JURGITA GIRČIENĖ

Litevská univerzita pedagogických věd

ČAJ: OD SLOV – KE SLOVNÍKŮM, OD TEXTŮ – K TEXTOVÝM KORPUSŮM

KLÍČOVÁ SLOVA: etymologie, sémantika, lexikografie, korpusová lingvistika, asociační experiment, synonyma, slovotvorné deriváty se společným základem, ustálená spojení.

Článek na základě diachronních lexikálních výzkumů a lexikografických zdrojů, jakož i textů a textových korpusů dostupných prostřednictvím obecného internetového vyhledávače a zastupujících veřejné i soukromé užívání, spolu s materiálem z experimentu se slovními asociacemi zkoumá etymologii výpůjčky čaj, její sémantiku, vztahy k litevským slovům označujícím nápoje, která jsou jejími synonymy, slovotvorné deriváty se společným základem a tendence v užívání; přináší také lexikografická doporučení.

1. Algirdas Sabaliauskas považuje slovo arbatà, které splynulo ze dvou slov zcela odlišných jazyků – latinského herba (bylina) a jihočínského tē (čajový list), za neobyčejnou a podivnou výpůjčku. Litevci je převzali od Poláků (er > ar: Smoczyński 2007: 22), kteří zachovali první část tohoto slova v úplné podobě herbata. Poláci si toto slovo vypůjčili ze západoevropských jazyků, srov. nizozemské herba thee (Sabaliauskas 1966: 75; vychází se ze Sławski 1952: 416; Sabaliauskas 1990: 244; vychází se ze Sławski 1952: 416; Vasmer 3 299, 4 311). Ze severočínského čhā vzniklo označení čaje v dalších slovanských jazycích, srov. ruské čaj aj. (Sabaliauskas 1990: 244). V západní Evropě se tento nápoj obvykle označuje také slovy se stejným kořenem – různými obměnami výše uvedeného slova tē, převzatého z jihočínštiny: anglicky tea, francouzsky thé, italsky te, německy der Tee aj. (Sabaliauskas 1994: 19).

Čaj a slovo, které jej označuje, dorazily do Litvy poměrně nedávno, ve srovnání se západní Evropou, kam jej portugalští a nizozemští námořníci přivezli na konci 16. až v polovině 17. století – teprve v 18. století (LEK 1 1933: 929; LEB 1 1953: 236; Sabaliauskas 1994: 19). Čaj se nejprve rozšířil na panských sídlech a ve městech, stejně jako v jiných zemích, ale postupně, zvláště po roce 1863, za-

246

KALBOS KULTŪRA | 84

sáhl i na venkov (LEK 1 1933: 929; LEB 1 1953: 236). O tom, že čaj je pozdní výpůjčkou, svědčí také změny ve fonetické substituci: ve starších výpůjčkách se slovanská samohláska a přepisuje litevským o, později pak a; srov. běloruské kanycma → litevské kopūstas, ale polské herbata → litevské arbata (Laučiūtė 1977: 95; viz také LKEŽB). Jiní badatelé však uvádějí jako starší variantu nářeční podobu výpůjčky arbotà (Smoczyński 2007: 22), srov. totožnou variantu arbotà uváděnou v LKŽ (Kupiškis).

Pozdní výskyt čaje dokládají také písemné prameny: polské slovo se objevuje v jazykových památkách z 18. století, litevská podoba čaj se nachází v novějších textech (Sabaliauskas 1990: 244). V Litevské encyklopedii se uvádí, že v Polsko-litevském státě čaj jako škodlivý čínský jed poprvé zmínil roku 1777¹ kněz Klukas (LEK 1 1933: 929). Jan Krzysztof Kluk byl polský přírodovědec žijící v letech 1739–1796, působil jako kněz v Polsku, studoval však také ve Vilniusu, zkoumal flóru a faunu Polska a Litvy a vydal o nich polsky díla, z nichž některá byla přeložena i do litevštiny (LEB 12 1957: 146; VLE 10 2006: 294)². V Litevské encyklopedii je jako druhý pramen zmiňující čaj uvedena povídka Samowar, kterou v polštině vydal roku 1837 Chodźko³, polský spisovatel z Litvy z počátku 19. století (LEK 1 1933: 919)⁴. Slovník litevského jazyka, který zachycuje lexikografické a textové prameny „všech slov litevského jazyka, jež se podařilo zaznamenat ze všech nářečí a písemností od roku 1547“ (Vitkauskas 2002: 8) (viz http://www.lkz.lt/dzl.php?3; http://www.lkz.lt/dzl.php?11), u prvního slova

¹ Rok 1777 se jako první rok zmínky o čaji uvádí také v Litevské encyklopedii vydávané v Bostonu (LEB 1 1953: 236.

