Skupina, podskupina | Šatové | Kostýmové | * | počet |% | počet |% | počet

2) literární hrdinové | — | — | 1 | 14,29 | 2

3) mytologická jména | 1 | 5,00 | 2 | 28,57 | 5

4) různé | 1 | 5,00 | 3 | 42,85 | 5

Celkem | 20 | 100,00 | 7 | 100,00 | 37

VII. Pojmy z oblasti duchovní činnosti a tvorby člověka:

1) hudba | — | — | 1 | 50,00 | 2

2) umění | — | — | — | — | 1

3) sport | — | — | — | — | 1

4) duchovní stavy, myšlenky a pocity lidí | — | — | — | — | 1

5) různé | — | — | 1 | 50,00 | —

Celkem | — | — | 2 | 100,00 | 5

A. Montvilienė

Publikace o francouzské lékařské terminologii

Širkienė V. Prancūzų kalbos medicininė terminija. – V., 1977, 88 p. [Lietuvos TSR aukštojo ir specialiojo vidurinio mokslo ministerija. Kauno medicinos institutas].

Učitelé cizích jazyků Kaunaského lékařského institutu připravili a vydali řadu učebních slovníčků lékařských termínů určených studentům tohoto institutu. Taková činnost učitelů je zcela žádoucí a zasluhuje podporu. Učební terminologické slovníky a slovníčky jsou nejen důležitou pomocnou literaturou pro studenty – mohou také pomáhat při uspořádávání, sjednocování a zavádění normativních správných termínů do užívání, odstraňovat nedostatky terminologie a objasňovat její mezery. Správně připravený učební slovníček termínů, sladěný s odborníky příslušného oboru (v tomto případě lékařství) i jazykovědci-terminology, tedy může účinně napomoci zdokonalování terminologie daného oboru. To platí zvláště o terminologii těch vědních oborů (včetně lékařství), pro něž neexistují rozsáhlé litevské výkladové slovníky ani normativní terminologické slovníky překládající z příslušných jazyků.

240

Tabulka 4 (pokračování)

Kabátové | Šaty | Nábytek | Celkem% | počet |% | počet |% | počet |% 5,41 | 6 | 50,00 | — | — | 9 | 11,84 13,51 | 1 | 8,33 | — | — | 9 | 11,84 13,51 | 2 | 16,67 | — | — | 11 | 14,48 100,00 | 12 | 100,00 | — | — | 76 | 100,00 40,00 | — | — | 1 | 25,00 | 4 | 36,36 20,00 | — | — | 1 | 25,00 | 2 | 18,18 20,00 | — | — | — | — | 1 | 9,09 20,00 | — | — | 2 | 50,00 | 3 | 27,28 — | — | — | — | — | 1 | 9,09 100,00 | — | — | 4 | 100,00 | 11 | 100,00

Bohužel se učební terminologické slovníky obvykle nerecenzují ani před vydáním, ani po něm. Proto dosud nebyla širší pozornost věnována hodnotě a významu těchto publikací pro uspořádávání terminologie příslušného oboru a pro výuku. Kniha V. Širkienė „Lékařská terminologie francouzského jazyka“ je určena studentům vyšších ročníků. Publikace se skládá ze tří částí. V první kapitole „Tvoření slov ve francouzštině“ (s. 5–30) jsou uvedeny nejdůležitější způsoby a typy tvoření francouzských slov (především lékařských termínů). Čtenář zde najde řadu předpon a přípon užívaných ve francouzštině, jsou představeny typičtější typy tvoření složených slov a je uveden seznam prvků mezinárodních termínů používaných v lékařské terminologii spolu s příklady slov, která je obsahují. Druhá kapitola nazvaná „Dodatky“ obsahuje několik francouzských frazeologismů a příkladů receptů a anotací. Užitečné jsou také seznamy zkratek používaných v receptech a zkratek vyskytujících se v lékařské literatuře. Třetí, nejrozsáhlejší část knížky tvoří „Francouzsko-litevský lékařský slovníček“. Autorka v předmluvě píše, že tento slovníček navazuje na „Dictionnaire franco–li-

241

tuanien de médecine“ vydaný v roce 1966 a že obsahuje slova, která „se často vyskytují při četbě původních lékařských časopisů: „La nouvelle presse médicale“, „Science et vie“ aj.“. Strukturu publikace autorka dobře promyslela.

