėda. K patrně méně známým nebo méně rozšířeným termínům se připojují latinské ekvivalenty, např.: perkirtimas, (caesura) Vrp 1898 1 14 (dále se střídají podoby – jak perkirtimas (srov. TŽŽė lat. caesura – rozdělení), tak caesura; srov. také antraeilė caesura Vrp 1898 2 28, vyriška // moteriška caesura Vrp 1898 2 28), perdalinimas (diaeresis) Vrp 1898 3 40 „diereze“ (srov. LTŽ II 1998 řec. diairesis – trhlina, rozdělení), eilės safiškos (versus saphicus) Vrp 1898 2 29, eilės adoniškos (versus adonius) Vrp 1898 2 29, poetų liuosybė (licentia poëtica) Vrp 1898 3 41 aj. Ekvivalent je uveden také u hegsametras Vrp 1898 1 15, avšak pouze při prvním výskytu; dále se používá už jen samotný termín a z něj je utvořen výraz hegsametrinis veikalas Vrp 1898 3 40.

V. Kudirka vysvětluje nejen příbuzné, ale i druhové termíny. Druhové termíny jsou většinou tvořeny systematicky, např.: ritmas: metriškas ritmas Vrp 1898 1 14 „antická kvantitativní versifikace“, toniškas ritmas Vrp 1898 2 28 „sylabotonická versifikace“, siliabiškas ritmas Vrp 1898 3 41 „sylabická versifikace“; eilės Vrp 1898 1 14: metriškos // toniškos // siliabiškos eilės Vrp 1898 1 14 (podle rytmu), eilės chorejinės // jambinės // amfibrachinės // daktilinės // anapesti-nės // maišytos Vrp 1898 2 29 (podle stop) (eilės maišytos: eilės safiškos // adoniškos Vrp 1898 2 29), vyriškos // moteriškos eilės Vrp 1898 3 40 (podle poslední slabiky), akatalektiškos // katalektiškos eilės Vrp 1898 3 40; pėdos Vrp 1898 1 14: dvisil iabinės pėdos „dvouslabičné stopy“ Vrp 1898 1 14, trisil iabinės pėdos Vrp 1898 1 14 (srov. 13 siliabinės // 11 siliabinės eilės Vrp 1898 3 41) aj. Jednotné číslo druhových termínů pro stopy se uvádí v nepolitevštěné podobě (latinsky), např.: Pyrrhichius, Spondeus, Trochaeus arba Choreus, Tribrachys, Dactylus, Anapaestus (Vrp 1898 1 14), Dispondeus, Antispastus, Jonicus a majori „velký jónský“, Epitritus I, Epitritus II (Vrp 1898 1 15), zatímco u ostatních pádů a množného čísla se za apostrof připojuje koncovka, např.: trochaeus’ai, spondeus’u Vrp 1898 1 15 aj., ačkoli přídavná jména jsou od nich tvořena litevskými příponami. Systematicky jsou pomocí litevských lexikálních antonym utvořeny termíny označující protikladné pojmy ištisinės eilės Vrp 1898 2 29 a perpintinės eilės Vrp 1898 2 29 (dnes izosilabinės eilės ir heterosilabinės eilės).

⁷ V témže roce Vaižgantas v jedné recenzi použil litevskou náhradu tohoto termínu mąstas / mastas TS 1898 8 30 (srov. také maiszytas mastas TS 1898 8 30) (srov. LKŽė 1 mastas – 4. „míra“; 3 mastas –3. „strofa, sloka (v básni)“).

Terminologija | 2007 | 14

1 1 5

V. Kudirka vedle bílých veršů Vrp 1898 3 40 užívá také adjektivní variantu⁸ bílých veršů Vrp 1898 3 40 (srov. také výše zmíněnou variantu J. Adomaitise-Šerna), avšak například pouze volných veršů Vrp 1898 3 40. Obsah některých termínů se dnes změnil: například termínem nepřetržité verše se v současnosti označují verše astrofické (viz LTŽ II 1998: 10), zatímco to, co V. Kudirka nazval katalektickými verši Vrp 1898 3 40, se nyní označuje termínem hyperkatalektické verše (tamtéž: 26).