² Litevská encyklopedie (LEK) vycházela do roku 1944 pouze do písmene I; mezi díly uvedenými v bostonské Litevské encyklopedii (LEB) a Všeobecné litevské encyklopedii (VLE) tohoto autora se rok 1777 neuvádí. Letos byl vydán první svazek díla tohoto autora, Udržování, množení a užívání potřebných, užitečných, pohodlných, zvláště domácích rostlin nebo těch, které mohou být užitečné v zemi, vydaného ve Varšavě roku 1777, s názvem O stromech, zahradních bylinách a zahradách (viz informace na webových stránkách Klukova muzea Muzeum Rolnictwa im. ks. Krzysztofa Kluka: http://www.muzeumrolnictwa.pl/patron_muzeum.html). Digitální podoba tohoto díla (v původním pravopisu Roslin potrzebnych, pożytecznych, wygodnych, osobliwie krajowych, albo ktore w kraju uzyteczne byc mogą, utrzymanie, rozmnozenie, i zazycie. Tom I <...> Krzysztofa Kluka <...> w Warszawie <...> Roku 1777) je zveřejněna na webových stránkách: http://books.google.lt/books/about/Roslin_Potrzebnych_Pozytecznych_Wygodnych.html?id=y6A5AAAAcAAJ&redir_esc=y).

³ Zde je uvedena podoba jména Ignas, v článku o spisovateli – Ignotas (LEK V 1937: 375), zatímco Všeobecná litevská encyklopedie tohoto litevského spisovatele, který žil v letech 1794–1861 a psal polsky, uvádí jako Ignace Chodźku (polsky Ignacy Chodźko) (VLE IV 2003: 81).

⁴ Zde se užívá politevštěná podoba názvu Samowar, ale v článku představujícím spisovatele a jeho díla je uvedena zkratka f. Samowar (LEK 5 1937: 376).

J. GIRČIENĖ. Arbata: nuo žodžių – iki žodynų, nuo tekstų – iki tekstynų

247

Význam (stromek, z jehož listů se připravuje nápoj) u slova arbata uvádí spisy Jurgise Ambraziejuse Pabrėži (1771–1849) (LKŽ). V kartotéce LKŽ nebyly nalezeny konkrétnější údaje, za zdroj však lze s největší pravděpodobností považovat rukopis botanického díla Taislius augyminis, jehož autorem je Jurgis A. Pabrėža, jeden z nejvýznamnějších osvícenců 19. století, kněz a botanik, první badatel litevské flóry (více o díle viz Pabrėža 2009: 9 a násl.), s. 372: 351. Arbata. – Thea. – / Theestrauch. Link.). – 1. Ar. Kinskyyny. – Th. chinensis. <...> 2. Ar. Žalooji. – Th. viridis. <...> 3. Ar. Statioji. – Th. stricta <...>⁵.

2. Litevci nazývají čajem nejen horký nápoj připravovaný z lístků (fermentovaných) sušených čajovníků (lat. Thea: TB)⁶ – bílý (nejméně zpracovaný, z pupenů se dvěma prvními lístky), zelený (krátce fermentovaný), černý (dlouze fermentovaný)⁷ a další čaje⁸. Čajem se v Litvě nazývá také jakýkoli horký (někdy i studený) nápoj připravený nejen z nejrůznějších bylin, ale také z ovoce, džemu apod. (s výjimkou kávy a kakaa). Dokládají to údaje ze slovníků, užívání a experimentu s asociacemi. Ve slovnících se význam nápoje u slova arbata obvykle vymezuje jako „nápoj s čajovými lístky“ (DLKŽ, LKŽ), zatímco arbatžolės – jako čajové byliny (LKŽ),

⁵ Děkuji Lexikografickému centru Ústavu litevského jazyka (LKI), Ritě Petrokienė a Jolitě Urbanavičienė za možnost využít kopii druhé části dosud nevydaného (od s. 224) rukopisu Jurgise A. Pabrėži Taislius augyminis, uloženého v Národní knihovně Martynase Mažvydase, a kartotéky LKŽ, stejně jako kolegyním z LKI Danutė Liutkevičienė, Violetě Meiliūnaitė a Vilmě Zubaitienė (Vilniuská univerzita), které mi umožnily využívat své knihovny. Zvláště děkuji Algirdasi Sabaliauskasovi, který již dříve objasnil etymologii slova arbatos, za možnost podělit se o dnešní poznatky.

⁶ Ve Všeobecné litevské encyklopedii jsou uvedeny dva druhy čajovníku: indický (lat. Thea assamica) a čínský čajovník (lat. Thea sinensis) (VLE I 2001: 708). Terminologická databáze uvádí vedle Thea sinensis také další ekvivalenty latinských názvů tohoto druhu čajovníku, například Camellia sinensis, Thea viridis aj. (TB: http://terminai.vlkk.lt/pls/tb/tb.result). Právě tento latinský název je široce rozšířen v Litvě i ve světě (viz http://lt.wikipedia.org/wiki/Arbata aj.). Existují i další klasifikace, například encyklopedie Britannica uvádí dva druhy rostliny Camellia sinensis: v Číně pěstovanou C. sinensis sinensis a v indické provincii Ásám C. sinensis assamica. V užívání se vyskytuje také synonymum posledně jmenovaného druhu Camellia assamica (http://www.ahmadtea.lv/lt; http://lt.wikipedia.org/wiki/Arbata; WEBS).

⁷ V Číně se jí říká červený čaj (http://lt.wikipedia.org/wiki/Arbata aj.); neměla by se zaměňovat s nápojem z rostliny Aspalathus linearis, lidově takto nazývaným v Litvě (lat. Aspalathus linearis, angl. rooibos: ALP 2005).

