LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXXII (1993)

BALTŲ ONOMASTIKOS TYRINĖJIMAI

VITALIJA MACIEJAUSKIENĖ

LITOVSKÉ POJMENOVÁVÁNÍ V PRVNÍ POLOVINĚ 19. STOLETÍ

Po prozkoumání pojmenovávání Litevců v dokumentech z 15.–18. století lze rozlišit čtyři nejdůležitější způsoby označování osob: 1) jedním osobním jménem, 2) osobním jménem a apelativním nebo popisným příjmím, 3) dvěma osobními jmény, 4) třemi osobními jmény. Po objasnění okolností vzniku všech těchto pojmenování, jejich četnosti v dokumentech jednotlivých století i funkcí, účelu a tvoření osobních jmen, která je tvoří, bylo konstatováno, že již od konce 15. století je nejčastější dvoučlenné litevské pojmenování. Historická antroponymie 17.–18. století dokládá jeho konečné prosazení a ustálení¹. V dokumentech (administrativně-právních i církevních) se až do konce 18. století výrazněji lišilo pojmenovávání žen².

Mohlo by se tedy zdát, že o litevském pojmenovávání v 19. století není třeba hovořit. Tím spíše, že příjmení, jejichž utváření bylo dokončeno v 18. století, definitivně vymezila účel a funkce osobních jmen v dvoučlenném pojmenování a ztotožnila je se současným litevským pojmenováním křestním jménem a příjmením. Při četbě různých pramenů z 19. století — administrativně-právních i církevních matrik — a při hodnocení pojmenování osob v nich zmiňovaných však zaujmou některé nové jevy, které antroponymie předchozích staletí nedokládá. Kromě toho se objevují údaje, jež pomáhají zkoumat již zaznamenané a studované problémy.

Hlavním cílem tohoto článku je v kontextu litevského pojmenovávání v první polovině 19. století vyčlenit nové jevy a zhodnotit je. Záměrem je také předložit materiál, který rozšiřuje tvrzení a závěry předchozího výzkumu.

Antroponymický materiál pro článek byl shromážděn z 56 historických dokumentů z první poloviny 19. století (přesněji z let 1800–1860). Jejich seznam v abecedním pořadí je uveden na konci článku. Všechny příklady jsou v článku řazeny; u každého je v závorkách uvedeno číslo dokumentu v uvedeném seznamu a za čárkou číslo strany (nebo listu), např.: Wawrzyniec Petranis (21, 6—7), Kazimierz Marcinkiewicz (5, 9—10), Andrzej Tumas (23, 3—4). V případech, kdy listy dokumentu nejsou očíslovány (což se v první polovině 19. století stává poměrně často), se v závorkách u osobních jmen uvádí pouze čí-

¹ Maciejauskienė V. Lietuvių pavardžių susidarymas. V., 1991. P. 20—50.

² Tamtéž. S. 249—300.

100

slo dokumentu v sestaveném seznamu, např.: Michał Baranowski (12), Вооруженю Дрейнис сына Мисала (45).

Prameny z tohoto období jsou psány polsky nebo rusky. Článek uvádí nerekonstruované podoby osobních jmen zaznamenané v dokumentech.

Vzhledem k tomu, že pojmenovávání mužů a žen se v dokumentech 19. století značně liší a je vhodnější pojednat o nich odděleně, zabývá se tento článek pouze pojmenováváním mužů.

V 19. století, stejně jako v dokumentech 16.–18. století, bylo nejčastějším pojmenováním mužů pojmenování dvoučlenné. V tomto období je jeho prvním členem křestní jméno a druhým příjmení. Litevské pojmenování křestním jménem a příjmením se již v 18. století stalo jistou normou pro zapisování osob do různých dokumentů. To dokládají i prohlédnuté prameny z první poloviny 19. století. Zde je výběr zápisů z různých dokumentů pojednávaného období: Iana Adamaycia (gen.³, 53, 26), Jakób Adamaytis (4, 1), Andrzej Andrulonis (43, 87), Мартинъ Ангунцъ (47, 2), Wawrzyniec Augustynowicz (23, 3–4), Andrzej Auksztolis (43, 83), Michał Auris (21, 13–14), Jzydor Auzionis (25, 5), Jerzum Bakaniukiem (inag.; 49, 1), Antoniewi Baltrynowicz (dat.; 53, 31), Antoni Baltru[z]ka (6, 20), Jozef Bernatowicz (21, 25–26), Symon Brazdžionis (26, 9–10), Jerzy Buczel (34, 52), Marcin Butinieiwicz (20, 3), Wincenty Czeponis (28, 11), Józefem Dapkusem (inag.; 52, 34), Stanislaw Darguzas (31, 1), Mateusz Degis (22, 95–96), Józef Dobrowolski (4, 1), Antoni Dopkiewicz (5, 13–14), Wawrzyniec Dulkis (26, 10–11), Викенти Гайловас (46, 7), Jerzy Gaylus (33, 2), Jerzy Gaylusz (21, 7–8), Викенти Гельжинис (7, 2–3), Jozef Gientwallo (9, 3), Stanislaw Girdzius (24, 60–61), Jakub Grygżentis (15, 1), Adam Grodzis (6, 17), Wawrzyniec Grudzinoivski (31, 3), Tadeusz Gumbulewicz (26, 5), Adam Jackunas (25, 6), Andrzej Jakuczionis (43, 85), Baltromiej Janulewicz (12), Яна Янушевичъ (42, 146–147), Stanisława Januszkiewicza (gen.; 51, 42), Ignacy Januszsonis (5, 12–13), Ambrozy Jozenas (5, 9–10), Symon Jurgielanis (6, 6), Andrzej Kadzis (11, 32), Иванъ Каснеровичъ (7, 2–3), Stefan Kazenas (26, 7–8), Michał Kownacki (20, 2), Tomasz Kuprys (43, 85), Станиславъ Квачкисъ (42, 108), Jerzy Kwietkowski (20, 1), Adam Lawrynaitis (9, 23–24), Macieja Leykisa (gen.; 52, 19), Mateusz Lile yko (30, 1), Jana Litwinasa (gen.; 55, 6), Symon Lotok (33, 17), Michał Mackiewicz (23, 4–5), Wincenty Marcinkiewicz (26, 9–10), Paweł Margis (26, 15–16), Maciej Markunas (26, 12–13), Gabryel Matuszka (49, 78), Jakub Metrykis (31, 1), Антоний Мищунацас (47, 1), Bartłomiej Mieszkello (33, 3), Михаилъ Микуневичъ (42, 87–88), Andrzej Milkintt (19, 2), Jan Milkota (13, 81–82), Tomasz Misiutaitis (dat.; 54, 24), Wincenty Montrym (36, 9), Tadeusz Możejko (26, 7–8), Король Наневечъ (42, 175–176), Mateusz Narkiewicz (35, 8), Andrzej Naudziun (39, 1), Daniel Nawdułaytis (24, 58), Иванъ Невшицъ (47, 5), Михалъ Павиловский (42, 189–190), Stanisław Pietkiewicz

³ V článku se používají tyto zkratky názvů pádů: gen. — genitiv, dat. — dativ, instr. — instrumentál.