Student medicíny a konečně i lékař, který čte francouzskou lékařskou literaturu, bude tuto publikaci rád používat v naději, že v ní najde potřebné informace. Jistě jich najde poměrně dost, třebaže je zřejmé, že v poměrně útlé knížce je jejich množství značně omezené. Proto je mimořádně důležité pečlivě vybírat informace, které mají být do takových publikací zařazeny. Důležité je také správně vymezit jejich vztah k všeobecným překladovým (francouzsko-litevským) slovníkům.

Učební terminologický slovník (zvláště slovníček) by měl doplňovat všeobecný slovník a především uvádět odbornou slovní zásobu, která se do všeobecných slovníků vůbec nezařazuje, nebo se do nich zařazuje jen velmi omezeně. Hodnota takových učebních publikací koneckonců přímo závisí na přesnosti zařazeného materiálu, promyšlenosti a důslednosti jeho lexikografického zpracování. Samozřejmě nelze přehlížet ani správnost jazyka. Každá učební pomůcka má pomáhat rozvíjet dovednosti správného vyjadřování (i v mateřském jazyce). Zaručit vysokou jazykovou úroveň připravovaných publikací je tedy povinností každého autora.

Obor terminologie, stejně jako obor, k němuž náleží zkoumaná nebo předkládaná slovní zásoba, se má v litevštině vyjadřovat nikoli přídavným jménem, nýbrž genitivem podstatného jména. Proto je samotný název publikace nevhodný – nejlépe by se hodilo „Francouzská lékařská terminologie“. Opravit je třeba také spojení užitá v „Předmluvě“ publikace: medicininei (= medicinos) žodžiai, medicininės (= medicinos) santrumpos, medicininė (= medicinos) literatūra. Opravit je třeba i název třetí kapitoly „Francouzsko-litevský lékařský (= medicinos) žodynėlis“ a spojení užité na s. 12 anatominiai (= anatomijos) terminai. Různé jazykové nedostatky lze snadno najít i ve výkladech významů termínů. Například se často užívá podstatné jméno nebuvimas, kde by bylo vhodnější neturėjimas, srov. abrachie f – rankų nebuvimas¹, assite f – apetito nebuvimas 50 aj.

V jazykovědě se rozlišují termíny santrumpa a sutrumpinimas. V receptech se nejčastěji užívají zkrácené podoby. Publikace uvádí také několik francouzských zkrácených podob užívaných v receptech, autorka je však bezdůvodně označuje jako zkratky (s. 36). V knížce se užívá i více neobratných nebo v litevské jazykovědě zcela neobvyklých termínů. Například takové slovotvorné části termínů jako auto-, -graphe „-grafas“, -logue „-logas“, macro- „mak-ro-“, micro- „mikro-“, pneumo- aj. se v terminologické literatuře nazývají mezinárodními termínovými prvky. Autorčino jejich označování jako „spojovacích forem složených slov latinského a řeckého původu“ (s. 3), „spojovacích forem složených mezinárodních lékařských slov“ (s. 20) či „slovotvorných částí složených mezinárodních lékařských slov“ (s. 20) je zcela nepřesné, neodpovídá obvyklému užívání příslušných slov či termínů (např. forma) v jazykovědné literatuře, a proto je nepřijatelné. K současným terminologickým novinkám (mimochodem zcela zbytečným) patří také označování tvoření složenin neboli tvoření složených slov (termínů) jako spojování slov (s. 5, 19).

¹Čísla uvedená vedle příkladů označují stránky recenzované publikace, na nichž jsou tyto příklady zařazeny.

