Úloha slovníků věcných hesel při systematizaci a rozvoji moderní terminografie

VJAČESLAV KONSTANTINOVIČ ŠČERBIN

Centrum systémové analýzy a strategického výzkumu Národní akademie věd Běloruska

KLÍČOVÁ SLOVA: heslo, rejstřík, slovníky věcných hesel, rejstříky publikací, rejstříky tematických oblastí, tematické rejstříky, věcné rejstříky, systémové indexy

Jak výstižně poznamenává americký ekonom Tyler Cowen, „práce vědeckého odborníka je stále specializovanější. Je to trend, který pozorujeme po staletí a který se sotva přeruší“ (Коуэн 2015: 238). Důsledkem tohoto trendu je stále větší kvantitativní odstup souboru termínů, nomenů a profesionalismů používaných dnes. Podle výpočtů Sergeje Griněva-Griněviče dosahuje jejich počet v každém rozvinutém spisovném jazyce již dlouho desítek, ne-li stovek milionů jednotek (viz Griniewicz 2006: 10), zatímco objem běžně užívané slovní zásoby daného jazyka (zpravidla zřídka přesahující sto tisíc lexikálních jednotek) zůstává podstatně menší. Za účelem popisu a systematizace tohoto nesmírného terminologického fondu bylo v rámci řady národních terminografií během posledního století vydáno mnoho tisíc odborných slovníků, což činí mimořádně aktuálním problém jejich seskupování a klasifikace, aby je bylo možné rychle vyhledávat, používat, porovnávat atd.

Stávající obtíže při řešení tohoto problému vyplývají z toho, že se v různých zemích světa používají značně odlišné přístupy (a jejich terminologické označení). Seskupování a klasifikace terminologických slovníků se mohou provádět zejména teoreticky, prostřednictvím vypracování typologických studií (viz například —

Terminologija | 2016 | 23

29

příklady: Шчэрбін 1995; Щербин 2003; Щербин 2009а; Щербин 2009б; Шчэрбін 2011), ale také čistě prakticky – využíváním existujících internetových počítačových vyhledávačů a sestavováním celostátních a oborových klasifikátorů, slovníků věcných hesel, rejstříků publikací, rejstříků tematických oblastí, abecedních, tematických a věcných rejstříků, systémových indexů a podobných pomocných příruček, které jsou dnes nedílnou součástí každého odborně zpracovaného bibliografického soupisu národní terminografie.

V důsledku historicky vzniklé mnohosti přístupů k seskupování a klasifikaci terminologických slovníků musí každý odborný terminolog a terminograf samostatně rozhodnout, který z výše uvedených přístupů k řešení tohoto problému uplatní ve své praktické činnosti. Například známý ruský terminograf Alexandr Gerd považuje druhý (praktický) způsob klasifikace terminologických slovníků za vhodnější: „V posledních letech se stále více rozšiřují takové zvláštní (dílčí) klasifikace, jako jsou klasifikátory problémů, rejstříky publikací, seznamy témat a seznamy standardních požadavků uživatelů informačních systémů v různých režimech obsluhy. Všechny slouží k řešení dílčích otázek, které vyvstávají v současné etapě rozvoje informačně-vyhledávacích systémů. Tyto klasifikace, tvořené tematicky uspořádanými strukturami, by měly být sjednoceny pod společným názvem rejstříky tematických oblastí“ (Герд 2005: 178).

Hlavní přínos těchto praktických klasifikací spočívá v tom, že „nám umožňují vnímat realitu (která má sklon k chaotičnosti) jako uspořádanou a zákonitou. S klasifikovaným souborem objektů se pracuje mnohem snadněji, protože znalost zákonitosti, na níž je klasifikace založena (vztahu mezi umístěním objektů a jejich znaky), umožňuje snadno nalézt objekty s požadovanou intenzitou projevu daného znaku. Už samotné umístění objektu v klasifikačním systému vypovídá o některých jeho vlastnostech“ (Леонов 2007: 35). Samotné vyhledávání a používání ve své

30

Вячеслав Щербин

Роль словарей предметных рубрик в систематизации и развитии современной терминографии

Praktické klasifikace používané v odborné činnosti s sebou přinášejí značné obtíže, protože v pracích různých autorů mají tyto klasifikace podstatně odlišné názvy.

Například A. S. Gerd je nazývá rubrikátory tematických oblastí, zatímco v terminologických normách a odborné literatuře věnované problematice informatiky a knihovnictví se tyto praktické klasifikace častěji označují jako slovníky předmětových hesel (možná je to dáno zavedenou tradicí: slovníky uvedeného typu se v Rusku vydávaly již ve 20. letech 20. století. Viz například: Slovník 1929). Konkrétně je v mezistátní normě „Informačně vyhledávací jazyky. Termíny a definice“ tento typ slovníků dnes definován takto: jde o „Soubor předmětových hesel a s nimi souvisejícího odkazového a informačního aparátu předmětového katalogu nebo rejstříku“ (ГОСТ 7.74-96 2003: 330). Tatjana Serebrjannikovová zase chápe slovník předmětových hesel jako „soubor hesel (jednoduchých i složených), mezi nimiž jsou stanoveny paradigmatické (významové) vztahy vyjádřené odkazovým aparátem“ (Серебрянникова 2014: 66).

Cílem našeho článku je právě určit, zda je vhodné k označení existujících praktických klasifikací terminologických slovníků používat termín slovníky předmětových hesel. K dosažení tohoto cíle jsme použili komplexní metodiku, která umožňuje zohlednit jak historii vzniku slovníků označovaných uvedeným termínem, tak hlavní funkce těchto slovníků.

T. O. Serebrjannikovová ve své učební a praktické příručce popisuje zejména následující hlavní funkce slovníků předmětových hesel, jakož i jejich typologické a makrostrukturální charakteristiky: „Slovník předmětových hesel se používá k těmto účelům:

1. K převodu termínů nebo vět přirozeného jazyka, vybraných při věcné analýze dokumentu a vyjadřujících jeho obsah, do jazyka předmětových hesel.

2. K uspořádání odkazového aparátu v předmětovém informačně-vyhledávacím systému, který vytváří vazby mezi existujícími hesly.

3. K převodu dotazu formulovaného v přirozeném jazyce do jazyka předmětových hesel.

4. K sestupnému nadbytečnému indexování dotazů při vyhledávání informací.

Terminologija | 2016 | 23

31

V závislosti na tematickém záběru rozlišujeme:

univerzální,

víceoborové,

oborové,

tematické nebo problémové [slovníky rubrik. – В.Щ.].

Téměř všechny slovníky předmětových hesel obsahují předmluvu a seznam hesel“ (Серебрянникова 2014: 66).

Vyvstává otázka: proč v posledních letech na celém světě tak rychle roste poptávka po službách internetových vyhledávačů, po slovnících předmětových hesel vytvářených pro různé oblasti vědění a po dalších typech publikací, které napomáhají rychle nalézt ty konkrétní kvanty informací, jež jsou v daném okamžiku potřeba? Redaktor britského časopisu The Economist Kenneth Zucker se domnívá, že „dnes nespočívá problém v tom, jak informace najít, nýbrž jak z nich vyčlenit potřebné podrobnosti. Například jedna z nejdražších společností na světě – Google – dosáhla za deset let od svého založení v roce 1998 tržní kapitalizace 200 miliard dolarů. Její hodnota spočívá v tom, že lidem pomáhá najít informace, které jsou veřejně dostupné i bez Google. Protože je jich však příliš mnoho, rozhodující není přístup k informacím, ale jejich relevance“ (Цукер 2013: 314–315).

