Bendrinė kalba / Standard Language 2025, Nr. 98, p. 1–18 Turinio nuoroda / Contents link ISSN 2351-7204 (elektroninis / online)

ANTROPONYMICKÉ TERMÍNY V PRVNÍ LITEVSKÉ PSYCHIATRICKÉ UČEBNICI Z MEZIVÁLEČNÉHO OBDOBÍ

Antroponymické termíny v první litevské psychiatrické učebnici meziválečného období

PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ

Institut litevského jazyka E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-8679-3253 Výzkumné zaměření: litevská terminologie, dějiny litevské lékařské terminologie.

https://doi.org/10.35321/bkalba.2025.98.01

ANOTACE

Článek se zabývá antroponymickými termíny, tj. termíny odvozenými od křestních jmen a příjmení, v první litevské psychiatrické učebnici. Popisuje, jak se antroponyma stávají jednoslovnými termíny, jak se antroponyma fungující jako druhové komponenty složených termínů přizpůsobují morfologickému systému litevštiny a jaká je otázka zachování antroponymických termínů v současné psychiatrické terminologii. Bylo zjištěno, že změny struktury antroponym, která se v procesu apelativizace stala druhovými komponentami, jsou minimální – antroponyma si obvykle zachovávají onymické psaní a počešťují se pouze částečně, a to přidáním litevských koncovek k autentickým kořenovým morfémům, s apostrofem nebo bez něj. Největší strukturální změny v procesu apelativizace podstupují antroponyma, když se stávají jednoslovnými termíny. Zpravidla ztrácejí své onymické psaní a mění se v komponenty slova. Všechny jednoslovné antroponymické termíny se v současné litevské psychiatrické terminologii stále používají díky své srozumitelnosti, mezinárodnímu charakteru a kompaktnímu vyjádření; složené antroponymické termíny se naproti tomu zpravidla hůře udržují kvůli pochybné terminologičnosti, nepřesnosti, zastaralosti pojmů, které označují, aj. Na druhou stranu některé z těchto termínů nepatří do oblasti psychiatrie. Některé složené termíny se zachovaly pouze částečně – změnil se pravopis antroponymické komponenty, nebo byla tato komponenta zcela vypuštěna, případně byla upřesněna rodová komponenta.

KLÍČOVÁ SLOVA: antroponymický termín, psychiatrický termín, apelativizace, gramatikalizace.

ABSTRAKT

Článek zkoumá antroponymické termíny, tj. termíny odvozené od jmen a příjmení osob, v první litevské psychiatrické učebnici. Popisuje, jak se antroponyma stávají jednoslovnými termíny, jak se antroponyma fungující jako podřízené komponenty složených termínů přizpůsobují morfologickému systému litevského jazyka, a podrobně se zabývá otázkou zachování antroponymických termínů v moderní litevské psychiatrické terminologii. Bylo zjištěno, že změny ve struktuře antroponym, která se v procesu přeměny v apelativa, známém také jako apelativizace, stávají podřízenými komponentami, jsou minimální; antroponyma si obvykle zachovávají onymické psaní a jejich počeštění se omezuje na přidání litevských koncovek k autentickým kořenovým morfémům, ať už předchází apostrof, či nikoli. Nejvýraznější strukturální proměnu v procesu apelativizace lze pozorovat u antroponym, která se mění v jednoslovné termíny. Zpravidla ztrácejí své onymické psaní a stávají se slovotvornými komponentami. Všechny jednoduché antroponymické termíny se v moderní litevské psychiatrické terminologii stále používají pro svou srozumitelnost, mezinárodní uznání a kompaktnost vyjádření. Naproti tomu jejich pochybná funkce zpravidla oslabuje šance složených termínů na zachování terminologického statusu; přispívá k tomu také jejich nepřesnost a pojem, který je jejich základem

Copyright © 2025 Palmira Zemlevičiūtė. Vydal Institut litevského jazyka. Jedná se o článek s otevřeným přístupem, distribuovaný podle podmínek licence Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené používání, šíření a reprodukci v jakémkoli médiu, pokud je uveden původní autor a zdroj. // Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek je volně přístupný a šířený podle podmínek licence Creative Commons Attribution, které umožňují neomezeně používat, šířit a reprodukovat obsah v jakémkoli médiu při uvedení autora a zdroje.

Obdrženo: / Gauta: 2024-11-07. Přijato: / Priimta: 2025-02-03.

1

které již nejsou relevantní, a podobně; na druhou stranu některé z těchto termínů přestávají patřit do oblasti psychiatrie. Některé složené termíny se zachovaly pouze částečně – pravopis anthroponymického členu se změnil nebo byl zcela vypuštěn, definice hlavního členu byla upravena a zúžena.

KLÍČOVÁ SLOVA: antroponymický termín, psychiatrický termín, adaptace, apelativizace.

ÚVOD

Termíny odvozené od antroponym (řec. anthrōpos – „člověk“, onyma – „jméno“), tedy od osobních jmen, se nazývají antroponymické termíny¹. Jde o jeden z typů eponymických termínů². V současných empirických terminologických výzkumech se eponymickým termínem³ rozumí jednoslovný termín odvozený od jména osoby (skutečné či fiktivní) nebo místního názvu (toponyma), případně víceslovný termín s onymickou složkou (viz Lerner et al. 2001: 441; Duque-Parra et al. 2006: 220; Kitkauskienė 2011: 48; Górnicz 2017: 446; Kakzanova 2017: 335; Rimkutė-Ganusauskienė 2023: 122; Vasiljeva, Tritenko 2023: 17; Brdar, Brdar-Szabó 2024: 75 aj.). Tyto termíny vznikají deonymizací vlastních jmen, jinými slovy jejich přeměnou v obecná jména a přidělením zvláštního (terminologického) významu (Minakova 2013: 31).

Ve vědecké komunitě panují protichůdné názory na užívání eponymických termínů v jazyce medicíny. Někteří se přiklánějí k jejich opuštění z jazykových (např. kvůli nejednoznačnosti, neprůhlednosti, někdy i nepřesnosti aj.) a etických⁴ důvodů (Canziani 2011: 229, 236, srov. také Woywodt, Matteson 2007: 424; Strous, Edelman 2007: 207–213; Werneck, Batigália 2011: 105; Batigália et al. 2015: 266 aj.). Jiní naopak tyto termíny hájí a zdůrazňují jejich souvislost s historickými a kulturními hodnotami, které lékařům zprostředkovávají klinické a kulturní poznatky. Navzdory snahám eponymické termíny z vědeckého jazyka odstranit zůstávají i nadále důležitou součástí medicínského diskurzu⁵ (Canziani 2011: 229, 236, srov. také Whitworth 2007: 425; Badea 2008: 19; Cappuzzo 2008: 6; Leičik 2011: 136; Majewska 2016: 94–105; Thomas 2016: 295–299; Giménez-Roldán 2017: 1–19; Guardiola, Baños i Diez 2021: 16; Slabin 2023: 221 aj.).

Vraťme se však k předmětu výzkumu – antroponymickým termínům. Je třeba se krátce zastavit u vlastních jmen a jejich klasifikace, neboť ta bude důležitá při třídění empirického materiálu. Podle Evaldy Jakaitienė „dosud nebyla vzhledem k velké rozmanitosti jmen stanovena univerzální klasifikační kritéria, která by se hodila pro všechna. Vlastní jména se nejčastěji třídí podle významu, tj. podle vztahu k označovaným objektům. Rozlišují se především dvě velké skupiny vlastních jmen: 1) jména živých bytostí a 2) jména neživých věcí“ (Jakaitienė 2009: 267). Tato klasifikace slouží jako východisko při třídění termínů z učebnice utvořených z vlastních jmen.

¹ Šie terminai turi ir lietuvišką atitikmenį – asmenvardiniai terminai (Gaivenis 2014 [1994]: 217, plg. Kvašytė 2005: 66; Vaskelaitė 2023: 95). Lietuvių terminologijos teoretikas Kazimieras Gaivenis kalbamąjį terminą apibrėžia kaip terminą, padarytą iš mokslininko, atradėjo, išradėjo pavardės (Gaivenis 2014 [1994]: 217). Struktūros atžvilgiu autorius asmenvardiniu terminu laiko tiek vientisinį, tiek ir sudėtinį terminą (plg. Kvašytė 2005: 66; Vaskelaitė 2023: 101).

² V článku se za eponymický termín považuje jednoslovný termín, jehož kořenový morfém pochází z onyma (vlastního jména), nebo víceslovný termín, jehož vedlejší člen je utvořen z onyma.

³ Dar vartojami terminai eponimas (Dirckx 2001: 15; Cappuzzo 2008: 1–2; Lončar, Ostroški Anić 2014: 37; Lysanets, Bieliaeva 2021: 1–2; Slabin 2023: 188), eponiminis pavadinimas (Novinskaya 2013: 34), terminas eponimas (Leičik 2006: 44; Novinskaya 2013: 34), terminonimas (Tatarinov 2006: 68; Leičič 2011: 138). Manytina, kad terminas eponiminis terminas yra tikslesnis, mat jo gimininis dėmuo rodo tiesioginį ryšį su terminologija, o, pavyzdžiui, eponimo pirminė reikšmė vis dėlto yra „tikrinis žodis, galintis tapti terminu“.

