Bendrinė kalba / Standard Language 2025, Nr. 98, p. 1–19 Turinio nuoroda / Contents link ISSN 2351-7204 (elektroninis / online)

STRUKTURÁLNÍ MODELY DEFINIC ANIMAČNÍCH TERMÍNŮ A JEJICH ZVLÁŠTNOSTI

Strukturální modely definic animačních termínů

AUŠRA RIMKUTĖ-GANUSAUSKIENĖ Lietuvių kalbos institutas El. paštas: ausra.ganusa ausge?

https://doi.org/10.35321/bkalba.2025.98.06

ABSTRAKT

Článek zkoumá definice animačních termínů, které dosud nebyly z terminologického hlediska zkoumány, a stručně pojednává o pojetí definice. Na základě materiálu ze slovníčků animačních termínů studie určuje typy definic a jejich odpovídající strukturální modely. Analýza ukazuje, že podle vztahu k systému pojmů lze definice rozdělit do tří kategorií: systémové, polosystémové a nesystémové. Nejčastější jsou systémové definice (56%), mezi nimiž převažují intenzionální definice (55%), zatímco extenzionální definice jsou velmi vzácné. Nejméně časté jsou nesystémové definice (14%). Analýza strukturálních modelů definic animačních termínů ukazuje, že požadavkům nejlépe vyhovují intenzionální a extenzionální definice, neboť mají jasnou logickou strukturu a umožňují určit místo pojmu v systému. Jiné modely (popisné, smíšené, neúplné a encyklopedické) terminologické potřeby splňují pouze částečně, v případě potřeby je však lze upravit na systémové definice. Odkazové a synonymické definice neplní funkci vlastní definice – neodhalují obsah pojmu ani jeho místo v systému pojmů –, přispívají však k jednotnému uvádění termínů ve zdrojích. Výsledky celkově ukazují, že všechny definice plní určité funkce, zatímco jejich vhodnost pro terminologické účely závisí na tom, zda splňují obecné požadavky na tvorbu definic.

KLÍČOVÁ SLOVA: animační termín, požadavky na definice, definice, typ definice, strukturální model definice, pojem, terminologický význam, termín.

ABSTRAKT

Článek zkoumá definice animačních termínů, které dosud nebyly z terminologického hlediska zkoumány, a stručně pojednává o pojetí definice. Na základě materiálu ze slovníčků animačních termínů studie určuje typy definic a jejich odpovídající strukturální modely. Analýza ukazuje, že ve vztahu k systému pojmů lze definice rozdělit do tří kategorií: systémové, polosystémové a nesystémové. Nejčastější jsou systémové definice (56%), mezi nimiž převažují intenzionální definice (55%), zatímco extenzionální definice jsou velmi vzácné. Nejméně časté jsou nesystémové definice (14%). Analýza strukturálních modelů definic animačních termínů ukazuje, že požadavkům nejlépe vyhovují intenzionální a extenzionální definice, neboť mají jasnou logickou strukturu a umožňují určit místo pojmu v systému. Jiné modely (popisné, smíšené, neúplné a encyklopedické) terminologické potřeby splňují pouze částečně, v případě potřeby je však lze upravit na systémové definice. Odkazové a synonymické definice neplní funkci řádné definice, přispívají však k jednotnému uvádění termínů ve zdrojích. Výsledky celkově ukazují, že všechny definice plní určité funkce, zatímco jejich vhodnost pro terminologické účely závisí na tom, zda splňují obecné požadavky na tvorbu definic.

Copyright © 2025 Aušra Rimkutė-Ganusa uskienė. Vydal Lietuvių kalbos institutas. Tento článek je publikován jako otevřený přístup a je šířen za podmínek licence Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené použití, šíření a reprodukci v jakémkoli médiu, pokud je uveden původní autor a zdroj. // Vydal Lietuvių kalbos institutas. Tento článek je otevřeně přístupný a šířen podle podmínek licence „Creative Commons“ Attribution, které umožňují neomezeně používat, šířit a reprodukovat obsah v jakémkoli médiu při uvedení autora a zdroje. Received: / Gauta: 2025-06-16. Accepted: / Priimta: 2025-11-03.

1

KLÍČOVÁ SLOVA: animační termín, požadavky na definice, definice, typ definice, strukturální model definice, pojem, terminologický význam, termín.

ÚVOD

Animace je interdisciplinární oblastí, která existuje již více než století. Její počátky jsou spojovány se vznikem pohyblivého obrazu a prvními animovanými filmy. Tato oblast, stejně jako jiné obory, je ovlivňována vědeckým pokrokem a novými technologiemi, jako jsou digitální technologie nebo umělá inteligence, a neustále se mění. Zároveň vzniká potřeba nových termínů označujících animační pojmy. Předmětem tohoto článku nejsou samotné animační termíny, nýbrž jejich definice, proto si nejprve připomeňme, co se za definici termínu považuje.

Podle Stasise Šalkauskise, tvůrce teorie vědecké litevské terminologie, je definovat název děje „zpodstatnělým (ad modum substantiae) názvem, který je definicí“ (Šalkauskis 1991: 204), přičemž termín definice rovněž označuje uskutečněný děj a je výsledkem definování. Podle terminologa Kazimierase Gaivenise je definice (definice) obsahem termínu (Gaivenis 2014 [1998]: 250) – „má odrážet sémy intenzionálu terminologického významu“ (Gaivenis 2002: 19).

Poněkud širší pojetí definice uvádí Mokomasis terminologijos žodynėlis [Výkladový terminologický slovníček]: „úplný slovní popis, který odráží sémy jádra terminologického významu a vyjadřuje obsah pojmu, přičemž na určité úrovni abstrakce odhaluje jeho podstatné rysy, jimiž se odlišuje od sousedních pojmů“ (Kvašytė 2005: 13, srov. Gaivenis, Keinys 1990: 22). Lze je spojit s popisem uvedeným v nejnovější mezinárodní normě ISO 704 věnované terminologické práci, Terminology work – Principles and methods. Norma uvádí, že definice má představit podstatné rysy definovaného pojmu, a tím jej odlišit od ostatních pojmů téže oborové oblasti (ISO 704 2022: 33). Z tohoto pojetí tedy lze vyvodit, že do definice je třeba vybírat nezbytné a doplňující rysy, které odhalují, jak definovaný pojem souvisí s ostatními pojmy téže oblasti a v čem se od nich zároveň liší; lze také předpokládat, že rysy mají být univerzální a nezávislé na kontextu (tradičně se tvrdí, že termínu, na rozdíl od běžného slova, máme rozumět bez definice či kontextu). V praxi tomu však tak vždy není: určit všechny nezbytné a dostačující rysy pojmu je často nemožné a někdy možná ani není nutné určit je všechny.

Terminolog Juan C. Sager tvrdí, že definice jako produkt je jazykovým popisem pojmu založeným na výčtu určitých rysů, které zprostředkovávají jeho význam. Také poznamenává, že definice je jako rovnice – součet významových prvků, z nichž se pojem skládá (Sager 1990: 51).

Popsané pojetí definice je považováno za klasické a má dlouhou historii uplatňování. Teorii definování prostřednictvím rodu a druhového rozdílu formuloval jako první řecký filozof Aristoteles. Tento typ definice, v němž je pojem vymezen pomocí nejbližšího nadřazeného pojmu a odlišujících rysů, upřednostňovali také zakladatelé terminologie jako samostatného lingvistického oboru Eugen Wüster a Helmut Felber. Takový typ definice lze považovat za poměrně přísný a ve srovnání s jinými možnými typy definic nemusí v současné terminologii vždy dostatečně odpovídat praktickým potřebám. Tuto myšlenku potvrzuje tvrzení Rity Temmermanové, představitelky sociokognitivní terminologie, že mnoho pojmů není jasných. Podle badatelky není přesvědčivý tradiční terminologický argument, že pojmy mají být jasně definovány, aby se zajistila jednoznačná, jednovýznamová, a tedy účinná komunikace (Temmerman 2000: 7). Statičnost a neměnnost definice termínu tedy představitelé uvedeného směru terminologie nepovažují za nezbytnou vlastnost. Ačkoli se nevyhýbají pravidlům pro formulování těchto definic, upozorňují, že forma a obsah definic se liší v závislosti na typech kategorií a požadavcích uživatelů (Temmerman 2000: 8).

2

Teresa Cabré chápe definici jako popis obsahu pojmu. Upozorňuje, že při dodržování idealistického pojetí termínů a definic E. Wüstera termíny částečně ztrácejí svou specifickou povahu jako jednotky přirozeného jazyka (Cabré 2023: 13).