242

Mnohé lze vytknout výkladu slovotvorby. V publikaci se, zdá se, ne zcela přihlíží k synchronní slovotvorbě samotné francouzštiny, a proto jsou vyčleněny takové afixy, které synchronně nemohou existovat, neboť příslušná slova se slovotvorně nerozkládají, a nelze je tedy považovat za odvozeniny. To platí o předponách uvedených v knížce: abs- (abstinence f 6), ac- (accablement m, accident m, accouchement m 6), ana- (anabiose f, anatomie f 7), ante- (antecedent, antenatal 7), apo- (apocrine, apophyse f 7), cata- (catabolisme m, catamnèse f 7), di- (diplégie f, dipode 8), méta- (métabolisme m, métaplasie f, métastase f 9), péri- (péricarde m, périoste m 10), sym-, syn- (symbiose f, synchrone, syndrome m 11) aj. Uvedené afixy se v literatuře o slovotvorbě francouzštiny obvykle nevyčleňují, protože slova, která je obsahují, jsou nerozložitelnými přejímkami. Ani autorka sama zřejmě v jednotlivých případech nemá jasnou představu o tom, jak slovotvorně interpretovat některé termíny; například termín anatomie f je na jednom místě považován za odvozeninu neexistující předpony ana- (s. 7), jinde je řazen mezi odvozeniny s příponou -ie (s. 13). O něco přesněji jsou v publikaci vyčleněny francouzské přípony, i zde se však vyskytují zjevné chyby: například invistigateur m má příponu -ateur, nikoli -eur (s. 11), allaitement m, amaigrissement m, développement m je třeba řadit k příponě -ement, nikoli -ment (s. 14), auscultation f, dégénération f (=dégénération), excoriation f, inhalation f jsou utvořena příponou -ation, nikoli -ion (s. 14). Odvozeniny s příponou -ure denture f, fracture f, jointure f, ligature f, teinture f nelze považovat za abstrakta sloves. Z výrazů přiřazených této příponě na s. 15 je tedy skutečnou odvozeninou od slovesa pouze brûlure f (=brûlure). Odvozenina denture f je kolektivní název. Slova fracture f, jointure f, ligature f jsou považována za výpůjčky z latiny; zde se vyčleňuje knižní přípona (-a)ture². Slovesa certifier, justifier, vivifier nemají neexistující příponu -fier (s. 18), nýbrž -ifier.

Nepřesné chápání slovotvorných vztahů francouzských slov v některých případech dokládají také případy, kdy je nesprávně určen způsob tvoření jednotlivých slov. Například comparaison f, coopération f jsou v knížce zřejmě považována za odvozeniny předpony com-, co- (s. 7), jsou to však zjevná slovesná abstrakta utvořená příponami -aison a -ation. Ke stejnému slovotvornému typu s -ation patří také réanimation f, které knížka považuje za odvozeninu předpony ré- (s. 10), a termín transplantation f, uvedený jako odvozenina předpony trans- (s. 11). Takových nesprávných slovotvorných interpretací je ještě více.

Mezi příklady přípon přídavných jmen jsou zařazena i podstatná jména, např.: absorbants m pl „savé, absorbující látky“ 15, antibiotiques m pl „antibiotika“ 17, diabétique m „člověk trpící cukrovkou“ 15, cardiaque m „člověk trpící srdeční chorobou“ 17 (mimochodem není jasné, proč je poslední příklad považován za odvozeninu s příponou -ique). Mezi příklady složených přídavných jmen jsou rovněž zařazena podstatná jména – oba příklady, které mají ilustrovat typ s prvním adjektivním a druhým substantivním komponentem (clavie-voie „otvor, mezera“, rouge-gorge „stehlík“ 20).

² Штейнберг Н. М. Аффиксальное словообразование во французском языке. — Л., 1976, с. 62, 64.

