doi.org/10.35321/term30-8

Antonymie lékařských termínů v učebnici kliniky vnitřních chorob (1928–1930)

Antonymie lékařských termínů v Vidaus ligų klinikos vadovėlis (1928–1930)

PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ

Litevský jazykový institut

ORCID id: https://orcid.org/0000-0002-8679-3253

A N O T A C E

Článek zkoumá antonymní lékařské termíny v nejvýznamnějším pětidílném díle meziválečného litevského lékaře-terapeuta Kazimierase Buinevičiuse (1872–1953) Vidaus ligų klinikos vadovėlis (1928–1930). Objasňuje, jakými způsoby se antonymie projevuje, a pojednává o struktuře antonymních termínů a typech protikladů, které je spojují.

Antonymie je v lékařské terminologii učebnice poměrně častým sémantickým jevem – dvojice antonymních lékařských termínů se nejčastěji vyskytují v téže větě a někdy také v blízkém kontextu (zpravidla na téže nebo nedaleké straně). Antonymie lékařských termínů se nejčastěji vytváří lexikálně, méně často slovotvorně (nejproduktivnějším slovotvorným prostředkem je předpona ne-). Dvojice antonymních lékařských termínů jsou spojeny třemi typy protikladů – kontradiktorickým (nejčastěji), kontrárním a vektorovým.

Bylo zjištěno, že antonymie složených lékařských termínů v učebnici vychází z antonymních vztahů mezi specifikujícími členy (nejčastěji) (vyjádřenými především jakostními, vztahovými a zájmennými přídavnými jmény, méně často příčestími) a rodovými členy (vyjádřenými nejčastěji podstatnými jmény s příponou -imas). Nejednou se některý z těchto prostředků vyjádření podílí na tvorbě více než jednoho složeného lékařského termínu.

Protože, jak ukázal provedený výzkum, specifikujícími členy složených lékařských termínů jsou z velké části slova z obecné slovní zásoby, lze usuzovat, že antonymie terminologie učebnice pochází z antonymie obecné slovní zásoby, nikoli z klasifikace lékařských pojmů.

Za charakteristické rysy antonymie lékařských termínů v učebnici lze považovat to, že antonymní členy složených termínů nejsou vždy sourodé z hlediska způsobu vyjádření, vyskytují se také případy částečné antonymie a střet antonymie s prostou negací umožňuje vznik kvaziantonym nebo příležitostných (vytvořených v textovém diskurzu) antonym.

170

Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminų antonimija Vidaus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)

KLÍČOVÁ SLOVA: termín, lékařský termín, antonymní termín, antonymie, kontradiktorický protiklad, kontrární protiklad, vektorový protiklad.

A B S T R A K T

Článek se zabývá antonymními lékařskými termíny v díle Vidaus ligų klinikos vadovėlis (Učebnice klinických příznaků vnitřních nemocí) (1928–1930), stěžejním pětidílném díle Kazimierase Buinevičiuse (1872–1953), litevského lékaře z meziválečného období. Vysvětluje způsoby vyjadřování antonymie, pojednává o struktuře antonymních termínů a typech protikladů, které je spojují. Antonymie není mezi lékařskými termíny učebnice vzácným sémantickým jevem: dvojice antonymních lékařských termínů obvykle fungují v téže větě a někdy také v bezprostředním kontextu (zpravidla na téže nebo sousední straně). Antonymie lékařských termínů se obvykle vytváří lexikálně, méně často slovotvorně (nejproduktivnějším slovotvorným prostředkem je předpona ne- „ne-“). Dvojice antonymních lékařských termínů spojují tři typy protikladů: kontradiktorický (nejčastější), kontrární a vektorový. Bylo zjištěno, že antonymie složených termínů v učebnici vychází (nejčastěji) z podřadných složek (vyjadřovaných převážně prostými, relačními a zájmennými přídavnými jmény, méně často příčestími) a řídících složek (vyjadřovaných převážně podstatnými jmény s příponou -imas), které jsou spojeny antonymickými vztahy. Poměrně mnoho těchto vyjadřovacích prostředků se podílí na tvorbě více než jednoho složeného lékařského termínu.

Protože výzkum ukázal, že podřadnými složkami složených lékařských termínů jsou z velké části slova z obecné slovní zásoby, lze tvrdit, že antonymie v terminologii učebnice byla převzata z antonymie obecné slovní zásoby, nikoli z klasifikace lékařských pojmů.

Za typický rys antonymie lékařských termínů v učebnici lze považovat to, že antonymní složky složených termínů nejsou vždy výrazově souměrné: vyskytují se případy částečné antonymie a střet antonymie s prostou negací umožňuje vznik kvaziantonym a pracovních antonym (tj. těch, která vznikají v textovém diskurzu).

KLÍČOVÁ SLOVA: termín, lékařský termín, antonymní termín, antonymie, kontradiktorický protiklad, kontrární protiklad, vektorový protiklad.

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Antonymie jako jedna ze sémantických kategorií obecného jazyka vychází z přirozené potřeby lidského myšlení srovnávat a zkoumat různé protiklady. Je to svým způsobem zakódovaný kontrast, založený na přítomnosti tvrzení a záporu. Antonyma jsou pak typem sémantických dvojic slov s opačnými významy, které nejen rozlišují, ale také vzájemně podmiňují jedno druhé, označují protikladné pojmy a opírají se jak o jazykové, tak o logické

Terminologija | 2023 | 30

171

elementais (Ermanytė 2008: 9, 11, 15, 18). Antoniminiai santykiai gali susiklostyti tik tarp žodžių, pavadinančių logiškai suderinamas sąvokas ir būtinai turinčių bent vieną bendrą semantinį požymį. Antonimų reikšmė yra dvilypė. Viena jos dalis atsiskleidžia bendraisiais antonimų požymiais, o kita – skiriamaisiais (Jakaitienė 2009: 132–134).

Ve vědeckém jazyce a terminologii se antonymie a antonyma chápou podobně. Antonymie se definuje jako vztah protikladu mezi jednotkami terminologie téže úrovně, který charakterizuje různé stránky jednoho jevu nebo vztah mezi dvěma pojmy (Kvašytė 2005: 12). Za antonyma se obvykle považují termíny s opačným významem (viz: Danilenko 1977: 79–81; Golovin, Kobrin 1987: 58; Superanskaja, Podolskaja, Vasiljeva 1989: 53; Tatarinob 2006: 16), které označují pojem téže kategorie z jedné konkrétní oblasti, jenž je podle podstatného znaku protikladný jinému pojmu (Kvašytė 2005: 10). V každém terminologickém systému vytvářejí antonyma určitá mikropole, v nichž se uskutečňuje vztah opozice¹. Švýcarský jazykovědec Charles Bally, který žil na přelomu 19. a 20. století, považoval antonymické opozice za přirozenou vlastnost lidského ducha a tvrdil, že každé slovo vždy tak či onak vyvolává představu jiného slova (Bali, citováno podle Panko, Kočan, Maciuk 1994: 162–163). Když vyslovíme jedno ze slov takové dvojice, která jsou spojena asociativním vztahem založeným na odlišnosti, vybaví se nám i druhé; jinými slovy, jeden člen dvojice informuje o druhém (Rakhimova 2022: 309).

Někteří terminologové (např. Danilenko) upozorňují, že tento sémantický jev je pro lexiku vědeckého jazyka dokonce příznačnější než pro lexiku obecného jazyka (Danilenko 1977: 79), neboť kontrastnost a protikladnost předpokládají sémanticky polární jednotky pouze na základě denotativního (pojmového) znaku, který také odlišuje terminologickou antonymii od antonymie obecné lexiky (Besekirska, citováno podle Bagana, Veličkova 2012: 181). Příčiny terminologické antonymie spočívají již v samotné povaze vědeckých pojmů: někteří tvrdí, že pojmy vznikají v párech (Danilenko 1977: 79) a existují v párech, jiní, že každý pojem má svůj protiklad (Panko, Kočan, Maciuk 1994: 161). S takovými tvrzeními však lze sotva souhlasit. Zdaleka ne každý pojem má totiž svůj antonymický protějšek. Domnívám se, že nelze nesouhlasit s litevským teoretikem terminologie Kazimierasem Gaivenisem, který tvrdí, že antonymie je ve vědeckém jazyce a terminologii méně výrazná proto, že vedle termínů existují také nomenklaturní názvy, které se v obecném jazyce užívají jen velmi zřídka, nebo vůbec

¹Více o opozičních vztazích v terminologii viz: Amsili 2003; Gagné, L’Homme 2016.

172

Palmira Zemlevičiūtė

Medicinos terminų antonimija Vid aus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)

neužívají; znají je a rozumějí jim pouze odborníci. Na druhou stranu se terminologie od terminologie liší – v konkrétní odborné terminologii se antonymie projevuje různě. V některých oborech (např. v psychiatrii a filozofii) je poměrně výrazná, zatímco v jiných (např. v systematice rostlin a živočichů, v chemické nomenklatuře či v terminologii lidské a zvířecí anatomie) může být antonym velmi málo, nebo se nevyskytují vůbec. Zvláště nevýrazná jsou kontextová nesourodokmenná vědecká antonyma (Gaivenis 2014 [1989]: 171–172).

Výzkumníci se shodují, že antonymie v terminologii hraje pozitivní roli při organizaci terminologického systému, zajišťování jeho důslednosti, systematizaci pojmů, přesném vymezení jejich místa a vzájemných vztahů v konkrétním terminologickém systému i při objasňování podstaty protikladných pojmů, a přispívá tak k systematickému a holistickému chápání vědeckých informací (viz: Panko, Kočan, Maciuk 1994: 161–163; Pasternak 2007: 192; Boguš 2015: 15; Panočko, citováno podle Us 2018: 228).

