LIETUVIŲ LEKSIKOS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI. XXIX (1991)

ZOFIJA BABICKIENĖ

REGRESIVNÍ ASIMILACE SAMOHLÁSEK V KRETINGSKÝCH NÁŘEČÍCH

1. Úvodní poznámky*. Zákon asimilace samohlásek je velmi důležitým jevem žemaitského nářečí: opírá se o něj dokonce klasifikace podnářečí severních Žemaitů – Kretinganů a Telšanů (Girdenis, Zinkevičius, 1966, 142; Zinkevičius, 1978, 112–114; Grinaveckis, 1973, 13, 142–145, Girdenis, 1981, 42, 50).

Asimilace samohlásek byla podrobněji zkoumána pouze v podnářečích telšském a varnišském (Girdenis, 1962; Rokaitė, 1961; Vitkauskas, 1963, 1974; Skirmantas, Girdenis, 1972). Pečlivější pozorování a experimenty ukázaly, že k asimilaci dochází také v nářečích Kuliů, Budriů a Darbėnů, která patří k severním Žemaitům dounininkům, konkrétně ke Kretinganům.

V kretingském podnářečí není asimilace samohlásek tak výrazná jako v telšském. Téměř ve všech pozicích, kde Telšané mají i, u (např.: sg. nom. vė̃nės „hřebík“, mõsės→musis „moucha“: pl. acc. vinis „hřebíky“, mùsis → musis „mouchy“ Mžk¹) Kretingané vyslovují uzavřenější ę, o varianty, srov. takovéto minimální páry: sg. nom. bẽtės → bitis „včela“: pl. acc. bẽtis → bitis „včely“; přít. 1. os. sg. knę̃šǫ „loupu“: 2. os. knęši „loupáš“; pl. nom. rõgė „žito“: pl. gen. rùg’ūm „žit“; přít. 1. os. sg. pl’ǫ.rpǫ→pliurpù „žvatlám“: 2. os. pl’ǫ.rpi „žvatláš“. Ve druhých příkladech těchto párů jsou samohlásky ę, o uzavřenější a vyššího stupně zdvihu (k transkripci viz s. 24).

Tendence k asimilaci je snadno patrná i tehdy, když se v kretingských nářečích ę prodlužuje. Srovnejme: aš rė̃.šǫ → aš rišu „já budu šít“: to rė̃.ši „ty šiješ“; aš patę̃.ksǫ → aš patiksu „já budu chutnat“: to patę̃.ksi „ty chutnáš“; drė̃.skes „roztrhají se“: drį̃.skiṣ „roztrhá se“; žlė̃.be „šilhavá“: žl’į̃.bi „šilhavý“; spę̃.tres „šilhavé“: sp’į̃.tris „šilhavý“. V tomto případě se před samohláskou vysokého stupně zdvihu vyslovuje velmi úzká napjatá samohláska, připomínající literární ė. V zkoumaných nářečích je tato samohláska zřetelně diftongizovaná, dosti podobná dvojhlásce ie.

Srovnáme-li asimilaci samohlásek v kretingském a telšském podnářečí, vidíme, že její zásadní rozdíl spočívá v tom, že v telšském podnářečí se v důsledku asimilace mění foném, zatímco v kretingských nářečích vznikají nové varianty téhož fonému – užší e, o, tedy alofony. Vzniká dojem, že tímto stadiem mohli projít i Telšané (srov. Kazlauskas, 1969, 32), později však z určitých důvodů nahradili mezilehlé hlásky zřetelnými. Je-li tento předpoklad správný, měl by být jev asimilace samohlásek v kretingských nářečích starší.

* Autorka srdečně děkuje prof. A. Girdenisovi, který ji povzbudil k napsání tohoto článku a poskytl jí také mnoho cenných kritických připomínek, k nimž se snaží přihlížet.

¹ Zkratky míst jsou stejné jako v akademickém „Slovníku litevského jazyka“.

