SOCIALINĖS LINGVISTIKOS PROBLEMOS

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XIX (1979)

Stasys KEINYS

ODVOZOVÁNÍ TERMÍNŮ POMOCÍ KONCOVEK

Mezi podstatnými jmény odvozenými v litevštině tvoří značnou skupinu odvozeniny tvořené koncovkami. Za odvozeniny tvořené koncovkami se považují slova, jejichž koncovky jako hlavní prostředek skloňování zároveň plní funkci slovotvorného prostředku. Slovem utvořeným pomocí koncovky lze tedy nazvat pouze takové slovo, které je slovotvornými vztahy spojeno s jiným slovem užívaným v litevštině, tzv. základovým slovem. Je užitečné, aby si to terminolog, nikoli kalkující překladatel, zapamatoval, protože při nepřesném pochopení podstaty tohoto slovotvorného způsobu se k odvozování koncovkami někdy zcela neoprávněně řadí například i počešťování mezinárodních termínů, tj. přidávání litevské koncovky. Přejímání slov a jejich přizpůsobování gramatickému systému jazyka, který si je vypůjčil, je zcela jiným jevem než tvoření slov. Jde o dvě různé cesty rozšiřování slovní zásoby jazyka.

Tvoření slov pomocí koncovek je z hlediska původu i slovotvorného významu a formy odvozenin (povahy základových slov a vztahu odvozenin k těmto slovům) úzce spojeno s tvořením pomocí přípon. Odvozeniny tvořené koncovkami lze proto klasifikovat stejně jako odvozeniny tvořené příponami.

Zde jsou synchronně zkoumána substantiva-terminy utvořená pomocí koncovek, shromážděná ze slovníků terminologie práva, geologie a fyzické geografie, fyziky, sportu, meliorací, chemie, textilu, literatury, botaniky, ekonomiky a výpočetní techniky, které posoudila Terminologická komise Litevského jazykového a literárního ústavu Akademie věd republiky¹. Předmět zkoumání tvoří 801 odvozenin tvořených koncovkami (některé odvozeniny se užívají v terminologii více oborů, a proto jsou uvedeny ve dvou či dokonce několika slovnících, například nuogrūva GŽ, MŽ a ŠŽ², zde se však počítají jako jedna odvozenina). Odvozeniny tvořené koncovkami se podle slovotvorného významu a povahy základových slov dělí takto (slovotvorné skupiny jsou zde seřazeny podle počtu odvozenin):

A. Odvozeniny od sloves: názvy výsledků děje, názvy dějů, názvy nástrojů, názvy míst, názvy nositelů slovesných vlastností;

B. Odvozeniny od jmenných slov: názvy nositelů jmenných vlastností, názvy vlastností.

Rozložení substantiv-terminů tvořených koncovkami ve slovnících je uvedeno v tabulce 1.

Substantiva-termíny s koncovkami se nejčastěji odvozují od sloves (ve zkoumaných oborech 727 odvozenin, neboli 90,8% všech termínů tvořených koncovkami). To odpovídá zřetelně patrné obecné tendenci substantiv tvořených koncovkami v současné litevštině spisovné. V. Urbutis, který jako první podrobně zkoumal tvoření substantiv pomocí koncovek v současném jazyce na základě příkladů ze „Slovníku současné litevštiny“ (V., 1954; je jich tam téměř tři tisíce), zjistil, že více než čtyři pětiny odvozenin tohoto typu vznikly od sloves

¹ Termíny byly vybrány a předloženy stejně jako v dříve publikované autorově práci „Tvoření litevských termínů pomocí přípon“. — In: Litevská terminologie. V. 1975, s. 7—8.

² Viz seznam zkratek.

155

Tabulka 1

Skupina slovotvorných typů | Terminologický slovník | ATŽ | BŽ | ChŽ | EŽ | FŽ | GŽ | LŽ | MŽ | STŽ | SŽ | TŽ | Celkový počet různých odvozenin Názvy výsledku děje | 66 | 20 | 33 | 59 | 14 | 89 | 34 | 74 | 66 | 35 | 44 | 343 Názvy dějů | — | 15 | 14 | 77 | 20 | 58 | 18 | 38 | 84 | 34 | 71 | 253 Názvy nástrojů | — | 8 | 4 | 1 | 4 | 6 | — | 15 | 30 | 17 | 4 | 63 Názvy míst | — | 2 | — | 1 | — | 21 | — | 22 | 3 | 10 | — | 49 Názvy nositelů jmenných vlastností | 3 | 6 | 9 | 2 | 2 | 20 | 1 | 5 | 5 | 8 | — | 45 Názvy vlastností | — | 1 | 1 | 9 | 9 | 13 | 2 | 9 | 14 | 4 | 2 | 29 Názvy nositelů slovesných vlastností | — | 2 | 3 | 1 | 1 | 4 | — | 2 | — | 7 | 1 | 19 Celkový počet různých odvozenin | 801

[Urbutis V., 1961, 57]. Itin būdinga su galūnėmis daryti veiksmo rezultato pavadinimus (nagrinėjamuose pavyzdžiuose 42,8% visų ir 47,2% veiksmažodinių galūnių vedinių). Šiuo polinkiu galūnių vedinių daryba labai aiškiai skiriasi nuo terminų darybos su priesagomis, kur didžiausią būrį sudaro veiksmų pavadinimai. Ir apskritai nagrinėjamuose terminų žodynuose veiksmo rezultato pavadinimų, padarytų su galūnėmis, yra gerokai daugiau, negu priesaginių (iš viso yra 567 su priesagomis ir galūnėmis išvesti veiksmo rezultato pavadinimai, trys penktadaliai jų yra galūnių vediniai). Taip pat ir šiuo atžvilgiu terminų ir apskritai dabartinės lietuvių kalbos veiksmo rezultato pavadinimų daryba su galūnėmis gražiai sutinka.³

Koncovky jsou poměrně oblíbené také při tvoření názvů dějů (31,6% všech a 34,8% slovesných odvozenin tvořených koncovkami), přesto však za příponami výrazně zaostávají (ve slovnících tvořících celkový předmět této práce se nachází 2845 odvozenin patřících do skupiny názvů dějů, přičemž odvozeniny tvořené koncovkami z nich představují pouze 8,9%). Odvozenin z jiných slovotvorných skupin vytvořených pomocí koncovek je podstatně méně. Při tvoření termínů ze jmen (obvykle přídavných a podstatných jmen) se koncovky uplatňují jen v malé míře.

³V. Urbutis zjistil, že v současném jazyce je více než polovina názvů výsledku děje utvořena pomocí koncovek. Viz Gramatika litevského jazyka. V., 1965, sv. I, s. 368.

156

Termíny utvořené pomocí koncovek bývají zpravidla jasné, přesné a plně odpovídají obecným tendencím slovotvorby litevského jazyka.

Vzhledem k tomu, že odvozeniny tvořené koncovkami jsou krátké (tvar základového slova či tvar, který se bere za slovotvorný základ, nezvyšuje počet slabik), jsou při tvoření termínů velmi vhodné. Často se totiž za žádoucí vlastnost dobrého termínu považuje stručnost. Například známý ruský terminolog D. Lotte (1966, 30, 128) zastával názor, že o stručnost termínu je třeba usilovat stejně jako o jeho přesnost⁴. Tento požadavek vztahoval nejen na samotné termíny, ale také na jejich slovotvorné afixy, například přípony [Лотте Д. С., 1971, 157]. Z hlediska stručnosti jsou odvozeniny tvořené koncovkami pro terminologii, dá se říci, ideální. A uvážíme-li odstíny významu, které získávají tvořením, můžeme tvrdit, že spolu s odvozeninami tvořenými příponami vytvářejí termíny tvořené koncovkami harmonický celek. V tomto celku se odvozeniny tvořené koncovkami dosud nevyužívají v plné míře. Při vytváření a uspořádávání litevské terminologie různých vědních a technických oborů by tedy bylo možné, a dokonce vhodné, opírat se více o odvozeniny tvořené koncovkami.

Slovesné odvozeniny

Názvy výsledku děje

Téměř polovinu všech odvozenin tvořených koncovkami od sloves, nalezených v terminologických slovnících vybraných k analýze, tvoří názvy výsledku děje, tj. jejich slovotvorný význam označuje výsledek děje vyjádřeného základovým slovesem, např.: išgauba „vypouklina vzniklá při sušení materiálu“ ChŽ, sąmuša „vada tkaniny; příliš hustý úsek útku vzniklý poruchou regulátoru tkaniny nebo příliš silným brzděním osnovního válu“ ATŽ aj.

Část odvozenin zařazovaných do této skupiny (přibližně jedna sedmina) lze z hlediska slovotvorby chápat také jako názvy objektu děje, např.: įmoka TŽ, perlaida TŽ aj. Nejedna odvozenina této skupiny může potenciálně mít oba významy — jak výsledek děje, tak objekt děje. Právě proto je především obtížné vyčlenit názvy objektu děje do samostatné slovotvorné skupiny.

Většina (87%) názvů výsledku děje jsou odvozeniny s koncovkami -a a -as. Nejproduktivnější typ této skupiny tvoří koncovka -a (část odvozenin se v terminologii užívá pouze v množných tvarech) — s touto koncovkou jsou utvořeny téměř dvě třetiny odvozenin. Téměř jedna pětina odvozenin této skupiny je utvořena koncovkou -as. Typy s koncovkami -is (-ys) a -ė jsou méně produktivní, zatímco -ius a -uo jsou zcela neproduktivní.

-a (-os)

Koncovka -a (u odvozenin v množném čísle -os) je bezpochyby nejproduktivnějším prostředkem tvoření názvů výsledku děje v současné terminologii (stejně jako v současném jazyce vůbec [Urbutis V., 1965, 378]). Ve zkoumaných terminologických slovnících je jí zastoupeno tolik termínů jako odvozeninami se všemi příponami této slovotvorné skupiny a sama počet odvozenin slovotvorného typu s produktivní příponou (-inys) převyšuje trojnásobně. Při zohlednění většího počtu pramenů se tyto údaje samozřejmě mohou poněkud změnit, avšak jak ukazuje srovnání s údaji dříve odvozenými z menšího počtu pramenů [Keinys S., 1968, 191], celkový obraz by v zásadě měl zůstat podobný.

Termíny v množném čísle (koncovka -os) tvoří něco málo přes pětinu všech zde zkoumaných odvozenin, např.: výdaje EŽ, MŽ, STŽ, TŽ, vývratě ChŽ, sutiny EŽ, příjmy EŽ, TŽ, úspory EŽ, TŽ aj. Asi 4% odvozenin se užívají jako různé termíny v obou číslech, např.: odtoková rýha „rýha vymletá vodou“ MŽ, сночка, подстрочное

⁴ Plg. dar: Terminologijos darbas (Pagrindai ir metodai). V., 1973, p. 11–12.

157

примечание LŽ, „сноска“ STŽ a išnašos „to, co odnesla a odplavila voda“ MŽ, GŽ, nuoplova (geol.) „смыв“. GŽ a nuoplovos „výrobní odpad; vlákno uvolněné z vlněné tkaniny při praní, valchování a barvení, zachycené na dně strojů a van <…>“; сбой ATŽ, paruoša „заготовка; angl. blank; slab, bar“ STŽ a paruošos „заготовки“ EŽ, sankaupa „скопление“ GŽ, „накопление; angl. accumulation; cumulation; filing, gathering, storage“ STŽ a sankaupos „накопления“ EŽ aj. Případy takového rozlišení se občas vyskytují dokonce i v terminologii jednoho oboru, např.: neprakarša „vada česance, rouna nebo příze; chomáčky vlny nerozdělené na jednotlivá vlákna <…>“ ATŽ a neprakaršos „vada tkaniny; krátká, mírná zesílení z útkových nití vyrobených ze špatně vyčesaného vlákna“ ATŽ. Takové maximální využívání jednoho slovotvorného typu však není praktické (zřejmě proto se ani více neuplatňuje) — v plurálu by zde většinou vznikaly homonyma.

Naprostá většina derivátů tohoto nejproduktivnějšího afixu jsou názvy výsledku děje, např.: apybraiža „очерк“ LŽ, apybrėža „контур, очертание“ STŽ, aprankos „vlákenná vlna sbíraná při stříhání ovcí z chomáčků různé kvality oddělených od rouna“ ATŽ, apsiuva „ручейник“ ŠŽ, atbrizga „vada rouna; roztřepený, poškozený okraj rouna <…>“ ATŽ, atkarpa „отрезок“ LŽ, STŽ, ŠŽ, atlanka „ohnutý a k zemi připevněný stonek (nebo větev), který později zakoření a vyroste z něj nová rostlina“ BŽ, atliekos „hlavní surovina nebo poškozené polotovary, které se ve výrobním procesu oddělily spolu s nečistotami odstraňovanými z vláken; většinu z nich lze po vyčištění či jiném zpracování znovu využít ve výrobě“ ATŽ, „materiály zbývající z výroby“ ChŽ, EŽ, atplaiša „lalok lístku, vzniklý hlubokými a špičatými zářezy, které jej rozdělují“ BŽ, „отторженец“ GŽ (geol.), atžala „olistěný nadzemní výhon vyrůstající z pařezu uříznutého stromu nebo z jeho kořenů, který vznikl ze spících nebo adventivních pupenů“ BŽ, graža „сдача“ EŽ, įduba „prohlubeň, snížené místo, kotlina, úval“ MŽ, įgula „экипаж“ ŠŽ, įpjova „rána příslušného tvaru vytvořená na ovocném stromě zahradnickým nožem (v sadařství); надрез“ BŽ, „надрезка; пропасть“ STŽ, „зарубка“ ŠŽ, įstaiga „учреждение, заведение“ EŽ, TŽ, išara „brázda vyoraná při orbě na záhonech, přičemž zemina je vyvrácena na obě strany“ MŽ, išdroža „to, co je vyřezáno; drážka v prkně pro spojení s jiným prknem“ MŽ, iškratos „výrobní odpad vyčištěný v textilních továrnách vytřásacím strojem, např. nečistoty z mykacích strojů na koudel, rozsypaný odpad z čisticích strojů na vlnu apod. <…>“ ATŽ, išnara „zbytek obalu muchomůrek a některých jiných hub, který zůstává u báze třeně a obklopuje ji jako pochva“ BŽ, išspaudos „zbytky obilí či semen po vylisování oleje“ ChŽ, išvarta „ветролом“ ŠŽ, įvalka „vada tkaniny, nejčastěji tkané na automatických stavech; cizí nit zanesená člunkem do prošlupu“ ATŽ, nepritampa „vada příze; krátký úsek nitě několikanásobně silnější než normální nit a s podstatně menším zákrutem, vzniklý tím, že předoucí válečky nedostatečně protáhly pramen“ ATŽ, nuobrukos „zamotané, velmi odrhnuté vlákno, získané z odrhovacího stroje <…>“ ATŽ, nuogriuva „část zeminy ze strmých svahů či hor, která se odlomila a sesula dolů; sesuv“ MŽ, GŽ, ŠŽ, nuogulos „vlna nízké jakosti, stejnoměrná a silně znečištěná hnojem a močí, ostříhaná z míst na zadku zvířete znečištěných výkaly“ ATŽ, „usazené horniny“ ChŽ, GŽ, „1. pevné částice usazené na souši z odtékající povrchové vody; 2. minerální hmota vzniklá působením větrné eroze nebo ledovce“ MŽ, nuovaryos „vada vzorované nebo potištěné tkaniny; barvivo se při paření ve vlhké páře rozteklo jedním směrem za obrys vzoru“ ATŽ, „nečistý roztok oddělený od krystalů“ ChŽ, palaipa „vodorovně orientovaný boční výhon stonku, jímž se rostlina vegetativně rozmnožuje, např. zběhovce plazivého (Ajuga reptans), psinečku výběžkatého (Agrostis stolonifera)“ BŽ, pamina „vláknitý odpad z lámání lnu; používá se k výrobě koudele“ ATŽ, persukos „vada příze; periodická nebo náhodná ztenčení nitě s nadměrným zákrutem, vzniklá nesprávnou činností protahovacích válečků“ ATŽ, prakrapa „vada tkaniny; dírka proříznutá do tkaniny, když se po řezacích nožích stroje spolu s tkaninou dostal uzel, konec niti, nopka apod.“

158

strojovými noži spolu s látkou se zachytil uzel, nitka, chomáč apod.“ ATŽ, přípona „суффикс“ STŽ, náplavy „vodou, větrem nanesené usazeniny“ ChŽ, „zemina nanesená vodou, větrem“ MŽ, GŽ, součin „произведение, angl. product“ STŽ, úspory „сбережения“ EŽ, TŽ, zplstění „vadná vlna, zacuchané kusy vlny, které se obtížně trhají rukama, odtržené při třídění od běžných částí rouna nebo zacuchané v celém rouně“ ATŽ, štěrk „úlomky kamene nepravidelného tvaru o velikosti od 5 do 150 mm (podle GOST), získávané drcením větších kamenů nebo vznikající zvětráváním hornin“ MŽ, GŽ aj.