Na samém přelomu 19. a 20. století (roku 1900) byl v Žinyčia otištěn rozsáhlý článek K. Macia (Samogita) o lidových písních. Ačkoli jde o folkloristický článek, obsahuje také termíny z versologie. Autor užívá termíny metrum Žnč 1900 1 72, metrika Žnč 1900 1 83, zatímco mieras Žnč 1900 1 82 zřejmě znamená jak „metrum“, tak „rytmus“ („zda má naše poezie veršové metrum, neboli rytmus, tj. zda hlas ve slovech veršů správně dopadá na vymezené slabiky“ Žnč 1900 1 82). Užívá se také několik specifických termínů odvozených od tohoto posledního termínu: metrické mieras / metrické mieras Žnč 1900 1 82, tonické mieras Žnč 1900 1 82, sylabické mieras Žnč 1900 1 82, přízvučné mieras Žnč 1900 1 83, trochejské mieras Žnč 1900 1 83, daktylské mieras / mieras daktylské Žnč 1900 1 83, mieras trochejsko-daktylské Žnč 1900 1 83, jambické mieras Žnč 1900 1 83. Všechny cizí specifické členy jsou utvořeny pomocí stejné přípony. Litevským termínem atliepimas Žnč 1900 1 82 se označuje „rým“ (srov. V. Kudirkovo atsiliepimas). Důležité je, že K. Macius zvolil mezinárodní termín strofa Žnč 1900 1 83 (v jiných pramenech nebyl zaznamenán) namísto dříve užívaného termínu běloruského původu posmas. Tento termín lze nalézt již v dílech S. Daukantase (DaukD VII)⁹; J. Koncevičius jej prostřednictvím přirovnání spojuje se starším lidovým výrazem stejné podoby („svazek nití“): „Poezie se také nazývá spojenou řečí, neboť se v ní slova vždy vhodně spojují, často ve strofách, stejně jako jsou do strof seřazeny a do veršů vplétány nitěné prameny, nebo jako květy nasbírané ze zahrad a polí a krásně svázané do jedné kytice (věnce)“ A 1883 7 205. S. Stanevičius užíval ve významu „strofa“ termín atgranza StnD 52/53¹⁰, který se později neustálil.

⁸ Adjektivní tvary specifických členů byly v té době vzácné.

⁹ V článku F. Kuršaitise o veršové stavbě písní, otištěném roku 1852 v Keleivija iš Karaliaučiaus <...>, se užívá germanismus perkšmas Kly 1852 59, jehož význam je podle J. Girdzijauskase „strofa“ (viz LPP 1985: 390). Podle LKŽe znamená perkšmas „verš“, avšak v daném článku se verš nazývá eile.

¹⁰ J. Lebedys tvrdí, že tento termín odpovídá „etymologickému významu strofy a antistrofy (otáčení, obrácení zpět)“ (Stanevičius 1967: 586; srov. TŽŽe strofa < řec. strophē – otáčení, obrat; LTŽ II 1998 antistrofa < antistrophē – obrácení).

116

Asta Mitkevičienė | Iš lietuvių literatūros mokslo terminijos...

Názvy uměleckých prostředků.