15

Poř. č. | Samohláska | Objem slabiky | Pozice | Parametry | Pra F₁ 1 | ẹ | 6 | —C′ | x ± s | 345 ± 14 | | | | v | 4,14 | | | | ÷ | 330 ÷ 360 2 | ẹ | 11 | —C | x ± s | 400 ± 35 | | | | v | 8,45 | | | | ÷ | 380 ÷ 420

2. Metodika výzkumu. Nahrávky kretingišských nářečí byly analyzovány nejen sluchovou metodou, ale v poměrně široké míře byla uplatněna také instrumentálně-spektrografická metoda². Touto metodou byly zkoumány akustické vlastnosti jednotlivých samohlásek a dvojhlásek, zejména poziční varianty fonémů /ę/, /e/, /ọ/. Poprvé byl vybrán tento text: ātē·t drẽ.s̃kis õntā, ātē·t drẽ.s̃kēs õntā, tūoki drẽški atvès, tūokę drẽškę atvès, tūokę drẽškę laūko, aš tum drẽšk’u laūko…* Podruhé byl vybrán tento text: aš pẽlūs jeu alāus, aš patẽ·ks’o pūonams, ātē·t drẽ.s̃kis õntā, jeu nudrẽ.s̃ka Stāpuons, to palẽ·ksi vẽšūs, lāuk tuo plẽ.ke šētā, to pẽlis tuo alāus, ātē·t drẽškes õntā, to jeu pẽli šētā, jeu nuplẽ.ka Stāpuons, lāuk tuo žlẽ.bę šētā …

Mluvčí³ četli texty do magnetofonu s oznamovací intonací. Při zkoumání textů kuliškého nářečí byla jedna nahrávka pořízena na Vilniuské univerzitě v audiovizuální laboratoři magnetofonem „Tembr“ (rychlost pásku 190,5 mm/s). Druhá v Kaunasu, v bytě, magnetofonem „Orbita“ (rychlost pásku 97,5 mm/s), za použití směrového mikrofonu MD-52-A.

V Laboratoři experimentální fonetiky Vilniuské univerzity byly nafilmovány dynamické spektrogramy typu „Visible speech“. Byl použit spektrograf konstrukce Kaunaského polytechnického institutu KP1-69. Frekvenční rozsah spektrogramů činil 50—10000 Hz, rychlost pásku 63,3 mm/s, doba analýzy 4 ms, časové značky 20 ms.

Středy formantů samohlásek a dvojhlásek byly na spektrogramech měřeny na začátku, uprostřed a na konci mikrofilmů čtecím přístrojem „Mikrofilm“ s objektivem di-

² Texty svého rodného kuliškého nářečí, zahrnujícího vesnice Blidakių, Reiskių, Pāalančio, Unkurių aj., zkoumala touto metodou autorka tohoto článku, zatímco nářečí Darbėnů zkoumala A. Kalninaitė.

³ Jako mluvčí byli vybráni dva muži, kteří dobře ovládali svůj dialekt.

* O přízvuku (značení) dvojhlásek (s lomeným přízvukem) viz s. 24.

16

Tabulka 1

džia | Střed | Konec F₂ | F₁ | F₂ | F₁ | F₂ 1830 ± 28 | 380 ± 28 | 1855 ± 29 | 400 ± 20 | 1855 ± 19 1,56 | 7,55 | -1,58 | 5,17 | 1,04 1800 ÷ 1860 | 350 ÷ 410 | 1820 ÷ 1825 | 380 ÷ 420 | 1835 ÷ 1875 1725 ± 60 | 445 ± 35 | 1780 ± 60 | 465 ± 35 | 1725 ± 50 3,54 | 7,95 | -3,2 | 7,16 | 3 1685 ÷ 1765 | 420 ÷ 465 | 1745 ÷ 1815 | 445 ÷ 485 | 1690 ÷ 1760

zvětšující desetkrát. Ve spektrogramech byla délka měřena podle časových značek. Při měření se zaznamenávalo pořadové číslo středního filtru formantů nebo dvou sousedních filtrů, které se následně podle zvláštní tabulky převedlo na hertzy (Hz). Tímto způsobem bylo změřeno a prozkoumáno více než 200 spektrogramů.