⁸ Podle délky fermentace se rozlišují i další druhy čaje, například částečně fermentovaný oolong (oolong; čín. černý drak). Čaje se třídí také podle jiných kritérií (viz http://lt.wikipedia.org/wiki/Arbata; http://arbatosnamai.comyr.com/; http://www.arbatinukas.lt/ aj.).

248

KALBOS KULTŪRA | 84

sušené a zpracované čajové lístky [tj. lístky čajovníku DLKŽ] nebo jiné čajové byliny (DLKŽ). Ačkoli z poslední definice vyplývá, že čajem lze nazvat nejen nápoj připravený ze suroviny čajovníku, přesto se v novějších internetových zdrojích pokoušejí zpřesnit výraz čajové byliny, který vyvolává asociace s čajovými lístky, například jako jakýkoli ovocný či bylinný nápoj (Viki). Tento sklon k rozšiřování významu odráží i užívání. Výsledky výzkumu Korpusu současné litevštiny (T), který obsahuje přes 100 milionů slov a reprezentuje veřejné psané užívání jazyka, a obecného internetového vyhledávače Google (http://www.google.lt – dále Int), jenž odráží veřejné i soukromé užívání, potvrzují, že se čajem nazývá nejen nápoj z lístků čajovníku; zároveň umožňují tvrdit, že čaj je v tomto významu chápán poněkud šířeji, než uvádějí slovníky, srov.:

Který čaj máte nejraději – černý, zelený, bílý, oolong, bylinný, ovocný? (anketa mezi milovníky čaje na www.arbatinukas.lt); Bylinné a ovocné čaje – nápoje připravované ze sušených plodů a bobulí různých rostlin. Pravidelná konzumace silného čaje z čajových lístků otravuje organismus (Int); Při silném nachlazení je velmi vhodný čaj z lipového květu, heřmánku a máty (Int); Garšėja je proslulá svými vrstvenými koláči a lipovým čajem (T); Malinový čaj s marmeládou. Asi právě díky němu jsem si oblíbil ovocný čaj. Naložil jsem si marmelády třetinu šálku a zalil ji horkou vodou (Int); Studený čaj s marmeládou. Přidáme marmeládu a zalijeme ji převařenou vodou, chvíli počkáme a přilijeme studenou vodu (Int).

Stálá – často užívaná – slovní spojení se zápůjčkou čaj, uváděná v korpusu,⁹ zahrnující různé (léčivé) byliny: bylin, léčivých bylin, lipových květů, heřmánku, máty, a „pravého“ čaje, tj. zeleného a černého, je ve prospěch prvně uvedených (těch je dvakrát méně). To by umožňovalo předpokládat „litevské“ pojetí čaje. Podobné tendence dokládají také korelující údaje z experimentu s volnými asociacemi¹⁰, jehož cílem bylo zjistit, jaké asociace vyvolává slovo-podnět čaj (výzkumu se zúčastnilo 66 obyvatel Vilniusu obou pohlaví – více žen, různého věku – od 9 do 68 let – a z-

Více o otázce ustálených spojení, důležité pro korpusovou lingvistiku, viz Rimkutė 2006; Marcinkevičienė 2010 aj.⁹

Lingvisté pomocí asociační metody nejčastěji zkoumají odrazy jazykového obrazu světa (viz Papaurėlytė-Klovienė 2005; Akelaitienė 2007 aj.); analýza asociačních polí poskytuje řadu nejazykových poznatků – informace o společenském životě, ekonomice, prvcích národního sebeuvědomění, hodnocení a upřednostňování něčeho (Papaurėlytė-Klovienė 2005 aj.). Existují však důvody domnívat se, že z asociací lze více usuzovat na strukturu sémantických vztahů i samotného jazyka (viz Zavjalova 2006: 151). Více o asociační metodě viz Papaurėlytė-Klovienė 2005; Zavjalova 2006 aj.¹⁰

J. GIRČIENĖ. Arbata: nuo žodžių – iki žodynų, nuo tekstų – iki tekstynų

249

respondenti se vzděláním). Uvedeno bylo o něco více (41) asociací zahrnujících různé (léčivé) byliny: žolelių 4, žolelės 4; metų (metinė) 3, metos lapeliai 1; liepžiedžių 2, liepžiedžiai; čiobrelių, čiobreliai 3; medetkų 2; melisa; ramunėlių, ramunėlės; vaistažolės atd. a 37 asociací zahrnujících žalią(ją) (16), juodą(ją) (19) a baltą(ją) čaj (2). Dvakrát více takových asociací souvisí s očekávaným účinkem (léčivých) bylin, např.: gripas 2, gydanti 2, gydymasis, pagalba sergant, padeda pasveikti, liga, raminanti (raminančioji) 3, geras, ramus miegas a podobně, než s předpokládaným působením čaje z lístků čajovníku, např.: tonizuojanti 3, tonizuoja, nuo miego apod. Výsledky výzkumu, které odrážejí současné tendence v užívání, svědčí o pokračování tradic: podle etnologů se dříve u Litevců čaj vařil z různých léčivých bylin – lipových květů, kmínu, heřmánku, jahodníku, brusinek a listů i květů maliníku (Dundulienė 1991: 165). Mnoho asociací se pojí s „ovocností“ čaje, kterou slovníky dosud nezmiňují, tedy s čajem připraveným zalitím kousků ovoce: vaisinė 11, vaisiai 7. Vaisinė čaj se vedle žaliosios a juodosios i ramunėlių ir pelynų vyskytuje také v relativně malém Sakytinės lietuvių kalbos tekstyne (ST). A konečně statistické údaje obecných internetových vyhledávačů (vaisinė arbata – přibližně 110 000 výskytů, žolelių arbata – přibližně 170 000, žalioji arbata – přibližně 112 000, juodoji arbata – přibližně 61 700¹¹) ukazují na nepochybnou potřebu zpřesnit význam slova arbatos označujícího nápoj; srov. gėrimas su arbatžolėmis (DLKŽ, LKŽ).