V témže článku K. Macia jsou definovány názvy uměleckých prostředků, z nichž většina je patrně užita vůbec poprvé. Uvádějí se v něm také umělecké prostředky, které nejsou pro folklor typické. Autor vysvětluje termíny epytetas Žnč 1900 1 72, tropas Žnč 1900 1 73, poetiška figura Žnč 1900 1 72. Tyto termíny jsou považovány za rovnocenné. Dále jsou vysvětleny specifické termíny pro tropy a poetické figury (čistě literární jsou pouze zmíněny) – tropy: přirovnání Žnč 1900 1 72, metaphora Žnč 1900 1 76, prozopopėja Žnč 1900 1 77, giperbola Žnč 1900 1 78 „nadsázka – zvětšení a zmenšení“; metonimija Žnč 1900 1 82, sinek- doka Žnč 1900 1 82; poetické figury: zvolání (invocatio) Žnč 1900 1 72 (dále – figura zvolání (invocatio), nebo oslovení Žnč 1900 1 79, zvolání Žnč 1900 1 79) „rétorické zvolání a oslovení“ (srov. LLŽ 2007 lat. invocātio – vzývání; obracení se), atkartojimas Žnč 1900 1 79 (je uveden rozdíl oproti literárnímu opakování), antitezė Žnč 1900 1 80, ironija Žnč 1900 1 81; stupňování (gradatio) Žnč 1900 1 82, vynechání (elipsa) Žnč 1900 1 82, nedořečení Žnč 1900 1 82 „zamlčení“. Jak je patrné, pro některé pojmy (přejaté, mezinárodní) byly nalezeny litevské názvy, pro jiné nikoli. Litevské termíny se volily s ohledem na etymologický význam mezinárodního termínu (slova latinského či řeckého původu), srov. také apostropa, neboli ohlédnutí Žnč 1900 1 43 (apostrofa Žnč 1900 1 43; atsigrežimas Žnč 1900 1 79) (srov. TŽŽe apostrofa < řec. apostrophō – obracím se). Že termíny tehdy ještě nebyly ustálené, dokládá termín palyginimas užitý ve významu epiteta v Tėvynės sargas TS 1898 10 29. V dalších dílech 19. století lze rovněž nalézt některé názvy uměleckých prostředků (např. paralelizmas ŽLA 1895 22 174).

Názvy literárních žánrů.

V pramenech 19. století se vysvětlují a definují dramatické žánry. Vydūnas v článku o divadle (1895) v Naujoje lietuviškoje ceitungoje vysvětluje: drama – „kde člověk s lepšími nebo horšími úmysly vlastní vinou zahyne“; tragėdije – „kde člověk vznešeným [?] způsobem a s dobrým úmyslem zahyne vinou temného osudu nebo zlých lidí“; komedije – „která všechny události [?] převádí v žert a ze všeho si utahuje, aniž by se dotýkala mravnosti“ (NLC 1895 5 1). Propojuje definice prvních dvou termínů (jaký je hlavní hrdina a proč zahyne). Drama je zde definováno jako žánr (drama v užším smyslu?)¹¹, takže všechny tři termíny by byly ekvonymy. Později (1897) tyto dramatické termíny užíval (drama však nazýval

¹¹ V. Mačys užíval termín pieša Vrp 1893 2 23.

Terminologija | 2007 | 14

117

dramatu) a jejich významy vymezil Vaižgantas v Tėvynės sarge: „Pokud vidíme příběh, jak člověk zápasí s různými protiklady, se svými špatnými sklony, nazýváme jej obecně dramatu; pokud vše končí strašně, pak tomu říkáme tragedija; a pokud směšně, pak, jak si už vzpomínáte, komediją“ TS 1897 8 25. Tragediją a komediją tedy vymezuje uvedením vždy jen jednoho rozlišovacího znaku pojmu. Dramatické termíny se neodlišují od názvů scénických hudebních děl: po opera TS 1897 8 25 a operetka TS 1897 8 25 se vysvětluje vodevilis jako „krátký směšný příběh bez hlubšího poučení“ TS 1897 8 25.

V Aušře je poněkud vymezen epas: „Ze světské poezie máme také písně a eposy, tj. popisy národních děl“ A 1883 7 206 (příkladem jsou Metai K. Donelaitise). Také v Aušře je v závorkách vysvětlen termín epigramatas: „krátké myšlenky napsané ve verších, moudře a směšně“ A 1884 1–2–3 16 (varianta J. Šliūpase epigramas LB 1888 17 132, Šliūp 24).