101

(51, 65), Бернардъ Піотровскій (42, 73–74), Adam Pociunas (16), Stanisław Pucis (43, 85), Marcin Rakowski (22, 157–158), Иосиф Рамейко (42, 115), Jerzy Rymaszins (24, 56), Францишек Римша (42, 80–81), Jan Romanowski (22, 101–102), Игнацы Rudzinski (5, 3–4), Andrzej Sadonis (12), Tomasz Sadowski (12), Piotr Simonowicz (25, 6), Marceli Sinkiewicz (6, 22), Szymon Skaudeykis (36, 6), Jakub Skirel (22, 94–95), Michał Skreykus (51, 87), Jozef Sokolowski (36, 9), Kaemana Станолесевна (kilm.; 42, 58), Jerzy Stasiewicz (22, 96–97), Marcin Stasiunas (21, 6–7), Mateusz Staszkiełunas (26, 15–16), Franciszek Słoczkowski (9, 23–24), Кароль Страдела (42, 107), Michał Szattenas (28, 6), Kazimierz Szereyko (11, 60–61), Jozefa Szymkiewicya (kilm.; 55, 56), Jan Tomaszewski (21, 5–6), Mateusz Tomaszun (9, 3), Maciej Tumas (23, 3–4), Jan Wąworius (30, 1), Tomasz Walentowicz (14, 8–9), Францишек Бейшка (42, 287), Францишек Вильчевскій (42, 78–79), Symon Witkowski (26, 5), Piotrowi Witurysoiwi (naud.; 50, 38), Marcin Woysznar (4, 2), Jozef Woytkiewicz (19, 2), Jakuba Wołotkiewicza (kilm.; 55, 45), Wawrzyniec Zierkiewicz (12), Вукентій Жадовскій (7, 2–3), Maciej Zagrakalis (26, 13–14), Dominik Zegarewicz (39, 7), Иоанъ Жилайтица (47, 4).

Jména v těchto pojmenováních jsou bez výjimky křesťanská. Jak je vidět, přestaly se už užívat zdrobnělé odvozeniny a další lidové podoby těchto jmen. Počet křestních jmen užívaných v první polovině 19. století zřejmě také nebyl velký. Například 946 mužů uvedených ve velkém inventáři adutiškého panství z roku 1828 (viz pramen 22) má pouze 50 různých jmen. Zde jsou seřazena podle četnosti (v závorkách je uvedeno, kolik osob zmíněných v inventáři má dané jméno): Maciej, Mateusz (celkem 144: Maciej — 97, Mateusz — 47), Michał, Mikołay (celkem 79: Michał — 46, Mikołay — 33), Jerzy (75), Jan (66), Krzysztof (49), Symon (48), Jozef, Józef (46), Kazimierz (43), Tomasz (40), Jakub (39), Andrzej (35), Antoni (33), Marcin (29), Stanisław (26), Błażej (22), Bartłomiej, Bartłomiej (20), Lauryn, Wawrzyniec (celkem 20: Lauryn — 2, Wawrzyniec — 18), Franciszek (17), Piotr (14), Gabryel (13), Stefan (12), Justyn (11), Ignacy (10), Adam (8), Wincenty (7), Tadeusz (5), Władysław (4); Benedykt, Dominik, Karol, Ludwik (po 3), Bazyl, Bazyli (2), Alexander, Augustyn, Bonifacy, Cypryan, Dawid, Felicyan, Felix, Gasper, Hieronim, Joachim, Marceli, Nikodem, Paweł, Sylwester, Walenty (po 1).

V menším inventáři panství Pasvalys z roku 1806 (viz pramen 26) je zapsáno přibližně 280 mužů, kteří mají 35 různých jmen: Jan (29), Jozef (26), Maciej, Mateusz (21), Michał (21), Jerzy (16), Kazimierz (16), Andrzej (15), Stanisław (14), Wincenty (12), Jakub (11), Symon (10), Tadeusz (8), Franciszek, Piotr (po 7), Adam, Antoni, Marcin, Stefan (po 6), Bartłomiej, Dominik, Ignacy, Krzysztof, Wawrzyniec (po 5), Tomasz (3), Bogusław, Karol, Paweł (po 2), Benedykt, Lauryn, Felicyan, Marcyan, Modest, Nikodem, Rafał, Władysław (po 1).

Z uvedených seznamů je patrné, že ne všechna jména byla častá. V prvním seznamu se téměř polovina jmen vyskytla pouze 1–3krát. Ve druhém seznamu je takových jmen 12 z 35. Osoby zaznamenané v dalších prostudovaných dokumentech z tohoto období mají podobná jména. Po jejich sečtení a uvedení

102

podle četnosti se budou nejspíše mírně lišit pouze pozice některých jmen v jednotlivých seznamech. To by svědčilo o tom, že litevský soubor jmen v první polovině 19. století nebyl bohatý a že neustále se opakující nejoblíbenější křestní jména jej činila dokonce monotónním. Funkci rozlišování osob proto v tomto období nepochybně mohly plnit pouze již ustálené a běžně užívané příjmení.

V prostudovaných dokumentech jsou velmi rozmanitá — vznikla z patronymických i nepatronymických osobních jmen, jsou litevského i nelitevského původu, utvořila se v Litvě nebo byla přejata od jiných národů atd. Aniž bychom se zde pouštěli do jejich podrobnějšího probírání či rozboru, lze pouze říci, že se v zásadě nijak neliší od litevských příjmení 18. století, o nichž již byla řeč⁴.

V dokumentech z první poloviny 19. století jsou jménem a příjmením označováni lidé všech společenských stavů a různého věku. Například v inventáři toho či onoho panství bývá běžně zapsáno: pastuch (pastýř) Jozef Czarnecki (12), pastuch Jerzy Łankiewicz (12), pastuch Marcin Todorowski (12), пастух Михаил Адомайтис (47, 5), пастушек (pastýřek) Stefan Michalowski, jehož věk je dokonce uveden — je mu 13 let (13, 81–82), parobek (čeledín, nádeník) Jerzy Gurski (12), parobek Franciszek Baranowski (12), батрак Антоний Марцинкус (47, 1), батрак Варфоломей Василевский (47, 1), батрак Симон Жальчонас (47, 4).

Pouze ve dvou z prostudovaných dokumentů se vyskytlo několik případů, kdy uvedená osoba nemá příjmení, a je proto označena popisným způsobem: Maciej bezprozwisk Syn Rozalii (32, 16), Mateusz bezprozwisk Syn Rozalii (32, 16) (zřejmě jde o nemanželské děti, zapsané křestním jménem, po němž následuje sdělení, že nemají příjmení, a uvedení jména matky); Kazimierz Syn Franciszki Juszkiewiczowny (32, 16) a v jiném dokumentu je tatáž osoba zapsána takto: Kazimierz bez Nazwiska Syn Franciszki Juszkiewiczowny (27) (rovněž zřejmě nemanželské dítě, zapsané křestním jménem, s vysvětlením, že nemá příjmení, a jménem i příjmením matky); tatáž osoba je zmíněna také v tomto případě: Piotr bez Prozwisk (32, 16) — Piotr bez nazwiska przez Wloscian nazwany Zielen iakas (jak je vidět, v jednom případě je uvedeno pouze jméno a poznámka „bez příjmení“, v druhém pak jméno, poznámka „bez příjmení“ a dodatek „rolníky nazývaný Zielen iakas“).