U některých odvozenin je výraznější význam objektu děje, např.: vzpomínka „viz upomínka“ LŽ, zásoby „запасы; припасы; резервы“ EŽ, náplň „určitá směs připravená pro technologický proces“ ChŽ, příspěvek „взнос“ EŽ, „платёж“ EŽ, „платеж, плата“ TŽ, vymáhání „взыскание“ EŽ, výplata „выдача“ EŽ, duna „дюна“ GŽ, výstava „выставка“ EŽ, překlad „перевод“ TŽ. zásilka „посылка“ EŽ, STŽ, „отгрузка“ EŽ, vlastnictví „владение“ EŽ, TŽ aj. Zde je však třeba říci, že v žádném případě není snadné rozlišit význam výsledku děje od významu objektu děje, neboť táž odvozenina může označovat obojí. Například z hlediska dějového významu může zásilka znamenat jak „to, co se posílá“, tak „to, co bylo odesláno“, půjčka — „to, co se půjčuje“ i „to, co bylo půjčeno“, vratka — „to, co se vrací nebo má vrátit“ i „to, co bylo vráceno“ aj.

Některé odvozeniny lze z hlediska děje chápat také jako názvy dějů (verbální abstrakta). Takové mohou být například výron „натёк“ GŽ, výchoz „obnažené vystupování některých hornin na povrch, kde nejsou zakryty usazeninami“ MŽ, fotografování „měření pro vytváření map a plánů“ MŽ (synonymum pořizování fotografií), ucpání „ucpání řeky naplaveninami“ MŽ a některé další. Je možné, že u části odvozenin je význam výsledku děje druhotný, nikoli dějový, a vznikl konkretizací lexikálního významu jednotlivých odvozenin (v důsledku takové konkretizace existuje v současném jazyce a jeho terminologii skupina odvozenin se sufixy -imas, -ymas označujících výsledky dějů). Považovat terminologický význam odvozenin za nepřesný, neboť svou individuální významovou složku mohly získat i nezávisle na práci. Klasifikace odvozenin tvořených koncovkami je tedy složitější než klasifikace odvozenin sufixálních, tím spíše, že tytéž koncovky se používají ve většině dějových skupin.

Názvy výsledku děje zakončené na -a se v terminologii, stejně jako obecně v současném jazyce, nejčastěji tvoří od předponových sloves (mezi zkoumanými příklady tvoří odvozeniny založené na slovesech bez předpony 2,6%). Tato slovotvorná tendence výrazně rozšiřuje okruh sloves, která slouží jako slovotvorný základ — odvozeniny této skupiny se totiž obvykleji tvoří sufixy od sloves bez předpon.

Z probíraných příkladů je nejvíce těch, které mají předpony muo-, iš-, pa-, są- (sam-, san-) a at-. S každou z těchto předpon je nejméně 20 příkladů a dohromady tvoří asi tři pětiny všech probíraných názvů výsledku děje. Předpony základních sloves ap-, į-, iš-, pa-, per- zůstávají v odvozenině nezměněny. Nejčastěji se nemění ani předpony at-, pra-, zatímco jednotlivé odvozeniny se změněnou variantou předpony, například atomazga LŽ, STŽ, proreta „vada tkaniny; příčný pruh s řidší útkovou nití, v němž je počet útkových nití na jednotku délky menší než minimální počet uvedený v technických podmínkách <...>“ ATŽ, prošvieta „vada tkaniny; dírka, která zůstala po vytažení vetkaného uzlíku, smotku, chmýří apod.“ ATŽ, prorėža „koryto vyhloubené při narovnávání říčních zákrutů“ MŽ, STŽ, lze považovat za výjimky; z nich atomazga, ačkoli je v prvním vydání I. dílu „Slovníku litevského jazyka“ označeno jako neologismus a výraz písemného jazyka (1941, 333), o čemž zřejmě není důvod pochybovat, je nepochybně utvořeno podle zákonitostí typických pro nářečí východní Litvy. Předpony základových slov nu-, pri-, su-, stejně jako varianty api- bei ati-, se v koncovkových odvozeninách zpravidla nahrazují variantami předpon typickými pro substantiva-

159

tais od-, při-, są- (sam-, san-), apy-, ato-. Výjimky jsou zde vzácné, např.: priklija „přirozené surové hedvábí; cizí hedvábná vlákna přilepená sericinem k hladké rubové straně hedvábí“ ATŽ a sutūra „šov“ GŽ (paleont.). Termín fyzické geografie antburga GŽ jistě není slovo vytvořené speciálně pro potřeby terminologie — je to slovo živé v Žemaitsku (LKŽ, 1968, 158) a převzaté odtud (tím se vysvětluje i výskyt předpony ant-, netypické pro spisovný jazyk, v základovém slově)⁵.

Označení výsledku děje patřící k typu s koncovkou -a tedy mají tyto předpony, odvozené od sloves (v uvedených případech modifikované):

ap-, apy-: apkalba ŠŽ, apnaša -os BŽ, ATŽ, ChŽ, aprankos ATŽ, apsiūva SŽ, apsukos ATŽ, apyvia FŽ; apybrėža STŽ, apyska LŽ;

at-, ato-: atauga BŽ, atgyvenos EŽ, atkarpa LŽ, STŽ, SŽ, atlieka ATŽ, ChŽ, EŽ, atmatos ATŽ, ChŽ, EŽ, atmata STŽ, atplaiša BŽ, GŽ, atžala BŽ; atodanga MŽ, atomazga LŽ, STŽ, atotampa SŽ;

į-: įgriova GŽ, MŽ, įkarta GŽ, STŽ, įmaišos ATŽ, įplaukos EŽ, įraiža MŽ, įspaudą MŽ, įvalka ATŽ;

iš-: išauga BŽ, išgauba ChŽ, GŽ, išgrauža MŽ, iškarpos ATŽ, ištrauka ChŽ, GŽ, LŽ, MŽ, TŽ, išvalos ATŽ, išvarta SŽ;

ne- (nepa-, nepra-, neprie-): nepašiauša ATŽ, nepratampa ATŽ, nepriemoka EŽ; od- oděrka EŽ, odlupky GŽ, sesuv GŽ, MŽ, SŽ, kácení STŽ, odřezky ATŽ, splachy, -u ATŽ, GŽ, sedimenty ATŽ, ChŽ, FŽ, GŽ, MŽ, odštěpek ATŽ, úlomek GŽ, odplaveniny ATŽ, ChŽ, splaveniny ChŽ;

pa-: pabiros ATŽ, padala LŽ, pajamos EŽ, TŽ, parovos ATŽ, pašlavos ATŽ, pašova SŽ;

pře-: překřížení ATŽ, zákrut GŽ, překroucení ATŽ;

před-, pro-: prokousání MŽ, proříznutí ATŽ, průřez STŽ; prořezání ATŽ, proříznutí MŽ, STŽ;

při-: předpoklad ATŽ, STŽ, příjem výstupu ChŽ, FŽ, STŽ, přípona STŽ; přilepí ATŽ;

są- (sam-, san-), su-: sąjunga EŽ, TŽ, sąnašos ChŽ, GŽ, MŽ, sąnaudos, a- EŽ, STŽ, sąsmaukos ATŽ, sąvarta GŽ, sąvėlos ATŽ; sampyla GŽ, MŽ, samplovos GŽ, MŽ, sam pūtos GŽ; sandauga STŽ, sangriūda GŽ, MŽ, sankaupos EŽ, sankaupa GŽ, STŽ, santaupos EŽ, TŽ, santrauka LŽ, STŽ; sutūra GŽ;

za-, za-: zakousnutí MŽ, zátaras GŽ, SŽ; zářez ATŽ.

Často se vytvářejí skupiny jednovýrazových termínů odvozených od sloves s různými předponami, např.:

-řez-: řez BŽ, STŽ, SŽ, výřez STŽ, SŽ, podřez STŽ, prořez STŽ;

-mok-: příspěvek EŽ, TŽ, výplata EŽ, nedoplatek EŽ;

-naš- (:-neš-): nánosy ATŽ, BŽ, ChŽ, úsady GŽ, MŽ, spoluúsady ChŽ, GŽ, MŽ;

-plov-: išplovos, -a GŽ, MŽ, nuoplovos, -a ATŽ, GŽ, samplovos GŽ, MŽ;

-aug-: atauga BŽ, išauga BŽ a další.

Při tvorbě terminologických systémů by bylo možné možnosti tvoření pomocí těchto koncovkových derivátů využívat ještě lépe.

Existuje několik derivátů, které lze k tomuto typu tvoření přiřadit jen částečně, např.: pakulos „krátké lněné vlákno vyrobené strojem na zpracování pazdeří z koudelí, pazdeří, odřezků a odpadu z česání, rovněž z vlákna menší délkové třídy“ ATŽ, „zplstnatělá lněná vlákna“ ChŽ, paminos „vláknité zbytky po lámání lnu <...>“ ATŽ, parovos „krátký nevyvinutý len ponechávaný při sběru kvalitního lnu <...>“ ATŽ, pašukos

⁵ To ovšem neznamená, že všechny ostatní zkoumané deriváty musely být záměrně vytvořeny jako termíny. Nepochybné je, že určitá část z nich jsou běžná slova jazyka terminologizovaná až následně. Důvody jejich zkoumání jsou stejné, jak bylo vyloženo v článku „Tvoření litevských termínů pomocí přípon“. – In: Lietuvių terminologija. V., 1975, s. 8.

160

„výrobní odpad z česání lnu, bavlny a vlny; směs krátkých vláken, tobolek a příměsí odstraněných česacími stroji z pramene nebo česance <…>“ ATŽ. Lze se samozřejmě domnívat, že tato slova, která se nepochybně dostala z lidového jazyka do terminologie, kdysi vznikla jako deriváty se zakončením -a od sloves pakulti, paminti, parauti, pašukuoti a označovala to, co zůstalo po lámání, drcení, vytrhávání a česání, právě tak jako za derivát s koncovkou se považuje sémanticky dosti blízké slovo pašlavos [Urbutis V., 1961, 31], užívané rovněž v terminologii (ATŽ). Na druhou stranu lze však tato slova pokládat také za slova smíšeného tvoření (prefixálně-konových derivátů). Synchronně se takové chápání slovotvorby zdá být zcela možné.

Vyskytují se také termíny, které je obtížné sémanticky spojit s odpovídajícími předponovými slovesy, nebo taková slovesa nepůsobí přirozeně kvůli své neobvyklosti (proto je pochybné, zda je odborníci v příslušném oboru užívají, a zda tedy mohla tvořit slovotvorný základ zkoumaných slov). Např.: įtaka LŽ, STŽ, nepradaža ATŽ, nuorūšos ATŽ a další. Vzhledem k tomu, že předpony všech těchto slov se přesně shodují s předponami odpovídajících ruských či jiných jazykových termínů (srov. влияние, něm. Einfluss, pol. wpływ; непрокрас; отсортировка), je třeba usuzovat, že jde o kalky (některé dokonce morfémové — nepradaža — непрокрас, ačkoli se uvedené příklady jinak způsobem tvoření většinou liší). Takové termíny, postrádají-li litevskou motivaci, bývají často nejasné a nepřesné, a proto (pokud se nevžily) nevhodné. Na druhé straně existují také termíny, které jsou slovotvorně spojeny s odpovídajícími předponovými slovesy, avšak tato slovesa získala předpony nikoli přirozeně, nýbrž vlivem jiných jazyků, např.: ištrauka ChŽ, GŽ, MŽ, srov. вытяжка, ekstraktas <lat. extractum: extrahere „vytáhnout, odstranit“, atžyma EŽ, GŽ, TRŽ, srov. отметка, papyna ATŽ, srov. подлетина, persukos ATŽ, srov. перекруты, prasiaūša ATŽ, srov. проворсовка ткани, priemaiša ChŽ, FŽ, STŽ, srov. примесь a další. Tyto deriváty jsou pravidelné, mohou však být nepřijatelné kvůli nesprávnosti základových slov (posuzování správnosti těchto slov už náleží do oblasti předponových sloves). Je třeba poznamenat, že ve většině případů přesná shoda předpony v různých jazycích není dostatečným důvodem k odmítnutí slova — nepřijatelná jsou pouze slova, jejichž předpona není motivována, narušuje jazykový systém nebo vyvolává dvojznačnost. Z uvedených příkladů je nejméně vhodným termínem prasiaūša.

Většina derivátů (více než tři čtvrtiny dostupných příkladů) vychází z primárních sloves⁶. Mezi zbývajícími deriváty je přibližně dvakrát více těch, které jsou vytvořeny ze smíšených sloves, např.: įmaišos ATŽ (: įmaišyti, įmaišo, -ė), išieška EŽ, TŽ (: išieškoti, išieško, -ojo), nuovãrvos ATŽ, ChŽ (: nuvarveti, nuvarva, -ėjo), priemaiša ChŽ, FŽ, STŽ (: primaišyti, primaišo, -ė), skalda GŽ, MŽ (: skaldyti, skaldo, -ė), valda EŽ, TŽ (: valdyti, valdo, -ė) a další. Sekundární slovesa se tedy při tvorbě derivátů tohoto typu uplatňují poměrně zřídka (7,5% zkoumaných příkladů). Např.: atgyvenos EŽ (: atgyventi, -a, -o), grąža EŽ (: grąžinti, -a, -o), paskola EŽ (: paskolinti, -a, -o), sąnaudos EŽ, STŽ (: sunaudoti, sunaudoja, -o), santrumpa LŽ, STŽ (: sutrumpinti, -a, -o) a další. Jak ukazují uvedené příklady, slovotvorné přípony sloves do kmene derivátů většinou nepřecházejí.

Většina názvů výsledku děje tohoto typu (nejméně tři čtvrtiny) je odvozena od sloves přechodných, např.: apibrėža STŽ, aprankos ATŽ, atkarpa LŽ, STŽ, SŽ, įkarpa STŽ, išdroža MŽ, nuokarpa ATŽ, nuopjova STŽ, paskola EŽ, skalda GŽ, MŽ a další. Zbývající deriváty jsou odvozeny od nepřechodných sloves, např.: apžalos BŽ, atbrizga ATŽ, išauga BŽ, nuogrimzdos MŽ, pabiras ATŽ, varvos ChŽ, GŽ a další. Jednotlivé deriváty však mohou být motivovány více způsoby, např.: nuotrupa GŽ může být odvozena jak od nutrupėti, tak od nutrupinti; priklyja „vada přírodního šedého hedvábí; cizí hedvábná vlákénka přilepená sericinem k niti na dlouhém úseku“

⁶ Primární, smíšená a sekundární slovesa se zde rozlišují podle struktury jejich základních tvarů bez předpony.

11. Užs. Nr. 1554

161

ATŽ, jak ukazuje definice termínu, vychází z intranzitivního slovesa, tj. znamená „to, co se přilepilo“, avšak na druhou stranu je možné i 2. priklija – „to, co bylo přilepeno“ atd.

Takových pracovních případů homonymie, zejména když může být odvozenina motivována jak prostým, tak zvratným slovesem, je více, než by se na první pohled mohlo zdát; srov. také: apnaša, -os ATŽ, BŽ, ChŽ (:apnešti ir apsinešti), įmaišos ATŽ (:įmaišyti ir įsimaišyti, termín vychází z intranzitivního slovesa; srov. definici — „chomáčky vlny jiné (nejčastěji horší) jakosti vmíšené do hlavní masy vlny“), išskyros BŽ, GŽ (:išskirti ir išsiskirti, srov. definici v BŽ — „sekrety a exkrety“ — látky vytvořené živými buňkami a vylučované ven nebo do mezibuněčných prostorů), sankaupa, -os EŽ, GŽ, STŽ (:sukaupti ir susikaupti), sąvelos ATŽ (: suvelti ir susivelti; srov. definici termínu odvozeného od samovolného děje — „vadná vlna: zamotané kusy vlny, které se obtížně trhají rukama; při třídění se oddělují od normálních částí rouna nebo jsou zamotány po celém rounu“) atd. Homonymie odvozenin zde vzniká zcela přirozeně — slovotvorným základem mohou být jak prostá, tak zvratná slovesa, samotné odvozeniny mohou označovat výsledky děje, procesu, a dokonce i stavu, přičemž slova tvořená příponou zvratná nebývají. Mezi zkoumanými příklady tvoří odvozeniny od sloves označujících procesy a stavy přibližně pětinu všech odvozenin tohoto typu. Kromě toho lze zhruba jednu devítinu odvozenin motivovat dvojím způsobem. Většina odvozenin zkoumaného typu tedy označuje výsledky vlastních činností.

Rozdíl ve významu děje a procesu se u sloves téhož kořene (zejména primárních) často vyjadřuje různými kořenovými samohláskami. V zájmu jednoznačnosti, důležité pro terminologii, toho lze využít i u podstatných jmen tvořených příponami. Například termíny įgriuva ir įgriova uvedené v GŽ lze rozlišit jako názvy výsledku procesu (įgriūti) a činnosti (įgriauti). Doporučení MŽ — griova „prohlubeň vzniklá propadnutím horní vrstvy zeminy“, kde se označuje výsledek procesu (įgriūti), nikoli činnosti (įgriauti) — by v tomto ohledu mělo být nepřijatelné.

