Kazimieras Gaivenis – pěstitel litevského jazyka

RASUOLĖ VLADARSKIENĖ

Vilniaus Gedimino technikos universitetas

KLÍČOVÁ SLOVA: lexikum, terminologie, jazyková kodifikace, šíření jazykových doporučení

Kazimieras Gaivenis vstoupil do dějin litevské jazykovědy jako jeden z nejvýznamnějších litevských terminologů. S tímto jazykovědcem je spojeno upevňování litevské terminologie ve druhé polovině 20. století, příprava terminologických slovníků a otázky úpravy terminologie; tak je představován jak ve Všeobecné litevské encyklopedii (VLE VI), tak v Encyklopedii litevského jazyka (LKE 2008: 180), v Dějinách výzkumu litevského jazyka Algirdase Sabaliauskase (2012: 233–235) i v dalších publikacích. Tato oblast práce pro něj byla nejdůležitější a právě zde vykonal nejvíce. Rozsáhlý soupis jeho publikací zařazených do bibliografického rejstříku K. Gaivenise vydaného v roce 2003 (KG 2003) svědčí o všestrannosti tohoto jazykovědce a zároveň o jeho cílevědomosti. Všechny jeho práce se týkaly terminologie a souvisejících oblastí: lexika, syntaxe, přízvuku a výslovnosti, vlastních jmen, odborného a úředního jazyka i překladu.

Ať už se K. Gaivenis zabýval teoretickými problémy terminologie, nebo praktickými otázkami úpravy termínů, především byl pěstitel litevského jazyka. Článek pojednává o jeho činnosti při jazykové kodifikaci i o jeho osvětové a vzdělávací práci.

K. Gaivenis byl n e ú n a v n ý m p r a c o v n í k e m j a z y k o v é k u l t u r y. A nejen proto, že pro Kalbos kultūra napsal asi 60 článků, podílel se na přípravě tohoto periodika a dlouhá léta byl členem jeho redakční rady. Jazyková kultura mu ležela na srdci neustále; zasvětil jí celý život, aby byl jazyk co nejkultivovanější, aby lidé znali možnosti, které jim jazyk nabízí, a uměli jich správně využívat. Záleželo mu nejen na správnosti litevského jazyka a náležitě utvořených termínech, ale také na obraznosti, přitažlivosti a přesnosti jazyka, jeho srozumitelnosti a estetických i etických vlastnostech – jazykové etiketě.

Terminologija | 2014 | 21

209

Od 36. do 74. čísla (1979–2001), tedy po dobu 23 let, byl K. Gaivenis členem redakční rady časopisu Kalbos kultūra. Posláním a úkolem tohoto periodika tehdy bylo zdokonalovat a zlepšovat mateřský jazyk, aby co nejlépe uspokojoval potřeby společnosti. Kalbos kultūra stanovila a upevnila poválečné směry kodifikace litevského spisovného jazyka a podobu práce v oblasti jazykové kultury. Bylo to první periodikum vydávané v poválečné Litvě, které se věnovalo jazykové praxi. Charakter článků určoval jeden z tehdejších nejdůležitějších úkolů časopisu Kalbos kultūra – poskytovat veřejnosti jazykové konzultace co nejpopulárnější, přístupnou a srozumitelnou formou (Kniūkšta 2002). Myšlenky šířené spolupracovníky a autory tohoto periodika byly K. Gaivenisovi blízké, a proto se ochotně zapojoval do činnosti v oblasti jazykové kultury.

Jeho první příspěvek v Kalbos kultūra, článek „Nepřesnosti v užívání nominativních polovětných konstrukcí“, vyšel v roce 1963 ve čtvrtém čísle. Byl to jeden z jeho prvních článků; v následujícím, pátém čísle vyšly už dva jeho články a pak každoročně po několik článků po třicet let, až do roku 1994, kdy začal vycházet samostatný časopis věnovaný terminologii.