Antonio San Martín hovoří o terminologické definici jako o popisu nejdůležitějšího obsahu pojmu, který termín vyjadřuje, v přirozeném jazyce (San Martín 2025: 1), a věnuje velkou pozornost analýze kontextů užívání termínů. Badatel nepopírá pojetí definice formulované Aristotelem, zdůrazňuje však, že její obsah závisí na kontextu a může se měnit. A. San Martín hovoří o „flexibilních definicích“ (angl. flexible definitions) a tvrdí, že bychom se měli vzdát vyčleňování nezbytných a dostačujících rysů pojmu, které jsou považovány za nezávislé na kontextu, jakožto jediného a nejdůležitějšího kritéria. Namísto toho se navrhuje vybírat pro definování pojmu relevantní (angl. relevant) rysy. Podle badatele je kontext obzvláště důležitý: určuje, které rysy budou do definice zahrnuty. Bez kontextu mohou být definice buď příliš abstraktní, nebo zavádějící. Kontext umožňuje označovat definice za flexibilní, protože se přizpůsobují okolnostem užívání (San Martín 2022).

Z krátkého přehledu toho, co se považuje za definici, vyplývá, že tato otázka je v terminologii aktuální, zejména v její praktické aplikační oblasti, kde je třeba definovat pojem. Definice termínů jsou zkoumány z různých hledisek – logického, lexikálně-sémantického, kognitivního, kontextového a dalších, která zde vzhledem k omezenému rozsahu článku nebudou podrobněji rozebírána. Přestože v současné terminologii existuje více přístupů, všechny spojuje skutečnost, že žádný z nich nepopírá existenci ani potřebnost definice. Definice je považována za prostředek vědeckého poznání a komunikace, na který jsou kladeny požadavky srozumitelnosti, přesnosti, systematičnosti a další. Rozdíly se projevují až tehdy, když se definice koncepčně modeluje a začleňuje do systému pojmů, vybírají se její strukturní prvky a přizpůsobuje se komunikačním cílům a potřebám uživatelů.

Již bylo zmíněno, že definice se liší svou strukturou a lze je rozdělit do různých typů. Rozdílnost definic může být dána logikou systému pojmů, adresátem, prostředím zveřejnění, formou vyjádření a oblastí, v níž je termín prezentován, např. normou, terminologickým slovníkem či databází. Podle logických a dalších kritérií lze definice klasifikovat mnoha způsoby – od několika typů až po několik desítek. Například nejnovější mezinárodní terminologická norma ISO 704 z roku 2022 Terminology work – Principles and methods (do litevštiny nebyla přeložena) rozlišuje dva typy – intenzionální a extenzionální definice. Terminolog K. Gaivenis na základě výzkumu definic víceslovných termínů ze slovníků vydaných v poválečné Litvě rozlišuje šest typů: úplné, synonymické, výčtové, srovnávací, neúplné a odkazové definice víceslovných termínů (Gaivenis 2004: 114–115). Polský terminolog Stanisław Gajda rozlišuje jedenáct typů definic, které mohou mít ještě podtypy (podrobněji viz Rimkutė-Ganusauskienė 2021: 180). Množství klasifikací ukazuje, že vycházejí z různých klasifikačních kritérií. Ať je definice jakéhokoli typu, má strukturu pro daný typ charakteristickou.

Cílem článku je odhalit, z jakých složek se skládají definice animačních termínů. Pro analýzu byly vybrány nejnovější publikace věnované tématu animace – vědecká monografie Ilji Bereznicka Animacija: nuo idėjos iki ekrano (2017) a vysokoškolské učebnice Toma Mitkuse a Vaidos Nedzinskaitė-Mitkė Animacijos industrija Lietuvoje: analizė ir galimybės (2018) a Animacijos pagrindai (2020). Na konci všech těchto publikací jsou uvedeny slovníčky animačních termínů.

K dosažení cíle jsou stanoveny tyto úkoly: 1) na základě teoretických poznatků z terminologie prozkoumat definice animačních termínů uvedené ve zdrojích a určit jejich typy; 2) vytvořit strukturální modely definic animačních termínů. Je třeba poznamenat, že v této studii nejsou definice posuzovány z hlediska normativnosti a neřeší se otázka jejich nedostatků (vad). Pro naplnění cíle výzkumu a provedení analýzy jsou nejdůležitější struktura zkoumaných definic animačních termínů a jejich vztah k systému pojmů zkoumané oblasti. Očekává se, že materiál výzkumu ukáže, podle jakých terminologických principů se utvářejí definice animačních termínů ve vědeckém a vzdělávacím diskurzu. Měl by objasnit

3

strukturální znaky terminologických definic, které budou pravděpodobně užitečné při zpřesňování stávajících nebo formulování nových definic termínů z jakékoli jiné oblasti. Strukturální analýza definic animačních termínů navíc umožní ověřit, zda v terminologii zavedené a běžně užívané pojetí definice termínu, podle něhož je definice chápána jako slovní charakteristika obsahu pojmu, odpovídá praktickému formulování definic zachycenému ve slovnících termínů zvoleného typu, které jsou předmětem zkoumání.

Rozlišování typů definic animačních termínů a zkoumání jejich strukturálních modelů je z několika důvodů aktuální a nové. Zaprvé, jak již bylo zmíněno, samotná terminologie animace je téměř neprozkoumaná. Zadruhé, zkoumání definic ve zdrojích ukáže, z jakých strukturálních částí se definice z oblasti animace nejčastěji skládají, a odhalí, které znaky se při definování animačních termínů považují za zásadní. Výzkum navíc umožní posoudit, zda jsou definice formulovány v souladu se zásadami jednotnosti a důslednosti, analogie, správnosti a dalšími terminologickými principy. Zatřetí umožní přehodnotit, nakolik tradiční pojetí definice odpovídá definicím používaným v praxi.

Definice animačních termínů ve vybraných zdrojích se zkoumají pomocí několika metod. Nejčastěji se používá analyticko-deskriptivní metoda, která umožňuje nejen popsat předmět výzkumu – definice animačních termínů –, ale také kriticky posoudit, zda splňují požadavky na definice. Tato metoda pomáhá odhalovat nepřesnosti v definicích – nejednoznačnost, neurčitost, nedostatky v logické návaznosti a podobné případy. Kromě ní se používá také srovnávací metoda, která umožňuje zdůraznit podobnosti a rozdíly mezi definicemi a jejich strukturálními modely a rozpoznat případy unifikace. V případě potřeby se využívá kvantitativní metoda, která umožňuje podložit údaje z výzkumu nejen kvalitativně, ale i kvantitativně a odhalit pozorované zákonitosti.

1. ZKOUMANÉ ZDROJE

Jak již bylo zmíněno, zkoumány jsou nejnovější publikace o animaci. Jejich autory jsou odborníci s bohatými zkušenostmi a znalostmi oboru animace z teoretického i praktického hlediska. Na konci všech zdrojů jsou uvedeny slovníky animačních termínů. Lze předpokládat, že odborníci na animaci do nich zařadili nejdůležitější a nejčastěji používané oborové termíny a jejich definice. Je třeba upozornit, že nejde o úplné terminografické zdroje, nýbrž o soubory termínů určené k tomu, aby čtenáři pomohly lépe porozumět novým, méně známým pojmům a objasnit obsah pojmů známých.

Na stranách 254–257 vědecké monografie Animacija: nuo idėjos iki ekrano je uveden Animacijos terminų žodynėlis obsahující 35 termínů s definicemi. V poznámce pod čarou se uvádí, že podrobnější informace je třeba hledat ve Audiovizualinių medijų žodyne (AIE 2017: 254). Tento slovník byl připraven v roce 2013 z iniciativy Litevského filmového centra; editorkou byla Neringa Kažukauskaitė a na jeho přípravě se podílel také autor monografie I. Bereznickas. Slovník nebyl schválen Státní komisí pro litevský jazyk a není v něm uveden terminolog. To ukazuje, že vznikl výhradně úsilím samotných odborníků, kteří pociťovali potřebu pomoci všem, kdo se setkávají s audiovizuálními médii, lépe porozumět pojmům z této oblasti. Při srovnání obou slovníčků je patrné, že termíny a/nebo jejich definice uvedené v monografii se ne vždy shodují s těmi, které obsahuje rozsáhlejší Audiovizualinių medijų žodyne. Lze z toho usuzovat, že animační termíny, stejně jako jejich definice, nejsou ustálené.

V učebnicích Toma Mitkuse a Vaidos Nedzinskaitė-Mitkė Animacijos industrija Lietuvoje: analizė ir galimybės a Animacijos pagrindai jsou uvedeny téměř trojnásobně rozsáhlejší soubory termínů a jejich definic – 94 termínů v první (AIL 2018: 126–133) a 95 termínů ve druhé (AP 2020: 195–202)¹. Oba jsou nazvány stejně – Animacijos terminų žodynas. Srovnáním bylo zjištěno, že druhý slovníček se od prvního liší v 16 termínech, například,

¹ Materiál z učebnic byl shromážděn v rámci projektu Terminijos plėtojimo tendencijos aukštųjų mokyklų vadovėliuose (2025–2027), financovaného Státní komisí pro litevský jazyk.

