MOKSLO KALBOS KULTŪROS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV(1985)

II

KAZIMIERAS GAIVENIS

NÁZVY RODŮ A DRUHŮ ROSTLIN LITVY

1. Úvodní poznámky

1.1. V roce 1980 bylo dokončeno vydávání souhrnného šestidílného díla „Flóra Litevské SSR“. Jsou v něm popsány všechny rostliny 129 čeledí, které rostou nebo mohou růst v Litvě, ale dosud nebyly zaznamenány. Předmětem tohoto článku jsou litevské názvy 724 rostlinných rodů a 2153 druhů uvedené v tomto díle. Jde o víceméně normalizovanou terminologii, o níž se v letech 1966–1972 jednalo v Komisi pro botanický slovník vedené profesorem J. Dagiem. Článek pojednává pouze o základních termínech rostlinné systematiky a nevěnuje se synonymům, která jsou uvedena samostatně v popisech některých druhů rostlin.

Ve „Floře Litevské SSR“ jsou rostliny klasifikovány podle fylogenetického klasifikačního systému A. Englera a v souladu s požadavky nomenklatorických kodexů. Každý druh rostliny popsaný v tomto díle má latinský, litevský a ruský název. Protože se některé rostlinné rody nazývají litevsky 2–3 termíny, je ve „Floře Litevské SSR“ názvů rodů o několik desítek více než samotných rodů. Všechny názvy rodů jsou jednoslovné, s jedinou výjimkou frazeologického termínu — leknín (Nymphaea) III 344¹. Názvy druhů jsou téměř všechny dvouslovné, s výjimkou několika jednoslovných, velmi známých lidových názvů, např.: osika (Populus tremula) III 22, jíva (Salix caprea L.) III 48, angrešt (Ribes uva-crispa) IV 49, bob (Vicia faba L.) IV 499, vlochyně (Vaccinium uliginosum) V 119, máta peprná (Mentha × piperita) V 299 aj. Ve velmi vzácných případech má některý druh rostliny dva české názvy, např.: čočka jedlá, čočka obecná (Lens culinaris) IV 502, pastinák obecný (setý) (Pastinaca sativa) V 89 apod. Nejnižšími systematickými jednotkami popisovanými ve „Floře Litevské SSR“ jsou formy, variety² a hybridy — a některé mezilehlé jednotky (např. pod-

¹Římská číslice u termínu označuje svazek „Flóry Litevské SSR“, arabská číslice stránku.

² Ve „Floře Litevské SSR“ jsou některé variety pojmenovány jednoslovnými i dvouslovnými termíny (např.: Brassica oleracea L. var. acephala DC.— zelí listové, Brassica napus var. oleifera DC.— řepka, brukev olejná apod.), takové názvy jsou však pro systematickou terminologii nepřijatelné a odporují usnesení Komise pro botanický slovník.

165

(rody, podrody) zpravidla nemají litevská pojmenování, a proto se o nich v tomto článku nezmiňuje.

1.2. Litevská pojmenování druhů a rodů rostlin jsou v tomto článku zkoumána synchronně, především z hlediska terminologie a tvoření slov. Etymologii a slovotvorbě latinských termínů je věnována pozornost pouze v té míře, v níž někdy pomáhají objasnit tvorbu litevských ekvivalentů. Cílem tohoto článku je poukázat na současný stav litevské terminologie názvů rodů a druhů rostlin a přispět k jejímu dalšímu zdokonalování.

2. Názvy rodů

2.1. V díle „Flóra Litevské SSR“ jsou názvy rodů rostlin uváděny v nominativu jednotného čísla. Termíny této skupiny mohou být dvojí: vlastní a intralingvální výpůjčky (z jiných jazyků nebo z našich nářečí a spisovného jazyka) a odvozeniny (složená slova, slova odvozená příponami, předponami a koncovkami). První lze také nazývat primárními termíny, druhé sekundárními.

Mezinárodních termínů užívaných jako názvy rostlinných rodů je poměrně málo — asi 16,7%. Většina z nich byla převzata z latinské nomenklatury a morfonologicky jen nepatrně přizpůsobena litevštině, např.: cūga (Tsuga) I 110, taksodis (Taxodium) I 166, tuja (Thuja) I 169, rupija (Ruppia) II 79, kaldezija (Caldesia) II 99, elodėja (Elodea) II 110, zizania (Zizania) II 138, kelerija (Koeleria) II 212, bekmanija (Beckmannia) II 272, tulpė (Tulipa) II 532, scylė (Scilla) II 534, jacintas (Hyacinthus) II 536, leukoja (Leucojum) II 550, karija (Carya) III 88, kočija (Kochia) III 247, portulaka (Portulaca) III 267, erantis (Eranthis) III 371, adonis (Adonis) III 442, šizandra (Schizandra) III 458, lobuliarija (Lobularia) III 542, rapistras (Rapistrum) III 561, konringija (Conringia) III 567, hamamelis (Hamamelis) IV 20, tilėja (Tillaea) IV 22, bergenija (Bergenia) IV 37, egzochorda (Exochorda) IV 63, sorbarija (Sorbaria) IV 65, neilija (Neillia) IV 69, stefanandra (Stephanandra) IV 69, arunkas (Aruncus) IV 92, valdšteinija (Waldsteinia) IV 156, prinsepija (Prinsepia) IV 325, gledičija (Gleditsia) IV 333, klad्रastis (Cladrastis) IV 337, termopsis (Thermopsis) IV 339, amorfa (Amorpha) IV 357, visterija (Wisteria) IV 360, sferofiza (Sphaerophysa) IV 365, ptelija (Ptelea) IV 593, ailantas (Ailanthus) IV 594, šeferdija (Shepherdia) IV 687, aktinidija (Actinidia) IV 692, klarkija (Clarkia) IV 771, godecija (Godetia) IV 773, astrancija (Astrantia) V 33, erika (Erika) V 128, forzitija (Forsythia) V 159, facelija (Phacelia) V 237, melisa (Melissa) V 314, monarda (Monarda) V 366, nikandra (Nicandra) V 382, skopolija (Scopolia) V 386, petunija (Petunia) V 401, nemezija (Nemesia) V 423, katalpa (Catalpa) V 490, veigelė (Weigela) V 519, koniza (Conyza) VI 46, rudbekija (Rudbeckia) VI 69, galinsoga (Galinsoga) VI 80 atd. Jde převážně o názvy rodů introdukovaných okrasných rostlin.