Transnacionální korporaci Google umožňuje poskytovat zákazníkům v různých zemích světa širokou škálu služeb při vyhledávání relevantních informací analyticko-vyhledávací nástroj Ngram Viewer, který vyvinula, neboli jinak n-gramová analýza (Hayes 2011). Základem jeho využití je rozsáhlá elektronická knihovna s 5 miliony digitalizovaných knih v 7 jazycích (angličtině, hebrejštině, španělštině, němčině, francouzštině, ruštině aj.). Z uvedeného množství knih pracovníci korporace Google získali přibližně 500 miliard slovních spojení („n-grams“) a „u každého „n-gramu“ se určuje seznam a stránky knih, v nichž bylo toto slovní spojení nalezeno, a také četnost jeho výskytu“ (Московкин 2012: 27).

Přístup uplatňovaný korporací Google je plnotextovým vyhledáváním, tj. počítačovým „vyhledáváním libovolných slov a jejich kombinací. Jeho použití umožňuje najít všechny dokumenty,

32

Вячеслав Щербин

Роль словарей предметных рубрик в систематизации и развитии современной терминографии

где встречается нужное слово или группа слов» (Страцевский 2001: 8). Однако в поисковых системах Интернета применяется не только полнотекстовый поиск, который сегодня лежит в основе теории «больших данных» (Бонч-Осмоловская 2016), но и другие виды компьютерного поиска: «поиск по реквизитам. Это поиск документов по принявшему их органу, датам принятия (подписания, регистрации) и прочим фиксированным реквизитам...; поиск с помощью классификаторов. Это поиск документа по специально созданным и постоянно отслеживаемым классификаторам. Основное отличие его в том, что заранее создается некоторая система классификации и затем группа специалистов относит каждый документ или даже отдельную его часть к той или иной рубрике или слову» (Страцевский 2001: 8).

Pro spravedlnost je třeba říci také to, že dávno před vznikem internetových vyhledávačů založených na hypertextových technologiích a před vyhledáváním relevantních informací jejich prostřednictvím podal Robert Murphy velmi systematický a důsledný výklad „nejdůležitější části poznání – ‚poznání, kde hledat‘“ (Foreword 1958: V) ve své knize How and Where to Look It Up: A Guide to Standard Sources of Information (Murphy 1958), která byla v době vydání nejúplnější klasifikací různých typů referenčních a informačních publikací na světě. Pro srovnání: klasifikátory referenčních publikací vydané v sovětském období (viz například: Научная литература 1961; Справочные издания 1982) zaostávaly za knihou R. Murphyho několikanásobně jak rozsahem vydání, tak počtem a typologickou šíří jazykových a faktografických informačních zdrojů.

Lze směle tvrdit, že R. Murphy jako jeden z prvních rozpoznal hypertextovou, nelineární povahu nejrůznějších referenčních publikací, což mu umožnilo sjednotit je v rámci jediného klasifikačního systému. Dnes se i v učebnicové literatuře uplatňuje myšlenka, že „hypertexty vytvářené a používané ručně jsou známy již dlouho. Příručky, tezaury, slovníky a encyklopedie vybavené rozvinutým systémem odkazů tak ve skutečnosti představují dokumenty s nelineární strukturou“ (Гипертексты 1997: 87).

Podle našeho názoru lze „k nejstarším hypertextům nelineární povahy zařadit také takové specifické referenční publikace, jako jsou

Terminologija | 2016 | 23

3 3

chronologické tabulky, katalogy výrobků (řemeslníka, podniku, odvětví atd.) a evidenčních jednotek (v muzeu, skladu, knihovně atd.), určovací příručky rostlin a živočichů, věcné rejstříky a obsahy knih, kalendáře, systematické seznamy, klasifikátory, normy, atlasy, jízdní řády a podobné dokumenty, které se vyznačují textovou fragmentárností a nelineárním uspořádáním“ (Щербин 2003: 31). Právě staleté tradice vydávání a používání referenční literatury a postupného zdokonalování jejích makro- a mikrostrukturálních charakteristik přispěly k tomu, že se v jejím rámci vyčlenily takové typy klasifikačních prací, jako jsou pomocné rejstříky, klasifikátory, systematické seznamy a různé typy indexů.

O historii vzniku slovníků předmětových hesel a dalších pomocných rejstříků, systematických seznamů a různých typů indexů, jakož i o jejich úloze při sestavování různých druhů referenčních publikací, píše slavná encyklopedie Britannica toto: „Nejdůležitějším doplňkem moderní encyklopedie je nepochybně její rejstřík. Již v roce 1614 zařadil arcibiskup Petiny Antonio Zara rejstřík oborů do svého díla Anatomia ingeniorum et scientiarum („Anatomie talentů a věd“). Řecký profesor z Basileje Johann Jakob Hoffmann připojil rejstřík ke svému dílu Lexicon universale („Univerzální lexikon“, 1677); Encyclopedie (francouzská „Encyklopedie aneb výkladový slovník věd, umění a řemesel“, 1751–1772. – В.Щ.) byla zakončena dvousvazkovým dílem Table analytique et raisonnee, které doplňovalo všech 33 svazků textů, dodatků a ilustrací; a Britannica ve svém druhém vydání (1778–1784) obsahovala samostatné rejstříky k nejdelším článkům a ve svém sedmém vydání (1830–1842) dokonce vydala první samostatný svazek pomocných rejstříků. Povaha kvalitního indexování však stále nebyla zdaleka plně pochopena a skutečně kvalitní pomocné rejstříky k encyklopediím byly připraveny teprve na konci 19. století. Encyklopedie 20. století, doplněné pomocnými rejstříky (a zdaleka ne všechny je měly), svým čtenářům důsledně doporučují, aby se seznámili s pravidly jejich používání, neboť pomocné rejstříky jsou pokročilým nástrojem, který díky řadě jednoduchých typografických a vydavatelských postupů dokáže zpřístupnit veškeré bo-

34

Вячеслав Щербин

Роль словарей предметных рубрик в систематизации и развитии современной терминографии

гатству информации, зафиксированной в едином алфавитном порядке» (Encyclopedias 1991: 263).

Podrobné a rozmanité pomocné rejstříky jsou oprávněně považovány za silnou stránku nejlepších sovětských encyklopedií. Podle Alexandra Gorkina a Galiny Jakuševové druhé vydání Большой Советской энциклопедии (1950–1958), které zahrnovalo 50 hlavních svazků a 1 dodatkový svazek a obsahovalo přibližně 100 tisíc článků, „dokázalo udělat mnoho pro metodické zdokonalení encyklopedie a úspěšné spojení odbornosti s přístupností. Přispěly k tomu dvousvazkový rejstřík, aktivně využívaný systém odkazů a rubrikace, jasný a srozumitelný jazyk publikace, obrazový materiál i rozsáhlá bibliografie za články – důležitý dodatečný zdroj informací pro uživatele encyklopedie“ (Горкин, Якушева 1999: 118).