243

Termíny obsahující mezinárodní termínové komponenty považuje autorka publikace za složená slova, mezi uvedenými příklady se však vyskytují i odvozeniny s příponami, např.: cardiaque „srdeční“, cardiaque m „kardiak“ 21, entérite f „zánět tenkého střeva“ 22. Velmi sporný je způsob výkladu významu těchto komponentů – části slov, které v publikaci existují jako morfémy, se překládají do češtiny jako slova, např.: -algie „bolest“ 20, anthropo- „člověk“ 20, auto- „sám“ 22, bio- „život“ 21, -fuge „vlastnost“ 22, -gene „původ“ 22 atd.

Pozornost upoutává také skutečnost, že určitá (v některých případech poměrně značná) část příkladů uvedených v kapitole práce nejsou lékařské termíny, např.: condisciple m „žák“ 7, illettré „negramotný, neznalý písma“ 6, contradiction f „rozpor“ 8, Géorgien m „Gruzínec“ 11, Italien m „Ital“ 11, Lituanien m „Litevec“ 11, courtoisie f „zdvořilost“ 13, colossal „obrovský“ 15, développement m „vývoj“ 14, blanchâtre „bělavý“ 16, grisâtre „šedavý“ 16, annuel „každoroční“ 16, pensif „zamyšlený“ 17, barbu „vousatý“ 17, poilu „chlupatý, huňatý“ 17, balayer „zametat“ 17, caractériser „charakterizovat, popsat“ 18, douzaine „tucet“ 18, vingtaine „asi dvacet, dvacet let“ 18, millénaire „tisíciletý, tisíc let“ 18, triple „trojitý“ 18, batterave „řepa“ 19, timbre-poste „poštovní známka“ 19, portemanteau „věšák“ 19, après-midi „odpoledne“ 20, hexagone „šestiúhelník“ 23, insectivore „hmyzožravec“ 30 aj. Ve zvláštní učební pomůcce by zřejmě bylo užitečnější uvést pestřejší příklady tvoření termínů. Velké množství neterminologické slovní zásoby může člověka, který v takové knížce hledá odpověď na nejasné otázky, i mást – vždyť nelze uvést všechna potřebná slova. Mimochodem totéž lze vytknout i slovníčku, který tvoří větší část publikace. I zde je zahrnuto poměrně mnoho obecných vědeckých termínů, a dokonce i běžných slov, jež lze snadno najít ve všeobecných překladových slovnících a bez nichž se student či atestovaný lékař neobejde ani s recenzovanou publikací. Např.: amplifier „rozšiřovat, zvětšovat“ 49, anfractueux „křivolaký, nerovný, křivý“ 49, assurance f „ujištění, záruka; pojištění“ 50, attrait m „přitažlivost“ 51, bab(e)urre m „podmáslí“ 51, bénéficier „mít prospěch“ 51, by-pass m „objížďka; obchvat“ 52, bref „krátký“ 52, chaux f „vápno“ 53, chute f „pád“ 53, compte-rendu m „zpráva, protokol“ 54, craquement m „praskání, chrastění“ 55, crépitations f „1. praskání, vrzání; 2. chrčení“ 55, déclenchement m „začátek, vznik“ 56, dôme m „kopule, klenba“ 58, embarras m „potíž, překážka“ 59, envisager „předpokládat“ 60, équin „koňský“ 60, estival „letní“ 61, état m „stav“ 61, ethnie f „národ“ 61, jouissance f „užívání si požitků, radovánky“ 68, laps m de temps „krátký časový úsek“ 69, mesure f „1. měření; 2. míra; velikost; 3. prostředek“ 71, monstre m „netvor“ 72, moyen m „prostředek“ 72, moustique m „komár“ 72, néfaste „nešťastný“ 73, obsédant „vtíravý“ 74, plan „rovný, plochý“ 77, plat „plochý, rovný“ 77, quadragénaire „čtyřicetiletý“ 79, qualité f „kvalita“ 79, quantité f „množství“ 79, récent „nedávný, poslední, nový“ 79, souche f „kmen“ 82, taux m „1. procenta; 2. poměr; 3. koeficient; 4. tempo“ 83, volupté f „smyslnost“ 85, zéro m „nula“ 86 atd.