166

Některé z těchto rostlin se v Litvě rozšířily ve větší míře až v posledních desetiletích.

Mezi litevskými názvy rodů je mnoho slovotvorně nerozložitelných, starých domácích (baltských, a dokonce indoevropských) i přejatých názvů, např.: lęšis (Lens) IV 501, vikis (Vicia) IV 470, žirnis (Pisum) IV 528, dobilas (Trifolium) IV 438, klevas (Acer) IV 606, liepa (Tilia) IV 653, agurkas (Cucumis) IV 740, builis (Anthriscus) V 42, kmynas (Carum) V 55, krapas (Anethum) V 72, barštis (Heracleum) V 90, aguona (Papaver) III 464, krienas (Armoracia) III 505, kopūstas (Brassica) III 550, ridikas (Raphanus) III 564, agrastas (Ribes) IV 43, avietė (Rubus) IV 100, kriaušė (Pyrus) IV 229, obelis (Malus) IV 232, erškėtis (Rosa) IV 117, slyva (Prunus) IV 295, morka (Daucus) V 96, viržis (Calluna) V 129, uos(is) (Fraxinus) V 153, brantas (Cuscuta) V 228, dasis (Satureja) V 315, notra (Stachys) V 335 atd.

Celkově je primárních názvů rodů podstatně méně (asi 31%) než názvů vytvořených různými slovotvornými způsoby.

2.2. Hranice mezi primárními a sekundárními názvy rodů rostlin není zcela jasná. Zkoumání slovotvorby názvů rodů komplikují zejména následující skutečnosti: 1) názvy některých rostlinných rodů byly přeneseny ze synonymie názvů jiných rostlin, takže základní slovo takových útvarů může někdy odrážet rozlišovací znaky jiné rostliny. Například termín gaivenis (Bupleurum) V 50 je odvozen příponou -enis od slovesa gaivinti (srov. také poznámku 4 tohoto článku), avšak protože se dříve slovem gaivenis neoznačovala rostlina rodu Bupleurum, nýbrž rodu Spinacia (špenátu), sloveso gaivinti již nemůže objasnit motivaci názvů rostlin rodu Bupleurum; 2) některé názvy rodů rostlin jsou zjevné odvozeniny, do terminologie rostlinné systematiky však vstoupily již jako výpůjčky z lidového jazyka; jinými slovy, v terminologii již nejsou odvozeninami, např.: ašarėlės (Briza) II 218, auskarėliai (Dicentra) III 470, klumpaitė (Cypripedium) II 570, kurpelė (Aconitum) III 384, katilėlis (Campanula) VI 12, saulutė (Bellis) VI 36, smaugikas (Celastrus) IV 636, lipikas (Galium) V 190, miegėlė (Succisa) V 536, snaudalė (Leontodon) VI 198 atd.; 3) slovotvorba názvů některých rostlinných rodů je nejasná: vykazují formální slovotvorné znaky, avšak již nelze najít slova, od nichž by byla odvozena (anebo taková slova sice existují, ale motivace odvozeniny je zcela nesrozumitelná), např.: prožiklė (Neslia) III 584, plauretis (Gymnadenia) II 605, slepišerė (Isoëtes) I 80, bereinis (Chamaedaphne) V 115, kimbara (Cruciata) V 212, šalpusnis (Tussilago) VI 128, švitriėšis (Ficaria) III 406, liaudiga (Chaiturus) V 333 atd. Posledně uvedené termíny jsou většinou osobitými novotvary J. Pabrėži, L. Ivinského a P. Matulionise.

2.3. Složené názvy rodů jsou co do četnosti (asi 33% všech odvozenin) zastoupeny méně než jen názvy odvozenými příponami. Mezi nimi převažují staré lidové názvy, novotvarů je málo. Názvy rodů tohoto typu nejprve-

167

… rozlišovat podle toho, které slovní druhy tvoří složky složeného termínu.

2.3.1. U velké části složených termínů utvořených ze dvou podstatných jmen je druhou složkou -medis nebo -žolė, např.: diemedis (Artemisia) VI 115: die(vas), pupmedis (Laburnum) IV 350: pupa, riešutmedis (Juglans) III 77: riešutas, šeivamedis (Sambucus) V 525: šeiva, šilkmedis (Morus) III 130: šilk as, vynmedis (Vitis) IV 645: vynas, žirnmedis (Caragana) IV 368: žirnis; dantažolė (Dentaria) III 515: dantis, jonažolė (Hypericum) IV 695: Jonas, kardažolė (Onopordium) VI 163: kardas, karpažolė (Euphorbia) IV 580: karpa, kraujažolė (Achillea) VI 92: kraujas, linažolė (Linaria) V 423: linai, maražolė (Tunica) III 330: maras, melžolė (Isatis) III 526: mėlis, monažolė (Glyceria) II 238: monas, narytžolė (Triglochin) II 89: naryčia „určitá nemoc vemene“, ožiažolė (Pimpinella) V 56: ožys, petražolė (Petroselinum) V 52: Petras, pienažolė (Glaux) V 139: pienas, raktažolė (Primula) V 145: raktas, sidabražolė (Potentilla) IV 159: sidabras, sukažolė (Leonurus) V 331: sukatos „souchotiny, tuberkulóza“, šunažolė (Dactylis) II 221: šuo, trindažolė (Comarum) IV 157: trindė „bažina“, trūkažolė (Cichorium) VI 179: trūkis „takové onemocnění“, zubražolė (Hierochloë) II 146: zubras „zubří býk“ a další. Některé termíny tohoto typu jsou zřejmě polokalky, neboť jejich první složky se samostatně neužívají, např.: būksmedis (Buxus) IV 639, ginkmedis (Ginkgo) I 82, kukmedis (Taxus) I 87, maumedis (Larix) I 128 a další.

Vyskytují se také jednotlivé termíny s osobitou nebo nejasnou slovotvorbou, např.: saldymedis (Glycyrrhiza) IV 384. Tvoření posledního slova K. Būga a P. Skardžius na základě slova saldyžolė vysvětlují takto: saldymedis< <saldybmedis: saldybė a medis. P. Skardžius k tomu ještě dodává, že „pokud saldybžolė není zase podle saldybę přepracováno z *saldydžolės“. Tato pochybnost je patrně oprávněná, neboť máme také slova saldymėšis, saldyledis. Kromě toho máme vedle přídavného jména saldžiarūgštis i jeho variantu saldyrūgštis. Všechny tyto příklady ukazují, že tvoření slova saldymedis lze vysvětlit i poněkud jinak, totiž: saldym(as) + medis.