4

Ve slovníčku učebnice připraveném v roce 2018 nejsou termíny schéma animačního políčka, zdvojování, hrubá animace, výstřižek, bible projektové prezentace, registrační otvory aj., zatímco ve slovníčku animačních termínů uvedeném v publikaci z roku 2020 se nezmiňují termíny bible animační prezentace, skicová animace, koprodukce aj.; oba zdroje se shodují v 79 termínech a jejich definicích. Autoři učebnic upozorňují, že „ne všechny mezinárodní průmyslové termíny mají ustálené nebo schválené překlady do litevštiny (v průmyslu [míněn je animační průmysl – pozn. autora] se často mohou používat litevštině přizpůsobené anglické varianty těchto termínů)“ a poznamenávají, že „různí jednotlivci nebo animační studia mohou některé termíny definovat různě“ (AP 2020: 195), čímž naznačují, že definice zaznamenané ve slovnících nejsou jediné možné.

Zkoumanými zdroji jsou abecedně řazené výkladové slovníčky animačních termínů². Celkem v nich je zaznamenáno 145 různých termínů a jejich definic. Ačkoli jsou animační termíny uváděny v různých typech zdrojů – odborných i výukových – a ačkoli se tyto slovníčky termínů liší rozsahem, ve všech se autoři pokoušejí odborně definovat nejdůležitější termíny z oblasti animace. Sestavování takových slovníčků naznačuje, že definice termínů v nich obsažené reprezentují nejen teoretické, ale i praktické užívání termínů a odrážejí obsah i rozsah definovaných pojmů. Samotné definice animačních termínů a jejich strukturální modely ukazují, jak jejich autoři obecně chápou, co je definice termínu.

2. STRUKTURÁLNÍ MODELY DEFINIC

Výzkum odhalil, že ve zkoumaných zdrojích se vyskytují různé strukturální modely definic animačních termínů. Ukázalo se, že výše zmíněnou klasifikaci definic složených termínů K. Gaivenise lze pro tento výzkum uplatnit jen částečně, protože různé klasifikace vycházejí z odlišných kritérií členění. Definice animačních termínů nalezené ve výzkumu jsou proto klasifikovány podle svého vztahu k pojmovému systému. Pojmový systém je výchozím bodem, který pomáhá vybírat rozlišující znaky a formulovat definici. Zohledňuje se přitom, že obsah pojmu (intenze) se určuje podle jeho vztahů v pojmovém systému. Dále bylo rozhodnuto nevycházet z klasifikací definic uvedených v mezinárodních normách, které se vyznačují přísným a formalizovaným charakterem. Vzhledem k tomu, že výzkum se zabývá definicemi animačních termínů v publikacích určených pro odborný a výukový diskurz, lze předpokládat, že taková přísná standardizace by nebyla vhodná a mohla by dokonce ztížit porozumění definicím. Při analýze definic se však dodržují požadavky na jejich tvorbu.

Podle vztahu definic k pojmovému systému se rozlišují tři typy: systémové, polosystémové a nesystémové definice. Tato trojčlenná klasifikace není jedinou možnou a lze ji upřesnit s ohledem na definice termínů v konkrétní oblasti.

2.1. Za systémové definice animačních termínů se považují definice, které ukazují místo pojmu v pojmovém systému a mají buď intenzionální, nebo extenzionální formu. Po prozkoumání 145 definic animačních termínů nalezených ve zdrojích lze rozlišit dva podtypy systémových definic.

2.1.1. Bylo zjištěno, že převládají takzvané klasické definice termínů: v první části se uvádí nejbližší rodový pojem a ve druhé druhový rozdíl, jímž se definovaný pojem odlišuje od ostatních. Tyto definice tvoří více než polovinu všech zkoumaných definic – 55%. K. Gaivenis je nazývá úplnými definicemi (Gaivenis 2004: 114), norma ISO 704 používá termín intenzionální definice (ISO 704 2022: 33). Terminolog uvádí, že se podobají logickým definicím označovaným jako definitio per genus proximum et differentiam specificam, a upozorňuje na to, že v nich „druhový rozdíl může

² Vyskytují se nepřesnosti, například ve slovníčku vydaném v roce 2018 je termín záznam pohybu uveden za termínem mon-táž, obdobně je termín dlouhomet-rážní (nebo celovečerní) film uveden za termínem pixel (AIL 2018: 131).

5

eiti ne vienas, bet keli požymiai“ (Gaivenis 2002: 30). Alvydas Umbrasas nurodo, kad „[N]ustatyti sąvokos skiriamuosius požymius yra vienas iš svarbiausių tikslų, kuriuos sau turėtų kelti apibrėžties sudarytojas“ (Umbrasas 2022: 133). Remdamasis atliktu teisės aktų terminų apibrėžčių tyrimu, jis tokias apibrėžtis vadina aiškinamosiomis (požymių): „Kaip atraminė, tokioje apibrėžtyje paprastai nurodoma tam tikra bendresnė sąvoka (kartais ne viena) ir skiriamieji požymiai“ (Umbrasas 2022: 132).

Strukturální model intenzionální definice lze znázornit následujícím schématem: definovaný termín se rovná kombinaci nejbližšího nadřazeného termínu a podstatného znaku (znaků), jímž (jimiž) se vymezuje druhový rozdíl definovaného pojmu (obr. 1). Tato definice se skládá z jedné věty. Definice tohoto typu se doporučují jako základní typ definice termínu (ISO 704 2022: 33). Jsou-li ve zdroji terminografického zpracování definice důsledně formulovány podle tohoto strukturálního modelu, jsou patrné systémové vztahy mezi pojmy a termíny i jejich definice v takovém zdroji se vyznačují konzistentností a logickou přesností.

Obr. 1. Strukturální model intenzionální definice³

Podívejme se na příklady:

Kolorista – osoba, která koloruje animační políčka technikou tradiční animace.⁴ AIL 2018: 132

Garso aktorius – asmuo, kuris įgarsina animacinius personažus. AIL 2018: 129

Struktura definic jednoslovného termínu kolorista i víceslovného termínu hlasový herec je stejná a odpovídá strukturálnímu modelu intenzionální definice: termín = nadřazený termín (v obou definicích slovo osoba) + rozlišující znak činnosti, jímž se definovaná osoba odlišuje od ostatních osob v témže pojmovém systému (koloruje animační políčka a namlouvá animované postavy). Podle K. Gaivenise by se druhové víceslovné termíny neměly vysvětlovat intenzionálními definicemi „v případě, kdy označují tentýž jev (reálii) jako jejich hlavní samostatně definovaná složka, pouze charakteristický pro různé objekty“ (Gaivenis 2004: 106). Definici termínu hlasový herec by tedy bylo možné zpřesnit – použít jako nadřazený termín herec a uvést rozlišující znaky.

Souhrnně lze říci, že intenzionální definice představují úplné lingvistické vyjádření vztahů mezi pojmy založených na rozlišujících znacích. Rozlišující znak nebo několik rozlišujících znaků – jejich počet závisí na rozsahu definice – je tedy důležitou součástí takové definice, na jejímž základě se pojmy klasifikují. Uspořádání pojmového systému dané oblasti závisí na tom, které rozlišující znaky jsou zvoleny. Právě proto nejsou zkoumané definice animačních termínů jedinými možnými – jejich struktura, a tím i

³Ilustrace byly vytvořeny pomocí programu Napkin AI (https://www.napkin.ai/).

⁴Příklady jsou uvedeny tak, jak jsou zaznamenány ve zdrojích; jejich jazyk se neupravuje.

6

Strukturální modely jsou výsledkem pojetí autorů, kteří formulovali definice termínů (připomeňme si již probíranou definici termínu garso aktorius).

Reinerio Arntzo, Heriberto Pichto ir Felixo Mayerio (Arntz et al. 2002: 63), Georgo Löckingerio, Hendriko J. Kockaerto ir Gerhardo Budino (Löckinger et al. 2015: 66–67) bei kitų terminologų teigimu, intensinės apibrėžtys laikomos naudingomis, nes jose nurodoma aukštesnė sąvoka, leidžianti apibrėžiamąją sąvoką priskirti atitinkamos srities sąvokų sistemai, ir pabrėžiami tokie požymiai, kurie padeda atskirti vieną sąvoką nuo kitų. Vertinant norminamuoju atžvilgiu, intensinės apibrėžtis galima skirstyti į taisyklingas ir netaisyklingas: pirmosios apibrėžtos tinkamai nusakant artimiausią gimininę sąvoką ir išskiriant būtinus skiriamuosius požymius, antrosios apibrėžtos netinkamai įvardijant gimininį terminą arba išskiriant nebūtinus ar neesminius skiriamuosius požymius. Pavyzdžiui, terminas aktoriaus triukas apibrėžiamas taip:

AKTORIAUS TRIUKAS (amer. slang. gag) – místo ve filmu, kde se odehrává krátká humorná akce, trik. AIE 2017: 254

Jak je z uvedené definice patrné, formálně odpovídá strukturálnímu modelu intenzionální definice, termín aktoriaus triukas je však vymezen nevhodným nadřazeným termínem filmo vieta. Uvedený termín by bylo možné definovat dvěma způsoby: vymezit buď první složku víceslovného termínu triukas, nebo druhou složku – aktorius. V analyzovaných pramenech nebyly zjištěny další nepřesnosti při formulaci intenzionálních definic.

