LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXVII (1988)

LIETUVIŲ KALBA IR BILINGVIZMAS

VIDA SIMONAIT YTĖ-RUDAITIENĖ

SLOŽENÁ PODSTATNÁ JMÉNA V LITEVSKÉ SPISOVNÉ JAZYKOVÉ NORMĚ S PRVNÍMI MEZINÁRODNÍMI KOMPONENTY

V sovětských letech došlo v litevské slovotvorbě ke změnám, tyto změny však nenarušují ustálené normy litevského spisovného jazyka, nýbrž pouze rozvíjejí slovotvorné možnosti. Nejčastěji to souvisí s určitou intenzifikací způsobů a typů tvoření slov, kterou podmínila řada vnitřních (lingvistických) a sociálních (extralingvistických) faktorů. Z extralingvistických faktorů je třeba na prvním místě zmínit změny ve složení uživatelů litevského spisovného jazyka, zejména nárůst počtu lidí, kteří litevský spisovný jazyk užívají. Vždyť, jak uvádí L. Ščerba (1957, s. 126), „spisovný jazyk sám vytváří méně, než kolik přejímá z toho, co vytváří život, a jazykový život proudí a kypí nejvíce v jazyce jednotlivých skupin lidí“. Proto se v každém národním jazyce, který je výsledkem dlouhodobého vývoje, odráží způsob života, kultura a psychické rysy národa, jenž tento jazyk vytvořil. Bohatství lexika a gramatické stavby rozvinutých jazyků je tedy odrazem mnohasetleté historické zkušenosti národa (uživatelů jazyka), výsledkem dlouhodobého poznávání předmětů a jevů okolního světa, jejich charakteristických rysů a vlastností i zákonitých vztahů mezi nimi (Конанев, Михневич, 1984, с. 163).

V současnosti je slovotvorba litevského spisovného jazyka obzvláště produktivní při využívání litevských afixů a komponentů slov cizího původu. Mnoho afixů a různých slovních komponentů se přejímá ze slov pocházejících z jiných jazyků. Tento proces obvykle podmiňuje také mezinárodní terminologie. Terminologie je totiž často prostředníkem, jehož prostřednictvím pronikají do všech stylů litevského spisovného jazyka nová mezinárodní slova a z nich se přejímají různé slovotvorné komponenty a afixy. V současnosti se obzvlášť často spojují části mezinárodních a litevských slov. Nejvíce se tvoří podstatných jmen. Podněcují to i sociální příčiny. Každým dnem roste výroba a je zapotřebí nových výrobních prostředků: v továrnách jsou třeba mnohem výkonnější obráběcí stroje, stroje, další mechanismy a výrobní zařízení, na polích zemědělské stroje, v laboratořích mnoho nových zařízení. Vznikají nové specializace a nové oblasti vědy a techniky, které potřebují také nové názvy. Funkci nových názvů nejčastěji plní podstatná jména, z nichž mnohá jsou složená. Tvoření složených podstatných jmen je jedním z nejproduktivnějších způsobů tvoření podstatných jmen v současném litevském spisovném jazyce. Proto je zkoumání tvoření složených podstatných jmen „aktuální i pro jazykovou praxi: odhalení charakteristických typů složených podstatných jmen, slovotvorných zákonitostí a tendencí může zároveň ukázat, jak by se měla tvořit (nebo hodnotit již vytvořená) nová slova“ (Urbutis, 1961, p. 66).

180

V současnosti přibývá složených útvarů, jejichž první komponent je cizího původu. Tvrdí se, že přejímání lexikálních jednotek či jiných prvků obohacujících jazyky je nejcharakterističtějším rysem vývoje a vzájemného působení jazyků národů SSSR v současné epoše (Дешериев, Протченко, 1968, с. 202). Jak uvádí badatelka lotyštiny V. Skujiņa (1979, p. 57–58), „přejímáním mezinárodních slov se stejnými předponovými a příponovými prvky se tyto afixy v jazyce aktivizují a časem získávají funkci samostatných slovotvorných formantů“. Při tvoření slov v litevštině, stejně jako v jiných jazycích, zejména při tvorbě termínů, se často užívají mezinárodní komponenty. Velmi časté jsou prepozitivní komponenty mezinárodních termínů. Mnozí je považují za komponenty složených slov a někdy za prefixoidy (Gaivenis, 1973, p. 26). V některých případech je obtížné najít hranici mezi novými slovy tvořenými pomocí předpon a složenými slovy. Dosud neexistují spolehlivá kritéria, podle nichž by bylo možné určit, kdy lze morfém na začátku slova považovat za předponu a kdy za část složeného slova.

Ve spisovné litevštině sovětských let se poměrně hojně šíří složená slova (zejména podstatná jména) s prvními mezinárodními komponenty, jako jsou aero-, agro-, astro-, auto-, avia-, bio-, elektro-, foto-, hidro-, kosmo-, makro-, mikro-, moto-, radio-, servo-, stereo-, tele-, termo-, turbo-, velo-, vibro-, video-. Některé z nich se při tvoření složených slov užívají již poměrně dlouho. Například aero-, auto-, hidro-, radio-. Jiné plní obdobnou funkci teprve nedávno. Například se současné litevské spisovné jazykové normě s prvním mezinárodním komponentem kosmo- setkáváme nejen se slovy kosmodromas (srov. rus. космодром), kosmonautas (srov. rus. космонавт), ale také se slovy kosmochemija (srov. rus. космохимия), kosmosportas (srov. rus. космоспорт), kosmotelefonas (srov. rus. космотелефон), kosmotelevizija (srov. rus. космотелевидение) a dalšími.

Příčiny, které vedly k hojnosti složených podstatných jmen s mezinárodními komponenty ve spisovné litevštině sovětských let, je třeba hledat ve společenském vývoji zkoumaného období. Nová doba a konkrétní společenské podmínky určují vznik slov i způsoby jejich tvoření. Nová slova svědčí o bezprostředním vztahu jazyka ke společenskému životu a ukazují hlavní cesty obohacování lexika: přejímání slov z jiných jazyků, tvoření nových slov z vnitřních zdrojů jazyka, jejich tvoření z morfémů klasických jazyků, změny významů slov a další.

Sociální (extralingvistické) a vnitřní (lingvistické) faktory růstu počtu složených podstatných jmen s uvedenými mezinárodními komponenty spolu úzce souvisejí. Ze sociálních faktorů je to především rozvoj vědy a techniky a zejména význam těch vědních oborů, k nimž náležejí termíny s uvedenými komponenty. Jak již bylo zmíněno, společenský život, zrychlený rozvoj vědy a techniky a vynález nových výkonných mechanismů a výrobních prostředků si vyžádaly nová pojmenování vědeckých, technických a společenských pojmů, včetně slov s mezinárodními komponenty. Vždyť „jazyk je nejpřesnějším barometrem společenského života každého lidského kolektivu, který prudce reaguje na nové změny a výkyvy ve společenské struktuře“ (Мако́вский, 1980, с. 3). Na růst počtu složených podstatných jmen s prvními mezinárodními komponenty měl velký vliv internacionalizační proces ve všech sférách života. Protože mnohé hodnoty vytvořené různými národy mají mezinárodní charakter, růst úrovně materiální kultury a intelektuální úrovně společnosti podporuje

181

internacionalizaci slovní zásoby jazyka. V tomto období se samozřejmě zásadním problémem stává internacionalizace terminologie. Je však třeba mít na paměti, že mohou paralelně existovat domácí i mezinárodní termín, například: akmenligė – litiazė, bandymas – eksperimentas aj. Mohou být synonymy nebo se mohou stylisticky lišit. Paralelní užívání domácích a cizích jazykových termínů je charakteristické jak pro litevštinu (Klimavičius, 1975, s. 91–123), tak i pro jiné jazyky, například estonštinu (Saari, 1980, č. 11, lk. 654–666, č. 12, lk. 737–742; 1981, č. 4, lk. 201–210; č. 5, lk. 282–288; Caapu, 1981, c. 216; Куль, 1984, c. 123–137), lotyštinu (Скуиня, 1984, c. 14–26) aj. Někdy v jazyce zavedená mezinárodní slova vytlačí nově vytvořené litevské ekvivalenty. Například psichologija – sielotyra, dialektologija – tarmėtyra apod. Tato mezinárodní slova se v litevském spisovném jazyce ustálila a není důvod je nahrazovat. Litevské ekvivalenty mezinárodních slov tedy není třeba vytvářet tehdy, když se tato slova již vžila (Gaivenis, 1981, s. 6). Stejně tak není třeba užívat mezinárodní slova namísto existujících litevských. Například není důvod nahrazovat zavedený litevský termín upėtyra mezinárodním termínem potamologija. Vedle synonymního užívání mezinárodních a litevských slov vyvstává také otázka využití řeckých a latinských morfémů při tvoření slov. Například v současné litevštině se šíří hybridy, v nichž se k mezinárodnímu komponentu připojuje litevský komponent, nebo naopak. Tyto hybridy se užívají jako synonyma čistě mezinárodních podstatných jmen, například: teatotryra ir teatrologija, patentotyrininkas ir patentologas, teatrot y rininkas ir teatrologas aj. Je však třeba, pokud možno, vyhýbat se mísení komponentů (Gaivenis, 1981, s. 6) a raději užívat: teatrologija, patentologas, teatrologas.

S růstem kultury, vzdělanosti a vzdělání pronikají internacionalismy z oblasti vědy a techniky do spisovného jazyka; „jsou všeobecně uznávanými přirozenými formami lexikálně-sémantického vyjádření nejdůležitějších pojmů současné kultury“ (Аку-ленко, 1972, c. 198). Pro účely mezinárodní vědecké komunikace a spolupráce vyvstává zvláště naléhavá potřeba mezinárodních termínů. V této souvislosti je aktuální také tvorba nových termínů z morfémů převzatých ze starověké řečtiny a latiny. Tyto morfémy se při tvorbě termínů užívají v mnoha jazycích (včetně nejvýznamnějších světových jazyků – ruštiny, angličtiny, němčiny a francouzštiny) a získávají status prvků mezinárodních termínů. Tyto prvky neboli komponenty termínů jsou výhodné tím, že význam příslušné skupiny takových komponentů je srozumitelný odborníkům v určitých oborech. Význam termínů vytvořených s těmito komponenty v jednom jazyce proto bude jasný odborníkům stejného oboru hovořícím mnoha dalšími jazyky. V současnosti se vědecká mezinárodní terminologie začíná masově užívat v různých stylech spisovného jazyka. Odborná slova spojená s tou či onou profesí pronikají nejen do odborného, ale i do běžného stylu, neboť v dnešní době se hranice mezi úzce terminologickými a běžnými pojmy stále více stírají. Jsme „svědky toho, jak termíny z toho či onoho vědního oboru pronikají do novin, společenských a politických časopisů, krásné literatury, rozhlasového a televizního vysílání“ (Соколова, 1971, c. 50). Rozšiřování společenských funkcí spisovného jazyka a růst vzdělanosti jeho uživatelů v letech sovětského zřízení urychlují šíření termínů do různých oblastí a stylů litevského spisovného jazyka. Nárůst překladů zahraniční odborné i krásné literatury podněcuje

182

také užívání mezinárodních komponentů při tvoření slov v současném litevském spisovném jazyce.