Tačiau plačiau remtis pamatinių veiksmažodžių šaknies balsių įvairavimu galūnių vediniams neretai trukdo jų pačių darbui būdinga šaknies balsių kaita. Truputį per trečdalį visų šio tipo vedinių turi skirtingus šaknies balsius, negu jų pamatiniai veiksmažodžiai, pvz.: apvalka GŽ (: apvilkti, apvelka, apvilko), atlanka BŽ (:atlenkti), atmatos ATŽ, ChŽ, EŽ (:atmesti, atmeta, -ė), įkarta GŽ, STŽ (: įkirsti, įkerta, įkirto), įranga STŽ (:įrengti), išnaša, -os GŽ, LŽ, MŽ, STŽ (:išnešti), nuolaida EŽ, TŽ (:nuleisti, nuleidžia, nuleido), pajamos EŽ, TŽ (:paimti, paima, paėmė), priesaga STŽ (:prisegti), sąnašos ChŽ, GŽ, MŽ (:sunešti) ir kt. Darybos metu pasikeitęs šaknies balsis dažnai sutinka su atitinkamų kartotinių veiksmažodžių šaknies balsiu, pvz.: apybraiža LŽ (plg. apibrėžti ir apibrėžyti), apranka ATŽ (plg. aprinkti ir aprankioti), atkarpa LŽ, STŽ, SŽ (plg. atkirpti ir atkarpyti), įraiža MŽ (plg. įrėžti ir įraižyti), išgraža MŽ (plg. išgręžti ir išgražyti), išlaidos EŽ, MŽ, STŽ, TŽ (plg. išleisti ir išlaid yti), išvarta SŽ (plg. išversti ir išvartyti), paklaida ChŽ, FŽ (plg. paklysti ir paklaidžioti), perlaida TŽ (plg. perleisti ir perlaid yti) ir kt. Kai kuriais tokiais atvejais tokį pat vedinį galima išvesti ir iš kartinio, ir iš kartotinio veiksmažodžio, nors dažniausiai tai nereiškia, kad minimus vedinius reikėtų darybiškai sieti su tais kartotiniais veiksmažodžiais. Retkarčiais dėl šaknies balsių kaitos panaudojimo ar nepanaudojimo sudaromi skirtingi vediniai, plg. apybraiža LŽ ir apybrėža STŽ, įraiža MŽ ir irėža GŽ.

Základní podobou odvozenin zkoumaného typu je minulý jednorázový čas. Zřetelně to ukazují odvozeniny od sloves, jejichž kmen minulého jednorázového času se poněkud liší od kmenů infinitivu a přítomného času, např.: apsiuva SŽ (:apsiuvo, -siūti, -siuva), apvija FŽ (:apvijo, -vyti, -veja), atbrizga ATŽ (:atbrizgo, -brizgti, -bryzga), įkrova ChŽ, STŽ (:įkrovė, -krauti, -krauna), įpjova BŽ, STŽ, SŽ (:įpjovė, -pjauti,

162

-pjauna), išpjova STŽ, SŽ (:išpjovė, -pjauti, -pjauna), išskyros BŽ, GŽ (:išskyrė, -skirti, -skiria), nuogrimzdos MŽ (:nugrimzdo, -grimzti, -grimzta), nuoplovos ATŽ (:nuplovė, -plauti, -plauna), nuosprūda ATŽ (:nusprūdo, -sprūsti, -sprūsta), paklaida ChŽ, FŽ (:paklydo, -klysti, -klysta), pašlavos ATŽ (:pašlavė, -šluoti, -šluoja), samplovos GŽ, MŽ (:suplovė, -plauti, -plauna), sąvelos ATŽ (:suvelė, susivėlė, -velti, -velia). Jen několik odvozenin se kořenovými samohláskami shoduje s odlišným tvarem přítomného času, např.: atliekos ATŽ, ChŽ, EŽ, atmena LŽ, iškyla GŽ, pamina ATŽ aj. I tyto odvozeniny je však zřejmě třeba považovat nikoli za výjimku z obecné slovotvorné tendence, nýbrž pouze za případy, v nichž střídání kořenových samohlásek odpovídá přítomnému času základového slovesa.

-as (-ai)

Názvů výsledků činnosti tvořených příponou -as je v analyzovaných slovech třikrát méně než odvozenin tvořených příponou -a. Termíny v množném čísle jsou zde poměrně vzácné, např.: ataudai „příze nebo nitě střední jemnosti; příčná soustava nití v tkanině“ ATŽ, išnarsai „įkpa“ SŽ, raizgai „силок“ SŽ aj. Jen zřídka má odvozenina užívaná v množném čísle odlišný význam, obvykle však nejde o významový rozdíl vyplývající z tvoření, např.: nuostatai „положение“ EŽ, SŽ, TŽ a nuostatas „положение“ TŽ, užrašas „надпись“ EŽ, LŽ, TŽ, „запись“ STŽ a užrašai „записки“ LŽ.

Odvozeniny s příponou -as mají častěji tendenci označovat výsledky činnosti, např.: aprašas „опись“ EŽ, STŽ, atspaudas „vada potištěné nebo vzorované tkaniny; skvrna vzniklá z nezaschlých tiskařských barev, když se tkanina složí příliš brzy“ ATŽ (rus. належка), „отпечаток“ GŽ, STŽ, TŽ, „оттиск“ GŽ, LŽ, STŽ, TŽ, dūlas „drobné částečky vzniklé zvětráváním“ GŽ, MŽ, intarpai „látky vzniklé při látkové výměně buňky, které se jí však dočasně nebo vůbec neúčastní a vytvářejí zrnka, kapičky nebo krystaly příslušného tvaru <…>“ BŽ, intarpas „kousek jiné látky vložený dovnitř“ ChŽ, „включение“ GŽ, „вкрапленник“ GŽ, „вставка“ LŽ, STŽ, „прокладка“ STŽ, įtaisas „to, co je instalováno; přístroj, zařízení“ MŽ, STŽ, nuorašas „копия“ LŽ, STŽ, TŽ, pastatas „stavba, budova“ MŽ, GŽ, priesakas „наказ, завет“ TŽ, užpilas „vrstva zeminy či jiné hmoty nasypaná na něco, např. zemní zásyp na drenážních trubkách uložených ve vykopaném příkopu“ MŽ, GŽ. U části uvedených i dalších odvozenin (např.: įkaitas „заклад, залог“ EŽ, TŽ, kuras „топливо“ ChŽ, pakaitas „atom, skupina nahrazující v molekule jiný atom či skupinu“ ChŽ, „замена“ STŽ, TŽ, šliūgas „promáčený proud zeminy sunoucí se dolů po svahu“ MŽ, GŽ aj.) však není cizí ani význam předmětu činnosti.

Základová slovesa větší části odvozenin mají předponu, poměr odvozenin s předponou a bez ní je však zde nižší než u odvozenin s příponou -a. Při tvoření zkoumaných termínů se nejčastěji vycházelo ze sloves s předponami į-, pa- a už-, např.: įkaitas EŽ, TŽ, įnaša STŽ, TŽ, įrašas EŽ, LŽ, STŽ, TŽ, įspaudas EŽ, GŽ; pagrindas EŽ, FŽ, GŽ, STŽ, TŽ, parašas EŽ, TŽ, užkaitas MŽ, užlankas SŽ, užstatas EŽ, TŽ aj. Od slovesa aprašyti jsou odvozeny dvě odvozeniny lišící se variantou předpony: aprašas EŽ, STŽ a apyrašas EŽ, STŽ, TŽ. Podle záznamů v EŽ a STŽ se zdá, že se tyto slovotvorné varianty užívají jako synonyma, a proto patrně není nutné kodifikovat v terminologii obě. Odvozeniny intakas GŽ, MŽ a intarpas, -ai BŽ, ChŽ, GŽ, LŽ, STŽ mohly předponovou variantu in- získat v nářečí; někdy i zde vznikají slovotvorné varianty, srov. podobu įtakas uvedenou v MŽ (za lepší se považuje intakas). Termín antstatas EŽ s předponou ant- patrně není nářečního původu. Jde nejspíše o kalk; srov. ruský ekvivalent надстройка, německý — Überbau m., polský — nadbudowa. Kalkem je také termín įstatai EŽ, SŽ, TŽ.

⁷ Žr. LKŽ I (1968) 176, kur šis žodis pateiktas tik iš raštų.

11*

163

Přibližně čtvrtina zkoumaných odvozenin tohoto typu je odvozena od sloves bez předpony, např.: daigas BŽ, maigai ATŽ, raizgai SŽ, skiepas BŽ, tašas MŽ aj.

Více než polovina odvozenin s koncovkou -as vychází z primárních sloves, např.: apšalas MŽ, ataudai ATŽ, diegas BŽ, įnašas STŽ, TŽ, įspaudas EŽ, GŽ, išalas GŽ, MŽ, išvadas STŽ, nuoviras ChŽ, perkasas MŽ, sąvadas LŽ, sliūogas GŽ, MŽ, užpilas GŽ, MŽ aj. Vezmeme-li v úvahu, že odvozeniny utvořené od sekundárních sloves jsou velmi vzácné, lze snadno pochopit, že se na odvozování poměrně často podílejí smíšená slovesa. Je pravda, že počet těchto odvozenin poněkud zvyšuje skutečnost, že mnohé z nich jsou odvozeny od sloves se stejným kořenem, ale s různými předponami, např.:

-raš-: aprašas EŽ, STŽ a apyrašas EŽ, STŽ, TŽ, įrašas EŽ, LŽ, STŽ, TŽ, išrašas EŽ, LŽ, TŽ, nuorašas LŽ, STŽ, TŽ, parašas EŽ, TŽ, prierašas LŽ, TŽ, sąrašas EŽ, STŽ, SŽ, TŽ, užrašas, -ai EŽ, LŽ, STŽ, TŽ;

-tais-: įtaisas MŽ, STŽ, prietaisas ChŽ, FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, SŽ, užtaisas GŽ, SŽ. Slovesné přípony se do odvozenin obvykle nepřenášejí.

Největší část odvozenin je utvořena od tranzitivních sloves. Přibližně šestina odvozenin vychází z intranzitivních sloves, např.: dūlas GŽ, MŽ, sliūogas GŽ, MŽ, apskardas GŽ, apšalas MŽ, intakas GŽ, MŽ aj.

Při tvoření téměř třetiny odvozenin došlo ke změně kořenových samohlásek, např.: įkaitas EŽ, TŽ (:įkeisti), įnašas STŽ, TŽ (:įnešti), išnaršai SŽ (:išneršti), pakaitas ChŽ, STŽ, TŽ (:pakeisti), užlankas SŽ (:užlenkti) aj.

I při tvoření odvozenin tohoto typu se vychází z tvaru préterita. To je patrné z následujících příkladů: apskardas GŽ (:apskardo, -skirsti, -skirsta), ataudai ATŽ (:ataudė, -austi, -audžia), įkaitas EŽ, TŽ (:įkeitė, -keisti, -keičia), įspaudas EŽ, GŽ (:įspaudė, -spausti, -spaudžia), išprūdas GŽ (:išprūdo, -sprūsti, -sprūsta), pagrindas EŽ, FŽ, GŽ, STŽ, TŽ (:pagrindė, -gristi, -grindžia). Pouze odvozeniny užpilas GŽ, MŽ a dūlas GŽ, MŽ (pokud se druhá z nich spojuje se slovesem dulti, dūla, dulo, a nikoli s dulėti, -ėja, -ėjo) se svými kořenovými samohláskami shodují s osobními tvary prézentu základových sloves. Vzhledem k tomu, že kořenové samohlásky se mohou měnit i při tvoření podstatných jmen, lze zde však jen stěží tvrdit něco jednoznačnějšího.

-is (-ys)

Odvozenin s koncovkou -is (-ys), které mají význam názvů výsledku děje, je ve zkoumaných terminologických slovnících uvedena polovina oproti odvozeninám s koncovkou -as a sedmkrát méně než odvozenin náležejících k nejproduktivnějšímu typu této skupiny s koncovkou -a. Typ tvoření názvů výsledku děje s koncovkou -is (-ys) tedy není příliš produktivní. V tvoření termínů je však přesto dostatečně aktivní a v případě potřeby se mu není třeba vyhýbat. Několik odvozenin je ve slovnících uvedeno pouze v množném čísle, např.: įgūdžiai STŽ, įrėžiai (synonymum vagelės) GŽ a išgraužiai (synonymum išgraužtinės figūros) GŽ.

Odvozeniny obvykle označují následky dějů pojmenovaných základovými slovesy, např.: įlinkis „прогиб“ FŽ, GŽ, „deformace ohýbané součásti“ MŽ, išskiep(is) „kulturní část roubu nad podnoží, která vyrůstá z očka nebo roubového výhonku“ BŽ, išlėžis „výřez mezi laloky nebo úkrojky listu“ BŽ, krūvis „množství elektrického náboje v částici“ ChŽ, FŽ, GŽ, STŽ, „груз, нагрузка“ EŽ, GŽ, MŽ, lūžis „vada vlněné nebo hedvábné tkaniny; záhyb, který se při operacích mokré valchovací úpravy trvale zafixoval“ ATŽ, „povrch čerstvě odlomeného minerálu či kovu“ ChŽ, GŽ, nuosprendis „приговор“ TŽ aj. Některé odvozeniny mohou označovat také objekt děje, např.: išdirbis „выработка“ EŽ, STŽ, TŽ, „наработка“ STŽ, išpir­kis „выкуп“ TŽ.

Odvozeniny s variantou koncovky -ys jsou velmi vzácné — ve zkoumaných terminologických slovnících jich bylo nalezeno pouze několik, např.: atspindys GŽ, plyšys FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, SŽ a pavyzdys GŽ, LŽ, MŽ, STŽ, TŽ.

164

Tři čtvrtiny derivátů tohoto typu jsou z hlediska slovotvorby spojeny s předponovými slovesy, např.: atlygis EŽ, įgūdžiai STŽ, išmotis „rozměr, míra, např.: rozměry otvoru — výška a šířka vyjádřené jednotkami délky“ MŽ, išpirks TŽ, įvykis STŽ, TŽ, nuodėžinis ChŽ, EŽ, uždarbis EŽ, TŽ. Poněkud častější jsou deriváty sloves s předponami į- a iš-. Z podoby (zápisu) termínů (į)lūžis „розлом“ GŽ a (iš)rėžiai „борозды“ GŽ ve slovníku lze usuzovat, že znamenají totéž s předponami i bez nich (z hlediska slovotvorby jsou v jednom případě spojeny s předponovými, ve druhém pak s bezpředponovými slovesy). Taková synonymie termínů je ovšem zcela zbytečná, může dokonce uživatele těchto termínů mást — vždyť například v témže GŽ je uvedeno také další lūžis „излом“ a FŽ obsahuje i rėžis „штрих“.

Termíny antbėris GŽ, MŽ a antstūmis GŽ nelze z hlediska spisovného jazyka považovat za pravidelné deriváty s koncovkou -is, protože v něm neexistují odpovídající slovesa s předponou ant-⁸. Jsou tedy utvořeny buď podle žemaitských příkladů, nebo je třeba je pokládat za deriváty smíšeného (předponového a koncovkového) typu. Předpona ant- se v těchto slovech nejspíš objevila vlivem jiných jazyků, srov. насыпь — antbėris, надвиг — antstūmis, ačkoli tyto termíny mají i jiné ruské ekvivalenty, které podobu litevských termínů neovlivnily, srov. antstūmis — перекрытие a antbėris — засыпка.

Většina derivátů je odvozena od primárních sloves, např.: dūris „vada tkaniny; malá dírka mezi nitěmi tkaniny, které se rozešly následkem neobratného vpichu ostrým nástrojem (nůžkami, pinzetou atd.)“ ATŽ, STŽ, įlūžis GŽ, išdirbis EŽ, STŽ, TŽ, lūžis ATŽ, ChŽ, GŽ, nuosprendis TŽ, smūgis FŽ, SŽ, uždarbis EŽ, TŽ, včetně všech bezpředponových. Pouze každý pátý derivát vychází ze smíšeného (a) nebo sekundárního (b) slovesa, např.: a) atspindys GŽ, posakis LŽ, STŽ; b) atlygis EŽ, įskiepis BŽ, išmotis MŽ, nuokainis EŽ. Při odvozování se odtrhávají slovesné přípony, srov. atspindys (:atspindėti, -i, -ėjo), įskiepis (: įskiep-yti, -ija, -ijo), išmotis (:išmat-oti, -uoja, -avo).

Přibližně dvě třetiny derivátů jsou při tvoření založeny na koncovkových slovesech. Některé deriváty mohou být z hlediska významu motivovány jak dějem, tak průběhem, např.: įlinkis 1 „1. prohnuté nebo prohloubené místo povrchu; 2. prohnutí břehů řeky či moře“ MŽ a įlinkis 2 „deformace ohýbané součásti“ MŽ; jinými slovy, takto lze pojmenovat výsledek aktivního děje (įlenkti) i samovolného procesu (įlinkti). V obou případech (při ohýbání i samovolném prohýbání) dochází k įlinkti, proto je patrně třeba takové deriváty z hlediska slovotvorby spojovat se slovesy typu įlinkti. Totéž platí i pro takové deriváty jako įlūžis GŽ, lūžis ATŽ, ChŽ, GŽ, perlūžis GŽ a skėtis BŽ (poslední příklad může souviset s prostým i zvratným slovesem).