Je třeba dodat, že intenzionální definice se při rozlišování typů strukturálních modelů definic vyčleňují na základě přítomnosti jasně vyjádřených strukturálních jednotek a jsou považovány za podtyp systémových definic, protože nejzřetelněji ukazují místo pojmu v systému.

2.1.2. Druhým podtypem systémových definic jsou extenzionální neboli výčtové definice, tedy takové, v nichž se, jak uvádí nejnovější norma ISO 704, terminologický pojem vymezuje výčtem všech druhových pojmů náležejících k jedné úrovni abstrakce nebo všech částí tvořících celek (ISO 704 2022: 34), jinými slovy výčtem všech částí, které pojem zahrnuje. V pramenech byla nalezena pouze jedna extenzionální definice (asi 1% všech zkoumaných definic). Například:

ZÁVĚREČNÉ FILMOVÉ PRÁCE (post-production) zahrnují přenos díla na příslušná média, jeho přizpůsobení publiku a systémům, úpravu zvuku a obrazu, marketing a další závěrečné práce. AIE 2017: 254

Jak je patrné z definice termínu baigiamieji filmo darbai, není v ní uveden nejbližší nadřazený termín filmo darbai ani nejsou rozlišeny definiční znaky vymezovaného termínu. Místo pomlčky, která se v terminologických výkladových slovnících obvykle píše za termínem, je užito sloveso apima a dále jsou vyjmenovány všechny činnosti považované za závěrečné filmové práce. Z této definice je patrné, že nejsou vyjmenovány všechny součásti (ir kitokius baigiamuosius darbus), ačkoli se při vymezení částí tvořících pojem uplatňuje podobné kritérium. Kromě toho je v definici zmíněn rinkodara, která významově více souvisí s marketingem filmů než se závěrečnými filmovými pracemi; je tedy na zvážení, zda ji v definici uvádět.

Terminologická literatura (ISO 704 2022: 34; Nilsson 2015: 82–100) uvádí, že nevýhodou extenzionálních definic je skutečnost, že ve většině případů není možné uvést všechny užší pojmy vymezené podle téhož kritéria dělení nebo všechny součásti, takže takové definice nebývají vždy přesné. Je také třeba mít na paměti, že se jejich rozsah může časem měnit.

Na základě příkladu nalezeného v prameni lze konstatovat, že extenzionální definici tvoří tyto strukturální části: vymezovaný termín, spojovací sloveso apimti a části tvořící vymezovaný termín (obr. 2). V terminografických pramenech se místo spojovacího slovesa apimti obvykle používá pomlčka. Jde o jednověté definice.

7

Z praktického hlediska je třeba říci, že extenzionální definice, v nichž jsou vyjmenovány všechny části tvořící definovaný pojem, by byly užitečné pouze tehdy, pokud by uváděly konkrétní a konečný soubor těchto částí (objektů, procesů, jevů apod.). Tyto definice však neukazují místo definovaného pojmu v pojmovém systému. Podle A. Umbrase takové definice „explicitně vymezují obsah pojmu – zahrnují pouze to, co je konkrétně uvedeno“ (Umbrasas 2022: 131).

V již zmíněné normě ISO 704 se definice tohoto typu nedoporučují. Henrik Nilsson uvádí, že je problematické požadovat úplnost extenzionálních definic, tj. vyjmenování všech pojmů, které definici tvoří, protože to v mnoha případech jednoduše není možné, a pokud tak učiněno není, je definice považována za neúplnou. Podle jeho názoru by tyto definice mohly být v určitých případech užitečné pro vzdělávací účely (Nilsson 2015: 95). Lze dodat, že takové definice jsou zvláště užitečné tehdy, když pomáhají vystihnout celek a usnadňují zapamatování a pochopení pojmu.

Obr. 2 Strukturální model extenzionální definice

Extenzionální definice se tedy používají zřídka, avšak v případech, kdy lze vyjmenovat všechny prvky spadající pod pojem, je lze považovat za přijatelné. Výčet by měl být konečný a logicky zdůvodněný. Pokud se nepodaří sestavit konečný seznam prvků, stává se taková definice neúplnou a zavádějící, a proto je třeba se jí vyhnout, neboť nesplňuje požadavky kladené na definice.

2.1.3. Závěrečné poznámky. Po přehledu obou podtypů systémových definic, které tvoří 56 procent všech nalezených definic animačních termínů (obr. 5), je zřejmé, že převažuje první z nich – model intenzionální definice, jehož struktura nejzřetelněji ukazuje místo pojmu v pojmovém systému. Lze tvrdit, že jde o typický, vzorový model definice, který odpovídá požadavkům kladeným terminologickou teorií. Extenzionální definice mohou být rovněž systémové, jsou-li vyjmenovány všechny části stejné úrovně tvořící definovaný pojem, čímž je zachována systémovost.

2.2. Za polosystémové definice animačních termínů budeme považovat takové definice, které místo definovaného pojmu v pojmovém systému odhalují pouze částečně.

2.2.1. O něco méně než čtvrtinu (přibližně 24 procent) všech definic nalezených ve slovníčcích animačních termínů tvoří encyklopedické definice. Jejich nejtypičtějším rysem je délka; obvykle se skládají ze dvou či více vět. Například:

8

Produkční výtvarník animace (angl. production designer) je osoba odpovědná za celkové vizuální vyznění díla. Produkční výtvarník ve spolupráci s režisérem a producentem volí řešení, která nejlépe umožní vyprávět příběh filmovými prostředky. AIL 2018: 127

Písková animace je jednou z metod animační techniky stop-motion, při níž se k vytváření obrazů používá písek. Animátor obvykle upevní skleněnou desku ve svislé poloze, pod sklo umístí osvětlení a nad něj kameru. Jednotlivé animační políčka vytváří manipulací s pískem nasypaným na sklo. AP 2020: 201

Z příkladů je patrné, že první věta odpovídá struktuře intenzionální definice – uvádí nadřazený termín (osoba; metoda animační techniky stop-motion) a rozlišující znak (odpovědná za celkové vizuální vyznění díla; při níž se k vytváření obrazů používá písek). Další věty doplňují, vysvětlují či upřesňují definovaný termín a uvádějí důležité, avšak pro terminologický význam nikoli nezbytné znaky; mohou také obsahovat historické, kontextové či jiné doplňující (encyklopedické) informace (ve spolupráci s režisérem a producentem volí řešení, která...; Animátor obvykle upevní skleněnou desku ve svislé poloze,...). Pro definici termínu nejsou takové doplňující informace nezbytné k přesnému popisu pojmu či k vyjádření jeho místa v pojmovém systému, proto tyto definice nelze považovat za plně systémové.

Další příklad:

Animační styl je osobitý vzhled animačního díla, vyplývající ze stanovených designových principů. Každá animační technika může mít mnoho různých animačních stylů. AIL 2018: 127

Definici termínu animační styl lze navzdory tomu, že se skládá pouze ze dvou vět, rovněž považovat za encyklopedickou. První věta je vytvořena podle strukturálního modelu intenzionální definice (nadřazený pojem – vzhled, rozlišující znak – osobitý, vyplývající z designových principů), zatímco druhá přináší doplňující (encyklopedickou) informaci rozšiřující poznatky o definovaném pojmu (animační technika může mít...), která však z terminologického hlediska není nezbytná.

Na základě přezkoumání encyklopedických definic nalezených ve zdrojích lze uvést následující strukturální model: intenzionální definice (nadřazený termín + rozlišující znak(y) – obvykle jedna věta definice) + doplňující encyklopedická vysvětlení (obr. 3). Encyklopedické definice termínů v jiných zdrojích mohou mít odlišnou strukturu.

Obr. 3 Strukturální model encyklopedické definice

Výskyt encyklopedických definic termínů v analyzovaných zdrojích pravděpodobně souvisí se snahou autorů poskytnout pro vzdělávací účely co nejvíce informací o definovaném pojmu. Lze předpokládat, že je to typické pro výukové publikace. Tento předpoklad by bylo možné ověřit rozsáhlejším výzkumem takových zdrojů.