⁴ Navrhuje se upustit od eponymických termínů odvozených od jmen nacistických lékařů (Woywodt, Matteson 2007: 424, viz také Strous, Edelman 2007: 207–213).

⁵ V některých lékařských oborech, například v revmatologii a neurologii, jsou eponymické termíny obzvláště oblíbené; pro toto zalíbení byl dokonce vytvořen zvláštní termín – eponymofilie (Lončar, Ostroški Anić 2014: 37).

2

V názvech většiny termínů se vyskytují jména živých bytostí. Většinou jde o příjmení osob. Litevská terminoložka Angelė Kaulakienė označovala termíny odvozené od příjmení jako příjmeními motivované termíny (Kaulakienė 2009: 69, 164). S tímto termínem, který vědkyně navrhla, nelze než souhlasit; je skutečně přesnější. V tomto článku se však tradičně užívá sémanticky širší termín antroponymický termín také proto, že empirický materiál zahrnuje termíny odvozené nejen od příjmení, ale i od křestních jmen⁶.

Zkoumaný empirický materiál tvoří antroponymické termíny ručně excerpované z první litevské psychiatrické učebnice Įvadas į psichiatriją, vydané v roce 1935 (viz obr. 1), jejímž autorem byl významný litevský psychiatr meziválečného období Juozas Blažys (1890–1939).

Obr. 1 Obálka učebnice Įvadas į psichiatriją

Tato učebnice byla současníky velmi příznivě hodnocena jako samostatné dílo napsané prostým, jasným a „krásným litevským jazykem“, které rozsahem a obsahem vynikalo mezi úvody do psychiatrie vydanými v jiných jazycích; jako kniha, „která svým obsahem i uspořádáním látky <...> dosáhla vysoké vědecké úrovně“ ([Gutmanas]⁷ 1935: 378–379; Bendoravičius⁸ 1939: 420, 426).

Cílem výzkumu je pojednat o psychiatrických termínech antroponymického původu⁹, přičemž hlavní pozornost je věnována jejich strukturním aspektům. Za tímto účelem se termíny třídí podle složení: jednoslovné termíny se probírají z hlediska jejich utváření, zatímco víceslovné termíny se dále třídí podle míry gramatického začlenění antroponyma, které je jejich součástí. Využívá se především deskriptivní a analytická metoda a metody strukturní a morfologické analýzy. K objasnění vztahu antroponymických termínů z učebnice k současné litevské psychiatrické terminologii se používá srovnávací metoda.

1. ANTROPONYMICKÉ PSYCHIATRICKÉ TERMÍNY ODVOZENÉ OD PŘÍJMENÍ OSOB

Jde o největší skupinu antroponymických termínů, vymezenou především na základě jazykových charakteristik antroponymického členu, např. jakým derivačním způsobem se z antroponym tvoří jednoslovné termíny, jaká je míra jejich grafického přizpůsobení apod. Termíny zařazené do této skupiny lze dělit i podle různých dalších,

⁶ K antroponymům se kromě příjmení a křestních jmen řadí také pseudonyma (Jakaitienė 2009: 267).

⁷ Gydytojas neurologas ir psichiatras Lazaris Gutmanas (1875–1957) (žr. VLE.).

⁸ Lietuvių karo gydytojas, pulkininkas leitenantas Vytautas Bendoravičius (1891–1958) (žr. VLE.).

⁹ Je třeba upozornit na to, že některé zde probírané antroponymické termíny nejsou vlastními psychiatrickými termíny, s psychiatrií však přímo souvisejí. Například termíny Wassermannova reakce, Abderhaldenova reakce užívá J. Blažys při pojednání o vlivu fyzických jevů na duševní choroby. V zájmu jednotnosti jsou takové termíny v článku rovněž považovány za psychiatrické termíny.

3

n lingvistická kritéria, např. podle věku, národnosti, povolání, vědního oboru, směru apod. osoby označené antroponymem, které je součástí termínu (srov. Lončar, Ostroški Anić 2013: 37–38). V tomto případě se pozornost soustředí na strukturální stránku antroponyma jakožto lexikální jednotky, která se podílí na tvorbě termínu; pro zajímavost jsou podrobnější nelingvistické informace¹⁰ o osobách označovaných antroponymy uvedeny v tabulce 1.

Tabulka. Nelingvistické charakteristiky antroponym, na nichž jsou založeny psychiatrické termíny

Antroponymický termín užívaný v učebnici z roku 1935

Antroponymum

Rok narození a úmrtí osoby označované antroponymem

Národnost osoby označované antroponymem

Povolání osoby označované antroponymem

Abderhaldenova reakce

Abderhalden, Emil

1877–1950

Švýcar

biochemik, fyziolog

Addisonova choroba

Adison, Tom

1793–1860

Angličan

patolog, anatom

Individuální psychologie A. Adlera

Adler, Alfred

1870–1937

Rakušan

psycholog

Argyllův–Robertsonův příznak

Argyll Robertson, Douglas Moray Cooper Lamb

1837–1909

Skot

oftalmolog, chirurg

Babinského reflex

Babinski, Joseph Jules François Félix

1857–1932

Francouz

neurolog

bazédovismus, Basedowova choroba

Basedow, Karl Adolph von

1799–1854

Němec

chirurg, endokrinolog

Bechtěrevova reflexologie

Bechterev, Vladimir

1857–1927

Rus

neuropatolog, psychiatr, psycholog

Binetův–Burtův test

Binet, Alfred Burt, Cyril Lodowic

1857–1911 1883–1971

Francouz Angličan

psycholog psycholog

Bobertagova modifikace

Bobertag, Otto (Ulrich)

1879–1934

Němec

psycholog

Burtova modifikace

Burt, Cyril Lodowic

1883–1971

Angličan

psycholog

Chvostkův příznak

Chvostek, František

1835–1884

Moravan

chirurg

barvoslepost

Dalton, John

1766–1844

Angličan

fyzik, chemik

Duboisova metoda přesvědčování

Dubois, Eugène

1858–1940

Nizozemec

anatom, antropolog, geolog

Freudova psychoanalýza

Freud, Sigmund

1856–1939

Rakušan

psycholog, psychiatr, neuropatolog

Friedreichova ataxie

Friedreich, Nikolaus

1825–1882

Němec

patolog, neurolog

Ganserův syndrom

Ganser, Sigbert

1853–1931

Němec

psychiatr

Huntingtonova chorea

Huntington, George

1850–1916

Američan

neurolog

Jungův asociační experiment

Jung, Carl Gustav

1875–1961

Švýcar

psycholog, psychiatr

¹⁰ Tato informace byla převzata z VLEₑ, Wiki, EB, Wikt.

4

Korsakovova psychóza

Korsakov, Sergej

1854–1900

Rus

neurolog, psychiatr

mendelismus, Mendelovy zákony, Mendelovy principy, mendelistická dědičnost

Mendel, Gregor Johann

1822–1884

Čech

genetik

„Morelovy uši“

Morel, Bénédict Augustin

1809–1873

Francouz

psychiatr

nikotinismus

Nicot, Jeano

přibližně 1530–1600

Francouz

diplomat

parkinsonismus

Parkinson, James

1755–1824

Angličan

chirurg, paleontolog, geolog

Pavlovova škola

Pavlov, Ivan

1849–1936

Rus

fyziolog, psycholog

sadismus

de Sade, Donatien Alphonse François

1740–1814

Francouz

spisovatel

Termanova modifikace

Terman, Lewis Madison

1877–1956

Američan

psycholog

Thomsenova choroba

Thomsen, Asmus Julius Thomas

1815–1896

Dán

lékař

Wassermannova reakce

Wassermann, August Paul von

1866–1925

Němec

bakteriolog, hygienik

Wernickeovo centrum

Wernicke, Carl

1848–1905

Němec

psychoneuropatolog

Westergrenova reakce

Westergren, Alf Vilhelm Albertsson

1891–1968

Švéd

lékař

Antroponymické termíny se nejčastěji tvoří metonymickým přenesením antroponyma, které je založeno na logickém vztahu mezi pojmenovávanými věcmi, kdy se název jedné z nich přenáší na jinou, tj. určitá věc nebo jev se pojmenuje podle osoby, která jej objevila (vynalezla) apod. (Minakova 2013: 31–32). V procesu apelativizace¹¹ dochází k největším změnám (jak z hlediska formy, tak obsahu) u antroponyma při tvorbě jednoslovných termínů (tvoří se bez jakýchkoli afixů nebo s využitím afixů¹²) (Kakzanova 2017: 335), zatímco v případě víceslovného termínu jsou změny antroponyma v uvedených ohledech nepatrné.