Deriváty se tvoří z osobních tvarů minulého jednorázového času, např.: dūris ATŽ, SŽ (:dūrė, durti, duria), krūvis ChŽ, EŽ, FŽ, GŽ, MŽ, STŽ (:krovė, krauti, krauna), plyšys FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, SŽ (:plyšo, plyšti, plyšta), skėtis „hroznovité květenství <…> se zkrácenou hlavní osou, z jejíhož vrcholu vyrůstají téměř stejně dlouhé květní stopky rozložené v jedné rovině (v čeledích Primulaceae, Umbelliferae)“ BŽ (:skėtė, skėsti, skėčia).

Při tvoření přibližně třetiny derivátů se změnila samohláska kořene, např.: įgūdžiai STŽ (:įgudo, įgusti, įgunda), išmotis MŽ (:išmatavo, išmatuoti, išmatuoja), pjūvis GŽ, MŽ, STŽ (:pjovė, pjauti, pjauna), smūgis FŽ, SŽ (:smogė, smogti, smogia), uždarbis EŽ, TŽ (:uždirbo, uždirbti, uždirba) atd. Ve skupině těchto derivátů poněkud výrazněji vyčnívá išmotis, protože má změněnou samohlásku kořene, ačkoli je odvozeno od sekundárního slovesa (což je vzácné!).

⁸ Obě tato slova jsou ve druhém vydání LKŽ I doložena pouze z publikací sovětské éry, v prvním vydání tohoto svazku (Vilnius, 1941) však nejsou. Je tedy možné, že tyto termíny jsou novotvary sovětské éry.

12. Užs. Nr. 1554

165

Část zde zkoumaných termínů jsou stará slova litevského jazyka, a proto byla bezpochyby převzata do terminologie z běžného jazyka. To lze říci o takových derivátech tohoto typu, jako jsou krūvis ChŽ, EŽ, FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, lūžis ATŽ, ChŽ, GŽ, pjūvis GŽ, MŽ, STŽ, plyšys FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, SŽ, skėtis BŽ a ještě některé další termíny.

-ė

Slovotvorný typ se zakončením -ė je v terminologii málo produktivní (mimochodem, totéž platí i obecně pro tvoření slov v současném jazyce⁹) — ve zkoumaných terminologických slovnících je jeho derivátů téměř dvacetkrát méně než názvů výsledku děje nejproduktivnějšího typu se zakončením -a. Deriváty zpravidla označují následky určitých dějů nebo procesů vyjádřených základovými slovesy, např.: dubė (synonymum piltuvėliškos formos dauba) GŽ, „jáma ve tvaru trychtýře“ MŽ, pynė „svazek, angl. cableform, harness, bunched, conductors; плетёнка, angl. braiding, plexus“ STŽ, pradubė „jáma ve tvaru trychtýře vzniklá sesedáním zeminy“ MŽ, GŽ, pramonė „промышленность“ EŽ, STŽ, skriodė¹ „strouha či jáma vymletá vodou; hluboká strž se strmými svahy“ MŽ, GŽ, skriadė² „hluboký výmol, vyražený v povrchu cesty“ MŽ, GŽ, žymė „отметка; метка, маркер“ STŽ. Jen některý další derivát lze chápat také jako označení objektu děje, např.: dulkės „пыль“ GŽ.

Většina derivátů (dvě třetiny zkoumaných příkladů) má za slovotvorný základ bezpředponová slovesa a v tomto ohledu se probíraný slovotvorný typ zřetelně liší od již rozebraných slovotvorných typů se zakončením -a, -as, -is (-ys). V ostatních slovotvorných rysech (struktura kmene základových sloves, akuzativní valence) se deriváty tohoto typu zakončení od derivátů větších typů výrazně neliší. Střídání kořenových samohlásek je v derivátech poměrně vzácné, např.: įmonė EŽ, TŽ, pramonė EŽ, STŽ, priemonė EŽ, STŽ (:įmanyti, įmano, -ė, pramanyti …, primanyti …). Kdyby uvedené deriváty neměly střídání kořenových samohlásek, v jazyce písemností by se shodovaly s třetí osobou minulého jednorázového času svých základových sloves, ačkoli k takovým případům při tvoření koncovkových derivátů dochází. Mimochodem, na základě derivátů pynė STŽ (:pynė, pinti, pina), skriodė GŽ, MŽ (:skriodė, skriosti, skriodžia), tie GŽ (:tižo, tižti, tyžta) lze tvrdit, že se jako slovotvorný základ bere minulý jednorázový čas osobních tvarů (mezi dosud nalezenými příklady nejsou deriváty, které by se neshodovaly s kmenem tohoto času).

Ostatní koncovky

Odvozenin zakončených na -ius a -uo je jak v terminologii, tak i v běžném spisovném jazyce málo. Jak bývá u neproduktivních slovotvorných typů termínů často obvyklé, takové odvozeniny se zpravidla netvoří záměrně pro terminologické účely. Obvykle jde o terminologizovaná slova spisovného jazyka nebo nářečí. To platí i o odvozeninách s uvedenými koncovkami -ius, -uo uvedených v terminologických slovnících: skyrius v EŽ, GŽ, LŽ, STŽ, TŽ (někdy se používá dokonce s několika významy v rámci jedné terminologické oblasti) a dubuo v GŽ.

Názvy dějů

Názvy dějů v současném jazyce tvořené koncovkami se z hlediska významu příliš neliší od příponových odvozenin této skupiny a „jejich význam lze nejčastěji vysvětlit příponovými odvozeninami tvořenými od týchž sloves příponami -imas nebo -ymas (ačkoli posledně uvedené mají zpravidla čistší dějový význam)“ [Urbutis V., 1965, 303]. Názvy dějů vytvořené od téhož slovesa koncovkami i příponami (zejména -imas/-ymas) lze tedy často považovat za slovotvorná synonyma.

^⁹ Žr. Lietuvių kalbos gramatika. V., 1965, t. I, p. 380, kur konstatuojama, kad galūnė -ė „bent kiek didesniu darumu nepasižymi“. Lyginimai su literatūrine arba dabartine kalba visur čia remiami V. Urbučio darbais.

166

V terminologii však vykazují také určité významové rozdíly. Odvozeniny s příponami -imas/-ymas označují častěji jednotlivý akt děje nebo procesu, zatímco význam odvozenin s koncovkami je obecnější: vyjadřuje děj jako celek, často určitý stav, který z děje vznikl¹⁰. Tím se tyto odvozeniny poněkud přibližují názvům výsledku děje, přesto však zůstávají ve skupině abstrakt a obvykle se proto považují za názvy dějů neboli slovesná abstrakta. Díky významovému rozdílu jsou odvozeniny s koncovkami pro terminologii velmi užitečné, ba i praktické, když je třeba odlišit akt provedení děje od děje jako celku, srov. kratymas a krata v TŽ, mainymas a mainai v EŽ, GŽ, nuplovimas a nuoplova „souhrn procesů spojených se splachem a rozrušováním zemského povrchu“ v MŽ, pagrėžtėjimas a pagrėžtis v GŽ, STŽ, slėgimas a slėgis v GŽ, STŽ, traukimas a trauka v ChŽ, EŽ, FŽ, MŽ, STŽ aj.

Širší, a tedy obecnější význam názvů dějů tvořených koncovkami je v některých případech dán také čistě formálními slovotvornými vlastnostmi – odvozeniny s koncovkami nejsou zvratné, ačkoli při jejich tvoření lze vycházet jak z nezvratných, tak i ze zvratných sloves. Totéž platí i pro vyjadřování rozdílů mezi činitelským a samovolným dějem (přesněji: mezi dějem a procesem). Termíny tvořené koncovkami obvykle označují komplexní děj, který spojuje tyto rozdíly, zatímco v takovém případě se užívají různé odvozeniny s příponou -imas / -ymas. Například to, co se v botanické terminologii vyjadřuje odvozeninou s koncovkou kaita – postupná záměna jednoho rostlinného společenstva jiným v průběhu času v důsledku rozdílného rozmnožování rostlin, vlivu člověka, mezidruhového boje a působení různých faktorů prostředí – zahrnuje významy odvozenin s příponou -imas keitimas a keitimasis / kitimas. Sportovní termín mankšta může kromě jiných svých významových zvláštností souviset jak se slovesem mankštinti, tak se slovesem mankštintis; také v tomto ohledu jsou tedy mankštinimas a mankštinimasis slova s užším, konkrétnějším významem. Právní termín santuoka označuje stav vznikající úkony sutuokimo a susituokimo.

Vzhledem k omezením při tvoření odvozenin s koncovkami (poměrně zřídka se tvoří od sekundárních sloves) však nelze toto rozdělení významů ve velké míře využívat vedle odvozenin s příponami (tvoření odvozenin s příponami -imas / -ymas není nijak omezeno strukturou kmene základních sloves). I na tom může zčásti záviset velmi rozšířené užívání uvedených příponových odvozenin v terminologii.

Názvy dějů tvoří více než třetinu (34,8%) všech odvozenin s koncovkami, které byly v analyzovaných slovnících vytvořeny od sloves. Mezi odvozeninami s koncovkami tedy představují významnou slovotvornou skupinu, počtem odvozenin zaostávající výrazně pouze za skupinou názvů výsledků děje, avšak výrazně předčící všechny ostatní slovotvorné skupiny odvozenin s koncovkami. Největší část odvozenin (93,3%) je tvořena koncovkami -a a -is. Ostatní koncovky (-as, -ė, -is / -ies) netvoří pravidelné typy tvoření odvozenin s koncovkami.

-a (ia)

Deriváty s koncovkou -a v terminologii zpravidla zobecněně pojmenovávají specifické děje označované základovými slovesy; z hlediska významu často zahrnují souhrn složek tvořících pojmenovaný specifický děj, např.: atranka „proces vzniku nových forem rostlin a živočichů, přirozený (probíhající v přírodě) nebo umělý (uplatňovaný v lidském hospodářství), jehož základem je v případě přirozeného výběru přežití jedinců nejlépe přizpůsobených podmínkám prostředí a v případě umělého výběru přežití jedinců nejlépe odpovídajících lidským potřebám“ BŽ, paieškos „поиски“ GŽ (geologie), patvanka „zvýšení hladiny vody v řece (kanálu) po vybudování hráze nebo z přírodních příčin“ MŽ, GŽ.

¹⁰ Podobný rozdíl lze pozorovat také v lotyšské terminologii mezi deriváty s příponou -šana a deriváty s koncovkou -e: „terminy с суффиксом -šan- обозначают процесс в момент действия (krišana, slīdēšana), а термины с суффиксальным окончанием -e — процесс в целом, как единое целое (krite, slide)“ (Скуиня В. Образование терминов технических наук в латышском языке. Авт. канд. дис. Рига, 1969, р. 12). Jde tedy o obecnou zákonitost baltských jazyků.

12*

167

santvarka „строй; порядок; устройство“ EŽ, „строй, устройство; уклад“ TŽ, trunka „1. síla působící na agregát zvenčí, jejímž působením se agregát může pohybovat; 2. síla vznikající v důsledku rozdílné měrné hmotnosti horkých plynů uvnitř agregátu a studených plynů vně <…>“ MŽ aj. Podle povahy významu základových sloves mohou deriváty zobecněně pojmenovávat také děje a stavy. Někdy deriváty nepojmenovávají ani tak samotné děje či stavy, jako spíše příslušné slovesné vlastnosti (tento významový odstín může vyplývat z terminologického významu derivátů, ale nezdá se být cizí ani jejich samotné derivační povaze). Např.: apytaka „cyklická výměna látek, na níž se podílejí organismy tím, že zajišťují přechod některých článků tohoto cyklu z jednoho do druhého“ BŽ, „obíhání, cirkulace“ MŽ, GŽ, branda „určitý stav vývoje semen, kdy již mohou klíčit“ BŽ, „fáze vývoje rostlin, kdy zrna dozrávají“ MŽ, galia „способность“ FŽ, STŽ, įtampa „напряжённость“ EŽ (synonymum įtemptumas), prastova „dočasné přerušení pracovního procesu z důvodů výrobní povahy“ MŽ, EŽ, STŽ, TŽ aj. Některé deriváty jsou utvořeny od zvratných sloves, např.: nuotaika LŽ (:nusiteikti), pastanga STŽ(:pasistengti), prašanga SŽ (:prasizengti).

Téměř všechny deriváty mají koncovku -a (a tento slovotvorný typ názvů dějů je nejproduktivnější; patří k němu něco přes tři pětiny všech zkoumaných příkladů této skupiny), jen několik termínů je odvozeno s koncovkou -ia, variantou koncovky -a užívanou po měkkých souhláskách, např.: valdžia TŽ, žinia TŽ, avšak i tyto výrazy jsou běžná slova jazyka, která byla terminologizována. Velmi vzácné jsou také plurálové termíny, např.: paieškos GŽ (v terminologii výpočetní techniky a práva se však užívá paieška), paslaugos EŽ, sutemos GŽ.

Jen čtvrtina názvů dějů s koncovkou -a je slovotvorně spojena s nepředponovými slovesy, např.: globa TŽ, gramzda MŽ, SŽ, krata TŽ, nuoma TŽ, samda EŽ, TŽ, tįsa GŽ, MŽ aj. Přesto jsou názvy dějů s koncovkou -a odvozené od nepředponových sloves mnohem častější než názvy výsledku děje utvořené stejným způsobem.

Většina derivátů (tři čtvrtiny) má základová slovesa s předponou. Jejich nejčastější předponou je pa-. Základová slovesa mají poměrně často také předpony su-, ap-, pri-. Např.: apy kaita GŽ, apvyarta EŽ, GŽ, STŽ, TŽ, apklausa EŽ, STŽ, TŽ, apskaita EŽ, STŽ, TŽ, atmaina BŽ, ChŽ, GŽ, STŽ, atskaita „атсчёт“ MŽ, STŽ, įskaita EŽ, TŽ, įtampa EŽ, FŽ, STŽ, GŽ, LŽ, SŽ, išraiška EŽ, LŽ, STŽ, ištampa GŽ, netesa EŽ, nuotaika LŽ, nuotvanka MŽ, pabaiga STŽ, SŽ, pagalba EŽ, paieška STŽ, TŽ, paieškos GŽ, pasiūla EŽ, paskirsta EŽ, TŽ, pastaba TŽ, pataisa EŽ, GŽ, STŽ, SŽ, TŽ, persvara EŽ, SŽ, pertrauka EŽ, GŽ, SŽ, TŽ, prabėga STŽ, pravaikšta EŽ, TŽ, prielaida EŽ, TŽ, priespauda EŽ, priežiūra EŽ, STŽ, TŽ, sąsaja GŽ, MŽ, STŽ, sąskaida GŽ, sąveika FŽ, LŽ, STŽ, sandara ChŽ, EŽ, GŽ, STŽ, santuoka TŽ, sutemos GŽ, užuomina LŽ aj. Příležitostně pomáhají varianty předpony rozlišit termíny odvozené od téhož základového slovesa, např.: apyskaita „отчёт“ EŽ, TŽ a apskaita „учёт“ EŽ, STŽ, TŽ, ataskaita „отчёт“ EŽ, STŽ, TŽ a atskaita „отсчёт — odečet na stupnici geodetického přístroje nebo jiného měřicího zařízení“ MŽ, STŽ. Variantu předpony ata- má také termín atatranka FŽ, SŽ.

Více než polovina (asi tři pětiny) derivátů se slovotvorně opírá o primární slovesa, např.: apklausa EŽ, STŽ, TŽ (:apklausti, apklausia, apklausė), ištuoka TŽ (:ištuokti / išsituokti, -ia, -ė), parama EŽ (:paremti, -ia, rėmė), seka GŽ, STŽ (:sekti, -a, -ė), svyla BŽ (: svilti, svyla, svilo), veika TŽ (: veikti, -ia, -ė) aj. Většina zbývajících derivátů je utvořena od smíšených sloves, např.: apytaka

168

BŽ, EŽ, GŽ, MŽ (: aptekėti, apteka, aptekėjo), apžiūra EŽ, STŽ, TŽ (: apžiūrėti, apžiūri, apžiūrėjo), paslaugos EŽ (: paslauguyti, paslaugo, -ė), pažīūra EŽ (: pažīūrėti, pažīūri, pažīūrėjo), peržiūra STŽ (: peržiūrėti, peržiūri, peržiūrėjo), prietaka MŽ (: pritekėti, priteka, pritekėjo), rida EŽ, STŽ (:riedėti, rieda, riedėjo), sklaida STŽ, SŽ (: sklaidyti, sklaido, sklaidė), tvarka EŽ (:tvarkyti, tvarko, -ė) a další. Poměrně časté jsou však také deriváty sekundárních sloves, jejichž derivační přípony obvykle nejsou součástí základového kmene, např.: apsauga EŽ, MŽ, STŽ, TŽ (: apsaug-oti, -oja, -ojo), mankšta SŽ (: mankšt-inti(s), -ina(si), -ino(si)), panauda TŽ (: panaud-oti, -oja, -ojo), permuoma TŽ (:permuom-oti, -oja, -ojo), pramankšta SŽ (:pramankšt- | prasīmankšt-inti, -ina, -ino), pravaikšta EŽ, TŽ (:pravaikšč-ioti, -ioja, -iojo) a další.

