KAZIMIERAS GARŠVA

Institut litevského jazyka

ONOMASTICKÁ DÍLA MARIJE RAZMUKAITĖ

Až bude Algirdas Sabaliauskas vydávat třetí svazek Dějin litevského jazyka, v bibliografii u představení Marije Razmukaitė uvede: Norkaitienė M. Je radost vidět kolegyni počítat léta podle vykonané práce (Rodný jazyk 3, 2001). Dalším zdrojem snad bude i tento článek. Velký kronikář nejspíš pomlčí o tom, že kdysi stály naše stoly naproti sobě a že M. Razmukaitė za oknem přes kaštany vyhlížela kostel svatých Petra a Pavla (z třetího patra je dobře vidět) a stále psala a psala o vlastních jménech – místních jménech, příjmeních a trochu také o nářečích. Protože se narodila prvního dubna, blahopřání přicházejí v různou dobu.

Vytautas Ambrazas, Algirdas Sabaliauskas a Zigmas Zinkevičius měli to štěstí, že do Institutu litevského jazyka přivedli i své potomky, zatímco Pranas Razmukas¹ byl snad jediný, koho v Institutu zastupovaly dvě dcery – Bi-

¹ Pranas Razmukas (1908–2002) gimė Vilniuje kelių kartų geležinkelininkų šeimoje, kurių darbo vieta keisdavosi. Jo tėvas buvo iš Žaslių, senelis – iš Nočios parapijos. 1926 m. aštuoniolikmetis Pranas pradėjo talkinti J. Basanavičiui ir iki 1994 m. oficialiai dirbo Institute. Kadangi Lietuvių mokslo draugija yra Instituto pradininkė, galima sakyti, kad P. Razmukas yra ilgiausiai (68 metus) Institute išdirbęs ir jį saugojęs žmogus.

K. GARŠVA. Marijos Razmukaitės onomastikos darbai

297

rutė a Marytė. Až do roku 2004 rodina žila v pomocné budově Institutu – Antakalnio g. 6-6, a tak její vazba na Institut byla těsnější než u zaměstnanců, kteří bydleli dál.

Každý, kdo se znal s Pranem Razmukem, si vzpomene, jak si vážil Jonase Basanavičiuse, jehož byl neoficiálním tajemníkem, i dalších velikánů národa, a jak chránil jejich relikvie i samotný Institut. Psal o tom ve svých vzpomínkách: „Když jsem pracoval v tak vážené instituci, jako byla LMD [Litevská vědecká společnost], po boku patriarchy litevského národa dr. J. Basanavičiuse, a později i v nástupnické instituci – Institutu litevského jazyka a literatury – v nejbouřlivějším období světových dějin, měl jsem tuto instituci rád a bránil ji, neboť jsem ji považoval – a jsem o tom stoprocentně přesvědčen – za potřebnou pro celou Litvu jako jedinou lituanistickou instituci na světě, jako světové centrum lituanistiky významné pro celé lidstvo.²“

Marija byla v Institutu jednou z mála skutečných Vilňanek; po absolvování Vilniuské univerzity v roce 1965 v něm pracovala 45 let. Po krásném období – 33 letech – obhájila doktorskou disertaci „Litevská oikonyma se sufixy“. Nyní je nejzkušenější specialistkou na vlastní jména; dlouho a trpělivě v Institutu pracovala s Aleksandrasem Vanagasem a Vitalijí Macijauskienė a sama by měla napsat cenné vzpomínky na sběr a výzkum vlastních jmen.

M. Razmukaitė je autorkou či spoluautorkou devíti odborných děl: Atlasu litevského jazyka (sv. 1, 1977), Slovníku litevských příjmení (sv. 1, 2, 1985, 1989; s A. Vanagasem a V. Maciejauskienė – za něj byla v roce 1993 udělena cena za vědu Litevské republiky), Slovníku přízvuku místních jmen (1994; s Vytautasem Vitkauskasem), Litevská oikonyma se sufixy (1998; doktorská disertace s resumé), Tradiční litevská místní jména (2002; s Aiste Pangonytė), Slovníku místních jmen (2002; s Aldonem Pupkisem), Slovníku litevských místních jmen (sv. 1, 2008; s L. Bilkisem a V. Maciejauskienė).