Redaktoři dvanáctisvazkové Беларускай Савецкай энцыклапедыі (1969–1975) zase zdůvodňovali potřebu vydat dodatečný (třináctý) svazek obsahující pomocné rejstříky takto: „Aby se zvýšila referenční hodnota publikace, je Běloruská sovětská encyklopedie opatřena věcným a jmenným rejstříkem a rejstříkem zeměpisných názvů. Pomohou čtenáři najít potřebné informace a značně rozšíří možnosti využívání Encyklopedie. Zatímco 12 svazků BSE obsahuje přibližně 35 tisíc článků, rejstříky zahrnují více než 100 tisíc hesel a přibližně 300 tisíc odkazů na svazky a stránky BSE. Rejstříky pomohou v BSE nalézt mnoho vědeckých termínů, zeměpisných názvů a údajů o historických událostech, veřejných a politických činitelích, průkopnících výroby a osobnostech vědy a kultury, o nichž nejsou samostatné články“ (Ад рэдакцыі 1976: 3). Částečně také jako výsledek encyklopedických tradic založených v minulosti se dnes v rámci slovanské konceptografie úspěšně rozvíjí její směr zvaný klasifikační lexikografie (Щербин 2014: 123–125).

Podle našeho názoru právě to, že největší světová nakladatelství rozpoznala výše uvedenou úlohu pomocných knižních rejstříků, přispělo k tomu, že v nakladatelské praxi vyspělých zemí je dnes kniha bez rejstříku doslova „bílou vránou“ (Призмент 1995: 59). Polský badatel navíc

Terminologija | 2016 | 23

35

Melchior Wańkowicz označil za měřítko kulturního zločinu seznam knih, převážně historických a memoárových, vydaných bez rejstříků (Кнігі 1996: 16).

V kontextu výše uvedeného vzbuzuje zvláštní údiv skutečnost, že se v encyklopedické tvorbě některých postsovětských zemí prosadil přímo opačný trend – odstraňování tak nedílné součásti makrostruktury všeobecných a oborových encyklopedií, jakou jsou pomocné rejstříky a indexy (věcné, zeměpisné, jmenné aj.). Zejména bez těchto rejstříků (zřejmě s cílem minimalizovat náklady na vydání) vyšly nová osmnáctisvazková všeobecná Беларуская энцыклапедыя (1996–2004), sedmisvazková regionální encyklopedie Республика Беларусь (2005–2008), řada oborových encyklopedií: šestisvazková Энцыклапедыя гісторыі Беларусі (1993–2003), šestisvazková encyklopedie Культура Беларусі (2010–2015), jednosvazková encyklopedie Беларуская мова (1994) a další. První svazek dvanáctisvazkové Энциклопедии для школьников и студентов (2009), který tematicky uspořádaně pojednává o problémech informační společnosti, navíc neobsahuje ani obsah, který je povinnou součástí každého knižního vydání. Později (zřejmě pod tlakem rozhořčených čtenářů) vydavatelství „БелЭн“ dotisklo jednostránkovou přílohu k tomuto „slepému“ svazku, která uvádí stránky jednotlivých tematických oddílů.

Výše zmíněný negativní trend, který se projevil v současné běloruské encyklopedické tvorbě, přiměl autora tohoto článku zamyslet se nad následujícími otázkami:

1) Jak jsou takové „inovace“ vydavatelství „БелЭн“ v souladu s platnými vydavatelskými normami Běloruské republiky?

2) Ovlivňují takové „inovace“ v běloruské encyklopedické tvorbě domácí terminografickou praxi?

3) Proč domácí terminologové a terminografové vůbec potřebují pomocné rejstříky (slovníky věcných hesel, různé typy indexů)?

Odpověď na první z položených otázek se podařilo najít v textu státní normy Běloruské republiky STB 7.202.2005 Система стандартов по информации, библиотечному и издательскому делу. Справочник. Основные виды. Требования к основному тексту, аппарату издания и издательскому оформлению. Bod 5.3.2 této normy

36

Вячеслав Щербин

Роль словарей предметных рубрик в систематизации и развитии современной терминографии

stanoví: „Složení doprovodného aparátu příručky zpravidla zahrnuje: úvodní článek, seznamy zkratek a konvenčních symbolů, systém odkazů, pomocný rejstřík (rejstříky), bibliografický seznam, obsah, tiráž“ (STB 7.202.2005: 4). Bod 5.3.6 této normy pak upravuje následující otázky: „Pomocný rejstřík se volí podle zvláštností konkrétní příručky. U příruček se systematickým uspořádáním je povinný abecední rejstřík. U příruček s abecedním uspořádáním hlavního textu se rovněž doporučuje zařadit pomocný rejstřík. Může být věcný, jednotný nebo může tvořit soustavu rejstříků různých typů“ (STB 7.202.2005: 4). „Inovace“ vydavatelství „БелЭн“, spočívající ve vyřazení pomocných rejstříků z makrostruktury vydávaných encyklopedických publikací, jsou tedy přímým porušením státní normy Běloruské republiky.

V článku Sergeje Griněva-Griněviče „O principech tvorby terminologických slovníků“ se nám podařilo najít odpověď i na otázku, zda negativní „inovace“ v encyklopedické tvorbě ovlivňují domácí terminografickou praxi. Podle autora uvedeného článku „odborníci v oblasti terminografie řadí k nejčastějším nedostatkům stávajících terminologických slovníků (mimo jiné – В.Щ.) <...> absenci řady nezbytných rejstříků“ (Гринев-Гриневич 2007: 21).

Domníváme se, že absence nezbytných rejstříků v makrostruktuře současných encyklopedií a terminologických slovníků sotva může být pouhou náhodou. Nejspíše jde o různé projevy téhož trendu, který svědčí o tom, že sestavovatelé uvedených referenčních publikací nedoceňují zásadní úlohu pomocných rejstříků při systematizaci neustále rostoucího objemu relevantních informací. Tím se dostáváme k výše položené otázce: proč domácí terminologové a terminografové vůbec potřebují pomocné rejstříky (slovníky věcných hesel, různé typy indexů)?

Je všeobecně známo, že nejširší záběr terminologie různých vědních disciplín a oblastí odborných znalostí mají polytechnické slovníky (viz například: РБПС

Terminologija | 2016 | 23

37

1997–1998) a takzvané „souhrnné“ slovníky. O těchto posledních píší ruští badatelé Valentin Petuškov a Vladimir Sergejev následující: „Pod podmíněným názvem ‚souhrnný slovník‘ se rozumí nikoli univerzální vydání (typu BSE, MSE a Encyklopedického slovníku), nýbrž vydání vztahující se k některému poměrně širokému oboru vědění, který zahrnuje mnoho podřízených, a dokonce částečně sousedících disciplín. Ve Velké a Malé lékařské encyklopedii jsou například soustředěny informace o anatomii, psychologii, farmakologii, hygieně atd. Zemědělská encyklopedie přináší informace o agronomii a veterinářství, pedologii a botanice atd. Technická encyklopedie, vydávaná v předválečných letech, zahrnovala informace o všech technických disciplínách“ (Petuškov, Sergejev 1976: 17).