Antonymickým vztahům mezi termíny se v litevské terminologii věnovala poměrně malá pozornost. Jedním z prvních, kdo v roce 1989 popsal pojetí antonym, specifika terminologické antonymie a pojednal o typických případech užívání antonym v litevské terminologii, byl K. Gaivenis (Gaivenis 2014 [1989]: 167–174). O více než deset let později se větší pozornosti dostalo antonymům lingvistických termínů (Andriuškaitė 2001: 65–75). Nedlouho poté vyšly další publikace o antonymii ve fonetické (Kazlauskaitė 2004: 212–218), literárněvědné (Mitkevičienė 2006: 134–148) a počítačové terminologii (Paura 2010: 101–122).

K rozdělení antonym je třeba uvést několik poznámek. Antonyma se obvykle třídí podle několika kritérií. Podle struktury (formy) se například rozlišují kořenová a odvozená (Ermanytė 2008: 10; Jakaitienė 2009: 136) (srov. antonyma s různými kořeny a společným kořenem (Pikčilingis 1975: 229), antonyma s různými kořeny a se společným kořenem (LKE 1999: 29)); podle toho, zda je slovo antonymické k jinému slovu v jazykovém systému, nebo pouze v určitém kontextu, se rozlišují systémová (srov. pravá, ustálená; nazývají se také jazyková antonyma (viz LKE 1999: 10)) a kontextová (Pikčilingis 1975: 228; LKE 1999: 29; Jakaitienė 2009: 137–138) (srov. pravá a kontextová (Ermanytė 2008: 10); ta se také nazývají řečová, situační (viz LKE 1999: 10)). Antonyma lze dále třídit také podle pojmů, které označují (podrobněji viz Pikčilingis 1975: 229). V tomto článku se lékařské termíny rozdělují podle jediného kritéria – struktury – na antonyma s různými kořeny a antonyma se společným kořenem. Tyto názvy antonym se jeví jako systematičtější, ačkoli v prvních litevských terminologických pracích se užívaly také tradiční

Terminologija | 2023 | 30

173

pracích o antonymických termínech (viz: Andriuškaitė 2001; Kazlauskaitė 2004) užívané termíny lexikální antonyma a odvozená antonyma.

Předmětem článku jsou antonymické lékařské termíny v nejvýznamnějším pětidílném díle litevského internisty z meziválečného období Kazimierase Buinevičiuse (1872–1953), Učebnice kliniky vnitřních nemocí (1928–1930) (dále jen Učebnice). Pro výběr tohoto pramene hrálo roli několik skutečností. Především šlo o původní (nepřeložené) dílo, které napsal litevský lékař, jenž po dobu 16 let (1923–1939) zastával funkci vedoucího katedry a kliniky vnitřního lékařství na Litevské univerzitě (od roku 1930 Univerzitě Vytautase Velikého) (viz https://www.vle.lt/straipsnis/kazimieras-buinevicius/). Ve srovnání s ostatními lékařskými učebnicemi té doby (kterých, nutno říci, vyšlo málo) šlo o nejrozsáhlejší lékařskou učebnici, z níž se učilo několik generací lékařů a která nepochybně ovlivnila utváření a vývoj vědecké litevské lékařské terminologie.

Cílem je prozkoumat Učebnice antonymické lékařské termíny. K dosažení tohoto cíle jsou stanoveny následující úkoly: 1) zjistit způsoby tvoření antonymických lékařských termínů, 2) prozkoumat strukturu antonymických lékařských termínů, 3) určit typy protikladů, které antonymické lékařské termíny spojují. Uplatňují se především analytická deskriptivní metoda a interpretační metoda. Vzhledem k tomu, že antonymické termíny se vzájemně porovnávají, využívá se také srovnávací metoda.

NEKOŘENOVÉ ANTONYMNÍ LÉKAŘSKÉ TERMÍNY

Z hlediska struktury se zkoumané termíny dělí do dvou skupin – nekořenových (lexikálních) a kořenových (slovotvorných). V rámci těchto skupin se termíny třídí podle sémantických a logických protikladů, které je spojují². Rozlišují se tedy antonymní lékařské termíny spojené kontradiktorickým, kontrárním a vektorovým protikladem.

Antonymní lékařské termíny spojené kontradiktorickým protikladem

V lingvistické a terminologické literatuře je kontradiktorický³ protiklad hodnocen nejednoznačně. Někteří autoři jej ztotožňují s komplementárním

² Plačiau apie semantines ir logines priešybes žr. Ermантytė 1995: 9–10.

³ Podle A. Mitkevičienė je obtížné striktně odlišit termíny označované na základě kontradiktorického protikladu od antonym založených na kontrárním protikladu. Obvykle se zkoumá, zda existuje střední člen (vymezený na stejném základě), či nikoli (Mitkevičienė 2006: 137).

174

Palmira Zemlevičiūtė Medicinos terminų antonimija Vidaus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)

priešybę, t. y. laiko jas tuo pačiu tipu (Ermanytė 1995: 9–10; 2008: 10; Škel 2021: 266), kiti jas aiškina kaip du skirtingus priešybių tipus (Tatarinov 2006: 17; Barvickaja 2014: 17–18). Terminologės Astos Mitkevičienės pastebėjimu, „apskritai kalbotyroje priešybių tipai skiriami ne tuo pačiu pagrindu“ (Mitkevičienė 2006: 136).

Zastánci prvního přístupu tvrdí, že antonyma spojená kontradiktorickými vztahy jsou založena na protikladných pojmech (Ermanytė 2008: 41). Taková antonyma označují dvě vlastnosti, přičemž se předpokládá, že mezi těmito protiklady existuje mezera⁴. Popřením jednoho z antonymních protikladů získáme druhý – vymezený a krajní protiklad (např. svobodný – ne + svobodný = ženatý). Jinými slovy, jeden z protikladů ukazuje přítomnost určité vlastnosti pojmu, zatímco druhý nejen její nepřítomnost, ale také přítomnost vlastnosti zcela opačné (Paura 2010: 110). Kontradiktorický protiklad je nejčastější u kvalitativních přídavných jmen nebo příčestí plnících funkci přídavných jmen, u podstatných jmen a příslovcí (Ermanytė 1995: 9–10; 2008: 23).

Jiní autoři označují kontradiktorický protiklad také jako komplementární. Podle jejich názoru se tedy mezi komplementární antonyma řadí ta, která vyjadřují přítomnost či nepřítomnost určité vlastnosti nebo rysu. Předpokládají polaritu pojmenovávaných objektů, vlastností apod., tj. jedno z antonym podmiňuje existenci druhého. Charakteristickým rysem těchto opozic je absence středního, přechodného členu (Škel 2021: 266).

Srovnáním uvedených přístupů je zřejmé, že pojetí kontradiktorického protikladu se v praxi neliší, kromě toho, že někteří k označení daného protikladu používají pouze jeden termín, zatímco jiní dva.

Od uvedených autorů se zdánlivě liší autoři, kteří pracují pouze s termínem komplementarita, jinými slovy nepoužívají termín kontradiktoričnost, avšak jejich pojetí daného protikladu jasně ukazuje, že jde o kontradiktorickou opozici. Komplementární antonyma se navzájem nepopírají, nýbrž jsou ve vzájemném korelačním vztahu na základě kontrastu vlastností, které vyjadřují; vzájemně se doplňují, aby vyjádřila hranice té či oné vlastnosti. Komplementární antonyma vyčerpávají druhový pojem a charakterizují jej z jednoho či druhého hlediska (Barvickaja 2014: 18). Tento protiklad se tvoří dvěma vzájemně se doplňujícími slovy. Popření jednoho členu takového protikladu předpokládá význam druhého. Mezi krajními členy protikladu často není

4 Mezera se zde chápe jako absence středního členu mezi těmito antonymními protiklady, nazývaného také mezonym (Šestakova 2017: 252).

Terminologija | 2023 | 30

175

tarpinio nario (Bilalova 2022: 180). Komplementariniai antonimai dar vadinami papildomaisiais, mat jie išreiškia papildomumą (komplementarumą) (žr. Gorochova 2015: 65). Tai naujas požiūris – atsiranda koreliacijos ir papildomumo sąvoka, kitaip tariant, minėtąją priešybę susiję terminai tarpusavyje koreliuoja ir papildo vienas kitą.

Zastánci odlišného názoru chápou kontradiktorické a komplementární opozice jako různé typy opozic (srov.: Tatarinov 2006: 17; Barvickaja 2014: 17–18). Antonyma spojená vztahem kontradiktorické opozice vyjadřují (z hlediska logiky) protikladné pojmy. Tato opozice je založena na přítomnosti nebo nepřítomnosti vlastnosti či znaku. Tvrzení, že tato opozice vytváří prostor mezi dvěma znaky, je nesprávné. Například synchronizovaný – nesynchronizovaný. Znak vyjadřuje pouze slovo synchronizovaný, zatímco nesynchronizovaný žádný znak nevyjadřuje; toto slovo popírá znak vyjádřený prvním členem opozice. Komplementární opozice se vytváří na základě kategorie, která se v logice nazývá relativita. Jestliže relativita předpokládá existenci opačného členu, vzniká komplementární antonymie; například pojem hermetičnosti jako by přitahoval pojem nehermetičnosti, avšak nepopírá jeho existenci – to je hlavní rozdíl mezi komplementární a kontradiktorickou antonymií. Nezbytným znakem komplementární antonymie je nevyhnutelnost druhého členu opozice (Tatarinov 2006: 17). Parafrázujeme-li vyjádřenou myšlenku, v případě komplementární antonymie jedna z opozit druhou nepopírá, na rozdíl od antonymie kontradiktorické.