Základový kmen odvozenin se nejčastěji shoduje s kmenem minulého prostého času osobních slovesných tvarů. Dokládá to část odvozenin primárních sloves; v této skupině nejsou útvary, které by nebylo možné spojit s uvedeným tvarem. Např.: apkrova MŽ, STŽ (: apkrovė, apkrauti, apkrauna), blyška BŽ (: blyško, blyško, blyšksta), branda BŽ, MŽ (:brendo, bręsti, bręsta), ėja TŽ (:ėjo, eiti, eina), grimzda MŽ, SŽ (:grimzdo, grimzti, grimzta), kvota TŽ (:kvotė, kvosti, kvočia), nuoplova MŽ (:nuplovė, nuplauti, nuplauna), paklaida EŽ, MŽ, STŽ (:paklydo, paklysti, paklysta), prievarta EŽ, STŽ, TŽ (:priverte, priversti, priverčia).

Přibližně dvě pětiny odvozenin mají změněné kořenové samohlásky, např.: apžvalga EŽ, STŽ (:apžvelgė), atranka BŽ, EŽ, FŽ, GŽ, LŽ, STŽ (:atrinko), įrąža STŽ (:įrėžė), įvaisa BŽ (:įveisė), ištampa GŽ (:ištempė), kaita BŽ, EŽ, STŽ, SŽ (:keitė), nuotaika LŽ (:nuteikė | nusiteikė), nuovanka MŽ (:nutvėnkė), pagalba EŽ (:pagelbėjo), paraiška EŽ, STŽ, SŽ, TŽ (:pareiškė), parama EŽ (:parėmė), pastanga STŽ (:pasistengė), patvanka GŽ, MŽ (:patvenkė), pažaidą TŽ (:pažeidė), pažanga EŽ (:pažengė), persvara EŽ, SŽ (:persvėrė), pražanga SŽ (:prasižengė), priesaika SŽ, TŽ (:prisiekė), prievarta EŽ, STŽ, TŽ (:priverte), rida EŽ, STŽ (:riedėjo), sąnara STŽ (:sunėrė), sąsaja GŽ, MŽ, STŽ (:susiejo), tvanka MŽ (:tvenkė), vada TŽ (:vedė), varža ChŽ, FŽ, STŽ (:veržė) a další.

Výraz některých termínů mohly ovlivnit odpovídající termíny v jiných jazycích a některý termín je nepochybně kalkem. Jde především o termíny, jejichž individuální význam, často i forma, dobře odpovídají významu a formě termínu v jiném jazyce, přičemž z hlediska významu je nelze spojit s litevským základovým slovesem, např.: ataskaita — отчёт STŽ, TŽ, įvaisa — něm. Inzucht BŽ, pravaikšta — прогул EŽ, TŽ, prielaida — предпосылка EŽ, предпосылка, предположение, допущение TŽ, sąveika — взаимодействие FŽ, LŽ, STŽ.

-is (-ys)

Přípona -is (-ys) představuje z hlediska produktivity druhý slovotvorný typ názvů dějů — tvoří téměř dvě pětiny všech zkoumaných odvozenin této skupiny tvořených pomocí koncovek. Téměř všechny odvozeniny tohoto typu jsou vytvořeny s koncovkou -is a jen několik s její variantou -ys, např.: atlydis GŽ (meteorologie), paprotys TŽ. Zdá se, že nové termíny s koncovkou -ys se netvoří. Koncovka -is je však poměrně produktivním prostředkem tvoření termínů. Ve skupině názvů dějů (mezi zkoumanými příklady) zaostává typ s koncovkou -is (-ys) v produktivitě pouze za příponovým typem -imas | -ymas a koncovkovým typem -a.

Odvozeniny s koncovkou -is označují různé děje, procesy či stavy, které často probíhají po omezenou dobu; někdy se pojmenovává pouze jednotlivý akt souvislého děje. Například yris „гребок“ SŽ označuje jeden okamžik děje veslování, jedno posunutí vpřed vesly či veslem; šermířský termín kirtis „удар“ označuje jeden zásah protivníka. Význam označení krátkého, až náhlého děje mají i některé další odvozeniny s touto koncovkou, např.: poelgis „поступок“ SŽ, postūmis „продвижка“

169

GŽ, „сдвиг“ MŽ, STŽ, posūkis „поворот“ FŽ, STŽ, SŽ, siūbis „кач“ SŽ (gymnastika), trinkis „толчок“ GŽ. Většina odvozenin má však obecnější význam a často je lze chápat jako názvy určitého výsledného stavu vznikajícího v důsledku děje označovaného základovým slovesem, např.: atodrėkis „оттепель“ GŽ, atoslūgis „pokles hladiny vody v moři“ MŽ, GŽ, FŽ, išylis „нагревание“ GŽ, nuoplūdis „odtékání, odplývání, odvod“ MŽ, nuotakis „1. množství vody, které proteče řekou (nebo kanálem) za určité období (den, měsíc, rok); 2. odtok vody po povrchu nebo podzemím působením gravitační síly“ MŽ, nuovargis „усталость (породы)“ GŽ, „усталость“ STŽ, „утомление“ SŽ, polaidis „jarní tání sněhu a mrazu“ MŽ, GŽ, priegaiga „přírůstek — zvětšení rostlinných orgánů za jednotku času“ BŽ, „прирост“ EŽ, STŽ, sambrėškis „сумерки“ GŽ, skrydis „полёт“ SŽ, slėgis „давление“ GŽ, STŽ, slūgis „pokles vodní hladiny způsobený působením prahů nebo jiných zařízení“ MŽ, tūris „объём“ ChŽ, FŽ, „objem; část prostoru zaujímaná tělesem“ MŽ, ūgis „рост“ STŽ, uždžiūvis „sesychání zrna, neúplné zaplnění živinami v důsledku působení suchých větrů“ BŽ a další.

Část odvozenin je slovotvorně založena na zvratných slovesech, např.: poelgis SŽ (:pasielgti), sąlytis STŽ (:susiliesti), užmojis STŽ (:užsimoti). Motivace některých odvozenin může být dvojí (zvratným i nezvratným slovesem), např.: atilsis (synonymum kompensacinis laisvalaikis) EŽ (:atilsėti, atsiilsėti), iškrūvis (synonymum išsikrovimas) GŽ (:išsikrauti, iškrauti), poilsis SŽ, TŽ (:pailsėti, pasiilsėti), poslinkis EŽ, FŽ, GŽ, MŽ, STŽ (:paslinkti, pasislinkti), postūmis GŽ, MŽ, STŽ (:pastumti, pasistumti) a další.

Přibližně tři čtvrtiny zkoumaných termínů s koncovkou -is (-ys) jsou odvozeny od předponových sloves, např.: apybėgis (elektronu) FŽ, atskyris SŽ, atodirbiai EŽ, atogrįžis GŽ, atotrūkis EŽ, atoveikis FŽ, įdirbis EŽ, išlydis STŽ, nuokrypis GŽ, STŽ, nuosprūdis GŽ, MŽ, nuostūmis FŽ, GŽ, nuotėkis EŽ, GŽ, MŽ, STŽ, pagreitis GŽ, STŽ, pertrūkis EŽ, pokrypis SŽ, polinkis GŽ, MŽ, STŽ, poveikis EŽ, LŽ, STŽ, sąėdis ChŽ, sąslėgis GŽ, santykis EŽ, LŽ, STŽ, TŽ, užmojis STŽ a další. Zkoumané termíny tohoto typu jsou obzvlášť často tvořeny od sloves s předponou pa- (téměř třetina příkladů s předponami); poměrně časté jsou také odvozeniny s předponami są- (sam-, san-), nuo-, at- (ato-). Někdy jsou v terminologii varianty předpony jediným prostředkem rozlišení slov, např.: pastūmis „подвиг“ GŽ a postūmis „продвижка“ GŽ, „сдвиг“ MŽ, STŽ. Několik termínů má předponu ant-, např.: antplūdis (mořský) GŽ, antslinkis (ledovcový) GŽ a antsprūdis GŽ; podle údajů LKŽ I se z nich pouze antplūdis užívá v nářečích a poněkud šířeji v psaných textech, zatímco antslinkis a antsprūdis mohou být také novotvary terminologie¹¹. Posledně uvedená slova tedy nelze (z hlediska systému spisovného jazyka) považovat za odvozeniny s koncovkou -is, neboť spisovný jazyk nemá slovesa s předponou ant-. Mohou být tvořena smíšeným způsobem — od sloves slinkti a sprūsti zároveň předponou ant- a koncovkou -is, ačkoli tento slovotvorný způsob je pro současný jazyk, lze říci, zcela netypický. Na jejich podobu mohly mít vliv také odpovídající termíny v jiných jazycích, srov. antslinkis — наступление. Některé odvozeniny s předponou są- / san- získaly dodatečný odstín významu obecného, méně často vzájemného děje, který nevyplývá ze základového slovesa, např.: sąlytis — контакт — angl. osculation STŽ, sąryšiai — взаимосвязи EŽ, sąsėdis „vylučování rozpustné látky při vylučování nerozpustné látky“ — сопряжённое осаждение, соосаждение ChŽ, sąskambis — созвучие LŽ, santirpis „rozpouštění nerozpustné látky při rozpouštění rozpustné látky“ — сопряжённое растворение ChŽ. Tento významový odstín mohly odvozeniny někdy získat analogií se slovy, která jej převzala od základových sloves, srov. sandėris

¹¹ V prvním vydání I. svazku LKŽ nejsou uvedena, zatímco ve druhém vydání jsou doložena pouze z psaného jazyka sovětské éry, viz s. 175, 176.

170

EŽ, TŽ, santoris TŽ. Na druhou stranu mohou mít určitý vliv také příslušné termíny z jiných jazyků, z velké části z ruštiny. Ať už bychom to však považovali za první či druhý případ, taková slova jsou přesto nesprávná. Jejich předpony mají význam, který je pro litevštinu netypický; právě kvůli němu J. Jablonskis již na počátku tohoto století odmítl sandarbininką, santautietį, sąredaktorių, sanveiksmą a opravoval je, přičemž namísto nich navrhoval bendradarbį, bendratautį („kdyby to bylo bezpodmínečně nutné“), draugredaktorių, susidraugavimą (společnou prací, prací přátel) [Jablonskis J., 1959, 56, 143, 323—324]. V článku „Jazykové otázky (Kritika psaného jazyka)“, vydaném roku 1904, psal o slovech sandarbininkas, -kauti, -kystė, -kavimas, santautietis: „Všechna tato slova byla jistě odněkud odposlouchána, ne z jazykového povědomí lidí <…>. Domnívám se, že sandarbininkas mohlo do naší literatury proniknout z německého slova Mitarbeiter nebo ruského сотрудник, nikoli na základě příkladů živého jazyka <…>. V hovorovém jazyce máme slova: sandorą, sąmonę, sankalbą, sąnašos, sąspara, sąšlavos, santarvė, sąmežinis… (vedle suderėti, sumanyti-susimanyti, sukalbėti, sunešti, suspirti, sušluoti, sutarti, sumėžti…); všechna taková slova ovšem ještě nedávají slovu „san-darbininkas“ oprávnění k tomu, aby bylo vytvořeno“ [Jablonskis J., 1959, 56]. Ačkoli jsou zde probírané termíny sąryšiai (-is), sąsė-jas, sąskambis, santirpis tvořeny jiným způsobem, spojuje je s výrazy, které J. Jablonskis opravoval, nesprávné užití předpony są- / san-. Pokud se tedy tyto termíny budou kvůli svému ustálení (rozšíření) nadále používat, nové výrazy by se tímto způsobem tvořit neměly.

Kalky jsou také termíny polėkis — полёт LŽ, poreikis — потребность EŽ a pošvytis — послесвечение FŽ, — angl. afterglow, persistance STŽ (synonymum liekamasis švytėjimas). Předpona po- posledního výrazu má význam zcela netypický pro tento druh litevských odvozenin a zjevně souvisí s ruským после, anglickým after a jejich litevským ekvivalentem po, paskui.

Tři čtvrtiny odvozenin tohoto typu jsou utvořeny od primárních sloves a přibližně pětina od smíšených sloves, např.: atilsis EŽ (:at(si)ilsėti, -ilsi, -ilsėjo), posėdis TŽ (:pasėdėti, -sėdi, -sėdėjo), požiūris EŽ, STŽ (:pažiūrėti, -žiūri, -žiūrėjo), stovis ChŽ, STŽ (:stovėti, stovi, stovėjo), trikdis STŽ (:trikdyti, trikdo, trikdė), tūris ChŽ, FŽ, MŽ (:turėti, turi, turėjo). Odvozenin utvořených od sekundárních sloves je málo. Slovotvorné přípony sloves nepřecházejí do základu odvozeniny, např.: atlygis TŽ (:atlyg-inti, -ina, -ino), pagreitis GŽ, STŽ (:pagreit-ėti, -ėja, -ėjo), stiūbis SŽ (:stiūb-uoti, -uoja, -avo).

Stejně jako v dříve probíraných případech mají odvozeniny kmen minulého jednorázového času určitých tvarů základových sloves, např.: atodavis STŽ (:atidavė, -duoti, -duoda), vyris SŽ (:vyrė, irti, iria), kirtis LŽ, SŽ (:kirto, kirsti, kerta), nuoplūdis MŽ (:nuplūdo, -plūsti, -plūsta), nuosprūdis GŽ, MŽ (:nusprūdo, -sprūsti, -sprūsta), poėmis TŽ (:paėmė, -imti, -ima), postūmis GŽ, MŽ, STŽ (:pastūmė, -stumti, -stumia), sambrėškis GŽ (:subrėško, -brėkšti, -brėkšta), sprūdis GŽ, MŽ (:sprūdo, sprūsti, sprūsta), stūmis GŽ (:stūmė, stumti, stumia). Protože neexistují odvozeniny, které by s tímto tvarem nebyly spojeny, lze říci, že termíny zakončené na -is (-ys) se tvoří z určitých tvarů minulého jednorázového času.

O něco více než čtvrtina odvozenin vykazuje střídání kořenových samohlásek, např.: būvis ChŽ, FŽ, STŽ (:buvo), išylis GŽ (:išilo), išjūdis GŽ (:išjudino, išjudėjo), polaidis GŽ, MŽ (:paleido), posūkis FŽ, STŽ, SŽ (:pasuko, pasisuko), sąlytis STŽ (:susilietė), santykis EŽ, LŽ, STŽ, TŽ (:sutiko), santoris TŽ (:sutarė, susitarė), skrydis SŽ (:skrido), spūdis GŽ (:spaudė), srūvis GŽ (:sruvo), trinkis GŽ (:trenkė), ūgis STŽ (:augo). Vyskytují se termíny odvozené od téhož slovesa, které mají odlišné střídání kořenových samohlásek, např.: nuotakis MŽ a nuotėkis EŽ, GŽ, MŽ, STŽ, sandėris EŽ, TŽ a sandoris EŽ. Protože jsou tyto odvozeniny v terminologických slovnících (MŽ a EŽ) uvedeny se stejným významem, a různé kořenové samohlásky tedy nemají žádnou sémantickou funkci, nejsou takové slovotvorné varianty pro terminologii vhodné. Přijatelnější jsou odvozeniny více ustálené ve spisovném jazyce: nuotėkis a sandėris.

171

Jiné koncovky

Užívá se několik názvů dějů odvozených pomocí koncovek -as a -ė. Jak si všiml V. Urbutis (1961, 50, 52), odvozeniny s těmito koncovkami mívají často konkrétnější význam, mají sklon k lexikalizaci a navíc se nové odvozeniny tohoto typu téměř netvoří [Urbutis V., 1965, 305]. Tyto rysy jsou příznačné i pro nepočetné odvozeniny užívané v terminologii.

Většina zkoumaných příkladů je utvořena od smíšených sloves s předponou, např.: aprašas LŽ, išmonė LŽ, nuomonė STŽ, TŽ, pergalė STŽ, SŽ, prievolė EŽ, TŽ, sąmonė STŽ. Několik odvozenin se užívá také od sloves bez předpony, např.: mainai EŽ, GŽ, skundas SŽ, TŽ; terpė ChŽ, MŽ. U části odvozenin se změnily kořenové samohlásky. Zřejmě není vhodné zařazovat do slovníků nesprávné výrazy, které spisovný jazyk jednotně odmítá (to se týká například termínu sąstatas, který se dostal do „Chemického slovníku“ K. Daukšy, a to i s odkazem „viz sudėtis“).