Z hlediska struktury se nejprve rozlišují jednoslovné a víceslovné termíny. Ty se dále dělí do samostatných podskupin podle počtu antroponym, která jsou součástí termínů. Termíny jedné z podskupin se dále podrobněji člení podle toho, zda je antroponymum (ne)přizpůsobeno morfologickému systému litevštiny.

1.1. Jednoslovné antroponymické psychiatrické termíny

Termíny této skupiny se tvoří pomocí slovotvorných prostředků, jinými slovy způsobem afixální apelativizace¹³¹⁴. Nejčastěji se používají přípony. Termíny nalezené v učebnici vznikly připojením přípony –ismus ke kořeni antroponyma, jinými slovy,

¹¹ Použití vlastního jména k vytvoření nového termínu se nazývá apelativizace (Skujina 2002: 99). Používají se také termíny deonymizace (viz Superanskaja et al. 2005: 26), eponymizace (viz Popescu 2009; Ghențulescu 2022: 55; Rimkutė-Ganusauskienė 2023: 129; Popescu 2024: 9; Verstift et al. 2024: 229), apelativace (Mikelionienė 2017: 24; Kovalčuk 2019: 52).

¹² Ewa Majewska takové termíny odvozené od antroponym, vytvořené pomocí určitých afixů, označuje jako hybridní deriváty (viz Majewska 2016: 99).

¹³ Kromě tohoto způsobu existují ještě dva další – přímá apelativizace, kdy se vlastní jméno stává termínem bez použití zvláštních slovotvorných prostředků, např.: manie < Manie (bohyně starořecké mytologie zosobňující šílenství), a kompozitní apelativizace, kdy se vlastní jméno použije jako jedna ze složek složeného termínu, např. narkomanie < narko- + manie (podrobněji viz Žemlevičiūtė 2024: 210, 213–214). Tyto tři způsoby tvoří úplnou apelativizaci (viz Skujina 2002: 99–100). Ta je charakteristická pro jednoslovné termíny.

¹⁴ Někteří badatelé v této souvislosti hovoří o morfologické adaptaci antroponym (srov. Raduly 2016: 365–368).

5

morfologické derivace. Takto utvořené termíny jsou afixální apelativa (podrobněji o afixální apelativizaci viz Zemlevičiūtė 2024: 210). Jak uvidíme z níže uvedených příkladů, uvedená přípona je při tvoření psychiatrických termínů z antroponym poměrně produktivní.

Basedovismus /¹⁵ basedovismus 106¹⁶, 205 (dnes – basedovismus EPTŽ 2017: 41, srov. exoftalmus, exoftalmie ME I 1991: 105, dále srov. MedŽ 1980: 191): „U cirkulární psychózy lze někdy pozorovat příznak basedovismu – exoftalmus (vystouplé oči)“ 205. Tento termín označuje příznak pojmenovaný podle příjmení Karla Adolpha von Basedowa (viz ME I 1991: 105).

Daltonismus (dnes – protanopie, barvoslepost na červenou, daltonismus, částečná barvoslepost APTŽ 2019: 50, 236; v EPTŽ není uvedeno) je v učebnici pouze zmíněn při popisu „důležitější[ch] tělesný[ch] znám[ek] degenerace“, jak uvádí autor 67. Termín pochází z příjmení Johna Daltona, který měl zrakovou vadu (nerozlišoval barvy). V roce 1794 jako první vysvětlil nerozlišování barev (viz VLE_e).

Mendelismus / „mendelismus“ 45 (dnes – mendelismus EPTŽ 2017: 185): „Při hovoru o dědičnosti u člověka je dnes nutné dotknout se základů mendelismu“ 45; „velké odvětví experimentální nauky o dědičnosti, ‚mendelismus‘“ 45. Za zakladatele vědy označované tímto termínem je považován Gregor Johann Mendel (viz VLE_e).

Nikotinizmus (dnes – nikotinismus EPTŽ 210). Termín označuje jednu z toxikomanií – kouření, které ovlivňuje výkonnost duševní práce; kromě toho „[B]yly popsány ojedinělé případy depresivních stavů s apatií v důsledku nikotinismu“ 99–100. Struktura tohoto termínu se poněkud liší od struktury termínů probíraných předtím. Pochází z názvu jedovaté zásady tvořené těkavými alkaloidy, nalezené v tabákových listech v roce 1819, nikotin (lat. Nicotiana) (nikotinismus < nikotin + -ismus), zatímco nikotin pochází ze jména francouzského velvyslance v Portugalsku Jeana Nicota (nikotin < Nicot¹⁷). V roce 1561 poslal z Lisabonu do Francie semena tabáku a listy v práškové podobě (viz OED).

Parkinsonizmas (dabar – parkinsonizmas EPTŽ 2017: 225): „Pagrindiniai parkinsonizmo reiškiniai: sustingimas ir lėti judesiai“ 109. Terminu įvardytas simptomas¹⁸ pavadintas anglų mokslininko Jameso Parkinsono, stebėjusio praeivius pasivaikščiojimų metu, susisteminusio ir 1817 m. aprašiusio simptomų kompleksą, kurį po 40 metų prancūzų gydytojas neurologas Jeanas-Martinas Charcot (1825–1893) pavadino Parkinsono liga, pavarde (žr. OED; VLE_e).

Terminu sadizmas (dabar – sadizmas EPTŽ 2017: 271), vadovėlio autoriaus žodžiais, vadinamas „aktingas žiaurumas“ 144. Šis terminas, įvardijantis vieną lytinio iškrypimo rūšių, siejamas su prancūzų rašytojo Donatieno Alphonse’o François de Sade’o, savo kūriniuose iškėlusio žmogaus prigimtyje vyraujančio blogio galią, verčiančią tenkinti geismą prievarta, kito kančiomis, pavarde (žr. VLE_e).

Shrneme-li, lze říci, že popsané jednoslovné antroponymické termíny, které označují duševní choroby, poruchy, úchylky apod., tedy klinické psychiatrické pojmy, jsou odvozeny od příjmení osob, které jako první popsané jevy popsaly či vysvětlily nebo s nimi byly spojeny jiným způsobem. Je třeba také upozornit na to, že autor učebnice ještě neměl definitivně vyřešen pravopis některých termínů.

¹⁵ Lomítko odděluje pravopisné varianty termínu.

¹⁶ Za termínem a/nebo jeho výkladem je uvedena strana učebnice.

¹⁷ Příjmení je zase odvozeno od vlastního jména Nicolas (podrobněji viz OED).

¹⁸ Dnes je parkinsonismus ve vědecké lékařské literatuře definován různě: parkinsonismus „všechny stavy, jejichž příznaky připomínají třaslavou obrnu (paralysis agitans)“ (MedŽ 1980: 418), parkinsonismus „chorobný stav vznikající při poškození extrapyramidového systému (zejména jeho pallida a substantia nigra mozkového kmene)“ (ME I 127), srov. parkinsonismus „letální poškození nervového systému charakterizované poruchou motorických funkcí v důsledku degenerace neuronů mozku“ (viz VLE_e).

6

Dokládají to pravopisné varianty termínů – zapisovaly se jak podle výslovnosti (bazedovizmas), tak s částečným zachováním původního pravopisu antroponyma (basedovizmas). Za jednu z variant lze považovat také psaní termínů v uvozovkách („mendelizmas“). Lze se domnívat, že autor učebnice takto graficky označoval termíny v textu, aby je odlišil od netermínů. Uvedené termíny J. Blažys nejspíše převzal z cizojazyčných pramenů, z nichž při přípravě své učebnice vycházel, přizpůsobil je morfologickému systému litevštiny a užívají se dodnes.

1.2. Složené antroponymické psychiatrické termíny

Tuto skupinu tvoří termíny složené ze dvou (nejčastěji) či více složek, z nichž jedna (druhová) je antroponymum¹⁹. Tyto termíny vznikly částečnou apelativizací (více o částečné apelativizaci viz Zemlevičiūtė 2024: 216) a považují se za částečná apelativa. Některé termíny obsahují nikoli jednu, ale dvě antroponymické složky, které se obvykle spojují spojovníkem. Přítomnost takzvané složené antroponymické složky v termínu lze vysvětlit tím, že pojmenovávaný jev (nemoc, příznak, syndrom aj.) charakterizovala, popsala apod. nikoli jedna, ale více osob. Psychiatrické termíny této skupiny lze dále podrobněji rozdělit podle míry (ne)přizpůsobení antroponymické složky morfologickému systému litevštiny, tj. lze rozlišit zlitevštěné (plně přizpůsobené), částečně zlitevštěné (částečně přizpůsobené) a nezlitevštěné (nepřizpůsobené) antroponymické složky.

1.2.1. Psychiatrické termíny s jedním antroponymickým členem

Jde o nejpočetnější podskupinu složených antroponymických termínů. Tvoří ji tři typy termínů podle míry gramatikalizace antroponymické složky.