Ostatní termíny nejsou v pramenech definovány ani vysvětleny (s výjimkou již zmíněných termínů S. Daukantase žėbele nebo zauna)¹², a proto je často obtížné určit, zda je konkrétní termín názvem žánru. Recenzenti a kritici děl se většinou opírali o žánrová podtitulová označení, avšak „podtitul ne vždy pojmenovává žánrovou příslušnost díla“ (Sprindytė 1996: 53). Například termín apysaka, v pramenech poměrně častý, dnes chápeme jako název žánru, zatímco v 19. století „pojem apysaka označoval ještě spíše druhové než žánrové znaky literatury <...>, apysaka byla dlouho určitým obecným označením beletrie, které nevyžadovalo přesné vymezení žánru díla“ (tamtéž: 54). Apysaka se jako termín širšího významu používá také místo poemos (např. Vrp 1898 6 92). Termín novelės nebyl v té době oblíbený, v pramenech se objevil jen tu a tam. Jeho význam byl zhruba stejný jako význam slova apysakos (například v citaci se používá apysaka, zatímco v autorově textu novelė Vrp 1898 3 47). Apsakymas (méně časté než apysaka a její varianty) se také používalo v jiném než literárněžánrovém významu. Znamenalo (stejně jako synonyma apsakinėjimas A 1883 3 75, apipasakojimas Vrp 1898 3 42) vyprávění obecně (viz Zalatorius 1971: 19). Koneckonců jejich první lexikální významy označují děje. J. Šliūpas užívá pro význam „dílo“ derivát s příponou apsakas Šliūp 220 (dailus apsakas Šliūp 219).

Poēmatas A 1883 8–10 246, NG 1896 19 5, ėpas A 1883 7 206 / ėposas Šliūp 21, ėpopėja NG 1896 19 5, kaimiszka idylla NG 1896 19 5, poe-

¹² Lidové slovesnosti se tento článek zvlášť nevěnuje.

118 Asta Mitkevičienė | Iš lietuvių literatūros mokslo terminijos…

ma TS 1896 11 37... – tak se v různých pramenech označují Metai K. Donelaitise. Podtitul prvního vydání Metų (L. Rėzy) zní ein ländliches Epos „venkovský epos“ (LLI 2001: 206). S. Jurevičius vysvětloval, že nejde o epos (NG 1896 19 5). Epopėja Vrp 1894 5 68 se v té době používala také ve významu určitého románu (srov. nacionališka epopėja formoje prozos Vrp 1894 5 68).

Mezi nejčastější označení veršovaných děl 19. století patří verše, píseň, hymnus a různé jejich zdrobnělé podoby. Tvořila se z nich složená žánrová označení, např.: aukšta giesmė Rėz 1824 VII „epos, poema“ (srov. Normanu „augsztoji giesme“ A 1886 1 5), àukszta dày na Liet IX „óda“ (srov. „oda“ Tvn 1898 12 389), allėgorizkos eilės Šliup 31 „veršovaná bajka“. V překladu článku J. Katelėho o A. Strazdasovi v Aušře se užívá složený termín ukiszka dainelė A 1883 8–10 245, zatímco v pozdějších překladech idilia TS 1896 11 36, GAL 1897 3 2.

V 19. století byly poměrně časté zdrobnělé podoby termínů, např.: apysakėlė VL 1900 45 540, dainelė Vrp 1898 6 93, dainutė Šliup 49, eilelės Šliup 42, giesmelė A 1886 1 3, komedijelė TS 1897 8 25, pasakutė Šliup 100 „bajka“, paveikslėlis Vrp 1898 3 47 aj.

POZNÁMKY K UŽÍVÁNÍ TERMÍNŮ V 19. STOLETÍ

Poznámky k užívání termínů lze najít již ve studii S. Daukantase Pasakos būdas. Ačkoli, jak již bylo řečeno, definuje termíny žėbele arba zauna jako „bajka“, dále v této práci však ve významu bajky častěji užívá hyperonymum pasaka. Uvádí důvod tohoto rozhodnutí: „Takové menší bajky jsem ve své knížečce vyložil [DaukPB je věnováno bajce. – A. M.], nenazval jsem je zaunami ani žėbelėmi, jak by to podle jejich povahy bylo třeba; nýbrž pasakomis, aby se čtenáři nezdály podivné“ (DaukPB VIII). Lze tedy spatřovat respektování tradice při užívání termínů.

J. Koncevičius v uvedeném článku předkládá úvahy o několika termínech a znovu se dočkává poznámek J. Šliūpase. Podle J. Koncevičiuse „slovo ‚literatura‘ je našim rodilým Litevcům neznámé“ – místo něj se užívá rasztai (A 1883 7 203)¹³. Hned v poznámce pod čarou J. Šliūpas uvádí svou připomínku: podle analogie se slovy pilìava, rinkliava a dalšími sám nazývá literaturu raszliava, zatímco jiní užívají raszėjiste, razimene (A 1883 7 203). Tedy,

¹³ Avšak ještě v témže článku sám užívá polské nomen literàtura A 1883 7 205. Je třeba upozornit, že roku 1829 se S. Stanevičius nazýval mokslynynku lyteraturas StnD 10/11.