Po provedení všech měření byly vypočteny tyto statistické parametry: aritmetický průměr (x̄), rozptyl (S²), směrodatná odchylka (s). 95% interval spolehlivosti (÷), variační koeficient (v). Významnost výsledků byla vyhodnocena Studentovým kritériem (Урбах, 1975). Všechny parametry a kritéria byly vypočteny podle vzorců uvedených v knize (Урбах, 1964, 131—133, 166—171).

3. Výsledky spektrografického výzkumu

3.1. Samohláska e „i“

Tabulka 1 ukazuje poměrně výraznou asimilaci samohlásky ę — nom. sg. žlė.bis „žlibis“: gen. sg. žlė.bę „žlibio“. Při výpočtech byly vyřazeny údaje o tvarech s k (drė.skis: drė.skę), protože bylo zjištěno, že měkké souhlásky k’, š’ modifikují kvalitu samohlásky ę. Intervaly spolehlivosti druhých formantů se na začátku, uprostřed ani na konci nepřekrývají. Rozdíl mezi intervaly je největší na konci.

Tabulka 2 rovněž ukazuje asimilaci přízvučné samohlásky ę „i“ s polodélkou. Zde se porovnávají tyto příklady: samohláska ę — nom. sg. drė.skis „driskis“ a ę nom. pl. drė.skes „driskės“. Vidíme, že největší rozdíl mezi intervaly spolehlivosti druhých formantů je na začátku — 105 Hz, podstatně menší uprostřed — 65 Hz, a na konci se ještě více zmenšuje. Tyto statisticky významné výsledky dále ukazují poměrně výraznou diftongizaci samohlásky ę, která v kretingišské podskupině vznikla v důsledku měkkosti souhlásek. Začátek samohlásky, připomínající i, se s touto měkkostí snáze slučuje.

2. Lietuvių kalbotyros klausimai 29 t.

17

Poř. č.

Samohláska

Objem slabiky

Pozice

Parametry

Pra

_F1

1

ę

6

— C’i

x ± s

430 ± 19

v

4,5

÷

410 ÷ 450

2

ę

6

— C’e

x ± s

435 ± 39

v

7,1

÷

400 ÷ 470

Poř. č.