1.2.1.1. Psychiatrické termíny s počeštěnou antroponymickou složkou

Lze v nich rozlišit několik podskupin podle pravopisu antroponymické složky. První podskupinu tvoří termíny, v nichž jsou obsažená antroponyma zlitevštěna připojením koncovky k autentickým kořenovým morfémům, např.:

Babinskio refleksas (dabar – Babinskio simptomas EPTŽ 2017: 278): „Babinskio refleksas (braukiant per padą, gaunama dorsalinė nykščio fleksija)“ 202. Refleksas pavadintas pagal Josepho Jules’io François Félixo Babinskio, kuris 1896 m. aprašė patologinį padų refleksą, pavardę (žr. Wiki).

Chvostekův příznak²⁰ (EPTŽ neeviduje): „stažení obličejových svalů po úderu kladívkem na některá místa, v jejichž blízkosti probíhají větévky lícního nervu; tento jev se obvykle vyvolá úderem pod arcus zygomaticus: stáhne se sval, který zvedá koutek úst a horní ret“ 203. Příznak je pojmenován podle příjmení lékaře Františka Chvostka, který jej poprvé popsal v roce 1876 (viz Wiki). Termín je zmíněn v kapitole pojednávající o vlivu tělesných jevů na duševní choroby.

Korsakovo psichozė (dabar – Korsakovo psichozė EPTŽ 2017: 260): „[P]sichozė, kurioje greta su polineuritu yra didelis atminties nusilpimas ir kiti psichinio silpnumo reiškiniai“ 202. „Šita kombinacija iš atminties pranykimo ir polyneurito buvo aprašyta Maskvos psichiatro Korsakovo ir dabar vadinama Korsakovo psichoze²¹ (psychosis

¹⁹ Tatiana Canziani složené termíny, které obsahují eponymum a obecné označení (generic name) (např. nemoc, syndrom apod.), nazývá pravými eponymy (Canziani 2011: 227), zatímco Barbara Cappuzzo je označuje jako tradiční eponyma (Cappuzzo 2008: 228).

²⁰ Jedním z příznaků hypokalcémie (snížené množství vápníku v krevním séru) jsou abnormální záškuby svalů, které aktivuje (inervuje) lícní nerv (sedmý hlavový nerv neboli CNVII). Při stlačení lícního nervu před uchem se obličejové svaly na téže straně obličeje sporadicky stahují (viz Wiki).

²¹ Zvýraznění provedl autor učebnice.

7

Korsakovi“ 95–96. Jak je patrné z uvedené ilustrační věty, autor učebnice sám vysvětlil motivaci daného termínu. Termín se začal používat v roce 1897 (viz VLE).

Termínem „Morelovy uši“ ²² (EPTŽ neeviduje) se označuje „fyzick[á] známk[a] degenerace“ 67 – „[N]epravidelnosti ve tvaru ušních boltců“ 67–68. Na téže stránce učebnice autor v závorce vysvětluje motivaci tohoto termínu – „Morelovy uši“ – nazvané tak proto, že Morel jako první upozornil na takové uši“ 67–68. Lékař Bénédict Augustin Morel, který byl ředitelem psychiatrické léčebny Saint-Yon v severní Francii, vytvořil v polovině 19. století teorii degenerace založenou na myšlence, že duševní poruchy a jiné anomálie chování jsou důsledkem abnormální konstituce. Pojmenovaným fyzickým znakem je úplná nebo částečná absence šrouby nebo protizávitnice vnějšího ucha, kterou B. A. Morel považoval za jedno z dědičných „stigmat degenerace“, umožňujících rozpoznat duševně nemocné (viz Wiki).

Thomsonova nemoc 58 (EPTŽ neeviduje; v lékařské encyklopedii se používají termíny – vrozená myotonie, nebo Thomsenova nemoc ME II 1993: 36, srov. také Thomsenova myotonie VLEe). Termín se používá při psaní o vlivu dědičnosti na duševní nemoci. Nemoc byla pojmenována podle lékaře Asmuse Julia Thomase Thomsena, který jí sám trpěl a popsal ji v roce 1876. Trápila ho svalová slabost a křeče – nemoc, kterou zdědili všichni jeho synové. Termín Thomsenova nemoc navrhl v roce 1883 německý psychiatr Karl Friedrich Otto Westphal (viz ME II 1993: 36; Wiki).

Termínem Westergreenova reakce (EPTŽ neeviduje) se označuje „zrychlená sedimentace erytrocytů“ 198. Používá se v kapitole o vlivu fyzických jevů na duševní nemoci. U některých z nich bývá množství erytrocytů různé: „Množství erytrocytů je sníženo při manických stavech a progr. paralýze a naopak zvýšeno při depresi a schizofrenii“ 198. Daná metoda byla pojmenována podle příjmení jejího autora Alfa Vilhelma Albertssona Westergreena (viz Wikt). V roce 1921 lékař používal rychlost sedimentace erytrocytů k měření výsledného stavu tuberkulózy. Stanovil standardy pro měření rychlosti sedimentace erytrocytů, které se používají dodnes (viz Wiki).

1.2.1.2. Psychiatrické termíny s částečně počeštěným apostrofickým antroponymickým členem

Druhou podskupinu tvoří termíny, jejichž antroponyma se píší v autentické podobě, ale s českou koncovkou připojenou za apostrofem, např.:

Abderhaldenova reakce (EPTŽ neeviduje) se také zmiňuje při psaní o vlivu fyzických jevů na duševní nemoci: „Abderhalden navrhl určitý test, kterým se v krvi zjišťuje přítomnost cizorodých látek. Přítomnost bílkovin určitého orgánu v krvi ukazuje na destruktivní procesy v tkáních tohoto orgánu. <...>. O významu Abderhaldenovy reakce se začalo pochybovat; jak kvůli těmto pochybnostem, tak kvůli obtížím při provádění reakce se příliš neuplatnila“ 198. Daná reakce byla pojmenována podle příjmení Emila Abderhaldena (viz VLEe; Wiki).

Termínem Addisonova nemoc (dnes – Addisonova nemoc, bronzová nemoc, chronická nedostatečnost nadledvin EPTŽ 2017: 164, srov. Addisonova nemoc, bronzová nemoc ME I 1991: 14) se označuje „onemocnění nadledvin“ 107. Nemoc byla pojmenována podle lékaře Thomase Addisona, který ji popsal (viz VLEe). Nejde o název duševní, nýbrž endokrinní nemoci. V závislosti na jejím průběhu se při této nemoci projevují různé duševní poruchy (podrobněji viz EPTŽ 2017: 164).

²² Marcel Proust se o tomto termínu zmínil v knize Hledání ztraceného času. Když jedna z postav románu, Charles Morel, říká, že by chtěl svést pannu, jeho společník nejprve odpoví gestem: „Pan de Charlus se neudržel a přitiskl Morelovo ucho“ (viz Wiki).

8

Argyllův-Robertsonův příznak (dnes – Argyllův-Robertsonův syndrom, reflexní nehybnost zornic EPTŽ 2017: 287). V učebnici se o příznaku označovaném tímto termínem píše: „zornice nereagují na světlo, zatímco reakce na akomodaci a konvergenci zůstává zachována; příznak je zvláště specifický pro pozdní neurosyfilis (zejména progresivní paralýzu a tabes), avšak – méně výrazný – vyskytuje se při chronickém alkoholismu, nikotinismu a různých onemocněních mozku“ 204. Termín je použit v kapitole o vlivu fyzických jevů na duševní nemoci. Zmíněný příznak je pojmenován podle Douglase Moraye Coopera Lamba Argylla Robertsona, který jej popsal v roce 1869 (viz Wiki).

Basedow’o liga (dabar – Basedowo liga EPTŽ 2017: 165) vadinama „skydo liaukos disfunkcija“ 105, „kai dėl padidėjusios skydliaukės funkcijos organizmas apnuodijamas jos gaminamu hormonu – tiroksinu“ (ME I 1991: 105). Ligą pavadinta Carlo Adolpho von Basedowo, 1840 m. aprašiusio jos simptomus²³, pavarde. Šį terminą pasiūlęs Georgas Hirschas savo knygoje Klinische Fragmente (žr. Wiki; ME I 1991: 105). Taigi, kaip matyti, iš to paties antroponimo kilę du terminai. Jais įvardijamos skirtingos – simptomo ir ligos – sąvokos. Terminų basedovizmas yra įvardytas vienas iš terminų Basedow’o liga vadinamos ligos simptomų (žr. 2 pav.).

Obr. 2 Sémantické vztahy antroponyma Basedow a antroponymických termínů od něj odvozených

Z hlediska struktury tedy tyto termíny nejsou nesouvisející, jejich sémantické rozdíly je však bez kontextu obtížné postihnout. Právě tento případ ilustruje jednu z nevýhod užívání eponymických termínů ve vědeckém jazyce.

Termínem Bechterevova reflexologie (EPTŽ nezaznamenává)²⁴ je označen směr psychologie a psychopatologie, který uznává, že „pro zkoumání lidské psychiky má význam pouze studium činností a chování“ 115. Tento směr je pojmenován podle lékaře Vladimira Bechtěreva (viz VLE).