Aktivaci mezinárodních komponentů při tvoření slov v litevštině ovlivnily také intenzivní jazykové kontakty. Vliv kontaktních jazyků má v každém období vývoje národního jazyka velký význam. Působením kontaktních jazyků se aktivují i některé slovotvorné modely – málo produktivní i neproduktivní – a podle vzorů rozšířených v jiných jazycích vznikají také nové slovotvorné modely. To lze podmíněně označit i jako přejímání slovotvorných modelů (Скуиня, 1984, с. 20). Aktivita málo produktivních a neproduktivních slovotvorných modelů jazyk nepochybně obohacuje a nejčastěji se opírá o slovotvorné prostředky, které již dlouho existují (nebo byly převzaty dříve a v jazyce se již ustálily).

Zvlášť velký vliv má na litevský spisovný jazyk ruština. V ruštině, jakožto jazyce mezinárodní komunikace, se nové pojmy a nové termíny zpravidla ustálí dříve než v jiných jazycích. Ruština, která je svou gramatickou strukturou litevštině poměrně blízká, aktivuje některé způsoby a typy tvoření slov v litevštině. Slovotvornými vzory mohou být jak odvozená, tak složená slova. Například ruská odvozená slova s příponami -ость, -ство — бесконфликтность, вредительство, несудимость, новаторство, сезонность, ударничество aj. aktivovala tvoření litevských odvozenin s příponou -umas, například: patikimumas, tarybiškumas, vartotojiškumas aj.

V sovětských letech vzniklo mnoho nových nákladních automobilů, které potřebují i nová pojmenování. Jde o speciální nákladní automobily s karoseriemi vybavenými určitým zařízením. Nejčastěji se označují složenými podstatnými jmény s druhým komponentem -vežis: kupevežis, pienovežis, vandenevežis aj. Na rozšíření těchto podstatných jmen měla velký vliv ruština, která má mnoho složených podstatných jmen s druhým komponentem -воз: бензовоз, воздушновоз, зерновоз, конновоз, лесовоз aj.

Ruština, bohatá na mezinárodní slova, je nejvýznamnějším zprostředkovatelem lexikálních jednotek a morfémů jiného původu do litevštiny. V ruštině je mnoho složených slov s prvními mezinárodními komponenty: аэрокзал, автодорога, фотомодель, микростанция. V současnosti je těchto útvarů mnoho i v litevštině, například: aeroryšys, autorogės, aviabūrys, biodujos, fotomedžiaga, mikrosiūlas. Mnohé z těchto útvarů je samozřejmě třeba považovat za slovotvorné kalky. Lze tvrdit, že do litevštiny se spolu s lexikálními jednotkami z ruštiny a jiných jazyků dostal také slovotvorný typ slov s mezinárodními komponenty.

Ruština působí na slovotvorbu litevštiny i nepřímo. Například v litevštině nemáme ekvivalenty ruských předpon kvazi- a super-, proto při překladu ruských odvozenin jako лженаука, лжепредводитель, лжечувеный, сверхжидкость, сверхзвезд, сверхпроводимость, сверхбюрократичный, сверхэмоциональный do litevštiny obvykle používáme mezinárodní předpony pseudo- a super-: pseudomokslas, pseudoteisingumas, pseudomokslinis, superskystis, superžvaigždė, superlaidumas, supergreitas, superemocionalus.

Mnohá složená slova litevského spisovného jazyka, zejména ta s mezinárodními komponenty, mají ruské ekvivalenty. Za ruské ekvivalenty však můžeme považovat jen některá slova.

183

morfémovými kalky z ruštiny. Ve většině případů se však mezi způsoby a typy tvoření slov v ruštině a litevštině vyskytuje rozdíl, který vyplývá ze zákonitostí tvoření složených slov v obou jazycích. Například ruská slova атомоход, электроход, звездолет aj. jsou utvořena z podstatného jména a slovesa, zatímco litevské ekvivalenty atomlaivis, elektrolaivis, žvaigždėlaivis — ze dvou podstatných jmen. Anebo ruská složená slova групповедение, космоведение, металловедение, театроведение jsou utvořena ze dvou podstatných jmen, zatímco jejich litevské ekvivalenty gruntotyra, kosmotyra, metalotyra, teatrotyra jsou utvořeny z podstatného jména a slovesa.

Ruská složená podstatná jména s druhou složkou -воз, o nichž jsme se zmínili, mají také zpravidla spojovací samohlásku -о-, někdy -ё-, zatímco analogická litevská složená podstatná jména s druhou složkou -vežis se užívají jak se spojovací samohláskou, tak bez ní: kupetovežis T 1975 179 a kupetvežis ŽUTŽ 107, miltovežis T 1984 285 a miltvežis T 1970 20, pienovežis T 1970 228 a pienvežis DLKŽ₁ 560.

Norma užívání těchto složených podstatných jmen se dosud neustálila. Složená podstatná jména se spojovacími samohláskami se častěji vyskytují ve starších písemných památkách a v některých nářečích, například ve východní Litvě. S ohledem na zákon jazykové ekonomie a na tendence litevského spisovného jazyka se tyto útvary doporučuje užívat spíše bez spojovacích samohlásek (srov. Klimavičius, 1974, s. 28). To ukazuje, že slovotvorba každého jazyka je samostatná a řídí se všemi vnitřními zákonitostmi daného jazyka.

Z vnitřních, neboli lingvistických, příčin, které určují produktivitu tvoření složených slov s mezinárodními složkami, je třeba především uvést, že tytéž mezinárodní složky se často spojují jak s podstatnými, tak s přídavnými jmény. Tuto slovotvorbu zřejmě podporují také vnitřní potřeby samotného jazyka (zejména terminologie), tj. nutnost pojmenovávat složené pojmy. V tomto případě nabývá velkého významu také již zmíněný zákon jazykové ekonomie: dlouhá slovní spojení jsou nepraktická, a proto se tvoří různá složená slova. Nerozhoduje však pouze princip jazykové ekonomie. Jak poznamenala S. Vasilevskaja (1962, s. 40), složené slovo představuje ve srovnání se slovním spojením vyšší stupeň abstrakce. Složená slova jsou potřebná nejen k uspokojení potřeby nových slov, ale také proto, že je velmi často třeba vyjádřit dvě myšlenky jediným slovem. Zvláště praktické jsou jednoslovné termíny. Podle St. Keinys (1983, s. 71) je tvoření složenin pro terminology výhodné i proto, že pomáhá vytvářet poměrně krátká druhová pojmenování, která umožňují vyhnout se hromadění přívlastečných výrazů, např.: peníze — atostogpinigi EŽ, butpinigi EŽ, TŽ, dienpinigiai EŽ, TŽ.

Tvoření složených slov mohou aktivovat také jiné jazyky, neboť tento způsob slovotvorby není typický pouze pro litevštinu. Druhou složkou složených podstatných jmen s prvními mezinárodními složkami, rozšířených v litevském spisovném jazyce v sovětských letech, může být mezinárodní i litevské slovo. Poměrně častá jsou složená podstatná jména tohoto slovotvorného typu, jejichž druhé složky, mezinárodní slova, se samostatně neužívají: aerobika VN 1984 191 „syntéza gymnastiky a tance“, aerobusas T 1978 41, autostopas LM 1970 11, autostrada LKŽ I 318, elektrobusas T 1975 47, elektromobilis

184

MT 1975 4 50, hidronautas T 1976 21, kosmodromas T 1978 241, kosmonautika T 1978 11, kosmovizija SatK 9; makrostatika FTŽ 422; motobolas T 1976 118; radiovizorius MG 1976 4 42; velomobilis T 1983 120, velomobilistas, -ė T 1983 120, videoteka T 1984 98.

Tato slova jsou přejata z jiných jazyků. Litevská koncovka se k nim připojuje podle stejných zákonitostí jako k nesloženým podstatným jménům jiného než litevského původu. Uvedená podstatná jména vnímáme jako složená díky tomu, že se taková první složka často připojuje také k cizím slovům, obvykle mezinárodním, která se v litevštině užívají samostatně a skloňují se, např.: autoremon­tas T 1976 117, autoturizmas T 1978 41, autokosmetika T 1975 6; elektroakustika FTŽ 145; hidroagregatas T 1975 13; kosmospidometras ŽemPP 4; makrofizika FTŽ 422; motokrosas T 1982 44; radioastronomas, -ė MG 1975 5 15; teleekranas MG 1975 1 51; termoelektronas FTŽ 870, velokartingas T 1984 75; videobiblioteka MG 1985 3 40, videomagnetofonas T 1984 98, videoprograma T 1984 98.

Útvary tohoto typu jsou většinou přejatá slova. Jejich koncovka je stejná jako koncovka jejich druhé složky, pokud jde o samostatná slova. Samozřejmě nelze vždy říci, zda složené slovo s první mezinárodní složkou vstoupilo do našeho jazyka přímo z jiných jazyků, nebo zda vzniklo u nás. Máme-li odpovídající slovo bez první mezinárodní složky, lze se domnívat, že litevština mohla sama vytvořit složené slovo s touto složkou. Například z mezinárodního slova kompresorius a první mezinárodní složky auto- lze snadno vytvořit složené podstatné jméno autokompresorius.

V posledních desetiletích se v mnoha jazycích, včetně litevštiny, začíná prosazovat a šířit tento slovotvorný trend: nesamostatný latinský či řecký kořenový morfém se připojuje jako první část slova ke kmeni domácího jazyka: aeroryšys T 1976 187, aerostotis KS 106; agromiškas T 1979 298, agrotiltas MNV 15 11; autokelias T 1984 91, autorogės LRKŽ 100; aviabūr ys KV 1979 20, aviataisyklės MieŽIB 399; biodujos MG 1984 4 37, biokuras ŽUTŽ 18; fotomedžiaga T 1984 143, fotoskyrius LM 1978 43; hidrolektyvas T 1979 81, hidros tatyba T 1976 119; makrodalelė FTŽ 174, makrobušena FTŽ 174; mikrosiūlas MG 1983 4 13, mikrosiūstuvas T 1983 151; motodaugia­kovė T 1979 232, motovežimėlis T 1975 111; servodaugintuvas STTŽ 264, servovaldymas STTŽ 264; stereolaida MG 1975 6 58, stereostiprintuvas TM 1984 9 16; telepalydovas MNV 6 18, telev aldymas T 1985 14; termojungiklis MNV 2 4, termomatavimas MG 1975 5 17; turbogrąžtas T 1975 158, turbosiurblys KS 102; vibropurkštuvas T 1984 222, vibrovariklis T 1984 114; videoįrašas T 1983 233, videojuosta T 1984 100. Dříve byly takové hybridy kritizovány a považovány za nesprávně utvořené, nyní se však v mnoha případech stávají běžnými.