V současnosti se polytechnické a „souhrnné“ slovníky od ostatních terminologických slovníků odlišují svým obrovským rozsahem. Konkrétně rejstřík RBPS 1997–1998 „obsahuje přibližně 157 tisíc termínů z různých oborů vědy a techniky: letectví, automobilového průmyslu, stavebnictví, výpočetní techniky, vodního stavitelství, hornictví, kosmonautiky, matematiky, strojírenství, zpracování kovů, petrochemického průmyslu, radiotechniky, chemie, jaderné fyziky aj.“ (RBPS 1998: 4). K „souhrnným“ slovníkům vytvořeným v Bělorusku lze zase zařadit Русka-беларускі слоўнік сельскагаспадарчай тэрміналогіі (RBSST 1994), jehož rejstřík čítá více než 70 000 termínů; Русско-белорусский словарь общественно-политической терминологии (RBSOPT 1970), který obsahuje více než 17 000 heslových jednotek; a řadu dalších referenčních publikací.

Z hlediska pokrytí terminologie různých vědeckých disciplín a oblastí odborných znalostí jsou podstatně užší oborové slovníky, které vznikají úsilím představitelů různých oborů vědy, ekonomiky a mnoha oblastí odborných znalostí. Jak v této souvislosti správně poznamenali Jevgenij Vereščagin a Vitalij Kostomarov, „každá věda rozvíjí vlastní oborovou lexikografii“ (Vereščagin, Kostomarov 1980: 216). Současná oborová lexikografie však zahrnuje nejen slovníky vytvořené představiteli různých vědeckých disciplín, ale také referenční publikace připravené v rámci různých odvětví ekonomiky, sfér společenského života a četných oblastí odborných znalostí.

38

Вячеслав Щербин

Роль словарей предметных рубрик в систематизации и развитии современной терминографии

Pro informaci: již v prvním ruském Опыте терминологического словаря сельского хозяйства, фабричности, промыслов и быта народного: в 2-х т. Vladimira Burnaševa (1843–1844) bylo vyčleněno „54 oblastí činnosti, k nimž se přidává několik stránek života ruského prostého lidu“ (Tatarinov 1996: 140). Při přehledu názorů germanistických badatelů z druhé poloviny 20. století na rozlišení pojmů научный язык a специальный язык popisuje Jevgenija Kakzanovová velmi široký okruh odvětví ekonomiky a sfér společenského života, v jejichž rámci vznikají odborné texty, které následně slouží jako jazykový materiál pro sestavování oborových příruček: „Mezi odborné texty lze zařadit literaturu z těchto oborů: 1) právo (podle B. J. d’Ora, který zřejmě nerozlišuje mezi odbornými jazyky a sociolekty, lze právní jazyk spolu s jazyky lovců a námořníků zařadit mezi nejstarší odborné jazyky); 2) lékařství, holičství, porodnictví; 3) lov a lesnictví; 4) rostlinná a živočišná výroba (podle K.-D. Baumanna lze vývoj tohoto odborného jazyka sledovat až do 14. století); 5) bylinářství; 6) hornictví (zde K.-D. Baumann konstatuje četné zvláštnosti sahající do středověku); 7) veterinářství; 8) vojenství (K.-D. Baumann uvádí také obchod a hovoří o zvláštním jazykovém vývoji těchto disciplín v 19. století); 9) zemědělství (podle Baumanna lze vývoj těchto odborných jazyků rovněž sledovat až do 14. století; připojuje k nim také rybolov); 10) magie; 11) technika obecně; 12) vinařství; 13) námořnictví (podle N. B. Gvišianiho jsou úzce specializované jazyky, například jazyk bocmanů či pilotů, z hlediska rozmanitosti vědeckého užívání slov nejvíce omezené a v podstatě redukované na úroveň kódů – zvláštních souborů pravidel, které umožňují přiřadit každému předávanému sdělení určitou kombinaci různých signálů)“ (Kakzanova 2008: 91).

S cílem neutralizovat antinomii „vědecké jazyky – odborné jazyky“ vymezili v roce 1964 britští badatelé Michael Halliday, Peter Strevens a Angus McIntosh jako oblast aplikované

Terminologija | 2016 | 23

39

lingvistiky směr označovaný jako „jazyk pro speciální účely“ (LSP) (Halliday, Strevens, McIntosh 1964), který se záhy zúžil na pojem „angličtina pro speciální účely“ (ESP). Vnitřní antinomie tohoto pojmu však časem vedla k jeho rozdělení na dva pojmy: „angličtina pro akademické účely“ a „angličtina pro profesní účely“ (Upton, Connor 2013: 3149).

V rámci postsovětské kognitivní terminologické vědy nabylo uvedené protikladné rozlišení „vědecké jazyky – odborné jazyky“ podoby protikladu „úzké, předmětově vymezené terminologické systémy – široké, sociálně orientované terminologické systémy“ (Ričkova 2008: 11–12). Úzké, předmětově vymezené terminologické systémy se vyznačují následujícími rysy:

1) jsou pevně navázány na systémy vědění vytvořené příslušnými vědeckými disciplínami. Valentina Novodranovová k tomu píše: „Představa o stavbě a organizaci terminologických systémů úzce souvisí s kognitivním vymezením termínu, které bylo možné díky vzniku kognitivní vědy a ustavení kognitivně-diskurzivního paradigmatu vědění v lingvistice, neboť pouze v rámci tohoto paradigmatu lze vymezit základní znaky termínu, jež umožňují ukázat jeho podstatu z kognitivního i komunikačního hlediska. <...>Každý druh vědění reprezentovaný v termínu jakožto jazykovém znaku je tedy založen na určité zkušenosti člověka s interakcí se světem, přičemž rozhodující je profesní zkušenost a odborné znalosti vytvořené v rámci určité vědy“ (Novodranovová 2009: 90);

2) počet úzkých, předmětově vymezených terminologických systémů, navázaných na jednotlivé vědy, vědecké disciplíny a vědecké klastry, rychle roste. Podle S. V. Griněva-Griněviče „je tendence k prudkému růstu objemu odborné slovní zásoby dána tím, že podle údajů vědní metodologie se počet vědeckých disciplín v průměru každých 25 let zdvojnásobí (podle Encyclopaedia Britannica vzniklo ve 20. století přibližně 2,5 tisíce nových věd a vědeckých disciplín). Každá nová disciplína přitom potřebuje vlastní terminologii, což vede k lavinovitému nárůstu počtu terminologií“ (Griněv-Griněvič 2011: 22). Například „v roce 1995 H. Vajn-

40

Вячеслав Щербин

Роль словарей предметных рубрик в систематизации и развитии современной терминографии

рих, opíraje se o údaje z katalogu specializací Německého svazu vysokých škol, uváděl přibližně 4000 různých vědeckých specializací či disciplín“ (Какзанова 2008: 90). Již v roce 2012 pak scientometrická analýza aktuálního souboru současných vědeckých kontextů provedená v Rusku ukázala, že „nejcitovanější publikace se na základě kokitování sdružují do 84 tisíc vědeckých klastrů (competencies), které odrážejí aktivní výzkumné fronty v různých oblastech poznání; každý z nich se rozvíjí v rámci skupiny vědců tvořících virtuální vědecký kolektiv“ (Куракова, Цветкова, Арефьев 2012: 75). Podobný počet různých oblastí současné vědy je uveden také v knize Sergeje a Jeleny Peresleginových: „až 72 tisíc vědeckých disciplín v roce 2004“ (Переслегин, Переслегина 2015: 83);

3) provádění vědeckého výzkumu v celém spektru nejnovějších oblastí vědeckého poznání, stejně jako popis a slovníková kodifikace úzce oborových terminologických soustav spojených s těmito nejnovějšími vědeckými oblastmi v nesčetném množství oborových a odvětvových slovníků, je v silách pouze velmi malého počtu velkých zemí světa, které jsou z vědeckého hlediska nejvyspělejší.