Je třeba uvést, že při rozlišování a pojmenování probírané opozice se tento článek přiklání k postoji litevské jazykovědy a terminologie: pojmy kontradiktoričnosti a komplementarity nejsou stavěny proti sobě, nýbrž jsou považovány za vzájemně související; dvojice antonym se považují za spojené kontradiktorickou opozicí tehdy, když popřením jednoho členu dvojice vznikne druhý člen, který nejenže postrádá znak prvního členu, ale zároveň označuje znak opačný.

V empirickém materiálu převažují víceslovné medicínské termíny, jejichž antonymní přívlastek je nejčastěji vyjádřen odlišnými kořeny litevského původu. Lze tedy říci, že antonymii víceslovných medicínských termínů spojených kontradiktorickou opozicí určují antonymní vztahy mezi jejich přívlasteckými složkami. Tyto složky jsou obvykle vyjádřeny přídavnými jmény, nejčastěji vztahovými, např.: [vnější]⁵

⁵ Pro textové užití víceslovných termínů je typické, že v souvislém textu mohou být přívlastek nebo nadřazená složka vynechány. Zde i v dalších příkladech v článku jsou vynechané složky doplněny v hranatých závorkách.

176 Palmira Zemlevičiūtė Medicinos terminų antonimija Vidaus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)

píštěle – [vnitřní] píštěle VLK II 163, primární anémie – sekundární [anémie] VLK III 158–159, primární hypertrofie – sekundární hypertrofie VLK I 7, tlustý horní ret – tlustý dolní [ret] VLK III 46.

Jednou z typických opozic obecné slovní zásoby je protiklad slov nahoře – dole. Tento protiklad určuje také opozici přívlasteckých složek víceslovných medicínských termínů, jako jsou paralýza dolních [končetin] – paralýza horních končetin VLK V 169, horizontální disociace – vertikální disociace VLK IV 148, 149; opozici vytvářejí složky dolní – horní, horizontální – vertikální.

Často se stavějí proti sobě hybridní složky fyzický (fyzikální) a psychický (psychologický), např.: fyzická [astenie] – psychická astenie VLK III 99, fyzický [infantilismus] – psychický infantilismus VLK III 61. Opozici těchto složek lze zdůvodnit tím, že jedna z nich označuje vztah k tělu, tedy k tomu, co je hmatatelné, zatímco druhá naopak označuje vztah k psychice, tedy k tomu, co hmatatelné není.

Z klasifikace medicínských pojmů vychází antonymie přívlasteckých složek systolický < systola⁶ – diastolický < diastola⁷, atonický – spastický („křečový“). Odborná literatura rozděluje srdeční šelesty na funkční a organické, přičemž organické se dále dělí na systolické a diastolické; krevní tlak se rozděluje na arteriální a žilní a arteriální pak na systolický (nejvyšší, horní) a diastolický (nejnižší, dolní); zácpa se dělí na atonickou < atonie⁸ a spastickou < spasmus⁹. Na základě těchto informací lze tedy tvrdit, že antonymní dvojice tvoří termíny systolické [šelesty] – diastolické [šelesty] VLK III 448 / systolické šelesty – diastolické šelesty VLK V 143, systolický šelest – diastolický šelest VLK I 5; systolický krevní tlak – diastolický krevní tlak VLK IV 153 / systolický tlak – diastolický tlak I 154; atonické zácpy – spastické zácpy VLK II 153, 154.

Antonymie hybridních přívlasteckých složek v termínech periferní srdce – centrální srdce VLK I 54, onemocnění periferního srdce – onemocnění centrálního srdce VLK I 54 vychází z protikladného významu přídavných jmen periferního „nacházející se na okraji“ a centrálního „nacházející se ve středu“, která zde fungují jako příslušné složky.

⁶ Systola (ř. systolē – stažení, stlačení) „stahování srdečních předsíní a komor, při němž je krev přitékající do srdce vypuzována do aorty a plicní tepny“ TŽŽ 2007 1012.

⁷ Diastola (ř. diastolē – roztažení, rozšíření) „rozšíření srdečních předsíní a komor, při němž do srdce přitéká krev“ TŽŽ 2007 240.

⁸ Gr. atonia – suglebimas, nusilpimas (TŽŽ 2007: 121).

⁹ Gr. spasmos – traukulys (TŽŽ 2007: 1028).

Terminologija | 2023 | 30

177

Antonymní dvojice zvětšení příčného rozměru srdce – zvětšení podélného rozměru srdce VLK I 2: protikladnost druhových složek příčný – podélný je podmíněna antonymií slov obecné slovní zásoby příčný – dlouhý.

Druhové složky antonymních složených medicínských termínů jsou často vyjádřeny posesivními přídavnými jmény, např.: hypertrofie pravé komory – hypertrofie levé komory VLK I 7, umělá žloutenka – pravá žloutenka VLK III 313, VLK IV 114, levá síň – pravá síň VLK I 1, defekty tvrdého [patra] – defekty měkkého patra VLK II 111, jizvy tvrdého [patra] – jizvy měkkého patra VLK II 111, rakovina tenkého střeva – rakovina tlustého střeva VLK II 159, katar velkých průdušek – katar menších [průdušek] VLK II 25, katar tlustého střeva – katar tenkého střeva VLK II 106. Většina těchto příkladů ukazuje, že antonymie medicínských termínů v učebnici vychází z antonymie obecné slovní zásoby – dvojic slov tvrdý, tenký s opačným významem měkký, tlustý.

Vyznačují se takové antonymní termíny, jejichž druhovými složkami jsou přídavná jména červený a bílý, např. změny vzhledu červených [krvinek¹⁰] – změny vzhledu bílých krvinek¹¹vzhledu VLK III 449. Takové antonymy se v litevské terminologii označují také jako antonyma s terminologickým významem (Andriuškaitė 2001: 72), případně terminologická antonyma (Kvašytė 2005: 12), neboť jejich opozice vznikla přímo v terminologickém (v tomto případě lékařském) systému. Ačkoli v obecné slovní zásobě nejsou významy slov červený a bílý protikladné, v určitém kontextu jsou mezi těmito slovy možné opoziční vztahy, jinými slovy, uvedená přídavná jména jsou kontextovými antonymy (viz Erm anytė 1993: 78). Nabízí se tedy otázka, zda je opozice červeného – bílého považována za vzniklou v obecném jazyce, anebo jde o novou dvojici antonym vzniklou v systému lékařské terminologie. Mimochodem, nejednoznačně lze interpretovat i vztah přídavných jmen jako tvrdý – měkký, tenký – tlustý, která vystupují jako druhové složky, ke kontrární opozici. V obecné slovní zásobě by se měla považovat za spojená nikoli kontradiktorickou, nýbrž kontrární opozicí, avšak v anatomické nomenklatuře termíny tvrdé patro – měkké patro, tenké střevo – tlusté střevo nemají střední členy (mezotermíny). S takovými spornými případy se setkáváme i v terminologii jiných oborů, například literární vědy (podrobněji viz Mitkevičienė 2006: 139–140).

10 Červené krvinky neboli erytrocyty nemají jádro (Stropus, Tamašauskas, Paužienė 2005: 47–48).

11 Bílé krvinky neboli leukocyty mají jádro (Stropus, Tamašauskas, Paužienė 2005: 47–48).

178

Palmira Zemlevičiūtė

Medicinos terminų antonimija

Vidaus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)

V učebnici jsou druhové složky antonymních složených medicínských termínů vyjádřeny příčestími méně často: vpáčený hrudník – vystouplý hrudník VLK II 1, [vpáčené] oči – vypouklé [oči] VLK III 443, vrozená [odolnost ledvin] – získaná [odolnost ledvin] VLK III 266, vrozená mitr[ální] stenóza – získaná mitr[ální] stenóza VLK I 16, „visící srdce ve tvaru kapky“ – pokleslé srdce VLK I 58, dědičná [slabost ledvin] – získaná slabost ledvin VLK III 271.

Vzácně nebo ojediněle se jako uvedené složky uplatňují jednoduchá a odvozená přídavná jména (velké průdušky – malé průdušky VLK II 38, 41; hrudní typ dýchání – břišní typ dýchání VLK II 2), příslovce (krvácení navenek – krvácení dovnitř VLK I 45) či předložková konstrukce (zakřivení páteře [dopředu] – zakřivení páteře [dozadu] VLK I 1).

Termíny jako nízká teplota – vysoká teplota KVL 30, vysoká [postava] – nízká [postava] VLK III 443 znovu jasně dokládají vliv antonymie obecné slovní zásoby na terminologickou (lékařskou) antonymii – dvojice vysoký – nízký patří k typickým lexikálním protikladům (srov. Erm anytė 1984: 44–45; 1995: 21–22, 29; 2008: 16, 31, 34, 41, 44–47, 76, 85–87).