M. Razmukaitė napsala přibližně 70 odborných článků (většinou o litevských místních jménech). Polovina z nich vyšla v periodikách Institutu litevského jazyka – Kultura jazyka – 27 článků, Otázky litevské jazykovědy – 5 článků, a také v Sborníku Akademie věd a v Lituanistice, ve čtyřech mezinárodních časopisech a ve dvou zahraničních sbornících odborných článků.

Kultura jazyka – velká láska M. Razmukaitė; právě zde vyšlo nejvíce jejích článků (začíná rokem 1967 a končí rokem 2009). Ve třech číslech časopisu (č. 38, 63, 76) jsou dokonce po dvou jejích článcích.

² R a z m u k a s P. Vzpomínky (rukopis). Oddělení rukopisů knihovny LLTI.

298

KALBOS KULTŪRA | 84

S upevňováním jazykových norem souvisejí také regionální publikace o Gaidė a Rimšė, Kernavė, Dubingiai, Gervėčiai, Malé Litvě, Kupiškis, Obeliai a Kriaunos, Rozalimas, Lygumai, Raguva, Veliuona, Viduklė, kraji Lydy, Seredžius, Kvėdarna, Šilalė, Papilė, Jieznas, Stakliškės, Laukuva, Paupys (knihy jsou uvedeny v pořadí, v jakém vyšly). Takových sborníků článků je celkem 21. A není třeba se domnívat, že články publikované v těchto sbornících mají od vědy daleko. Někdy mohou být vědecky hodnotnější a pro vědu přínosnější než články publikované v prestižních časopisech. V regionálních publikacích nakladatelství „Versmė“ o litevských valsčích, vydávaných od roku 1994, jsou vědecké články recenzovány, a proto by se neměly označovat za populární.

Zásadní práce, výzkum místních jmen, jejich normování a popularizace, regionální publikace i sběr jazykových faktů při expedicích byly a jsou pro Litvu velmi důležité. Bez slovníků, jejichž spoluautorkou je M. Razmukaitė, se neobejdou uživatelé spisovného jazyka, kteří chtějí uvádět správné podoby místních jmen a příjmení a správně je přízvukovat. Uživatelé státního jazyka se neobejdou ani bez normovaných tradičních místních jmen z Běloruska, Kaliningradské oblasti, Lotyšska a Polska; při jejich shromažďování a určování autentických podob se M. Razmukaitė zasloužila nejvíce.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PUBLIKACE MARIJOS RAZMUKAITĖS

1. Atlas litevského jazyka 1. Lexikum, Vilnius: Mokslas, 1977, 40–41, 82–86; mapy č. 6, 29–32. (Odpovědný redaktor K. Morkūnas).

2. Slovník litevských příjmení 1–2, Vilnius: Mokslas, 1985–1989 (zpracován text hesel začínajících písmeny C, Č, F, G, K (částečně), L, R, S, T, U, V, Z, Ž až po část vysvětlující původ). (Odpovědný redaktor A. Vanagas).

3. K jedné či druhé časové konstrukci. – Jazyková kultura 13, 1967, 30–34.

4. Rysy slovesné morfologie nářečí Gaidė a Rimšė. – Okolí Gaidė a Rimšė, Vilnius: Vaga, 1969, 290–299.

5. Užíváme správně oslovení. – Jazyková kultura 20, 1971, 21–22.

6. O původu jména Traid(enio). – Kernavė, Vilnius: Vaga, 1972, 297–299.

7. Jak se ptát na jméno? – Jazyková kultura 22, 1972, 14.

8. Příjmení z okolí Kernavė. – Kernavė, Vilnius: Vaga, 1972, 300–303.

9. Postavy románů a jejich jména. – Jazyková kultura 24, 1973, 53–56.

10. Přezdívka v mužském, nebo ženském rodě? – Jazyková kultura 26, 1974, 37–38.

11. Do Pabradė, nebo Pabradė? – Jazyková kultura 29, 1975, 75.

K. GARŠVA. Marijos Razmukaitės onomastikos darbai

299

12. Přízvukování litevských příjmení s příponou –enka. – Kalbos kultūra 33, 1977, 78.

13. Přízvukování příjmení s příponami –auskas a –inskas. – Kalbos kultūra 35, 1978, 60–61.

14. Množné tvary místních názvů. – Kalbos kultūra 38, 1980, 64–66.

15. Spisovné podoby názvů některých obydlených míst mimo Litevskou SSR. – Kalbos kultūra 38, 1980, 50–55.

16. Názvy obydlených míst Litevské SSR utvořené příponami z hydronym. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 1981, 199–205.