3. Pokud se poměrně nový výpůjční výraz z 18. století arbata používá k označení jakéhokoli horkého nápoje kromě kávy a kakaa, vyvstává otázka, zda Litevci dříve horké nápoje neznali, anebo se čaj stal tak oblíbeným, že postupně vytlačil litevské pojmenování horkého nápoje. Slovníky ukazují, že vlastní výrazy pro označení této skutečnosti existovaly. Horkému nápoji se stejně jako odvaru říkalo karštimu (LKŽ). Existovala také pojmenování užšího významu s kořenem žol-¹². Jde o označení horkého bylinného nápoje žolikės, žolynė (tak se říkalo i místu zarostlému bylinami): Užsruobs žolikių i nusikratys [ligele]; Ramunelių turu susirinkusi, išverdu tokią žolynelę (LKŽ). Výrazy se stejným kořenem žolienė, žolainė označovaly nejen horký bylinný nápoj, ale i nálev, a dokonce bylinnou polévku: Tyledamas sriūbčiojo karštą

¹¹ Zhlédnuto 10. 12. 2011. Statistika je uvedena bez vyloučení opakovaných případů.

¹² Za původní nápad děkuji kolegyni Žanetě Markevičienė z Litevské univerzity pedagogických věd, která se podělila o dříve užívaná označení horkého nápoje s tímto kořenem ve svém rodném kraji.

250

KALBOS KULTŪRA | 84

bylinkový čaj, omámený ostrou vůní zimních bylin; Bylo by dobré bylinného čaje po vypití (LKŽ). Některá z těchto slov se ve významu nápoje vyskytují v korpusu a/nebo v jednotlivých textech:

Uvařila nějakou žolienės-marmalienės, přecedila ji do litrového džbánu a podala „pacientovi“ (Int);

Pánové, asi bez večeře? – Sklenice horké žolainės by přišla vhod, zamumlá vysoký muž. – Za starých časů se tady při brigádách podávalo i vepřové s „kulegėliu“ a pivo (T);

Mmm... simpampmončikas! – mladík hbitě uchopí štíhlou ruku učitelky a zasypává ji polibky až po loket. – Nelijte nám to – sklenici žolainės [může mít také význam nálevu, J. G.], a bude to stačit. Tobě zbývá jen přiložit pytel k ústům, procedí dlouhán a přehodiv samopal do druhé ruky pozorně, aniž by mrkl, pozoruje učitelku (T);

Nalil jsem si takový ten údajně uklidňující žolienės a vypil ji na jeden zátah – třeba teď Kasparas zmizí, rozplyne se a odplíží se chodbičkami, které zná jen on, do svého podzemí. Ale ne. Jak se ve mně zvedal vztek, cítil jsem, jak se i on celý napjal, zatnul se, jako by říkal: Ne, příteli, nevzdám se! Tak snadno mě nepřemůžeš! Ve mně se však už zrodilo a zvítězilo rozhodnutí a já se jen tlumeně zasmál jeho neviditelné tváři – teď už mi nejsi hrozný, Kaspare!

Ano, návštěvníku, teď jsi bezmocný! Uvařil jsem si velmi silný čaj, navlékl jsem si své staré vojenské kalhoty s rajtkami, obul staré polobotky a přes černý obnošený svetr si ještě přehodil popraskané kožené sako (J. Kunčinas „Kasparas“, viz http://www.tekstai.lt, dále – ŠLLA).

Z uvedených dokladů užití je však patrné, že jde pouze o ojedinělé výskyty, typičtější pro umělecké texty, které mají specifický význam – ne příliš kvalitního či hodnotného horkého nápoje (nabízeného, když není pivo nebo jídlo), uklidňujícího nápoje apod. (viz pasáže textů vyznačené řidším tiskem). Ačkoli tedy Litevci měli výrazy pro označení horkého nápoje, dnes se již neužívají a příslušníci střední a mladší generace je často ani neznají.