Samohláska

Objem slabiky

Pozice

Parametry

Pra

_F1

1

ę

6

— C’i

x ± s

360 ± 56

v

15,7

÷

300 ÷ 420

2

ę

9

— C’e

x ± s

355 ± 53

v

14,75

÷

310 ÷ 400

3

ę

8

— Ca

x ± s

400 ± 60

v

15

÷

350 ÷ 450

18

2 lentelė

džia

Střed

Konec

_F₂

_F₁

_F₂

_F₁

_F₂

2250 ± 67

425 ± 18

2275 ± 38

445 ± 14

1900 ± 65

2,98

4,27

1,7

3,2

3,42

2180 ÷ 2320

405 ÷ 445

2235 ÷ 2315

430 ÷ 460

1920 ÷ 2060

2030 ± 42

430 ± 19

2095 ± 69

445 ÷ 27

1925 ± 44

2,0

4,5

3,29

6,2

2,3

1985 ÷ 2075

410 ÷ 450

2020 ÷ 2170

415 ÷ 475

1880 ÷ 1970

Tabulka 3

džia

Střed

Konec

_F₂

_F₁

_F₂

_F₁

_F₂

1805 ± 45

355 ± 31

1875 ± 62

375 ± 33

1840 ± 88

2,49

8,7

3,3

8,96

8,4

1755 ÷ 1850

320 ÷ 390

1810 ÷ 1940

340 ÷ 410

1750 ÷ 1930

1790 ± 49

380 ± 55

1845 ± 52

395 ± 60

1815 ± 95

2,75

14,5

2,8

15,3

5,24

1750 ÷ 1830

330 ÷ 425

1800 ÷ 1890

345 ÷ 445

1735 ÷ 1895

1590 ± 65

470 ± 39

1675 ± 35

470 ± 63

1590 ± 48

4,14

8,4

2,12

13,5

3

1535 ÷ 1645

435 ÷ 500

1645 ÷ 1705

415 ÷ 525

1550 ÷ 1630

2*

19

Ve skutečnosti měkkost a tvrdost souhlásek značně modifikuje spektrum samohlásek. Před měkkou souhláskou získává samohláska vyšší témbr (Girdenis, Kubiliūtė-Kliukienė, 1982, 36).

Rozdíl mezi asimilovanou a neasimilovanou samohláskou je zvlášť dobře patrný, když po posledně uvedené následuje tvrdá souhláska, srov. žļė.bis „žlibis“: apžļė.bęs „apžlibęs“: apžļė.ba „apžlibo“, drė.s kis „driskis“: drė.skęs „driskęs“: nudrė.ska „nudrisko“. Ve třetích příkladech dvojic samohláska ę velmi připomíná ruské э nebo východní ė, užívané po ztvrdlém l.

Liší se dokonce i výslovnost souhlásek. V případě, kdy je v koncovce vysoká samohláska, je souhláska před ę zřetelně měkká. Souhláska před ę, které předchází samohláskám typu ę, měkne jen nepatrně. A zcela tvrdá je souhláska před ę, po němž následuje tvrdá souhláska, srov. spē.tris „spitris“, spē.tres „spitrės“: spę.tra „spitro“.

Tabulka 3 uvádí výsledky výpočtů získané měřením spektra samohlásky ę „i“ poloviční délky ve slovech jako drė.skis „driskis“, trė.dis „tridis“, ve druhé řadě drė.skę „driskio“, trė.dę „tridžio“, ve třetí řadě nudrė.ska „nudrisko“, sotre.da „sutrido“. Statisticky významné výsledky byly získány porovnáním intervalů spolehlivosti druhých formantů v první (1755 Hz, 1810 Hz, 1750 Hz) a třetí (1535 Hz, 1645 Hz, 1550 Hz) nebo druhé (1750 Hz, 1800 Hz, 1735 Hz) a třetí řadě. Zřetelná asimilace samohlásky ę „i“ v kulišském nářečí je znázorněna v grafu, kde je na svislé ose vyznačena frekvence spektrogramů (Hz) a na vodorovné ose body středů formantů — na začátku, uprostřed a na konci. Pro graf byla použita data z několika pokusů, jejichž průměr byl vypočítán. Intervaly spolehlivosti křivky A: Pr. — 1962±47; Vid. — 2002±43; Pab. — 1865±57; křivky B — Pr. — 1848±50; Vid. — 1906±60; Pab. — 1822±64; křivky C — Pr. — 1590±65; Vid. — 1675±35; Pab. — 1590±48.

Asimilace samohlásky ę „i“. A — ę — C’i; B — ę — C’e; C — ę — Ca

Asimilace samohlásky ę „i“ se vyskytuje také v darbėnském nářečí. Zvlášť významné výsledky spektrografického výzkumu byly získány při porovnání samohlásky ę „i“ v pozicích před samohláskami přední a zadní řady. Intervaly spolehlivosti druhého formantu samohlásky ę „i“ před samohláskou přední řady jsou následující: na začátku — 2540 Hz, uprostřed — 2300 Hz, na konci — 2250 Hz; před samohláskou zadní řady byly získány podstatně nižší hodnoty: na začátku — 2170 Hz, uprostřed — 1870 Hz a na konci — 1970 Hz (Kalniūtė, 69).