Většina jazykovědcových článků (více než 33) publikovaných v Kalbos kultūra se pochopitelně věnovala terminologii – zabýval se zde obecnými problémy terminologie i praktickými otázkami stavby víceslovných termínů, správnosti názvů a překladu termínů. K. Gaivenis se však neomezoval pouze na terminologii. Stejně tak se jeho působení jako jazykového kulturního pracovníka neomezovalo na časopis Kalbos kultūra. O jazyce psal nejen v odborných a prakticky zaměřených jazykových časopisech, ale také v dalších publikacích určených nejrůznějším čtenářům: v obecně zaměřených periodikách Vakarinės naujienos, Lietuvos rytas, Nemuno kraštas, Gimtasis kraštas, Kalba Vilnius, Tarybinė moteris, Moteris, Tarybų darbas, Laikas ir įvykiai a v novinách rodného okresu Utena; v odborných periodikách Žemės ūkis, Kooperatininkas, Savininkas, Tarybinė mokykla, Bibliotekų darbas, Statyba ir architektūra, Sportas, Mūsų gamta, Mūsų sodai, Sveikatos apsauga, Lietuvos fizikos rinkinys, Fizikų žinios; v kulturních periodikách Literatūra ir menas, Kultūros barai, Pergalė; v publikacích určených zájemcům o vědu Mokslas ir gyvenimas, Mokslas ir technika, Už tarybinį mokslą (Kaunas), Mokslo Lietuva; a v publikacích určených školákům Lietuvos pionierius, Moksleivis. Z takového množství a rozmanitosti publikací je patrné, že se K. Gaivenis svou činností snažil co nejvíce přispívat ke vzdělávání veřejnosti a k rozvíjení jejího jazykového citu

210

Rasuolė Vladarskienė | Kazimieras Gaivenis – lietuvių kalbos puoselėtojas

výchovy, proto usiloval o to, aby se jeho slovo šířilo co nejširším okruhem, aby oslovilo co nejvíce lidí z různých profesí a mělo na ně co největší vliv.

Je třeba zmínit několik věcí, které upoutají při prohlížení prací K. Gaivenise obsahujících jazyková doporučení.

Jak již bylo zmíněno, jazykovědec psal především o terminologii a úpravě termínů, zejména o těch otázkách, které v dané době považoval za důležité; značná část jeho kratších článků vznikla v reakci na žádosti o odpověď na tu či onu nejasnost. Institut litevského jazyka a literatury (od roku 1990 Institut litevského jazyka) poskytoval až do roku 1995, kdy začali veřejnosti poskytovat jazykové konzultace pracovníci Státní komise pro litevský jazyk, telefonické konzultace jazykových otázek institucím i jednotlivcům. Velmi často se lidé obraceli s dotazy na termíny, a tak měli terminologové Institutu skutečně mnoho práce navíc. K. Gaivenis ochotně radil ohledně vhodnosti termínů jak zájemcům, tak mladším kolegům.

K. Gaivenis se zabýval nejen terminologií, ale i dalšími lexikálními problémy. Díky skvělému jazykovému citu upozorňoval veřejnost na zvláštní lexikální jevy, které by ji mohly mást a škodit jazykové kultuře. Například v jednom článku varuje před záludnými slovy – paronymy, která označují zcela odlišné věci, ale znějí velmi podobně. Taková slova matou nejen žáky, ale i zkušené pracovníky tisku. Upozorňuje na slovní spojení šokti pasiutišką sambo, neboť sambo je druh sebeobrany; opravuje je na vyjádření šokti pasiutišką sambą. Doporučuje neplést si významy slov afektas ir efektas, kompanija ir kampanija (Gaivenis 1980). Jazykovědce přitahovaly lexikální zajímavosti; o svých postřezích týkajících se rozmanitosti slov se se čtenáři podělil v knížce Margas žodžių pasaulis. O rozmanitosti slov napsal: „[S]lova mohou být tajnůstkářská a záludná. Vedle jasných a jednoznačných slov žijí v jazyce stovky a stovky asociativně matoucích slov. Někdy jsou zajímavá, jindy zase bolestně poučná“ (Gaivenis 1987a: 79). Právě takové slovní nástrahy uživatelům jazyka odhaloval a učil je, jak se do slovních pastí nechytit.

K. Gaivenis věnoval mimořádnou pozornost přesnosti překladů. V článku „Několik lexikálních nepřesností v překladech prózy“ se rozhořčoval nad nevhodně zvolenými botanickými a zoologickými termíny, a to i u zkušených překladatelů. Uvedl příklad z překladu povídky I. Bunina Mitios meilė: „aksominės juodai raudonos širšės rūpestingai knisosi žieduose... Sršni, neboli vosy, jsou pruhované jako zebry a v květech se vůbec nehrabou. Když nahlédneme do originálu,

Terminologija | 2014 | 21

211

je jasné, že tam stálo имели a že se mělo překládat jako samanės nebo kamanės.“ Článek dále podloženě kritizuje i další nepřesně přeložené termíny, překladatelům doporučuje přihlížet k odborné terminologii a nomenklatuře a uvádí, že výraz pilkųjų strazdų byl přeložen nepřesně, protože ornitologové nepoužívají složený druhový termín pilkieji strazdai, jelikož poněkud šedí jsou také drozd zpěvný i drozd jmelí. V povídce se mělo překládat jako smilginių strazdų. Když jazykovědec upozorňuje na nepřesnosti v překladu, nejenže cituje slovníková hesla, ale zároveň učí čtenáře slovníky používat, zejména když je slovo mnohoznačné nebo se užívá ve frazeologickém spojení, aby se místo prieblandos neobjevila sąlygiška tamsa a putojanti gira se nezměnila v rūgščiais kopūstais (Gaivenis 1966a: 25–28).