Užívá se poměrně mnoho složených názvů rostlinných rodů typu „podstatné jméno + podstatné jméno“, jejichž druhou složkou je název nějaké rostliny, např.: avinžirnis (Cicer) IV 469: avinas a žirnis, blužniapap artis (Athyrium) I 47: blužnis a papartis, bobramunis (Anthemis) VI 84: boba a ramunė, jonpapartis (Struthiopteris) I 30: Jonas a papartis, kalnarūtė (Asplenium) I 44: kalnas a rūta, kiškiagrikis (Luzula) II 491: kiškis a grikis, kiškiakopūstis (Oxalis) IV 539: kiškis a kopūstas, liūnm eldis (Bolboschoenus) II 320: liūnas a meldas, ožiarūtis (Galega) IV 358: ožys a rūta, ožkarožė (Epilobium) IV 755: ožka a rožė, pelėžirnis (Lathyrus) IV 504: pelė a žirnis, perkūnropė (Sempervivum) IV 23: perkūnas a ropė, smiltlendrė (Ammophila) II 180: smiltis a lendrė, šluotsmilgė (Deschampsia) II 190: šluota a smilga, šunobelė (Rhamnus) IV 642: šuo a obelis, šunramunis (Matricaria) VI 100: šuo a ramunė, šunvyšnė (Atropa)

168

V 385: šuo a vyšnia, zuiksalotė (Mycelis) VI 249: zuikis a salota a podobně. Jen ojediněle se vyskytuje složený termín pro rostlinný rod, jehož první složkou nebo oběma složkami by byly názvy rostlin, např.: rugiaveidė (Leymus) II 298: rugys a veidas „vzhled“, viksva meldis (Scirpus) II 314: viksva a meldas.

Zvláštní skupinu tvoří složené metonymické názvy rodů typu „podstatné jméno + podstatné jméno“, např.: auksašaknė (Hydrastis) III 360: auksas a šaknis, bitkrėslė (Tanacetum) VI 107: bitė a krėslas, biedgaurė (Nardus) II 274: briedis a gauras, driežlielė (Ophioglossum) I 20: driežas a liežis „jazyk“, jūrasmiltė (Honkenya) III 290: jūra a smiltis, katpėdė (Antennaria) VI 51: katė a pėda, mėnuliasėklis (Menispermum) III 450: mėnulis a sėkla, muskrėslė (Pulicaria) musė a krėslas, saulašarė (Drosera) III 592: saulė a ašara, skiautalūpis (Epipactis) II 584: skiautė a lūpa, šunlielė (Cynoglossum) V 262: šuo a liežis „jazyk“, varnakojė (Coronopus) III 573: varna a koja, varnalesė (Arctium) VI 146: varna a leša(s) „list?“, vilkakojė (Lycopus) V 303: vilkas a koja, žiognagė (Geum) IV 149: žiogas a nagas a podobně. Termíny této skupiny často nejsou původní, nýbrž jde o kalky z klasických jazyků, např.: driežlielė ← Ophioglossum, mėnuliasėklis ← Menispermum, šunlielė ← Cynoglossum a podobně.

2.3.2. Odvozeniny ze sloves a podstatných jmen jsou poměrně málo početné, např.: baltagalvė (Leucanthemum) VI 105: balta a galva, baltašaknė (Polygonatum) II 543: balta a šaknis, ilgalūpė (Corallorhiza) II 578: ilga a lūpa, juodgrūdė (Nigella) III 372: juodas a grūdas, kietagrūdis (Lithospermum) V 240: kietas a grūdas, kietavarpe (Cynosurus) II 223: kieta a varpa, plikšaknė (Gymnocladus) IV 335: plika a šaka, sauskrūmis (Sarothamnus) IV 356: sausas a krūmas, sausmedis (Lonicera) V 514: sausas a medis, šaltalankis (Hippophaë) IV 686: šaltas a lankas³ „kůra“, žila-krūmis (Elaeagnus) IV 688: žilas a krūmas a podobně. Obrácená odvozenina (z podstatného jména a přídavného jména) je pouze jedna — gegužraibė (Orchis) II 610: gegužė a raibas.

2.3.3. Odvozeniny z podstatného jména a slovesa jsou přibližně stejně rozšířené jako odvozeniny z přídavného jména a podstatného jména, např.: akišveitė (Euphrasia) V 466: akis a šveisti, blakėžudė (Cimicifuga) III 378: blakė a žudyti, gaurometis (Chamaenerion) IV 766: gaurai a mesti, kraujalakė (Sanguisorba) IV 146: kraujas a lakti, rasakila (Alchemilla) IV 192: rasa a kilti, saulėgrąža (Helianthus) VI 70: saulė a gręžti(s), siendrie kū (Thladiantha) IV 733: siena a driektis, uolaskėlė (Saxifraga) IV 38: uola a skelti, vaisgina (Ajuga) V 280: vaisius a ginti, vilkžolė (Nonnea) V 245: vilkas a želgti a podobně. Ani tyto odvozeniny často nejsou původní, nýbrž jde o kalky z jiných jazyků, např.: kraujalakė ← Sanguisorba, uolaskėlė ← Saxifraga a podobně.

Problematickou slovotvorbu mohou mít složené termíny obsahující složku -sargis nebo -sargė: kalnasargis (Selinum) V 78, krūmsargė (Cucubalus)

³ Domníváme se, že tento termín považoval za nářeční a bezdůvodně jej obnovil P. Matulionis.

169

III 325, liūnsargė (Scheuchzeria) II 91, vandensargė (Zannichellia) II 81, také vandenplūkis (Hydrocharis) II 111, vynvytis (Parthenocissus) IV 650. Domnívali bychom se, že druhé složky všech těchto složených termínů jsou slovesné.

Jiné složené útvary jsou vzácné. Například existuje ještě několik názvů rodů utvořených z číslovky a podstatného jména: dviguonė (Listera) II 580: dvi a guonia „hlava“, tridantė (Sieglingia) II 209: trys a dantis, vienadienė (Hemerocallis) II 509: viena(s) a den a podobně.