Terminologija | 2007 | 14 119

J. Šliūpas se snaží řídit principem systematičnosti, volí však nepřesné příklady (z téhož slovotvorného typu jsou utvořena pouze slova raszliava a rinkliava)¹⁴. M. Akelaitis ve svém „dopise“, datovaném rokem 1883 a otištěném roku 1884 v Aušře, rovněž vyjadřuje svůj názor na pojmenování „písemnictví“. Literaturu a písemnictví neztotožňuje, užívá termínu bilinas A 1884 5–6 199 (byla + ynas?) „písemnictví“. Podle M. Akelaitise „slovo bilinas patrně pokřivuje latinský pojem literatura“, biloti znamená vyprávět pravdu a spravedlnost, bilininką staví do protikladu k rasztininkui (écrivain), „který skládá raszliavą, píše, co mu přijde na mysl“, a nakonec navrhuje nazývat „bilinu literatura, jejíž jedna část se nazývá poezie, daininu“ (A 1884 5–6 199). Jak je vidět, výklad je nejasný, motivace slabá a systém pojmů se jeví jako zmatený. Roku 1897 se v Tėvynės sarge A. Jakštas vyslovuje proti tehdy rozšířenému nahrazování mezinárodních slov litevskými; mezi dalšími příklady uvádí také náhradu slova literaturos výrazem rašliava TS 1897 3 38¹⁵. Bylo zaznamenáno, že literatura poněkud více zdomácněla v posledním desetiletí 19. století, zejména ve Varpe (srov. vaikų literatura Vrp 1894 1 10, svietiszka literatura Apšv 1893 13 777, graži literatūra Vrp 1894 3 36, dailioji literatura Mlk a další).

J. Koncevičius, jak již bylo zmíněno, také navrhuje označovat folklor (tautiniai raštai) termínem žodinistė A 1883 7 204, protože pochází z živého slova a uchovává se v živém jazyce lidu. J. Šliūpas chápe národní písemnictví šířeji (k národní literatuře řadí nejen písně a pohádky, ale také dějiny, praktické texty aj.), a proto s návrhem J. Koncevičiuse nesouhlasí. J. Šliūpas navíc kritizuje podobu termínu žodinistė, údajně utvořenou od slova žodinas, a proto nevhodnou pro označení národního písemnictví A 1883 7 204. Tento termín je však nevhodný z jiného důvodu – je odvozeninou přídavného jména s příponou -inis, přičemž od takových přídavných jmen se abstrakta netvoří. J. Koncevičius bez jakéhokoli zdůvodnění navrhuje místo výrazu poezija užívat podle řeckého originálu variantu poiēsis A 1883 7 205.

J. Jablonskis do článku o S. Daukantasovi (Vrp 1893 11 167) vložil poznámku k pojmenování pojmu „obsah“. Na příkladech z němčiny a ruštiny i litevských slov utvořených stejným způsobem dokazuje vhodnost výrazu turinio (např. „Turinys = co se kde nachází, Inhalt (srov. mezginys, slėpinys) <...>“ Vrp 1893 11 167). V té době se ve významu „obsah“ užíval termín įtalpa

¹⁴ Později J. Jablonskis nahrazoval rašliavą, považované za podezřelé slovo, výrazem raštiją; dnes první slovo získalo hanlivý význam (dokonce označuje i jedno dílo).

¹⁵ V tomto neliterárním článku se také tvrdí, že není třeba nahrazovat litevskými slovy ani výrazy autorius, poeto (viz TS 1897 3 37, 38). V 19. století se označením dainiais nazývali litevští i zahraniční spisovatelé.

120 Asta Mitkevičienė | Iš lietuvių literatūros mokslo terminijos...

(kapacita A 1883 3 75, Apšv 1893 13 775, VL 1893 2 22, kapacita Šliūp 39 aj.) odmítá oprávněně, protože „kapacitou nějaké věci kapacita by bylo celé to místo, do něhož se může něco vejít“ Vrp 1893 1 11 167¹⁶. Varpo V literárních textech se navržený termín užíval převážně důsledně. V jiných publikacích zůstalo kapacita (Tvn 1898 12 389, Mlk, Žnč 1900 1 37), obsah (Žnč 1900 1 70), ačkoli bylo přejato také obsah (TS 1896 11 37, GAL 1897 3 2).