V textech litevského spisovného jazyka sovětského období se přípony cizího původu užívají poměrně zřídka. Zřídka se vyskytují odvozeniny vytvořené z litevského slova pomocí mezinárodní přípony, například: dviratizmas T 1983 120, mieščionizmas T 1982 10. Tyto odvozeniny nejsou pravidelné, mají spíše okazionální povahu, uživatelé je příliš neoblíbili a jazykovědci je neschvalují (podrobněji viz Keinys, 1979, s. 17–18).

185

Poněkud častěji se v litevském spisovném jazyce užívají slova dujofikacija DLKŽ₁ 133, dujofikatorius T 1974 265. Podle S. Keiny (1984, s. 96) jsou však zpravidla kalky a v současném litevském slovotvorbě představují výjimku.

Zdá se, že se někdy podle příkladu jiných jazyků tvoří slova od vlastních jmen, zejména od příjmení: čiurlioniana LM 1975 4, donelaitiana VN 1977 40, karteriana LukKR 32, leniniana T 1977 252, rainiana TLR I 503, robinzoniada MG 1976 9 46.

V tomto ohledu je oblíbená také přípona -izmas. Velmi se rozšířilo slovo leninizmas LKŽ VII 340. Vedle něj se však touto příponou tvoří od vlastních jmen i další slova: donkichotizmas LM 1978 14, maoizmas T 1977 301, veismanizmas DLKŽ₁ 924.

Námi zmíněné odvozeniny s mezinárodními příponami jsou vzácné. Rozšiřují se také složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem aero- (< řec. aēr ‚vzduch‘). Složenými podstatnými jmény, jejichž první komponent aero- vyjadřuje souvislost se vzduchem, plyny či letectvím, se často označují nově vznikající vědní obory a oblasti, například aerofizika MiežA 105.

Těmito složenými podstatnými jmény se označují také různá zařízení, přístroje a létající stroje. Druhým komponentem zkoumaných složených podstatných jmen může být jak samostatně užívané mezinárodní (a), tak litevské (b) podstatné jméno: a) aerofiltras MG 1976 4 26, aerokompresorius MG 1976 4 26, aerokranas T 1975 5, aerolaineris MiežAB 195, aerotankas MG 1976 4 26; b) aerolai(v)ymas T 1976 225, aerostotis KS 106, aerouostas T 1983 24.

Druhý komponent mezinárodního slova nemusí být užíván samostatně, například aerobusas T 1978 41.

Složenými podstatnými jmény s prvním mezinárodním komponentem aero- lze označovat různé pojmy: a) aerogrupė T 1982 22; b) aeromuotrauka DLKŽ 5, aeroryšys T 1976 187, aerovaizdas LRKŽ 23. Druhý komponent také nemusí být užíván samostatně, například aerobika VN 1984 101.

Rozmnožila se také složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem agro- (< řec. agros ‚pole, půda‘). Složenými podstatnými jmény, jejichž první komponent agro- vyjadřuje souvislost s obdělávanou půdou, zemědělstvím a agronomií, se často označují nově vznikající vědní oblasti, vědci a odborníci. Druhým komponentem těchto podstatných jmen bývá zpravidla samostatně užívané mezinárodní slovo: agrobiologija TŽŽ 23, agrometeorologija TŽŽ 23, agrobiologas, -ė T 1978 23, agrometeorologas, -ė MNV 13.

Složená podstatná jména s prvním komponentem agro- mohou sloužit jako názvy různých pojmů. Druhým komponentem může být samostatně užívané mezinárodní (a) i litevské (b) podstatné jméno: a) agrochemikalas T 1976 219, agromelioracija MTŽ 11, agrotermofikacija MNV 15; b) agromiškas T 1979 298, agropramonė T 1975 172, agrotiltas MNV 15 11.

V posledních desetiletích v litevském spisovném jazyce přibývá také složených podstatných jmen s prvním mezinárodním komponentem astro- (< řec. astron ‚hvězda‘).

186

Druhý člen těchto substantiv bývá zpravidla rovněž mezinárodní samostatně užívané slovo.

Složenými substantivy s prvním mezinárodním členem astro-, který vyjadřuje souvislost s kosmickými tělesy nebo kosmickým prostorem, se často označují nově vznikající vědní obory, vědci a odborníci v těchto oborech: astrobiologija T 1979 272, astrobotanika BTŽ 42, astronavigacija KK 34, astrobiologas, -ė T 1979 272, astrobotanikas, -ė T 1976 24, astrogeografas, -ė LeontŽKP 72. Označují se jimi také různá zařízení a přístroje: astrolaboratorija T 1980 237, astroorientatorius MG 1981 6 14, astrotechnika MG 1981 6 14.

Zvláště hojně se šíří složená substantiva s prvním mezinárodním členem auto- (< řec. autos ‚sám‘). Druhým členem těchto složených substantiv bývá zpravidla samostatně užívané mezinárodní (a) nebo litevské (b) substantivum.

Složeniny s prvním komponentem auto-, který vyjadřuje, že předmět je samohybný a funguje automaticky, často označují různá zařízení, stroje a přístroje: a) autocisterna K 1975 7 62, autogigantas T 1975 205, autofurgonas T 1974 286, autokoduotuvas STŽ 375, autokompresorius T 1974 257, autokranas T 1978 78, autopilotas (elektroninis) T 1977 301, autoplatforma Sluck UMN 14, autorefrizeratorius T 1983 234, autoskreperis T 1985 21, autovagonas KKult 2 50; b) autoimtuvas VN 1978 119, autokeltuvas DKKŽ 64, autokotelis LKŽ I 517, autokrautuvas T 1976 307, autokraukilis LKŽ I 518, autorogės LRKŽ 100, autosargas K 1980 4 34, autosvarstyklės T 1976 214, autosunkvežimis LRKŽ 100, autotrakinys T 1985 125, autotraukinukas T 1978 183, autovilkiakas T 1975 224, autožadintuvas T 1975 56. Druhý komponent může být také mezinárodní, například autostopas LM 1970 11.

Složená substantiva s prvním mezinárodním členem auto-, který znamená „automobily“, „automobilový“, jsou často názvy různých zařízení, výrobních jednotek, podniků, institucí atd.: a) autobiblioteka T 1977 274, autocentras MT 1975 4 46, autoklubas MG 1975 10 60, autokolona VN 1974 265, autokombinatas T 1976 145, autolaboratorija T 1974 275, autoparkas LM 1976 36, autopaviljonas T 1978 104, autoservisas VM 1974 285, autotrasą KrasUOŠ 22; b) autoaikštelė T 1985 112, autodirbtuvė LR 104, autogamykla T 1976 26, autojmonė T 1977 163, autokelias T 1980 91, automokykla T 1976 42, automiestelis T 1985 112, autoparduotuvė KKult 25 26, autoplovykla T 1984 80, autoprie kaba KKult 26 20, autoūkis T 1984 120, autovilks tinė T 1976 195, autovirtinė LRKŽ 100. Druhý člen těchto složených substantiv může být samostatně neužívaný, například autostrada LKŽ I 518.

Složenými substantivy s prvním mezinárodním členem auto- uvedeného významu se označují také různé chemické přípravky: a) autobenzinas T 1974 257, autokosmetika T 1977 149; b) autodegalai T 1983 33.

Označují se jimi také různé druhy sportu a sportovci: a) autoestafetė T 1975 43, autoralis T 1984 124, autoturizmas T 1978 41, autorali-ninkas, -ė T 1975 41, autoturistas, -ė T 1975 4; b) autolenktynės TM 1984 5 16, autožygis T 1975 104, autolenktynininkas, -ė T 1975 180.

187

Složenými substantivy s auto- se označují profese, specializace a činnosti: a) autoelektrikas, -ė T 1976 115, autogreiderininkas, -ė T 1975 44, autoinspektorius, -ė RimMN 335, automechanikas, -ė T 1975 38, autoperatorius, -ė LR 66, autotransportininkas, -ė T 1983 191; b) autodarbininkas, -ė K 1978 4 74, autokeliautojas, -a T 1979 134, autokelininkas, -ė T 1975 112, automegėjas, -a T 1979 267, autošaltkalvis, -ė VN 1977 193.

Substantiva s prvním mezinárodním členem auto- mohou mít kromě toho i mnoho dalších významů: a) autoavarija T 1975 178, autore모ntas K 1975 7 39, autosezonas T 1978 105, autotrauma T 1975 148; b) autoįvykis T 1984 4 119, automokymasis STTŽ 259, autopervežimas T 1977 266, autosvyravimai KKult 15 20, autovirpesys STTŽ 7.

Některá z těchto složených substantiv mohou být okazionalismy: a) autochuliganas, -ė T 1977 159, autosnобas, -ė T 1978 105, autosnobizmas T 1978 105; b) autoauka T 1977 215, autogražinys T 1978 105, autoklajoklis, -ė T 1983 109, automelагis, -ė Š 1978 17 19.

Takových složených substantiv se vyskytuje také mnoho stylisticky výrazných, která vedle prvního mezinárodního členu auto- obsahují ještě litevskou předponu. Pro litevský spisovný jazyk nejsou vhodná a ve většině případů je třeba je užívat bez litevské předpony: auto(iš)py lėjas T 1976 64, auto(pa)krautuvas T 1974 260, auto(pa)krovėjas T 1975 175.

S litevskou předponou jsou tyto termíny oprávněné pouze tehdy, mají-li bez předpony jiný význam.

Substantiva uvedeného způsobu tvoření, která mají přípony -ėjas, -a a -tojas, -a a označují nástroje, nejsou pro litevštinu vhodná, protože tyto přípony se obvykle používají k tvoření názvů osob vykonávajících činnost (podrobněji viz Keinys, 1973, s. 15–16).

Složenými substantivy, jejichž první mezinárodní člen avia- (< lat. avis ‚pták‘) vyjadřuje souvislost s letectvím, se často označují různé mechanismy, stroje, zařízení a přístroje. Druhým členem těchto složených substantiv může být samostatně užívané mezinárodní (a) i litevské (b) substantivum: a) aviabomba MG 1975 1 62, avialaineris T 1983 236, aviamodelis N 1976 10 38, aviatechnika T 1976 189, aviatransportas VN 1975 170; b) aviasvarstyklės Miež IB 399.