2.4. Mezi odvozeninami převažují sufixální termíny. Termíny utvořené tímto způsobem svou četností zdaleka převyšují odvozeniny koncovkové a prefixální. Například samotných odvozenin se sufixem -en- je více než koncovkových a prefixálních odvozenin dohromady. Sufix s -en- má dvě varianty: 1) -enė: dantenė (Circaea) IV 774: dantis, drėgmenė (Sium) V 61: drėgmė, dumblenė (Limosella) V 408: dumblas, griovenė (Hottonia) V 148: griojus, gumbenė (Phlomis) V 345: gumbas, kalkenė (Vaccaria) III 332: kalkės, morkvenė (Astrodaucus) V 46: morkva, raistenė (Hydrocotyle) V 29: raistas, ravenė (Leersia) II 140: ravas „příkop“, rykštenė (Solidago) VI 34: rykštė, smilgenė (Aira) II 188: smilga, sultenė (Valerianella) V 533: sultys, unksmenė (Blechnum) I 45: unksmė, vandenė (Elatine) IV 730: vanduo, žemenė (Sagina) III 289: žemė a 2) -enis: akenis (Ballota) V 334: akis, dirvenis (Ononis) IV 413: dirva, garždenis (Lotus) IV 393: garždas, kaulenis (Cotoneaster) IV 256: kaulas, kirvenis (Hedysarum) IV 407: kirvis, laiškenis (Mercurialis) IV 577: laiškas, plukenis (Najas) II 85: plukė, pūšlenis (Physocarpus) IV 66: pūslė, raženis (Coronilla) IV 404: ražas, rūtenis (Corydalis) III 472: rūta, saidrenis (Pycreus) II 304: saidras „ostřici“, saulenis (Helianthemum) IV 727: saulė, skarenis (Libanotis) V 66: skara, šiaudenis (Anthericum) II 506: šiaudas, tujenis (Thujopsis) I 168: tuja, varpenis (Botrychium) I 21: varpa, viksvenis (Blysmus) II 322: viksvą, vikšrenis (Schoenus) II 336: vikšris, žagrenis (Rhus) IV 602: žagrė atd. Všechny tyto odvozeniny se sufixem -en- jsou utvořeny od podstatných jmen. Mnohem řidší jsou odvozeniny od přídavných jmen (a) a sloves (b), např.: a) laibenis (Alyssum) III 538: laibas, kartenė (Cardamine) III 508: kartus, margenis (Coleus) V 288: margas, skraistenis (Pyrethrum) VI 111: skraistus, vairenis (Arabidopsis) III 516: vairus „krásný“, b) gaivenis (Bupleurum) V 50: gaivinti⁴, klėstenė (Scleranthus) III 295: klėsti „bujnět, dobře růst“, skendenis (Utricularia) V 498: topit se, tryškenis (Ecballium) IV 738: trykšti a další. U některých slov s tímto zakončením není tvoření dostatečně jasné, např.: artvenis (Sherardia) V 190, bandenis (Echinops) VI 177, gebenė (Hedera) V 22, pastenis (Malachium) III 279, patvenis (Swertia) V 179, praujenė (Callitriche) V 266. U některých těchto termínů už vůbec nelze najít základové slovo, u jiných je lze spojovat s několika slovy. Například slovo gebenė lze považovat

⁴ Tento termín lze spojovat také s přídavným jménem gaivus „čilý, silný; veselý, čiperný“.

170

za utvořené od podstatného jména geba „janovec“ (Genista), anebo od slovesa gebti/gebti „objímat, obklopovat; ovíjet“ a podobně.

Sufixy -ūn-, -ut- a -uol- jsou téměř stejně produktivní: každým z nich bylo utvořeno několik názvů rostlinných rodů: 1) -ūnas, -ūnė: od podstatných jmen: balandūnė (Atriplex) III 240: balanda, česnakūnė (Alliaria) III 524: česnakas, dobilūnė (Lespedeza) IV 412: dobilas, gegūnė (Dactylorhiza) VI 290: gegė, girūnė (Sanicula) V 31: giria, guaizdūnė (Zinnia) VI 79: guaizdė „Armeria“, kraštūnė (Littorella) V 512: kraštas, kregždūnė (Vincetoxicum) V 187: kregždė, lendrūnas (Calamagrostis) II 172: lendrė, nendrūnė (Scolochloa) II 237: nendrė, pūkūnė (Filago) VI 47: pūkai, rožūnė (Lavatera) IV 670: rožė, vilnūnė (Holcus) II 185: vilna, žvaigždūnė (Scabiosa) V 539: žvaigždė; od přídavných jmen: dygūnė (Torilis) V 45: dygus, puikūnas (Mimulus) V 407: puikus, skudrūnas (Pleurospermum) V 49: skudrus „dobře rostoucí, bujný“; od číslovek: šimtūnė (Centunculus) V 143: šimtas; 2) -utė, -utis: od podstatných jmen: blužnutė (Chrysosplenium) IV 41: blužnis, dalgutis (Erodium) IV 564: dalgis, ežerutė (Hydrilla) II 106: ežeras, pakalnutė (Convallaria) II 546: pakalnė, vaistutis (Arabis) III 518: vaistas, vakarutė (Hesperis) III 530: vakaras; od přídavných jmen: dryžutis (Typhoides) II 143: dryžas; od sloves: barškutis (Rhinanthus) V 478: barškėti, varputis (Agropyron) II 282: varpyti a podobně; 3) -uolė: od podstatných jmen: avižuolė (Arrhenatherum) II 204: aviža, dirvuolė (Agrimonia) IV 139: dirva, lizduolė (Neottia) II 582: lizdas, smilguolė (Apera) II 182: smilga, snieguolė (Galanthus) II 551: sniegas, viks­vuolė (Cyperus) II 302: viksva; od přídavných jmen: drėgnuolė (Berula) V 63: drėgnas, kartuolė (Aristolochia) III 150; kartus, mažuolė (Aphanes) IV 224: mažas, rusvuolė (Cypripedium) II 570: rusvas a další. Termíny s méně jasným a individuálnějším tvořením se vyskytují pouze v první skupině, např.: peletrūnas (Artemisia) VI 115, dumplūnė (Physalis) V 388. První z těchto termínů má patrně stejný kořen jako termín pelynas (Artemisia absinthum), druhý však nelze spojit se slovem dumplas „bahno“, protože jde o okrasnou rostlinu pěstovanou v zahrádkách; květy jsou bílé, zelenožluté nebo fialové.