Probrané příklady ukazují, že druhové složky stavěné do protikladu z hlediska tvaru jsou vyjádřeny přídavnými jmény téhož typu, tj. jednoduché přídavné jméno stojí proti jednoduchému, posesivní proti posesivnímu apod.; jinými slovy, antonyma jsou formálně souměrná. Někdy se však druhové složky v tomto ohledu liší. Například antonymní vztahy se utvářejí mezi přídavnými jmény vyjádřenými posesivním a relačním přídavným jménem (úplný [infantilismus] – částečný [infantilismus] VLK III 61), jednoduchým a relačním přídavným jménem (kyselá reakce – zásaditá reakce VLK III 241, kyselá moč – zásaditá (neutrální) moč VLK III 196, úplné [dráždění vagové soustavy] – částečné [dráždění vagové soustavy] VLK III 62).

Samostatnou dvojici antonymních složených medicínských termínů s antonymními rodovými složkami tvoří pleurální exsudát¹² – [pleurální] transsudát¹³ VLK II 14. Protiklad mezi exsudátem a transsudátem je zřejmý pouze v systému lékařských termínů.

Většina uvedených příkladů dokládá, že v učebnici se vyskytují dvojice přídavných jmen (méně často příčestí) spojené antonymními vztahy, které slouží jako druhové složky více než jednoho antonymního složeného medicínského termínu (viz tabulka 1).

¹²Exsudát je tělesná tekutina obsahující zánětlivou složku (viz https://www.ligos.lt/lt/laboratoriniai-tyrimai/punktatai-transudatai-ir-eksudatai/636/).

¹³Transsudát je tělesná tekutina, která neobsahuje zánětlivou složku (viz https://www.ligos.lt/lt/laboratoriniai-tyrimai/punktatai-transudatai-ir-eksudatai/636/).

Terminologija | 2023 | 30

179

Tabulka 1. Determinující složky antonymie složených lékařských termínů

ANTONYMNÍ SLOŽKY

ANTONYMNÍ LÉKAŘSKÉ TERMÍNY

velký – malý

velká játra – malá játra VLK III 325 velká bílá neboli máslovitá ledvina – malá bílá neboli skvrnitá ledvina VLK III 265 velké množství zakalené moči – malé množství světlé moči VLK III 257 zvětšení jater – zmenšení jater VLK III 298 Lenneckova cirhóza s velkými játry – Lenneckova cirhóza [s malými játry] VLK III 299 nízká horečka – vysoká horečka VLK II 60 malé množství moči – velké množství moči VLK III 12 malé zakřivení – velké zakřivení VLK II 88 zvýšení tlaku – snížení tlaku VLK III 389

vlhký – suchý

vlhká [kůže] – suchá [kůže] VLK III 443 / suchá kůže – vlhká kůže VLK V 26 vlhký [jazyk] – suchý [jazyk] VLK III 450 suchá [sliznice] – vlhká [sliznice] VLK III 450 suché [místo narození pacienta] – vlhké [místo narození pacienta] VLK III 436 suchá gangréna – vlhká gangréna VLK I 50 suchá bronchitida – vlhká bronchitida VLK II 25 suchá perikarditida – vlhká perikarditida VLK I 39 suché chrůpky – vlhké chrůpky VLK II 8, VLK III 445, VLK V 67

lehký – těžký

lehká forma spály – těžká [forma spály] VLK V 162 lehké onemocnění – těžké onemocnění VLK V 20 lehké záchvaty – těžké záchvaty VLK I 61 lehké formy cholery – těžké [formy cholery] VLK V 98 těžké [akutní infekce] – lehké [akutní infekce] VLK III 206 těžké formy angíny – lehké [formy angíny] VLK III 269 těžké případy – lehké případy VLK II 30 těžký případ – lehký případ VLK III 268

180

Palmira Zemlevičiūtė

Medicinos terminų antonimija Vid aus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)

ANTONYMNÍ SLOŽKY

ANTONYMNÍ LÉKAŘSKÉ TERMÍNY

dobrý – špatný

dobrý sympathicus’as – špatný sympathicus’as VLK III 64 dobré pohlavní orgány – špatné pohlavní orgány VLK III 64 nezhoubné nádory – zhoubné nádory VLK II 160, 186 zlepšení kompenzace – zhoršení kompenzace VLK I 27 zhoršení příznaků – zlepšení [příznaků] VLK II 141

pravý – levý

rozšíření pravé síně – rozšíření levé síně VLK I 2 stahy pravé srdeční komory – stahy levé srdeční komory VLK IV 148 vada levého srdce (aorty) – vada pravého srdce (aorty) VLK I 24)

vrozený – získaný

vrozená [slabost krvetvorných orgánů] – získaná slabost krvetvorných orgánů VLK III 167–168 vrozená slabost pojivových tkání – získaná slabost pojivových tkání VLK I 49 vrozené vady – získané vady VLK I 24

tenký – tlustý

tenký [krk] – tlustý [krk] VLK III 48 roztažení tenkého [střeva plyny] – roztažení tlustého střeva plyny VLK II 149 rakovina tenkého střeva – rakovina tlustého střeva VLK II 159 onemocnění tlustého střeva – onemocnění tenkého střeva VLK II 145

vysoký – nízký

vysoké [místo narození pacienta] – nízké [místo narození pacienta] VLK III 436 vysoká teplota – nízká teplota VLK III 194 vysoký [vzrůst] – nízký [vzrůst] VLK III 443 nízké tóny – vysoké tóny VLK II 4

fyzický – psychický

fyzická [slabost] – psychická slabost VLK III 79 fyzická [nevolnost] – psychická nevolnost VLK III 306

pravý – nepravý

záchvaty nepravé anginy pectoris – záchvaty pravé anginy pectoris VLK I 60, 62 „nepravá leukemie“ VLK III 156–157 – pravá leukemie VLK III 156–157 pravá [pulsace krčních žil] – nepravá [pulsace krčních žil] VLK III 449 pravá angina pectoris – nepravá angina pectoris VLK I 62, 64

Terminologija | 2023 | 30

181

ANTONYMNÍ ČLENY

ANTONYMNÍ LÉKAŘSKÉ TERMÍNY

červený – bílý

červený [obličej] – bledý [obličej] VLK III 43 změny červené [krve] (anémie) – změny bílé krve (leukémie) VLK III 118 změny vzhledu červených [krvinek] – změny vzhledu bílých krvinek VLK III 449 zblednutí obličeje – zčervenání obličeje VLK III 16

silný – slabý

síla organismu – slabost organismu VLK III 10 silná konstituce – slabá konstituce VLK III 38

tvrdý – měkký

defekty tvrdého [patra] – defekty měkkého patra VLK II 111 jizvy tvrdého [patra] – jizvy měkkého patra VLK II 111 tvrdé [tepny] – měkké [tepny] VLK III 449

řídký – hustý

řídké [bahenní koupele] – husté bahenní koupele VLK III 390 hustá [moč] – řídká [moč] VLK III 440 husté [sputum] – řídké [sputum] VLK III 441

Jak je patrné, kontradiktorický protiklad obvykle spojuje složené lékařské termíny, jejichž antonymie je, jak již bylo řečeno, určena jednotlivými (druhovými nebo rodovými) členy.

Antonymní lékařské termíny spojené kontrární opozicí

Kontrární opozici¹⁴ vyjadřují krajní členy symetricky uspořádané množiny, mezi nimiž se nachází prostřední (mezilehlý) člen¹⁵, někdy jich však může být i několik. Tento typ opozice se také nazývá kontrastní opozicí (Černenko 2010: 185). Krajní členy¹⁶ se nacházejí vpředu a vzadu, počínaje od středu (Ermanytė 2008: 23), tj. jsou od sebe vzdálené. Takové členy jsou silnými antonymy, zatímco sousední členy¹⁷ spolu nesousedí, tj. jsou slabé (Rakhimova 2022: 310).

Termíny vyjadřující tuto opozici označují krajní (hraniční) pojmy terminologického pole (Andriuškaitė 2001: 69; Mitkevičienė 2006: 140; Paura 2010: 110). Někteří autoři tvrdí, že ačkoli jsou tato antonyma zjevně

14 Ši priešybė dar vadinama gradualine (Škel 2021: 266).

15 Šis narys dar vadinamas mezonomu (Šestakova 2017: 252), loginiu centru (Rakhimova 2022: 310), neutraliu nariu (Šumailova 2014: 142).

16 Dar vadinami išoriniais nariais (Škel 2021: 266).

17 Dar vadinami viduriniais nariais (Škel 2021: 266).

182

Palmira Zemlevičiūtė

Medicinos terminų antonimija Vidaus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)

protikladná, jejich významy však neumožňují jednoznačně tvrdit, že jedno z nich podmiňuje druhé; zároveň se mezi nimi (antonýmními póly) přesto předpokládá alespoň jeden neutrální (mezilehlý) člen (Šumailova 2014: 142).

V analyzovaném materiálu se vyskytlo jen několik dvojic jednoslovných antonymních termínů vyjadřujících kontrární (stejně jako kontradiktorickou) opozici, např.: vlhkost – suchost VLK II 101, zlepšení – zhoršení VLK III 22, hubnutí – obezita VLK III 12–13, chlad – horko VLK III 30, průjem – zácpa¹⁸ VLK III 29, VLK IV 21, VLK II 148.

Je zajímavé si povšimnout, že tatáž adjektiva fungující jako druhové členy složených lékařských termínů nebo jejich odvozeniny mohou být spojena různými typy opozice. To platí pro již probíraná adjektiva červený a bílý (viz s. 178). U jednoslovných termínů zblednutí – zčervenání VLK III 34 a složených termínů červený [obličej] – bledý [obličej] VLK III 43, zblednutí obličeje – zčervenání obličeje VLK III 16, je u členů charakteristická kontrárnost, neboť se předpokládá prostřední člen.

