Je to možné pouze po hlubším a všestranném prozkoumání baltských jazyků, rozboru rozdílů mezi baltskými a slovanskými jazyky a při neztrácení ze zřetele baltsko-germánských paralel. Články A. Vračiuse nepochybně přispívají k řešení těchto důležitých problémů.

Vilnius

S. Karaliūnas

K ETYMOLOGIÍM NĚKTERÝCH LITEVSKÝCH MĚSTSKÝCH NÁZVŮ

Raymond Schmittlein, Quatre toponymes germaniques en Lituanie, „Revue International d’Onomastique”, Paris, 1949, s. 15—20.

Tento článek je jedním z mnoha prací R. Schmittleina o litevských místních jménech. Svou metodou, tendencemi výzkumu i povahou lingvistické analýzy je obecně typický pro většinu výzkumů litevské toponymie a patronymie, které R. Schmittlein prováděl.

R. Schmittlein v článku bez podrobnějších důkazů a vysvětlení tvrdí, že čtyři názvy litevských sídel — Alsėdžiai, Kėdainiai, Raseiniai a Šiauliai — jsou prý germánského původu.

1. Název městečka Alsėdžiai spojuje R. Schmittlein s germánským osobním jménem ¹ Elisaidis. Tato paralela se na první pohled zdá jakžtakž možná, neboť název městečka Alsėdžiai, jehož nářeční podoba je alsėdė, se v historických dokumentech z roku 1253 píše Aliseiden, Alizeyde, Alizeide². Tato vnější podobnost však o původu Alsėdžiai nic nevypovídá. Především se zdá, že starých dokumentů dvojhláska ei po s(z) není jevem živé řeči, nýbrž výtvorem písemných záznamů, který mohl vzniknout mimo jiné i lidovou etymologií podle osobního jména Elisaidis, které uvádí R. Schmittlein. Za druhé, že zde ei původně nebylo, dokládá polonizovaná varianta tohoto názvu z téhož století Olsiady³; srov. jezero v latinském textu z roku 1421 Olsedy⁴ a ruský text ze 16. století Ольсягы⁵. Za třetí, totéž dokládá i dnešní nářeční podoba alsėdė: žemaitské (dounininské) ie, odpovídající spisovnému ė, může pocházet jedině z baltského ē (Alsėdžiai, nář. alsėdė < *alsēdjai). Z toho plyne, že odvozování názvu Alsėdžiai od jména Elisaidis je kvůli -sed-, -said- již pochybné.

To, že název městečka ve skutečnosti nemá nic společného s germánským osobním jménem Elisaidis, dokládá celý soubor litevských názvů sídel, pokud jde o jejich strukt-

¹ Používají se stejné zkratky jako v toponymických článcích otištěných v jiných svazcích „Lietuvių kalbotyros klausimai“.

² Hranice lotyšského národa a lotyšského jazyka v současnosti a ve 13. století... od Dr. A. Bielensteina. Petrohrad, 1892, s. 241.

³ Tamtéž.

⁴ Codex diplomaticus ecclesiae cathedralis necnon dioeceseos Vilnensis, Krakow, 1948, p. 741.

⁵ И. Я. Спрогис, Географический словарь древней жомойтской земли XVI столетия, Вильна, 1888, s. 212.