Široké, sociálně orientované terminologické soustavy mají také své charakteristické rysy:

1) ve struktuře každé takové terminologické soustavy je společné lexikální jádro, které se vyskytuje v nejrůznějších profesních jazycích. Podle Tarase Kijaka „jednotlivé profesní jazyky užívají specifické jazykové prostředky, které se zase mohou vyskytovat i v jiných profesních jazycích. Tak se utvářejí velké skupiny jazyků se společnými rysy. Mezi profesními jazyky lze rozlišovat jazyky společenských věd a jazyky technických věd, které mají nejen specifické terminologické soustavy, ale také odlišnou organizaci textu a jazykovou strukturu“ (Кияк 2009: 23). Navíc takové velké skupiny profesních jazyků se společnými rysy často získávají status samostatných typů lingvistiky. Alexander Kravčenko píše zejména o vzniku „množství souběžně existujících ‚lingvistik‘ s vlastními oborovými oblastmi (psycho-, socio-, etno-, antropo-, neuro-, bio-, eko-lingvistika, kognitivní lingvistika atd.), přičemž každá z nich zdaleka není jedno-

Terminologija | 2016 | 23 41

родной дисциплиной» (Кравченко 2015: 156). К числу названных выше видов лингвистик можно добавить как давно существующие (например, математическую лингвистику), так и совсем недавно появившиеся: медиалингвистику, уже имеющую в России свой одноимённый научный журнал; политическую лингвистику, проблемам которой посвящены целые научные конференции (СПЛ 2003); юрислингвистику, представленную многочисленными учебными пособиями (см., например: Артикуца 2004), и другие виды лингвистик. Причем в рамках таких новейших видов лингвистик выделяются и соответствующие терминографические направления: медицинская лексикография (Новоградова 1993: 9); юридическая лексикография (Василькова 2011) и др.;

2) počet širokých, sociálně orientovaných terminologických soustav je poměrně malý a dostatečně stabilní. Například Vladimir Lejčik se domnívá, že seznam speciálních oblastí pojmenování spojených s odpovídajícími odvětvími ekonomiky a sférami společenského života „lze obecně shrnout takto: věda, technika, technologie (průmyslová a zemědělská výroba, zejména výpočetní technika a technologie), které tvoří ‚technickou základnu‘ současné společnosti; ekonomická základna; infrastruktura zahrnující dopravu, společensko-politické vztahy, umění, masovou komunikaci, včetně médií, internetu, mobilní komunikace aj. V naší době počet těchto sfér a – odpovídajícím způsobem – jazyků pro speciální účely [ЯСЦ. – В.Щ.] podle různých odhadů činí dvě stě až tři sta, přičemž mnohé z nich se překrývají svými objekty a vazbami“ (Лейчик 2009: 34). Velmi podobný počet takových velkých skupin profesních jazyků se společnými rysy uvádí také T. R. Kijak: „Dnes lingvisté počítají více než 300 profesních jazyků“ (Кияк 2009: 23);

3) výzkum omezeného spektra velkých skupin profesních jazyků (jazyků pro speciální účely, ЯСЦ) a následné zachycení jeho výsledků ve speciálních slovnících různých typů dnes může provádět i věda poměrně malých zemí (jako jsou Bělorusko, Litva aj.).

Pro výzkumníky v těchto zemích je nejdůležitější (a zároveň nejobtížnější) uskutečnit přechod od nesčetného množství úzce oborových terminologických soustav, rozvíjených v rámci globální,

42

Вячеслав Щербин

Роль словарей предметных рубрик в систематизации и развитии современной терминографии

světové vědy a techniky a zachycených v nesčetném množství oborových a odvětvových slovníků, k omezenému počtu širokých, sociálně orientovaných terminologických soustav, v jejichž rámci podle Margarity Marčukové „dochází k interakci obecně užívané, obecně vědecké (obecně technické) a úzce odborné slovní zásoby“ (Марчук 1997: 44). Takové široké, sociálně orientované terminologické soustavy se zpravidla zachycují v polytechnických a „souhrnných“ slovnících. Tvorba těchto slovníků však nutně předpokládá sestavení dostatečně univerzálního a pro danou konkrétní zemi optimálního slovníku věcných hesel.

Obtížnost řešení tohoto úkolu je dnes dána následujícími okolnostmi: 1) jak se domnívá Taťjana Kandelakiová, „dosud v literatuře chybí jednotná vědecká klasifikace ‚seskupení‘ slov v lexikálně-sémantickém systému jazyka“ (Канделаки 1986), která by zahrnovala oborové a odvětvové soubory termínů; 2) protože se struktura národního hospodářství jednotlivých zemí, jejich vědecké a sociokulturní tradice liší, není možné vytvořit pro tyto země jednotný rejstřík hlavních oborů vědy, ekonomiky a sociokulturní oblasti, který by umožňoval jednotně klasifikovat terminologické slovníky vydávané v těchto zemích.

Podle našeho názoru existují dva hlavní způsoby, jak uvedené obtíže překonat: a) spojit věcné, tematické a systematické rejstříky nejúplnějších bibliografických přehledů terminografických publikací v různých jazycích s cílem určit nejvšeobecnější, shodné věcné rubriky těchto rejstříků; b) sestavit národní slovník věcných rubrik hlavních oborů vědy, ekonomiky a sociokulturní oblasti dané země s přihlédnutím k obsahu a názvům terminologických slovníků a odborných příruček, které již v této zemi vyšly. Současné využití obou uvedených postupů by umožnilo získané výsledky ověřit a zpřesnit.

Ve svém výzkumu jsme se pokusili využít možnosti obou variant přípravy národního slovníku věcných rubrik, který by byl vhodný ke klasifikaci terminologických slovníků a příruček. Konkrétně jsme se při uplatnění heuristických

Terminologija | 2016 | 23

43

Z možností první cesty jsme vybrali tři nejúplnější bibliografické rejstříky terminografických publikací Běloruska, Litvy a Ukrajiny, vytvořené již v postsovětském období (БСЭ 2002; УТ 2003; LDT 2008). Proč jsme vybrali bibliografické rejstříky právě těchto zemí? Protože Litva a Ukrajina jsou sousedními zeměmi Běloruska a jejich ekonomický a vědecký potenciál je s ním dostatečně srovnatelný, na rozdíl například od takového ekonomického a vědeckého obra, jakým je Rusko. Následně byl zpracován veškerý tematický materiál excerpovaný z uvedených bibliografických rejstříků těchto tří zemí a vytvořen svého druhu vícejazyčný soubor (množina) věcných hesel. „Nezbytným požadavkem pro vytvoření vícejazyčné databáze je také jednotný základní jazyk, tj. ústřední jazyk, k němuž lze přiřadit národní termíny vztahující se ke společnému (jednotnému) pojmu“ (Skujiņa, Ilziņa, Vasiljevs, Borzovs 2006: 32). Jako takový ústřední jazyk (základní jazyk pro srovnávání) jsme použili ruštinu, do níž byla přeložena anglickojazyčná (z litevského rejstříku), běloruskojazyčná (z běloruského rejstříku) a ukrajinština (z ukrajinského rejstříku) věcná hesla.