V učebnici převažují složené lékařské termíny, jejichž antonymie je rovněž založena na antonymních vztazích mezi příbuznými nebo druhovými (nejčastěji litevského původu) členy. Bylo zjištěno, že antonymní jsou odvozená podstatná jména s příponami -imas a -umas, s nimiž se tvoří po několika (obvykle dvou) příbuzných termínech, např.: rozšíření tepny – stažení tepny VLK IV 143 a rozšíření plic – [plicní] stažení VLK II 35, zvětšení jater – zmenšení jater VLK III 298 a zvýšení tlaku – snížení tlaku VLK III 389, začátek třesavky – [třesavky] konec VLK III 126 a začátek nemoci – konec nemoci VLK V 50, 173, zlepšení kompenzace – zhoršení kompenzace VLK I 27 a zhoršení příznaků – zlepšení [příznaků] VLK II 141. Některé příbuzné členy, např. rozšíření, zmenšení, stažení, jsou v antonymním vztahu k jiným podstatným jménům, např.: snížení hladiny cukru v krvi – nadbytek cukru [v krvi] VLK III 107, rozšíření cév – zúžení cév VLK IV 10, roztažení střeva – [střevní] stažení VLK II 89.

Nejvíce bylo nalezeno složených lékařských termínů spojených antonymními vztahy, jejichž druhové členy vyjádřené prostými adjektivy jsou antonymní

18 Je třeba uvést, že se vyskytují případy, kdy má jeden z členů antonymní dvojice synonyma, např.: průjem – zácpa / zadržování stolice / ztvrdnutí stolice, zpomalení pulzu – zrychlení pulzu / zrychlení, uzavřený pneumotorax – otevřený pneumotorax. Synonymie antonymních termínů byla zaznamenána a probírána i v některých již zmíněných pracích (viz Mitkevičienė 2006 aj.), tento jev však v tomto článku není podrobněji zkoumán.

Terminologija | 2023 | 30

183

složkami, např.: široký [hrudník] – úzký [hrudník] VLK III 444, jemné [chrůpky] – hrubé [chrůpky] VLK III 445 ‖ hrubé chrůpky – jemné chrůpky VLK II 8, silné [kosti] – štíhlé [kosti] VLK III 443, tmavá [moč] – světlá [moč] VLK III 440, krátký krk – dlouhý krk VLK III 31–32. Za zmínku stojí ještě jedna dvojice přídavných jmen, pro niž je charakteristická jak kontradikčnost (viz s. 178), tak kontrárnost, – tvrdé [tepny] – měkké [tepny] VLK III 449.

V učebnici se vyskytují případy, kdy dvojice antonymních druhových složek tvoří vedlejší významy víceznačných přídavných jmen, která v nich vystupují, nebo základní význam jednoho členu dvojice a vedlejší význam druhého, např.: vysoká¹⁹ koncentrace – nízká koncentrace VLK III 386, [tlumený]²⁰ zvuk – jasný²¹ zvuk VLK II 9, tupá²² [bolest] – ostrá [bolest] VLK III 442, vysoký²³ tlak – nízký²⁴ tlak VLK IV 155, čirý²⁵ (průhledná) [moč] – kalná [moč] VLK III 440, nízký krevní tlak – vysoký krevní tlak VLK IV 145. Taková antonyma je třeba považovat za částečná (viz k nim Erm anytė 2008: 84).

Pozornost upoutávají dvojice antonymních přídavných jmen, méně často příčestí, které vystupují jako druhové složky více než jednoho složeného lékařského termínu, např.: dobrá chuť k jídlu – špatná chuť k jídlu VLK II 139, 141 / dobrá dřeň – špatná dřeň VLK III 64, povrchový tlak – hluboký tlak VLK IV 23 / povrchový [otok žláz] – hluboký otok žláz VLK III 147 / povrchové [trhliny konečníku] – hluboké [trhliny konečníku] VLK II 162, oslabený hlasový fremitus – zesílený [hlasový fremitus] VLK II 61 / zesílené [dechové exkurze] – oslabené [dechové exkurze] VLK III 444. Jinými slovy, ve zkoumaném prameni byly zjištěny opakující se antonymní druhové složky, které vytvářejí antonymii složených lékařských termínů (viz tabulka 1).

Méně časté jsou složené lékařské termíny s antonymními druhovými složkami vyjádřenými relačními přídavnými jmény (částečné srůsty osrdečníku – úplné srůsty osrdečníku

¹⁹ Viz aukštas 4. „velký“ LKŽe.

²⁰ Viz 3 bukas 4. „dutý“ LKŽe.

²¹ Viz aiškus 4. „dobře slyšitelný, zvučný, hlasitý“ LKŽe.

²² Viz 3 bukas 1. „slabý“ (o bolesti) LKŽe.

²³ Viz didelis „významný počtem, množstvím, hojný, četný“ LKŽe.

²⁴ Viz 2 žemas 4. „který má malé množství, sílu, teplotu, vzdálenost apod.“ LKŽe.

²⁵ Viz giedras 2. „čirý“ LKŽe.

184

Palmira Zemlevičiūtė

Medicinos terminų antonimija Vidaus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)

srůsty VLK I 39, zevní [krvácení] – vnitřní krvácení VLK III 42), zájmennými (teplé koupě – studené koupě VLK III 393–394, malé zakřivení – velké zakřivení VLK II 88, suchý perikarditida – vlhký perikarditida VLK I 39), odvozenými (časné období syfilidy – pozdní [období syfilidy] VLK III 259) přídavnými jmény. Podle údajů Akademického Slovníku litevského jazyka fungují v medicíně přídavná jména spojená protikladnými vztahy benigní – maligní, která vystupují jako rozlišující členy složených termínů benigní novotvary – maligní novotvary VLK II 160, 186 / benigní novotvar – maligní [novotvar] VLK III 240; vedle nich se uvádí označení med.

Vzácné jsou případy, kdy rozlišující členy určující antonymii složených lékařských termínů jsou vyjádřeny příčestími, např.: odstávající uši – přirostlé uši VLK III 58, poloha vleže – poloha vsedě VLK IV 141, negativní [tlak] – pozitivní [tlak] VLK II 58.

V ojedinělých případech se protiklad vytváří předložkami s polárními významy bez a s, např. sympatikotonie se strumou – [sympatikotonie] bez strumy VLK III 96.

Mezi rozlišujícími členy antonymních lékařských termínů spojených kontrárním (stejně jako kontradiktorickým) protikladem jsou i takové, které nejsou ve svém vyjádření sladěné, např.: nový záchvat – starý [záchvat] VLK V 180, trvalá [ledvinná rezistence] – dočasná ledvinná rezistence VLK III 266, stálá bolest – přechodná [bolest] VLK III 442, první záchvat – poslední záchvat VLK V 79–80. Je to přirozená vlastnost textu, neboť jeho autor si může svobodně vybírat, které podoby termínů bude používat. Nelze vyloučit ani možnost, že jsou použity termíny s různým vyjádřením. Obecně řečeno, ve věcném textu se podle mého názoru více dbá na obsah než na formu. Dalším faktorem, který může určovat daný způsob vyjádření, je absence termínů nebo jejich neustálenost.

Antonymní lékařské termíny spojené vektorovou opozicí

Antonymní termíny tohoto typu označují různé směrové protiklady. Členy souvisejících dvojic spojuje vektorovým protikladem obecný význam pohybu opačnými směry (Ermanytė 2008: 46); pojmenovávají protisměrný²⁶

Je třeba upozornit na to, že E. Jakaitienė označuje za členy spojené vektorovým protikladem pouze ty členy, které pojmenovávají děje či procesy probíhající opačným směrem (viz Jakaitienė 2009: 134), zatímco podle I. Ermanytė lze za členy spojené vektorovým protikladem označit nejen slova pojmenovávající děje opačného směru, ale i slova označující různé směry a vlastnosti. Například badatelka považuje za vektorová antonyma dvojice jako kairė – dešinė, čia – ten (viz Ermanytė 1995: 9). S tímto názorem by však bylo obtížné souhlasit, neboť uvedenými dvojicemi slov se vyjadřuje nikoli směr, ale poloha v prostoru. Článek tedy vychází z pojetí vektorových antonym E. Jakaitienė.²⁶

Terminologija | 2023 | 30

185

veiksmus ar vyksmus (Jakaitienė 2009: 134). Tiriamajame šaltinyje kalbama priešybė susijusių antoniminių medicinos terminų reta. Dažniausiai ši priešybė kuriama leksiniu būdu, priešinant daugiausia lietuviškos kilmės sudėtinių medicinos terminų skirtingų šaknų giminiinius dėmenis, reiškiančius veiksmų pavadinimus, kuriais paprastai eina priesagos -imas vediniai, pvz., temperatūros kritimas – temperatūros pakilimas VLK IV 53, 54, VLK V 186 / temperatūros pakilimas – temperatūros kritimas VLK II 56, nors pasitaiko ir vektorinės priešybės santykiu susijusių vientisinių terminų, pvz., išsikišimas – įdubimas VLK II 88. Kai kurie giminiiniai dėmenys sudaro antonimines poras su skirtingais terminais, kuriuos sieja sinoniminiai santykiai²⁷, pvz.: dalini atsikėlimai – dalini [įsitraukimai] VLK II 1 ir krūtinės ląstos atsikišimas – krūtinės ląstos įdubimas VLK II 1, kraujagyslių išsiplėtimas – kraujagyslių [susitraukimas] VLK III 49 ir vyziukų susiaurėjimas – vyziukų išsiplėtimas VLK III 46, VLK IV 9. LKŽe iliustracinių sakinių duomenimis, paprastai susitraukia raumenys, kraujagyslės, o susiaurėja akies vyzdys. Taigi, galima teigti, kad pastarųjų terminų porų antonimija būsianti nulemta bendrosios leksikos antonimijos.