K pojmenování rostlinných rodů se užívá jen velmi málo odvozenin s jinými sufixy. Např.:

-ainė, -ainis: buožainė (Knautia) V 535: buožė, duglainė (Pyracantha) IV 261: duglys, kaštainis (Castanea) III 113: kaštanas, margainis (Sil-bum) VI 162: margas;

-aitė: miltinaitė (Berteroa) III 536: miltinas, smilgaitė (Catabrosa) II 236: smilga;

-einis: ežeinis (Echium) V 241: ežys, šatreinis (Diplotaxis) III 547: šat-ras „prut“, žioveinis (Antirrhinum) V 428: žiovoti;

-eivė: plateivė (Coeloglossum) II 600: platus;

-eklė: džioveklė (Orobanche) V 492: džiovinti (parazitováním), gelteklė (Scorzonera) VI 191: gel­tas;

171

-ekšnis: ožekšnis (Euonymus) IV 631: koza, krušina (Frangula) IV 644: studený;

-elis: mečík (Gladiolus) II 563: meč, sítina (Isolepis) II 334: sítina;

-ėlis: psineček (Alopecurus) II 156: rozčepýřit, dobromysl (Origanum) V 305: červený;

-ena: ohnivka (Coronaria) III 319: oheň (Lychnis), okřehkovka (Lemna) II 462: okřehek (Potamogeton), svíjenka (Sicyos) IV 747: svíjet se, struženka (Myosurus) III 405: stružka (Brachypodium);

-esas: křehule (Globularia) V 489: křehnout;

-ikė: sedmikvítek (Trientalis) V 138: sedm;

-ylis: hořec (Pioris) VI 201: hořký;

-inas: stíněnka (Adoxa) V 528: stín;

-ynas: líska (Corylus) III 106: líska;

-inė: šustinė (Luronium) II 100: pařit, kokoška (Capsella) III 585: praskakovat;

-ingė: kūlingė (Trichophorum) II 312: kámen „kámen“;

-ininkas: šilininkas (Baldellia) II 101: borový les;

-inys: šakinys (Melandrium) III 321: větev, žiaudrinys (Lappula) V 261: žiaudrus „drsný, tvrdý“;

-inukė: písečnice (Minuartia) III 288: písek;

-išius: bodlák (Xanthium) VI 76: bodlák, drugišius (Oxytropis) IV 381: motýl;

-utė: věžička (Turritis) III 517: věž, gardūnytė (Anthoxanthum) II 144: gardūnas, meškytė (Symphoricarpus) V 520: medvědice, ratainytė (Gratiola) V 405: ratainis „zploštělý bochánek“, šerytė (Setaria) II 133: štětička;

-(i)ukas, -(i)ukė: režukras (Nasturtium) III 506: rėžis, sidabriukė (Goodyera) II 596: sidabras, smaliukė (Viscaria) III 306: smala;

-yuė: ankstyvė (Erophila) III 546: ankstus;

-lė: tuklė (Pinguicula) V 497: tukti;

-okas: šilokas (Sedum) IV 27: šilas;

-okė: linokė (Chaenorrhinum) V 430: linas;

-oklė, -oklis: putoklis (Saponaria) III 342: putoti, raudoklė (Lythrum) IV 751: raudas, vijoklis (Convolvulus) V 223: vijotis „vynioti“, vynioklė (Calystegia) V 226: vyniotis, žemoklė (Moneses) V 108: žemas;

-okslė: putokšlė (Polygala) IV 596: putoti;

-otis: gyslotis (Plantago) V 504: gysla;

-tukas: skėstukas (Odontites) V 476: skėsti;

-ulis: godulis (Lycopsis) V 249: godus;

-uoklė: garduoklė (Myrrhis) V 43: gardus, žibuoklė (Hepatica) III 392: žibėti;

-uonė: plaumuonė (Nymphoides) V 181: plaumuo (Yucca); uodeguonė (Hippuris) IV 785: uodega;

172

-uotė: nariuotė (Polycnemum) III 218: narys, pirštuotė (Digitaria) II 128: pirštas;

-vė: žalvė (Puccinellia) II 244: žalti, žalias.

2.5. Odvozování rostlinných rodových názvů pomocí koncovek se užívá poměrně zřídka, v terminologii této oblasti je však přesto rozšířenější než odvozování předponami. Tvoří se z podstatných jmen, přídavných jmen a sloves. Např.:

Odvozeniny s koncovkou -a: ankšta (Draba) III 543: ankštus, atvaisa (Chaenomeles) IV 226: atvaisyti, gaisra (Lychnis) III 318: gaisras (podle barvy květů), gaiva (Lapsana) VI 251: gaivus, užgina (Orthilia) V 100: užginti;

Odvozeniny s koncovkou -as: pataisas (Lycopodium) I 70: pataisyti;

Odvozeniny s koncovkou -ė: agurklė (Borago) V 248: agurklas „okurka“, aklė (Galeopsis) V 354: aklas, blizgė (Lunaria) III 533: blizgėti, druskė (Salsola) III 251: druska, gelsvė (Levisticum) V 83: gelsvas, geltė (Serratula) VI 165: geltas, glindė (Pedicularis) V 461: glinda, maurė (Spirodela) II 462: mauras, melsvė (Hosta) II 507: melsvas, miglė (Poa) II 224: migla, pienė (Sonchus) VI 203: pienas, plautė (Pulmonaria) V 242: plaučiai, raganė (Clematis) III 402: ragana, raugė (Agrostemma) III 304: raugti, smiltė (Arenaria) III 292: smiltis, sprakšė (Cystopteris) I 29: sprakšėti, šilingė (Lysimachia) V 135: šilingas, taukė (Symphytum) V 246: taukai, tūbė (Verbascum) V 409: tūbas, vanagė (Hieracium) VI 209: vanagas, visgė (Trisetum) II 194: visgėti, žiemė (Vinca) V 183: žiema, žilė (Senecio) VI 135: žilas, žiomenė (Dracocephalum) V 325: žiomenys, žliūgė (Stellaria) III 272: žliūgas, žvirgždė (Acinos) V 317: žvirgždas;

Odvozeniny s koncovkou -is: gailis (Ledum) V 112: gailus, guržėdis (Chaerophyllum) V 36: guržėdėti, kietis (Artemisia) VI 115: kietas, šaukštis (Senecio) VI 135: šaukštas, šiurpis (Sparganium) II 24: šiurpti, vikšris (Juncus) II 467: vikšras;

Odvozeniny s koncovkou -(i)us: pentinius (Delphinium) III 380: pentinas, pūšlius (Colutea) IV 366: pūslė.