Jiné odchylky od pojmenování jménem a příjmením jsou v prostudovaných dokumentech z 19. století velmi vzácné. Vyskytlo se pouze 7 zápisů obsahujících jen příjmení. Jsou to: Pledziewicz (12), Jazgiello (12), Jurgielewicz (11, 32), Lawrynaitys (9, 3), Pawłowski (9, 24–25), Milwid (5, 7–8), Linkiewicz (5, 13–14). Kromě nich je 6 osob označeno třemi osobními jmény — Antoni Skop Baranowski (12), Jakub Sosnowski Stanoret (11, 32), Franciszek Wencius Mozolewski (43, 81), Michal Kaliba Blaželonis (43, 83), Франц Новицкий Гецумис (56, 44), Францушек Иосифъ Гедминъ (35, 7) a 2 osoby čtyřmi osobními jmény —

4 M a c i e j a u s k i e n ė V. Lietuvių antroponiminė sistema XVIII a. // Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A serija. V., 1987. T. 1. (98). P. 85–94.

103

Andrej Stanislavovič Alexandrovič Zenevič (56, 3), Vincenty Frančišek Tomaševič Gailos (35, 7).

Někdy tato pojmenování vznikla tak, že byla zapsána dvě osobní jména. Nejčastěji však zřejmě odrážejí jevy související s tím, že v 19. století stále ještě docházelo k ustalování příjmení, a s proměnlivostí různých příjmení, jejich podob a rozmanitých variant. Podobně je třeba hodnotit i následující pojmenování, která se vyskytují v některých dokumentech: Jan Grygzaitis v. Tomaszuncas (27), Marcin Nowjakas v. Nowjalis (27), Maciej Wersocki alias Szykszna (43, 50) a Мачей Версоцкий иначе Шикшна (43, 51), Jerzy Szykszna v. Wersocki (43, 83), Antoni Ambrutis v. Rupeykiewicz (51, 12), Augustyn Klungis v. Ilgutis (25, 51), Gasper Ajewski v. Murgas (25, 52), Adam Szakarnis v. Bedel (25, 52), Якуб Амброшевич или Амброжес (57, 29), Францишек Борткус или Борткевич (57, 29), Tomasz Szyłuzna v. Wersocki (43, 87). Zde jsou za křestním jménem zapsaná osobní jména spojena slovy nebo, jinak (v. je zkratka latinské varianty vel, užívané v dokumentech).

Vedle přesvědčivě převažujícího litevského pojmenování křestním jménem a příjmením a výše probraných odchylek od něj přitahují v dokumentech z první poloviny 19. století pozornost pojmenování, v nichž je kromě křestního jména a příjmení uvedeno také jméno otce. Jednotlivé případy tohoto trendu byly zaznamenány již v některých dokumentech z konce 18. století⁵. Prameny z první poloviny 19. století tedy dokládají další rozšíření tohoto způsobu pojmenování. Lze rozlišit několik jeho typů.

1. Jméno otce se vkládá mezi křestní jméno osoby a její příjmení. Používá se genitivní tvar křestního jména a slovo syn. Například v inventáři z roku 1811 panství Paštuva nebo Kvesai (pramen 9) byli takto zapsáni svobodní i další lidé: Stefan Syn Macieja Kozłowski (4)⁶, Symon Syn Iakuba Drewniewicz (4), Michał Syn Iakuba Grygzéntis (4), Tomasz Syn Michała Szauksztis (4), Tomasz Syn Michała Stankūnas (5), Karol Syn Macieja Tomkiewicz (5), Symon Syn Iozefa Laurynaytis (5), Iakub Syn Ierzego Palatenis (6), Stanisław Syn Iozefa Narkiewicz (6), Antoni Syn Iana Radyk (7), Marcin Syn Iohana Gryntalo (8), Maciej Syn Andrzeia Kasperowicz (8) atd.

Tento způsob pojmenování se však v celém dokumentu důsledně neuplatňuje. V soupisech obyvatel z let 1804 a 1819, které jsou zde rovněž obsaženy, jsou osoby uvedeny pouze křestním jménem a příjmením: Piotr Pociunas (3), Maciej Drewniewicz (3), Jerzy Siewruk (23–24), Stanisław Marmo (23–24), Symon Kierśnowski (24–25), Symon Balunas (24–25). Několik takových pojmenování se vyskytuje i ve zmíněném inventáři z roku 1811, např.: Andrzey Szukis (6), Stefan Powylaytis (7), Ian Butwillo (7).

V soupisech obyvatel varniųské farnosti a vesnice Saušilis z roku 1811 (pramen 30) jsou svobodní lidé (ludzie wolni) zapsáni výše uvedeným způsobem, tedy s uvedením jména otce,

⁵ Maciejauskienė V. Lietuvių pavardžių susidarymas. V. 1991. P. 48.

⁶ Pokud jsou všechny příklady uvedeny z jediného pramene, v závorkách se uvádí pouze číslo listu (pokud jsou listy pramene očíslovány).

104

např.: Jerzy Syn Jana Bydwa (2), Benedykt Syn Jana Giełżynis (2), Maciej Syn Marcina Witkus (2), Franciszek Syn Jerzego Warnelis (2), Bonawentura Syn Jakuba Eytutowicz (2). Ačkoli se občas vyskytují i jednotlivá pojmenování pouze křestním jménem a příjmením: Jakub Eytuli (2), Jan Warnelis (2), Mateusz Bombłowski (2). Pouze křestním jménem a příjmením jsou uvedeni žebráci a invalidé žijící při faře, např.: Jan Waynorius (1), Jerzy Gumulewski (1), Jakub Lilejko (1), Alexander Wasilewski (1), Jakub Momis (1), Bartłomiej Klebyś (2), Jerzy Jakubowski (2).

Slovo syn (Syn) může být zapsáno také až za genitivním tvarem jména otce. Tak je tomu v soupisu obyvatel dvora Balčiai z roku 1816 (pramen 4): Michał Woyciecha Syn Kownacki (1), Andrzej Bartłomieją Syn Milikint (1), Mikołaj Gaspera Syn Skarbalis (1), Jakób Antoniego Syn Żilis (1), Antoni Andrzeja syn Adamaytis (2), Stanisław Antoniego Syn Jonkus (2), Woyciech Mikołaja Syn Ubrys (2). I v tomto prameni se však vyskytují pojmenování pouze křestním jménem a příjmením: Józef Dobrowolski (1), Jakób Adamaytis (1), Marcin Bartaszius (2), Jan Mackiewicz (2).