Někteří terminologové tvrdí, že vektorovou opozici dále zesilují takzvané předpony s polárními významy (viz Panko, Kočan, Maciuk 1994: 163). Takové tvrzení by potvrzovala dvojice antonymních termínů z učebnice vzestup krevního tlaku – pokles krevního tlaku VLK I 48, takové případy však v učebnici nejsou časté. V tomto případě sloveso odvozené předponou pa-, od něhož je utvořeno podstatné jméno fungující jako rodový člen prvního členu antonymní dvojice, vyjadřuje směr zdola nahoru, zatímco sloveso odvozené předponou nu-, od něhož je utvořeno podstatné jméno fungující jako rodový člen druhého členu antonymní dvojice, vyjadřuje směr shora dolů.

KOŘENOVĚ PŘÍBUZNÉ ANTONYMNÍ LÉKAŘSKÉ TERMÍNY

Opačný význam antonymických termínů probíraných v předchozí kapitole spočívá v různých kořenech. V učebnici se vyskytují také antonyma se stejným kořenem, jimž opačný význam dodávají slovotvorné prostředky. V lingvistické a terminologické literatuře se antonyma se stejným kořenem, jimž opačný význam dodávají slovotvorné prostředky, nazývají slovotvornými (Gaivenis,

27 Tokias paradigmas I. Erm anytė yra vadinusi lygiagrečiaisiais lizdais (Ermanytė 2008: 84).

186

Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminų antonimija Vidaus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)

Keinys 1990: 20; Andriuškaitė 2001: 70; Kvašytė 2005: 10; Mitkevičienė 2006: 136; Jakaitienė 2009: 137), bendrašakniais (Mitkevičienė 2006: 136; LKE 2008: 27) antonimais. Antonimiškumui realizuoti pasitelkiamos darybos priemonės dažniausiai yra priešdėliai. Produktyviausias iš jų yra priešdėlis ne-, su kuriuo išvesti dariniai kaip tik ir žymi pagrindiniu žodžiu pasakyto daikto priešybę (LKG I 1965: 428). Irenos Ermanytės pastebėjimu, leksiniai vienetai su neiginiu kiekvienu atveju turi kontradikcinę prasmę (Ermanytė 2008: 32). Antoniminės poros sudaromos minėtąjį neigiamos reikšmės priešdėlį prijungiant prie vieno iš tos poros narių. Taigi, priešdėlį ne- turintis neigiamos semantikos narys perteikia dalyko, įvardijamo kitu, t. y. teigiamos semantikos, nariu, nebuvimą, dėl to atsiranda priešpriešos santykis (Boguš 2015: 15; plg. Panko, Kočan, Maciuk 1994: 163–164).

Uvedená předpona se vyznačuje mimořádnou aktivitou při vytváření antonymních vztahů i v terminologii Vadovėlia. Jak ukazuje empirický materiál, tyto vztahy nejsou typické pro jednoslovné lékařské termíny se stejným kořenem – vyskytly se pouze dvě antonymní dvojice; jedna z nich je tvořena členy se společným domácím kořenem, k jednomu z nichž byla připojena předpona ne-: zánětlivé exsudáty – nezánětlivé [exsudáty] VLK II 65, zatímco druhá – členy se společným kořenem cizího původu, k jednomu z nichž byla připojena mezinárodní předpona anti-, která vyjadřuje protikladnost vůči něčemu (TŽŽ 2007: 86): toxiny – antitoxiny VLK V 6.

Antonymní vztahy spojují z velké části víceslovné lékařské termíny, jejichž druhové členy se liší předponou ne-. Antonymní dvojice se obvykle tvoří mezi druhovými členy se stejným litevským kořenem, např.: hluboké vředy – mělké vředy VLK V 102–103, [neúplné] píštěle – úplné píštěle VLK II 163, neznělé chrůpky – znělé chrůpky VLK II 15–16, VLK III 445, neznělé [chrůpky] – znělé [chrůpky] VLK II 48, pravá [pulsace krčních žil] – nepravá [pulsace krčních žil] VLK III 449, pravá angina pectoris – nepravá angina pectoris VLK I 62, 64, záchvaty nepravé anginy pectoris – záchvaty pravé anginy pectoris VLK I 60, 62.

Je třeba poznamenat, že ne vždy lze s jistotou tvrdit, že jde o antonyma, jinými slovy, někdy lze pozorovat kolizi mezi antonymií a prostou negací, např.: vysoká [teplota] – ne vysoká [teplota] VLK V 51, mírné bolesti – výrazné bolesti VLK III 250, zdravé ledviny – nezdravé ledviny VLK III 276, klidný [výraz tváře] – neklidný [výraz tváře] VLK III 443. Uvažujme například druhové členy již zmíněné dvojice termínů

Terminologija | 2023 | 30

187

zánět a nezánět. Zánět označuje pojem, a je tedy termínem. Označuje však pojem také nezánět? Pokud druhý výraz pouze prostě popírá pojem označovaný výrazem zánět, jde tedy o falešné antonymum (kvaziantonymum). Totéž platí pro dvojice vysoká – ne vysoká teplota, hluboké – mělké vředy, výrazné – mírné bolesti. Takové dvojice termínů lze považovat také za pracovní antonyma vzniklá v lékařském diskurzu.

Několik antonymních dvojic se tvoří také mezi druhovými členy s kořenem cizího původu; i zde převládá antonymie druhových členů dvouslovných složených termínů, např.: formální [elementy] – neformální elementy VLK II 60, konsonující chrůpky – nekonsonující [chrůpky] VLK II 9, leukemické nádory – neleukemické nádory VLK II 159, neorganické extrasystoly – organické extrasystoly VLK I 58, netoxický adenom – toxický adenom VLK III 97, syfilitická aneurysmata – nesyfilitická aneurysmata VLK I 45, organická insuficience trikuspidální chlopně – neorganická insuficience trikuspidální chlopně VLK I 17.

Antonymní opozice mohou být vyjádřeny také pomocí různých předpon (Černenko 2010: 184), například į- a iš-: hloubka nádechu – hloubka výdechu VLK II 61, síla nádechu – síla výdechu VLK III 445, prodloužený nádech – prodloužený výdech VLK II 74, 75.

Vyskytlo se několik složených termínů (jednoslovných i víceslovných se složenými členy), které zaujímají mezilehlé postavení mezi antonymy se stejným kořenem a antonymy s různými kořeny (viz Mitkevičienė 2006: 142; srov. také Andriuškaitė 2001: 72). Antonymní dvojice tvoří odvozeniny s příponou -ystė, jejichž základovými slovy jsou složeniny aukštažiūris a žemažiūris a tolregis a trumparegis, např.: augštažiūrystė²⁸ (dalekozrakost) – žemažiūrystė²⁹ (krátkozrakost) VLK III 454, krátkozrakost – dalekozrakost VLK III 442. Vyskytlo se několik složených termínů cizího původu, jejichž první složky mají antonymní významy, např.: tachykardija³⁰ – bradykardija³¹ VLK I 57, hipoglikemija³² – hiperglikemi-

²⁸ Podle údajů LKŽe má aukštai významový odstín „daleko“, zatímco žemas znamená „krátký“.

²⁹ Viz poznámku pod čarou 30.

³⁰ Tachykardie (řec. tachys – rychlý + kardia – srdce) „zrychlený srdeční tep (více než 100 tepů za minutu)“ (viz https://www.vle.lt/straipsnis/tachikardija/).

³¹ Bradykardie (řec. bradys – pomalý + kardia – srdce) „pomalý srdeční tep (méně než 60 srdečních stahů za minutu)“ (viz https://www.vle.lt/straipsnis/bradikardija/).

³² Hypoglykémie (řec. hypo – pod (předpona označující polohu pod něčím, snížení či redukci oproti normě) + glikemija) „snížení hladiny glukózy v krvi“ (viz https://www.vle.lt/straipsnis/hipoglikemija/).

188

Palmira Zemlevičiūtė

Medicinos terminų antonimija Vidaus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)

jí³³ VLK III 107. U složených termínů, jako jsou nedostatečnost dvojcípé chlopně – nedostatečnost trojcípé chlopně VLK I 15, 17, nedostatečnost trojcípého ústí – nedostatečnost dvojcípého ústí VLK I 17, je antonymie dána přídavnými jmény dvojcípý – trojcípý, jejichž protikladnost nevyplývá z obecného jazyka, jak se lze domnívat například u přídavných jmen vystupujících jako druhové komponenty složených termínů jednokomorový echinokok – vícekomorový echinokok VLK III 322–323 jednokomorový – vícekomorový, nýbrž z klasifikace lékařských pojmů.

Samostatně je třeba zmínit takové antonymické dvojice, v nichž vztah protikladu vytváří mezinárodní prvek pseudo-, který vyjadřuje nejistotu. U jednoho z členů dvojice je k druhovému komponentu, kořeni cizího původu, připojen uvedený prvek: difterická [Hoffmannova tyčinka] – pseudodifterická Hoffmannova tyčinka VLK V 166. Druhá dvojice je zajímavější tím, že se skládá z členů odlišné struktury, tj. jednoslovného a dvouslovného složeného termínu: „pseudoleukémie“ – pravá leukémie VLK III 156–157. První člen této dvojice má také synonymum „nepravá leukémie“ VLK III 156–157.