Výslednou společnou množinu věcných hesel, získanou tímto sloučením, jsme nazvali „Univerzální slovník věcných hesel odrážejících pojmové kontinuum hlavních LSP (jazyků pro speciální účely)“. Uvedený slovník obsahuje 721 věcných hesel. Pouze 55 z nich je zastoupeno ve všech třech zkoumaných bibliografických rejstřících terminografických publikací (běloruském, litevském a ukrajinském). Uveďme tato nejuniverzálnější věcná hesla v abecedním pořadí: porodnictví, anatomie, archeologie, astronomie, bibliografie, knihovnictví, biochemie, virologie, vojenství, genetika, geografie, geodézie, geologie, geometrie, hydraulika, gynekologie, histologie, žurnalistika, územní plánování, umění, dějiny umění, historie, kartografie, kriminalistika, literární věda, matematika, management, metalurgie, meteorologie, metrologie, mineralogie, hudba, pedagogika, pedologie, psychologie, radioelektronika, zahradnictví, zemědělství, sociologie, sport, stomatologie, stavebnictví, tepelné inženýrství, obchod, fyzika, fyziologie, tělesná

44

Вячеслав Щербин

Роль словарей предметных рубрик в систематизации и развитии современной терминографии

geografie, filozofie, chemická technologie, chemie, ekologie, ekonomie, elektronika, elektrotechnika, jazykověda. Právě těmito věcnými hesly se dnes v podstatě označují společné priority Běloruska, Litvy a Ukrajiny v oblasti terminografie.

Využití možností druhé cesty při přípravě národního slovníku věcných hesel, založené na obsahu a názvech terminologických slovníků a odborných příruček již vydaných v Bělorusku a zaznamenaných v naší výzkumné kartotéce, kterou jsme po dvě desetiletí doplňovali z nejrůznějších zdrojů (publikovaných slovníkových rejstříků, elektronických katalogů knihoven, internetu aj.), nám umožnilo významně rozšířit pojmové kontinuum, na jehož základě se utvářejí domácí jazyky pro speciální účely. Studium bibliografických údajů a obsahových charakteristik téměř dvou tisíc terminologických slovníků a příruček vydaných v Bělorusku zejména umožnilo odhalit celou řadu věcných hesel, která chyběla v námi zkoumaném rozsáhlém bibliografickém rejstříku БСЭ 2002, jenž ve svém tematickém indexu obsahuje 278 věcných hesel. Například v něm byla „opomenuta“ tato věcná hesla, která jsou dnes skutečně zastoupena v terminologických slovnících a příručkách vydaných v Bělorusku: motorismus, podnikání, demografie, vedení domácnosti, kybernetika, kinematografie, filmové umění, klasifikační činnost, vlastivěda, kryptologie, pěstování lnu, materiálové inženýrství, hudební věda, věda o vědě, zelinářství, myslivost, bezpečnost práce, tisk, právo, programování, radiobiologie, rétorika, chov ryb, semenářství, sociální sféra, normalizace, stavba obráběcích strojů, textilní výroba, folkloristika, chiromantie, průvodcovství, energetika, zlatnictví a celá řada dalších.

Domníváme se, že harmonické spojení a) výše uvedeného seznamu nejuniverzálnějších věcných hesel společných běloruské, litevské a ukrajinské terminografii a b) seznamu věcných hesel charakterizujících především pojmový obsah běloruských terminologických slovníků umožní nakonec vytvořit dostatečně optimální národní slovník věcných hesel, na jehož základě bude možné řešit následující terminologické a terminografické úkoly:

Terminologija | 2016 | 23 45

1) vytvářet rozsáhlé, sociálně orientované terminologické systémy, které obvykle tvoří základ omezeného počtu jazyků pro speciální účely. Ty zpravidla slouží jako mechanismus zobecňování a předávání existujících vědeckých a sociálních postupů. Závěr, že navzdory prohlubující se specializaci vědeckého výzkumu v různých zemích světa budou výsledky tohoto výzkumu socializovány v rámci poměrně omezeného počtu základních oborů, dokládá následující konkrétní skutečnost: „V Nomenklatuře-2000 [Nomenklatuře vědeckých specializací zavedené příkazem Vyšší atestační komise Běloruska ze dne 4. května 2000 – В.Щ.] se počet uvedených specializací oproti Nomenklatuře-1995 [schválené usnesením prezidia Vyšší atestační komise Běloruska ze dne 5. prosince 1995 – В.Щ.] snížil z 591 na 405“ (Морозевич, Гулько 2000: 5);

2) sestavovat pro danou zemi co nejvhodnější polytechnické slovníky, „souhrnné“ slovníky, slovníky obecně vědecké slovní zásoby, slovníky vědecké gramotnosti a další podobné slovníky univerzálního charakteru. Samotná skutečnost, že se slovníky uvedených typů vydávají nezávisle v různých regionech světa, je nejlepším důkazem toho, že „země vytvářejí vlastní slovníkové a terminologické služby, národní terminologii a terminografii především v těch oblastech, které jsou pro národní rozvoj nejdůležitější“ (Марчук 1992: 6);

3) pravidelně zpřesňovat složení národních vědních a hospodářských oborů, které vedou co do počtu oborových a odvětvových slovníků jim věnovaných. V našich dřívějších publikacích (Щербин 2009а; Щербин 2009б) vypadala pětice terminograficky nejrozpracovanějších odvětví běloruské vědy a ekonomiky takto: 1) biologické slovníky (141 titulů); 2) ekonomické slovníky (137 titulů); 3) historické slovníky (66 titulů); 4) matematické slovníky (48 titulů); 5) slovníky lingvistiky (46 titulů). Nyní se však jednoznačným lídrem v počtu terminologických slovníků a oborových příruček, které se jí věnují, stala v Bělorusku ekonomika (je jí věnováno již více než dvě stě odborných slovníků různých typů).

46

Вячеслав Щербин

Роль словарей предметных рубрик в систематизации и развитии современной терминографии

ZÁVĚRY

Provedená analýza historie vzniku a současné praxe sestavování a používání pomocných rejstříků (slovníků předmětových hesel, publikačních klasifikací, klasifikací tematických oblastí, abecedních, tematických, předmětových a systematických rejstříků a indexů) umožňuje formulovat následující závěry:

1. V současných terminologických normách a odborné literatuře o problematice informatiky a knihovnictví se jako nejširší co do obsahu i užití ustálil termín slovníky předmětových hesel, označující soubory jednoduchých i složitých hesel, mezi nimiž existují významové vztahy vyjádřené ve slovnících pomocí odkazového aparátu.

2. V současné terminografii plní slovníky předmětových hesel řadu velmi důležitých funkcí:

a) slouží jako prostředek k vyhledávání potřebného termínu a jím označovaného pojmu ve struktuře dané příručky;

b) umožňují seskupovat terminografická díla podle různých vědních, hospodářských a sociokulturních oblastí;

c) napomáhají utváření širokých, sociálně orientovaných terminologických soustav, které obvykle tvoří základ jazyků pro speciální účely;

d) tvoří pojmový základ při vytváření polytechnických slovníků, „souhrnných“ slovníků, slovníků obecněvědní slovní zásoby, slovníků vědecké gramotnosti a dalších terminologických slovníků univerzálního charakteru;

e) napomáhají odhalovat národní odvětví vědy a hospodářství, která vedou počtem oborových a odvětvových slovníků jim věnovaných.