Jen s ojedinělými výjimkami se jméno otce uvádí poměrně důsledně tímto způsobem ve velkém inventáři panství Adutiškis z roku 1828 (pramen 22), např.: Jan Kazimierza Syn Wileyta (29–30), Kazimierz Andrzeja Syn Koyra (29–30), Andrzej Mateusza Syn Sinkiewicz (43–44), Jan Prokopa Syn Szymanowski (53–54), Krzysztof Stefana Syn Szalc (100–101), Mateusz Andrzeja Syn Mackiewicz (119–120), Jakub Grzegorza Syn Rakowski (124–125), Krzysztof Macieja Syn Raiszus (135–136), Jan Tomasza Syn Stepaniaris (158–159), Mikołay Jerzego Syn Pacynkowski (159–160). Jednotlivá pojmenování pouze křestním jménem a příjmením, např.: Michał Baranowski (41–42), Symon Semenas (48–49), Bazylij Stoma (75–76), Jerzy Stasiewicz (96–97), se objevují mezi zápisy uvádějícími jméno otce. Pozornost upoutává také jeden zajímavý detail — urozené osoby zmiňované v dokumentu jsou zapisovány pouze křestním jménem a příjmením, např.: Pan Jerzy Lipnicki (43–44), JP. Kazimierz Rotkiewicz (56–57), JP. Benedykt Rodziewicz (56–57), JP. Cypryan Wróblewski (61–62), JP. Augustyn Girjatowicz (73–74), JPan Jerzy Grochowski (92–93).

Existují dokumenty, v nichž se při uvádění jména otce výše popsaným způsobem nepoužívá celé slovo Syn (syn), nýbrž pouze zkratka S. Například mezi různými dokumenty panství Pasvalys z let 1829–1837 (pramen 25), v nichž jsou osoby zapisovány křestním jménem a příjmením, se v soupisu obyvatel z roku 1837 vedle nejčastějších dvoučlenných pojmenování občas vyskytne také zápis uvádějící jméno otce: Antoni Iozefa S. Czetwergas (50), Kazimierz Mateusza S. Margis (49), Bernard Modełta S. Świdenis (47), Kazimierz Jakuba S. Banialis (46). Jsou velmi vzácné.

Stejně se postupuje i v daňové knize panství Adutiškis z roku 1827 (pramen 6), kde se však před jménem otce používá pouze zkratka S. Jinak jsou zde obyvatelé zapsáni jen křestním jménem a příjmením a jméno otce se uvádí zřídka. Právě tyto ojedinělé případy vymezují jeho konkrétní účel, jeho funkci — rozlišit osoby se stejným křestním jménem a příjmením. Již bylo zmíněno, že počet nejčastěji užívaných křestních jmen nebyl v tomto období velký. Běžným jevem také bylo, že v kterékoli vesnici, farnosti či na kterémkoli panství mohl žít více než jeden člověk se stejným příjmením. V případech, kdy zapisované

105

osoby mají stejné křestní jméno i příjmení, písař uvádí také jméno jejich otce. Například na foliu 25 se nachází Krzysztof S: Michała Woyciechanis, Krzysztof S: Kazimierza Woyciechanis, a dále za nimi Maciej Woyciechanis. Nebo: Maciej S: Józefa Stepanianes, Maciej S: Macieja Stepanianes, ale Symon Stepanianes, Jan Stepanianes (26). Stejný případ se vyskytuje také na foliu 27 dokumentu: Mateuł z S: Jerzego Galatyłec, Mateuł z S: Jana Galatyłec, ale Blažey Galatyłec. Srov. také Jozef Koyro, Tomasz S: Jerzego Koyro a Tomasz S: Tomasza Koyro (23). Takto se však postupuje pouze v tomto dokumentu. Bylo zjištěno, že i v případech, kdy se shodují křestní jméno a příjmení zapisovaných osob, se někdy obejdou bez jména otce. Například v knize daní z činše a dluhů obyvatel panství Pasvalys z roku 1838 jsou osoby zapsány pouze dvěma osobními jmény (pramen 5). Z mnoha záznamů vynikají tyto: Kazimierz Margis 1, Kazimierz Margis 2 (16–17), oba obyvatelé vesnice Momelėnai; Kazimierz Szatas, Kazimierz Szatas 2gi, Kazimierz Szatas 3ci, ale Maciey Szatas, Michał Szatas, Izydor Szatas (18–19) — všichni obyvatelé vesnice Pasvaliečiai; Antoni Czetwiergas ir Antoni Czetwiergas 2gi, ale Tomasz Czetwiergas, Nikodem Czetwiergas, Jozef Czetwiergas (18–19, 19–20). Jak je vidět, osoby se stejným křestním jménem a příjmením se rozlišují označením 1, 2, 3, tj. první, druhý, třetí. Někdy se tak postupovalo i v dokumentech z dřívějších století (XVII–XVIII).

2. Jméno otce se vkládá mezi křestní jméno a příjmení, používá se pouze jeho genitivní forma, bez slova syn nebo jeho zkratky. Takto jsou osoby zapsány v seznamu rolníků panství Adutiškis z roku 1829 (pramen 33), např.: Stefan Macieja Stasiun (2), Maciey Jana Ilgucis (3), Andrzej Józefa Misiulaitis (7), Matełz Marcina Jurgielewicz (10), Stanisław Antoniego Kayra (11), Bartłomiej Krzysztofa Degis (18), Gabryel Władysława Trabkiewicz (4), Maciey Błażeja Kuczyński (6). Jméno otce se tímto způsobem uvádí téměř důsledně, s výjimkou pouhých několika případů, např.: Maciey Bumbłis (6), Jerzy Gayłus (2), Jan Lawkis (4), Antoni Urban (3). Také v tomto prameni jsou bez jména otce zapsány dvě zřejmě urozené osoby — JP. Onufry Jasinowicz (6), JP. Tomasz Stacewicz (6).

Tento dokument má ještě dvě drobné přílohy. Jde o krátký seznam rolníků z roku 1830 a dodatečný seznam z roku 1829. V obou jsou osoby uvedeny pouze křestním jménem a příjmením, např.: Benedykt Petranis, Wawrzyniec Koyra, Gabryel Unton, Symon Jasiulis, Krzysztof Szalc aj. (všichni na foliu 23) a Jerzy Lawkis (25), Tomasz Zemeytis (25), Józef Degis (25), Jerzy Urbel (26), Wawrzyniec Wileuta (26), Andrzej Dudetto (26), Krzysztof Wayciechanis (26).

Jméno otce bez slova syn se uvádí také v knize daní rolníků panství Adutiškis z let 1832–1834 (pramen 34), např.: Maciey Jana Ilgucis (5), Symon Ierzego Jurgielewicz (12), Wawrzyniec Ludwika Burak (2), Jerzy Bartłomieja Norelis (3), Stanisław Michała Bukiel (51), Krzysztof Wawrzynca Urbel (52), Iakób Iana Sienkiewicz (53), Krzysztof Macieja Rayszys (53), Ian Andrzeja Smilgin (54).

Výjimky z tohoto způsobu uvádění jmen jsou velmi vzácné. I zde mezi výjimkami najdeme záznamy urozených osob, např.: Ierzy Buczel (52), Maciey Rakowski (1), Krzysztof Łapin (1) a JP. Tomasz Stacewicz (18), JP. Stanisław Wróblewicz (18), JP. Konstanty Woytkiewicz (54), JP. Ian Kondratowicz (54) apod.