2.2.2. Na základě materiálu z pramenů lze vymezit ještě jeden podtyp definic zaznamenávaných ve slovníčcích animačních termínů – smíšené definice. Jde o definice, které vykazují znaky více než jednoho typu definice. Například:

9

AMORTIZACE, PŘÍPRAVA – poloha pohybu zdůrazňující sílu akce a krajní body, které pohyb ukončují nebo zahajují. Amortizace musí proběhnout bezprostředně před samotnou akcí – tomu se říká příprava: než postava vyskočí, musí se skrčit nebo se odrazit. Také objekt může při očekávání silného úderu amortizovat směrem k němu, přestože zůstává nehybný. Viz také Protažení. AIE 2017: 254

Definici termínu amortizace lze považovat za smíšenou, protože kombinuje znaky intenzionální a encyklopedické definice a na konci obsahuje odkaz viz také, který je typický pro odkazové definice. Je třeba upozornit, že poslední věta definice není pouze doplňujícím vysvětlením – odkaz viz také plní terminologickou funkci, neboť ukazuje vztah definovaného pojmu k jinému pojmu téže oblasti, a proto je součástí samotné definice.

Definici termínu rozvržení animačního záběru je rovněž třeba považovat za smíšenou. Kombinuje znaky synonymické definice (uvádí synonymní termín schéma záběru), encyklopedické definice (podrobněji popisuje účel a použití) a neúplné definice (nevymezuje podstatné znaky). Například:

Rozvržení animačního záběru (angl. layout) – někdy se také nazývá schéma záběru. V různých animačních technikách se tento proces provádí poněkud odlišně, jeho hlavním cílem je však vytvořit plán všech animovaných objektů a prostředí v záběru, aby se animátoři po převzetí práce mohli jasně orientovat v tom, jak má vypadat konečná podoba po spojení všech animačních vrstev. AIL 2018: 127

Strukturální model smíšených definic lze znázornit takto: definovaný termín = kombinace strukturálních prvků definic různých typů. Samozřejmě ne vždy jsou věty zvolené z různých typů správné a přesné. Bruno de Bessé takové definice nazývá hybridními (angl. hybrid definitions) (podrobněji viz de Bessé 1997: 72). Definice tohoto typu tvoří ve zkoumaných pramenech něco málo přes 4% všech definic animačních termínů. Nejčastěji vykazují znaky systémových definic, řadí se však k typu částečně systémových definic, protože místo pojmu v systému ukazují jen částečně a pouze částečně splňují požadavky na tvorbu definic.

2.2.3. K. Gaivenis při pojednání o definicích složených termínů rozlišuje typ protikladný k intenzionálním definicím – neúplné definice. Jde o typ definice, kterému chybí jedna ze dvou již zmíněných složek probíraných při analýze intenzionálních definic: buď není uveden nejbližší nadřazený termín, nebo nejsou vymezeny rozlišující znaky.

Ve slovnících animačních termínů jsou zaznamenány neúplné definice, v nichž není uveden druhový rozdíl terminologického pojmu. Například v definici termínu animace malbou na skle se pokouší uvést nadřazený termín – jedna z metod animační techniky stop-motion, jasně však nejsou vymezeny rozlišující znaky této metody, tj. čím se malba na skle liší od jiných metod stop-motion. Například:

Animace malbou na skle (angl. Paint-on-glass) – jedna z metod animační techniky stop-motion. AP 2020: 197

Dalším příkladem neúplné definice je případ, kdy není uveden nadřazený termín. Například:

EPIZODAS (sequence) – ištisinė kadrų seka. AIE 2017: 255

Definici termínu epizoda je třeba považovat za částečně systémovou. Pokouší se uvést nadřazený termín (sekvence záběrů), činí tak však nepřesně – nadřazený termín je příliš obecný a pojem dostatečně nekonkretizuje. Rozlišující znak (souvislá) je rovněž nedostatečný – nepomáhá přesně odhalit vztah pojmu k ostatním pojmům v systému.

10

Jak je patrné z uvedených příkladů, neúplné definice jsou většinou krátké. Společným rysem tohoto typu krátkých definic je podle Irene Magdaleny Cramerové to, že poskytují pouze minimální (někdy dokonce metajazykové) informace, které čtenáři umožňují porozumět definovanému termínu, jenž je důležitý pro celkové pochopení textu (Cramer 2011: 8). V zájmu zajištění logické přesnosti a systematičnosti pojmů by měly být takové definice na základě obecných terminologických zásad a požadavků zpřesňovány a uváděny do souladu s ostatními pojmy téže oblasti.

Je zajímavé, že údaje z výzkumu K. Gaivenise provedeného před více než pěti desetiletími ukazují, že jde o „snad nejproduktivnější typ vysvětlení termínů“ (Gaivenis 2004: 108). Toto tvrzení nepotvrzují zkoumané zdroje z oblasti animace – neúplné definice v nich tvoří sotva přibližně 2% všech zkoumaných definic. Je pravděpodobné, že tyto výsledky byly ovlivněny povahou zvolených zdrojů. Je třeba zmínit, že K. Gaivenis rozlišuje dva druhy neúplných definic: ty, které mají podobu logické definice, a ty, které ji nemají (Gaivenis 2004). V mezinárodní normě ISO 704 jsou definice tohoto typu probírány v kapitole věnované nepřesným definicím (ISO 704 2022: 41–45).

2.2.4. Závěrečné poznámky. Polosystémové definice jsou, jak se lze domnívat, užitečné při předávání informací a učení, tedy při naplňování vzdělávacích a komunikačních cílů, ne vždy však splňují požadavky na přesnost a správnost. Takové definice lze považovat za přechodnou variantu mezi systémovými a nesystémovými definicemi. S ohledem na poměrně přísné jazykové a logické požadavky na definice (správnost, jasnost, přesnost, stručnost atd.) lze tento typ definic upravovat tak, aby se více přiblížil logickému, systematickému modelu definice. Polosystémové definice tvoří přibližně 30% všech zkoumaných definic (obr. 5).

2.3. Nesystémové definice animačních termínů jsou takové definice, které neodhalují místo definovaného pojmu v pojmovém systému a nezdůrazňují jeho vztah k sousedním pojmům.

2.3.1. Přibližně 6% definic animačních termínů v analyzovaných zdrojích lze považovat za popisné definice. Jejich hlavní funkcí je srozumitelně vysvětlit definovaný pojem čtenáři slovníčku a pojednat o jeho užívání. Takové definice je třeba považovat za nesystémové, protože neusilují o vyjádření místa definovaného pojmu v pojmovém systému. Od probíraných encyklopedických definic se liší tím, že neuvádějí nadřazený pojem ani nevymezují druhové znaky pojmu; veškeré informace jsou podány nikoli ve formě logické definice, ale popisným způsobem. Norma ISO 704 (2022: 33–34) uvádí, že definice, které nevyjadřují místo pojmu v pojmovém systému a pouze podávají jeho obecnou charakteristiku, se nepovažují za vhodné pro terminologické účely. Například:

Anime⁵ – termín používaný na Západě pro označení animačního stylu, který vznikl v Japonsku. AP 2020: 197

Definice termínu anime neuvádí nadřazený termín ani rozlišující znaky; na základě poskytnuté definice nelze určit místo definovaného termínu v pojmovém systému ani jeho vztah k ostatním termínům téže úrovně. Z terminologického hlediska je taková popisná definice považována za nenormativní, neboť byla formulována v rozporu s požadavky na tvorbu definic. Definice tohoto strukturálního modelu se nejčastěji nahrazují intenzionálními definicemi, které, jak již bylo uvedeno, umožňují jasněji ukázat vztahy pojmu

⁵ V Doporučujícím seznamu ekvivalentů cizích slov Státní komise pro litevský jazyk zveřejněném 11. prosince 2014 se doporučuje užívat podobu animė; uvádí se také v nejnovějším Slovníku spisovné litevštiny.

11

v systému a uvést její rozlišovací znaky. Nelze vyloučit předpoklad, že popisné definice vznikají v důsledku nevhodného formulování definic nebo nedostatku terminografických zkušeností.

K probíranému podtypu nesystémových definic lze zařadit také případy, kdy se popisují přídavná jména nebo infinitivy sloves. Podle terminologické literatury přídavná jména ani infinitivy sloves obvykle neplní funkci samostatného termínu a jejich význam se zpravidla projevuje až v termínových spojeních. V takových případech mají definice popisný charakter a neukazují místo pojmu v pojmovém systému. Například:

Dřevěný (slang; angl. wooden) – přídavné jméno popisující animaci objektu, jejímž pohybům chybí živost. AIL 2018: 130

Ve zdroji je přídavné jméno medinis uvedeno jako výraz profesního jazyka s upřesněním, že jde o slangový výraz.