Tato složená substantiva označují také osoby vykonávající nově vzniklá povolání a specializace: a) aviadispėčeris, -ė KT 1985 22, aviakonstruktorius, -ė SluckNA 102, aviamechanikas, -ė T 1978 117, aviatechnikas, -ė T 1985 13; b) aviaugniagesys, -ė T 1985 227.

Složená substantiva s avia- označují také sportovní disciplíny a sportovce. Druhý člen těchto složených sloves bývá zpravidla mezinárodní: aviamodelizmas T 1978 68, aviamodelininkas, -ė T 1977 178.

Tyto podstatné názvy mohou mít i jiné významy: a) aviabilietas T 1976 225, aviagrupė T 1975 13, avialinija T 1975 134, aviareisas T 1984 11, aviaturizmas T 1974 254; b) aviabūrys KV 1979 20, aviaparama T 1985 160, aviapervežimas T 1978 26, aviarūšys PR 250, aviataisyklės MiežIB 399.

188

Šíří se mnoho nových složených podstatných jmen s prvním mezinárodním komponentem bio- (< řec. bios ‘život, živobytí’). Složenými podstatnými jmény, jejichž první komponent bio- znamená „související se životem, s životními procesy“, se často označují různé vědní obory, vědci a odborníci. Druhý komponent těchto složenin je často mezinárodní samostatně užívané slovo: bioakustika MG 1984 8 7, bioelektronika STTŽ 17, bioenergetika T 1985 85, biogeocenologie T 1974 28, biokybernetika MG 1978 6 10, bioklimatologie T 1984 11, biomatematika STTŽ 17, biomedicína MG 1982 1 36, biometeorologie TM 1980 1 5, biotechnologie MG 1984 6 6, bioenergetik, -čka T 1976 200, biomatematik, -čka MG 1980 3 40, biomedik, -čka Š 1975 15 15. Druhý komponent může být i samostatně neužívaný: bionika TŽŽ 109.

Složená podstatná jména s výše uvedeným významem prvního mezinárodního komponentu bio- mohou označovat různé pojmy: a) biocenóza GŽ 38, biocyklus T 1985 9, biocykličnost T 1985 9, biochemismus K 1985 2 77, bioevoluce SA 12 26, bioimpuls MNV 71 4, biorytmus MG 1984 8 14, biosyntéza MG 3 43, biosystém STTŽ 17, biosociálnost SA 1974 12 27, biostatistika STTŽ 17; b) biosměr MNV 2 11.

Složenými podstatnými jmény, jejichž první mezinárodní komponent bio- významově odpovídá slovům „biologický“, „biologie“, se označují různá zařízení, přístroje a preparáty: a) biofabrika T 1975 65, biofiltr MG 1985 4 26, biopočítač VN 1985 231, biopolymer VN 1984 273, bioprotéza VN 1985 20, biosystém VN 1985 231, biostimulátor VN 1984 216, biotechnika ŽŪTŽ 18, biotransport T 1984 211; b) bioohřev ŽŪTŽ 18, bioplyn MG 1984 7 37, biočidlo ŽemPP 98, bioketitiklis VN 1985 231, biopalivo ŽŪTŽ 18, biomateriál MiežA 147, biosatelit T 1985 160. Druhý komponent může být také mezinárodní, samostatně neužívaný, například biomepas VN 1984 273.

Složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem bio- jsou obvykle různými termíny, nejčastěji z biologie.

Mnoho složených podstatných jmen vzniká také s prvním mezinárodním komponentem foto- (< řec. phōs (phōtos) ‘světlo’). Druhým komponentem těchto podstatných jmen může být samostatně užívané podstatné jméno mezinárodní (a) i litevské (b). Mnohá z nich, u nichž první komponent foto- znamená „vzniklý působením světla nebo působící na něco, vykonávající účinek světla či světelných paprsků“, označují různé mechanismy, prostředky, nástroje, přístroje a jejich části: a) fotokamera T 1984 97, fotorelé STTŽ 358, fotosystém T 1976 226, fototelegraf T 1974 272, fototranzistor FTŽ 90; b) fotonásobič MNV 60 16, fotolupa FTŽ 87, fotoimtvas FTŽ 88, fotozařízení T 1976 226, fotozařízení T 1976 224, fotografický film T 1978 28, fotografický proužek T 1976 70, fotopřevodník FTŽ 88, fotobrašna T 1978 57, fotodeska T 1984 185, fotografický materiál T 1984 143, fotočlun VN 1985 231, fotodeska MLTE III 14, fotopřístroj STTŽ 358, fotografické potřeby VN 1975 170, fotopočítadlo STTŽ 359, fotospuška SluckUMN 19, fotoodpor MNV 39 17.

Složená podstatná jména s výše uvedeným významem prvního mezinárodního komponentu foto- často označují různé jevy a procesy: a) fotoaktivizace FTŽ 86, fotoimpuls STTŽ 358, fotoinformace T 1978 10, fotoinjekce TŽŽ 88, fotoionizace FTŽ 89, fotoreakce FTŽ 90, fotosignál FTŽ 90, fototelegram MNV 19 20; b) foto-

189

odezva FTŽ 87, fotoblyk­snis FTŽ 87, fotoleptání STTŽ 359, fotogavinimas FTŽ 88, fotozáznam STTŽ 358, fotopětí STTŽ 358, fotozavádění MTŽ 358, fotosenzitivita MLTE III 409, fotovodivost FTŽ 88, fotovýběr T 1976 80, fotostárnutí FTŽ 90, fototisk STTŽ 358, fotoexcitace FTŽ 90.

Podstatnými jmény s prvním mezinárodním komponentem foto-, který vyjadřuje souvislost s fotografií, se označují různé kulturní a umělecké instituce a jejich oddělení: a) fotobiblioteka MG 1985 3 40, fotoklub T 1975 60, fotomuzeum N 1976 10 40, fotosalon T 1976 81; b) fotooddělení LM 1978 43, fotoslužba T 1976 2 19.

Tato složená podstatná jména označují také osoby vykonávající nově vzniklá povolání a specializace: a) fotokorespondent, -ka T 1974 300, fotožurnalista, -ka JG 1974 10 18; b) fotografický amatér, -ka T 1974 300, fotomistr, -ová P 1984 3 185, fotoumělec, -kyně P 1984 3 185, fotokronikář, -ka T 1975 37.

Většina složených podstatných jmen, jejichž první komponent foto- významově odpovídá slovům „fotografický, fotografie“, jsou označení kulturních děl, událostí a dalších prvků kulturního života: a) fotoalbum K 1976 6 51, fotodokument T 1975 37, fotoexpozice T 1977 271, fotofilm MNV 6 13, fotofiniš VN 1975 157, fotoilustrace T 1976 105, fotookénko MT 1975 4 37, fotokompozice T 1976 81, fotografická soutěž T 1976 105, fotokronika T 1974 269, fotometafora MiežAB 113, fotomontáž Š 1976 8 17, fotoplakát T 1976 197, fotoplán MG 1975 4 35, fotoportrét T 1876 103, fotoreportáž LRKŽ 172, fotoromán LM 1975 28, fotostánek T 1977 226, fotoviněta T 1976 213; b) fotografické řemeslo T 1975 10, fotoesej K 1976 6 51, fotografická práce LM 1976 6, fotokniha VN 1985 145, fotodílo T 1976 191, fotografické umění LM 1976 6, fotovýstava P 1984 3 187, fotopříběh JG 1975 6 36, fotokresba T 1979 112.

Většina námi zkoumaných složených podstatných jmen jsou různé termíny, vzniká však i značné množství okazionalismů: fotooko BulAI 88, fotokrasavec Sluck-UMN 166, fotohovor T 1985 50, fotopoklad LM 1974 48, fotolov T 1979 39, fotopodnět K 1976 5 52, fotos úsměv LM 1976 14.

Vznikají stále nová složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem hydro- (< řec. hydōr ‘voda’), který vyjadřuje souvislost s vodou a vodíkem. Druhým komponentem těchto složených podstatných jmen bývá často samostatně užívané podstatné jméno mezinárodní (a) nebo litevské (b). Podstatnými jmény utvořenými tímto způsobem se označují nově vznikající vědní a technické obory a jejich vědci a odborníci: a) hydroakustika FTŽ 106, hydroenergetika MG 1984 4 8, hydrofyzika FTŽ 106, hydromechanizace MNV 24 7, hydrometalurgie MNV 24 7, hydroenergetik, -čka VN 1975 12, hydrofyzik, -čka T 1974 20, hydrometalurg, -yně MNV 24 7; b) hydrostavitel, -ka KKult 4 50.

Druhý komponent složených podstatných jmen s uvedenými významy může být také samostatně neužívaný: hydronaut, -ka T 1976 21.

Námi zkoumaná podstatná jména označují různá zařízení, mechanismy, stroje, nástroje, přístroje a chemické preparáty: a) hydroagregát T 1975 13, hydroautomat TŽŽ 308, hydroelevátor TŽŽ 308, hydrogenerátor FTŽ 106, hydrokrém TM 1975 1 14, hydrokostým MNV 109 14, hydrostroj MG 1984 4 8, hydroseparátor TŽŽ 310, hydrozvedák T 1976 224, hydrotraktor MNV

190

15 6, hidroturbina FTŽ 107; b) hidrodėžė VN 1984 283, hidrojautvaras K 1979 11 44, hidrolektuvas T 1979 81, hidropastatas T 1975 172, hidrosiurblys MNV 15 7, hidros-totis MTŽ 70, hidrovariklis MNV 15 5.

Složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem hidro- mohou být názvy různých předmětů, jevů a pojmů: a) hidroakumuliavimas MG 1984 4 8, hidroenergija DLKŽ₁ 196; b) hidrodrekinimas MATŽ 25, hidrostatyba T 1976 119.

V sovětském období přibylo v litevském spisovném jazyce také složených podstatných jmen s prvním mezinárodním komponentem makro- (< řec. makros ‘velký, dlouhý’). Těmito složenými podstatnými jmény, jejichž druhý komponent je obvykle mezinárodní podstatné jméno užívané samostatně, se označují vědní obory: makroakustika FTŽ 174, makrofizika FTŽ 174.