Jako terminolog velmi dobře znal zvláštnosti termínů a všímal si, jak pronikají do běžného užívání; i v tom spatřoval určité nebezpečí. V článku „Několik poznámek k užívání technických termínů a profesionalismů v přeneseném významu“ (Gaivenis 1966b: 55–56) autor uvádí, že užití technických termínů v přeneseném významu musí být pro čtenáře snadno pochopitelné a logicky odůvodněné, tedy motivované, například: „Dobře, že naši básníci konečně osvobodili e n e r g i i, jež dřímala v a t o m e c h myšlenky <...> V této knize je i další chladné obdivování originálně z k o n s t r u o v a n é h o obrazu“. Kritizuje však případy, kdy termíny zatemňují smysl věty a jsou užívány neopodstatněně, například: „Myšlenka zde už nemá poetickou o p ě r u“.

Termíny se užívají ve vědeckém jazyce, a pro K. Gaivenise bylo velmi důležité také to, v jakém kontextu a ve kterých větách se objeví. Dobře chápal, že k rozvoji vědeckého jazyka nestačí jen správné termíny, a proto psal jak o zákonitostech vědeckého jazyka obecně, tak o dalších konkrétních otázkách, na nichž závisí jeho stav. Radil, jak správně kombinovat latinské a litevské termíny, jak číslicemi označovat množství nebo pořadí věcí; učil tvary řadových číslovek i správné čtení čísel umocněných na určitou mocninu. Uznával, že jazyk vědeckých děl má řadu specifických rysů.

Myšlenky K. Gaivenise o rozvoji litevského vědeckého jazyka jsou velmi aktuální i dnes: „Některý vědec dokonce říká, že náš jazyk je chudý, nepružný, že když něco řekneš nebo napíšeš v jiném jazyce, už k tomu nic nepřidáš ani neubereš. Ve skutečnosti je to iluze, klam. Nechybějí nám termíny ani zvláštní konstrukce, často nám však chybí úcta k mateřskému jazyku. Všechno lze vyjádřit

212 Rasuolė Vladarskienė | Kazimieras Gaivenis – lietuvių kalbos puoselėtojas

českými slovy formulovat ty nejsložitější problémy a vyjadřovat nejvýznamnější myšlenky. Jen se nebát říci to, co ještě nikdo neřekl, říci to rozumně, logicky a především – česky. Jazyk vědy je tedy třeba vytvářet, nikdo ho za nás nevytvoří“ (Gaivenis 1987b: 19).

K. Gaivenis reagoval na potřeby společnosti a radil, jak se vyhnout nedostatkům úředního jazyka a jak správně psát úřední dokumenty a zápisy ze schůzí. Při charakteristice zvláštností úředního stylu psal, že ačkoli pro tento styl „není příznačná slovní bohatost ani obraznost, není však namístě ani jeho zbytečné a umělé ochuzování a snaha vystačit si s jediným slovem, když přitom existuje alespoň několik přesnějších ekvivalentů. Kdo například neví, že kázeň a pravidla se porušují, přísaha se porušuje, klid se narušuje nebo rozrušuje a pořádek se narušuje. Od těchto sloves se příslušným způsobem tvoří i názvy činitelů, srov.: porušovatel kázně či pravidel, křivopřísežník, rušitel přísahy, narušitel klidu, rozvraceč klidu, narušitel pořádku.“ Lingvista se domnívá, že není správné, když podle vzoru ruštiny, kde se v těchto případech užívá jedno slovo, začíná litevské slovo porušovatel vytlačovat své výše vyjmenované sousedy (Gaivenis 1967: 71).

Zajímal se nejen o správnost psaného jazyka, ale i o zvláštnosti jazyka mluveného; upozorňoval na nedostatky v jazyce zemědělců, například na nevhodné kalky a chyby v přízvuku a výslovnosti. V novinách Tarybinis mokytojas se zamýšlel nad tím, jakými způsoby by se měla rozvíjet mluvená řeč.