Názvy nástrojů

Názvy nástrojů odvozené pomocí koncovek, stejně jako sufixální odvozeniny této skupiny, označují různé prostředky k provádění děje. Prostředky označované odvozeninami s koncovkami bývají obvykle jednoduché. V terminologických slovnících je jen málo názvů nástrojů odvozených pomocí koncovek — sufixálních odvozenin, které označují nástroje, je téměř pětkrát více. Početně tato skupina koncovkových odvozenin výrazně zaostává také za názvy dějů tvořenými pomocí koncovek.

Téměř polovina všech zkoumaných odvozenin je utvořena s koncovkou -a a třetina všech odvozenin této skupiny s koncovkou -as. Typy s koncovkami -ė a -is (-ys) jsou v terminologii zastoupeny jen řídce.

-a

Odvozeniny s koncovkou -a označují různé jednoduché přístroje, jejich části a také různé prosté prostředky k provádění děje, např.: apdanga „обшивка“ STŽ, atrama „konstrukce, která něco podpírá nebo o kterou se něco opírá“ MŽ, FŽ, STŽ, SŽ, mova „součástka válcovitého nebo hranolovitého tvaru nebo malá součástka ke spojování částí strojů a zařízení“ MŽ, STŽ, padužos „коньки“ SŽ, pasaga „подкова“ SŽ, pavara „mechanismus k přenosu rotačního pohybu nebo energie, převod“ MŽ, STŽ, SŽ, pertvara „1. stěna oddílů tobolky, vzniklá z okraje plodolistu, který roste směrem ke středu tobolky a srůstá s okraji sousedních plodolistů; 2. přepážka, která po rozdělení jader dělí dutinu mateřské buňky na dvě části; 3. příčné stěny rozdělující protáhlou buňku, např. libriformní, na několik částí“ BŽ, trąšos „látky získávané umělými a přírodními způsoby, které ve svém složení obsahují celý komplex nebo jen jednotlivé látky potřebné pro výživu rostlin. Jde o prostředek široce používaný v agrotechnice ke zvýšení výnosů rostlin“ BŽ aj.

Odvozeniny tohoto typu jsou nejčastěji založeny na předponových slovesech — takových je o něco více než tři čtvrtiny všech odvozenin. Nejvíce základových sloves má předpony pa- a ap-, přičemž v odvozeninách se užívá tatáž podoba, např.: apvara STŽ, apvija STŽ, pakaba BŽ, STŽ, pavarža SŽ.

Téměř všechny odvozeniny jsou utvořeny z přechodných sloves. Výjimku tvoří jen několik odvozenin, např.: padužos SŽ, pakopos BŽ, pakopa EŽ. Řídké jsou také odvozeniny ze složených a sekundárních sloves (přibližně jedna devítina), např.: pavara MŽ, STŽ, SŽ (:pavaryti, -varo, -varė). Stejně jako v jiných případech se slovotvorné přípony sloves nestávají součástí základového kmene, např.: apkaba STŽ (:apkabinti, -kab-ina, -kab-ino), pakaba BŽ, STŽ (:pakabinti, -kab-ina, -kab-ino).

172

Za základ slovotvorného útvaru se bere minulý čas prostý osobních tvarů. Zjevně to dokládají odvozeniny jako apmova GŽ, STŽ (:apmovė, -mauti, -mauna), apvija STŽ (:apvijo, -veja, -vyti), mova MŽ, STŽ (:movė, mauti, mauna); odvozeniny, které by nebylo možné spojit s touto formou, neexistují.

Většina (téměř tři čtvrtiny) zkoumaných názvů nástrojů s koncovkou -a vykazuje střídání samohlásek v kořeni, např.: attvara STŽ (:attvėrė), atspara STŽ, SŽ (:atspy­rė), danga ChŽ, GŽ, MŽ, STŽ, SŽ (:dengė), padanga SŽ (:padengė), prieverža SŽ (:priveržė), trinka GŽ (:trenkė), užsklanda STŽ (:užsklendė) aj.

-as

A také deriváty s koncovkou -as označují různé jednoduché prostředky k provádění činnosti, často kryty strojů nebo něčeho jiného, např.: apgaubas „látkový kryt přístroje“ ChŽ, GŽ, aplankas „обертка; папка“ STŽ, čiaupas „uzávěr v potrubí určený k vypouštění, propouštění či zadržování kapalin nebo plynů na určeném místě potrubí“ MŽ, FŽ, įspaudas „клеймо“ TŽ, jungas „ярмо“ STŽ, laidai „soustava mycelia tvořená trubicovitými a vláknitými hyfami, sloužící k transportu živin“ BŽ, sankabas „цевьё“ SŽ, spaudas „клеймо“ TŽ, užpildas „примесной инертinė medžiaga“ ChŽ, „materiál určený k vyplnění mezery“ MŽ, užvožas „nasazovací objímka, nástavec“ MŽ.

Více než dvě třetiny derivátů vycházejí z předponových sloves, např.: apkāustai SŽ, aptaisas STŽ, įtvaras STŽ, pervadas STŽ a další. Termín antspaudas STŽ, TŽ byl nepochybně utvořen analogicky k odpovídajícím žemaitským slovům, ačkoli v systému slovotvorby spisovného jazyka, odhlédneme-li od nářečí, by se musel považovat za slovo smíšeného (s předponou a koncovkou) tvoření.

Při tvoření se vychází ze sloves s předmětem v akuzativu. Ačkoli většina derivátů je utvořena od primárních sloves, dobrá třetina je odvozena od smíšených a sekundárních (méně často) sloves, např.: apkaustai SŽ (:apkaustyti, -kausto, -kaustė), aptaisas STŽ (:aptas­tyti, -taiso, -taisė), užpildas MŽ (:užpildyti, -pildo, -pildė). Přípony sekundárních sloves do derivátů nepřecházejí, např.: jaukas SŽ (:jaukinti, -ina, -ino), sankabas SŽ (:sukab-inti, -ina, -ino).

Při tvoření téměř třetiny derivátů se využívá střídání samohlásek v kořeni, např.: aplankas STŽ (:aplenkė, -lenkti, -lenkia), atšvaitas FŽ (:atšvietė, -šviesti, -šviečia), įtvaras STŽ (:įtvėrė, -tverti, -tveria), laidas, -ai BŽ, STŽ (:leido, leisti, leidžia) atd.

Jiné koncovky

Mezi příklady, které máme k dispozici, je derivátů s koncovkami -ė a -is (-ys) jen málo. Vezmeme-li však v úvahu, že také obecně je v pojednávaných terminologických slovnících nepočetně zastoupeno pojmenování nástrojů tvořené koncovkami¹², lze říci, že deriváty s koncovkami -ė a -is(-ys) tvoří poměrně značný podíl — téměř čtvrtinu — všech zkoumaných koncovkových termínů.

Termíny těchto typů obvykle označují různé jednoduché nástroje nebo zařízení jednodušší konstrukce, např.: jungė „střední část květu pampelišky spojující dvě prašné váčky“ BŽ, „kruhový větrací díl na koncích kanalizačních trubek, který slouží ke spojení trubek šrouby“ MŽ, kūlė „dřevěný nástroj k bušení; dřevěná palička, dřevěná palice“ MŽ, sklendė „zařízení (armatura) v potrubí k uzavírání a otevírání otvoru v trubce“ MŽ, STŽ, smeigė „špendlík“ STŽ; kibis, -iai „větší plodní přívěsky se zahnutými konci, které slouží k zachycení“ BŽ, pavadis „vodítko“ SŽ,

¹² Také v současném jazyce se vyskytuje málo derivátů s koncovkami tvořícími názvy nástrojů; viz Urbutis V. Dabartinės lietuvių kalbos galūnių darybos daiktavardžiai. — Kalbotyra. V., 1961, t. 3, p. 38, 44.

173

spyrys „vzpěra“ SŽ, stabdys „mechanismus určený ke snížení rychlosti stroje nebo k jeho zastavení“ MŽ, STŽ, SŽ, uždoris „zařízení k uzavírání otvorů v hydrotechnických zařízeních“ MŽ aj.

Většina odvozenin obou typů vychází z předponových sloves. Z předponových sloves byla utvořena pouze pětina zkoumaných odvozenin. Odvozeniny se tvoří především z tranzitivních a nejčastěji primárních sloves. Třetina odvozenin vykazuje střídání samohlásek v kořeni.

Názvy míst

Názvů míst utvořených koncovkami není v terminologii mnoho. To nepochybně souvisí s omezeným rozšířením odvozenin tohoto slovotvorného typu i v současném jazyce obecně, jak si všiml V. Urbutis (1965, 396). Všechny názvy míst tvořené koncovkami, které jsou uvedeny v terminologických slovnících, jsou odvozeny od sloves. To rovněž odpovídá obecným slovotvorným tendencím této skupiny odvozenin, neboť také názvy míst s koncovkami jsou v současném jazyce obecně převážně slovesné [Урбутис В., 1971, 27–28]. Terminů této skupiny odvozených příponami je téměř třikrát více, avšak většina názvů míst s příponami je utvořena od jmen. Slovesné názvy míst jsou častější mezi těmi s koncovkami.

Odvozeniny s koncovkami pojmenovávají místa podle činnosti, která se na nich vykonává, nebo procesu, který tam probíhá, např.: ištaka „začátek toku řeky“ MŽ, perėja „místo, kde lidé nebo zvířata přecházejí přes kanály“ MŽ, pervalkas „suchozemské místo mezi dvěma vodními cestami, přes které se přetahují lodě“ MŽ, SŽ, sąsiauris „úzký pás vody spojující větší vodní plochy“ MŽ, GŽ, užlaja „louka zaplavovaná vodou“ MŽ aj. Nejvíce je odvozenin označujících různá místa na zemském povrchu.

Nejproduktivnější je zde typ s koncovkou -a. Touto koncovkou jsou utvořeny téměř tři čtvrtiny všech zkoumaných příkladů. Typy s koncovkami -as a -is jsou méně produktivní.

-a

Koncovka -a je nejproduktivnějším slovotvorným afixem zkoumaných slovesných názvů míst — v terminologických slovnících je uvedeno podstatně méně terminů odvozených nejproduktivnějším příponovým typem -ykla.

Odvozeniny obvykle pojmenovávají místa, na nichž nebo jimiž probíhá děj označený základovým slovesem, např.: kamša „1. cesta vyložená proutím nebo pruty, po níž se přejíždí přes bažinu; 2. násep, hráz z proutí a zeminy“ MŽ, pakloja „plocha na sušení rašeliny vybrané z rašeliniště“ MŽ, pervaža „místo k přejezdu přes železnici, kanály apod.“ MŽ, pralaida „otvor, díra, potrubí pod silnicí, náspem, hrází k odvádění vody“ MŽ, protirpa „místo, kde roztál sníh nebo led“ MŽ, GŽ, priebėga-, -os „místa, kde se zachovaly rostliny starých teplomilných společenstev, např. stanoviště rostlin z třetihor v dobách ledových“ BŽ, prieplauka „přístaviště“ SŽ, santaka „místo soutoku řek“ MŽ, sąsmauka „úzký pruh země mezi vodami spojující větší pevninské oblasti“ MŽ, GŽ. Část termínů, které lze chápat jako názvy míst, má zároveň někdy výraznější, jindy méně výrazný významový odstín označení výsledku děje, např.: įlanka „záliv“ GŽ, nuovada (vyčištěný výchoz) „mýtina“ GŽ, prakarta „průsek“ GŽ, praplova „místo, kde voda prorvala hráz“ MŽ, užlaja „louka zaplavovaná vodou“ MŽ, užuolanka „zákrut, klikatá cesta“ MŽ, SŽ.

Téměř všechny zkoumané termíny jsou odvozeninami předponových sloves. Častější předpony jsou pra- | pro-, per-, prie-, pa-.

Většina odvozenin slovotvorně vychází z primárních sloves a pouze čtvrtina zkoumaných příkladů je odvozena od smíšených (a) nebo sekundárních (b) sloves-

174

sloves (sekundární slovesa se uplatňují jen zřídka), např.: a) nuovala GŽ (:nuvalyti, -valo, -valė), užtūra ŠŽ (:užtūrėti, -tūri, -tūrėjo). Počet odvozenin od smíšených sloves zvyšují odvozeniny od slovesa tekėti, teka, tekėjo s různými předponami (ištaka MŽ, prataka, -os GŽ, prieteka GŽ, santaka MŽ); b) patalpa EŽ (:patalpinti, -ina, -ino), pervaža MŽ (:pervažiuoti, -iuoja, -iavo).

Pětina odvozenin je utvořena od neakuzativních sloves. Jsou to především termíny označující místo samovolného děje či procesu, např.: ištaka MŽ, prataka, -os GŽ, protirpa GŽ, MŽ, santaka MŽ a další. Vyskytují se odvozeniny, jejichž slovotvorný základ lze chápat dvojím způsobem, např.: įlanka GŽ (:įlenkti a įlinkti).

Část odvozenin jasně ukazuje, že slovotvorným základem je minulý čas prostý osobních tvarů, např.: perėja GŽ, MŽ, ŠŽ (:perėjo, -eiti, -eina), praplova MŽ (:praplovė, -plauti, -plauna). Odvozeniny, které by s tímto tvarem nebyly spojitelné, se nevyskytují.

Na vzniku většiny zkoumaných odvozenin se podílí střídání kořenových samohlásek, např.: atitvara GŽ (:atitvėrė, -tverti, -tveria), kamša MŽ (:kimšo, kimšti, kemša), pervalka GŽ (:pervilko, -vilkti, -velka), pergrąža GŽ (:pergręžė, -gręžti, -gręžia), prakarta GŽ (:prakirto, -kirsti, -kerta), pralaida MŽ (:praleido, -leisti, -leidžia), praraja ŠŽ (:pra­rijo, -ryti, -ryja), santaka MŽ (:sutekėjo, -tekėti, -teka), užlaja MŽ (:užliejo, -lieti, -lieja) a další. Střídání kořenových samohlásek u odvozenin není pravidelné. Vyskytují se dokonce odvozeniny se stejným kořenem, které mají někdy jinou kořenovou samohlásku než výchozí sloveso, jindy však stejnou, srov.: kořeny -tak- a -tek- v odvozeninách ištaka MŽ, prataka, -os GŽ, santaka MŽ a prieteka GŽ.

Ačkoli jsou v zásadě všechny odvozeniny svou stavbou jasně spjaty se slovesy, termín nuolaida „mírný svah, úpatí“ MŽ lze snadno spojit také s přídavným jménem nuolaidus, jak potvrzuje i výklad významu termínu uvedený ve slovníku. Šlo by o jediný název místa utvořený od jména v rámci zkoumaných příkladů.

Část termínů se svou stavbou, a v řadě případů i slovotvorbou, poměrně blíží odpovídajícím ruským termínům, např.: ištaka — исток MŽ, patalpa — помещение EŽ, perėja — переход MŽ, pervaža — переезд MŽ, pragrąža — проточина GŽ, prakarta — просек GŽ, pralaida — пропуск MŽ, praplova „промоина“ MŽ, prataka — проток GŽ, protirpa — проталина GŽ, MŽ, prieteka — приток GŽ. Je možné, že v řadě takových případů ovlivnil slovotvorbu litevského termínu nejen význam termínu v jiném jazyce, ale i jeho forma. Žádný z uvedených termínů však neodporuje slovotvorným tendencím zkoumaného typu odvozenin; všechny lze snadno motivovat odpovídajícími litevskými slovesy, a to jak z hlediska formy, tak významu. Není proto důvod považovat je za kalky, a nikoli za odvozeniny.

Ostatní koncovky

Koncovkami -as a -is je utvořeno o něco více než čtvrtina všech zkoumaných názvů míst odvozených od sloves. Samotných odvozenin je však málo, takže tyto dva typy jsou vzhledem k dostupnému materiálu neproduktivní. Neproduktivní jsou tyto typy koncovek i v současné litevštině¹³. Malé rozšíření odvozenin s koncovkami -as a -is označujících místa v terminologii tedy odráží širší tendence slovotvorby litevštiny. V terminologii samotné zatím není potřeba aktivovat tyto typy tvoření názvů míst. Neaktivitu těchto typů dokládá i to, že značná část zkoumaných termínů jsou zterminologizovaná slova lidového jazyka. Soudě však podle údajů shromážděných v LKŽ, některé odvozeniny (např.: nuotakas MŽ,

¹³ V. Urbutis uvádí, že mezi názvy míst odvozenými od sloves lze zařadit jen několik málo odvozenin s koncovkou -is a že odvozenin s koncovkou -as v této skupině je velmi málo. Viz Urbutis V. Dabartinės lietuvių kalbos galūnių darybos daiktavardžiai. — Tamtéž, s. 44, 52.

175

průtok MŽ, průliv GŽ, MŽ aj.) mohou být vytvořeny i záměrně právě pro terminologické účely.

Vyskytují se případy, kdy se v různých terminologických oborech pro tutéž věc užívají různé termíny odvozené od téhož slovesa. Například ruskému termínu волок odpovídá převlak MŽ, SŽ a převlaka GŽ; také ruskému проток odpovídají litevské termíny průtok MŽ a průtoka GŽ. Pokud tyto termíny skutečně nemají žádné významové odstíny potřebné pro terminologii geomorfologie, fyzické geografie a meliorací, bylo by užívání takových slovotvorných dublet neodůvodněné.