20

Zde popsané zákonitosti asimilace samohlásky ę „i“ jsou patrné při časování slov: rė.štę „rišti“, bętęs ~ bitis „bitė“, trę.dis „tridis“.

1. Přítomný čas Budoucí čas 1a. Kulių Darbėnų Kulių Darbėnų 1a. rėšǫ rešo re.šo rė.šu 2a. rėši riši rė.ši rė.ši 3a. rėš reš reš reš

2.⁴ Jednotné číslo Množné číslo V. bętęs trę.dis bįę.tis trędē K. bętęis trę.de bęt’ū’m trįę.d’u N. bętęi tręđ’ōu bętįms trędēms G. b’įę.ti trįę.di bętis tręd’ūs Įn. bętę tręd’ō bętęmis trędēs Vt. bętīē trędīe bętīēs tręd’ūs

Asimilace dvojhlásky ęi „ie“ je zvlášť zřetelná ve slabikách, které jsou ve spisovném jazyce nepřízvučné, ale ve zkoumaných nářečích někdy získávají přitažený přízvuk, např.: kvęitis „kvietys“: sǫ kvęit’ǫ; rėibībę „riebybė“: rėibōs „riebius“; stęipis ~ stie pies „stiebiesi“: stęibōus ~ stiebos „stiebuosi“. Asimilaci dvojhlásky ęi „ie“ usnadňuje vliv druhé složky: vždyť i ve slovech jako kęimę „kieme“, kęim’ā „kiemai“ je samohláska ę užší než například v kę.rmes ~ kirmis „kirmėlė“, pę.rmā „pirma“.

3. Jednotné číslo Množné číslo Kulių Darbėnų Kulių Darbėnų V. kvęitis kvītis kvęitē kvītē K. kvęitę kvęitę (kvīti) kvęit’ū’m kvīt’ū N. kvęit’ōu kvęit’ōu kvęitēms kvęitēms G. kvęiti kvęiti kvęit’us kvīt’us Įn. sǫ kvęit’ō sǫ kvęit’ō sǫ kvęitēs sǫ kvęitēs Vt. kvęitīē kvęitīē kvęit’ūs kvīt’ūs

Variování alofonů samohlásky ę „i“ v kretingišských nářečích má nejen společné, ale i některé odlišné rysy. V darbėnském nářečí se před vokalismem typu i užívá krátké į, např.: bītims „bitėms“, kiši „kiši“, riši „riši“. V kulišském nářečí se vyslovuje poněkud otevřenější alofon typu ę.

3.2. Samohláska ę „e“

V kretingišském nářečí byla zaznamenána také asimilace samohlásky e. Porovnejme následující dvojice v nářečí Kulių: sg. akuz. s’ēni „senį“, ēžī „ežį“: sēnę „senę“, ēžę „ežią“, sg. nom. gerē.snis „geresnis“: sg. gen. gerē.snę „geresnio“, sg. akuz. vaik’ēli ~

⁴ Zde jsou uvedena paradigmata nářečí Kulių.

21

Poř. č. | Samohláska | Objem slabiky | Pozice | Parametry | Pra | F₁ 1 | i̇e | 10 | – C′i | x ± s | 400 ± 28 | | | | v | 7,1 | | | | – | 380 ÷ 420 2 | e | 10 | – Cọ | x ± s | 430 ± 40 | | | | v | 9 | | | | ÷ | 400 ÷ 460

vaikelį „chlapce“, sg. gen. vaikelę „chlapce“. Před vysokými samohláskami se vyslovuje diftongoid, který značně připomíná dvojhlásku ie spisovného jazyka. To potvrzují také výsledky spektrografického výzkumu samohlásky e uvedené ve 4. tabulce.