Mnohá složená podstatná jména s komponentem makro-, který vyjadřuje velikost, mohutnost, vztah k tělesům velkých rozměrů a velkým hodnotám, jsou termíny z biologie, fyziky, výpočetní techniky, zemědělství, astronomie aj. Druhý komponent těchto podstatných jmen je obvykle buď mezinárodní (a), nebo litevské (b) samostatně užívané slovo: a) makroelementas FTŽ 174, makromolekulė FTŽ 175, makroorganizmas MTŽ 268, makroprocesas MLFP 125, makroprogramavimas STTŽ 121, makroreljefas TŽŽ 473, makrosistema T 1979 117, makroskleritai MTŽ 268, makrospora MTŽ 268, makrosporangė TŽŽ 473; b) makrobranduolys ŽOTŽ 132, makrobiusena FTŽ 174, makrokalba STTŽ 121.

Někdy se složená slova s prvním mezinárodním komponentem makro- terminologizují, a dokonce se stávají okazionalismy: makroaplinka VN 1973 20, makromatymas T 1979 112, makronelygumas VN 1970 11, makrovaistinėlė T 1976 306. Odvozeniny tohoto typu se hojně vyskytují v periodickém tisku, nejsou však doporučované.

Složených podstatných jmen s prvním mezinárodním komponentem mikro- (< řec. mikros ‘malý’) je ještě více než složených podstatných jmen s mezinárodním komponentem makro-, která jsme zkoumali. Tato složená podstatná jména lze považovat za svého druhu antonyma. Složenými podstatnými jmény s prvním mezinárodním komponentem mikro- se označují nově vznikající vědní obory, vědci a specialisté. Druhým komponentem složených podstatných jmen s tímto významem bývá obvykle mezinárodní samostatně užívané podstatné jméno: mikrochirurgija MG 1984 4 14, mikroelektronika Š 1983 5 12, mikrosociologija FŽ 288, mikrochirurgas, -ė T 1985 114, mikrosociologas, -ė T 1984 2.

Složená podstatná jména, v nichž první komponent mikro- znamená „velmi malý, drobný“ a druhým je samostatně užívané podstatné jméno, mezinárodní (a) i litevské (b), často označují různé přístroje, mechanismy, stroje, nástroje a přípravky: a) mikroautobusas T 1978 104, mikrodetalė STTŽ 139, mikroelektrodas MNV 14 17, mikrokapsulė MG 1975 10 58, mikrokompiuteris MG 1985 4 5, mikrokondensatorius MNV 13 16, mikromašina MLTE III 242, mikroprocesorius MG 1981 8 7, mikrorobotas T 1985 36, mikrotelefonas KKult 13 70, mikrotelevizorius VN 1985 145, mikrotermistorius MNV 16 10; b) mikrojungiklis STTŽ 139, mikropipetė MNV 14 17, mikroplokštelė MNV 13 16, mikrosiūstuvas T 1983 151, mikrosvarstyklės FTŽ 189, mikrovariklis VN 1975 170.

191

Mnohá složená podstatná jména s uvedeným významem mikro- patří do terminologie fyziky, matematiky, chemie, biologie, astronomie, filozofie, zemědělství a dalších oborů: a) mikroelementas MNV 13 16, mikroevoliucija ŽK 154, mikroflora ŽUTŽ 139, mikroinduktyvumas MNV 13 16, mikrokomponentas STTŽ 139, mikrometeoritas T 1977 226; b) mikrobanga MNV 20 11, mikrodalelė MLFP 54, mikrodalelytė TFIA 696, mikropasaulis MNV 65, mikropluoštelis FTŽ 188, mikropriežastingumas FTŽ 188, mikrosiūlas MG 1983 4 13, mikrotrašos ŽUTŽ 139, mikrožodynas STTŽ 139.

Vyskytují se také taková složená podstatná jména, v nichž první mezinárodní komponent mikro- znamená „související se studiem nebo měřením velmi malých předmětů či hodnot“: mikroprogramavimas STTŽ 139, mikroschema STTŽ 139.

Složená podstatná jména, v nichž mikro- znamená zmenšení milionkrát, jsou názvy měrných jednotek: a) mikromodulis MNV 13 6, mikrosekundė STTŽ 130, mikrovoltas TŽŽ 500; b) mikrokiekis MLTE III 776, mikrolaikas LM 1975 40.

Nyní si už začínáme zvykat i na taková složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem mikro-, který se dosud v těchto významech neužíval: a) mikrob स?

Při ztrátě terminologického významu získal komponent složených slov mikro- význam „malý, drobný, bezvýznamný“. V písemnostech sovětských let, zejména v periodickém tisku, a často i v hovorovém jazyce se hojně vyskytují slova jako: a) mikroavarija VN 1979 3, mikrochuliganizmas BulSG 116, mikrotrauma T 1975 195; b) mikroatspindys T 1979 4, mikrognėtas KKult 25 26, mikroklaida T 1975 2, mikrolem tis LM 1975 40, mikropakilimas LM 1976 30, mikropėdsakas ST 1983 3 63, mikrofaš kl as MiežA 498. Takové užívání těchto slov je z hlediska vývoje litevského spisovného jazyka neodůvodněné (srov. Gaivenis, 1973, s. 26—27).

Někdy makro- a mikro- překračují hranice slovotvorných formantů a užívají se jako samostatná slova: Když se vytvářely neeukleidovské prostory a neeukleidovské geometrie, žádného z jejich autorů nenapadlo, že na nich bude založena Einsteinova teorie relativity, popisující zákony mikro- a makrosvěta MG 1979 11 2.

Přibylo také složených podstatných jmen s prvním mezinárodním komponentem moto- (< lat. motor ‘poháněč’). Druhý komponent těchto složených podstatných jmen bývá často mezinárodní (a) i litevské (b) samostatně užívané podstatné jméno. Těmito podstatnými jmény utvořenými tímto způsobem, v nichž první část moto- znamená „motorový, motorizovaný, související s motocyklem“, se označují různé mechanismy, stroje, nástroje a prostředky: a) motoblokas VN 1984 10 „dvoukolový traktor o výkonu pěti koňských sil“, motobolas T 1984 92, motovagonas TŽŽ 58; b) motovežimėlis T 1975 111.

Těmito složenými podstatnými jmény se často označují druhy sportu, sportovci a sportovní zařízení a vybavení: a) motokrosas T 1982 44, motosportas Š 1975 14, motoakrobatas, -ė ŠI 1978 9 4, motokrosininkas, -ė T 1985 18, mototrasa T 1978.

192

96; b) motodaug(i)akovė T 1979 232, motolenktynininkas, -ė LR 50, motošaulys, -ė T 1976 111, motodviratis T 1975 152, motosklandytuvas T 1985 152, motoskraidyklė VN 1985 193, motošalmas T 1975 91.

Druhé mezinárodní složky složených podstatných jmen s tímto významem se někdy neužívají samostatně: motobolas T 1978 96, motobolininkas, -ė 1976 145.

Přibývá také složených podstatných jmen s první mezinárodní složkou servo- (< angl. serve „obsluhovat“), ačkoli je v „Současném slovníku litevského jazyka“ (1972) nenajdeme. Druhá složka těchto podstatných jmen může být samostatně užívaným mezinárodním (a) nebo litevským (b) podstatným jménem. Složenými podstatnými jmény, jejichž první složka označuje automatickou regulaci nebo usnadnění ručního ovládání, se často pojmenovávají různé mechanismy, nástroje a přístroje: a) servokompensatorius TŽŽ 687, servomechanizmas STTŽ 264, servomotoras STTŽ 264, servoregistratorius STTŽ 264; b) servodaugintuvas STTŽ 264, servopavara STTŽ 264, servostiprintuvas STTŽ 264, servovariklis STTŽ 264.

Složená podstatná jména se složkou servo- mohou označovat také abstraktní pojmy: a) servokompensacija MG 1982 2 10, servoreguliavimas STTŽ 264, servosistema STTŽ 264; b) servovaldymas STTŽ 264.

Složenými podstatnými jmény s první mezinárodní složkou stereo- (< řec. stereos „prostorový, pevný“) se často označují nově vzniklá zařízení, přístroje a jejich části. Druhou složkou těchto složených podstatných jmen bývá nejčastěji samostatně užívané mezinárodní (a) nebo litevské (b) podstatné jméno: a) stereokamera FTŽ 323, stereokomparatorius FTŽ 323, stereomikroskopas FTŽ 324, stereoprojektorius TŽŽ 717, stereotelevizija MG 1975 6 58; b) stereogarsakalbis N 1981 5 23, stereop lokštelė FTŽ 324, stereostiprintuvas TM 1984 9 16.

Druhá mezinárodní složka se nemusí užívat samostatně, například stereoskopas FTŽ 324.

Složená podstatná jména s první mezinárodní složkou mohou mít různé významy: a) stereobazė MG 1986 4 5, stereoefektas TŽŽ 717, stereofilmas TŽŽ 717, stereofotografija FTŽ 323; b) stereolaida MG 1975 6 58, stereonuotrauka FTŽ 324, stereovaizdas MG 1975 6 58.

Když televizor během poměrně krátké doby vstoupil do života lidí, vzniklo mnoho nových slov s první mezinárodní složkou tele- (< řec. tēle „v dálce, daleko“). Mezinárodní prvek tele- se zvláště rozšířil kolem šedesátých let. Odvozených slov s touto mezinárodní složkou denně přibývá v novinách a časopisech. Druhou složkou těchto složených slov může být mezinárodní (a) nebo litevské (b) podstatné jméno.

Složená podstatná jména, většinou termíny, s první mezinárodní složkou lze rozdělit do skupin. Jde především o odvozeniny, v nichž složka tele- znamená „fungující na určitou vzdálenost nebo prováděný, vykonávaný na dálku“. Odvozeninami s tímto lexikálním významem se označují různé mechanismy, stroje, zařízení a přístroje: a) teleantena RimMN 201, teleaparatūra T 1978 3, teleautomatika STTŽ 312, telecentras MNV 64, teleekranas MG 1975 1 51, telekamera MG 1984 8 37, telekanalas T 1985 80, telerentgenas MG 1978 6 20, teleteksas MG 1986 4

13. 1880

193

32 „televizní informační systém“, releterometras FTŽ 349, televideofonas (srov. televidefonas) KKult 13 70; b) telepalydovas MNV 6 18, telestotis T 1980 174.

Těmito útvary se také označují různé procesy prováděné na dálku: a) teleinformacija T 1977 199, telekontaktavimas IKŠD 101, telekontrolė STTŽ 312, telesignalizavimas MNV 6 7; b) teleapskaita T 1977 278, telematavimas SA 1975 5 19, teleryšiai MG 1984 7, 9, telestebėjimas T 1983 66, televaldymas T 1985 14.

Stále častěji se objevují útvary, v nichž má komponent tele- lexikální význam slova televizija, televizinis: a) teleauditorija LukKR 205, telefilmas BulSG 64, telekinas T 1975 48, teleprograma trš., telereportažas VN 1985 118, telereporteris T 1983 109; b) teleapybraiža KKult 25 26, telegamykla VN 1974 22, telelaida T 1983 42, telemokykla VN 1975 32, telepasakojimas LM 1976 12, teležaidimas T 1985 142, teležiūronas MNV 6 5. Tato slova nejsou termíny, jsou spíše potenciálními novotvary.