Odvozená slova označují přirozená či umělá místa na zemském povrchu, nejčastěji tak či onak související s vodami, např.: atabradas „отмель“ SŽ, atlajas (část břehu při odlivu) GŽ, nuotakas „н or?“ MŽ, pervalkas „místo na souši mezi dvěma vodními cestami, přes které se přetahují lodě“ MŽ, SŽ, pratakas „kanál, příkop, podzemní vodní tok spojující dvě vodní plochy“ MŽ; protekis „otvor, kterým někam protéká voda“ MŽ, užtakis „1. část řeky oddělená od proudu hrází vzniklou změnami koryta, jejíž slepé rameno směřuje proti proudu; 2. uměle oddělená část řeky určená k stání lodí“ MŽ, SŽ. Některá odvozená slova lze považovat také za názvy výsledku děje.

Téměř všechna odvozená slova z rozebíraných typů jsou utvořena od sloves s předponou (výjimkou je guolis GŽ). Více než dvě třetiny odvozených slov vycházejí z obojvidových sloves (téměř všechna mají kořen -tek-) a přibližně tři čtvrtiny z nepřechodných sloves. Téměř všechna odvozená slova vykazují střídání kořenových samohlásek, např.: atabradas SŽ (:atrbido, -bristi, -brenda), guolis GŽ (:gulėjo, gulėti, guli), pervalkas MŽ, SŽ (:pervilko, -vilkti, velka) a všechna odvozená slova od sloves s předponou, jejichž kořenem je -tek- (nuotakas MŽ, pratakas MŽ, protekis MŽ, užtakis MŽ, SŽ aj.). Terminologické slovníky uvádějí dokonce tři varianty odvozenin s koncovkou -is od slovesa užtekėti, které mají buď různé varianty předpony, např.: užtakis „1. заводь; 2. затон“ MŽ, заводь, затон SŽ a užutakis „бухта“ SŽ, nebo různé střídání kořenových samohlásek, např.: užutakis „бухта“ SŽ a užutėkis „залив“ GŽ. Od slovesa pratekėti jsou odvozena dva meliorační termíny různých typů, které se liší jak variantou předpony, tak střídáním kořenových samohlásek, např.: pratakas „проток“ a protekis „течь“.

Názvy činitelů a nositelů slovesných vlastností

V současném jazyce se užívá poměrně mnoho názvů činitelů a nositelů slovesné vlastnosti utvořených koncovkami. Pravých názvů činitelů je však poměrně málo. Koncovkové odvozeniny mají totiž nejčastěji pejorativní význam a označují nositele slovesné vlastnosti (zpravidla osoby). V terminologii se takové útvary, dalo by se říci, vůbec neužívají. Početně jde tedy o nejméně zastoupenou skupinu užívaných odvozenin – v terminologických slovnících bylo nalezeno jen asi dvacet příkladů. Jejich větší část tvoří názvy různých živočichů (nikoli osob), rostlin nebo předmětů; jen několik málo označuje osoby.

Dostupný materiál ukazuje, že pro terminologické účely se mnohem častěji užívají názvy činitelů a nositelů slovesné vlastnosti utvořené příponami. V týchž terminologických slovnících je jich třináctkrát více než termínů odvozených koncovkami.

Odvozenin, které lze považovat za názvy činitelů, je pouze jeden termín ze sportovních her, saugas „полузащитник“ SŽ. Ostatní odvozeniny této skupiny jsou názvy nositelů slovesné vlastnosti, např.: lipai „lepkavé látky vznikající při poranění na třešních a švestkách a sloužící k ochraně ran před parazity; u některých rostlin, např. Astragalus gummifer Labill. aj., vznikají lipai i za normálních podmínek a hromadí se v příslušných kanálcích“ BŽ, pliduras „буй“ SŽ; blizgis „lesklý minerál“ ChŽ, GŽ, styris „понака“ GŽ, žiorýs „soubor zoubkovitých výrůstků, které kruhovitě obklopují otvor tobolky mechu“ BŽ; blizgė „блесна“

176

SŽ, gaudė „навозная мушка“ SŽ, plūdė „поплавок“ SŽ, smalkės „англиес моноксида“ ChŽ, spingsė „масляная лампа“ SŽ; skenda „kapalina s rozptýlenými částicemi látky (emulze nebo suspenze)“ ChŽ a další. Za označení nositele slovesné vlastnosti lze snad považovat i název lámajících se vln guožos GŽ, avšak toto žemaitské slovo se do terminologického slovníku dostalo s nespisovnou hláskou — DŽ 223 a LKŽ III 487 uvádějí goža.

Zkoumané termíny jsou odvozeny od nepředponových jednoduchých nebo smíšených sloves. Střídání kořenových samohlásek je při jejich tvoření vzácné.

Odvozeniny od jmen

Názvy nositelů jmenné vlastnosti

Názvy nositelů jmenné vlastnosti uvedené v terminologických slovnících většinou označují různé předměty nebo vůbec neživé věci. Odvozeniny se zpravidla tvoří z přídavných nebo podstatných jmen. Adjektivní odvozeniny pojmenovávají předměty podle jejich charakteristické nebo nejvýraznější vlastnosti, např.: bergždas „jalová hornina“ ChŽ, GŽ (synonymum bergždžioji uoliena, rusky пустая порода), juodžiai „jemné kovy získané redukcí; saze používané jako pigmenty; jemný koks“ ChŽ, plikė „1) vada smyčkového úpletu (froté); místo látky bez smyček; 2) vada umělé kožešiny, vlasové nebo chlupaté látky; místo látky bez vlasu“ ATŽ, „odchlupená kůže“ ChŽ. Substantivní odvozeniny pojmenovávají předměty, které jsou tak či onak (tento vztah je značně různorodý) spojeny s věcmi označovanými základovými podstatnými jmény, např.: grūdė „samičí rostlina konopí (Cannabis sativa)“ BŽ, dumbliai „skupina nižších rostlin, které mají ve svých buňkách chlorofyl a jsou schopny samostatně syntetizovat organické látky; tato vlastnost odlišuje řasy od ostatních nižších rostlin (bakterií, hub)“ BŽ, názvy větrů pietys GŽ, ryt ys GŽ, šiaurys GŽ, vakaris GŽ.

Velká část názvů nositelů jmenné vlastnosti s koncovkou v současném jazyce označuje osoby nebo jiné živé bytosti. V terminologických slovnících je uvedeno jen několik odvozenin s takovým významem, např.: dainius „певец“ LŽ, skurdžius (synonyma beturtis, pauperis) „бедняк, паупер“ EŽ. Terminologické slovníky vůbec neuvádějí názvy osob podle jejich povolání. Jediný slovotvorný typ těchto odvozenin s koncovkou -ius již v současném jazyce není produktivní. Odvozeniny tohoto typu vznikly již dříve a byly široce užívanými názvy různých řemeslníků a drobných obchodníků. „Pro označování lidí s novými povoláními takto tvořenými výrazy neexistuje (alespoň ve spisovném jazyce) výraznější tendence, proto jejich počet neroste, nýbrž klesá. Je to jeden z mnoha příkladů, které názorně ukazují, jak změny v životě lidí, v jejich sociálním a ekonomickém životě určují i vývoj slovotvorby“ [Urbutis V., 1961, 55]. S tímto zcela správným postřehem V. Urbutise nelze než souhlasit. Nešíření osobních názvů tvořených koncovkami v současné vědecké a technické terminologii bude patrně nejdůležitějším důvodem, proč se i odvozeniny z této skupiny používají pro terminologické účely poměrně málo. Odvozenin s příponami tohoto významu je v terminologických slovnících uvedeno téměř osmkrát více. V terminologii jsou poněkud hojněji zastoupeny slovotvorné typy názvů nositelů jmenné vlastnosti s koncovkami -ė a -is (-ys) — patří k nim více než dvě třetiny všech zkoumaných příkladů.

-ė

Všechny termíny vytvořené s touto koncovkou jsou názvy neživých věcí. Většina z nich je odvozena od jakostních přídavných jmen a označuje předměty podle jejich vnější vlastnosti, např.: glaudės „резуны“ SŽ, ilgė „шина“ (synonyma šyna, bendralaidis) STŽ, klampė

177

„утка“ SŽ, kryžmė „перекресток“ SŽ (na šachovnici), plikė „1) vada smyčkového úpletu (froté); místo na tkanině bez smyček; 2) vada umělé kožešiny, vlasové nebo slámové tkaniny; místo na tkanině bez vlasu“ ATŽ, „kůže zbavená chlupů“ ChŽ, plokštė „плита“ GŽ, STŽ, „пластина“ STŽ, skaidrė „průsvitný papír ke kopírování výkresů, kreseb“ MŽ, smailė „пик“ GŽ atd. Tato vlastnost bývá často (například v názvech geometrických čar) zásadní, např.: kreivė „křivá čára“ MŽ, EŽ, FŽ, STŽ, SŽ, tiesė STŽ. Na druhé straně však vlastnost, která se bere za rozlišovací a pojmenovávací základ předmětu, není vždy hlavní ani zásadní. Vhodnost termínu v takových případech do značné míry závisí na tom, zda jeho motivace nevyvolává nějaké další, snad i nežádoucí významové odstíny. Jasnost a přesnost motivace může přispět k tomu, aby se termín vžil, nebo tomu naopak bránit. Již nejméně čtyři desetiletí se lingvisté snaží prosadit v literárním úzu náhradu za slovo trusikai, totiž glaudės. Za tu dobu se do jazyka pevně vžilo mnoho novotvarů, ale glaudės se stále neujalo, přestože jde o krátké, plynulé slovo. Nezpůsobuje to snad neobvyklost tvoření a nediferencovanost motivace?

Jak ukazují uvedené příklady, odvozeniny se zakládají na přídavných jménech s jednoduchou stavbou, nejčastěji s kmenem, který nelze slovotvorně rozčlenit.

V terminologických slovnících je uvedeno jen několik odvozenin na -ė této skupiny utvořených z podstatných jmen, např.: grūdė „samičí rostlina konopí (Cannabis sativa)“ BŽ, pleiskané „samčí rostlina konopí“ BŽ. Zde lze snad zmínit i rumbė „гриба“, „гряда“ GŽ.

-is (-ys)

Typ s koncovkou -is (-ys) je v současném jazyce nejproduktivnější a téměř se vyrovná nejproduktivnějším sufixálním typům -ininkas, -ė a -inė [Urbutis V., 1965, 364]. Termínů odvozených s touto koncovkou, které zde zkoumáme, je poměrně málo. Sufixální odvozeniny jsou v terminologii mnohem rozšířenější; například odvozenin se sufixem -ininkas, -ė je v týchž pramenech téměř desetkrát více. Část odvozenin se v terminologii užívá v množném čísle, např.: dumbliai „skupina nižších rostlin, které mají ve svých buňkách chlorofyl a dokážou samostatně syntetizovat organické látky <...>“ BŽ, GŽ, juodžiai „jemné kovy získané redukcí; saze používané jako pigment; jemný koks“ ChŽ, pieniai SŽ, tirščiai ChŽ. Zkoumané termíny jsou slovotvorně ve vztahu k přídavným a podstatným jménům. Téměř polovina z nich je utvořena variantou koncovky -ys.

Odvozeniny se základními kmeny přídavných jmen (je jich o něco více než polovina zkoumaných příkladů tohoto typu) označují různé neživé skutečnosti podle vlastnosti vyjádřené základním přídavným jménem, např.: pynys „пепенец“ GŽ, skystis „жидкость“ ChŽ, FŽ, GŽ; dygys „výrůstek vzniklý změnou kůže, např. po přisátí klíštěte“ BŽ, siaurys „úzký a dlouhý výběžek, mys“ GŽ. Všechna základní přídavná jména těchto odvozenin jsou kvalitativní a mají slovotvorně jednoduchý kmen.

Odvozeninami od podstatných jmen se rovněž nejčastěji pojmenovávají různé neživé skutečnosti; výraznější skupinu například tvoří názvy druhů větru uvedené v GŽ: vakaris, pietys, ryt ys, šiaurys. Mezi zkoumanými příklady pouze jedna odvozenina, kairys SŽ, označuje osobu, která má vlastnost vyjádřenou jménem. Základní podstatná jména nemají výrazně odlišitelné slovotvorné afixy.

Jiné koncovky

Několik zbývajících koncovek netvoří žádné poněkud produktivnější slovotvorné typy termínů (ve zkoumaných slovnících je uvedeno jen po několika termínech s nimi utvořených).

-a. Odvozeniny s touto koncovkou se slovotvorně zakládají na podstatných a přídavných jménech, která mají nerozčlenitelný kmen, např.: jaura „bělavě zbarvená půda, z níž byly vyplaveny sloučeniny vápníku, hořčíku, draslíku a sodíku, železa, manganu a hliníku, jinak ta-

178

… prvky jílu <...>“ MŽ (srov. jaurus „viskózní“ DŽ 266), sluoksna „volný, měkký, neslisovaný polotovar příze tvořený vlákny, ve tvaru tlustého lana, získávaný z česacího stroje, ukladače, průtahového stroje nebo mykacího stroje <...>“ ATŽ.

-as. Termíny bangas „волна ложа“ GŽ a bergždas „jalová hornina“ ChŽ, GŽ lze z hlediska slovotvorby snad spojovat s přídavnými jmény bangus „silný, vydatný (o dešti)“ DŽ 71 a bergžždias „prázdný“ DŽ 78.

-is(ies). Za odvozeniny s touto koncovkou lze snad považovat termíny rūgštis „sloučenina, která odštěpuje vodíkové ionty“ BŽ, ChŽ, GŽ, MŽ a rūdys „1) vada lněného vlákna; hnědé tečky a delší hnědé úseky vláken vzniklé působením lněné rzi; 2) vada tkaniny; obtížně odstranitelné hnědé skvrny vzniklé kontaktem tkaniny s rezavějícím kovem nebo potřísněním tkaniny vodou obsahující železnou rez“ ATŽ, ačkoli jinak jde samozřejmě o stará slova převzatá do terminologie, jejichž slovotvorba je dnes již značně zastřená.

-ius. Několik odvozenin s touto koncovkou užívaných v terminologii je utvořeno od podstatných jmen se slovotvorně nerozčlenitelným kmenem, např.: dainius „певец“ LŽ, šeklius „бap“ GŽ, skurdžius „бедняк, паупер“ EŽ.

Koncovky -a, -as, -is(-ies) patří k vlastním derivačním afixům pro tvoření názvů nositelů vlastnosti v podobě substantiv současné litevštiny. O něco častěji se užívají pouze odvozeniny s koncovkou -ius, avšak ani s ní se již novotvary netvoří. Malé rozšíření odvozenin těchto typů v terminologii je tedy podmíněno vnitřními slovotvornými tendencemi jazyka a v tomto případě na nich zcela závisí.

Názvy vlastností

Názvy vlastností jsou obvykle abstraktní podstatná jména odvozená od přídavných jmen nebo slov jim blízkých, např.: gylis „vertikální vzdálenost od země, vody či jiného povrchu“ MŽ, STŽ, greitis „poměr uražené dráhy k době, za kterou byla tato dráha uražena; v případě nerovnoměrného pohybu se tento poměr vztahuje k danému okamžiku“ MŽ, ChŽ, EŽ, FŽ, GŽ, STŽ, SŽ, tankis „hmotnost jednotky objemu tělesa (1 cm³)“ MŽ, FŽ, GŽ, STŽ, SŽ; dar­na „сорасие“ GŽ, svarba STŽ aj. Je třeba poznamenat, že odvozeniny této skupiny nejsou v terminologii příliš rozšířené — ve zkoumaných slovnících jich bylo celkem uvedeno pouze asi dvacet. Nové termíny s koncovkami se tvoří, jak se zdá, velmi zřídka. Hlavním prostředkem tvoření názvů vlastností v současné terminologii jsou stejně jako v současné litevštině obecně také přípony. Například názvy vlastností odvozené příponami jsou v týchž terminologických slovnících zastoupeny 28krát častěji než odvozeniny s koncovkami tohoto významu.

Téměř dvě třetiny názvů vlastností utvořených koncovkami jsou odvozeniny s koncovkou -is. Z ostatních koncovek stojí za zmínku ještě -a.

-is

Téměř všechna pojmenování vlastností tvořená koncovkou -is vycházejí z kvalitativních přídavných jmen. Zkoumaná základová přídavná jména jsou dvojslabičná, např.: aukštis GŽ, MŽ, STŽ, SŽ, greitis ChŽ, EŽ, FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, SŽ, ilgis EŽ, FŽ, STŽ, lygis FŽ, GŽ, MŽ, sotis STŽ, storis GŽ, MŽ, STŽ, šūdris GŽ, MŽ, šaltis GŽ, tankis FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, SŽ, tolis SŽ.

Při tvoření třetiny odvozenin dochází ke střídání samohlásek v kořeni, např.: dydis EŽ, FŽ, STŽ, gylis MŽ, STŽ, grožis LŽ, plotis FŽ, GŽ, STŽ, skonis GŽ.