Byly nalezeny i další druhové komponenty s mezinárodními prvky opačného významu. Antonymické vztahy vytvářejí exo-, označující souvislost s vnějškem (TŽŽ 2007: 275), a endo-, vyjadřující přítomnost uvnitř (TŽŽ 2007: 296), např.: exogenního [původu jedy] – jedy endogenního původu VLK III 161, endogenní původ – exogenní původ VLK II 160, hyper-, označující překročení normy (TŽŽ 2007: 430), a hypo-, vyjadřující „pod, níže, méně než norma“ (TŽŽ 2007: 433), např. hyperchromická anémie – hypochromická [anémie] VLK III 159.

ZÁVĚRY

V pětidílné Příručce kliniky vnitřních chorob (1928–1930) lékaře-terapeuta meziválečné Litvy K. Buinevičiuse antonymické dvojice lékařských termínů nejčastěji fungují v téže větě, tedy v regulárním⁽³⁴⁾, a někdy i v neregulárním kontextu (omezeném na tutéž nebo blízkou stranu). Jejich rozborem bylo zjištěno, že antonymie jako jedna ze sémantických kategorií je vlastní meziválečné medicíně, kterou také

³³ Hyperglykémie (ř. hyper – nad, za (první část složených slov označující překročení normy) + ř. glȳkys – sladký + haima – krev) „zvýšení množství glukózy v krvi“ (viz https://www.vle.lt/straipsnis/hiperglikemija/).

³⁴ Regulární kontext je takový kontext, v němž jsou oba antonymy užity v jedné nebo sousedních větách (Ermantytė 1995: 11; 2008: 73).

Terminologija | 2023 | 30

189

kterou reprezentuje zkoumaná Příručka, ve své terminologii. To potvrzuje myšlenku vyslovenou ve druhé polovině 20. století, že daný jev je přinejmenším stejně vlastní termínům (v tomto případě lékařským) jako slovům obecného jazyka.

V terminologii Příručky se antonymie nejčastěji projevuje lexikálně, méně často slovotvorně. Tyto způsoby předpokládají dvě strukturní skupiny – antonyma s různým kořenem a antonyma se společným kořenem. Antonyma s různým kořenem se vyznačují třemi typy protikladů – kontradiktorickým, kontrárním a vektorovým –, zatímco antonyma se společným kořenem jsou spojena vztahy kontradiktorického protikladu. U těchto antonym vyjadřuje opačný význam předpona ne– – nejproduktivnější slovotvorný prostředek, ačkoli se vyskytují i ojedinělé případy jiného vyjádření (předpony opačného významu į- a iš- a mezinárodní prvky endo- a exo-, hyper- a hypo-).

Nejcharakterističtější je antonymie složených lékařských termínů, která vychází z antonymie druhových komponentů spojených výše uvedenými typy protikladů; ty jsou nejčastěji litevského původu a vyjadřují se převážně přídavnými jmény (základními, vztahovými a pronominálními), podstatně méně často příčestími. Antonymie uvedených termínů méně často vychází také z antonymie rodových komponentů, rovněž převážně litevského původu, nejčastěji vyjádřených podstatnými jmény s příponou -imas. Více než jeden složený lékařský termín vzniká pomocí každého z těchto prostředků.

Bylo zjištěno, že antonymie složených lékařských termínů je nejčastěji dána antonymií druhových komponentů vyjádřených slovy obecné slovní zásoby (např.: velký – malý, vlhký – suchý, lehký – těžký, dobrý – špatný). Lze tedy tvrdit, že antonymie terminologie Příručky z velké části vychází z antonymie obecné slovní zásoby, neboť dvojice antonym, jejichž protiklad vzniká a je zřejmý pouze v terminologii dané oblasti a vyplývá z klasifikace lékařských pojmů, jsou vzácné (např. systolický šelest – diastolický šelest).

Za charakteristické rysy antonymie lékařských termínů v Příručce lze považovat to, že složky složených termínů spojené antonymickými vztahy nemají vždy vzájemně sourodou formu a že se vyskytují i případy částečné antonymie.

Někdy je obtížné určit, zda je protikladnost dvojice lékařských termínů antonymií, nebo pouze prostou negací, kterou vyvolává sám text. Tato kolize tedy umožňuje existenci kvazianonym a pracovních (vzniklých v textovém diskurzu) antonym.

190

Palmira Zemlevičiūtė

Medicinos terminų antonimija

Vidaus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)

ŠALTINIAI

VLK I–V – Vidaus ligų klinikos vadovėlis 1: Širdies ir kraujagyslių ligos, Kazimieras Buinevičius, Kaunas: Lietuvos Universiteto Medicinos fakultetas, 1928.

Vidaus ligų klinikos vadovėlis 2: Kvėpavimo ir virškinimo organų ligos, Kazimieras Buinevičius, Kaunas: Lietuvos Universiteto Medicinos fakultetas, 1928.

Vidaus ligų klinikos vadovėlis 3: Klinikinio tyrinėjimo metodika. Patologiškos konstitucijos. Apykaitos ir vidujinės sekrecijos ligos. Kraujo ir kraujo gaminamųjų organų ligos. Inkstų ir šlapimo takų, kepenų, blužnies ligos. Teraputinė technika. Ligonių slaugymas. Dietetika. Klimato ir balneoterapija. Farmakoterapija, Kazimieras Buinevičius, Kaunas: Švietimo Ministerijos Knygų Leidimo Komisija, 1929.

Vidaus ligų klinikos vadovėlis 4: Intoksikacijos. Traumatizacijos. Simuliacijos. Allerginės ligos, Kazimieras Buinevičius, Kaunas: Švietimo Ministerijos Knygų Leidimo Komisija, 1930.

Vidaus ligų klinikos vadovėlis 5: Infekcinės ligos, Kazimieras Buinevičius, Kaunas: Lietuvos Universiteto Medicinos fakultetas, 1930.

LITERATŪRA

Amsili Pascal 2003: L’antonymie en terminologie: quelques remarques. – Conférence TIA-2003, Strasbourg, 31 mars et 1 avril 2003. Prieiga internete: https://hal.science/hal-00009275/document.

Andriuškaitė Ramunė 2001: J. Balčikonio kalbotyros terminų antonimai. – Terminologija 8, 65–75.

[Bagana Žerom, Veličkova Svetlana 2012: Antonimija v medicinskoj terminologii (na materiale nemeckogo jazyka). – Naučnaja mysl Kavkaza 2, 180–182] Багана Жером, Величкова Светлана 2012: Антонимия в медицинской терминологии (на материале немецкого языка). – Научная мысль Кавказа 2, 180–182.

[Barvickaja Galina 2014: Antonimičeskije otnošenija v ukrainskoj terminosisteme učიოta i audita. – Naučnyj potencial 1(14), 16–20] Барвицкая Галина 2014: Антонимические отношения в украинской терминосистеме учета и аудита. – Научный потенциал 1(14), 16–20.

[Bilalova Dina 2022: Antonimija techničeskoj terminologii raznostrukturnych jazykov. – Globalnyj naučnyj potencial 8(137), 179–181] Билалова Дина 2022: Антонимия технической терминологии разноструктурных языков. – Глобальный научный потенциал 8(137), 179–181.

[Boguš Oksana 2015: Antonimični vidnošenia v ukrainskij astronomični terminologii kincia XIX – peršoi tretini XX stoli. – Baltijskij gumanitarnyj žurnal 1(10), 14–16] Богуш Оксана 2015: Антонімічні відношення в українській астрономічній термінології кінця XIX – першої третини XX столі. – Балтийский гуманитарный журнал 1(10), 14–16.

[Černenko Irina 2010: Antonimični vidnošenia v ukrainskij terminologii turizmu. – Vysnyk Nac. Un-tu „Lvivska politechnika“. Serija „Problemy ukrainskoj terminologii“ 675, 183–186] Черненко Ірина 2010: Антонімічні відношення в українській термінології туризму. – Вісник Нау. ун-ту «Львівська політехніка». Серія «Проблеми української термінології» 675, 183–186.

[Danilenko Valerija 1977: Russkaja terminologija. Oput lingvističeskogo opisanija, Moskva: Nauka] Даниленко Валерия 1977: Русская терминология. Опыт лингвистического описания, Москва: Наука.

Ermanytė Irena 1984: Apie antonimų reikšmes ir vartojimą kalboje. – Kalbos kultūra 46, 43–46.

Ermanytė Irena 1993: Kontekstiniai antonimai. – Kalbos kultūra 65, 74–78.

Ermanytė Irena 1995: Priešingybė kaip semantinis ir loginis antonimijos pagrindas. – Lietuvių kalbotyros klausimai XXXV, 9–31.

Ermanytė Irena 2008: Antonimija ir antonimai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Gagné Anne-Marie, L’Homme Marie-Claude 2016: Opposite relationships in terminology. – Terminology 22(1), 30–51.

Gaivenis Kazimieras 2014 [1989]: Kai kurie antonimijos atvejai lietuvių terminologijoje. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, sud. J. Gaivenytė-Butler, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 167–174.

Gaivenis Kazimieras, Keinys Stasys 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa.

[Golovin Boris, Kobrin Rafail 1987: Lingvističeskije osnovy učenija o terminach, Moskva: Vyššaja škola] Головин Борис, Кобрин Рафаил 1987: Лингвистические основы учения о терминах, Москва: Высшая школа.