Bobertagova modifikace 212 (EPTŽ nezaznamenává) se nazývá jeden z testů zralosti²⁵, známý v Německu. Tento test je pojmenován podle Otto (Ulrich) Bobertaga, který zkoumal otázky měření inteligence a psychologie výchovy a jako první v Německu představil test inteligence francouzského psychologa Alfreda Bineta, jednoho z průkopníků experimentální psychologie (viz Wiki; VLE).

Burtova modifikace 212 (EPTŽ nezaznamenává) označuje v Anglii známý test zralosti, pojmenovaný podle Cyrila Burta, který zkoumal rozvoj faktorové analýzy psychologických testů a vliv dědičnosti na inteligenci a chování (viz EB).

²³ Příznaky této nemoci popsal také irský lékař Roberts James Graves v roce 1835, avšak v Evropě je termín Basedowova nemoc rozšířenější než Gravesova nemoc (viz Wiki).

²⁴ Psychologický směr rozvíjený v první polovině 20. století především v Rusku, který považoval za nejdůležitější prvek chování reflex a psychické jevy za vedlejší jevy doprovázející jiné jevy, ale neovlivňující je. Zakladatelem tohoto směru byl ruský psychiatr a psycholog V. Bechtěrev. Protože byl na počátku 30. let 20. století kritizován, později se již nerozvíjel (viz VLE).

²⁵ Dnes – testy inteligence.

9

Freud’o psichoanalizė (dabar – psichoanalizė EPTŽ 2017: 250), vadovėlio autoriaus žodžiais tariant, mokslas, „sukurt[as] psichopatologinėms būklėms tirti ir gydyti, nušvietė, iki tol psichologijos neliestus, „paslaptingus“ žmonių psichikos užkampius ir gelmes“ 114. Pavadinta ją sukūrusio Sigmundo Freudo pavarde (žr. VLEₑ).

Termín Friedreich’o ataksija 58 (dnes – Friedreicho ataksija EPTŽ 2017: 30) označuje jednu z dědičných chorob, v učebnici však není vysvětlen, pouze zmíněn v seznamu dědičných nervových a duševních chorob. Při této chorobě se kromě různých tělesných poruch (např. slabost nohou, zakřivení páteře aj.) „rozvíjí slabomyslnost či demence“ (viz EPTŽ 2017: 30). Choroba byla pojmenována podle lékaře Nikolaus’e Friedreicha, který ji v roce 1863 popsal (viz Wiki).

Ganser’o sindromas 165 / „Gansero sindromas“ 81 (dnes – Ganserio sindromas EPTŽ 2017: 292): „V důsledku psychického traumatu někdy dochází k jakémusi pomatení: nemocný vypadá jako omámený, na nejjednodušší otázky odpovídá nevhodně nebo nesmyslně. Tento stav popsal německý psychiatr Ganser’o²⁶ a nazývá se „Gansero sindromas²⁷“ 81; „Ganser’o sindromas se vyskytuje zvláště často u vězňů“ 165. Stejně jako v případě již pojednaného termínu Korsakovo psichozė autor učebnice i zde vysvětluje motivaci druhého antroponymického členu.

Huntington’o chorea²⁸ 56 (dnes – Huntingtono chorėja EPTŽ 2017: 47): „Jde o chronickou progresivní chorobu, kterou před více než 60 lety popsal americký lékař Huntington’o. Začíná ve středním věku; u nemocného se objevují různé mimovolní pohyby v obličeji a končetinách a současně začínají stále více slábnout rozumové schopnosti“ 56. Choroba byla pojmenována podle lékaře George’a Huntingtona (viz Wiki), který ji popsal v roce 1872.

Podle J. Blažise „[K] poznání duševní choroby je zapotřebí všestranné vyšetření nemocného“ 210. Existují různé vyšetřovací metody, například metody psychologického vyšetření. Termínem Jung’o asociacinis eksperimentas (v EPTŽ nezaznamenáno) se označuje psychologické vyšetření, při němž „[V]yšetřované osobě se čte slovo za slovem z určitého seznamu slov (100–200 slov). Na každé vyslovené slovo musí nemocný odpovědět prvním slovem, které mu přijde na mysl. Tato reakční slova se zapisují; zaznamenává se, kolik sekund odpověď zabrala. Vyšetření se několikrát opakuje. Důležité je všimnout si: zvláštních asociací, opožděných asociací (kdy pacientova odpověď trvá déle než 2–3 sekundy) a toho, že se při opakovaném sezení neopakuje stejné reakční slovo“ 215. Asociační experiment byl pojmenován podle lékaře, žáka S. Freuda, Carlose Gustava Junga (viz VLEₑ).

Mendel’io dėsniai 46 / Mendel’io principai 45. Učebnice píše o zakladateli mendelismu Gregoru Johannu Mendelovi (viz VLEₑ): „V roce 1854 se stal učitelem přírodovědných předmětů na střední škole v Brü nn’u. <...> Během učitelských let provedl v klášterní zahradě klasické pokusy s křížením rostlin. Na základě výsledků těchto křížení odhalil zvláštní zákonitosti, dnes nazývané Mendel’io principai“ 45. Zde, stejně jako v případě již pojednaného termínu „Morelio ausys“ (viz s. 8), autor vysvětluje motivaci probíraných antroponymických termínů. Je třeba poznamenat, že antroponymum Mendelis se stalo poměrně produktivním kořenovým morfémem; srov. také termíny mendelizmas (viz s. 6), mendelistinis paveldėjimas 49.

Terman’o modifikacija 212 (v EPTŽ nezaznamenáno) je jedním z inteligenčních testů ve Spojených státech amerických, pojmenovaným podle Lewisa Madisona Termana (viz VLEₑ), jednoho ze zakladatelů pedagogické psychologie a jednoho z nejvýznamnějších představitelů eugeniky ve Spojených státech amerických.

²⁶ Sigbert Ganser v roce 1898 popsal nepřístojné chování vězňů čekajících na soud ve věznici v Halle (Německo). Za hlavní příznaky syndromu označil poruchu vědomí a neschopnost přesně odpovídat na otázky, ačkoli jejich obsah je srozumitelný (viz Wiki). ²⁷ Kurzíva autora učebnice. ²⁸ Nazývá se také dědičná chorea 269.

10

Terminas Wassermann’o reakcija (dabar – Wassermanno reakcija EPTŽ 2017: 269) vartojamas aprašant Vokietijoje įsteigtų konsultacinių punktų sveikatai patikrinti prieš vedybas darbą (pirmasis toks punktas įsteigtas Drezdene 1911 m.)²⁹. Pirmojo ketinančiųjų susituokti apsilankymo metu buvo „paimamas kraujas Wassermann’o reakcijai“ 264. Reakcija³⁰, leidusi anksti nustatyti ligą (nepaisant jos nespecifinių simptomų) ir taip užkirsti kelią jos perdavimui, pavadinta 1906 m. ją sukūrusio Augusto Paulo von Wassermanno pavarde (žr. Wiki).

Samostatně je třeba probrat několik složených termínů, u nichž je k apostrofickému antroponymu (příjmení), vystupujícímu jako druhá složka, připsáno také první písmeno křestního jména³¹, např.:

A. Adler’io individualinė psichologija 114 (dnes – individuální psychologie, adlerismus EPTŽ 2017: 252, 3; individuální psychologie APTŽ 2019: 126). V učebnici je termín vysvětlen jako věda zabývající se zkoumáním a léčbou psychopatologických stavů. Je odvozen od příjmení Alfreda Adlera, žáka a spolupracovníka S. Freuda (viz VLEₑ).

I. Pavlov’o mokykla (v EPTŽ nezaznamenáno). Termín označuje směr v psychologii a psychopatologii, který uznává, že „pro zkoumání lidské psychiky má význam pouze rozbor jednání a chování“ 115. Ivan Pavlov založil školu ruských fyziologů (viz VLEₑ), která byla pojmenována podle jeho příjmení.

O terminologickém statusu těchto termínů by bylo možné diskutovat. K úvahám vybízí iniciála křestního jména uváděná před příjmením, neboť u většiny ostatních složených termínů v učebnici jsou druhou složkou pouze příjmení osob. S ohledem na tuto tendenci lze tedy probíraná označení vědecké školy a směru považovat za termíny jen podmíněně. Iniciála křestního jména byla nejspíše převzata z jiných zdrojů, které J. Blažys znal.

1.2.1.3. Psychiatrické termíny s původní (nelokalizovanou) antroponymickou složkou

Do čtvrté podskupiny patří dvojice složených termínů, jejichž antroponyma ve funkci složek nejsou lokalizována, tj. píší se bez připojení litevských koncovek, např.:

Centrum Wernicke 155 (dnes – Wernicke’s centras EPTŽ 2017: 340): „[c]entrum senzorické afázie – centrum Wernicke³² (zadní část levého horního spánkového závitu)“. Toto centrum je pojmenováno po Carlu Wernickem (viz VLEₑ), jednom ze zakladatelů psychomorfologického směru v psychiatrii, který v roce 1874 popsal senzorickou afázii. Složky tohoto složeného termínu jsou na rozdíl od všech ostatních složených termínů uspořádány inverzně – generická složka předchází specifické.