Zdá se, že Litevci si spolu s čajem vypůjčili i samotný čajový obřad (jde o jedno z ustálených spojení v korpusu, které uvádějí také účastníci asociačního experimentu). Domněnku, že horké nápoje nebyly u Litevců příliš obvyklé, podporují nejen slovníky a písemné doklady užití, ale také etnologický výzkum: uvádí se, že čaj vařený z různých léčivých bylin nasbíraných v létě „rolníci pili velmi zřídka“ (Dundulienė 1991: 165). Tradičními litevskými nápoji byly medovina, pivo, březová míza a kvas (tamtéž). Dokládá to i folklór: známé jsou motivy medoviny, piva (alų midų geriau), mléka (balta pieno puta) a domácího kvasu (gerą girą gera gert). Potvrzuje to i pozdější…

J. GIRČIENĖ. Arbata: nuo žodžių – iki žodynų, nuo tekstų – iki tekstynų

251

i další literární postavy: Široká pole... Vesnická chalupa... Nepili jsme čaj... Pili jsme mléko, kyselé mléko, podmáslí, syrovátku, smetanu, domácí [alkohol], vodu, mléko, kyselé mléko... (R. Gavelis „Durys, arba taurus kasdienybės prasmingumas“, ŠLLA).

A teprve mnohem později, když se utvářela společenská smetánka, začíná v knihách „vonět čaj“: Každý večer, když paní začne vařit čaj, / Na primusu, když začne vřít, vařit (H. Radauskas „Patefonas“, ŠLLA). A od té doby motiv čaje zdaleka neustupuje, naopak, sílí: jeho vůně vane nejen prózou, ale i dramatem, esejistikou, dokonce poezií:

Postavila na stůl dva šálky, malou, téměř hračkovou konvičku a misku se zlatavou broskvovou marmeládou. Pozvala Ievu ke stolu, nalila čaj a místností se rozlila příjemná a jaksi velmi známá vůně (R. fox „Stebuklų diena“, rasyk.lt);

MANŽELKA. Co kdybychom si dali čaj? S cukrem?... Budeš se moci zabavit bonbony (R. Gavelis „Durys, arba taurus kasdienybės prasmingumas“, ŠLLA);

Co je tajemství?... Proměnlivé nálady dlouhých zimních večerů, teplo od šálku čaje, mihotající se v ženských portrétech? (Z. Rimigailienė „Tarytum einantis per lietų...“, viz http://www.samogit.lt/kultura/einantis_per_lietu.htm);

Utírám stůl, zalévám čaj / A knihu suším na sluníčku / Pouštím se do psaní básně (K. Platelis „Atsitikimas skaitant“, ŠLLA).

O stále rostoucí oblibě čaje a jeho významu svědčí nejen krásná literatura, ale i další texty. Dokládají to také statistické údaje z obecného internetového vyhledávání, srov.: čaj (asi 2 830 000 výskytů) a další nápoj oblíbený u Litevců, mléko (asi 2 940 000). Potvrzují to také údaje Frekvenčního slovníku psané litevštiny, vypracovaného na základě Korpusu současné litevštiny (DŽ), srov.: čaj (64) a další výše zmíněný nápoj, který je Litevcům odedávna vlastní, pivo (47) (podobnou frekvenci má také basketbal – 65).

4. Spolu s přejatým slovem vzniklo, rozrůstalo se a dále má tendenci rozrůstat slovní hnízdo slova čaj. Slovník litevského jazyka uvádí dokonce 23 slov stejného kořene – hybridních útvarů s komponentem arbat-: jsou to arbatauti, arbatavimas, arbatdėžė, arbatėlė, arbatynas, arbatindis, arbatinė, arbatinėlis, arbatininkas, arbatinis, arbatinukas, arbatytis, arbatkrūmis, arbatlapis, arbatmediniai, arbatmedis, arbatnamis, arbatininkas, arbatpinigiai, arbatpuodis, arbatšaukštis, arbatuotis, arbatžolės (LKŽ). Všechny se kromě arbatindį, arbatinėlį objevily v internetovém úzu, ale v korpusu je zaznamenána pouze zhruba polovina; a jako slova stejného kořene odvozená od čaje je uvedli účastníci experimentu, což znamená,

252

KALBOS KULTŪRA | 84

pouze asi polovina se užívá častěji (jsou vytištěna řidším písmem). Pro Litevce je tedy důležité, a proto oblíbené nejen přejaté základní slovo arbata, ale i řada dalších skutečností spojených s tímto slovem.

Je třeba poznamenat, že analýza užívání a obou částí experimentu – asociací a slov se společným kořenem – odhalila (částečný) nesoulad mezi významem určitých odvozenin uváděným ve slovnících a významem, který se ukazuje v úzu. Existují případy, kdy se podstatné jméno arbatinė užívá nikoli ve významu občerstvení, hospody (DLKŽ, LKŽ), nýbrž ve významu krabičky na uchovávání čaje: na webové stránce inzerující pěkné krabičky s mnoha přihrádkami je pod jejich fotografií napsáno Arbatinė, vedle toho Druskinė apod. (Int); srov. ojedinělou odvozeninu arbatdėžė, kterou LKŽ uvádí pro pojmenování podobné skutečnosti. Naproti tomu arbatinis („nádoba na vaření čaje“ DLKŽ, LKŽ) a arbatinukas („nádoba na zalití čajových lístků vodou“ LKŽ; „nádobka na spaření čajových lístků“ DLKŽ) se široce užívají nejen ve významech uváděných ve slovnících, ale také v obecnějším významu „nádoba na vaření vody“. Například na webové stránce propagující domácí spotřebiče, včetně elektrických, určené k vaření vody, je pod jejich fotografií napsáno Arbatinukai (Int); Vodní kámen z arbatinuko lze odstranit takto: dlouho povařme smaltovaný arbatinuką (T); Voda v elektrické konvici se uvařila a arbatinis se po 4 minutách vypnul (Int); Ukradl si dokonce i elektrický arbatinį (T). Na to by měli tvůrci nových slovníků věnovat pozornost. Existuje také řada dalších slov se společným kořenem, která se užívají v širším než slovotvorném významu: nejen arbata, ale i káva se míchá arbatiniu šaukšteliu, nejen arbatinėje, ale i kavinėje se za příjemnou obsluhu nechává arbatpinigių. Jako obecné označení podniku veřejného stravování se však rozšířilo slovo kavinė. Údaje o užívání a výsledky experimentu ukazují, že arbata a slova se společným kořenem jsou více spojována s útulným domácím prostředím, a proto převažují právě takové asociace (rodina 3; televize, film 2, pohovka 2, objetí v posteli, přikrývka, křeslo; skříňka; kniha, kočka (koťátko) 2, okno 2; telefon; domov 7, domácí; domácí kuchyně; teplo 12; krb 4, hudba, smích; klid (pokoj) 4 apod.); věci spojené s veřejným prostorem, např. obchod, na váhu, se zde vyskytují velmi zřídka. Nejčastěji se uvádějí slova se společným kořenem označující předměty denní potřeby, např. arbatinukas (52), méně často skutečnosti spojené s veřejným prostorem, např. arbatinė (14), arbatpinigių (3).