330

typ podobný místnímu jménu Alsėdžiai. Uvádíme další názvy sídel podobné stavby: Medsėdžiai, vesnice v okolí Ežaičiai v okrese Klaipėda, Genčių Medsėdžiai, vesnice v okolí Vaineikiai v okrese Klaipėda, Barzdižių Medsėdžiai, vesnice v okolí Kalnalis v okrese Salantai, Jakštaičių Medsėdžiai, vesnice v okolí Jakštaičiai v okrese Salantai, Daukšių Medsėdžiai, vesnice v okolí Tumplaukė v okrese Skuodas, Nausėdžiai, vesnice v okolí Meilūnai v okrese Biržai, Nausėdžiai, vesnice v okolí Pelutava v okrese Ariogala, Naujasėdžiai, vesnice v okolí Meilūnai v okrese Ukmergė, Traksėdžiai, vesnice v okolí Traksėdžiai v okrese Šilutė, Varsėdžiai, městečko v okolí Vytogala v okrese Šilalė, Mosedis, městečko v okrese Skuodas, Traksėdis, vesnice v okolí Drobukščiai v okrese Šilalė, Traksėdis, vesnice v okolí Bartasiškė v okrese Šilalė, Trimėsėdis, vesnice v okolí Mitkaičiai v okrese Telšiai. Srov. názvy sídel s jiným kmenem: Medsėdai, vesnice v okolí Gergždeliai v okrese Kuršėnai, Nausėdai, vesnice: 1. v okolí Pagėgiai a v okrese Pagėgiai; 2. v okolí Darbėnai v okrese Kretinga; 3. v okolí Gardamas v okrese Šilutė. Dále srov. osobní jména Nausėdas, Nausėdą. Strukturální podobnost zde uvedených názvů sídel s prvkem -sėd- s názvem městečka Alsėdžiai je zřejmá. Chceme-li tedy o místním jménu Alsėdžiai říci něco jistého, musíme je zkoumat nikoli izolovaně, vytržené z celého systému litevských jmen, nýbrž jako součást tohoto systému. Systém především ukazuje, že všechna výše uvedená jména sídel s -sėd- jsou dvousložková: (Med-sėdžiai, Nau-sėdžiai, Nau-j-ā-sėdžiai, Trak-sėdžiai, Vār-sėdžiai, Al-sėdžiai). Jejich druhá složka -sėd- <*-sēd- souvisí s kořenem -sēd-, dobře známým Baltům, Slovanům, Germánům a dalším indoevropským jazykovým rodinám; z něj pochází litevské sloveso sėdėti, které kromě svého bezprostředního konkrétního významu může v litevštině znamenat také „být na nějakém místě, žít“⁶; srov. litevské vien-sėdis „samota“, vien-sėdis „ten, kdo žije na samotě“. Dále srov. staroseverogermánské sitja „sedět, žít“⁷. U některých místních jmen s druhou složkou -sėd- je zřejmá i složka první: Med-sėdžiai: kořen med- souvisí s litevským medis, které v žemaitských nářečích znamená „les“; Trak-sėdžiai: trak- se odvozuje z litevského trākas „křoviny, mýtina, vyvýšené místo v lese“; Nau-sėdžiai, Nau-j-ā-sėdžiai: nau(ja)- pochází z přídavného jména naujas „nový“. Med-sėdžiai tedy může znamenat „ti, kdo jsou v lese, kdo žijí v lese“. Trak-sėdžiai — „ti, kdo žijí v křovinách nebo na mýtině“. Nau(ja)sėdžiai — „ti, kdo se někde nově usadili“ či podobně.

První složka místního jména Alsėdžiai al- se, zdá se, dá srovnat s litevskými místními jmény Alỹs || Alionių jezero, jezero v okrese Širvintos, Aliai, bažina v okrese Švenčionys, Alėja, řeka v okrese Kupiškis; srov. litevské alėti „běžet, téci, kapat“ a lotyšské aluots, avuots „pramen“⁸. Význam místního jména Al-sėdžiai lze tedy—

⁶ Slovník současné litevštiny, Vilnius, 1954.

⁷ Russisches etymologisches Wörterbuch von Max Vasmer, II, 1955, p. 622.

⁸ Dėl šaknies al- dar žr. K. Būga, Lietuvių kalbos žodynas, Kaunas, 1924, p. 53; H. Krahe, Fluss- (und Orts-) Namen auf -mana/-mina, „Beiträge zur Namenforschung“, Heidelberg, 1957, Heft 1; H. Krahe, Der Flußname Salantas, ten pat, 1960, Heft 3, p. 259—262; H. Krahe, Der Flußname Ausa und sein Zubehör, ten pat, 1961, Heft, 2, p. 154; B. Savukynas, Ežerų vardai, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, t. 3, Vilnius, 1960, p. 293. Be kita ko, ir pats R. Smitleinas kiek anksčiau, daug teisingiau (žr. R. Schmittlein, La toponymie lituanienne, Bade, 1948, p. 149).

