BIRUTĖ TRIŠKAITĖ

Institut litevského jazyka

PROFESORU VINCENTU DROTVINOVI – 80

Profesor Vilniuské pedagogické univerzity, historik jazyka a badatel v oblasti lexikografie Malé Litvy Vincentas Drotvinas oslavil své 80. léto. U příležitosti krásného životního jubilea bychom se rádi ohlédli do minulosti a připomněli si cestu, kterou Profesor urazil.

Vincentas Drotvinas se narodil 10. července 1929 ve Stakiích v okrese Jurbarkas. Školní docházku zahájil ve Stakiích, později navštěvoval školy v Raudonė a Vėdžgirys a studium ukončil na střední škole Maironise v Betygale v okrese Raseiniai, kde byl jeho největší autoritou známý pedagog Antanas Juška. Povzbuzen svým oblíbeným učitelem nastoupil v roce 1949 na Vilniuský pedagogický institut (dnes univerzitu), kde již studoval jeho starší bratr Leonardas¹, a zvolil si obor litevský jazyk a literatura. Jazykové předměty zde vyučovali profesor Juozas Budzinskis, profesor Zenonas Slaviūnas, docentka Petronėlė Bernadišienė, docentka Elzbieta Mikalauskaitė a další.

¹ Leonardas Drotvinas (1924–1983), rovněž jazykovědec, vyučoval na Vilniuské univerzitě a Vilniuském pedagogickém institutu a publikoval články o litevské syntaxi (zejména starých písemných památek) a dalších otázkách.

370

KALBOS KULTŪRA | 82

Po ukončení studia nastoupil Vincentas Drotvinas v roce 1953 na postgraduální studium litevského jazyka na Vilniuské univerzitě. Pod vedením profesora Jona Palionise napsal a v roce 1967 obhájil disertaci XVI–XVIII a. složená podstatná jména v litevských písemných památkách, za niž mu byl udělen titul kandidáta filologických věd (dnes doktora). K tématu disertace publikoval vědecké články, v nichž zkoumal složky složených podstatných jmen a způsoby jejich spojování ve starých litevských písemných památkách, mimo jiné i v díle Kristijonase Donelaitise Metai.

Při shromažďování materiálu k disertaci ze starých litevských textů se podrobněji seznámil také s prvními německo-litevskými slovníky sestavenými v Malé Litvě. To zásadně určilo jeho další vědecké zájmy – od té doby se hlavní oblastí jeho vědecké činnosti stala dvojjazyčná litevská lexikografie Malé Litvy. Zabýval se různými otázkami přípravy rukopisných i tištěných starých německo-litevských a litevsko-německých slovníků: okolnostmi jejich vzniku, autorstvím, datací, prameny, lexikografickou metodou i slovní zásobou a frazeologií, které zaznamenávají.

Po obnovení nezávislosti Litvy hledal vědec prameny k slovníkům Malé Litvy v knihovnách Německa (Berlína, Halle, Münsteru, Wolfenbüttelu) a Polska (Gdaňsku, Toruni). Výsledky pátrání a výzkumu shrnul v článcích, které publikoval nejen v litevských, ale i zahraničních vědeckých periodikách (například Europa in der Frühen Neuzeit, Geschichte der Sprachtheorie, Hallesche Forschungen, Kulturgeschichte Ostpreußens in der Frühen Neuzeit, Zeitschrift für Slawistik a dalších). Na mezinárodních vědeckých konferencích přednesl řadu příspěvků o různých otázkách starých litevských písemných památek, především slovníků.

Vincentas Drotvinas se neomezoval pouze na výzkum lexikografie, ale zajímal se také o litevskou lexikologii, terminologii a jazykovou kulturu. Napsal řadu článků o výpůjčkách, kalkách a internacionalismech v litevštině, o utváření termínů (například z jazykovědy, lexikologie, vojenství, vzdělávání, poštovnictví a názvů peněz) a také o frazeologismech. Spolu s Vladem Grinaveckiem připravil studii Kalbininkas Kazimieras Jaunius (1970), publikoval práci tohoto jazykovědce o složených slovech (1970) a psal o lexikálních otázkách v rukopisné pozůstalosti K. Jauniuse. Vydal knížku Augustas Šleicheris lituanistas (1979), publikoval cenné archivní materiály o litevských jazykovědcích Kazimierasi Būgovi, Jurgisi Gylisovi, Fridrichu Kuršaitisovi, Antanasi Salysovi a Andriusi Ugianskisovi, Schleicherovy dopisy a další.