Není důvod nahrazovat ustálená dvojslovná pojmenování (televizijos programa, televizijos gamykla, televizijos laida, televizijos mokykla aj.) jednoslovnými útvary s komponentem tele-. Některé z nich, například: teleapybraiža, telereporteris, teležiūronas (srov. Kalbos praktikos patarimai, 1985, s. 312) aj., jsou umělé a zcela zbytečné.

Komponent tele- ve většině případů význam celého slova více zpřesňuje a terminologizuje. Některá slova, která užíváme, však nejsou ani termíny, ani jinak potřebná slova. Obvykle vznikají v určitém kontextu jako okazionalismy. K. Gaivenis (1974, s. 12) radí, že „není třeba zneužívat specifičnosti termínů a připojovat částici tele- k běžným slovům tam, kde není nezbytná“. Jinak dodáváme jazyku familiárnost, a někdy dokonce ztěžujeme pochopení myšlenky.

Poměrně hojně vznikají také nová složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem termo- (< řec. thermos „teplý, horký“). V novém „Slovníku mezinárodních slov“ (1985) se uvádí, že termo- je první část složených slov, která označuje jejich souvislost s teplem a vysokou teplotou. Druhou složkou těchto složených slov může být mezinárodní (a) nebo litevské (b) podstatné jméno. Složená podstatná jména s prvním komponentem termo- často označují různá zařízení, stroje, nástroje a přístroje související s teplem a teplotou: a) termoampermetras FTŽ 356, termoanemometras FTŽ 754, termobaterija FTŽ 356, termogeneratorius FTŽ 357, termokamera TŽŽ 755, termokompresorius FTŽ 357, termorelė STTŽ 315, termovoltmetras FTŽ 359; b) termojungiklis MNV 2 4, termokeitiklis STTŽ 315, termokryžius FTŽ 357, termostulpas FTŽ 359, termovarža STTŽ 315.

Druhý komponent složených podstatných jmen tohoto významu se obvykle neužívá samostatně, například termovizorius MG 1985 5 40.

Podstatná jména s komponentem termo- označují vědní obory související se zkoumáním tepla: termoakustika FTŽ 356, termofizika FTŽ 357.

Existuje značné množství složených podstatných jmen, v nichž termo- označuje zpracování něčeho teplem či vysokou teplotou: termoefektas FTŽ 357, termoelektronas FTŽ 357, termokarštas MG 1975 6 11, termomagnetizmas FTŽ 359, termorezonansas FTŽ 359.

194

Složenými podstatnými jmény s první mezinárodní složkou termo- se označují také různé jevy a metody založené na využití tepla, tepelné energie: a) termodifuzija FTŽ 357, termoinercija FTŽ 357, termoizoliacija FTŽ 357, termojonizacija FTŽ 357, termostimuliacija FTŽ 359; b) termomatavimas MG 1975, 5 17.

V posledních desetiletích přibylo složených podstatných jmen s první mezinárodní složkou turbo- (< lat. turbo „vír“). Označují se jimi různá zařízení, mechanismy, stroje a přístroje poháněné turbínou. Druhou složkou těchto složených podstatných jmen bývá často litevské slovo: turbogrežtas T 1975 158, turboorapūtė DLKŽ₁ 868, turbosiurblys KS 102.

Složenými podstatnými jmény s první složkou turbo- se označují také lidé vykonávající nově vzniklá povolání a profese: turboremontininkas, -ė T 1978 232.

Někdy se nyní stává, že se k tomuto mezinárodnímu prvku připojuje slovesná složka, například turbovežis VN 1976 12. Jde rovněž o názvy různých strojů a přístrojů poháněných turbínou. S. Keinys (1979, s. 24) poznamenal, že „i slova tohoto typu vznikla rovněž pod vlivem odpovídajících ruských termínů“. Tento slovotvorný typ je zatím teprve v zárodku.

V litevském spisovném jazyce posledních desetiletí se vyskytuje také tu a tam nevhodný útvar tohoto typu, který nemá praktický význam: turbodujavėžys KKult 26 23, turboelektrovežis KKult 26 24, turbogarvežys KKult 26 23 (podrobněji viz Klimavičius, 1974, s. 23—24).

Složená podstatná jména s první mezinárodní složkou velo- (< lat. velox „rychlý, spěšný“) jsou většinou názvy nově vzniklých sportovních disciplín, sportovců, sportovních zařízení a vybavení, které souvisejí s jízdním kolem. Druhou složkou těchto složených podstatných jmen je nejčastěji samostatně užívané podstatné jméno mezinárodního (a) nebo litevského (b) původu: a) velokartas T 1983 120, velokartingas T 1984 75, velotrekas T 1984 8; b) velotreniruoklis T 1985 233.

Druhou složkou složených slov s uvedeným významem může být i slovo, které se neužívá samostatně: velomobilis T 1983 120, velomobilistas, -ė T 1983 120.

V současném litevském spisovném jazyce se objevují také složená podstatná jména s první mezinárodní složkou vibro- (< lat. vibrare „třást se, chvět se“). V „Slovníku současného litevského jazyka“ (1972) není zaznamenáno ani jedno z těchto podstatných jmen. Druhou složkou podstatných jmen tohoto slovotvorného typu může být samostatně užívané podstatné jméno mezinárodního (a) i litevského (b) původu. Složenými podstatnými jmény s první mezinárodní složkou vibro- se často označují nově vzniklé mechanismy, stroje, nástroje a přístroje určené k pozorování a zkoumání mechanického chvění a kmitání nebo s ním jinak související: a) vibroaparatas T 1975 170, vibrometras FTŽ 388, vibrotechnika T 1977 282; b) vibrokeitiklis FTŽ 388, vibroįranga T 1977 282, vibropurkštuvas T 1984 222, vibrovariklis T 1984 114.

Složenými podstatnými jmény s uvedenou první mezinárodní složkou se označují také nové léčebné metody využívající chvění, vibrace. Druhou složkou těchto podstatných jmen bývá nejčastěji také slovo cizího původu: vibromasažas T 1975 150, vibroterapija T 1975 180.

Složená podstatná jména, jimiž se zabýváme, mohou označovat různé jevy související s chvěním a vibracemi. Jejich druhou složkou může být také litevské podstatné jméno, například vibrosmūgis MK 1976 28.

13*

195

Nově vznikající složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem video- (< lat. video „vidím“) poukazují na souvislost s přenosem a záznamem obrazu. Druhý komponent těchto složených podstatných jmen bývá zpravidla mezinárodní (a), nebo litevské (b) samostatně užívané podstatné jméno. Těmito odvozenými podstatnými jmény se často pojmenovávají nová zařízení, přístroje, aparáty a jejich části, např.: a) videokasetė T 1984 98, videomagnetofonas T 1984 98, videotelefonas (viz Kniūkšta, 1967, s. 68–70) LM 1974 46, videoteksas MG 1986 4 32 „dialogový televizní informační systém“, videoterminalas MG 1986 4 32; b) videogalvutė STTŽ 26, videojuosta T 1984 100, videoprietaisas KKult 15 17.

Složená podstatná jména s prvním mezinárodním prvkem video- mohou mít různé významy: a) videobiblioteka MG 1985 3 40, videopulsas FTŽ 388, videoinformacija MG 1986 4 32, videokontrolė MG 1986 4 32, videoprograma T 1984 98, videosignalas STTŽ 26, videosistema STTŽ 26; b) videorašas T 1983 233, videovaizdas STTŽ 77.

V oblastech nové lexiky se nejvýrazněji projevují nové tendence vývoje jazyka. Je to patrné také z kosmické lexiky, jejímuž rozšíření napomohly úspěchy Sovětského svazu v této oblasti vědy a praxe. V sovětských letech mělo v litevštině vedle častých a již běžnými se stávajících složených slov s prvními mezinárodními komponenty, které se samostatně neužívají, jako aero-, agro-, astro-, auto-, avia-, bio- aj., nemálo slov o kosmu nový komponent mezinárodního původu kosmo- (< řec. kosmos „vesmír“).

Ne vždy lze říci, zda se slova s mezinárodním komponentem kosmo- dostala do našeho jazyka přímo z jiných jazyků, nebo zda byla utvořena v litevštině podle existujících slovotvorných typů. Většina z nich však mohla do litevštiny přijít přes ruštinu, například kosmobiologija (srov. rus. космобиология), kosmospidometras (srov. rus. космоспидометр) aj.

V současnosti se v našem jazyce šíří útvary kosmo- + podstatné jméno. Toto podstatné jméno bývá nejčastěji mezinárodní. Tato složená podstatná jména často označují názvy nových vědních a technických oborů zkoumajících vesmír: kosmobiologija T 1975 23, kosmogeologija MG 1986 4 7, kosmomedicina VN 1976 12, kosmotechnika MarcDD 36, kosmovizija ŠatK 9 (srov. televizija, Intervizija, Eurovizija).

Názvy vědních a technických oborů zkoumajících vesmír se od názvů příslušných obvyklých věd liší právě připojeným komponentem kosmo-.

Složenými podstatnými jmény s kosmo- se často označují lidé určité profese či specializace: kosmobiologas, -ė ŽemPP 9, kosmobotanikas, -ė ŽemPP 7, kosmoinžinierius, -ė T 1978 24, kosmomedikas, -ė T 1978 22.

Slovy stejného slovotvorného typu se pojmenovávají také zařízení, přístroje a létající aparáty pro výzkum vesmíru: kosmoaparatas VN 1979 26, kosmolaboratorija T 1976 32, kosmoraketa T 1976 42, kosmospidometras ŽemPP 4.

Některá slova tohoto typu jsou okazionalismy: kosmoprometėjas, -a MiežA 226, kosmorevizorius, -ė BulAĮ 90. Vyskytují se také okazionalismy, v nichž se k prvnímu mezinárodnímu komponentu kosmo- připojuje litevské podstatné jméno, například kosmodažas MiežA 225.

196

Mezinárodní složka kosmo- se spojuje také se složkami, které se v litevštině samostatně neužívají a nazývají se „afixoidy“; ty jsou často rovněž mezinárodní.