Několik názvů rostlinných rodů tohoto typu má ne zcela jasnou slovotvornou stavbu, např.: suidrė (Lolium) II 277, rieskė (Holosteum) III 286, kurklė (Batrachium) III 409, guostė (Cnidium) V 73 aj. Základovým slovem odvozeniny suidrė je patrně sloveso suidruoti „kolísat“ nebo podstatné jméno suidras „hedvábí“. Termín guostė je patrně třeba spojovat se slovem guostas „chomáč, trs“. Název rostliny kurklė je nejspíše třeba spojovat se slovem kurkliai „pulci“. Existuje ještě více lidových názvů rostlin odvozených od téhož kořene, např.: kurkulės „lekníny“, kurkuškos „puškvorec“ aj. Všechny jsou to vodní rostliny.

2.6. Předponových odvozenin je jen několik:

Předpona ant-: antbarzdė (Epipogium) II 595: barzda;

Předpona be-: begalis (Laserpitium) V 92: galas, beragis (Aceras) II 627: ragas;

173

Předpona po-: pocūgė (Pseudotsuga) I 103: čiūga, povaizė (Helictotrichon) II 201: aviža, posmilgė (Eragrostis) II 216: smilga, posmiltė (Spergularia) III 301: smiltis, poraistė (Naumburgia) V 137: raistas; předpona pro-: progailis (Anagallis) V 140: gailis, prožirnis (Genista) IV 348: žirnis.

3. Názvy druhů

3.1. Litevské názvy druhů jsou dvojslovné složené termíny. Hlavní (druhá) složka označuje rod a vedlejší (první) druh. Obecná struktura litevských názvů druhů se tedy liší od struktury latinských a ruských druhových termínů. Za výjimku lze považovat pouze litevské příponkové složené termíny, jejichž přívlastek je vyjádřen podstatným jménem, např.: asiūklis ožkabarzdis (Equisetum pratense) I 59, pataisas šarkakojis (Lycopodium clavatum) I 75, aviža netikšė (Avena strigosa) II 197, viksvatrainė (Carex panicea) II 428, aguona birulė (Papaver rhoeas) III 466, rūgtis gyvatžolė (Polygonum bistorta) III 206, beržas keružis (Betula nana) III 102, gluosnis virbis (Salix pentandra) III 72, viršūnė serpentinė (Carex microglochin) II 416 a podobně. Při uvádění těchto termínů v díle „Flóra Litevské SSR“ se však nepostupuje důsledně, neboť nalezneme i některé termíny tohoto druhu s jinou strukturou, např.: vėjalande šilagėlė (Pulsatilla patens) III 394 a podobně. Terminologie rostlinné systematiky se od terminologie jiných vědních oborů poněkud liší přísnou jednotností taxonů. Nejsou zde významnější (kategoriální) a méně významné (druhořadé) pojmy: typologicky jsou všechny pojmy rovnocenné. Například termíny aviža (Avena) II 197 a povaizė (Helictotrichon) II 201 označují nepodřazené pojmy.

K některým rodům náleží poměrně mnoho druhů. Například rod balanda má 16 druhů, gudobelė a plūdė 26, rasakila 24, vanagė 34 a viksvos dokonce 67. Tyto druhy se rozlišují podle několika desítek, nebo dokonce mnoha desítek rozlišovacích znaků. Druhové názvy mohou navíc vytvářet skupiny rostlin klasifikované na logickém základě, např.: didžioji, vidutinioji, mažoji dantenė (Circaea lutetiana, intermedia, alpina) IV 775 a podobně.

3.2. Druhové názvy mohou být dvojího typu: jedny označují charakteristický rozlišovací znak rostliny (a), druhé vztahy druhu k ostatním druhům (b), např.: a) čiuobralapė smiltė (Arenaria serpyllifolia) III 292, vėdrynlapis šilininkas (Baldellia ranunculoides) II 102, uosialapis klevas (Acer negundo) IV 619, žirnialapis vikis (Vicia pisiformis) IV 478, slyvalapė gudobelė (Crataegus prunifolia) IV 293, alksnialapė medlieva (Amelanchier alnifolia) IV 255, beržalapė lanksva (Spiraea betulifolia) IV 83, putinalapis pūslėnis (Physocarpus opulifolius) IV 67, gebenlapis sukutis (Ipomoea hederacea) V 223, kmynalapis kalnasargis (Selinum carvifolia) V 78, melisalapė medumėlė (Melittis melissophyllum) V 330 a podobně; b) paprastoji pipirnė (Lepidium ruderale) III 572, paprastasis režiukas (Nasturtium officinale) III 506, paprastoji barborytė (Barbarea vulgaris) III 497, paprastasis rutenis (Corydalis solida) III 474, paprastasis raugerškis (Ber-

174

beris vulgaris) III 448, paprastoji kurklė (Batrachium aquatile) III 412, paprastoji šilagėlė (Pulsatilla vulgaris) III 398, paprastasis burbulis (Trollius europaeus) III 370 a podobně.

Druhové názvy (první složky slovního spojení) jsou podle původu rovněž dvojí: hotová terminologizovaná slova spisovného jazyka (a) a novotvary vytvořené speciálně pro tento účel (b); např.: a) vaistinė ožragė (Trigonella foenum-graecum) IV 422, dirvinė čiužutė (Thlaspi arvense) III 577, mažasis rūgtis (Polygonum minus) III 200, didusis kėžys (Spergula maxima) III 298, pelkinis vėdrynas (Ranuncullus lingua) III 416, gelsvasis skendenis (Utricularia ochroleuca) V 503, pūkuotoji gudobelė (Crataegus pubescens) IV 288; b) žirniausasis puskiparisis (Chamaecyparis pisifera) I 180, iečialapė kalpokė (Scutellaria hastifolia) V 380, skiatudėtalapė obelis (Malus sieboldii) IV 242, kininė wisterija (Wisteria sinensis) IV 360, popieržievis beržas (Betula papyrifera) III 100, šmātagrūdė balanda (Chenopodium botrys) III 225 a podobně.