244

Uživatelé mnoha takových slov pravděpodobně ani nenapadne hledat je v tomto slovníčku.

Vzhledem k tomu, že slovníček je velmi malý – vysvětluje se v něm jen necelých 1100 francouzských slov –, zdá se, že nejlepší by bylo uvést v něm pouze speciální lékařské termíny a věnovat největší pozornost těm, které nejsou obsaženy v obecných překladových francouzsko-litevských slovnících. Takový výběr terminologie (termínů uváděných ve slovníku) by byl pro uživatele velmi praktický a užitečný – jasně by věděl, co a kde hledat. Nesporně neterminologická lexika a obecné vědecké termíny zařazené do terminologie slovníčku malého rozsahu snižují jeho informativnost z hlediska terminologie příslušného oboru, a tím i jeho hodnotu. Z toho plyne, že terminologie odborných slovníků, včetně učebních, musí být sestavována velmi pečlivým výběrem dostupné lexiky.

Stejný princip sestavování slovníků tohoto typu se porušuje i tehdy, když se neprovádí výběr litevských ekvivalentů slov z jiného jazyka (v tomto případě z francouzštiny). Jak známo, slova jsou většinou mnohoznačná. V odborném terminologickém slovníku není vhodné uvádět všechny významy slova zařazeného do terminologie. Zde mají být uvedeny pouze terminologické významy příslušného oboru, jinými slovy, k termínu v jednom jazyce je třeba uvést ekvivalent v druhém jazyce. Samozřejmě to neznamená, že například každý francouzský lékařský termín musí mít pouze jeden litevský ekvivalent. Vzhledem k rozdílným podmínkám, za nichž vznikaly terminologické systémy, k odlišnému rozsahu významů slov a také k vnitřním zvláštnostem lexiky a nominace jednotlivých jazyků bývá v nejednom případě ekvivalentů více, významy překládaných termínů je třeba rozčlenit apod. Na druhou stranu je nevyhnutelné brát v úvahu rozšířená synonyma či dublety, které se v různých jazycích také často zcela neshodují a ani shodovat nemohou. Uváděné ekvivalenty však musí náležet do téže terminologie či jejího oboru; ostatní významy, především neterminologické, je třeba ponechat stranou. Ve slovníčku „Francouzská lékařská terminologie“ V. Širkienė se v tomto ohledu sice příliš nepřehání, přesto se však občas uvádějí i významy slov (nikoli již termínů), které do lékařské terminologie nepatří, např.: attitude f „1. poloha těla; 2. držení těla; chování; 3. postoj“ 50, concevoir „1. počít, otěhotnět (=nesčiai); 2. chápat, rozumět“ 54, débordement m „přelití, povodeň“ 56, délai m „1. zpoždění; zmaření; zadržení; 2. čas, lhůta“ 57, dénuement m „1. nedostatek; 2. chudoba“ 57, dépôt m „1. sklad; 2. usazenina“ 57, écaille f „1. šupiny; 2. blána“ 58, nébuleux „1. zatažený, zamračený; 2. zasmušilý, smutný“ 73, terrain m „1. krajina; 2. půda; 3. (organismu) konstituce“ 83, tournesol m „1. slunečnice; 2. lakmusový papírek“ 84, tranche f „plátek; destička; hrana“ 84 a další.