Nesystémovými popisnými definicemi, které nemají strukturu klasické definice, lze definovat termíny, jež se v systému termínů animace dosud neustálily a často se užívají jako jednotky slangového jazyka. V podstatě to ukazuje, že sestavovatelé slovníčků zaznamenávají skutečné užívání termínů, aniž by se je pokoušeli terminologicky formalizovat.

2.3.2. Dalším podtypem nesystémových definic jsou synonymické definice. Bylo jich nalezeno jen málo – tři (asi 2% všech zkoumaných definic). Struktura těchto definic se neopírá o logický model typický pro klasickou definici – neuvádějí nadřazený pojem ani rozlišovací znaky, ale pouze terminologický ekvivalent. Například:

Celová animace – tak se před digitální revolucí označovala tradiční animační technika (Cel je zkratka pro celuloid). AP 2020: 197

Z definice termínu Cel animacija vyplývá, že její strukturu tvoří vysvětlení definovaného termínu jiným termínem (tradiční animační technika), který lze považovat za synonymum. Definice tohoto typu neukazují místo definovaného pojmu v pojmovém systému, a nelze je proto považovat za logické definice; v terminografii se tedy vyskytují zřídka. Kromě toho, jak ukazuje příklad, jsou uvedeny také další historické informace a popsán kontext užití (před digitální revolucí), což je obvykle typické pro encyklopedické definice.

K. Gaivenis upozorňuje: „[V] litevských terminologických slovnících se tento způsob vysvětlování, zdá se, dosud neužívá dostatečně. Zvláště praktický je v případech, kdy hlavní (normativní) termíny mají alespoň několik lidových (termínových) synonym. K vysvětlení litevských termínů se v těchto případech dobře hodí také mezinárodní synonyma“ (Gaivenis 2004: 107).

2.3.3. Dalším podtypem nesystémových definic animačních termínů jsou odkazové definice. K. Gaivenis je rovněž vyčleňuje při analýze definic složených termínů a upozorňuje, že odkazy v terminologických slovnících bývají obvykle dvojího druhu: jedny odkazují na normativní termíny doporučené pro vědeckou komunikaci, které se mají užívat místo stylisticky příznakových, expresivních termínů či úzce užívaných profesionalismů, zatímco jiné omezují užívání slovotvorně vadných, zastaralých či jiných synonym (Gaivenis 2004: 110). V analyzovaných zdrojích se odkazové definice, tj. případy, kdy samotný termín není definován, nýbrž se pomocí slova viz⁶ (nebo jeho variant) odkazuje na příslušnou definici, vyskytují jen zřídka – tvoří asi 2% všech zkoumaných definic. Například:

⁶ V terminografických zdrojích může mít odkaz podobu nejen slova nebo jeho zkratky, ale také speciálních znaků či šipek.

12

Animacijos sluoksnių kompozicija – žiūrėti montavimas. AIL 2018: 127

Článek u hesla termínu kompozice animačních vrstev odkazuje na definici termínu střih v jiném hesle:

Střih – technický a tvůrčí proces, při němž se jednotlivé vytvořené záběry a zvuková stopa spojují v celek – audiovizuální dílo. V animaci jsou všechna rozhodnutí týkající se střihu přijata již v předprodukční fázi, takže střih je v zásadě pouze technickou, nikoli tvůrčí prací. Pro srovnání, ve hraném filmu se rozhodnutí o střihu přijímají v postprodukční fázi, proto střih vyžaduje nejen technickou, ale i tvůrčí práci. AP 2020: 200

Po přečtení poměrně dlouhé definice sestávající ze tří vět a bez toho, abychom se zatím zabývali její strukturou, vyvstává otázka, zda lze termíny kompozice animačních vrstev a střih skutečně považovat za synonyma. V terminografických zdrojích obvykle odkaz vyjádřený infinitivem slovesa podívat se odkazuje na správnější, šířeji užívaný nebo normativní termín. Protože tento odkaz není v analyzovaných zdrojích vysvětlen, lze pouze odhadovat jeho účel. Je možné, že termín kompozice animačních vrstev označuje pouze určitou fázi procesu střihu; v takovém případě by tedy odkaz viz směřoval k širší, zobecňující definici.

Definice termínu 2D animace odkazuje na takové slovníkové heslo, které ve zdroji vydaném v roce 2020 není, a není v něm tedy ani samotná definice. Lze proto vyvodit závěr, že odkazy používané v nalezených zdrojích jsou nevhodné. Například:

2D animace – viz tradiční animace. AP 2020: 195

Při posuzování struktury takového odkazu a snaze určit jeho strukturální model lze konstatovat, že postrádá dvoučlennou logickou strukturu typickou pro definice termínů, a proto se takové případy z hlediska terminologické teorie obvykle nepovažují za skutečné definice. Doporučuje se těmto definicím vyhýbat. Mezinárodní norma ISO 704 uvádí, že odkazy jako viz, viz také apod. jsou považovány za redakční prostředky, které pomáhají propojit termín s jeho vlastní definicí. V analyzovaných slovnících animačních termínů tedy odkazy fungují jako náhrady definic – čtenáře směrují na jiné místo v hesláři, kde je uveden obsah definovaného pojmu. Vzhledem k této funkční substituci patří tyto odkazové definice k typu nesystémových definic, přičemž je třeba mít na paměti, že nemají obvyklou terminologickou strukturu a že jejich vznik lze spojovat s cíli úspornosti, konzistentnosti či normování.

Odkazovou definici tvoří jiné strukturální části: definovaný termín, odkazové slovo a odkazovaný termín (obr. 4). Hlavní funkcí takové definice v analyzovaných slovnících je nasměrovat uživatele na jiné místo téhož zdroje. Zásadním nedostatkem odkazové definice je, že neukazuje místo termínu v pojmovém systému, a právě proto se považuje za nesystémovou.

Obr. 4. Strukturální model odkazové definice

2.3.4. Dalším podtypem nesystémových definic jsou definice nesplňující požadavky (srov. angl. deficient definitions, ISO 704 2022: 41). V analyzovaných zdrojích tvoří

13

přibližně 4% všech definic. Tyto definice jsou poměrně různorodé. Některé z nich lze považovat za tautologické definice, tj. takové, v nichž je definovaný termín vysvětlen pomocí téhož nebo velmi podobného termínu, a proto není odhaleno místo definovaného pojmu v pojmovém systému. Například:

Každý animovaný snímek (angl. singles nebo ones) – to znamená, že každý snímek v animovaném díle je animovaný. AP 2020: 199

Jak je vidět, v této definici se opakuje definovaný termín (animovaný snímek a každý snímek... je animovaný), takže nejsou poskytnuty žádné nové informace o obsahu pojmu a definice neplní logickou rozlišovací funkci. Takové definice nelze považovat za terminologicky vhodné a měly by být zpřesněny, aby jasněji vyjadřovaly charakteristiky pojmu a jeho místo v systému.

Byly nalezeny také příliš široké definice, například termín dialog je vysvětlen bez uvedení nadřazeného termínu a rozlišujících znaků, které odlišují popisovaný termín, a zároveň příliš široce, neboť zahrnuje i pojem monologu (veškerý text pronášený postavami). Například:

Dialogas – visas personažų kalbamas tekstas (garsas) kūrinyje. AIL 2018: 129

Tautologie se vyskytují také ve složitějších definicích tvořených několika větami. Například termín pozadí je ve slovníčku sestaveném I. Bereznikiem nejprve vysvětlen tautologicky – sám sebou, tj. je použito stejné slovo pozadí, a později je vysvětlen slovem prostředí. První věta definice neodhaluje místo pojmu v pojmovém systému ani neuvádí rozlišující znaky. Definice je dále rozšířena o druhou větu, která se podobá spíše komentáři než podrobné doplňující informaci k termínu pozadí. Například:

POZADÍ (BG, background) – pozadí, prostředí, v němž se odehrává děj. V klasické animaci se pozadí vytváří podrobněji a kvalitněji. AIE 2017: 255

Velmi podobné je heslo týkající se jiného termínu. Například:

TABULKA POSTAVY (model sheet) – tabulka postavy, na níž je postava přesně a podrobně zobrazena z různých úhlů a v různých pózách. Řídí se jí celý tvůrčí kolektiv zapojený do procesu kreslení animace. Animátorům se obvykle navíc kreslí tabulka charakteru, která zobrazuje základní strukturu postav. AIE 2017: 256

Definice termínu tabulka postavy začíná totožnými slovy tabulka postavy, na níž <...>, a proto ji lze považovat za tautologickou. Mezinárodní norma ISO 704 (2022: 42) doporučuje při formulování definice neopakovat termín ani jeho část, protože takové opakování neposkytuje nové informace a neodhaluje obsah pojmu. V této definici nejsou uvedeny rozlišující znaky nezbytné pro logickou definici a informace ve druhé větě se týká použití nebo účelu, takže má vysvětlující povahu. Ve třetí větě je zmíněn termín tabulka charakteru a lze zaznamenat i pokus tento termín definovat. Obě věty proto připomínají spíše poznámky či komentáře než součásti definice. Taková definice je nepřesná a tautologická, a tedy nesplňuje požadavky.