331

—mantiku vysvětlit takto: „ti, kdo žijí u vod, na vlhkém místě“.

Místní jméno městečka Alsėdžiai pokládá K. Būga za kuršské⁹.

2. R. Schmittlein odvozuje název města Kėdainiai z germánského osobního jména Hathu, Hedan. Při předkládání této paralely Schmittlein nepřihlíží k jedné z nejpočetnějších skupin litevských osobních jmen s kėd-, ked-: Kėdãinis, Kėdą, Kėdas, Kėdỹs, Kėdžius, Kėdaitis, Kėdikis, Kėdãinis, Kėdas, Kedỹs, Kėdis, Kedžius, Kėdaitis, Kedėnis, Kederỹs, Kėdikas, Kedūtis.

Domníváme se, že místní jméno Kėdainiai, jehož starší podoba je Kėdainys¹⁰, se odvozuje z litevského osobního jména Kėdainis (srov. příjmení Kėdãinis). Tvrzení, že osobní jména Kėdainis, Kėdainis a všechna ostatní zmíněná osobní jména s kėd-, ked- mohou být výpůjčkami z germánštiny, představuje zásadní metodologickou chybu, která mimo jiné přivedla R. Schmittleina ke zjevně chybným závěrům¹¹. R. Schmittlein přehlíží axiomatickou pravdu, že společný původ slov, zvláště pak nejstarších místních jmen a kmenů osobních jmen, v různých indoevropských jazycích rozhodně neznamená vždy výpůjčku, nýbrž často pouze ukazuje, že jazyky či jazykové skupiny jsou potomky jedné rodiny. Podobnost některých starých germánských a baltských osobních jmen ještě čeká na další výzkum; ať však věda o antroponymii pokročí jakkoli daleko, k závěru, že příčinou této podobnosti je výpůjčka, se patrně nikdy nedospěje.

Z tohoto důvodu zatím neexistuje žádný podklad pro to, abychom početnou skupinu litevských osobních jmen s kėd-, ked- pokládali za výpůjčky z germánštiny. Kořen osobních jmen kėd-, ked- lze navíc vysvětlit i na základě litevských jazykových údajů; srov. kėd-a-roti „nepravidelně se větvit“, ked-énti „cuchat, kypřit, trhat“ aj., kėd-oti „rozptylovat, rozhazovat“ aj., kėd-ulti „načechrávat“, kėd-uoti „míchat, načechrávat“¹². Srov. také místní jména s tímto kořenem: litevské Kėd-ilės, vesnice v okrese Skuodas, Kėd-iškė, osada v okrese Šilutė, Kėd-žiakalnis, kopec v okrese Kapsukas, Ked-ónys, vesnice v okrese Jieznas, Kėdž-balė¹³, bažina, Cedusai < *Ked-asai, lotyšské Cede, potok, Cedes¹⁴, vesnice.

3. R. Schmittlein spojuje název města Raseiniai s německými osobními jmény obsahujícími Ras-, například: Raspert, Rasmar, Rasimund, Resino.

V současnosti vyslovují obyvatelé okolí název města Raseiniai jako Resėiniai || Resėinys. Res- je zde snad nářeční podoba, neboť v nářečích okolí Raseiniai se souhláska r často změkčuje i v jiných případech, například: riáugėti ~ ráugėti, išibróvė ~ išibróvė, sriaunùs ~ sraunùs, sriové ~ srovė, sriáu-

⁹ K. Būga, Rinktiniai raštai, III, Vilnius, 1961, p. 418.

¹⁰ K. Būga, Rinktiniai raštai, I, Vilnius, 1958, p. 427; III, p. 148.

¹¹ Například v článku „Voies et impasses de la toponymie lituanienne“, „Revue International d’Onomastique“, Paříž, 1958, č. 2, s. 107—138. R. Schmittlein pokládá litevská osobní jména Daugailis, Buvydas, Daujotas aj. za germánská.