Že K. Gaivenis byl vynikajícím pedagogem a poutavým vypravěčem, dokládají jeho naučné články pro školáky v Lietuvos pionierius. Byly shromážděny a vydány v knížce Nuostabioji žodžio šviesa (Gaivenis 2014). Ačkoli články vznikly v letech 1979–1988, jsou natolik poutavé, že by se mohly líbit i digitální generaci dětí, protože jazyk se mění velmi pomalu a mnohé z popsaných jevů jsou aktuální dodnes. Lingvista v nich velmi živě, názorně a dětem srozumitelným jazykem vypráví o slovních druzích, vysvětluje původ slov i rozmanitosti dějin gramatiky a lexika, seznamuje s jazyky sousedních (lotyšského, romského) i vzdálenějších národů, dokládá příbuznost jazyků jejich podobnostmi a rozdíly, objasňuje, jak vznikla příjmení, učí zdvořilostním výrazům a vypráví o názvech hub, ptáků a barev. Aby žákům složité jazykové jevy lépe přiblížil, K. Gaivenis je důmyslně srovnává s věcmi, které děti znají. Například takto mistrně odhaluje význam kontextu pro slovo: „Slo-

Terminologija | 2014 | 21

213

vo je trochu podobné medúze. Krásně a přirozeně vypadá jen ve vodě. Vytáhnete-li medúzu z vody, zůstane z ní jen hrouda rosolu. Také slovo žije jen ve větě, v určitém jazykovém stylu“ (Gaivenis 2014: 126). Z každého článku je patrná snaha zaujmout žáky rozmanitostí a podivuhodnostmi jazyka a rozvíjet jejich schopnost mluvit a psát správně, přesně, jasně, názorně a zdvořile.

Při výkladu jazykových doporučení K. Gaivenise je třeba prozkoumat, o co svá doporučení opíral a jakými kritérii zdůvodňoval své návrhy. Vyzýval, abychom se nevzdalovali od jazyka lidu (Gaivenis 1970), ačkoli chápal, že „vzdálení jazyka vědy od jazyka lidu je patrně v mnoha jazycích přirozeným a zákonitým jevem, neměli bychom je však uměle urychlovat“ (Gaivenis 1987b: 20). Při výběru termínu doporučoval přihlížet k systémovosti terminologie, požadavek stručnosti však nepovažoval za nezbytný. Tvrdil, že každý termín musí být správný z hlediska tvoření slov i gramatiky, ale ne každý musí být krátký (Gaivenis 1991: 34). Domníval se, že požadavek stálosti a tradičnosti termínů je neméně důležitý než jejich systémovost (Gaivenis 1973: 21). Upozorňoval na motivovanost termínů. Podle něj není zcela přesné pokládat nemotivované termíny za nevhodné, protože se při častém užívání motivovanost termínu vytrácí, což je zákonitý jev (Gaivenis 1987b: 20). Kritizoval slova s podivným a nesrozumitelným tvořením, například banguotavimas (Gaivenis 1981: 63), a nesouhlasil s kostrbatými termíny (išstovą, atstovą) (Gaivenis 1981: 64).

Při opravování vytýkaných jazykových jevů byl K. Gaivenis umírněný a zdůrazňoval, že je důležité, aby „jazykovou kulturu nezastiňovala dotěrná didaktika a aby se maličkosti nezaměňovaly za důležité věci“ (Gaivenis 1990: 19). Opatrně hodnotil povrchní přístup veřejnosti k jazykovým chybám a před vydáním doporučení nabádal k důkladnému prozkoumání jevu: „Lidé, kteří nepracují v oblasti filologie, ale zajímají se o jazykovou kulturu, často ztotožňují jazykovou chybu s nesprávným tvořením slov. To není zcela přesné: nesprávně utvořené slovo nemusí být v některých případech jazykovou chybou, zatímco zcela správný neologismus může být někdy škodlivým a nežádoucím slovem. Při hodnocení neologismů je třeba zjistit nejen způsob tvoření, ale i to, v které jazykové sféře slovo funguje, zda má jiné litevské či mezinárodní náhrady a jaké jsou jejich vzájemné sémantické vztahy“ (Gaivenis 1974: 27).

Lingvista tedy formuloval jazyková doporučení velmi zodpovědně, po důkladném prozkoumání kritizovaného jevu, a o povinnosti vůči jazyku napsal: „Všichni my

214 Rasuolė Vladarskienė | Kazimieras Gaivenis – lietuvių kalbos puoselėtojas

žijeme v domě jazyka. Tento dům nám z jazyka vystavěly generace během mnoha staletí. Naší povinností je jej ještě zdokonalit a zkrášlit. A takový jej zanechat budoucnosti – příštímu času“ (Gaivenis 1987a: 111). Tak činil po celý život a zanechal budoucím generacím nově vytvořená slova, uspořádané terminologické systémy a úctyhodný, odpovědný přístup k jazyku.