Vaižgantas rozlišuje terminologický a neterminologický význam slova komedie (samozřejmě, tyto pojmy ještě nepoužívá): „Slovo ‚komedija‘ Litevci dobře znají, jen je vyslovují ‚komedijos‘ a užívají v nesprávném významu“ TS 1897 8 23, „Skutečná komedie, nebo přesněji komedija, je něco zcela jiného“ TS 1897 8 24 (o tom viz s. 118 této studie). Navrhuje neužívat komedijos ve významu žertů a vtipů a sám slovo píše v uvozovkách, zbytečně se tak pokoušeje odstranit mnohoznačnost tohoto slova (právě slova, protože jako termín má jediný význam).

ZÁVĚRY

Literárněvědné práce v litevštině se tiskly již na počátku 19. století; jejich počet výrazně vzrostl s nástupem litevského periodického tisku. Koncem 19. století vyšly první dějiny litevské literatury (J. Šliūpase), litevská poetika (V. Kudirkase) a byly publikovány kritické články. To vše vedlo k utváření terminologie literární vědy a podporovalo její rozvoj.

Již od prvních prací s literární tematikou lze hovořit o významových skupinách termínů a vztazích mezi nimi. Prameny definují nebo vysvětlují základní termíny literární vědy (poezie, próza), termíny versologie, označení uměleckých prostředků, názvy dramatických žánrů aj. Protože část pojmů (např. versologické pojmy a umělecké prostředky) podléhá klasifikaci, jsou patrné i vztahy mezi termíny, které je označují. Zásluhou V. Kudirkase byly v 19. století položeny poměrně pevné základy (dosti systematické) litevské versologické terminologie.

Litevská terminologie literární vědy se teprve utvářela, a proto se termíny jednotlivých autorů nevyhnutelně lišily. Ve srovnání se současnou terminologií literární vědy se změnila nejen forma termínů, ale i jejich obsah. Například to, co se dnes považuje za názvy žánrů (povídka, novela), mělo tehdy širší význam. Změny obsahu termínů byly způsobeny proměnami pojmů.

V 19. století se pro mezinárodní termíny hledaly litevské náhrady (shoda „rým“, odezva „rým“, rozdělení „diereze“, vydání

¹⁶ Ve významu obsahu se v 19. století užívaly také varianty obsah A 1883 8–10 245, obsah LB 1887 1 5, obsah Šliūp 28, 122, obsah A 1886 1 9.

Terminologija │ 2007 │ 14 1 2 1

„elipsa“, obrácení „apostrofa“), přihlíží se k etymologickému významu mezinárodního ekvivalentu (srov. přerušení „césura“, lat. caesura – rozdělení). Někdy se vedle litevského termínu uvádí jeho cizojazyčný ekvivalent, soubor úzce oborových termínů se používá v nepřizpůsobené podobě. To vše jsou přirozené rysy období tvorby terminologie. Zvláštnosti terminologického vyjadřování (variantnost, vzácné pronominální formy, převaha složek s příponou -iškas aj.) odrážejí celkový stav tehdejší litevské terminologie a jazyka.

S. Daukantas, J. Koncevičius, J. Šliūpas, M. Akelaitis, J. Jablonskis, Vaižgantas a další připojili tu a tam poznámku k užívání literárněvědných termínů, byť ne všechny byly výstižné a důležité. Významné bylo zavedení termínu obsah na konci století a výzva A. Jakšta, aby se pozornost obrátila k mezinárodním slovům. V poznámkách autorů 19. století lze rozpoznat opírání se o tradici a snahu o systematičnost.

HLAVNÍ PRAMENY

A – Auszra, 1883–1886.

Apšv – Apszvieta, 1892–1893.

DaukD – Dowkont S. Dajnes Žiamajtiū, Petropilie, 1846, VII–XII.