Údaje o užívání a výsledky experimentu také ukazují, že slovní hnízdo arbatos má tendenci se dále rozšiřovat. Za zmínku stojí neologismy navržené respondenty: arbatmaišis, arbatvakarone, arbat(o)gėris, priearbatinis (sendvič). První tři byly nalezeny také na internetu. Bylo nalezeno i více neologismů nezaznamenaných ve slovnících, často okazionálních: mně ty arbatvakariai dodnes rádi hřejí u srdce a připomínají útulné

J. GIRČIENĖ. Arbata: nuo žodžių – iki žodynų, nuo tekstų – iki tekstynų

253

domovy; arbatdienis: kdo z nás si nerad užije příjemnou společnost u horkého šálku kávy nebo čajíčku? Náušnice-zalévací konvička – arbatinukėlis; pienarbatės dva hrnečky: mléko přivedu k varu a zaliji jím čajové lístky; velmi mi to pomáhá vydržet, dodává sytost a sílu; a ten arbatpienę určitě vyzkoušej (Int). Některé z nich, jako právě poslední, jsou nepochybně významné svou referenční funkcí; jiné okazionalismy, například arbatžmogis, arbatšokis, vynikají stylistickou expresivitou. Ve slovnících nezaznamenané, ale šířící se sloveso typické pro současný úzus je jediné sloveso označující pití čaje, arbatintis (stálo by za zvážení, zda je zařadit do slovníku), například: zkrátka, lidi, potřebuju klid, jdu se arbatintis (Int); Přes vesničku Riešė se vydávám pro vodu, arbatinuosi <...> A proudící myšlenky mě nesou k Tobě (R. Šileika „Chtěl bych si promluvit o rituálech“, http://culture.lt/lmenas/). Ve srovnání s jinými neologismy je statistika užívání tohoto slova značná – 275 výskytů na internetu), dokonce 10 z nich je uvedlo jako slova se společným kořenem k arbatos účastníci experimentu; vznikají i další odvozeniny tohoto slovesa, z nichž některé jsou rovněž poměrně časté – pasiarbatinti, pris arbatinti, například: příbuzná nečekaně zaskočila pasiarbatinti; nám bude stačit prisiarbatinti a příjemně posedět (Int).

ZÁVĚRY

Přejaté slovo arbata, které splynutím spojilo slova dvou jazyků – latinské herba (bylina) a jihočínské tē (čajové lístky), získali Litevci od Poláků, kteří zachovali první část tohoto slova v úplné podobě jako herbata. Poláci si toto slovo vypůjčili ze západoevropských jazyků, srov. nizozemské herba thee. Ačkoli se podle dnešních údajů přejaté slovo v litevských písemných pramenech objevuje teprve v první polovině 19. století, na základě polských písemných pramenů z 18. století, které toto slovo zaznamenávají, a dalších údajů se předpokládá, že skutečnost jím označovaná mohla do Litvy dorazit již v 18. století.

Základní lexikografické prameny uvádějí jeden z významů přejatého slova arbata – „nápoj s čajovými lístky“ (DLKŽ, LKŽ), tj. „ze sušených a zpracovaných lístků čajovníku nebo z jiných čajových bylin“ (DLKŽ). Analýza současného úzu a údaje z experimentu s asociacemi však ukazují, že Litevci tímto přejatým slovem označují nejen horký nápoj připravený ze sušených listů čajovníku (lat. Thea), tedy čajových lístků, a různých bylin, ale také nápoj vyráběný ze sušeného ovoce či jakýkoli jiný horký nápoj kromě kávy a kakaa. To podněcuje k upřesnění významu slova arbatos označujícího nápoj.