17. Oikonyma Litevské SSR utvořená příponami od osobních jmen. – Lietuvos TSR MA darbai. Řada A, 2(83), 1983, 146–153.

18. Lidská příjmení a názvy měst. – Kalbos kultūra 46, 1984, 53–56.

19. Tradiční litevské ekvivalenty historických místních názvů Kaliningradské oblasti. – Kalbos kultūra 49, 1985, 73–80.

20. Názvy míst Litevské SSR a adjektiva s příponou –ckui utvořená z jejich transkribovaných podob. – Kalbos kultūra 55, 1988, 74–79.

21. Apelativní oikonyma Litevské SSR utvořená příponami. – Lietuvos TSR MA darbai. Řada A, 3(104), 1988, 88–104.

22. Etnonyma a názvy obydlených míst. – Kalbos kultūra 56, 1989, 69–73.

23. Typičtější slovotvorné přípony oikonym Litevské SSR. – Lietuvos TSR MA darbai. Řada A, 3(108), 1989, 138–147.

24. Lexikálně-strukturní rysy názvů obydlených míst v okolí Gervėčiai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 28, 1989, 77–83.

25. Místní názvosloví v okolí Dubičiai. – Dubičiai, Vilnius: Mintis, 1989, 220–232.

26. Přezdívky obyvatel Gervėčiai. – Gervėčiai, Vilnius: Mintis, 1989, 283–287.

27. Místní názvy v kraji Donelaitis. – Kalbos kultūra 57, 1989, 63–71.

28. Co vypovídají zaniklé názvy vesnic. – Kalbos kultūra 61, 1991, 67–71.

29. Litevská oikonyma odvozená od jiných oikonym. – Lituanistica 2(6), 1991, 53–60.

30. Je třeba klást přízvuk na Kāpc̄iamestis. – Kalbos kultūra 63, 1992, 79–80.

31. Varėna, nikoli však Varėnavas. – Kalbos kultūra 63, 1992, 82.

32. Rozšíření oikonym vzniklých z osobních jmen s patronymickými příponami v Litvě. – Lietuvių kalbotyros klausimai 32, 1993, 133–165.

33. Litevské názvy obydlených míst v okrese Varenavas a přilehlém okolí. – Kalbos kultūra 64, 1993, 66–80 (spolu s A. Vidugirisem).

34. Oikonymie Klaipėdského kraje. – Lietuvių kalbotyros klausimai 31, 1994, 152–162.

35. Zaniklé názvy litevských velkostatků (jejich sídel) a dvorů. – Kalbos kultūra 66, 1994, 82–93.

36. Oikonymie Malé Litvy. – Lietuvininkų žodis, Kaunas: Litterae universitatis, 1995, 528–546.

300

KALBOS KULTŪRA | 84

37. Volynė, Voluinė ar kitaip? – Kalbos kultūra 67, 1995, 86–87.

38. Několik poznámek k oikonymii Pruské Litvy tvořené příponami (a k oikonymii s příponami). – Otázky litevské jazykovědy 36, 1996, 74–82.

39. Názvy obydlených míst v okolí Kupiškisu. – Kupiškiský kraj, Vilnius: Varnas, 1997, 330–346.

40. Litevská oikonyma tvořená příponami od osobních jmen. – Baltistica 32(1), 1997, 111–116.

41. Názvy míst Kurské kosy a Kurského zálivu. – Jazyková kultura 69, 1997, 74–81.

42. Některá osobní místní jména z okolí Obeliai a Kriaunos. – Obe-liai, Kriaunos, Vilnius: Versmė, 1998, 616–626 (s K. Eigminem).

43. Místní jména z kraje Daugyvenė. – Kraj Daugyvenė, Kaunas: nakladatelství Univerzity Vytautase Velikého, 1998, 37–41.

44. Litevská oikonyma s příponami. Abstrakt disertační práce, Vilnius, 1998.

45. Oikonyma s příponami odvozená od osobních jmen a apelativních označení osob. – Acta linguistica lithuanica / Lietuvių kalbotyros klausimai 41, 1999, 159–201.

46. Recenze. Vilius Pėteraitis. Místní názvy Malé Litvy a Tvanksty, Vilnius: Fond Malé Litvy. Institut vědeckého a encyklopedického nakladatelství, 1997, 607 s. – Acta linguistica lithuanica / Otázky litevské jazykovědy 41, 1999, 244–247.