DaukPB – Pasakôs – Budas. – Szauklys Motiejus [S. Daukantas]. Pasakas Phedra, Petropilie, 1846, VII–XVIII.

GAL – Garsas Amerikos lietuvių, 1897.

Grs – Garsas, 1887.

Klv – Keleiwis isz Karaliaucziaus Broliams Lietuwininkams Žines parneszas, 1852.

L – Lietuwa, 1897.

LAK – Lietuwiszkas Auszros Kalendorius, 1885.

LB – Lietuwiszkasis Balsas, 1885–1889.

LC – Lietuwiszka Ceitunga, 1879, 1880, 1883.

Liet – J. J. W. Lituwys nu Szwentos Upes kraszta. Prakalba. – Szeszes pasakas Symona Stanewiczes žemaycze..., Wylnuje, 1829, III–IX.

Mlk – Milukas A. Litevský album 2: Naši spisovatelé a významní muži, Shenandoah, Pa., 1900.

NG – Nauja Gadynė, 1896.

NLC – Nové litevské noviny, 1893, 1895.

Nz – Sbírka různých litevských, žemaitských a prusko-litevských spisů... – Niezabitawskis K. Nová nauka čtení pro malé děti žemaitské a litevské... ve Vilni, 1824, 45–48.

Rėz – Rhesa D. L. J. Aisópas arba Pásakos, Karalauczjuje, 1824, III–VIII.

StnD – Stanevičius S. Dainos žemaičių. Parengė J. Girdzijauskas, Vilnius, 1999.

StnS – Stanewicze S. Skaystisenyms. – Krátké poučení o litevském neboli žemaitském jazyce..., ve Vilni, 1829, I–VII.

Šliūp – Milovník Litvy [J. Šliūpas]. Litevské spisy a spisovatelé, v Tylži, 1890.

TS – Stráž vlasti, 1896–1900.

Tvn – Vlast, 1898.

Ukn – Hospodář, 1898–1899.

Val – Wołonczewskis M. Žemaitská biskupství 2, ve Vilni, 1848, 66–78.

VL – Jednota Litevců, 1891–1894, 1900.

Vrp – Zvonek, 1890, 1892–1898.

Žil – Jr. Jonas [J. Žilius-Jonila]. Litevští pěvci z počátku 19. století. Klasické-lidové období. Shenandoah, Pa., 1899.

ŽLA – Přehled Žemaitije a Litvy, 1892–1895.

122 Asta Mitkevičienė | Iš lietuvių literatūros mokslo terminijos...

Žlv – Želvovicž J. Pasakas, Wilnuje, 1863, 5–8.

Žnč – Žinyčia, 1900.

LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE

Gineitis L. 1982: Lietuvių literatūros istoriografija ligi 1940 m., Vilnius.

Girdzijauskas J. 2006: Lietuvių literatūros vadovė. Straipsnių rinkinys, Vilnius.

LKŽe: Slovník litevského jazyka. – www.lkz.lt

LLI 2001: Lietuvių literatūros istorija: XIX amžius. Sudarytojas ir vyr. red. J. Girdzijauskas, Vilnius.

LLK I 1971: Lietuvių literatūros kritika 1: 1547–1917, Vilnius.

LLŽ 2007: K. Kuzavinis. Lotynų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius.

LPP 1985: Lietuvių poetikos pradmenys. Parengė J. Girdzijauskas, Vilnius.

LTE VII 1981: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 7, Vilnius.

LTŽ II 1998: Literatūros terminų žodynas 2. Eilėdara. Sudarė J. Girdzijauskas, Vilnius.

Sprindis A. 1957: Lietuvių literatūrinė kritika 1861–1905, Vilnius.

Sprindytė J. 1996: Lietuvių apysaka, Vilnius.

Stanevičius 1967: S. Stanevičius. Raštai. Paruošė J. Lebedys, Vilnius.

TŽŽe 2002: Interleksis. Kompiuterinis tarptautinių žodžių žodynas. Ats. red. A. Kinderys, Vilnius (e. leidimas).

Zalatorius A. 1971: Lietuvių apsakymo raida ir poetika, Vilnius.