3. Nejoptimálnějšího národního slovníku předmětových hesel lze dosáhnout harmonickým spojením nejuniverzálnějších předmětových hesel, společných řadě národních terminografií, a těch předmětových hesel, která charakterizují především pojmový obsah různých typů terminologických slovníků vytvořených v rámci dané konkrétní terminografie.

Terminologija | 2016 | 23 47

LITERATURA

Ад рэдакцыі 1976: Ад рэдакцыі. – Беларуская Савецкая Энцыклапедыя. Паказальнікі: прадметны, імянны, геаграфічных назваў, Мінск: Беларуская Савецкая Энцыклапедыя, 3.

Артикуца Н. В. 2004: Мова права і юрыдычна тэрміналогія. Навчальний посібник. 2-ге вид., Київ: Стилос.

Бонч-Осмоловская А. А. 2016: Предсказания, большие данные и новые измерители: о возможностях технологий компьютерной лингвистики в теоретических лингвистических исследованиях. – Вопросы языкознания 2, 100–120.

БСЭ 2002: Беларуская слоўнікі й энцыклапэдыі. Бібліяграфія, Нью Ёрк, Менск: Беларускі інстытут навукі й мастацтва.

Василькова Л. М. 2011: Різновиди словникових статей термінів кримінального права у юридичній лексикографії. – Термінологічний вісник 1, 168–172.

Верещагин Е. М., Костомаров В. Г. 1980: Лингвострановедческая теория слова, Москва: Русский язык.

Герд А. С. 2005: Прикладная лингвистика, Санкт-Петербург: Издательство Санкт-Петербургского университета.

Гипертексты 1997: Морозов В. П., Тихомиров В. П., Хрусталев Е. Ю. Гипертексты в экономике. Информационная технология моделирования. Учебное пособие, Москва: Финансы и статистика.

Горкин А. П., Якушева Г. В. 1999: Большая энциклопедия России: между прошлым и будущим. – Научная книга 1–2, 113–123.

GOST 7.74-96 2003: GOST 7.74-96. Mezistátní norma. Informačně vyhledávací jazyky. Termíny a definice. – Normy v oblasti knihovnické a informační činnosti, Petrohrad: Professe, 318–343.

Гринев-Гриневич С. 2007: О принципах создания терминологических словарей. – Terminologija 14, 20–36.

Гринев-Гриневич С. В. 2011: О терминологических аспектах языковой политики. – Термінологічний вісник 1, 19–27.

Какзанова Е. М. 2008: О понятиях «Fachsprache» и «Wissenschaftssprache»: обзор мнений. – Вопросы филологии 2, 88–93.

Канделаки Т. Л. 1986: Опыт разработки принципов упорядочения терминологий (Конструирование словарей системного типа). – Современные проблемы русской терминологии, Москва: Наука, 124–140.

Кияк Т. Р. 2009: Лингвистика профессиональных языков и терминоведение. – Термінологія и знание. Материалы I Международного симпозиума, Москва: Институт русского языка им. В. В. Виноградова РАН, 21–27.

Кнігі 1996: Кнігі ці кружэлкі. – Наша Ніва 17 чэрвеня, 16.

Коузэн Т. 2015: Среднего более не дано: Как выйти из эпохи Великой стагнации. Пер. с англ., Москва: Издательство Института Гайдара.

Кравченко А. В. 2015: О предметной области языкознания. – Язык и мысль: Современная когнитивная лингвистика, Москва: Языки славянских культур, 155–172.

Куракова Н. Г., Цветкова Л. А., Арефьев П. Г. 2012: Новые инструменты анализа и прогнозирования исследовательских стратегий в глобальной науке. – Науковедческие исследования, 2012. Сборник научных трудов, Москва: ИНИОН РАН, 65–86.

Лейчик В. М. 2009: Общая типология и многоаспектные классификации специальной лексики. – Терминология и знание. Материалы I Международного симпозиума, Москва: Институт русского языка им. В. В. Виноградова РАН, 28–48.

Леонов В. П. 2007: Атлас науки, Харьков: Фонд новых технологий.

Марчук Ю. Н. 1992: Основы терминографии. Методическое пособие, Москва: ЦИИ МГУ.

Марчук М. В. 1997: Развитие и становление значений слов основного терминологического слоя. – Проблемы компьютерной лингвистики, Минск: Минский государственный лингвистический университет, 44–50.

Морозевич А. Н., Гулько Н. В. 2000: Классификация научной деятельности: проблемы реализации. – Атэстацыя 4, 3–12.

Московкин В. М. 2012: Google Books и «культурологические тренды». – Научно-техническая информация. Сер. Организация и методика информационной работы 7, 27–34.

48 Вячеслав Щербин │ Роль словарей предметных рубрик в систематизации и развитии современной терминографии

Научная литература 1961: Научная литература, словари, справочники и энциклопедии. Каталоги–прейскуранты на покупку и продажу букинистических и антикварных книг, Москва: Издательство Всесоюзной книжной палаты.

Новодранова В. Ф. 1993: Лексикографическое представление интернациональных терминозлементов. – Терминоведение и профессиональная лингводидактика 2, 3–12.

Новодранова В. Ф. 2009: Роль обыденного знания в формировании научной картины мира. – Терминология и знание. Материалы I Международного симпозиума, Москва: Институт русского языка им. В. В. Виноградова РАН, 89–93.

Переслегин С., Переслегина Е. 2015: «Дикие карты» будущего. Форс-мажор для человечества, Москва: Алгоритм.

Петушков В. П., Сергеев В. Н. 1976: О классификации словарей. – Проблематика определений терминов в словарях разных типов, Ленинград: Наука, 13–19.

Призмент Э. Л. 1995: Вспомогательные, но необходимые: Об указателях к содержанию новых книг. – Книжное дело 1, 56–59.

РБПС 1997–1998: Русско–белорусский политехнический словарь. В 2 т., Минск: Беларуская навука.

РБСОПТ 1970: Русско–белорусский словарь общественно–политической терминологии, Минск: Наука и техника.

РБССТ 1994: Русka–беларускі слоўнік сельскагаспадарчай тэрміналогіі, Мінск: Ураджай.

Рычкова Л. В. 2008: Терминология в обществе знания. – Вторые чтения, посвященные памяти профессора В. А. Карпова. Сборник материалов, Минск: Издательский центр БГУ, 8–13.

Серебрянникова Т. О. 2014: Предметизация документов. Учебно-практическое пособие, Санкт-Петербург: Профессия.

Словарь 1929: Словарь предметных обозначений (рубрик) библиотеки Социалистической академии, Москва: Ком. академия.

СПЛ 2003: Современная политическая лингвистика. Материалы международной научной конференции, Екатеринбург: Уральский государственный педагогический университет.

Справочные издания 1982: Справочные издания: Специфические особенности и требования, Москва: Книга.

STB 7.202.2005: Státní norma Běloruské republiky STB 7.202.2005. Systém norem pro informace, knihovnictví a vydavatelskou činnost. Příručky. Základní druhy. Požadavky na hlavní text, vydavatelský aparát a grafickou úpravu publikace. Oficiální vydání. Elektronický zdroj. Dostupné na: www.rlst.org.by/metodist/laws-ntb.html. Datum přístupu: 05.03.2016.

Стратцевский Дм. 2001: Как выбрать компьютерную справочную правовую систему? – Белорусская деловая газета. Вкладыш «Конъюнктура», 27 марта, 8.