Badatelka ruské terminologie rostlinné systematiky N. Zabinkova upozorňuje, že v nomenklatuře tohoto oboru je poměrně mnoho (asi 20%) přívlastků utvořených z vlastních jmen a zeměpisných názvů⁵. V litevské terminologii je rovněž poměrně mnoho názvů tohoto typu — asi 15%. K označení původu rostliny se obvykle používá adjektivní druhová složka (a), zatímco k pojmenování objevitele nebo popisovatele druhu se používá druhová složka v genitivu (b), např.: a) kaukazinis kėnis (Abies nordmanniana) I 102, japoninis maumedis (Larix leptolepis) I 130, austrinis šalavijas (Salvia austriaca) V 374, tibetinė neūlija (Neillia thibetica) IV 69, prancūzinis erškėtis (Rosa gallica) IV 135, mandžiūrinė obelis (Malus mandshurica) IV 241, kanadinė gudobelė (Crataegus canadensis) IV 283, usūrinė slyva (Prunus ussuriensis) IV 303, vokietinis prožirnis (Genista germanica) IV 350, mongolinė liepa (Tilia mongolica) IV 660, lietuviinė plūdė (Potamogeton lithuanicus) II 74, tianšaninė rūgštynė (Rumex tianshanicus) III 168, daurinis mėnuliasėklis (Menispermum dahuricum) III 450; b) Vičo kėnis (Abies veitchii) I 94, Engelmano eglė (Picea engelmannii) I 118, Murejaus pušis (Pinus murrayana) I 157, Maršalo čiobrelis (Thymus marschallianus) V 311, Ruprechto lipikas (Galium ruprechtii) V 204, Henrio lanksva (Spiraea henryi) IV 81, Jundzilo erškėtis (Rosa jundzillii) IV 131, Lindbergo rasakila (Alchemilla lindbergiana) IV 209, Makio ieva (Padus maackii) IV 323, Wolfgango putokšlė (Polygala wolfgangiana) IV 599, Kranco sidabražolė (Potentilla crantzii) IV 178, Lobelio čemerýs (Veratrum lobelianum) II 502, Biberšteino glažutė (Cerastium biebersteinii) III 286, Borbaso gvazdikas (Dianthus borbasii) III 336, Steveno vėdrynas (Ranunculus stevenii) III 431 atd. Tyto termíny však přesto nejsou zcela sjednoceny, protože se vyskytují termíny prvního typu (a) s jinými příponami (např.: vaisenburgiškė

⁵ Zabinkova N. N. Termíny a nomenklaturní slova v botanických slovnících.— In: Problematika definic termínů ve slovnících různých typů. L., 1976, s. 94.

175

stříbrná mochna — Potentilla leucopolitana IV 171, litevská silenka — Silene lithuanica III 311) a přídavných jmenných termínů druhého typu (b), např.: kakost Robertův — Geranium robertianum IV 563, violka Rivinova — Viola riviniana IV 714) a podobně.

V ruské a latinské nomenklatuře je však tento typ tvorby druhových termínů produktivnější, např.: ostřice Buxbaumova (Carex buxbaumii, rus. осока Буксбаума) II 410, ostřice Bueková (Carex buekii, rus. осока Буека) II 401, skřípinec Tabernaemontanův (Schoenoplectus tabernaemontani, rus. камыш Табернемонтана) II 318, psineček Syrejščikovův (Agrostis syreistschikovii, rus. полевица Сырейщикова) II 163, žabník úzkolistý (Alisma gramineum, rus. ластуха Лезели) II 98, sítina Gerardova (Juncus gerardi, rus. ситник Жерара) II 478, tulipán zahradní (Tulipa gesneriana, rus. тюльпан Геснера) II 534 a podobně.

3.3. Systém druhových názvů v „Flóře Litevské SSR“ není tak jednotný jako systém rodových názvů. Tento systém lze ještě zdokonalit. Při upřesňování druhových termínů rostlinné systematiky je třeba věnovat pozornost následujícím nejednotnostem a nedůslednostem v normalizaci terminologie tohoto typu, které se vyskytují ve „Flóře LSSR“:

1. Vyskytují se jazykově nesprávné druhové termíny, např.: křišťálová=plazivka (Mesembrianthemum crystallinum) III 264, bradavičnatý= bahnička (Eleocharis mamillata) II 330, ocasatý= laskavec (Amaranthus caudatus) III 258, vidličnatá= silenka (Silene dichotoma) III 310 a podobně.

2. K vyjádření téhož rozlišovacího znaku druhu se zbytečně užívají termíny různých typů, např.: vlčí bob žlutý (Lupinus luteus) IV 344, ale narcis žlutý (Narcissus pseudonarcissus) II 554, čemeřice Lobelova (Veratrum lobelianum) II 502, ale kakost Robertův (Geranium robertianum) IV 563 a podobně.

3. K pojmenování druhů téhož rodu by se neměla užívat sémanticky blízká přízviska, která jsou ve vztahu podřízenosti, např.: jetel rolní (Trifolium aureum) IV 443 a jetel pastvinový (Trifolium campestre) IV 444, ostřice zobánkatá (Carex rostrata) II 452 a ostřice dlouhozobá (Carex rhynchophysa) II 450, přeslička zimní (Equisetum hiemale) I 66 a přeslička drsná (Equisetum trachyodon) I 69 a podobně.

4. Je třeba se vyhýbat obrazným druhovým přízviskům, která se obtížně ztotožňují s druhem, např.: ostřice kulovitá (Carex globularis) II 420, kozinec černozubý (Astragalus danicus) IV 376, myriophyllum přeslenitý (Myriophyllum verticillatum) IV 781 a podobně.

5. Nevhodné jsou vzácné výpůjčky, které nevyjadřují žádné rozlišovací znaky, např.: hořčice sareptská (Brassica juncea) III 551, smrk sitka (Picea sitchensis) I 125, javor ginnala (Acer ginnala) IV 613, cypřišek nutkajský (Chamaecyparis nutkaënsis) I 180, vikev kašubská (Vicia cassubica) IV 482 a podobně.

Kromě toho by se při popisu rostlin v textu měla užívat česká, nikoli lo

176

…tické názvy druhů, např.: Cornus mas (=dřín jarní) plody jsou jedlé V 16. Pyrola media (=hruštička prostřední) je samostatný druh, nikoli hybrid V 107. Andromeda polifolia (=kyhanka sivolistá) se nachází také v sedimentech z meziledových období V 113. Roste na suchých písčitých místech spolu s Thymus serpyllum (=mateřídouškou úzkolistou), Artemisia campestris (=pelyňkem ladním), Corynephorus canescens (=psinečkem sivým) IV 34 atd.

4. Závěry

4.1. Po přehledu názvů 724 rodů a 2153 druhů rostlin, systematicky uspořádaných a popsaných v šestidílné publikaci „Flóra Litevské SSR“, je zřejmé, že systém názvů rodů je terminologicky soudržnější než systém názvů druhů.

Litevské názvy rodů lépe odpovídají požadavkům mezinárodních kodexů botanické nomenklatury. Mezinárodní termíny (asi 16,7% všech názvů rodů) se nejčastěji používají k pojmenování nedávno introdukovaných rostlin. Asi ⅓ všech názvů rodů tvoří stará litevská (resp. baltská) slova, která do systematické terminologie přešla z našeho spisovného jazyka a nářečí.