Z DĚJIN LITEVSKÉ LITERÁRNÍ TERMINOLOGIE: 19^TH. STOLETÍ

Literární věda se jako samostatná disciplína začala v Litvě rozvíjet na konci 19^th. století a na začátku 20^th. století, ačkoli literární díla byla vydávána již dříve. V 19^th. století byla tato díla vydávána v litevštině a začala se vytvářet litevská literárněvědná terminologie.

V první polovině 19^th. století se o literárních tématech pojednávalo v předmluvách nebo jiných částech různých publikací, nikoli však v samostatných dílech. Počet literárních prací vzrostl ve druhé polovině století, kdy se objevila litevská periodika a jejich počet se dále zvětšoval. Na konci 19^th. století vyšly první dějiny litevské literatury (J. Šliūpas) a první litevská poetika (V. Kudirka) a začaly se vydávat práce z literární kritiky. To vše určilo utváření litevské literárněvědné terminologie a její vývoj.

Již od prvních literárních děl lze hovořit o sémantických skupinách termínů a vztazích mezi termíny. V literárním materiálu 19^th. století byly vymezeny či vysvětleny základní literární termíny (poezija „poezie“, proza „próza“), termíny versologie (posmas „strofa“, hegsametras (dnes hegzametras) „hexametr“), názvy stylistických prostředků (tropas „tropus“, užtylėjimas (dnes nutylėjimas) „preterice“), názvy dramatických žánrů (drama „drama“, komedija „komedie“) atd. Protože některé pojmy (například pojmy z versologie a stylistických prostředků) byly klasifikovány, jsou patrné i vztahy mezi termíny označujícími tyto pojmy. Zásluhou V. Kudirk y je položení základů litevské terminologie versologie, která je poměrně systematická.

Litevská literárněvědná terminologie se teprve vytvářela, a proto není překvapivé, že se termíny užívané různými autory lišily. Ve srovnání se současnou litevskou literárněvědnou terminologií se změnilo nejen vyjádření termínů, ale také jejich obsah. Například termíny, které se dnes považují za názvy žánrů (apysaka „novela“, apsakymas „povídka“), se v 19^th. století užívaly v širším významu. Změny v obsahu termínů byly určeny vývojem pojmů.

Terminologija | 2007 | 14 1 2 3

V 19^th. století se hledaly litevské náhrady za mezinárodní termíny (sutar tinumas (dnes rimas) „rým“, atsiliepimas (dnes rimas) „rým“, perdalinimas (dnes dierezė) „dierese“, išleidimas (dnes elipsė) „elipsa“, atsigręžimas (dnes apostrofa) „apostrofa“); při přejímání mezinárodních termínů (latinského nebo řeckého původu) se přihlíželo k jejich etymologickému významu (srov. perkirtimas „caesura“ (neterminologický význam „přetnutí“; dnes cezūra), lat. caesura „přetnutí“). V literárních textech z 19^th. století se litevské termíny někdy uváděly spolu s jejich cizojazyčnými ekvivalenty, zatímco určitá skupina termínů se používala bez litevské adaptace (Pyrrhichius „pyrrhichius“). Jde o přirozený rys etapy formování terminologie. Výrazové vlastnosti termínů (variabilita, zřídka užívané pronominální tvary, převaha atributů s příponou -iškas atd.) odrážejí obecnou situaci litevské terminologie a obecné slovní zásoby (LGP) 19^th. století.

Autoři literárních textů 19^th. století S. Daukantas, J. Koncevičius, J. Šliūpas, M. Akelaitis, J. Jablonskis, Vaižgantas aj. se vyjadřovali k některým litevským literárním termínům a jejich užívání, i když ne všechny jejich komentáře jsou správné a přijatelné. Důležitým počinem je také zavedení termínu turinys „obsah“ J. Jablonskim (navzdory dřívějším výrazům įtalpa, įturis aj.) a také výzva A. Jakštase, aby se koncem 19^th. století přikročilo k užívání mezinárodních termínů. V komentářích z 19^th. století lze vnímat odvolávání se na tradici a snahu o systematičnost.

Obdrženo 2007-10-12

Asta Mitkevičienė

Institut litevského jazyka

ul. P. Vileišio 5, LT-10308 Vilnius

E-mail [email protected]

1 2 4 Asta Mitkevičienė | Iš lietuvių literatūros mokslo terminijos…