Татаринов В. А. 1996: Теория терминоведения 1. Теория термина: История и современное состояние, Москва: Московский Лицей.

УТ 2003: Комова М. Українська термінографія (1948–2002): Бібліографічний покажчик, Львів: Ліга-Прес.

Цукier К. 2013: Глава 18. Паутина знаний. – Мир в 2050 году. Пер. с англ., Москва, Манн, Иванов и Фербер: Эксмо.

Щэрбін В. К. 1995: Асноўныя напрамкі сучаснай беларускай тэрмінаграфіі. – Веснік Беларускага дзяржаўнага ўніверсітэта. Серыя 4. № 2, 52–55.

Щэрбін В. К. 2003: Традыцыйныя і новыя напрамкі сучаснай славянскай тэрмінаграфіі. – Мовазнаўства. Літаратура. Культуралогія. Фалькларыстыка. VIII Міжнародны з’езд славістаў (Любляна, 2003). Даклады беларускай дэлегацыі, Мінск: Беларуская навука, 210–228.

Щэрбін В. К. 2011: Структура беларускай спецыяльнай лексікаграфіі. – Лексікаграфічний бюлетень 20, 141–152.

Щербин В. К. 2003: Словарные истоки практики нелинейного письма. – Веснік Беларускага дзяржаўнага ўніверсітэта. Серыя 4. 2, 28–33.

Ščerbín V. K. 2009a: Hlavní směry běloruské terminografie. – Slovanská terminologie 1, 59–72.

Ščerbin V. K. 2009b: Genetická, parametrická a disciplinární klasifikace běloruských terminologických slovníků. – Ukrajinská terminologie a současnost. Sborník vědeckých prací 8, Kyjev: KNEU, 15–20.

Terminologija | 2016 | 23

49

Щербин В. К. 2014: 1.7. Структура современной славянской концептографии. – Современная лингвистика и исследования ментальности в XXI веке. Коллективная монография, Киев: Издательский дом Д. Бураго, 110–135.

Encyclopedias 1991: Encyclopaedias and Dictionaries. – The New Encyclopaedia Britannica 18, Chicago: Encyclopaedia Britannica, Inc., 257–286.

Foreword 1958: Foreword. – Murphy R.W. How and Where to Look It Up: A Guide to Standard Sources of Information, New York, Toronto, London: McGraw-Hill Book Company, Inc., V.

Griniewicz S. 2006: Terminology in the Era of Globalisation. – Terminologija 13, 10–16.

Halliday M., Strevens P., McIntosh A. 1964: The linguistic sciences and language teaching, London: Longmans.

Hayes B. 2011: Bit Lit: With digitized text from five million books, one is never at a loss for words. – American Scientist. Vol. 99. 3, 190–194.

LDT 2008: J. Gaivenytė-Butler, St. Keinys, A. Noreikaitė. Lithuanian Dictionaries of Terms. Annotated bibliographical index (1900–2005), Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Murphy R. W. 1958: How and Where to Look It Up: A Guide to Standard Sources of Information. New York, Toronto, London: McGraw-Hill Book Company, Inc.

Skujiņa V., Ilziņa I. I., Vasiljevs A., Borzovs Ju. 2006: Terminology Standards in the Aspect of Harmonization for International Term Database. – Terminologija 13, 17–32.

Upton T. A., Connor U. 2013: Language for Specific Purposes: Overview. – The Encyclopedia of Applied Linguistics. Vol. 5, Chichester: Wiley-Blackwell, 3146–3155.

ROLE SLOVNÍKŮ PŘEDMĚTOVÝCH RUBRIK V SYSTEMATIZACI A ROZVOJI SOUČASNÉ TERMINOGRAFIE

Článek se zabývá praxí tvorby a používání pomocných rejstříků (slovníků předmětových rubrik, rejstříků publikací, tematických rejstříků, abecedních, tematických, předmětových a systematických rejstříků). Je zdůvodněna vhodnost používání termínu словарь предметных рубрик (slovník předmětových rubrik) pro označení klasifikací terminologických slovníků používaných v praxi. Je nastíněna historie vzniku a vývoje tohoto typu informačních publikací, pomocných rejstříků, a možnosti jejich využití při systematizaci terminologických fondů národních jazyků. Jsou porovnány slovníky předmětových rubrik sestavené běloruskými, litevskými a ukrajinskými terminografy a je vytvořen seznam společných předmětových rubrik používaných běloruskými, litevskými a ukrajinskými terminografy v bibliografických rejstřících terminologických slovníků. Jsou určeny shodné priority Běloruska, Litvy a Ukrajiny v oblasti terminografie a perspektivy využití slovníků předmětových rubrik při řešení nejdůležitějších současných úkolů terminografie. Slovníky předmětových rubrik a) mohou sloužit jako prostředek k vyhledávání termínů a jimi označovaných pojmů v textu terminologického slovníku, b) pomáhají seskupovat terminologické slovníky podle různých oblastí vědy, ekonomiky a sociokulturní sféry, c) mohou být pojmovým základem pro tvorbu polytechnických slovníků, slovníků obecněvědní lexiky a dalších slovníků, d) pomáhají určovat vědní a ekonomická odvětví, která vedou podle počtu terminologických slovníků, jež jim jsou věnovány.

ROLE SLOVNÍKŮ PŘEDMĚTOVÝCH RUBRIK V SYSTEMATIZACI A ROZVOJI SOUČASNÉ TERMINOGRAFIE

Článek pojednává o praxi tvorby a používání pomocných rejstříků (slovníků předmětových rubrik, abecedních, předmětových a systematických rejstříků atd.). Je zdůvodněno používání termínu словарь предметных рубрик (slovníky předmětových rubrik) pro označení prakticky používaných klasifikací terminologických slovníků. Je popsána historie vzniku a vývoje tohoto typu referenčních

50

Вячеслав Щербин

Роль словарей предметных рубрик в систематизации и развитии современной терминографии

Je sledováno využití knih jako pomocných rejstříků. Jsou vymezeny možnosti jejich využití pro systematizaci terminologických fondů národních jazyků. Je představena komparativní analýza slovníků věcných hesel sestavených terminografy z Běloruska, Litvy a Ukrajiny. Byl vytvořen souhrnný rejstřík věcných hesel používaných běloruskými, litevskými a ukrajinskými terminografy v bibliografických rejstřících terminologických slovníků. Jsou určeny společné priority Běloruska, Litvy a Ukrajiny v oblasti terminografie. Jsou vymezeny perspektivy využití slovníků věcných hesel při řešení klíčových problémů moderní terminografie. Slovníky věcných hesel: a) slouží jako prostředek k vyhledávání termínu a jeho pojmu v textu terminologického slovníku; b) seskupují terminologické slovníky podle různých odvětví vědy, ekonomiky a společensko-kulturní sféry; c) slouží jako pojmový základ při tvorbě polytechnických slovníků, slovníků obecněvědecké slovní zásoby apod.; a d) usnadňují identifikaci předních oblastí vědy a ekonomiky podle počtu terminologických slovníků, které se k nim vztahují.

Gauta 2016-06-15

Вячеслав Константинович Щербин

Centrum systémové analýzy a strategického výzkumu

Národní akademie věd Běloruska

ul. Akademičeskaja 1, 220072, Minsk, Běloruská republika

E-mail: [email protected]

Terminologija | 2016 | 23

5 1