Termínem Duboisova metoda persuaze (v EPTŽ nezaznamenána) je označen jeden z psychoterapeutických postupů, při němž se lékař „systematickým rozhovorem s pacientem snaží ho uklidnit, vrátit mu sebedůvěru, smířit ho se životem, kultivovat jeho osobnost a myšlení“ 224–225. Metoda je pojmenována po Eugènu Duboisovi (viz VLEₑ).

²⁹ Viz také ilustrativní věta: „Největší význam má WaR (Wassermannova reakce) s krevním sérem: WaR je téměř vždy silně pozitivní při progr. paralýze, <...>. V mnoha psychiatrických nemocnicích se WaR provádí u všech nově přijatých pacientů“ 198.

³⁰ Jde o imunitní reakci krevního séra používanou k diagnostice syfilis. Je založena na tom, že krevní sérum pacientů se syfilidou vytvoří s příslušným antigenem komplex schopný absorbovat komplement (bílkoviny důležité pro imunitní ochranu organismu). Po přidání indikátoru (erytrocytů berana a krevního séra králíka imunizovaného beraními erytrocyty) nedochází k hemolýze (rozpadu) erytrocytů – Wassermannova reakce je pozitivní (diagnostikována syfilis); dojde-li k hemolýze, je Wassermannova reakce negativní (syfilis není přítomna) (viz VLEₑ).

³¹ Je třeba uvést, že Ramunė Vaskelaitė, která zkoumala antroponymické termíny v učebnicích makroekonomie z konce 20. a první poloviny 21. století, rovněž zaznamenala případy užití termínů s iniciálou křestního jména. S ohledem na kontext, tj. na to, že někdy se v textech jak osobní jméno, tak termín utvořený z něj píší různě (např.: I. Ficheris ir Fisheris; I. Fišerio lygtis ir Fišerio lygtis), uvažuje, že to může svědčit jak o nepozornosti, tak o utváření antroponymického termínu (Vaskelaitė 2023: 115–116).

³² Zvýraznil autor učebnice.

11

1.2.2. Psychiatrické termíny se dvěma antroponymickými složkami

U jednoho víceslovného složeného termínu nalezeného v učebnici³³ tvoří druhový člen dvě antroponyma spojená pomlčkou, např. Binetův–Burtův test 212 (EPTŽ jej neuvádí). Termín se vysvětluje jako test–úloha, „z jejíhož řešení se má posoudit duševní vývoj a schopnosti člověka“ 212. Tyto testy pojmenované podle příjmení psychologů podle učebnice v Litvě přizpůsobil profesor Jonas Vabalas-Gudaitis (1881–1955)³⁴ 212. Jeden z průkopníků experimentální psychologie Alfred Binet od roku 1905 spolu s francouzským psychiatrem Théodorem Simonem vytvářel první inteligenční testy (nazývané také Binet-Simonova škála) k určení inteligenční úrovně dětí ve věku 3–12 let (viz VLEₑ); Cyril Lodowic Burt, průkopník pedagogické psychologie ve Velké Británii, je jako první v Británii používal při výzkumu dětské psychologie (viz VLEₑ).

Jak vyplývá z rozebraných složených termínů, druhové členy těchto termínů založené na antroponymech vykazují trojí stupeň gramatikalizace. Antroponymum se přizpůsobuje morfologickému systému litevštiny připojením litevské koncovky k autentickému kořenovému morfému, a to za apostrofem nebo bez něj; jen výjimečně se antroponymum nelitevští. Ve všech uvedených případech zaujímá antroponymum pozici přídavného jména. Je třeba zmínit, že principy litevštění antroponym, která u J. Blažyse vystupují jako druhové členy, se blíží současným principům gramatikalizace autentických osobních jmen.

Ze všech rozebraných složených antroponymických termínů se beze změny nadále užívá pouze termín Korsakovova psychóza. Ostatní termíny přetrvaly s určitými většími změnami (změnily se nadřazené nebo druhové členy, případně byly druhové členy zcela vypuštěny) či menšími změnami (změnil se pravopis antroponymických členů). Mnohé termíny nejsou v současné litevské psychiatrické terminologii doloženy³⁵ a jedním z hlavních důvodů je, že nespadají do oblasti psychiatrie; lze však uvažovat i o jiných důvodech, např. nepřesnosti, neodpovídající terminologické povaze, zastaralosti označovaných pojmů apod.

2. PSYCHIATRICKÉ TERMÍNY ODVOZENÉ OD KŘESTNÍCH JMEN

Jak ukazují rozebrané antroponymické termíny, jejich součástí je nejčastěji příjmení skutečné osoby, méně často příjmení několika osob. V učebnici bylo nalezeno jen několik ojedinělých termínů založených na křestních jménech osob. Další rozdíl mezi těmito takzvanými křestními termíny a zkoumanými příjmeními odvozenými termíny spočívá v tom, že nejsou založeny na jménech skutečných osob.

Iš biblinio asmens vardo kilęs tik terminas onanizmas (dabar – onanizmas EPTŽ 2017: 214): „Onanizmas³⁶, kaip toks, nėra iškrypimas, <...>, bet nekaltas pereinamas lytinio potraukio produktas, kuris, kaip saugojamas vožtuvas, ima veikti pirmiausiai ten, kur lytiniams santykiams kliudo kuris nors iš skaitlingų, bet būtinų kultūringos visuomenės varžtų. <...>. Lytinio iškrypimo reikšmės onanizmas gauna tik tais atvejais, kada jis pasidaro sau tikslu, t. y. kada jis gauna didesnės vertės palyginti su normaliu santykiu ir atstoja pastarąjį ir ten, kur jis yra galimas“ 142. Terminas kilęs iš Biblijos personažo Judo sūnaus Onano, kuris praktikavo lytinio akto nutraukimą su savo žmonos seserimi, vardo (EPTŽ

³³ A. A. F. Jochems nazývá takové antroponymické termíny, které se skládají z více než jednoho antroponyma, vícečlennými termíny (Jochems, citováno podle Majewska 2016: 98), zatímco E. Majewska je označuje jako polynomické termíny (Majewska 2016: 98).

³⁴ Litevský psycholog a pedagog, průkopník experimentální psychologie a pedagogiky v Litvě (viz VLEₑ).

³⁵ Za publikaci reprezentující současnou litevskou psychiatrickou terminologii se zde považuje nejnovější Státní komisí pro litevský jazyk schválený Encyklopedický slovník psychiatrických termínů (EPTŽ 2017).

³⁶ Zvýraznění v učebnici provedl její autor.

12

2017: 214, srov. také OED) způsobem sufixální apelativizace, jinými slovy připojením již zmíněné přípony –izmas ke kořenovému morfému antroponyma.

Z jména literární postavy pochází rovněž pouze jeden termín – sifilis 28 (dnes – sifilis EPTŽ 2017: 276). Termín označující infekční pohlavní chorobu byl použit v kapitole pojednávající o duševních chorobách v Litvě a jinde. Vznikl přímou apelativizací jména pastýře, který touto chorobou podle předpokladů onemocněl jako první. Sifilis je postavou básně veronského lékaře Girolama Fracastora (1483–1553) Syphilis, sive Morbus Gallicus, vydané roku 1530. Uvádí se, že lékař poprvé použil jméno Sifilis jako apelativum, tedy jím označil chorobu, ve svém pojednání z roku 1546 De Contagione. Není známo, proč toto jméno zvolil a co pro něj znamenalo (viz OED).

Bylo zjištěno, že kořenový morfém sifil- je v učebnici poměrně produktivní, srov. termíny neurosifilis 204, sifilofobija 179.

ZÁVĚRY

V první meziválečné litevské psychiatrické učebnici Įvadas į psichiatriją, kterou napsal významný litevský psychiatr Juozas Blažys, se užívají termíny odvozené od antroponym – nejčastěji od příjmení skutečně žijících osob a jen v jednotlivých případech od jmen biblických a literárních postav.

Většina těchto antroponymických termínů vznikla z příjmení významných vědců z oblasti medicíny (i jiných oborů), kteří jako první popisovali či vysvětlovali označované jevy nebo s nimi byli jinak spojeni. Převládají mezi nimi dvouslovné složené termíny, v nichž antroponyma vystupují jako druhová složka a jednoslovné termíny jako složka rodová, nejčastěji liga, modifikacija, refleksas, simptomas.

Antroponyma užívaná jako druhové složky J. Blažys ve větší či menší míře přizpůsobil morfologickému systému litevštiny. Nejčastěji jsou antroponyma částečně litevštěna připojením litevských koncovek k autentickým kořenovým morfémům za apostrofem; méně často se koncovky připojují přímo k autentickým kořenovým morfémům. Jen velmi zřídka si antroponyma zachovala původní pravopis. Lze tedy konstatovat, že změny struktury antroponym při jejich užití jako druhových složek složených termínů jsou nepatrné.

