… a vydal „Pravopisný slovník litevského jazyka pro školy“ (v letech 1956–1980 vyšlo 6 vydání), společně s Pr. Kniūkštou „Školní pravopisný a přízvukový slovník litevského jazyka“ (v letech 1983–1996 vyšla 4 vydání), společně s V. Kosuchinem školní „Litevsko-ruský slovník“ (1956), společně s K. Gaivėnisem a V. Šernem „Školní litevsko-ruský slovník“ (1985). A. Lyberis sestavil také rozsáhlejší „Litevsko-ruský slovník“ určený širší veřejnosti; v jeho 1. vydání (1962) bylo uvedeno přibližně 37 000 a ve 2., opraveném a doplněném vydání (1989) přibližně 65 000 slov.

A. Lyberis začal spolupracovat s časopisem „Naujoji romuva“ už během studií (patrně jeho první publikace, která vyšla v roce 1935, seznamovala veřejnost s J. Jablonskiovým dílem Raštai vydávaným J. Balčikonisem); později uveřejnil ve vědeckých publikacích a periodikách řadu článků o litevské lexikografii, lexikologii, terminologii, jazykové kultuře a dalších otázkách, jakož i významné vzpomínky z dějin litevské jazykovědy a na jednotlivé jazykovědce.

Dne 6. listopadu 1996 oslavil A. Lyberis své 87. narozeniny, přestože ho již téměř šest let sužovala těžká nemoc; 22. listopad byl posledním dnem jeho života. Na vilniuském hřbitově Karveliškės se s jazykovědcem, který toho mnoho vykonal a zanechal krásné plody své práce, s učitelem a člověkem světlé památky rozloučil početný zástup příbuzných, žáků, spolupracovníků a přátel. Antanas Lyberis a jeho dílo vstoupili do dějin litevské jazykovědy.

Kazys Morkūnas

IN MEMORIAM RŪDOLFAS GRABIS (1906-1996)

Rok 1996 byl pro lotyšskou jazykovědu rokem bolestných ztrát: příliš brzy opustila svou milovanou vědeckou oblast profesorka Lotyšské univerzity Marta Rudz yte; nedokončil započaté práce Valdis Zepas, Latgalec vyrůstající v emigraci a profesor Wisconsinské univerzity; a Rūdolfas Grabis, jeden z nejvýznamnějších badatelů lotyšského jazyka posledních desetiletí, který krásně oslavil devadesátiny a svou pozemskou pouť ozdobenou hodnotnými díly završil 17. prosince.

R. Grabis se narodil 11. srpna 1906 v usedlosti „Gribžai“ v bývalém okrese Kū dumo (okres Cēsis). V roce 1934 absolvoval Lotyšskou univerzitu. Jeho učiteli zde byli Ana Abele, Ludis Berzinis, Janis Endzel y nas a další významní lotyšští filologové té doby.

V roce 1931 vyšla v časopise Lotyšské filologické společnosti „Filologu biedribas raksti“, redigovaném J. Endzelynem, první závažná publikace R. Grabise, tehdy ještě studenta – popis jeho rodného nářečí („Kūduma pagasta izloksnes apraksts“). V roce 1935 vyšel v témže časopise další dialektologický článek R. Grabise „Poznámky o nářečích farnosti Straupe“ („Piezīmes par Straupes draudzes izloksnēm“).

R. Grabis vyučoval na rižských gymnáziích a přednášel na Rižském pedagogickém institutu.

278

Několikrát vyšla učebnice lotyšského jazyka pro školy „Slovo a věta“, kterou napsal spolu s dalšími („Vārds un teikums“). V letech 1945–1947 působil jako docent na Lotyšské univerzitě.

V roce 1946 pozval J. Endzelýnas R. Grabise, aby pracoval v právě založeném Ústavu jazyka a literatury Lotyšské akademie věd. Téměř třicet let fakticky řídil práci jazykovědců tohoto ústavu. V letech 1970–1974 byl také zástupcem ředitele ústavu.

Kolektiv jazykovědců vedený R. Grabisem připravil nejúplnější popis struktury současného lotyšského jazyka, „Gramatiku současného lotyšského spisovného jazyka“ („Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika“, I–II, Rīga, 1959, 1962). Za toto dílo byla R. Grabisovi spolu s dalšími autory v roce 1965 udělena Lotyšská státní cena.

R. Grabis vedl také práci lotyšských terminologů. V roce 1963 vyšel „Slovník lingvistických termínů“ („Valodniecības terminu vārdnīca“, Rīga, 1963), který připravil spolu s Dzidrou Barbare a Anou Bergmanė. Byl také předsedou redakční rady nejvýznamnějšího poválečného díla lotyšské lexikografie, „Slovníku lotyšského spisovného jazyka“ („Latviešu literārās valodas vārdnīca“, 1–8, Rīga, 1972–1996).

R. Grabis publikoval cenné výzkumy dějin lotyšského jazyka. Za zmínku stojí především jeho studie „Přehled lotyšských gramatik 17. století“ („Pārskats par 17. gadsimta latviešu valodas gramatikām“. – Valodas un literatūras institūta raksti, V, 1955, 205.–266. lpp.).

Po odchodu do důchodu udržoval jazykovědec velmi úzké vztahy se svým rodným Kū(d)umem. Přesně po šedesátileté přestávce se znovu vrátil k tématu svých mladických let a publikoval jakési pokračování své první lingvistické práce, „Texty nářečí Kū(d)uma“ („Kūduma izloksnes teksti“, Rīga, 1991).

Lidé, kteří měli možnost se s tímto lotyšským jazykovědcem setkat, na něj budou vždy vzpomínat jako na milého a srdečného člověka. Kromě rodného jazyka R. Grabis velmi miloval lotyšskou lidovou píseň. Z vyprávění své matky si jazykovědec pamatoval, že melodie těchto písní dokázal skvěle zopakovat, i když ještě neuměl vyslovit jejich slova.

V roce 1968 byl R. Grabis zvolen korespondujícím členem Lotyšské akademie věd a v roce 1992 jejím čestným členem.

Rudolfas Grabis zemřel v Rize. Byl pohřben na Druhém lesním hřbitově. Ať je mu lehká rodná zem.

Algirdas Sabaliauskas

279