254

KALBOS KULTŪRA | 84

Ustálení poměrně nedávné výpůjčky ve významu jakéhokoli horkého nápoje vyvolává otázky: byly dříve horké nápoje Litevcům cizí, nebo se čaj stal tak oblíbeným, že postupem času vytlačil litevské označení horkého nápoje? Lexikografický materiál ukazuje, že existovala vlastní slova, jimiž bylo možné označit danou skutečnost: karštimas, žolikės, žolynė, žolienė, žolainė (LKŽ), pro současné užívání však nejsou typická. Tyto i další výsledky výzkumu uvedené v článku, stejně jako etnologické údaje, dovolují předpokládat (což je nepochybně třeba upřesnit a podložit historickými a dalšími prameny), že spolu s čajem si Litevci vypůjčili i samotný – dnes mimořádně oblíbený – čajový obřad.

O důležitosti skutečnosti označované výpůjčkou svědčí také početná slovní rodina slova arbata, která se dodnes rozrůstá. LKŽ uvádí 23 hybridních útvarů s prvkem –arbat-, např.: arbatauti, arbatinė, arbatinis, arbatpuodis, arbatšaukštis, arbatuotis. Z nich je pro současné užívání typická pouze asi polovina, některá se však užívají v širších významech, než uvádějí slovníky: srov. arbatiniu a arbatinuku se označují nejen nádoby na vaření čaje či zalévání čajových lístků (DLKŽ, LKŽ), ale také nádoby na vaření vody. Při přípravě nových slovníků je třeba s tím počítat. Za úvahu stojí i možnost zařadit do slovníku novotvar arbatintis, který se v užívání rychle šíří a má již nové odvozeniny – pasiarbatinti, prisarbatinti. Ostatní novotvary zaznamenané v užívání nebo uvedené účastníky experimentu – arbat(o)gėris, arbatvakarai, arbatdienis, arbatvakarone, arbatinukėlis, arbatžmogis, arbatšokis, arbatmaišis, arbatpienė, pienarbatė – je přinejmenším prozatím třeba považovat za okazionalismy.

LITERATURA A HLAVNÍ PRAMENY

A k e l a i t i e n ė G. 2007: Názvy zvířat a jazykové asociace. – Žmogus ir žodis 9, 65–69.

ALP – Litevské názvy rostlin používaných k přípravě nápojů. Dostupné na internetu: http://www.alkk.lt/lit/10146 (navštíveno v listopadu 2011).

DLKŽ – Slovník současné litevštiny, elektronická verze. Dostupné na internetu: http://www.lki.lt/dlkz/.

D u n d u l i e n ė P. 1991: Etnologie Litvy, Vilnius: Mokslas.

DŽ – Utka A. (ed.): Frekvenční slovník psané litevštiny. Na základě morfologicky anotovaného korpusu o 1 milionu slov. Dostupné na internetu: http://donelaitis.vdu.lt/publikacijos/Dazninis_zodynas.pdf (navštíveno v říjnu 2011).

Encyklopedie „Britannica“. Dostupné na internetu: http://www.britannica.com.

J. GIRČIENĖ. Arbata: nuo žodžių – iki žodynų, nuo tekstų – iki tekstynų

255

Int – údaje z veřejného i soukromého užívání, dostupné prostřednictvím obecného internetového vyhledávače Google. Přístup přes internet: http://www.google.lt (navštíveno v listopadu 2011).

Laučiūtė J. 1977: Slaviški skoliniai lietuvių kalboje. – Baltistika, 2 priedas, 92–96.

LEB – Litevská encyklopedie, Boston: nakladatelství Litevské encyklopedie: sv. 1, 1953; sv. 12, 1957.

LEK – Litevská encyklopedie, Kaunas: Tiskový fond: sv. 1, 1933; sv. 5, 1937.

LKEŽB – Databáze etymologického slovníku litevského jazyka. Přístup přes internet: http://etimologija.baltnexus.lt (navštíveno v listopadu 2011).

LKŽ – Slovník litevského jazyka, sv. 1–20, 1941–2002, elektronická verze (2005). Přístup přes internet: http://www.lkz.lt.

Marcinkevičienė R. 2010: Lietuvių kalbos kolokacijos, Kaunas: VDU.

Pabrėža J. A. 2009: TaišIius augyminis 1–223, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Papaurelyte-Klovienė S. 2005: Konceptualusis liūdesio modelis lietuvių ir rusų kalbų pasaulėvaizdžiuose. – Žmogus kalbos erdvėje, 85–93. Prieiga per internetą: http://www.minfolit.lt/arch/1001/1436.pdf (žiūrėta 2011 m. lapkričio mėn.).

Rimkutė E. 2006: Lietuvių kalbos kolokacijų žodynas: sandara ir paskirtis. – Prace Baltyystyczne 3, 249–258.

Sabaliauskas A. 1966: Lietuvių kalbos leksikos raida. – Lietuvių kalbotyros klausimai 8, 5–142.

Sabaliauskas A. 1990: Lietuvių kalbos leksika, Vilnius: Mokslas.

Sabaliauskas A. 1994: Iš kur jie? Pasakojimas apie žodžių kilmę, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Sławski F. 1952: Słownik etymologiczny języka polskiego 1, Kraków.

Smoczyński W. 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego / Lietuvių kalbos etimologinis žodynas, Vilnius: VU leidykla.

ŠLLA – Antologie současné litevské literatury. Přístup přes internet: http://www.tekstai.lt (navštíveno v listopadu 2011).