V procesu apelativizace dochází k největším strukturálním změnám u antroponym, která se stávají komponenty jednoslovných termínů. Neúčastní se ho celé antroponymum (jako v případě složených termínů), nýbrž pouze jeho kořenový morfém, k němuž se navíc připojuje afix – přípona –izmas.

Všechny jednoslovné antroponymické termíny užívané v učebnici se zachovaly v současné litevské psychiatrické terminologii, k čemuž nepochybně přispěla jejich srozumitelnost, mezinárodní charakter a kompaktnost vyjádření. Zachování složených termínů je poněkud komplikovanější. U některých lze pochybovat o jejich terminologické povaze, např. I. Pavlovo mokykla, jiné postrádají přesnost, např. „Morelio ausys“, další označují pojmy, které dnes ztratily aktuálnost, např. Bechterevo refleksologija, případně jiné. Některé složené termíny se ustálily s určitými změnami: například se změnil pravopis antroponymických složek, např. Ganser’o sindromas – dnes Ganserio sindromas, nebo byly zcela vypuštěny, např. Freudo psichoanalizė – dnes psichoanalizė; změnily se také rodové složky, např. Babinskio refleksas – dnes Babinskio simptomas. Lze zde hovořit o částečném zachování těchto termínů. Mnoho složených antroponymických termínů není zaznamenáno v novém slovníku psychiatrických termínů; jedním z hlavních důvodů je, že tyto termíny nespadají do oblasti psychiatrie.

HLAVNÍ PRAMEN

[Blažys Juozas]. Úvod do psychiatrie [Introduction to Psychiatry]. Docent J. Blažys, Kaunas: vydání Lékařské fakulty Univerzity Vytautase Velikého, 1935.

13

POMOCNÉ PRAMENY

APTŽ 2019: Aiškinamasis psichologijos terminų žodynas [Explanatory Dictionary of Psychological Terms], A. Bagdonas, R. Bliumas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

EB 2024: Encyclopædia Britannica. Prieiga internete: https://www.britannica.com/.

EPTŽ 2017: V. Mačiulis, J. Šurkus, A. Lapytė, Enciklopedinis psichiatrijos terminų žodynas [Encyclopedic Dictionary of Psychiatric Terms], Vilnius: Presvika.

OED 2001–2024: Online Etymology Dictionary. Prieiga internete: https://www.etymonline.com/.

MedŽ 1980: V. Astrauskas, S. Biziulevičius, S. Pavilonis, A. Vaitilavičius, A. Vileišis, Medicinos terminų žodynas [Dictionary of Medical Terms], Vilnius: Mokslas.

ME I 1991: Medicinos enciklopedija [Medical Encyclopedia] 1, Vilnius: Valstybinė enciklopedijų leidykla.

ME II 1993: Medicinos enciklopedija [Medical Encyclopedia] 2, Vilnius: Valstybinė enciklopedijų leidykla.

VLE: Všeobecná litevská encyklopedie [Universal Lithuanian Encyclopedia], Vilnius: Centrum pro vydávání vědy a encyklopedií, 2001–2023. Dostupné online: https://www.vle.lt.

Wiki: Wikipedia. The Free Encyclopedia. Dostupné online: https://en.wikipedia.org/wiki/Main_Page.

Wikt: Wiktionary. The Free Dictionary. Dostupné online: https://www.wiktionary.org/.

LITERATŪRA

Badea Oana 2008: Eponyms – A Terminological Resource in the Romanian Medical Language. – Studii și cercetări de onomastică și lexicologie 1(1-2), 19. Prieiga internete: https://cis01.central.ucv.ro/revista_scol/site_ro/2008/oana_badea.pdf.

Batigălia Fernando, Boer Nagib P., Marcatto Gustavo, Marcatto Guilherme, Boer Ana L. 2015: Applicability and critical analysis of the use of eponyms in Health Sciences. – Journal of Morphological Sciences 32(4), 264–266.

Bendoravičius Vytautas 1939: A. a. prof. Juozas Blažys kaip psichiatras [Prof. Juozas Blažys (Rest Eternal) as a Psychiatrist]. – Medicina 6, 417–426.

Brdar Mario, Brdar-Szabó Rita 2024: When medical eponyms become false friends, and how to deal with them. – English for Specific Purposes 73, 75–94.

Canziani Tatiana 2011: The status of medical eponyms: advantages and disadvantages. – English Library: The Linguistics Bookshelf 8, 225–236.

Cappuzzo Barbara 2008: Eponyms or Descriptive Equivalent Terms? The Question of Scientific Accuracy in Medical Discourse. – Esercizi. Miscellanea del Dipartimento di Scienze Filologiche e Linguistiche (a cura di L. Auteri) 2, 25–35.

Dirckx John H. 2001: The synthetic genitive in medical eponyms: Is it doomed to extinction? – Panace@ 2(5), 15–24.

Duque-Parra Jorge Eduardo, Llano-Idárraga J. Oskar, Duque-Parra Carlos Alberto 2006: Reflections on Eponyms in Neuroscience Terminology. – The Anatomical Record (Part B: New Anat.) 289B, 219–224.

Gaivenis Kazimieras 2014 [1994]: Tarptautinių terminologijos principų taikymas mūsų terminijai [Adoption of International Terminology Principles to the Lithuanian

14

Terminology]. – Rinktiniai raštai, K. Gaivenis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 214–220.

Ghențulescu Raluca 2022: The role of metonymy in specialized languages. – Limbi străine și comunicare 15(1), red. șef M.-C. Rotaru, 50–62.

Giménez-Roldán Santiago 2017: Spanish eponyms in clinical neurology. – Neurosciences and History 5(1), 1–19.

Górnicz Mariusz 2017: The success of low-salience terms. – Cognitive Approaches to Specialist Languages, ed. by Marcin Grygiel, Cambridge Scholars Publishing, 443–457.

Guardiola i Pereirra Elena, Josep Eladi Baños i Diez 2021: Catalan Physicians‘ Contributions to Medicine: A Historical View Through Eponyms, Barcelona.

[Gutmanas Lazaris] 1935: Doc. J. Blažys: Įvadas į psichiatriją [Doc. J. Blažys: Introduction to Psychiatry]. – Medicina 5, 378–379.

Jakaitienė Evalda 2009: Leksikologija [Lexicology], Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Kakzanova Evgeniya 2018: Lexikographische Fixierung der juristischen und anderen fachspezifischen eponymischen Termini. – Legal Translation and Court Interpreting: Ethical Values, Quality, Competence Training, eds. A. Liimatainen, A. Nurmi, M. Kivilehto, L. Salmi, A. Viljanmaa, M. Wallace, Berlin: Frank&Timme, 335–356.

Kaulakienė Angelė 2009: Lietuvių fizikos terminijos raida [The Development of Lithuanian Physics Terminology], Vilnius: Technika.

Kitkauskienė Laimutė 2011: Eponiminiai architektūros, meno ir statybos terminai lietuvių kalboje [Eponymous Terms of Architecture, Art and Building]. – Santalka: Filologija, Edukologija 19(1), 48–58.

[Kovalčuk Olena P. 2019: Strukturno-semantični osoblivosti eponimiv angliĭskoï ta ukraïnskoï mov: disertacija, Drogobič]. Ковальчук Олена П. 2019: Структурно-семантичні особливості епонімів англійської та української мов: дисертація [Structural and Semantic Features of Eponyms in English and Ukrainian], Дрогобич.

Kvašytė Regina 2005: Mokomasis terminologijos žodynėlis [Educational Terminology Dictionary], Šiauliai: VŠĮ Šiaulių universiteto leidykla.

[Leičik Vladimir 2006: Terminovedenije: predmet, metody, struktura [Terminology: Subject, Methods, Structure], Moskva: KomKniga]. Лейчик Владимир 2006: Терминоведение: предмет, методы, структура, Москва: КомКнига.

[Leičik Vladimir 2011: обсużdenije problem eponimiji v sovremennoj nauke [Discussing the Problem of Eponymy in Modern Science]. – Jazyk i pravo: aktualnyje problemy vzaimodejstvija: Materialy Meždunarodnoj naučno-praktičeskoj Internet-konferenciji, Rostov-na-Donu: Rostovskoje knižnoje ozdatelstvo, 134–142]. Лейчик Владимир 2011: Обсуждение проблем эпонимии в современной науке. – Язык и право: актуальные проблемы взаимодействия: Материалы Международной научно-практической Интернет-конференции, Ростов-на-Дону: Ростовское книжное издательство, 134–42].

Lerner Vladimir, Kaptsan Alexander, Witztum Eliezer 2001: The Misidentification of Clerambault’s and Kandinsky-Clerambault’s Syndromes. – The Canadian Journal of Psychiatry 46(5), 441–443.