[Gorochova Natalja 2015: Javlenije antonimii v specialnoj terminologii. – Jazyk nauki i techniki v sovremennom mire: Materialy IV Meždunarodnoj naučno-praktičeskoj konferencii, Omsk: Omskij

Terminologija | 2023 | 30

191

gosudarstvenyj techničeskij universitet, 64–66] Горохова Наталья 2015: Явление антонимии в специальной терминологии. – Язык науки и техники в современном мире: Материалы IV Международной научно-практической конференции, Омск: Омский государственный технический университет, 64–66.

Jakaitienė Evalda 2009: Leksikologija, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Kazlauskaitė Gita 2004: Fonetikos terminų antonimijos bruožai. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos: straipsnių rinkinys Kazimierui Gaiveniui atminti, ats. red. St. Ke nys, 212–218.

Kvašytė Regina 2005: Mokomasi terminologijos žodynėlis, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.

LKE – Lietuvių kalbos enciklopedija, antrasis patikslintas ir papildytas leidimas, sud. K. Morkūnas, red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2008.

LKG – Lietuvių kalbos gramatika I, vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1965.

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002), e. variantas, vyr. red. G. Naktinienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. Prieiga internete: www.lkz.lt.

Mitkevičienė Asta 2006: Literatūros mokslo terminų antonimija 1922–1942 m. – Terminologija 13, 134–148.

[Panko T. I., Kočan I. M., Maciuk G. P. 1994: Ukrainske terminoznavstvo, Lviv: Svit] Панько Т. І., Кочан І. М., Мацюк Г. П. 1994: Українське термінознавство, Львів: Світ.

[Pasternak Galina 2007: Sinonimija ta antonimija v ekonomiko-pravovij terminologii. – Ukrainska terminologija i sučasnist: Zbirnik naukovich prac, Vypusk VII, Vidp. red. L. O. Simonenko, Kyiv: KNEU, 190–193] Пастернак Галина 2007: Синонимия и антонимия в економіко-правовій термінології. – Українська термінологія і сучасність: Збірник наукових праць, Випуск VII, Відп. ред. Л. О. Симоненко, Київ: КНЕУ, 190–193.

Paura Markas 2010: Antoniminiai kompiuterių virusų rūšių pavadinimai. – Vertimo studijos 3, 109–122.

Pikčilingis Juozas 1975: Lietuvių kalbos stilistika II, Vilnius: Mokslas.

Rakhimova Maftuna 2022: About antonymy. – Eurasian Research Bulletin 14, 309–311.

Stropus Rimvydas, Tamašauskas Kazys Algimantas, Paužienė Neringa 2005: Žmogaus anatomija, antrasis pataisytas ir papildytas leidimas, Kaunas: Vitae Litera.

[Superanskaja Aleksandra, Podolskaja Natalija, Vasiljeva Natalija 1989: Obščaja terminologija: voprosy teorii, Moskva: Nauka] Суперанская Александра, Подольская Наталия, Васильева Наталия 1989: Общая терминология: вопросы теории, Москва: Наука.

[Šestakova Svitlana 2017: Antonimija v ekonomičnyj termino leksici. – Vysnyk Dnipropetrovskogo universitetu imeni Alfreda Nobel ia. Serija „Filologyčny nauki“ 1, 251–255] Шестакова Світлана 2017: Антонімія в економічній термінолексіці. – Вісник Дніпропетровського університету імені Альфреда Нобеля. Серія «Філологічні науки» 1, 251–255.

[Škel Veronika 2021: Antonimija v anatomické terminologii anglijskogo ir belaruskogo jazykov. – Mežkulturnaja kommunikacija i profesionalno orientirovonoje obučeniè inostranym jazykam: Materialy XV Meždunarodnoj naučnoj konferencii, posvjaščennoj 100-letiju obrazovanija Belorusskogo gosudarstvenogo universiteta, Minsk: Belorusskij gosudarstvenyj universitet, 262–267] Шкель Вероника 2021: Антонимия в анатомической терминологии английского и беларуского языков. – Межкультурная коммуникация и профессионально ориентированное обучение иностранным языкам: Материалы XV Международной научной конференции, посвященной 100-летию образования Белорусского государственного университета, Минск: Белорусский государственный университет, 262–267.

[Šumailova Marina 2014: Terminy-antonymy v nemeckoj terminologii interneta. – Jazyk nauki i techniki v sovremennom mire: Materialy III Meždunarodnoj molodìožnoj naučno-praktičeskoj konferencii, Omsk: Omskij gosudarstvenyj universitet, 141–142] Шумайлова Марина 2014: Термины-антонимы в немецкой терминологии интернета. – Язык науки и техники в современном мире: Материалы III Международной молодежной научно-практической конференции, Омск: Омский государственный технический университет, 141–142.

[Tatarinov Viktor 2006: Obščèje terminovedenije: enciklopedičeskij slovar, Moskva: Moskovskij Licej] Татаринов Виктор 2006: Общее терминоведение: энциклопедический словарь, Москва: Московский Лицей.

TŽŽ – Valerija Vaitkevičiūtė. Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Žodynas, 2007.

[Us Anna 2018: Specifika antonimičnych vidnošenj v ukrainskij terminologii simejnogo prava. – Slavianskyj mir i nacionalnaja rečevaja kultura v sovremennoj komunikaciji, Grodno: Grodnenskij

192

Palmira Zemlevičiūtė

Medicinos terminų antonimija

Vidaus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)

gosudarstvenyj universitet imeni Janki Kupaly, 227–229] Уc Анна 2018: Специфика антонимичных отношений в українській термінології сімейного права. – Славянский мир и национальная речевая культура в современной коммуникации, Гродно: Гродненский государственный университет имени Янки Купалы, 227–229.

VLEe – Visuotinė lietuvių enciklopedija. Prieiga internete: https://www.vle.lt/straipsnis/tachikardija/; https://www.vle.lt/straipsnis/bradikardija/; https://www.vle.lt/straipsnis/kazimieras-buinevicius/.

ANTONYMY OF MEDICAL TERMS IN VIDAUS LIGŲ KLINIKOS VADOVĖLIS (1928–1930)

Summary

The article deals with the antonymic medical terms in Vidaus ligų klinikos vadovėlis (Textbook of Clinical Symptoms of Internal Diseases) (1928–1930), the landmark five-volume work by Kazimieras Buinevičius (1872–1953), a Lithuanian physician of the inter-war era. This textbook was used by several generations of medics and has undoubtedly affected the formation and evolution of Lithuanian medical terminology. The article explains the ways of expression of the antonymy of medical terms, analyses the structure of antonymous terms, and discusses the types of the opposites that link them.

It was established that pairs of antonymous medical terms usually function within the same sentence, i.e., in the regular and sometimes in the irregular context (which is limited to the same or an adjacent page). Analysis of these pairs revealed that antonymy as a semantic category is typical of inter-war medical terminology, which the examined textbook represents. This supports the idea, advanced in the second half of the twentieth century, that the phenomenon discussed is just as typical of terminology (in this case, medical terms) as it is of the words in standard language.

In medical terminology of the textbook, antonymy mostly manifests itself in lexically and less commonly derivatively. These methods presuppose two structural groups: non-conjugate (kairysis prieširdis–dešinysis prieširdis ‘left ventricle–right ventricle’) and conjugate (trumparegystė–tolregystė ‘short-sightedness – long-sightedness’) antonyms. Non-conjugate antonyms are defined by three types of opposites – contradictory, contrary, and vector, while conjugate antonyms are linked by contradictory opposites. The latter antonyms derive their opposite meaning from the prefix ne- ‘non-’, which is the most productive means of term formation, although isolated instances of other forms of expression also exist (such as opposite prefixes į- ‘into’ and iš- ‘out’ and foreign elements endo- and egzo-, hiper- and hipo-).

The most characteristic is the antonymy of compound medical terms arising from the antonymy of words mostly of Lithuanian origin related by the above-mentioned types of the opposites, mainly expressed by adjectives (simple, relative, and pronominal) and less commonly by participles. The antonymy of the terminology discussed, predominantly based on antonymic main components of Lithuanian origin, which are mainly expressed by nouns with the suffix -imas, is less frequent. Quite a few of these means of expression are involved in forming more than just one compound medical term.

Terminologija | 2023 | 30

193

It was established the antonymy of compound medical terms is most frequently the product of the antonymy of the subordinate components that function as words of the standard lexis (e.g., didelis–mažas ‘large-small’, drėgnas–sausas ‘wet-dry’, lengvas–sunkus ‘light-heavy’, geras–blogas ‘good-bad’). Hence the antonymy of the terminology in the textbook can be said to have been largely derived from the antonymy of the standard lexis, for the pairs of antonyms whose opposites evolved from and is clear only in the terminology of the field discussed are few (e.g., sistolinis ūžesys–diastolinis ūžesys ‘systolic murmur–diastolic murmur’).

A typical characteristic of the antonymy of the medical terms in the textbook is that the antonymic elements of compound terms are not always consistent in their expression: there are some instances of partial antonymy. Sometimes it is not easy to tell whether the opposites of a pair of medical terms is an antonymy or a simple negation determined by the text itself. As a result, this collision presupposes a possibility of quasi-antonyms and working antonyms (which emerge in the discourse of the text).

Gauta 2023-09-19

Palmira Zemlevičiūtė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]

194 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminų antonimija Vidaus ligų klinikos vadovėlyje (1928–1930 m.)