Za nemalý nedostatek recenzované učební publikace je třeba považovat to, že se poměrně často uvádějí nikoli české ekvivalenty francouzských termínů, nýbrž určitá vysvětlení. Děje se tak nejen v případech, kdy litevský termín neexistuje (v takových případech by jazykový učitel neměl termíny vytvářet bez pomoci odborných lékařů. Autorka by měla získat návrhy schválené nejznámějšími odborníky v příslušném oboru a terminologickou komisí), ale také tehdy, kdy existují ustálené a obecně užívané termíny. Autorku publikace je třeba kritizovat za to, že se zřejmě neradila s od-

245

borníky a konečně také za to, že v zásadách sestavování slovníku nevysvětlila (a mimochodem, tyto zásady vůbec nezařadila), jak a v kterých případech se význam vysvětluje a jak se to ve slovníku uvádí, aby nedocházelo k záměně se skutečnými ekvivalenty. Autorka samozřejmě neměla sama vytvářet ani tvořit nové termíny nebo zavádět výpůjčky, a to ani v případě, že by v litevské lékařské terminologii nebyly pojmenovány pojmy označované takovými francouzskými termíny jako abréaction f „vynoření zapomenuté emoce do vědomí“ 47, aéropéritoine m „nahromadění vzduchu či plynů v břišní dutině“ 48, atélectase, atélectasie f „nedostatek vzduchu v plicních sklípcích“ 50, catamnèse f „informace o pacientovi po jeho propuštění z nemocnice“ 53, dipsomanie f „chorobná touha po alkoholu, periodické opíjení“ 58, électrocution f „poranění organismu elektrickým proudem, smrt způsobená elektrickým proudem“ 59, gâtisme m „neudržení moči nebo stolice“ 63, hypoxémie, hypoxie f „nedostatečné množství kyslíku v tkáních“ 66, kopiopie f „rychlá únava očních svalů při pohledu na blízké předměty“ 68, linkage m „spojení dvou či více genů na témže chromozomu“ 69, monopagie f „bolest hlavy pouze na jednom místě“ 72, oestromanie f „chorobná sexuální touha žen či mužů“ 74, péripwème m „vznik abscesu kolem orgánu“ 76, réinversion f „navrácení orgánu do normální polohy“ 80 a další. Konzultace se známými odborníky na medicínu je však nezbytná i v takových případech – přinejmenším pomohou přesně zjistit, zda se pro daný účel neužívá nějaký termín³.

Zcela neomluvitelné je uchylovat se k opisným definicím termínů i tehdy, když existují užívané (někdy dokonce velmi rozšířené) termíny. Např.: déontologie f — lékařská etika, věda o právech a povinnostech lékaře 57 (=deontologie), écologie f — věda o vztazích organismu k prostředí 59 (=ekologie), électrophorèse f — pohyb elektricky nabitých koloidních částic vyvolaný elektrickým proudem; vnikání léků do organismu působením elektrického proudu 59 (=elektroforéza), gériatrie f — věda o nemocech stáří 63 (=geriatrie), orgasme m — nejvyšší stupeň pocitu vášně 75 (=orgasmus), zoonoses f pl — infekční nemoci zvířat přenosné na člověka 86 (=zoonózy). Mnoho takových příkladů se najde také v oddílu o tvoření slov, např.: amylase f — enzym štěpící škrob 12 (=amyláza), asystolie f — porucha funkce pravé srdeční komory 13 (=asystolie), carboxylase f — enzym odštěpující kyselinu uhličitou od ketokyselin 12 (=karboxyláza), cardiogramme m — grafické znázornění pohybů srdce 21 (=kardiogram), cytologie f — věda o buňkách 22 (=cytologie), diabétique m — člověk trpící cukrovkou 17 (=diabetik), gastroscope m — přístroj k vyšetření žaludku 28 (=gastroskop), gynécologue m — odborník na ženské nemoci 23, lékař ženských nemocí 24 (=gynekolog), hémoglobine f — barvivo krve 23 (=hemoglobin), otoscope m — přístroj k vyšetření uší 28 (=otoskop), pédiatrie f — věda o dětských nemocech 27 (=pediatrie), pharmacopée f — oficiální příručka farmaceutů 27 (=farmakopea), stomatologie f — věda o onemocněních orgánů dutiny ústní 29 (=stomatologie) a další. Takové ignorování známých a široce užívaných termínů (část z nich se běžně užívá dokonce i v každodenním jazyce), jejich

³ Mimochodem, ve „Slovníčku lékařských termínů“ V. Astrauska, S. Bizulevičiuse, S. Pavilonise a kol. (V., 1980) jsou téměř ve všech zde zmíněných případech uvedeny mezinárodní termíny. Z toho plyne, že odborníkům nejsou neznámé ani tyto pojmy, ani jejich názvy.