Lysanets Yuliia, Bieliaieva Olena 2021: The use of eponyms in medical case reports: etymological, quantitative, and structural analysis. – Annals of “Dimitrie Cantemir” Christian University Linguistics, Literature And Methodology of Teaching 20(2), 24–32.

Lončar Maja, Ostroški Anić Ana 2014: Eponymous medical terms as a source of terminological variation. – Languages for Special Purposes in a Multilingual,

15

Transcultural World. Proceedings of the 19th European Symposium on Languages for Special Purposes, 8–10 July 2013, Vienna, Austria, Vienna: University of Vienna, 36–44.

Majewska Ewa 2016: Eponyme in der deutschsprachigen medizinischen Fachpresse [Eponyms in the German Medical Press]. – Names and Their Environment. Proceedings of the 25th International Congress of Onomastic Sciences Glasgow, 25–29 August 2014, Volume 4, ed. by C. Hough, D. Izdebska, Glasgow: University of Glasgow, 94–105.

Mikelionienė Jurgita 2017: Tarptautinių terminų apeliatyvacijos aspektai [Aspects of Appellativation of International Terms]. – Terminologija 24, 127–144.

[Minakova Liudmila 2013: Apeliatyvacyja anamastyčnaj leksiki jak sposób utvarennja techničnych terminau [Appelativisations of Onomastic Lexical Units as a Method of Creating of Technical Terms]. – Izvestija Gomelskogo gosudarstvennogo universiteta imeni F. Skoriny 1(76), 2013, 30–34]. Минакова Людмила 2013: Апелятывацыя анамастычнай лексікі як спосаб утварэння тэхнічных тэрмінаў. – Известия Гомельского государственного университета имени Ф. Скорины 1(76), 2013, 30–34.

[Novinskaja Natalja 2013: Terminy-eponimy v jazyke nauki [Eponymous Terms in Scientific Language]. – Vestnik RUDN, serija Russkij i inostrannyje jazyki i metodika ich prepodovanija 4, 34–38]. Новинская Наталья 2013: Термины-эпонимы в языке науки. – Вестник РУДН, серия Русский и иностранные языки и методика их преподавания 4, 34–38.

Popescu Floriana 2009: Eponyms in the Language of the Romanian Mass-Media. – Interstudia 3, 157–162.

Popescu Floriana 2024: Eponymisms are a Precious Legacy. – Reading Communication in Postmodernity. Discourses and Social Perspectives, ed. I. Boldea, C. Sigmirean, T. Mureș: Arhipelag XXI Press, 5–12.

Ráduly Zsuzsanna 2016: Az Eponimák Fonológiai És Morfológiai Adaptációja A Magyar, A Lengyel És A Horvát Nyelvben [Phonological and Morphological Adaptation of Eponyms in Hungarian, Polish, and Croatian]. – Studia Slavica Savariensia 1–2, 362–369.

Rimkutė-Ganusauskienė Aušra 2023: Eponiminiai aprangos terminai Aiškinamajame aprangos terminų žodyne [Eponymous Clothing Terms in Aiškinamasis aprangos terminų žodynas (Explanatory Dictionary of Clothing Terms)]. – Terminologija 30, 122–141.

Skujiņa Valentina 2002: Latviešu terminoloģijas izstrādes principi, Rīga: LVI.

Slabin Uladzimir 2023: Should eponyms be kept? Emphatic yes. – Journal of Baltic Science Education 2, 188–191.

Strous Rael D., Edelman Morris C. 2007: Eponyms and the Nazi Era: Time to Remember and Time for Change. – The Israel Medical Association Journal: IMAJ 9(3), 207–214.

[Superanskaja Aleksandra, Podolskaja Natalija, Vasiljeva Natalija 2005: Obščaja terminologija: Terminologičeskaja dejatelnost, Moskva: Editorial URSS]. Суперанская Александра, Подольская Наталия, Васильева Наталия 2005: Общая терминология: Терминологическая деятельность, Москва: Едиториал УРСС.

[Tatarinov Viktor 2006: Obščèe terminovedenije: enciklopedičeskij slovarj [General Terminology: Encyclopedic Dictionary], Moskva: Moskovskij Licej]. Татаринов

16

Виктор 2006: Общее терминоведение: энциклопедический словарь, Москва: Московский Лицей.

Thomas PBM 2016: Are medical eponyms really dying out? A study of their usage in the historical biomedical literature. – Journal of the Royal College of Physicians of Edinburg 46, 295–299.

[Vasiljeva Natalija, Tritenko Tatjana 2023: Terminy-mifoэponymy: problemy ponimanija i interpretaciji [Mythonymic Terms: Problems of Understanding and Interpretation]. – Lingvistika i metodika prepodovanija inostrannych jazykov 2(19), 17–28]. Васильева Наталия, Тритенко Татьяна 2023: Термины-мифоэпонимы: проблемы понимания и интерпретации. – Лингвистика и методика преподавания иностранных языков 2(19), 17–28.

Vaskelaitė Ramunė 2023: Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantiskumas [Variation of Macroeconomic Terms with a Personal Name]. – Terminologija 30, 95–121.

Verstift Daniël E., Heisen Jelle, Somford Matthijs P., van den Bekerom Michel P. J. 2024: Eponymous terms in acromioclavicular joint surgery. – Clin Shoulder Elbow 27(2), 229–236.

Werneck Alexandre Lins, Batigália Fernando 2011: Anatomical eponyms in Cardiology from to the 60s to the XXI century. – Brazilian Journal of Cardiovascular Surgery 26(1), 98–106.

Whitworth Judith 2007: Should eponyms be abandoned? No. – BMJ (British Medical Journal) 335, 425.

Woywodt Alexander, Matteson Eric 2007: Should eponyms be abandoned? Yes. – BMJ 335, 424.

Zemlevičiūtė Palmira 2024: Mitoniminiai terminai pirmajame tarpukario Lietuvos psichiatrijos vadovėlyje [Mythonymic Terms in Lithuania’s First Psychiatry Textbook from the Inter-war Era]. – Terminologija 31, 204–221. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/2417/2417.

PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ

ANTHROPONYMIC TERMS IN THE FIRST LITHUANIAN PSYCHIATRY TEXTBOOK OF THE INTER-WAR PERIOD

Summary

The article deals with the anthroponymic terms in Įvadas į psichiatriją (Introduction to Psychiatry; 1935), the first original Lithuanian psychiatry textbook to be written in the inter-war period by Juozas Blažys (1890–1939), the famous Lithuanian psychiatrist that, as often as not, are rooted in the last names of actual persons, with but a limited number of them based on the names of biblical and literary characters.

Most anthroponymic psychiatry terms stem from the last names of famous researchers in the field of medicine (among others), who were the first to describe, explain an underlying thing or were otherwise involved in that process. These are dominated by compound two-word terms, with the anthroponyms functioning as their subordinate components, and their main components grounded on one-word terms, such as liga (disease), modifikacija (modification), refleksas (reflex), simptomas (symptom).

Anthroponyms serving as subordinate components are, to a certain extent, adapted by Blažys to the morphological system of the Lithuanian language. Usually, anthroponyms are Lithuanised, to an extent, with Lithuanian endings appended to the authentic root

17

morphemes preceded by an apostrophe, Basedow’o liga (Basedow’s disease); less often, to the authentic root morphemes directly, such as Korsakovo psichozė (Korsakov’s psychosis); in isolated cases, anthroponyms have preserved their original form, such as centras Wernicke (the Wernicke centre). Therefore, changes that occur in the anthroponym structure once it becomes a subordinate component of compound terms are arguably insignificant.

In the process of appellativisation, the most significant number of structural transformations occurs in anthroponyms as when they become constituent components of one-word psychiatric terms. This process does not involve the entire anthroponym (as is the case with compound terms), but rather its root morpheme, usually with an affix -izmas (–ism) added, such as nikotinizmas (nicotinism) and sadizmas (sadism).

All one-word anthroponymic terms used in the textbook have survived in modern Lithuanian psychiatric terminology – without a doubt, owing to their clarity, international recognition, and compact expression. At the same time, the survival of compound terms has been rather more complicated. Some of these terms can be questioned, as is the case with I. Pavlovo mokykla (Pavlov’s school); others lack accuracy, such as Morelio ausys (Morel’s ears); others still designate notions that have already lost their relevance, such as Bechterev’o refleksologija (Bechterev’s reflexology), and so on. Even though some compound terms have caught on, they did so with a degree of modification – for instance, the spelling of the anthroponymic components has been modified: as a case in point, Ganser’o sindromas (Ganser’s syndrome) is now Ganserio sindromas; then there are those have been abandoned altogether, like in the case of Freud’o psichoanalizė (Freudian psychoanalysis), which is now just psichoanalizė (psychoanalysis); others still have transformed their main components, like Babinskio refleksas (Babinski reflex) vs. Babinskio simptomas (Babinski symptom). This is a case of a partial survival of the term. Many of the compound anthroponymic terms have been omitted from the latest sources of Lithuanian psychiatric terminology, as they do not belong in the field of psychiatry at all.

18