106

3. Jméno otce se zapisuje mezi křestním jménem a příjmením bez slova syn nebo jeho zkratky. Jiná je forma jména otce zakončená na -ov. Jde o příponu užívanou v ruštině k tvoření patronymik (отчество), která se později, s rozvojem trojčlenného modelu pojmenovávání, prodloužila na -ovič a stala se běžnou také u litevských patronymik a příjmení⁷. Taková forma jména otce se užívá v některých dokumentech první poloviny 19. století psaných rusky, např.: Антонъ Антоновъ Жукъ (44, 1), Павелъ Казимировъ Бачасъ (44, 1), Иосифъ Сымоновъ Авинайтисъ (44, 2), Адамъ Васильевъ Янкусъ (44, 2), Станиславъ Сымоновъ Стаковскій (44, 2), Варфоломей Адамовъ Кминасъ (44, 4), Іозефъ Іозефовъ Марцинкусъ (57, 2), Іозефъ Казимировъ Змитровичъ или Самуйловичъ (23, 6), Степанъ Сымоновъ Пошкусъ (57, 9), Рогъ Антоновъ Вишневскій (57, 9). V prameni to však zpravidla není jediný způsob uvádění jména otce. Vedle něj se používají i jiné, např.: Іосифъ Іосифа Рудницкій (44, 1), Антонъ Бартоломея Буховскій (44, 1), Антонъ Франца Янушкевичъ (44, 2), Игнатій Станиславова Норкайтисъ (44, 2), Миколай Якуба Іосайтусъ (44, 5) – mezi křestním jménem a příjmením se zapisuje genitivní forma jména otce; nebo: Владиславъ Матевуша сынъ Дашкина (57, 1), Францишекъ Іозефа сынъ Марцинкусъ (57, 1), Габріель Яна сынъ Соболевскій (57, 2), Сымонъ Матевуша сынъ Шапалагъ (57, 5) a Янъ сынъ Іозефа Олшевскій (57, 9), Францишекъ сынъ Ержаго Ралосъ (57, 3), Францишекъ сынъ Яна Марцинкусъ (57, 2) – po genitivu jména otce nebo před ním se užívá slovo sūnus (сын); Якубъ Якубовъ сынъ Шредръ (57, 1) – forma jména otce zakončená na -ov a slovo sūnus. V obou pramenech (viz prameny 44 a 57) se vyskytují také záznamy pouze křestním jménem a příjmením: Матешиа Гаудынскій (44, 6), Изидоръ Бурба (44, 7), Якубъ Амброжевичъ (57, 2), Ержей Жимонтъ (57, 9).

4. Užívá se v ruštině běžná forma jména otce tvořená příponami -ovič, -evič. To lze pozorovat v dokumentech psaných rusky. Například v revizním seznamu panství Vaiguva z roku 1834 (pramen 37) jsou osoby uvedeny křestním jménem, jménem otce utvořeným podle ruského modelu tvoření patronymik a příjmením: Адамъ Якубовичъ Якутисъ (3), Стефанъ Адамовичъ Скаудейтисъ (3), Піотръ Казимержеевичъ Микнисъ (3), Янъ Яновичъ Урбановичъ (4), Бонифацій Антоновичъ Станкусъ (5), Іозефатъ Ержевичъ Наржевичъ (12), Піотръ Микаловичъ Гецайтисъ (5).

Stejná forma jména otce se užívá také v seznamu obyvatel panství Vaiguva z roku 1851 (pramen 56): Адамъ Казимировичъ Скаудейтисъ (1), Людвикъ Антоновичъ Стонкусъ (2), Антонъ Яновичъ Геляжинскій (3), Винцентий Томашевичъ Гайласъ (5), Игнатій Филиповичъ Кербецъ (6), Варфоломей Павловичъ Іоцасъ (7), Матешиа Ержевичъ Дубинскій (3–4). Pozornost si zaslouží také skutečnost, že se v tomto dokumentu někdy užívá i výše pojednaná slovanská forma jména otce s -ov: Михаилъ Павловъ Дудзичъ (1), Викентий Францовъ Радзевскій (1).

V seznamu obyvatel části téhož panství Vaiguva sestaveném v roce 1847

⁷ Plg. Симина Г. История отчеств // Ономастика Поволжья. Уфа, 1973. С. 177—182.

107.

(35. pramen) jméno otce se uvádí velmi různorodě: buď Францишекъ Эржевичъ Наркеевичъ (1), Сильвестеръ Габриаловичь Барткусъ (1), Игнатий Филиповичь Кербедзъ (1), Францишекъ Томашевичъ Гайлюсъ (1), nebo Игнацъ Филиповъ Кербедзъ (1), nebo Адольфъ Иозефа сынъ Янкевичъ (1), Фрѣдмишекъ Иосифа сынъ Барткусъ (1). Někdy se však údaj o jménu otce vynechává: Иосефъ Борткевичъ (1), Августинъ Наркусъ (1), Иосифъ Барткусъ (1).

Taigi 1834, 1847 ir 1851 m. rusų kalba rašytuose Vaiguvos dvaro dokumentuose vyrauja šiai kalbai bei šios tautos įvardijimo sistemai būdingos tėvo vardo (rusų kalboje tai būtų tėvavardžio) formos. Tačiau kalbėti apie nuoseklų jų vartojimą rusų kalba rašytuose dokumentuose šiuo laikotarpiu negalima. To daryti neleidžia jau aptartas įvairavimas ir tai, kad, pavyzdžiui, to paties dvaro 1845 m. valstiečių sąraše (46 šaltinis) tėvo vardas nenurodomas: Акнонъ Монкусь (7), Иванъ Норкусъ (7), Викентій Гайлюсъ (7), Иванъ Фрейманъ (7), Казимиръ Норкусъ (7). Taip elgiamasi ir kai kuriuose kituose rusų kalba rašytuose šio laikotarpio dokumentuose.

5. Jméno otce se uvádí po osobním jménu a příjmení. Používá se forma genitivu a slovo syn. S tím se setkáváme v dokumentech psaných rusky i polsky. Například v inventáři velkostatku Daugirdiškės z roku 1844 (45. pramen) jsou osoby zapsány takto: Петръ Шерейко сынъ Казимира (listy pramene nejsou číslovány), Доминикъ Башкевичъ сынъ Якова, Яковъ Дрешлисъ сынъ Францишка, Матейушъ Дулько сынъ Сымона, Матвей Козисъ сынъ Андрея, Томашъ Кондрашевичъ сынъ Даніеля, Яковъ Ольшевски сынъ Мацея, Казимиръ Мажолъ сынъ Адама, Матейушъ Арцимовичъ сынъ Матейша.