K. Gaivenis, terminolog, který toho vykonal mnoho ve druhé polovině minulého století, byl lingvistou širokých zájmů. Veškerou svou činností usiloval o zvyšování jazykové kultury společnosti; vedle vědecké práce se aktivně věnoval normativní, osvětové a vzdělávací jazykové činnosti a jejímu šíření: o aktuálních jazykových otázkách často psal v populárních i odborných publikacích. Konzultace poskytoval velmi odpovědně a po důkladném rozboru problematického jevu se řídil kritérii systematičnosti, stálosti a lidového jazyka. Jeho četné teoretické a praktické práce v oblasti terminologie představují obrovský přínos pro péči o litevštinu a rozvoj jazykové kultury společnosti.

LITERATURA A PRAMENY

Gaivenis K. 1966a: Keletas leksinių netikslumų prozos vertimuose. – Kalbos kultūra 11, 25–28.

Gaivenis K. 1966b: Keletas pastabų dėl techninių terminų ir profesionalizmų vartojimo perkeltine reikšme. – Kalbos kultūra 11, 55–56.

Gaivenis K. 1967: Kanceliarinis stilius. – Kultūros barai 8, 71.

Gaivenis K. 1970: Nenutolkime nuo liaudies kalbos. – Žemės ūkis 10, 39.

Gaivenis K. 1973: Terminijos ugdymo vingiai. – Kalbos kultūra 25, 19–27.

Gaivenis K. 1974: Naujadaras naujadarui nelygu. – Kalbos kultūra 27, 27–30.

Gaivenis K. 1980: Paronimai – klastingi žodžiai. – Kalbos kultūra 39, 48–50.

Gaivenis K. 1981: Terminologijos smulkmės. – Kalbos kultūra 41, 62–66.

Gaivenis K. 1987a: Margas žodžių pasaulis, Vilnius: Mokslas.

Gaivenis K. 1987b: Pasakyti logiškai ir lietuviškai. – Kalbos kultūra 52, 19–21.

Gaivenis K. 1990: Rūpintis mokslo kalba ir terminija. – Kalbos kultūra 59, 17–19.

Gaivenis K. 1991: Pora terminologijos mažmožių. – Kalbos kultūra 61, 32–34.

Gaivenis K. 2014: Nuostabioji žodžio šviesa, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Kniūkšta P. 2002: Kalbos politika, teorija ir praktika „Kalbos kultūroje“ – Kalbos kultūra 75, 9–30.

KG 2003: Kazimieras Gaivenis. Bibliografijos rodyklė. Sudarė A. Noreikaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

LKE 2008: Lietuvių kalbos enciklopedija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Sabaliauskas A. 2012: Lietuvių kalbos tyrinėjimo istorija 1980–2010, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

VLE VI – Všeobecná litevská encyklopedie 6 (Fau–Goris), Vilnius: Institut vědy a vydávání encyklopedií, 2004.

KAZIMIERAS GAIVENIS – PEČLIVÝ PĚSTITEL LITEVŠTINY

Článek zdůrazňuje úlohu významného litevského terminologa Kazimierase Gaivenise v litevské lingvistice a terminologii. Byl všestranným, ale zároveň cílevědomým lingvistou, jehož činnost přispěla k upevňování litevské terminologie, sestavování terminologických slovníků a uspořádávání termínů.

Terminologija | 2014 | 21

215

Vedle vědecké práce se Gaivenis věnoval také uspořádávání terminologie a vzdělávání společnosti v různých otázkách jazyka a terminologie – v odborných časopisech a populárních magazínech publikoval mnoho článků o rozmanitých lingvistických tématech. Jeho konzultace k problematickým otázkám byly dobře promyšlené a podložené a vycházely z kritérií systematičnosti, stálosti a současného živého jazyka. Gaivenisovy četné teoretické a praktické práce významně přispěly k rozvoji litevštiny a jazykové kultury.

Přijato 2014-12-08

Rasuolė Vladarskienė

Vilniaus Gedimino technikos universitetas

Saulėtekio al. 11, LT-03227 Vilnius

E-mail [email protected]

216

Rasuolė Vladarskienė | Kazimieras Gaivenis – lietuvių kalbos puoselėtojas