Významným přínosem k dějinám litevské lexikografie a vůbec k vědě o dějinách jazyka jsou Profesorovy závěry o datování slovníků Malé Litvy:

B. TRIŠKAITĖ. Profesoriui Vincentui Drotvinui – 80

371

Po prozkoumání vodoznaků na papíře rukopisů upřesnil datum vzniku Clavis Germanico-Lithvana (rok 1680 je třeba považovat za terminus post quem slovníku) a objasnil, že takzvaný Krausův (Krauseův) slovník vznikl ve 30.–40. letech 18. století, čímž vyvrátil do té doby rozšířený názor, že jeho autorem byl Andrejus Krauzė, který žil v 17. století v Nybudžiai.

Komunita litevských filologů je Profesorovi vděčná za zpřístupnění pramenů významných pro baltistiku – rukopisných německo-litevských slovníků, které jsou nyní uloženy v rukopisném oddělení knihovny Litevské akademie věd. V roce 1987 vyšla faksimile, přepis a rejstřík litevských slov z anonymního rukopisného slovníku z poloviny 17. století Lexicon Lithuanicum a v letech 1995–1997 byla vydána faksimile rukopisu dvousvazkového Clavis Germanico-Lithvana (svazky 1–4). K oběma publikacím napsal V. Drotvinas úvodní studie, v nichž pojednal o okolnostech vzniku těchto slovníků, zkoumal otázky autorství, strukturu slovníků i litevskou slovní zásobu v nich obsaženou. Vyšlo také pečlivé dílo, výsledek dlouholeté práce, které si vyžádalo značné úsilí – třídílné vydání slovníku Jokūbase Brodovskise Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithuanico-Germanicum: první a druhý svazek obsahují digitální kopii rukopisu a jeho přepis, třetí svazek je věnován indexu litevských slov ve slovníku. Díky Profesorovi se tak těžko čitelné rukopisy psané gotickou kurzivou staly dostupnějšími nejen vědcům, ale i široké veřejnosti.

Je třeba zmínit také to, že z iniciativy Vincenta Drotvinase se na Fakultě lituanistiky Vilniuské pedagogické univerzity začaly připravovat elektronické verze rukopisných slovníků: již byla shromážděna litevská část textu Clavis Germanico-Lithvana (na jejím základě budou vytvořeny elektronické konkordance slovních tvarů) a text zmíněného Krauzėova slovníku.

Profesorovi se podařilo najít exemplář traktátu Michaela Mörlina Principium primarium in lingua Lithvanica (1706, Königsberg, považovaného za ztracený) v knihovně Polské akademie věd v Gdaňsku. Faksimile tohoto nálezu, dokumentární přepis s textologickými komentáři, překlad do litevštiny a rejstřík litevských slov byly vydány spolu s dalšími dvěma prameny filologické polemiky, která se odehrála roku 1706 v Malé Litvě (2008).

Před třemi lety oslavil Profesor padesáté výročí pedagogického působení na své Alma mater – Vilniuské pedagogické univerzitě. Za více než pět desetiletí vychoval nejednu generaci litevských filologů. Nejprve přednášel studentům lituanistiky úvod do jazykovědy a dějiny spisovného jazyka, v posledních desetiletích pak vyučuje lexikologii

372

KALBOS KULTŪRA | 82

a lexikografii. Studenti si z jeho předmětů rádi vybírají témata nejen pro seminární práce. Profesor každoročně vede bakalářské a magisterské práce; čtyři jeho doktorandi obhájili disertační práce z lexikografie, onomastiky a terminologie. Napsal také několik učebnic: Pagrindinės leksikologijos sąvokos (1986), Lietuvių kalbos leksika ir frazeologija (1987), Leksikologijos užduotys (2002). Roku 1969 získal Vincentas Drotvinas titul docenta a v roce 1987 titul profesora.

Ačkoli Profesorovi se podařilo skloubit vyučovaný předmět s vědeckými zájmy, nejednou uvedl, že je především pedagogem a teprve potom vědcem. Plně se věnovat pouze vědeckému výzkumu mu nedovolovala ani téměř čtyři desetiletí vykonávaná administrativní práce: v letech 1962–1983 byl prorektorem pro studijní záležitosti, v letech 1983–1991 vedoucím katedry litevského jazyka Fakulty lituanistiky a v letech 1991–2002 vedoucím katedry litevské jazykovědy.

Při vědecké a pedagogické práci nezapomíná V. Drotvinas ani na školu. Publikoval články o výuce litevštiny ve školách a sestavil sbírky článků Lietuvių kalba mokykloje (svazky 1–3, 1983–1989). Již nějakou dobu se také aktivně podílí na osvětovém projektu, který uskutečňují vyučující Fakulty lituanistiky VPU, a spolu s kolegy organizuje výjezdní konference a semináře pro litevské filology v různých městech Litvy.

Váženému Profesorovi bychom při příležitosti krásného jubilea rádi popřáli neutuchající nadšení, pevné zdraví a sílu k dalšímu luštění záhad starých litevských písemných památek a k práci na poli litevské historické lexikografie.

B. TRIŠKAITĖ. Profesoriui Vincentui Drotvinui – 80

373