Samohláska e byla zkoumána v těchto dvojicích: mi̇e.di „medį“: mėde „medžio“; pi̇ė.ti „petį“: pėte „pečio“; vaikė.li „vaikelį“: vaikelė „vaikelio“; lapiė.li „lapelį“: la-pėlė „lapelio“. Největší rozdíl mezi intervaly spolehlivosti druhých formantů asimilovaného a neasimilovaného e je na začátku výslovnosti samohlásky: 1760 Hz: 1615 Hz; na konci výslovnosti samohlásky je rozdíl zcela nepatrný. Údaje A. Kalniūtė o asimilaci samohlásky e v nářečí Darbėnų jsou poměrně významné. Intervaly spolehlivosti druhých formantů asimilované samohlásky e: na začátku — 2330 Hz; uprostřed — 2270 Hz; na konci — 2110 Hz; neasimilované samohlásky — na začátku — 2140 Hz; uprostřed — 1990 Hz; na konci — 1910 Hz (Kalniūtė, 78). Významné statistické výsledky ukazují, že formanty samohlásky e v nářečí Darbėnų, která stojí před samohláskami typu i a e, se nacházejí na různých úrovních.

V kretingišském nářečí má samohláska e, stejně jako ę, několik zřetelných variant: před tvrdou souhláskou se vyslovuje velmi otevřené ɛ, např.: fut. 1. os. sg. 1a. ne.šo ~ nėšu „ponesu“, nume.so ~ numėsu „odhodím“. Před souhláskou, která předchází samohlásce typu ę, se vyslovuje e podobné spisovnému e, např.: numė.tės „odhodiv“, nutė.pės „natřev“. Úzké ę připomínající krátké mezinárodní ę (nėši „neši“, gėri „dobří“, kėpi „peč“) a zřetelně diftongizované i̇e (numė.si „odhodíš“, nuti̇e.psi „natřeš“) se užívají, když je v koncovce samohláska vysokého stupně. Dlouhé ę (grėžo ~ grėžų „vrtám“, grė.šo ~ grėšu „budu vrtat“) se liší od úzkého, napjatého ę, které stojí před vokalismem typu i (grėži „vrtáš“, grėši „budeš vrtat“). Pro zkoumaná nářečí je charakteristická hierarchie alofonů asimilované samohlásky e: i̇e, ę, ę atd.

22

4. tabulka

ždia | Střed | Konec F₂ | F₁ | F₂ | F₁ | F₂ 1810 ± 65 | 495 ± 69 | 1750 ± 71 | 580 ± 69 | 1695 ± 80 3,6 | 14 | 4 | 12 | 4,7 1760 ÷ 1860 | 440 ÷ 545 | 1695 ÷ 1805 | 530 ÷ 630 | 1635 ÷ 1755 1700 ± 116 | 545 ± 58 | 1690 ± 72 | 605 ± 71 | 1665 ± 53 6,86 | 10,75 | 4,26 | 11,8 | 3,2 1615 ÷ 1785 | 500 ÷ 585 | 1640 ÷ 1740 | 555 ÷ 655 | 1625 ÷ 1705

Podobně se rozložení tvrdosti a měkkosti souhlásek liší takto: před samohláskami typu ε je souhláska zcela tvrdá, před e je mírně změkčená, před samohláskami typu ę nebo ‘e je zcela měkká.

3.3. Samohlásky o a „u“

Pozorování potvrzují, že v kretingiských nářečích se asimilují také samohlásky typu u. Asimilaci nejvíce podléhají dvojhlásky oi < ui, ou < uo, užívané v nepřízvučné slabice, která získala přízvuk odsunutý z přízvučné koncovky. Potvrzují to paradigmata 4 a 5 kộudis ~ Kuodys, trộikis ~ Truikys (příjmení).