V litevském spisovném jazyce se již běžným a velmi populárním stalo slovo kosmonautas, -ė. Slovo kosmonautas, jak uvádějí badatelé (Брагина, 1973, с. 10), vzniklo v ruštině a odtud se dostalo i do litevštiny. V angličtině bylo pro označení amerických kosmonautů vytvořeno slovo astronautas (Брагина, 1973, с. 10), které znají i Litevci (Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, 1972, p. 43). V tisku se slovo astronautas často užívá pro označení členů posádek amerických kosmických lodí, zatímco kosmonautais se nazývají členové posádek sovětských kosmických lodí. Časté užívání a popularita slov astronautas, kosmonautas, která vznikla v padesátých letech našeho století, přispěly ke vzniku mnoha podstatných jmen tohoto slovotvorného typu. Na tvoření slov mají totiž vliv i konkrétní lexikální příklady. Lexikum, které se užívá neustále a často, se tak může stát vzorem pro vznik neologismů. Kosmické lexikum je díky svému mimořádnému společenskému významu, novosti a originalitě zdrojem aktuálních vyjadřovacích prostředků. Podle analogie s výše uvedenými slovy proto vznikají stále nová slova: akvanautas, -ė, hidronautas, -ė, okeanautas, -ė aj. Bylo vytvořeno také slovo alkonautas, -ė LM 1985 28, které má stejný význam jako slovo alkoholikas, -ė. Jde o specifický vliv lexika na tvoření slov. Vznikl také nový vědní obor — kosmonautika (plg. astronautika), který zkoumá lety do kosmického prostoru. Mezinárodní složka kosmo- se spojuje také s dalšími samostatně neužívanými složkami mezinárodních slov, například kosmodromas T 1978 10 — zařízení pro vzlet a přistání kosmických lodí.

K tomuto slovotvornému typu patří slova: aerodromas [DLKŽ₁ 5, autodromas T 1976 146, hipodromas DautPV 51, kartodromas T 1979 150, motodromas TŽŽ 519, tankodromas TŽŽ 745, velodromas DLKŽ₁ 926. U zde vyjmenovaných podstatných jmen se utváří slovotvorný význam: místo uzpůsobené k obsluze různých strojů a přístrojů — konkrétně k řízení, spouštění, zkoušení, závodění atd. Tato odvozená slova mohou označovat stroj či přístroj nebo charakterizovat místo či prostředí.

Jedním z prvních neologismů uvedeného slovotvorného typu byl podle badatelů ruského jazyka (Русский язык и советское общество, 1968, с. 223) pravděpodobně raketodromas. Má se za to, že se toto slovo dostalo z ruštiny i do litevštiny. Litevština se podstatnými jmény tohoto slovotvorného typu obohatila ve větší míře v padesátých letech tohoto století, kdy vznikla potřeba nových slov a působilo kosmické lexikum.

Mezinárodní složka kosm(o)- se užívá také s druhou, litevskou složkou, často slovesného původu: kosmeivystė MNV 26 20, kosmeivis MNV 26 25, kosmotyra KT 1985 190. Uvedená složka se může spojovat také s litevským podstatným jménem, například kosmoskrydis MiežLIB 379.

Kosmické lexikum zatím není bohaté: teprve se začíná utvářet. Tendence ve vzniku a tvoření slov z této oblasti se dosud nevyhranily.

Slova cizího původu se někdy užívají dvojím způsobem: jako samostatná slova i jako slovní složky, např.: elektra ir elektro-, kinas ir kino-, radijas ir radio-, vakumas ir vakuum-. To znamená, že v jazyce existují jako mezinárodní složky ve slovech i jako samostatné termíny. —

197

Nyní se šíří složená slova s uvedenými mezinárodními složkami.

Poměrně mnoho složených podstatných jmen má jako první mezinárodní složku elektro- (< řec. elektron ‚jantar‘). Druhá složka je rovněž často mezinárodní. Tato složená podstatná jména se obvykle užívají k označení vědeckých pojmů. Pojmenovávají nově vzniklé vědní obory: elektroakustika FTŽ 70, elektromechanika FTŽ 71, elektrooptika FTŽ 73.

Mnohá z těchto složených podstatných jmen jsou vědeckými termíny: elektrodifuzija FTŽ 71, elektrofiltras T 1975 52, elektrofotografija FTŽ 71, elektrokapiliarumas FTŽ 71, elektrokristalizacija FTŽ 71.

Složená podstatná jména s první mezinárodní složkou elektro- označují také různá zařízení, mechanismy, přístroje, nástroje a pomůcky, které souvisejí s elektřinou. Druhou složkou těchto složených slov může být samostatně užívané podstatné jméno, a to buď mezinárodní (a), nebo litevské (b): a) elektrovagonas JG 1975 11 21; b) elektroįrenginiai trš., elektrokaras T 1976 115, elektrokrautuvas MLTE III 606, elektronusodinimas MLTE III 324, elektoryšiai T 1974 270, elektrovariklis T 1974 300, elektrovežimėlis T 1979 77, elektrožirklės MNV 17 5, elektrožvalgyba MLTE III 891. Tato složená podstatná jména je třeba nahradit slovními spojeními: elektrinis vagonas, elektros įrenginiai, elektrinis karas, elektrinis krautuvas, elektros nusodinimas, elektros ryšiai, elektros variklis, elektrinis vežimėlis (gali būti elektro- vežimis), elektrinė žūklė, elektrinė žvalgyba. Také nedávno vzniklé slovo elektrotraukinys je třeba nahradit výrazem elektrinį traukinį.

Současný jazyk má s první mezinárodní složkou elektro- také složená podstatná jména výše uvedeného významu, jejichž druhou složku tvoří mezinárodní slova, která se samostatně neužívají: elektrobusas T 1975 45, elektromobilis MT 1975 4 50, elektropedas Š 1985 7 31. V tomto případě je nelze nahradit slovními spojeními.

Složená podstatná jména s uvedenou první mezinárodní složkou označují také osoby vykonávající tato povolání a specializace: a) elektromonteris, -ė T 1975 73; b) elektrokniedytojas, -a ČesKST 52, elektrosaltkavis, -ė KrivNŽ 8. I v tomto případě je však třeba místo uvedených složených podstatných jmen užívat slovní spojení: elektros monteris (plg. radijo monteris), kniedytojas elektra (arba kniedytojas elektrikas), šaltkalvis elektrikas.

Je tedy třeba dodržovat obecné pravidlo: užívat slovní spojení, pokud jejich složkami jsou nesamostatná slova, a nesamostatně užívané složky připojovat k samostatným slovům (srov. Valeckienė, 1968, p. 22–25). Mnohá z výše vyjmenovaných podstatných jmen je proto třeba považovat za nesprávná, protože neodpovídají požadavkům na tvoření složenin (srov. Keinys, 1979, p. 23). Jednoslovně se tedy mají užívat elektroforezė trš., elektrolitas trš. Namísto složených podstatných jmen, která se stále ještě vyskytují v psaném jazyce, elektromasažas TM 1976 6 6, elektroprekės VN 1974 20, elektrosmūgis trš., se mají užívat slovní spojení: elektros masažas, elektros prekės, elektros smūgis.

Zákonitostem tvoření složených slov v litevštině odpovídají takové útvary jako elektrolaivis T 1983 245, elektrovežis DLKŽ₁ 148 (nikoli však elektrovežys) (Kalbos praktikos patarimai, 1985, p. 72).

198

Občas se vyskytne i některé složené podstatné jméno, v němž se k mezinárodnímu komponentu kino- připojuje samostatně užívané, zpravidla mezinárodní slovo: kinodokumentalistas, -ė LM 1974 48, kinokamera MiėŽAB 218, kinoprodukcija T 1975 134.

Tokių darinių buvo pateikta ir „Rusų—lietuvių kalbų polittechniniame žodyne“ (1959): kinofilmas, kinoteatras ir kt. Šio tipo darinių vartojimas nepateisinamas. Visų šių minėtų sudurtinių žodžių vietoje vartotini žodžių junginiai kino dokumentalistas, -ė, kino filmas, kino kamera, kino produkcija, kino teatras.

Zcela jiná situace nastává, když se k mezinárodnímu komponentu kino- připojují nesamostatně užívané komponenty mezinárodních slov, například kinorama T 1977 271.

Vyskytují se i útvary, v nichž se k mezinárodnímu komponentu kino- připojuje litevský komponent, například kinotyra LM 1976 8. Od tohoto slova je odvozeno kinotyrininkas, -ė, které je příznačné pro současný psaný i mluvený jazyk. Útvary tohoto typu se v litevském spisovném jazyce šíří: patentotyra trš., patentotyrininkas, -ė trš.

Vznikají také složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem radio- (< lat. radiare „vyzařovat, vysílat paprsky“; radius „paprsek“). Druhým komponentem těchto složených podstatných jmen je často samostatně užívané mezinárodní slovo. Většina složených podstatných jmen s uvedeným prvním mezinárodním komponentem označuje vědecké pojmy, vědecké termíny. Často pojmenovávají nově vzniklé vědní a technické obory a vědce i odborníky v těchto oborech: radioastronomija MG 1975 5 13, radiobiologija FTŽ 240, radiochemija T 1975 27, radioelektronika MG 1984 6 7, radiofizika MG 1981 8 36, radiomechanika trš., radiometeorologija FTŽ 240; radioastronomas, -ė MG 1975 5 15, radiobiologas, -ė MG 1980 2 13, radiomechanikas, -ė T 1985 228.

Šíří se také složená podstatná jména s uvedeným významem, která však neoznačují vědecké termíny: radioreguliuotojas, -a VN 1984 110, radioreporteris, -ė trš. Tato složená podstatná jména je třeba nahrazovat slovními spojeními: radijo reguliuotojas, radijo reporteris.

Složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem radio- označují také různá zařízení, stroje a přístroje, které svým významem souvisejí s rádiem: radiokanalas MG 1986 4 14, radiolokatorius DLKŽ₁ 646, radiometras MG 1986 4 14, radiotelevizija MNV 26 32.

Vznikají i složená podstatná jména tohoto významu, v nichž se k mezinárodnímu komponentu radio- připojuje samostatně užívané litevské slovo: radioimt(u)vas trš., radiostotis trš. Místo těchto podstatných jmen se mají užívat slovní spojení: radijo imtuvas, radijo stotis.

Slovními spojeními je třeba nahrazovat také složená podstatná jména, která se dosud občas vyskytují v psaném jazyce: radiopriemonė T 1983 219 (= radijo priemonė), radiosignalas MNV 2 13 (= radijo signalas).

Složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem radio- není třeba nahrazovat slovními spojeními, pokud se druhý komponent v litevštině neužívá jako samostatné slovo, například radiolokacija FTŽ 240.

V našem jazyce vznikají také složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem vakuum- (< lat. vacuum „prázdnota“). Často se jimi označují různá zaříze-

199

zařízení. Druhá složka těchto složených podstatných jmen bývá také samostatně užívaným litevským slovem: vakuumdžiovykla trš., vakuumsiurblys trš.