Tautologické definice, stejně jako jiné definice nesplňující požadavky, jsou zavádějící a neposkytují přesné a jasné informace o definovaném pojmu. Doporučuje se je opravit (podrobněji viz ISO 704 2022: 42; Gaivenis 2002: 74; Rickevičiūtė 1960: 156).

2.3.5. Závěrečné poznámky. Z uvedených příkladů je patrné, že definice animačních termínů zaznamenané v glosářích animační terminologie, které lze považovat za nesystémové, ve skutečnosti neurčují místo definovaného pojmu v pojmovém systému. Jsou nepřesné a nejsou formulovány v souladu s nejdůležitějšími požadavky na definice. Některé nesystémové definice,

14

například synonymické a odkazové, podněcují k přehodnocení samotného pojetí definice a k úvahám o tom, co lze považovat za definici a zda lze za definice termínů vůbec považovat definice, které nemají vlastní logickou strukturu a jsou vyjádřeny pouze odkazem nebo synonymem. Na druhou stranu lze položit otázku, zda musí být všechny definice úplnými slovními popisy či tvrzeními, vždyť v terminologii se vyskytují případy, kdy jsou pojmy vyjádřeny schématy, vzorci či jinými způsoby. Nejčastěji jde pouze o doplňující informace uvedené po definici, to však ukazuje, že obsah pojmu lze vyjádřit nejen slovně. Proto by se výskyt odkazových či synonymických definic v terminografických zdrojích neměl považovat za chybu, není k tomu důvod. Je zřejmé, že jejich funkce je jiná – nemají pojem úplně popsat, nýbrž zastoupit definici, jinými slovy, vyjádřit vztah k jinému pojmu nebo odkázat na místo, kde je definice uvedena. Lze předpokládat, že tyto podtypy definic vznikají z praktických důvodů, aby se zajistila vzájemná souvislost termínů, jejich konzistentnost a terminografická úspornost, tj. stručnost popisů termínů.

ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

Analyzované definice termínů z oblasti animace se klasifikují jako systémové, částečně systémové a nesystémové (obr. 5). Rozlišuje se devět podtypů těchto typů. Bylo zjištěno, že převažují systémové definice – tvoří 56% všech definic, z nichž plných 55% představují intenzionální definice. Jak je v terminologii obvyklé, intenzionální definice nejlépe vystihují podstatné rysy pojmů a systémové vztahy mezi pojmy. Jsou stručné, přesné a logické. Podle výsledků výzkumu, který K. Gaivenis provedl před více než padesáti lety, byly nejproduktivnější neúplné, úplné a odkazové definice. Výsledky této studie ukazují jiný trend – mezi definicemi animačních termínů se neúplné, odkazové a synonymické definice vyskytují zřídka. To je pravděpodobně dáno povahou zkoumaných zdrojů a jejich malým rozsahem. Výsledky obou studií nicméně potvrzují stejný trend – intenzionální neboli úplné definice jsou nejčastější a lze je považovat za typický, nejsystémovější model definice.

Obr. 5. Rozložení definic animačních termínů podle četnosti (%) a klasifikace

Druhé místo z hlediska četnosti zaujímají částečně systémové definice. Tvoří 30% všech nalezených definic. Tyto definice bývají zpravidla delší a obsahují více informací, které nejsou vždy nezbytné pro přesné vymezení termínu. Převládá podtyp encyklopedických definic – 24% všech definic. K. Gaivenis ve své klasifikaci typ smíšených definic nerozlišuje, avšak na základě materiálu z glosářů animačních termínů lze tento typ vyčlenit vzhledem ke strukturálním zvláštnostem vět tvořících definice a jejich informační povaze.

15

Nesystémových definic bylo zjištěno nejméně – 14% všech zkoumaných definic. Na základě výsledků výzkumu se rozlišují čtyři podtypy: popisné, synonymické, odkazové a požadavkům nevyhovující definice. Z nich převažují první, tedy popisné (6%).

Lze předpokládat, že četný výskyt smíšených, vysvětlujících a encyklopedických definic je dán povahou zkoumaných zdrojů a také snahou nejen definovat termíny, ale i podrobněji je čtenáři vysvětlit pro vzdělávací a informační účely. Nápadné je, že tyto definice jsou podrobné a rozsáhlé. Obsahují různé doplňující informace: některé kromě základního vymezení podrobně vysvětlují užívání termínu v profesní oblasti animace, jiné zmiňují historické aspekty, další uvádějí synonymní termíny apod. Při normativní terminologické práci se takto příliš široké definice obvykle redigují a sjednocují – nejčastěji se zkracují na jednu úplnou větu typickou pro intenzionální definici a přizpůsobují se modelu definice, který ve zdroji převažuje.

Rozlišování strukturálních modelů definic termínů různých typů umožňuje předpokládat, že strukturu definice ovlivňují různé faktory. Jedním z nich je místo definovaného pojmu v pojmovém systému. Druhým je typ definice zvolený autorem, který ji vytváří. Třetím je zdroj, v němž je definice uvedena (slovník, odborný či výukový text apod.). Faktorů může být samozřejmě více. Přesněji by je bylo možné určit na základě výzkumu definic ve větším počtu rozmanitějších zdrojů. Nelze vyloučit, že volbu struktury definice nepřímo ovlivňuje i samotné vědomí, že se píše definice termínu – toto vědomí může vést k využití příkladů definic nebo obdobných schémat, s nimiž se autor již setkal ve slovnících či jiných zdrojích.

Na základě praxe výkladových terminologických slovníků a analýzy výkladových definic animačních termínů je zřejmé, že některé typy definic jsou vhodnější, zatímco jiné je třeba upravit, nebo jsou dokonce nevhodné. Rozlišované typy definic a jejich strukturální modely, i ty nejméně časté, jsou možné za předpokladu, že se nezapomíná na základní funkci definice – odhalit obsah pojmu a ukázat místo definovaného pojmu v pojmovém systému. Častější volba určitých modelů definic svědčí o snaze definice systematizovat a sjednotit při dodržování základních požadavků na tvorbu definic termínů.

ZÁVĚRY

Definice termínu je logické, úplné tvrzení, které odlišuje definovaný termín od ostatních a odhaluje jeho konceptuální a systémové vztahy k jiným termínům z téže oblasti. Termíny lze definovat pomocí různých typů definic, které se liší strukturou a rozsahem předávaných informací. Údaje z výzkumu ukazují, že definice animačních termínů lze podle jejich vztahu k systému pojmů rozdělit do tří typů: systémové, polosystémové a nesystémové. Nejčastější jsou systémové definice (56% všech zkoumaných definic), z nichž převažují intenzionální definice (55%), zatímco extenzionální definice tvoří menší podíl. Nejméně časté jsou nesystémové definice – popisné, odkazové, synonymické a definice nesplňující terminologické požadavky (14% všech definic).

Definice termínů se formulují podle stanovených pravidel a požadavků: musí odrážet podstatné znaky pojmu, být logické, jasné, stručné, ani příliš úzké, ani příliš široké a také odhalovat místo definovaného termínu v systému pojmů. Jinými slovy, definice musí vystihovat podstatu termínu. Některé strukturální modely definic odpovídají modelům doporučovaným pro použití v terminologii – intenzionálním a extenzionálním definicím. Jiné modely je v zásadě třeba považovat za neterminologické, tj. nevhodné nebo jen částečně vhodné pro terminologické účely. Jde o neúplné, smíšené, popisné, synonymické, výčtové a encyklopedické definice.

Strukturální modely definic animačních termínů závisejí na zvoleném typu definice. Intenzionální a extenzionální definice nejlépe splňují požadavky, které jsou na ně kladeny

16

– vyznačují se jasnou logickou strukturou a umožňují přesně určit místo pojmu v systému pojmů. Popisné, smíšené, neúplné a encyklopedické definice splňují terminologická kritéria pouze částečně – některým chybějí rozlišovací znaky, jiné mají další strukturální či logické nedostatky; v případě potřeby je však lze upravit a přepracovat na intenzionální definice. Odkazové a synonymické definice se svou strukturou liší od ostatních – jejich funkcí není definovat, ale nasměrovat čtenáře na místo, kde je uveden skutečný popis pojmu. Pomáhají zachovat důsledné a úsporné uvádění pojmů v terminografických zdrojích. Rozmanitost strukturálních modelů definic animačních termínů odhaluje, že definice v různé míře odpovídají terminologickým zásadám a požadavkům.