¹² Lietuvių kalbos žodynas, I, Vilnius, 1959, p. 480 ir kt. Dėl kėd-, kėd- žr. Litauisches etymologisches Wörterbuch von Prof. Dr. Ernst Fraenkel, Heidelberg-Göttingen, 3, p. 233.

¹³ K. Būga, Rinktiniai raštai, III, s. 275.

¹⁴ J. Endzelīns, Latvijas PSR vietvārdi, I daļa, 1. sējums, Rīga, 1956, s. 156. K názvu Kėdainiai viz též K. Būga, Rinktiniai raštai, I, s. 427; III, s. 148.

332

tas ~ srāutas, srov. lot. strauls, sriovinga ~ srov inga. V historických dokumentech se vyskytují podoby: v latinském textu z roku 1253 Rassevene¹⁵, v německém textu z roku 1385 Rossyeyn¹⁶, v latinském textu z roku 1421 Rosseyni¹⁷, v ruském textu ze 16. století Посейны¹⁸; ty rovněž ukazují, že po I má být a.

Místní název Raséiniai není v litevském onomastiku ojedinělý. Kořen ras- mají také tyto místní názvy: Rãsupis || Raséika řeka v okrese Raseiniai, přítok Reizgu-pia, Ras-a-kilas kopec v okrese Kavarskas, v obci Petrikiškiai, Ras-a-kilýnė louka v okrese Ukmergė, v obci Raguva, Ras-a-krytynė příkop v okrese Pandėlys, v obci Pariškiai, (srov. rasakilė „luční tráva z čeledi růžovitých“), Ras-ių daubà údolí v okrese Vilkaviškis, v městečku Bartninkai, Ras-ón-pjaunis louka v okrese Ariogala, v obci Pryšmantai, Ras-ýtė městečko v Kaliningradské oblasti. Kořen ras- je poměrně častý také v litevských osobních jménech, např.: Ras-ỹs, Ras-iūnas, Ras-eliūnas, Ras-iūkas, Ras-iūlis.

Kořen místních názvů ras- již byl srovnáván s litevským apelativem rasą¹⁹, srov. lot. rasa, rus. роса, avestánské jméno řeky Ranha²⁰.

4. R. Schmittlein se domnívá, že název města Šiauliai pochází z germánských osobních jmen se základem sav-: Savaricus, Savalo, Savilis, Saul. Stejně jako v předchozích třech případech R. Schmittlein pomíjí četný baltský materiál s tímto kořenem. Z úvodu jeho knihy „Toponymie lituanienne“²¹ a zejména z jeho onomastických článků je patrné, že autor má baltského materiálu příliš málo. V tomto případě však R. Schmittlein postupuje zcela nesprávně. Místní název Šiauliai přesvědčivě vykládal K. Būga²² již několikrát, R. Schmittlein se však o Būgově etymologii vůbec nezmiňuje.

Lze pouze zdůraznit, že místní název Šiauliai je odvozen od osobního jména, a to od litevského osobního jména Šiaulys. Příjmení Šiaulys má v současnosti v Litvě asi 150 rodin.

A. Vanagas

Vilnius

¹⁵ A. Salys, Die žemaitischen Mundarten, Kaunas, 1930, p. 231.

¹⁶ Scriptores rerum Prussicarum, II, Leipzig, 1863, p. 677.

¹⁷ Codex diplomaticus..., s. 74.

¹⁸ Н. Я. Спорис, cit. dílo.

¹⁹ G. Gerullis, Die altpreussischen Ortsnamen, Berlin und Leipzig, 1922, p. 144.

²⁰ Podrobněji viz M. Vasmer, cit. dílo, s. 537. K příponě -ein- viz K. Būga, Rinktiniai raštai, I, s. 427.

²¹ Viz Raymond Schmittlein, Etudes sur la nationalité des Aestii, t. 1, Toponymie lituanienne, Bade, 1948, s. 15.

²² K. Būga, Rinktiniai raštai, II, s. 98, 349, 588.