Pojmenování vlastností utvořená ze slov jiných slovních druhů jsou vzácná nejen v terminologii, ale i v současné litevštině obecně. Zdá se, že nová slova této skupiny se již vůbec netvoří. Mezi dostupnými příklady je ketvirtis EŽ z hlediska tvoření spojeno s

179

řadovou číslovkou ketvirtas, zatímco kiekis EŽ, FŽ, STŽ může být utvořeno z příslovce kiek nebo zájmena kieką, kiekas (v jazyce spisovném se toto zájmeno, zdá se, vůbec neužívá, avšak ani samotné kiekis samozřejmě nebylo vytvořeno speciálně jako termín. Jde o staré jazykové slovo, které se stalo termínem. Mohlo tedy vzniknout z tohoto zájmena známého v nářečích).

Odvozeniny s koncovkou typu -is jsou významově velmi blízké čistým pojmenováním vlastností odvozeným příponou -umas. Dokonce i ve slovnících termínů bývají odvozeniny obou těchto typů často uváděny jako synonyma, např.: aukštis, aukštumas GŽ, MŽ, dydis „значение“ STŽ, gilumas, gylis MŽ, STŽ, greitis, greitumas GŽ, plotis, platumas GŽ, sūdris, sūdrumas GŽ, MŽ, tankis, tankumas GŽ, STŽ.

Jiné koncovky

V analyzovaných slovnících termínů je uvedeno jen velmi málo odvozenin s koncovkami -d, -as a -ė. Poněkud častěji se užívají pouze termíny odvozené koncovkou -a.

-a. Odvozeniny s koncovkou -a obvykle vycházejí z kvalitativních přídavných jmen, např.: darna GŽ, gausa EŽ, skuba EŽ, STŽ, svarba STŽ, talpa EŽ, GŽ, MŽ, vėsa GŽ. Odvozeniny skuba a talpa lze chápat také jako názvy dějů (od sloves skubėti, tilpti), avšak skutečnost, že se vedle nich v některých slovnících termínů uvádějí synonyma s příponou -umas, zřejmě činí odvozovací spojení s příslušnými přídavnými jmény přesvědčivějším. Synonyma mají také termíny svarba STŽ (svarbumas) a vėsa GŽ (vėsuma).

-as. Za pojmenování vlastnosti odvozené koncovkou -as lze považovat snad jen plotas „oddělená část povrchu nebo její rozsah; místo určené k nějakému účelu“ MŽ, FŽ.

-ė. K tomuto typu patří adjektivní pojmenování vlastnosti vertė TŽ a možná také garbanė „choroba brambor, jejímž původcem je virus brambor 3, samostatně nebo společně s dalšími viry (virem brambor 1 a virem brambor 7). Projevuje se zkadeřením listů a nažloutlými skvrnami“ BŽ, pokud je z hlediska tvoření spojeno s garbana, a nikoli s garbanoti.

Závěry

1. Tvoření termínů pomocí koncovek je jedním z hlavních způsobů tvoření jednoslovných litevských substantivních termínů. Díky jednoduchosti své struktury jsou odvozeniny s koncovkami pro terminologii velmi vhodné, a proto se v ní používají poměrně hojně, přestože termínů odvozených příponami je výrazně více. Ve slovnících právnických, geologických a fyzickogeografických, fyzikálních, sportovních, melioračních, chemických, textilních, literárních, botanických, ekonomických a výpočetních termínů je litevských odvozenin s příponami uvedeno více než šestkrát tolik co odvozenin s koncovkami. Z hlediska tvoření jsou si příponové a koncovkové odvozeniny blízké; tvoří největší část litevských termínů a nadále aktivně obohacují litevskou terminologii. Koncovkový způsob tvoření by se v terminologii mohl uplatňovat dokonce ještě šířeji.

2. Termíny s koncovkami se odvozují od sloves a jmen.

2.1. Více než devět desetin zkoumaných příkladů tvoří termíny odvozené od sloves pomocí koncovek. Rozlišují se tyto slovotvorné skupiny: názvy výsledků děje, názvy dějů, názvy nástrojů, názvy míst a názvy nositelů slovesné vlastnosti. Téměř polovinu všech odvozenin tvoří názvy výsledků děje; dokonce i s příponami se jich utvořilo méně než s koncovkami. Více než třetinu všech slovesných odvozenin tvoří názvy dějů. Ostatní skupiny odvozenin jsou početně malé.

2.2. Termíny utvořené od jmen (především od přídavných jmen, méně často od podstatných jmen a zcela výjimečně od zájmen a číslovek) náležejí ke dvěma slovotvorným skupinám — názvům nositelů jmenné

180

vlastnosti a názvům vlastností. Jmenné koncovkové odvozeniny se v terminologii používají poměrně málo.

3. Největší produktivitou se vyznačuje koncovka -a — její odvozeniny tvoří 55,4% všech zkoumaných příkladů. Slovesných odvozenin s touto koncovkou je mimořádně mnoho. 22,4% všech odvozenin je utvořeno s koncovkou -is(-ys) (více než polovinu tvoří názvy dějů), zatímco 14,5% s koncovkou -as (tři pětiny z nich jsou názvy výsledků děje). Zkoumané termíny s odvozeninami na koncovku -ė tvoří 6,5%, zatímco koncovky -ius, -is(-ies) a -uo se v současné terminologii téměř vůbec neuplatňují. Typy koncovek -a, -ė, -is(-ys), -as, -ė jsou zastoupeny ve všech zkoumaných skupinách odvozenin, ačkoli jejich produktivita není všude stejná.

4. Tvoření slovesných odvozenin s koncovkami se vyznačuje těmito rysy:

4.1. Slovesné odvozeniny s koncovkami se nejčastěji tvoří od předponových sloves (o něco více než čtyři pětiny zkoumaných slovesných příkladů). Více než dvě třetiny odvozenin vycházejí při tvoření z primárních sloves, téměř čtvrtina ze smíšených sloves. Odvozeniny od sekundárních sloves jsou poměrně vzácné (7,5% zkoumaných slovesných příkladů). Sekundární slovesa odvozená z mezinárodních slov se na tvoření vůbec nepodílejí. Proto zde nejsou hybridní útvary, které jsou poměrně rozšířené u některých předponových typů.

4.2. U něco málo více než třetiny odvozenin se při tvoření změnily kořenové samohlásky. Střídání kořenových samohlásek ve slovesných koncovkových odvozeninách tedy není pravidelné; lze dokonce pozorovat určitou tendenci tvořit novotvary častěji bez střídání kořenových samohlásek. Střídání kořenových samohlásek má nejčastěji formální úlohu a jen zřídka se termínům (variantám odvozenin) utvořeným od téhož slovesa se střídáním kořenové samohlásky a bez něj přisuzuje odlišný terminologický význam.

4.3. Odvozeniny s koncovkami utvořené od předponových sloves mají poměrně často pozměněnou variantu předpony (více než třetina takových příkladů). Ve zkoumaných příkladech se vyskytly tyto případy střídání variant předpony: 1) apy-: ap-, apy-: api-, 2) ato-: ati-, ato-: at-, ata-: at-, ata-: ati-, 3) in-: į-, 4) nuo-: nu-, 5) po-: pa-, prie-: pri-, 7) pro-: pra-, 8) sa-: su-, sam-: su-, san-: su-, 9) užuo-: už-, už-: už-. Nejpravidelněji se střídají nuo-: nu-, prie-: pri- a sa- | sam- | san-: su-. Ostatní případy změny varianty předpony v odvozeninách jsou vzácné; nejčastěji se zachovává varianta předpony slovesa (nejvýraznější kolísání vykazuje střídání po-: pa-, které je zvláště typické pro názvy dějů tvořené koncovkou -is, v ostatních případech však odvozeniny téměř vždy zachovávají beze změny předponu základového slovesa pa-). V některých případech se odvozeniny téhož slovesa s různými variantami předpony samostatně terminologizují, tj. používají se jako odlišné termíny.

4.4. Část odvozenin vychází ze zvratných sloves. Protože samotné odvozeniny s koncovkami nikdy nemají zvratnou částici, mohou být takové termíny v nejednom případě motivovány dvojím způsobem — zvratným i nezvratným slovesem, neboť odvozeninu lze chápat oběma způsoby.

4.5. Jen malá část odvozenin je utvořena s variantami koncovek -ia a -ys (základní varianty těchto koncovek, typické pro největší část odvozenin, jsou -a a -is (sg. gen. -io). Také poměrně málo odvozenin s koncovkami se v terminologii používá v množném čísle.

5. Tvoření jmenných odvozenin s koncovkami se vyznačuje těmito rysy:

5.1. Většina odvozenin (téměř čtyři pětiny zkoumaných termínů) je utvořena od přídavných jmen (relační adjektiva se za slovotvorný základ neberou). Základová slova mají zpravidla slovotvorně jednoduchý kmen.

5.2. U části adjektivních odvozenin (názvů vlastností) se při tvoření změnily kořenové samohlásky (to se týká především části odvozenin s koncovkou -is). Střídání kořenových samohlásek je však nepravidelné (a pro dvě třetiny odvozenin s koncovkou -is není typické).

5.3. Varianty koncovek -a a -is -ia a -ys jsou u odvozenin vzácné. Poměrně zřídka se užívají také odvozeniny z názvů osobních a věcných podstatných jmen tvořené koncovkou množného čísla.

13. Užs. Nr. 1554

181

5.4. Značná část názvů nositelů vlastnosti tvořených koncovkovým způsobem od substantiv označuje osoby s pejorativním významovým odstínem. Takové odvozeniny nejsou pro terminologii charakteristické (ve slovnících termínů, z nichž byly čerpány materiály pro tuto práci, se nevyskytuje ani jeden). K tvoření nových názvů profesních osob se v současné terminologii dá říci vůbec neužívá koncovka -ius, pomocí níž bylo dříve vytvořeno a užíváno (především v lidovém jazyce) mnoho různých názvů osob tohoto druhu (například řemeslníků).

6. Některé termíny tvořené koncovkovým způsobem (poněkud častěji abstraktní názvy) jsou ve slovnících uváděny jako synonyma k odvozeninám s příponami utvořeným od téhož základového slova, například názvy dějů s koncovkami -a, -is a příponou -imas / -ymas, názvy vlastností tvořené koncovkami -ės, -a a příponou -umas. Odvozeniny tohoto typu často vytvářejí pracovní synonyma v literárním i lidovém hovorovém jazyce, lze zde tedy spatřovat vliv většího systému (současného jazyka) na menší systém, přesněji na jeho subsystém (terminologii). Taková synonymie termínů však svědčí o nedostatečné specializaci slovotvorných typů.

7. Tvoření termínů koncovkami se ve všech svých tendencích v zásadě neliší od tvoření slov pomocí koncovek v současném jazyce. Zatím se dostatečně zřetelně neprojevily žádné slovotvorné inovace charakteristické výhradně pro terminologii.

8. Téměř všechny termíny odvozené koncovkami jsou pravidelné odvozeniny. Malá skupina slovesných odvozenin s předponou ant- mohla vzniknout vlivem odpovídajících útvarů v nářečích (žemaitštině) (část z nich jsou patrně terminologizovaná nářeční slova). Několik takových odvozenin se vyskytuje i v obecném slovníku spisovného jazyka, takže ani v tomto ohledu se terminologie výrazněji neliší od lexika současného spisovného jazyka obecně. Doslovných kalků, které nelze chápat jako pravidelné odvozeniny, je mezi koncovkovými odvozeninami málo (samotné takové kalky se slovotvorným způsobem často liší od odpovídajících termínů v jiném jazyce, který je možným zdrojem litevských termínů).

Zkratky

ATŽ — Jurevičius A., Čižas A. Aiškinamasis tekstilės terminų žodynas. V., 1962, t. 1.

BŽ — Botanikos slovník terminů. Sestavila botanická slovníková komise. Redigoval prof. dr. J. Dagys (hlavní redaktor), kandidát biologických věd A. Lekavičius a mladší vědecká pracovnice V. Mališauskienė. V., 1965.

ChŽ — Daukšas K. Chemijos žodynas. V., 1960.

DŽ — Slovník současné litevštiny. II. doplněné vydání. Redakční kolegium: J. Kruopas (odpovědný redaktor), A. Lyberis, D. Lukšys, J. Paulauskas, J. Senkus, K. Ulvydas. V., 1972.

EŽ — Rusko-litevský slovník ekonomických termínů. Redakční kolegium: akademik Akademie věd Litevské SSR K. Meškauskas (odpovědný redaktor), A. Poviliūnas, V. Puronas, A. Skupeika. V., 1966.

FŽ — Slovník fyzikálních termínů. Redaktor akademik Akademie věd Litevské SSR P. Brazdžiūnas. — V., 1958.

GŽ — Gudelis V. Geologijos ir fizinės geografijos terminų žodynas. V., 1956.

LKŽ — Slovník litevského jazyka. V., 1941—1976, sv. I—X.

LŽ — Slovník literárních termínů. Sestavili J. Petronis, V. Vanagas, A. Zalatorius. V., 1962.

MŽ — Čečys J. Melioracijos terminų žodynas. V., 1960.

STŽ — Kairys V., Kaminskas A., Kudirka Z., Kundrotienė R., Lipsčias M., Mačernius A., Norkus J., Riaubūnas J., Staništis J., Stulpinas B., Šliavas A. Rusko-litev­sko-anglický slovník výpočetní techniky. V., 1971.

SŽ — Slovník sportovních termínů. Redakční kolegium: Z. Gobikas, V. Kazlauskas, zasloužilý mistr sportu SSSR J. Lagunavičius, kandidát pedagogických věd P. Normantas, kandidát biologických věd V. Petkus, P. Rimša, V. Steponaitis (odpovědný sestavovatel). V., 1959.

TŽ — Slovník právních termínů. Sestavil A. Žiurlys. Redakční kolegium: člen korespondent Akademie věd Litevské SSR J. Bulavas, prof. K. Jablonskis (odpovědný redaktor), řádný člen Akademie věd Litevské SSR J. Žiugžda, A. Žiurlys. V., 1954.

182

Literatūra

Jablonskis J. Rinktiniai raštai. V., 1959, t. 2.

Keinys S. Lietuviškų vienažodžių terminų darybos tipai. Kand. disert., mašinraštis. VVU rankrašt- nas. V., 1968.

Keinys S. Priesaginė lietuviškų terminų daryba. — Kn.: Lietuvių terminologija. V., 1975.

Lietuvių kalbos žodynas. V., 1941, t. 1.

Lietuvių kalbos žodynas (LKŽ; antras leidimas). V., 1968, t. 1.

Terminologijos darb as (Pagrindai ir metodai). V., 1973.

Urbutis V. Dabartinės lietuvių kalbos galūnių darybos daiktavardžiai. — Kalbotyra. V., 1961, t. 3.

Urbutis V. Daiktavardžių daryba. — Kn.: Lietuvių kalbos gramatika. V., 1965, t. 1.

Лотте Д. С. Основы построения научно-технической терминологии. — В кн.: Вопросы теории и методики. М., 1961.

Лотте Д. С. Краткие формы научно-технических терминов. — М., 1971.

Урбутис В. Словообразование имен существительных в современном литовском языке. Автореф. докт. дис.— Вильнюс, 1971.

Lietuvos TSR Mokslų Akademijos

Lietuvių kalbos ir literatūros institutas

ФЛЕКТИВНОЕ ОБРАЗОВАНИЕ ТЕРМИНОВ

Резюме

В работе исследуется образование литовских однословных терминов существительных флективным способом словообразования на основе материала, собранного из терминологических словарей (изданных в 1954—1971 гг. в Советской Литве) по физической, химической, геологической и физико-географической, ботанической, мелиоративной, текстильной, вычислительно-технической, юридической, литературоведческой, экономической и спортивной терминологии. Окончания в таких дериватах, как atkarpa „отрезок“ (atkirpo „отрезал“), nusprendis „приговор“ (nusprendė „приговорил“), skaidrė „калька“ (skaidrus) и т. п. Наряду со свойственной им словоизменительной функцией, имеют также словообразовательную функцию.

Флективный способ словообразования является одним из основных средств пополнения литовской терминологии, причем флективные дериваты всегда обладают важным для термина качеством — краткостью. Объект исследования составляет 801 термин, более 90% которых произведено от глаголов. По своему деривационному значению и формальным особенностям образования флективные дериваты очень близки к суффиксальным, поэтому их классификация аналогична. Выделены следующие деривационные классы исследуемых флективных образований: а) отглагольные, обозначающие результат действия, действия, орудия действия, место, носителей глагольного признака; б) отыменные, обозначающие носителей именного признака и именной признак.

Все термины внутри названных классов распределены и исследуются по типам образования.

Наибольшая продуктивность свойственна окончанию -а (55,4% всех исследуемых дериватов), менее продуктивны окончания -is (-ys), -as, -ė. Отглагольные дериваты чаще всего производятся от префиксальных глаголов, а отыменные — от качественных имен прилагательных.

По основным своим деривационным особенностям флективное образование терминов не отличается от соответствующего способа словообразования в современном литовском литературном языке. Флективный способ в терминообразовании может быть использован шире.

13*