Klasifikace definic termínů je stejně jako jejich struktura do jisté míry podmíněná. Závisí na tom, z jakých hledisek se definice interpretují a jaké požadavky jsou na ně kladeny. Různí výzkumníci uplatňují různá klasifikační kritéria: někteří rozdělují definice podle logické struktury (intenzionální, extenzionální), jiní podle míry správnosti (vyhovující požadavkům, vyžadující opravu, nevhodné aj.) a další se opírají o jiné znaky. V této studii byla jako základ klasifikace zvolena souvislost definic se systémem pojmů. Tato rozmanitost ukazuje, že klasifikace definic není absolutní a nemůže být jediná.

ŠALTINIAI

AIE 2017: Animacijos terminų žodynėlis [Glossary of Animation Terms]. – Ilja Bereznickas. Animacija: nuo idėjos iki ekrano [Animation: From Idea to Screen], Vilnius: Vilniaus dailės akademijos leidykla.

AIL 2018: Animacijos terminų žodynas [Glossary of Animation Terms]. – Tomas Mitkus, Vaida Nedzinskaitė-Mitkė. Animacijos industrija Lietuvoje: analizė ir galimybės [Animation Industry in Lithuania: Analysis and Opportunities], Vilnius: VGTU leidykla „Technika“, 126–133.

AP 2020: Animacijos terminų žodynas [Glossary of Animation Terms]. – Tomas Mitkus, Vaida Nedzinskaitė-Mitkė. Animacijos pagrindai [Fundamentals of Animation], Vilnius: Vilniaus Gedimino technikos universitetas, 195–202.

BLKŽ: Bendrinės lietuvių kalbos žodynas (rengiamas) [Dictionary of the Standard Lithuanian Language], vyr. red. D. Liutkevičienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://ekalba.lt/bendines-lietuviu-kalbos-zodynas/.

LITERATŪRA

Arntz Reiner, Picht Heribert, Mayer Felix 2002: Einführung in die Terminologiearbeit, Hildesheim: Georg Olms Verlag AG.

Cabré Teresa 2023: Terminology: Cognition, Language and Communication, Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company. DOI: https://doi.org/10.1075/ivitra.36.

Cramer Irene Magdalena 2011: Definitionen in Wörterbuch und Text: Zur manuellen Annotation, korpusgestützten Analyse und automatischen Extraktion definitorischer Textsegmente im Kontext der computergestützten Lexikographie: Inauguraldissertation, TU Dortmund.

De Bessé Bruno 1997: Terminological Definitions. – Handbook of Terminology Management 1: Basic Aspects of Terminology Management, ed. S. E. Wright, G. Budin, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Co., 63–74.

Gaivenis Kazimieras 2014 [1998]: Keletas minčių apie terminologiją [A Few Thoughts about Terminology]. – Rinktiniai raštai, K. Gaivenis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 248–251.

17

Gaivenis Kazimieras 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys [Lithuanian Terminology: Foundations of Theory and Standardization], Vilnius: LKI leidykla.

Gaivenis Kazimieras 2004: Sudėtinių terminų pateikimas ir aiškinimas terminų žodynuose [Presentation and Explanation of Complex Terms in Terminological Dictionaries]. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos: straipsnių rinkinys Kazimierui Gaiveniui atminti [Problems of the History and Present-Day Terminology: A Collection of Articles in Memory of Kazimieras Gaivenis], sud. A. Auksoriūtė, ats. red. S. Keinys, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 85–117.

Gaivenis Kazimieras, Keinys Stasys 1990: Kalbotyros terminų žodynas [Dictionary of Linguistic Terms], Kaunas: Šviesa.

ISO 704 2022: ISO 704: 2022 (E) Terminology work – Principles and methods, Geneva / Switzerland: International Organization for Standardization.

Kvašytė Regina 2005: Mokomasis terminologijos žodynėlis [Educational Glossary of Terminology], Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.

Löckinger Georg, Kockaert Hendrik J., Budin Gerhard 2015: Intensional definitions. – H. J. Kockaert, F. Steurs, Handbook of Terminology 1, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 60–81. DOI: https://doi.org/10.1075/hot.1.

Nilsson Henrik 2015: Enumerations count: Extensional and partitive definitions. – H. J. Kockaert, F. Steurs. Handbook of Terminology 1, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 82–100. DOI: https://doi.org/10.1075/hot.1.

Rickevičiūtė Kristina 1960: Apibrėžimas per artimiausiąjį giminę ir rūšinį skirtumą [Definition by Proximate Genus and Specific Difference]. – Problemos 1, 149–164. DOI: https://doi.org/10.15388/Problemos.1960.0.7259.

Rimkutė-Ganusauskienė Aušra 2021: Sudėtinio termino dėmenų ir apibrėžties subordinacija: vieno atvejo analizė [Subordination between Components and Definition of a Combinative Term: Case Study]. – Terminologija 28, 175–191. DOI: https://doi.org/10.35321/term28-08.

Sager Juan C. 1990: A Practical Course in Terminology Processing, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins.

San Martín Antonio 2022: A Flexible Approach to Terminological Definitions: Representing Thematic Variation. – International Journal of Lexicography 35(1), 53–74. DOI: https://doi.org/10.1093/ijl/ecab013.

San Martín Antonio 2025: Optimizing Contextonym Analysis for Terminological Definition Writing. – Information 16(4). DOI: https://doi.org/10.3390/info16040257.

Šalkauskis Stasys 1991: Raštai 2: Filosofijos ir pedagogikos terminija [Writings, Vol. 2: Philosophy and Pedagogy Terminology], Vilnius: Mintis.

Temmerman Rita 2000: Towards New Ways of Terminology Description: The Sociocognitive Approach, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.

Umbrasas Alvydas 2022: Teisės aktų terminų ir jų apibrėžčių reikalavimų klausimu [On the requirements for the terms of legal acts and their definitions]. – Terminologija 29, 120–138. DOI: https://doi.org/10.35321/term29-07.

VLKK: 2014 m. gruodžio 11 d. protokolinis nutarimas Nr. PN-6 „Dėl Valstybinės lietuvių kalbos komisijos 2010 m. spalio 28 d. protokolinio nutarimo Nr. PN-6 „Dėl

18

svetimžodžių atitikmenų sąrašo“ papildymo“ [Protocol Decision No. PN–6 of 11 December 2014 “On the Supplementation of the Protocol Decision No. PN-6 of 28 October 2010 of the State Commission of the Lithuanian Language ‘On the List of Equivalents of Loanwords”]. Prieiga internete: https://www.vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/del-svetimzodziu-atitikmenu-saraso-papildymo-3.

AUŠRA RIMKUTĖ-GANUSAUSKIENĖ

STRUCTURAL MODELS OF DEFINITIONS OF ANIMATION TERMS

Summary

This article examines the definitions of animation terms that have not previously been analysed from a terminological perspective. The empirical analysis draws on three glossaries of animation terms included in Ilja Bereznickas’s monograph Animacija: nuo idėjos iki ekrano (2017) and in the textbooks by Tomas Mitkus and Vaida Nedzinskaitė-Mitkė, Animacijos industrija Lietuvoje: analizė ir galimybės (2018) and Animacijos pagrindai (2020). In total, 145 definitions were analysed. The study employed descriptive, comparative, and other methods.

It has been established that, with respect to their relation to the concept system, the definitions of animation terms can be classified into three types: systemic, semi-systemic, and non-systemic. Systemic definitions were the most frequent (56% of all cases); within this group, intensional definitions predominated. Overall, intensional definitions accounted for 55% of all definitions, whereas extensional definitions were extremely rare (1%). Semi-systemic definitions (24%) can be further subdivided into encyclopaedic, mixed, and incomplete types; these definitions only partially conform to the structure and requirements of a logical (intensional) definition. Non-systemic definitions were the least common (14%) and comprise descriptive, synonymous, referential, and definitions that do not conform to terminological requirements. By their nature, non-systemic definitions do not locate the defined concept within the system of concepts.

Based on the analysis of the definitions of animation terms, intensional definitions can be regarded as the typical model that best accords with the notion of definition and with the requirements for terminological definition. Their structural model can be expressed as: defined concept = nearest superordinate (genus) + differentiating characteristic(s) (differentiae) that distinguish the defined concept from co-ordinate concepts. This yields a single-sentence definition. The structural model of extensional definitions is useful far less often and only in cases where it is possible to provide an exhaustive enumeration of all parts that constitute the terminological concept. Encyclopaedic and mixed definitions are applicable primarily in educational discourse. The types identified as descriptive, synonymous, and referential do not exhibit the binary logical structure characteristic of classical definitions; the same holds for definitions that do not conform to terminological requirements. Definitions of animation terms display variation, and their suitability for terminological purposes depends on compliance with the general requirements for drafting definitions.

19