T – Korpus současného litevského jazyka. Přístup přes internet: http://donelaitis.vdu.lt (navštíveno v listopadu 2011).

TB – Terminologická banka Litevské republiky. Přístup přes internet: http://terminai.vlkk.lt/pls/tb/tb.search (navštíveno v listopadu 2011).

Vasmer M. 1953–1958: Russisches etymologisches Wörterbuch 1–3, Heidelberg.

Viki – internetová encyklopedie Vikipedie. Přístup přes internet: http://lt.wikipedia.org.

256

KALBOS KULTŪRA | 84

V i t k a u s k a s V. 2002: Didysis akademinis mūsų Žodynas. – Dvidešimt „Lietuvių kalbos žodyno“ tomų, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

VLE – Všeobecná litevská encyklopedie, Vilnius: Vydavatelství vědy a encyklopedií: 1. sv. 2001; 4. sv. 2003; 10. sv. (doplnění sv. 1–10) 2006.

WEBS – slovník Merriam-Webster. Dostupné na internetu: http://www.merriam-webster.com/.

Z a v j a l o v a M. 2006: Daugiakalbystė Lietuvoje: kalbų vartosena psicholingvistiniu požiūriu. – Kalbos kultūra 79, 149–160.

Přijato 12. 12. 2011

ČAJ: OD SLOV KE SLOVNÍKŮM, OD TEXTŮ KE KORPUSŮM

S h r n u t í

Na základě diachronního výzkumu lexika a lexikografických pramenů, textů a korpusů, které zachycují veřejné i soukromé užívání a jsou dostupné prostřednictvím obecného internetového vyhledávače, jakož i materiálů získaných experimentem se slovními asociacemi, si článek klade za cíl prozkoumat etymologii, sémantiku, vztahy se synonymními litevskými slovy označujícími nápoje, odvozená slova a složeniny a tendence současného užívání přejatého slova arbata („čaj“).

Jak dokládají písemné prameny včetně lexikografických zdrojů, čaj a přejaté slovo, které jej označuje, se v důsledku změn ve fonetické substituci dostaly do Litvy v 18^th. století, tedy později než do ostatních západoevropských zemí. Litevci převzali slovo arbata z polského herbata; toto slovo vzniklo spojením slov ze dvou zcela odlišných jazyků: latinského herba („bylina“) a jihočínského tē („bylina používaná k přípravě čaje“). Poláci však zachovali první složku v úplné podobě. Slovo převzali ze západoevropských jazyků, srov. nizozemské herba tee.

Přejaté slovo arbata v litevštině označuje bílý, zelený a černý čaj, konkrétní horký nápoj připravovaný ze sušených (fermentovaných) listů čajovníku čínského, a také jakýkoli jiný horký (někdy studený) nápoj z různých bylin a ovoce, džemů apod., s výjimkou kávy a kakaa. Výsledky výzkumu svědčí o potřebě upravit význam slova arbata jako nápoje, srov. gėrimas su arbatžolėmis („nápoj s listy čajovníku“).

Ustálený význam („jakýkoli horký nápoj“) tohoto poměrně nového přejatého slova vyvolává otázku, zda dřívější Litevci neměli potřebu horkých nápojů. Jak dokládají lexikografické materiály, Litevci měli vlastní slova označující horké nápoje, srov.: karštimas, žolikės, žolynė, žoliėnė, žolainė. Všechna jsou však dnes již zaniklá.

J. GIRČIENĖ. Arbata: nuo žodžių – iki žodynų, nuo tekstų – iki tekstynų 257

Význam nápoje označovaného přejatým slovem lze spatřovat také v rozsáhlém a stále se rozrůstajícím hesle arbata. Starší základní lexikografické prameny uvádějí 23 hybridních odvozenin a složenin s kořenem arbat-, např. arbatauti („dát si čaj“), arbatinė (≈ „čajovna“), arbatinis („čajová konvice, rychlovarná konvice“), arbatpuodis („šálek na čaj“), arbatšaukštis („čajová lžička“), arbatuotis (≈ „dát si čaj“). Informátoři výše uvedeného asociačního experimentu navrhli také několik nových slov, která byla později doložena ve skutečném úzu: arbatmaišis („čajový sáček“), arbatvakarone („čajový večírek“), arbat(o)geris („čajový nápoj“). Ve skutečném úzu byla nalezena řada (stylisticky příznakových) neologismů, které však nebyly zařazeny do slovníků, například arbatvakarai (≈ „čajové večery“), arbatdienis (≈ „čajový den“), arbatinukėlis (≈ „malá čajová konvice“), arbatpienė („mléko do čaje“) pienarbatė („mléčný čaj“); arbatžmogis (≈ „čajový člověk“), arbatšokis (≈ „čajový tanec“). Měla by se prodiskutovat možnost zařadit do slovníků rozšiřující se neologismus arbatintis (≈ „dát si čaj“).

KLÍČOVÁ SLOVA: etymologie, sémantika, lexikografie, korpusová lingvistika, asociační experiment, synonyma, odvozeniny a složeniny, kolokace.

JURGITA GIRČIENĖ

Litevská univerzita pedagogických věd

T. Ševčenkos 31, LT-03111 Vilnius

[email protected]

258

KALBOS KULTŪRA | 84