246

Nahrazování vysvětleními méně zkušeného čtenáře (například studenta) nepochybně mate — lze si pomyslet, že tyto mezinárodní termíny se z nějakého důvodu v litevské lékařské terminologii nepoužívají (mimochodem, téměř všechny tyto termíny jsou uvedeny ve „Slovníku cizích slov“ určeném veřejnosti (V., 1969) a používají se v populárně-vědecké literatuře i periodickém tisku). Taková praxe uvádění probíraných termínů ve slovníčku tedy škodí zavádění a výuce normativních termínů.

Protože uvádění termínů a vysvětlení jejich významu není v publikaci lexikograficky rozlišeno, nebude studentovi jasné, zda jsou připojená vysvětlení nějakými rozšířenými synonymy termínů, či nikoli (ostatně není jasné, jak tomu rozumí sama autorka). V publikaci se čárkou odděluje mnoho věcí, což působí značné nejasnosti. Např.: aéropathie f — nemoc způsobená změnami atmosférického tlaku, kesonová nemoc 48, cafard m — skleslá nálada, deprese 52, caquesangue f — krvavý průjem, úplavice 53, cinération f — spálení mrtvoly, kremace 53, clearance f — koeficient filtrace ledvin, clearance 54, sepsis f — závažné infekční onemocnění, otrava krve 81, cardiologue m — kardiolog, lékař pro srdeční choroby 24, éthologie f — etologie, věda o charakteru 61, incrétologie f — endokrinologie, věda o žlázách s vnitřní sekrecí 67, intercadense f — extrasystola, porucha srdečního rytmu 67, mogiphonie f — křeč hlasivek, potíže s mluvením 71, sudamina m pl — potničky, vyrážka s bělavými puchýřky 82 atd. Pokud se mělo za to, že uživatel publikace těmto termínům nebude rozumět a že je třeba je vysvětlit, proč se to dělá tak nedůsledně (v některých případech je nejprve uveden termín, v jiných vysvětlení) a proč jsou tato vysvětlení (pokud je od termínů odlišuje sama autorka) uváděna stejně jako termíny? To je velký nedostatek při sestavování této publikace.

Publikace obsahuje hrstku frazeologismů. Autorka se spokojí s vysvětlením jejich významu a vůbec nehledá litevské ekvivalenty. To samozřejmě pomáhá studentovi porozumět frazeologismům v cizím jazyce, ale nepomáhá mu naučit se je překládat do litevštiny. V tomto případě tedy publikace plní jen polovinu úkolu (to se samozřejmě týká pouze skutečných frazeologismů; ne všechny uvedené příklady v publikaci jsou frazeologismy a překlad těch ostatních, to je jasné, nepředstavuje žádné další obtíže).

V učební pomůcce, kterou připravila V. Širkienė, jsou tedy v lexikografickém zpracování mezery a nedostatky. K nim je třeba dodat i to, že litevské ekvivalenty nejsou opatřeny přízvukem. Vzhledem k nepříliš dobré úrovni přízvukování mezi lékaři je vydávání slovníčků bez vyznačených přízvuků naprosto neomluvitelné. Ačkoli je recenzovaná publikace určena k výuce cizího jazyka, v širším smyslu jde o učební pomůcku pro studium jazyků. Publikace tohoto typu mají pomáhat osvojit si nejen správný cizí jazyk, ale i vzorný mateřský jazyk.

Na závěr je třeba dodat, že učební pomůcky tohoto druhu jsou velmi potřebné a je opravdu dobře, že se jejich přípravy ujímají vysokoškolští učitelé.

St. Keinys

247