4.2. Asi 69% litevských názvů rodů vykazuje slovotvorné znaky. Některé z těchto názvů (asi 5—8% všech názvů rodů) by bylo možné rozčlenit na derivační morfémy, avšak v našem jazyce již nelze najít slova, z nichž by byly odvozeny. Nejrozšířenějšími názvy rodů jsou názvy tvořené příponami. Nejproduktivnější přípony novotvarů jsou -enė, -ūnė, -uolė. Byly jimi vytvořeny názvy několika desítek rodů. Neproduktivní přípony -eivė, -esas, -ylis, -ingė, -ininkas, -yvė, -okšlė, -otis, -ulis a další daly vzniknout pouze jednomu názvu rodu každá. Druhé místo podle četnosti zaujímají složené názvy rodů. Většina z nich je utvořena ze dvou podstatných jmen. Druhými členy těchto termínů jsou zvláště často -medis nebo -žolė (více než 30 názvů). Tvoření názvů spojením přídavného jména s podstatným jménem a podstatného jména se slovesem je přibližně stejně produktivní. Mezi názvy utvořenými koncovkami jsou nejproduktivnější názvy s koncovkou -ė (25 názvů rodů). Neproduktivní jsou názvy s koncovkami -as a -(i)us. Každá z nich dala vzniknout pouze 1—2 názvům rodů. Nejméně rozšířené jsou názvy tvořené předponami (10 názvů rodů). O něco častěji se vyskytují pouze názvy s předponou po-.

Charakteristickým rysem slovotvorby názvů rostlinných rodů je také to, že názvy rostlin často slouží jako základová slova u všech typů odvozenin a jako jeden ze členů složených slov.

4.3. Ve „Flóře Litevské SSR“ je škála názvů druhů široká: nejvíce druhů (67) mají celé rody, zatímco poměrně mnoho rostlin (několik desítek) má nejméně, tedy pouze jeden druh. Druhová přízviska jsou několika typů: některá označují rozlišovací znak rostliny, jiná vztahy daného druhu k ostatním druhům. Termíny prvního typu jsou produktivnější.

12 Užsak. Nr. 1007

177

4.4. Při dalším zdokonalování litevské terminologie rostlinné systematiky je třeba: 1) odstraňovat nebo opravovat jazykově vadné termíny; 2) sjednotit jazykové vyjádření týchž rozlišovacích znaků; 3) při pojmenování druhů téhož rodu nepoužívat sémanticky blízká přízviska, která jsou ve vztahu nadřazenosti a podřazenosti; 4) vyhýbat se obrazným a obtížně identifikovatelným druhovým přízviskům atd.

RODOVÉ A DRUHOVÉ NÁZVY ROSTLIN LITVY

S h r n u t í

1. V roce 1980 bylo dokončeno vydání rozsáhlého vědeckého díla, šestidílné „Flóry Litevské SSR“ (1959—1980). Jsou v něm systematizovány a vědecky popsány 724 rody a 2153 druhů rostlin rostoucích na území Litvy. Všechny tyto taxony mají litevské názvy. Tato terminologická slovní zásoba byla několik let (1966—1972) projednávána na zasedáních Botanické terminologické komise, které předsedal prof. I. Daugis. Tato studie se věnuje stručnému rozboru a dalšímu zdokonalování uvedeného systému terminologické slovní zásoby.

2. Více než 50% všech názvů rostlinných rodů tvoří stará litevská (baltská) slova, která se do rostlinné systematiky dostala z litevského spisovného jazyka a nářečí. 16,7% termínů této skupiny tvoří slova cizího původu. Přibližně 8% termínů jsou neologismy vytvořené během posledních 2—3 desetiletí, např.: atvaīsa (Chaenomeles) „kdoulovec“, avinžīrnis (Cicer) „cizrna“, dyglainė (Pyracantha) „hlohyně“, dobilinė (Lespedeza) „lespedeza“ aj. Přibližně 69% litevských názvů rostlinných rodů vykazuje slovotvorné rysy. Nejoblíbenější jsou termíny tvořené pomocí přípon. Produktivní přípony jsou -enė, -ūnė, -uolė. Druhé místo z hlediska produktivity zaujímají složené termíny. Mezi těmito názvy je poměrně mnoho termínů (asi 30), jejichž druhou složkou je slovo medis „strom“ nebo žolė „tráva“, např.: diemedis (Artemisia), purmedis (Laburnum), riešutmedis (Juglans), šeimamedis (Sambuchus), šunažolė (Dactylis) aj. Z flektivních útvarů jsou rozšířenější útvary s koncovkou -ė (25 názvů), např.: druskė (Salsola), maurė (Spirodela), plautė (Pulmonaria), raugė (Agrostenia), smiltė (Arenaria), tuklė (Pinguicula), visgė (Trisetum), žliūgė (Stellaria) aj. V této terminologické slovní zásobě jsou zcela neobvyklé předponové útvary (10 názvů).

3. Názvy druhů rostlin lze rozdělit do dvou skupin: u jedné označují atributy hlavní rozlišovací znaky rostlin, u druhé jejich spojitost a vztahy k jiným druhům. Atributivní složky složených druhových termínů se nejčastěji vyjadřují složenými přídavnými jmény a přídavnými jmény s příponou -inis. Za zvláštnost terminologické slovní zásoby této skupiny je třeba považovat, že se u druhových termínů nepoužívají obecná podstatná jména v genitivu ani trpná příčestí přítomného času.

4. Systém rodových názvů rostlin je dokonalejší než systém druhových názvů. Při zdokonalování systému druhových názvů rostlin je třeba: 1) odstranit termíny, které nejsou z hlediska slovotvorby zcela správné, např.: uodeguotasis (=uodegotasis) burnotis (Amaranthus caudatus), dvīšakinė (=dvīšakė) našlaitė (Silene dichotoma); 2) sjednotit jazykové vyjádření rozlišovacích znaků, např.: geltonžiedis lubinas (Lupinus luteus), ale geltonasis narcizas (Narcissus pseudo-narcissus); 3) odstranit příliš obrazné, nesrozumitelné a zavádějící termíny, např.: snapuotoji viksvā (Carex rostrata) a ilgaspārė viksvā (Carex rhyncho-physa) atd. Tyto termíny tvoří 2—3% všech termínů, které jsme zkoumali.