Zajímavým pramenem je 31. pramen — seznam obyvatel farnosti Tverai v okrese Telšiai z roku 1811. Na prvním listu dokumentu jsou zapsáni žebráci od kostela v Tverai. Jejich označení se skládají z křestního jména, jména otce uvedeného již dříve popsaným způsobem a příjmení, např.: Iulian Syn Antoniego Radziszewski, Maciey Syn Jana Waynius, Izydor Syn Macieja Waynowicz, Jerzy Syn Kazimierza Ianusz, Maciey Syn Kazimierza. Waysznor. Následuje seznam invalidů, v němž jsou častěji uvedeni pouze křestním jménem a příjmením, např.: Iakub Metrykis, Stanisław Dargužas, Leon Rymkiewicz, nebo (méně často) i se jménem otce: Andrzej Iakuba Syn Gwalda, Tadeusz Leona Syn Piotrowski, Symon Iana Syn Wirszyllo. Jeden z nich je uveden jako Stanislaw Baniewicz Syn Piotra. Na druhém listu dokumentu začíná seznam svobodných lidí. Nejčastěji se po jejich křestním jménu a příjmení uvádí jméno otce, např.: Marcin Kuczyński Syn Bazylego, Szymon Żadełło Syn Piotra, Tomasz Puszyński Syn Andrzeja, Stanisław Janikus Syn Szymona, Jerzy Ianusz Syn Kazimierza, Iozef Wiszniewski Syn Iachima, Maciej Babblis Syn Ierzego. Vyskytují se i označení pouze křestním jménem a příjmením — Marcin Węckiewicz, Ian Widman, Mikolay Baltružis. Dokument až do poloviny 3. listu psal jeden písař, což dokládá rukopis i intenzita inkoustu. Od druhé poloviny 3. listu zaujme zajímavý detail — u většiny označení skládajících se pouze z křestního jména a příjmení bylo zcela jiným rukopisem doplněno jméno otce. Z 67 označení osob na 3.–6. liste dokumentu jich 34 obsahuje jméno otce dopsané později jinou rukou, např.: Antoni Dargis Syn Macieja (3), Tedeusz Kadaszewski Syn Janu (3), Ian Szupatъ Syn

108

Mateu(z) (3), Maciej Wawsznoras Syn Kazimierza (4), Dominik Paszkiewicz Syn Jozefa (4), Ioachim Burba Syn Jana (4), Dominik Bryneiko Syn Jozefa (5), Jakub Kazragis Syn Jakuba (5), Antoni Kosjowski Syn Marcina (5). Ostatních 21 osob bylo zapsáno rovnou i se jménem otce, např.: Mikołaj Pocius Syn Kazimierza (3), Hieronim Gwalda Syn Jana (3), Maciej Jocis Syn Jozefa (4), Wincenty Montwid Syn Jana (4), Ignacy Rakowski Syn Jakuba (5), Stefan Boczkus Syn Piotra (6). Dvanáct z uvedených 67 označení, která byla původně dvoučlenná, taková i zůstala, např.: Jerzy Płatak (3), Jakub Kozłowski (3), Szymon Pocius (4), Stefan Kurmis (4), Ian Waynius (5), Szymon Szymkus (5), Antoni Grygalius (6). Aniž bychom podrobněji komentovali rozmanitost označení v tomto prameni, lze upozornit na obtížně vysvětlitelnou nedůslednost v užívání jména otce.

Jméno otce se uvádí po křestním jménu a příjmení osob také v seznamu obyvatel folwarku Paštuvonis z roku 1834 (32. pramen). Zde jako v jediném ze všech prohlédnutých dokumentů z první poloviny 19. století se nejprve píše příjmení dotyčné osoby a za ním křestní jméno⁸, např.: Stankunas Stanislaw Syn Tomasza (16), Laurynowicz Jan Syn Szymona (16), Palatynis Tomasz Syn Jakuba (16), Orent Wawrzyniec Syn Jerzego (16), Romaszkiewicz Stanislaw Syn Michała (16), Grygientys Jakub Syn Michała (16). Tak je tomu v celém seznamu, až na čtyři případy dokládající, že uvedená osoba nemá příjmení: Maciej bezprozwisk Syn Rozalii, Mateusz bezprozwisk Syn Rozalii, Piotr bez Prozwisk i Kazimierz Syn Franciszki Juszkiewiczowny (vše na 16. listu).

Z uvedených údajů vyplývá, že se v první polovině 19. století jméno otce uvádí velmi nedůsledně. Především se tak děje nikoli ve všech, ale jen v některých prohlédnutých dokumentech z daného období. A i v těch pramenech, v nichž se uvádění jména otce praktikovalo, se tak většinou označovali zdaleka ne všichni zmiňovaní lidé. Odhalit nějaké důvody či zákonitosti takového postupu je prakticky nemožné. Za druhé, jméno otce dosud nenašlo stálé místo ve starobylém litevském označení, které se skládalo pouze ze dvou částí. Někdy se vkládá mezi křestní jméno a příjmení (v prozkoumaných dokumentech se tak děje nejčastěji), jindy pak za křestní jméno a příjmení (mnohem vzácnější případy). Za třetí, podoba odkazu na jméno otce je velmi různorodá: od genitivního tvaru se slovem sunus až po patronymikum (отчество) typické pro ruský model označování, s příponami -ovič, -evič.

To vše svědčí o tom, že se v dokumentech z první poloviny 19. století odráží jev, který nesouvisí s přirozeným vývojem litevského označování, nýbrž byl uměle zaveden zvenčí. Zapříčinily jej mimojazykové okolnosti — začlenění Litvy do Ruského impéria učinilo závaznými všechny požadavky ruského úředního aparátu.

⁸ Není jasné, proč byla v dokumentu porušena litevská tradice označování, která se utvářela a ustálila po několik staletí. Celá historická antroponymie z různých období dokládá pouze označení, jejichž prvním členem je křestní jméno a po něm následuje osobní jméno zastupující příjmení, případně (později) již ustálené příjmení. Je pravda, že se dochoval jeden dokument z konce 18. století — registrační kniha obyvatel velkostatku Kelmė a jeho majetků (Oddělení rukopisů Ústřední knihovny Akademie věd, F 37—1547), v níž se také nejprve uvádí příjmení osoby. Důvod takového pořadí je však zřejmý — seznam obyvatel je sestaven abecedně. V dokumentu z první poloviny 19. století, o němž je zde řeč, tomu tak není.

109

, a tedy i trojčlenný model pojmenovávání tohoto národa. Potvrzuje to jak nejčastější otcovská jména zapisovaná mezi jménem a příjmením dané osoby, tak objevující se patronymické podoby typické pro ruštinu s příponami -ovič, -evič, a konečně i samotná tendence rozšířit dvoučlenné litevské pojmenování o další člen.

Celkový kontext litevského pojmenovávání v historických dokumentech z první poloviny XIX. století je nejlepším argumentem v diskusi o tom, zda je třeba dnes zapisovat do litevských osobních dokladů jméno otce. Zaprvé se zde ještě nejčastěji vyskytuje dvoučlenné litevské pojmenování jménem a příjmením (nikoli příjmením a jménem!), utvořené během několika staletí a užívané v dokumentech psaných polsky i rusky. Zadruhé je zde nejzřetelněji vidět, jak byl do dokumentů psaných samotným jazykem uměle vložen třetí člen pojmenování. A zatřetí lze snadno určit zdroj, z něhož se do našeho pojmenovávání dostal údaj o jménu otce.