4. Jednotné číslo Množné číslo Kulių Darbenų Kulių Darbenų N. kộudãs kộudãs kộudė kộudė G. kộudę kộudę kộud’ù’m kộud’ū D. kộud’ộu kộud’ộu kộudėms kộudėms A. kộudi kộudi kộud’ūs kộud’ūs I. sộ_kộud’ộ sộ_kộud’ū sộ_kộudė·s sộ_kộudės V. kộudi kộudi

5. Jednotné číslo Množné číslo Kulių Darbenų Kulių Darbenų N. trộikis trộikīs trộikė trộikė G. trộike trộike trộik’ū’m trộik’ū D. trộik’ộu trộik’ộu trộikėms trộikėms

23

A. trọikì trūikì trọik’ùs trūik’ùs

I. sò_trọik’ò sò_trọik’ù sò_trọikēs sò_trọikēs

V. trọikì trūikì trọikē trūikē

Výsledky spektrografického výzkumu v nářečí Darbėnů ukázaly nepochybnou tendenci k asimilaci samohlásky typu u. Například při zkoumání samohlásky typu o, která se vyskytuje v pozici před samohláskami vysokého stupně otevřenosti, byly získány tyto intervaly spolehlivosti druhých formantů: na začátku — 1400 Hz, uprostřed — 1310 Hz, na konci — 1370 Hz, zatímco v pozici — Ce — byly výsledky na začátku — 1390 Hz, uprostřed — 1250 Hz, na konci — 1240 Hz (Kalniūtė, 81).

Asimilace samohlásky u byla zaznamenána také v těchto dvojicích slov: jōukà „vtipy“: jōukū·m „vtipů“; pōrvà „bláta“: pō·rvū·m „blát“; kōtà „žlaby“: kōtū·m „žlabů“; jōudà „černá“: jōudībė „černota“; trōpō „málo“: trōpiēs „málo“ atd.

Asimilace je nevýrazná, když je samohláska prodloužena po starém přízvuku, např. skọ·si „budeš sklízet“: skọ·sęs „bude sklízet“, ọ·tis ~ utys „blešky“: ọ·tęs; krọ·pis → krupis „nevyroste“: krọ·pęs ~ krupės „ropuchy“.

Velmi malý rozdíl mezi asimilovanou a neasimilovanou samohláskou je znatelný tehdy, když je v koncovce krátká přízvučná vysoká samohláska, např. j. č. nom. ọ·tęs ~ utis: mn. č. gen. ọ·tis ~ utis „veš“.

4. Závěry

1. V kretingišských nářečích mají nedifuzní samohlásky e a samohlásky typu e tyto výrazné varianty:

a) Před samohláskami vysokého stupně otevřenosti a měkkými souhláskami jsou tyto samohlásky velmi zavřené, diftongické povahy — ẹ, īe.

b) Před tvrdými souhláskami se vyslovují mnohem otevřenější samohlásky typu e, připomínající ruské э.

c) Před změkčenými souhláskami a v jiných pozicích (např. před e a e) se vyslovují samohlásky typu ẹ, e.

2. Asimilace je charakteristická také pro samohlásky typu u a diftongy, jejichž součástí jsou tyto samohlásky.

3. Závěry auditivních pozorování potvrzuje spektrografický experiment. V prvním (a) případě mají samohlásky ẹ a e mnohem vyšší druhý formant než ve třetím (c) a zejména ve druhém (b) případě.

Poznámky. Kvůli nedostatku znaků se asimilované samohlásky typu e, o někdy označují pouze jako e, o namísto užších (se dvěma tečkami dole).

*Tiskárna označila cirkumflexovou intonaci diftongů au, ou, ie, uo nikoli nad oběma složkami, nýbrž pouze nad první

LITERATŪRA

Girdenis A. Balsių asimiliacijos reiškiniai Tirkšlių tarmėje || Kalbotyra, 1962. T. 4. P. 141—150.

Girdenis A., Zinkevičius Z. Dėl lietuvių kalbos tarmių klasifikacijos || Kalbotyra, 1966. T. 14. P. 139—147.

24

Girdenis A. Hierarchinė šiaurės žemaičių tarmės klasifikacija || Baltistika, 1981. T. 17(1). P. 42—51.