Tato podstatná jména jsou nesprávná, neodpovídají slovotvorným tendencím složených slov a místo nich je třeba užívat slovní spojení: vakuuminė džiovykla, vakuuminis siurblys.

Složená podstatná jména s prvním mezinárodním komponentem vakuum- jsou oprávněná tehdy, když jsou termíny a obvykle je i druhá složka mezinárodní: vakuummetras FTŽ 376.

Ze všech příkladů uvedených v tomto článku lze vyvodit závěr, že elektro-, kino-, radio-, a méně často vakuum- se užívají jako první složky složených slov, pokud celé složené slovo označuje vědecký pojem, funguje jako odborný termín a druhá složka složeného slova se neužívá samostatně. Elektra, kinas, radijas, vakuumas neplní funkci prvních složek složených slov, jestliže jsou druhé složky litevské nebo mezinárodní, ale neoznačují samostatné vědecké pojmy (srov. Kalbos praktikos patarimai, 1985, s. 284–285).

В. СИМОНАЙТИТЕ-РУДАЙТЕНЕ

SLOŽENÁ PODSTATNÁ JMÉNA S MEZINÁRODNÍMI PREPOZITIVNÍMI KOMPONENTY V LITEVSKÉM SPISOVNÉM JAZYCE

Shrnutí

V současném litevském spisovném jazyce jsou nejproduktivnější vlastní litevské afixy a slovotvorné základy. Počet slovotvorných prostředků se neustále zvyšuje díky mezinárodním slovům a přejímání afixů a slovotvorných základů z jiných jazyků. Obliba těchto zdrojů slovotvorných prostředků závisí na potřebě slovotvorných prvků, která je obvykle určována intenzitou života společnosti a její poznávací činností.

Na základě analýzy jazyka vědecké, publicistické a umělecké literatury sovětského období bylo zjištěno, že se v současném litevském spisovném jazyce zintenzivnila tvorba složených podstatných jmen s prepozitivním mezinárodním komponentem. Zvláště intenzivně se rozšiřují složená podstatná jména obsahující tyto prepozitivní mezinárodní komponenty: aero- „aero-“, agro- „agro-“, astro- „astro-“, auto- „auto-“, avio- „avio-“, bio- „bio-“, foto- „foto-“, hidro- „hydro-“, kosmo- „kosmo-“, makro- „makro-“, mikro- „mikro-“, moto- „moto-“, servo- „servo-“, stereo- „stereo-“, tele- „tele-“, termo- „termo-“, turbo- „turbo-“, velo- „velo-“, vibro- „vibro-“, video- „video-“ atd. Tyto afixy, které se zpočátku široce užívaly pouze při tvoření termínů, se později začaly uplatňovat také při tvorbě obecně užívané slovní zásoby.

Sociální (mimolingvistické) a vnitřní (lingvistické) faktory, které v současném litevském spisovném jazyce vyvolávají aktivizaci složených podstatných jmen s uvedenými mezinárodními afixy, spolu úzce souvisejí. Nejdůležitějším sociálním faktorem je pokrok vědy a techniky. Zkoumané jevy výrazně ovlivňují také internacionalizace všech sfér života společnosti, mezinárodní vědecká a kulturní spolupráce a intenzivní mezinárodní kontakty.

Vnitřní (lingvistické) faktory ovlivňují také procesy tvorby složených podstatných jmen s uvedenými mezinárodními afixy, protože tento typ slovotvorby je podněcován potřebami samotného jazyka (zejména terminologie), tj. nutností pojmenovávat složité pojmy. Někdy bývá obtížné určit,

200

zda složená podstatná jména s mezinárodními afixy přišla do litevštiny z jiných jazyků, nebo zda vznikla přímo v litevštině. Některé z námi zmíněných prepozitivních mezinárodních komponentů se při tvoření složených slov používají již poměrně dlouho. Jiné z nich získaly obdobnou slovotvornou funkci teprve nedávno. Aktivizaci tohoto slovotvorného afixu ovlivnily procesy formování kosmické slovní zásoby, vyvolané úspěchy Sovětského svazu při dobývání kosmu a širokým zájmem veřejnosti o kosmonautiku.

V. SIMONAGYTĖ-RUDAGIENĖ

SLOŽENÁ PODSTATNÁ JMÉNA S PREPOZITIVNÍMI MEZINÁRODNÍMI KOMPONENTY V LITEVSKÉ SPISOVNÉ ŘEČI

Shrnutí

Nový způsob společenského života a změny, k nimž v něm dochází v letech sovětské moci, ovlivňují jak slovní zásobu jazyka, tak jeho slovotvorbu. Některé prostředky a typy tvoření slov se stávají neproduktivními, protože výrazy pro starší pojmy se již příliš nepoužívají.

Za příznivých podmínek se zřetelně projevují vnitřní procesy vývoje jazyka, které se dosud neprojevovaly.

Na základě analýzy odborné a publicistické literatury a beletrie daného období autorka dochází k závěru, že v současné litevské spisovné řeči zesílilo tvoření složených slov, zejména podstatných jmen, jejichž první část je mezinárodní. Obzvláště hojně jsou zastoupena složená podstatná jména s těmito mezinárodními prepozitivními komponenty: aero-, agro-, astro-, avia-, bio-, foto-, hidro-, kosmo-, makro-, mikro-, moto-, servo-, stereo-, tele-, termo-, turbo-, velo-, vibro-, video- atd. Tyto komponenty se podílejí nejen na tvorbě termínů, ale také na tvoření složených podstatných jmen litevské spisovné řeči.

Článek se zabývá společenskými (mimojazykovými) a vnitřními (jazykovými) faktory, které v sovětském období přispívaly k tvoření složených podstatných jmen s výše uvedenými komponenty v litevské spisovné řeči.

Zvláštní pozornost je zde věnována společenským faktorům, z nichž hlavním je změna ve složení uživatelů litevské spisovné řeči, zejména nárůst počtu lidí, kteří ji používají.

Intenzivní kontakty a spolupráce sovětských národů ovlivnily nejen hospodářství Litvy, strojírenství, vědecký pokrok a kulturu, ale také litevskou spisovnou řeč. Úzké kontakty mezi ruštinou a litevštinou vedly k tomu, že do litevštiny proniklo mnoho slov prostřednictvím ruštiny. Analyzované tvoření složenin je ovlivněno také jinými jazyky, zejména ruštinou.

Složená podstatná jména zkoumaná v článku jsou hodnocena z hlediska spisovné jazykové normy:

LITERATŪRA

Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. 2 leid., papild. / Lietuvos TSR MA Lietuvių kalbos ir literatūros institutas; Ats. red. J. Kruopas. V., 1972.

Gaivenis K. Terminijos ugdymo vingiai // Kalbos kultūra. 1973. Sąs. 25. P. 19–27.

Gaivenis K. Margi naujadarai su tele- // Kalba Vilnius. 1974. Nr. 12. P. 13.

Gaivenis K. Mokslo šakų pavadinimai // Mokslas ir gyvenimas. 1981. Nr. 3. P. 6.

Kalbos praktikos patarimai / Lietuvos TSR paminklų apsaugos ir kraštotyros draugija. Respublikinė kalbos komisija; Sudarė A. Pupkis. Vilnius, 1985.

Keinys S. Terminų darybos taisyklingumas // Kalbos kultūra. 1973. Sąs. 25. P. 14–19.

Keinys S. Tarptautiniai elementai lietuvių terminologijoje // Kalbos kultūra. 1979. Sąs. 37. P. 14–26.

201

Keinys S. Lietuviškų sudurtinių terminų daryba // Lietuvių kalbotyros klausimai: Lietuvių kalbos specialioji leksika. V., 1983. T. 22. P. 70–123.

Klimavičius J. Nuo garvežio ir sunkvežimio iki elektrovežio ir pienvežio // Kalbos kultūra, 1974. Sąs. 26. P. 16–30.

Klimavičius J. Tarptautinių ir lietuviškųjų terminų sinonimija terminologijoje // Lietuvių kalbotyros klausimai: Lietuvių terminologija. V., 1975. T. 16. P. 91–123.

Knūkšta P. Videfonas // Kalbos kultūra. 1967. Sąs. 13. P. 68–70.

Saari H. Omasõna ja võõrsõna paarid eesti oskussõnavaras. Keel ja Kirjandus. 1980. Nr. 11. Lk. 654–666; Nr. 12. Lk. 737–742; 1981. Nr. 4. Lk. 201–210; Nr. 5. Lk. 282–288.

Skujinia V. Tarptautinių elementų vartojimas latvių terminijoje // Kalbos kultūra. 1979. Sąs. 37. P. 57–63.

Urbutis V. Žodžių darybos teorija. V., 1978.

Urbutis V. Dabartinės lietuvių kalbos sudurtinių daiktavardžių daryba // Dabartinė lietuvių kalba. V., 1961. P. 65–121.

Valeckienė A. Kitų kalbų kilmės sudurtiniai žodžiai // Kalbos kultūra. 1968. Sąs. 15. P. 16–26.

Апу Ленко В. В. Вопросы интернационализации словарного состава языка. Харьков, 1972.

Брагина А. А. Неологизмы в русском языке: Пособие для студентов и учителей. М., 1973.

Василевская Е. А. Сложение в русском языке. М., 1962.

Дешериев Ю. Д., Протченко И. Ф. Развитие языков народов СССР в советскую эпоху. М., 1968.

Кейнис С. Гибридизация своезычных и интернациональных лексем и морфем литовской терминологии // Контакты русского языка с языками народов Прибалтики. Рига, 1984. С. 89–101.

Копан П. И., Михневич А. Е. К характеристике билингвизма как взаимодействия внешней и внутренней формы языков // Контакты русского языка с языками народов Прибалтики. Рига, 1984. С. 157–163.

Кулль Р. Развитие эстонской терминолексики на фоне индоевропейских языков // Контакты русского языка с языками народов Прибалтики. Рига, 1984. С. 123–137.

Макovsky М. М. Системность и асистемность в языке. М., 1980.

Русский язык и советское общество. Словообразование современного русского литературного языка / Под ред. М. В. Панова. М., 1968.

Саарн Х. Анализ принципов эстонской терминологии: Автореф. дис. … канд. филол. наук. Тарту, 1981.

Скуиня В. П. Роль языковых контактов в развитии латышского литературного языка и научной терминологии // Контакты русского языка с языками народов Прибалтики. Рига, 1984. С. 14–26.

Соколова А. Н. Изменения территориального диалекта под влиянием социальных факторов // Очерки по социолингвистике. Шадринск, 1971.

Щерба Л. В. Избранные работы по русскому языку / АН СССР, Отд-ние лит-ры и яз.; Предисл., подбор текстов, примеч. и ред. М. И. Матусевич. М., 1957.