Teprve po prozkoumání dokumentů z druhé poloviny XIX. století bude možné sledovat další vývoj zakotvení jména otce v litevském pojmenovávání. Nyní lze pouze konstatovat, že tento člen, který se v dokumentech z první poloviny XIX. století objevil jako nepochybně cizorodý prvek dvoučlenného litevského pojmenování, se již stal běžným. Někteří lidé si dokonce jen obtížně představují své pojmenování v osobních dokladech, například v novém cestovním pasu, bez uvedení jména otce. Nejdůležitější argumenty tohoto názoru jsou: jak bude třeba rozlišit osoby se stejným jménem a příjmením, užívání jména otce má již poměrně dlouhou tradici apod. Lze je snadno vyvrátit následujícími tvrzeními: bez uvedení jména otce v osobních dokladech se výborně obejdou v mnoha zemích světa, kde se ustálil dvoučlenný systém pojmenovávání. A právě užívání jména otce narušilo autentickou, přirozeně vzniklou tradici dvoučlenného litevského pojmenovávání jménem a příjmením. To nejlépe dokládá historická antroponymie první poloviny XIX. století.

Aby byl obraz litevského pojmenovávání v dokumentech z pojednávaného období úplnější, lze uvést takové případy zápisu osob, v nichž se střetává údaj o jménu otce s kolísáním příjmení (nebo jeho podob), např.: Янъ Губель сынъ Станиславова или Глаудель (45), Янъ сынъ Томаша Змитровичъ или Самуйликс (57, 6), Станиславъ Габриеля сынъ Клестонъ или Марчинкевичъ (57, 7), Воеводский Тадеуша сынъ Раюсъ или Гордалевичъ (57, 10), Янъ Шимона сынъ Марчинкевичъ или Клестонъ (57, 7). Jak je vidět, jde o dlouhá, neobvyklá pojmenování.

Způsob zápisu osob v tom či onom dokumentu zřejmě někdy určovala také specifika dokumentu. Z tohoto hlediska jsou zajímavá potvrzení dokládající, že se sedláci smějí ženit (viz prameny 54, 51, 53, 55, 48, 49, 52). Kromě obvyklého pojmenování jménem a příjmením v tomto období se zde často vyskytují i jiné způsoby, např.: Antoni Iotitas Syn Gospodarza Macieja Iotity (51, 4), Jerzy Daniewicz, Syn Jerzego i Anny z Piworajciow Daniewiczow (50, 32), Dominik Nagrodzki Syn Jana i Elżbiety z Piotrow[s]kich (53, 12) — za jménem a příjmením osoby se ještě uvádí, čí je syn. Činí se tak uvedením: a) jména a příjmení otce, b) jména otce, jména matky a rodu, z něhož pocházela, a společného rodinného příjmení a c) jména otce, jména matky a rodu, z něhož matka pocházela. Tento poslední údaj (c) se často vkládá i mezi jméno a příjmení uváděné osoby, např.: Kazimierz syn Bartłomieja i Katarzyny z Butawow Węckiewicz (53, 38), Stanisław Syn Jakóba i Anny z Petraytisow Filipaylis

110

(48, 33), Jozef syn Mateusza i Anastazy z Szymkiewiczów Dziemedzionis (49, 6), Mateusz syn Stanisława i Juliany z Kaupiów Kemżura (55, 63), Kazimierz Syn Jozefa i Anny z Mostejków Puydokas (53, 1), Stanisław syn Władysława i Agnieszki z Pawłowskich Bartoszewicz (49, 104). Někdy se i v takto rozšířených pojmenováních objevují případy kolísání příjmení, např.: Jokūb syn Kazimierza i Judyty z Latwów Rukozielis albo Waladkiewicz (55, 29). Není těžké si všimnout, že se do zde uvedených zápisů osob vplétá i pojmenování žen, které může být v tomto období velmi rozmanité. To je však již téma jiného článku.

Při shrnutí pojednání o litevském pojmenovávání v historických pramenech z první poloviny XIX. století lze uvést následující závěry:

1. Nejčastějším způsobem pojmenování v dokumentech tohoto období je pojmenování jménem a příjmením, které se stalo normou již v XVIII. století.

2. Nejčastější odchylkou od pojmenování jménem a příjmením je jeho doplnění údajem o jménu otce. Děje se tak nedůsledně a nesystematicky. Podoba tohoto údaje je velmi různorodá a liší se i jeho umístění v litevském pojmenování (nejčastěji mezi jménem a příjmením, zřídka po jménu a příjmení).

3. Uvádění jména otce není výsledkem přirozeného vývoje litevského pojmenovávání. Bylo způsobeno vlivem ruské kanceláře a modelu pojmenovávání tohoto národa.

4. Jiné odchylky od litevského pojmenování jménem a příjmením nejsou v tomto období časté. Některé z nich zřejmě vznikly také v důsledku specifik dokumentů, v nichž jsou osoby zmiňovány.

PRAMENY^*

1. Seznamy nevolníků panství Adutiškis, jejich majetku a povinností. 1816. //Ústřední knihovna Akademie věd, oddělení rukopisů (dále jen MACBRS), F 43—4314.

2. Žádosti obyvatel Adutiškisu Hatovských... a dalších, aby byli zapsáni do seznamů obyvatel panství Adutiškis jako šlechtici. 1803—1811. //MACBRS, F 43—4149.

3. Žádosti obyvatel Adutiškisu o jejich zápis do seznamů obyvatel jako šlechticů. 1804—1811. // MACBRS, F 43—4173.

4. Dokumenty panství Balčiai. 1816—1825. //MACBRS, F 37—2899.

5. Bierczak Czynszow i Remanentow z Wlosci Poswolskiey... [Kniha činžovních poplatků a dluhů obyvatel panství Pasvalys. 1838.] //MACBRS, F 43—15326.

6. Bierczak Hoducieskiey Małęt noscia na Rok 1827... [Kniha poplatků panství Adutiškis z roku 1827.] // MACBRS, F 43—4757.

7. Dokumenty panství Biržinėnai... 1844—1845. //MACBRS, F 37—3295.

8. Do Przeswietney Kapituly Wilénskiey... [Stížnost šlechtice Daškevičiuse z panství Adutiškis... 1809.] //MACBRS, F43—4216.

9. Inwentarz czyli Opisanie Folwarku...Pocztow alias Kwesy... [Inventář dvora Paštuvos... 1804.] //MACBRS, F 38—32.

* Všechny prostudované dokumenty jsou uloženy v oddělení rukopisů Ústřední knihovny Akademie věd. Nejprve jsou uvedeny jejich názvy v původním jazyce a v závorkách varianty názvů zapsané v katalogu oddělení rukopisů a roky, kdy byl pramen sepsán. Oba názvy jsou většinou uvedeny ve zkrácené podobě. V případech, kdy z různých důvodů nelze uvést název dokumentu v původním jazyce, uvádí se pouze název z katalogu. Uvádí se také fond a signatura, v nichž jsou dokumenty uloženy.