47. O původu a pravopisu jednoho místního názvu z oblasti Grodna. – Jazyková kultura 73, 2000, 117–118.

48. Několik poznámek k derivátům oikonym se sufixy -inink- (nář. -inyk-), -nink- (nář. -nyk-) rozšířených v Litvě. – Linguistica Lettica 8, 2001, 142–150.

49. Názvy sídel. – Lygumai. Stačiūnai, Vilnius: Versmė, 2001, 589–593.

50. Názvy obydlených míst v okolí Raguvy. – Vilnius: Versmė, 2001, 788–792.

51. Názvy obydlených míst. – Veliuona, Vilnius: Versmė, 2001, 924–925.

52. Slovotvorné rysy litevských složených oikonym. – Acta linguistica lithuanica / Lietuvių kalbotyros klausimai 46, 2002, 121–130.

53. Slovník přízvukování místních názvů, Vilnius: Kultūra, 1994 (s V. Vitkauskasem).

54. Litevské tradiční místní názvy, Vilnius: Institut vydavatelství vědeckých a encyklopedických publikací, 2002 (s A. Pangonyte).

55. Slovník místních názvů. Vilnius: Institut vydavatelství vědeckých a encyklopedických publikací, 2002 (s A. Pupkiem).

56. Soupis názvů okolí Viduklė. – Viduklė, Kaunas: Spolek Simonase Stanevičiuse, 2002, 1062–1071.

K. GARŠVA. Marijos Razmukaitės onomastikos darbai

301

57. Místní názvy okolí Pelesa. – Litevci z Lidského kraje. 2. monografie, Kaunas: Poligrafija ir informatika, 2002, 666–680.

58. Zájmenné tvary přídavného jména aukštas, aukštą v místních názvech. – Jazyková kultura 76, 2003, 63–66.

59. Názvy obydlených míst v okolí Seredžius. – Seredžius, Vilnius: Versmė, 2003, 929–931.

60. Složené litevské oikonymy. – Baltičtina XII (2), 2003, 63–80.

61. Názvy obydlených míst v okolí Kvėdarna (původ a tvoření). – Kvėdarna, Vilnius: Versmė, 2004, 865–869.

62. Recenze. Aušra Žemienė. Tvoření a původ litevských příjmení obyvatel okresu Ragainė v 18.–19. století (disertační práce, Vilnius, 2004, 241 s.). – Archivum Lithuanicum 6, Wiesbaden 2004, 359–363.

63. K několika etymologiím. – Onomastica Lettica 2, Rīga, 2004, 144–151.

64. Rozšíření oikonym s variantami přípony -išk-. – Jazyková kultura 78, 2005, 171–174.

65. Názvy obydlených míst v litevských podobách v okresech Seinai a Suwałki (rysy tvoření a původu). Gwary i onomastyka pogranicza polsko-wschodniosłowiańskiego, Białystok, 2006, 283–291.

66. Názvy obydlených míst v okolí Šilalė (původ a tvoření). – Kraj Šilalė, Vilnius: Margi raštai, 2006, 617–620.

67. Názvy obydlených míst v okolí Papilė. – Papilė, Vilnius: Versmė, 2006, 250–252.

68. Primární, plurálové a koncovkově tvořené litevské oikonymy odvozené od hydronym. – Lituanistica 1(73), 2008, 60–72.

69. Původ a tvoření názvů obydlených míst v okrese Jieznas. Elektroninis tekstas, 2008, http://www.ll.lt.

70. Původ a tvoření názvů obydlených míst v okrese Stakliškės. Elektroninis tekstas, 2008, http://www.ll.lt.

71. Názvy obydlených míst v okolí Laukuvy (z hlediska tvoření a původu). – Laukuva, díl 2. Vilnius: Versmė, 2008, 395–398.

72. K některým místním jménům, jejichž tvary je třeba upřesnit. – Kalbos kultūra 81, 2008, 218–223.

73. Místní názvy v paupyské farnosti. – Paupys, Kaunas: Spolek Simona Stanevičiuse, 2009, 160–163.

74. O některých západolitevských sufixálních oikonymech. – Kalbos kultūra 82, 2009, 34–40.

Obdrženo 2011 12 12

302

KALBOS KULTŪRA | 84