Girdenis A., Kubiliūtė-Kliukienė R. Regresyvinis priebal­sių palatalizacijos poveikis balsių spektrui šiaurės žemaičių tarmėje || Kalbotyra, 1982. T. 33(1). P. 30—37.

Grinaveckis V. Žemaičių tarmių istorija (fonetika). V., 1973.

Kalniūtė A. Darbėnų šnektos prozodija ir vokalizmas. Diplominis darbas. V., 1978.

Kazlauskas J. Dėl baltų *ei ir *o lietuvių žemaičių tarmėse || Baltistika, 1969. T. 5(1). P. 29—35.

Rokaitė B. Kai kurie nauji žemaičių tarmių fonetikos dalykai || Lietuvių kalbotyros klausimai, 1961. T. 4. P. 149—153.

Skirmantas P., Girdenis A. Progresyvinė balsių asimiliacija pietinėse „dounininkų“ šnektose || Kalbotyra, 1972. T. 2(4). P. 91—96.

Vitkauskas V. Dėl regresyvinės balsių asimiliacijos kai kuriose šiaurės rytų žemaičių dūnininkų tarmėse || Lietuvių kalbotyros klausimai, 1963. T. 6. P. 269—273.

Vitkauskas V. Nauji regresyvinės balsių asimiliacijos veikimo faktai Kuršėnų šnektoje || Kalbotyra, 1974. T. 26(1). P. 81—85.

Zinkevičius Z. Lietuvių kalbos dialektologija. V., 1978.

Урбах Б. Ю. Биометрические методы. М., 1964.

Урбах Б. Ю. Статистический анализ в биологических и медицинских исследованиях. М., 1975.

3. БАБИЦКЕНЕ

РЕГРЕССИВНАЯ АССИМИЛЯЦИЯ ГЛАСНЫХ В КРЕТИНГСКИХ ГОВОРАХ

Резюме

В статье исследуется регрессивная ассимиляция (гармония) гласных в кретингских говорах.

В результате субъективных и объективных методов фонетического исследования было установлено, что перед гласным верхнего подъема произносится очень узкий напряженный гласный, напоминающий i литературного языка. Это различие особенно ярко выражено в позиции перед твердым согласным, ср. ž̇i̇.bis ~ ži̇bis букв. „слепец“: apž̇lē.bes ~ apž̇lēbęs букв. „ослепнувший“; apž̇lē.ba ~ apž̇libo букв. „ослеп“; drė̇.skis ~ driskis букв. „босая“; drė̇.skes ~ driskes букв. „босики“; nudrė̇.ska ~ nudrisko букв. „раздиралась“. В словах apž̇lē.ba, nudrė̇.ska гласный ẹ в кретингских говорах напоминает русский э, или гласный, употребляемый в восточных говорах литовского языка после твердого l.

Выявлено, что в кретингских говорах недиффузные гласные типа ẹ и e имеют три четко выраженные варианта:

а) перед гласными верхнего подъема и мягкими согласными эти гласные произносятся закрыто и несколько дифтонгизируются;

б) перед твердыми согласными встречаются более задние варианты, несколько напоминающие русское э;

в) перед смягченными согласными, за которыми следуют гласные типа ẹ, e, произносятся ẹ, e.

Ассимиляции подвергаются и гласные типа ø, а также дифтонги, первым компонентом которых являются исследованные гласные.

Результаты аудитивного наблюдения подтверждаются данными спектрографического анализа. В подавляющем большинстве случаев в позиции (а) вторая форманта F₂ гласных ẹ и e находится в более высокой зоне частот, чем в позиции (в) и в особенности — (б).

Если сравнить ассимиляцию гласных в кретингских и тельшяйских говорах, то основное их различие заключается в том, что в тельшяйских говорах в результате ассимиляции изменяется фонема, а в кретингских появляются новые варианты той же самой фонемы.

25