111

10. Inventář statku Hoduciszki… [Inventář panství Adutiškis. 1804.] //MACBRS, F 43—4151.

11. Inventáře Gronopol… [Inventáře folwarku Granapolis. 1775—1827.] //MACBRS, F 138—1442.

12. Inventáře majetku Dembina… [Inventáře panství Dembinė. 1786—1828.] //MACBRS, F 138—1441.

13. Inventáře panství Bolbian… [Inventáře panství Balbėnai. 1775—1830.] //MACBRS, F 138—1439.

14. Inventáře panství Kurkliszki… [Inventáře panství Kurkliškės. 1786—1819.] //MACBRS, F 138—1443.

15. Inventář folwarku Pocztowa… [Inventář folwarku Paštinė z roku 1833.] //MACBRS, F 38—55.

16. Inventář folwarku Pocztowa… [Inventář folwarku Paštinė z roku 1834.] //MACBRS, F 38—55.

17. Inventář folwarku Woyniałgowa alias Popowce… [Inventář folwarku Vainiogala. 1815.] //MACBRS, F 43—18900.

18. Inventář panství Hoduciszki… [Inventář panství Adutiškis. 1809.] //MACBRS, F 43—4215.

19. Inventář majetku Bolcz… [Dokumenty panství Balčiai. Inventář z roku 1814.] //MACBRS, F 37—2719.

20. Inventář majetku Bolczow… [Dokumenty panství Balčiai. 1819.] //MACBRS, F 37—2935.

21. Inventář majetku Hoduciskiey… [Inventář panství Adutiškis… 1795.] //MACBRS, F 43—4045.

22. Inventář majetku Hoduciszek… [Inventář panství Adutiškis. 1828.] //MACBRS, F 43—4626.

23. Předávací inventář prestimoniálního majetku Woyniałgowa… [Inventář statků Vainiogala. 1829.] //MACBRS, F 43—18911.

24. Inventář vilniuského proboštství z roku 1809 //MACBRS, F 136—79.

25. Výkazy příjmů a výdajů panství Pasvalys za roky 1829—1830 a 1834—1837 //MACBRS, F 43—15254.

26. Inventář panství Poswol... [Inventář panství Pasvalys. 1806] //MACBRS, F 43—15014.

27. Účet s poddanými z Pocztowa... [Specifikace povinností, daní a roboty poddaných panství Paštinė. 1835] //MACBRS, F 38—55.

28. Registr činžovních poplatků poddaných z panství Poswol... [Kniha činžovních poplatků nevolníků panství Pasvalys] //MACBRS, F 43—15081.

29. Revizní soupis... [Seznam obyvatel folwarku Vaimagala. 1811] //MACBRS, F 43—18898.

30. Revizní soupis... plebánie ve Vorniai... [Ревизская сказка... плебании Ворненской. 1811 г.] //MACBRS, F 126—237.

31. Revizní soupis... proboštství Tverai... [Ревизская сказка... деревни Элки, принадлежащей тверскому пробоству...1811 г.] //MACBRS, F 126—232.

32. Revizní soupis folwarku Pocztowa, rok 1834 //MACBRS, F 38—55.

33. Tabella odrobotkow... [Seznam poddaných panství Adutiškis a výkaz odpracované roboty za nezaplacené daně. 1829—1830] //MACBRS, F 43—4819.

34. Tabella Werefikacyina... od Włoscian Dobr Hoduciszek... [Daňová kniha poddaných panství Adutiškis z let 1832—1834] //MACBRS, F 43—4952.

35. Dokumenty panství Vaiguva. 1838—1847 //MACBRS, F 37—257.

36. Dokumenty panství Vaiguva: seznamy plátců daní... 1849—1858 //MACBRS, F 37—228.

37. Revizní seznamy panství Vaiguva a Pavaiguvis z let 1834 a 1843 //MACBRS, F 37—230.

38. Ověření povinností poddaných panství Hoduciszek... splatných... [Tabulka povinností nevolníků panství Adutiškis. 1841—1842] //MACBRS, F 43—5173.

39. Ověření... panství Poswol... [Kniha kontroly obilních dávek poddaných panství Pasvalys za léta 1820—1822] //MACBRS, F 43—15152.

112

40. Выборы два... [Kniha daní panství Pasvalys za roky 1816 a 1817] //MACBRS, F 43—15082.

41. Písemnosti šlechticů panství Adutiškis vilniuské kapituly týkající se prokázání jejich šlechtického původu. 1803—1811 //MACBRS, F 43—4196.

42. Выписки метрической книги...[Kniha matričních zápisů o narozeních, sňatcích a úmrtích z kostelů ve Verkiai, Musninkai, Sudervė, Nemenčinė a dalších. 1857] //MACBRS, F 43—19247.

43. Дело Трокского уездного суда... [Dokumenty starostenství Valkininkai. 1571—1872] //MACBRS, F 11—23.

44. Jmenný seznam osob bydlících na pozemcích panství Rukšany... 1866 //MACBRS, F 126—55.

45. Инвентарь Экономическій Имения Довгирдзишекъ... [Inventář panství Daugirdiškės. 1844] //MACBRS, F 138—1440.

46. Инвентарь имения Вайгово=Поватковъ... 1845 г. [Inventář panství Vaiguva. 1845] //MACBRS, F 37—233.

47. Městečko Velena. Seznam obyvatel: šlechticů, měšťanů, rolníků a podruhů. 1861 //MACBRS, F 126—322.

48. Povolení pro rolníky: 1) ke sňatku; 2) k ročnímu odchodu na jiná místa... 1859 //MACBRS, F 126—200.

49. Povolení ke sňatku. 1831—1862 //MACBRS, F 126—353.

50. Povolení ke sňatku. 1841—1862 //MACBRS, F 126—352.

51. Povolení ke sňatku pro rolníky. 1829—1830 //MACBRS, F 126—263.

52. Povolení ke sňatku pro rolníky. 1835—1871 //MACBRS, F 126—394.

53. Povolení ke sňatku pro rolníky. 1839—1843 //MACBRS, F 126—174.

54. Povolení ke sňatku pro rolníky. 1846—1847 //MACBRS, F 126—173.

55. Povolení ke sňatku pro rolníky. 1857—1858 //MACBRS, F 126—201.

56. Revizní seznam z roku 1851... Vaigovská farnost... [Revizní seznam velkostatku Vaiguva. 1851] //MACBRS, F 37—229.

57. Revizní seznam... panství Druviškių. [Revizní seznamy velkostatku Druviškiai, okres Raseiniai. 1834, 1850] //MACBRS, F 37—62.

ZPŮSOBY POJMENOVÁVÁNÍ LITEVCŮ V PRVNÍ POLOVINĚ 19. STOLETÍ

Resumé

Na základě analýzy materiálu čerpaného z historických pramenů první poloviny 19. století bylo zjištěno, že pojmenovávání Litevců jménem a příjmením se v tomto období již stalo normou.

Výraznější odchylkou od tohoto pojmenovávání je doplnění o jméno otce. Děje se tak sporadicky a používají se různé podoby otcova jména. Nový člen pojmenování zpravidla nemá pevné místo /píše se mezi jméno a příjmení nebo za ně/. Užívání otcova jména není výsledkem přirozeného vývoje systému pojmenovávání Litevců. Vzniklo v 19. století pod vlivem ruské kancelářské praxe podle vzoru trojčlenného pojmenovávání tohoto národa.

Jiné odchylky od pojmenovávání Litevců jménem a příjmením se v první polovině 19. století vyskytují velmi zřídka.

113