ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

XLV (2001), 179–186

PUBLIKACE

Prameny publikace

DOPIS FRIEDRICHA WILHELMA HAACKA GOTTHILFU AUGUSTU FRANCKEMU

V posledních desetiletích zesílil zájem badatelů o dějiny semináře litevského jazyka v Halle (1727–1740) a zvláště o působení F. W. Haacka v semináři (viz Bense 1974, 1994; Schiller 1994a, 1994b; Drotvinas 1998a, 1998b, 2001). Výzkum různých otázek tohoto důležitého tématu dějin litevských studií však mimo jiné komplikuje nedostatek archivních dokumentů. Při pokračování ve výzkumu lexikografie Malé Litvy jsem v archivu Franckesche Stiftungen v Halle našel dopis F. W. Haacka (sign. A FSt/M 5 C5:14) tehdejšímu řediteli Franckeho nadace Gotthilfu Augustu Franckemu. Dopis je napsán na listu o délce 17,3 cm a šířce 10,2 cm, přeloženém napůl, takže tvoří čtyři strany; text dopisu je na první a druhé straně, třetí je prázdná. Při odeslání byl celý dopis přeložen ještě napůl; na čtvrté straně je červeným inkoustem adresa AMonsieur Monsieur Francke Profesſeur en Theologie à Halle. Červená pečetní značka odesílatele se rozmazala a je nečitelná. V archivu je dopis inventarizován jako text o dvou stranách; v pravém horním rohu první strany je po místě a datu napsání dopisu (Stettin d. 19 May 1732)¹ vyraženo pořadovým razítkem číslo paginace archivní jednotky 402 a černou tužkou je dopsáno 505; dole je červenou tužkou ještě 14. Paginace pokračuje číslem 403 v pravém horním rohu třetí (prázdné) strany. Obě strany dopisu jsou proděravěny dvěma (celkem čtyřmi) otvory, které „vykously“ některé části slov a ztěžují přečtení textu.

Dopis F. W. Haacka je důležitý z několika hledisek. Zřetelně ukazuje, jak byli absolventi teologické fakulty univerzity v Halle využíváni při kolonizaci Východního Pruska. Jako dokument politického a kulturního života prvních desetiletí 18. století dopis upoutal pozornost historiků a byl citován ve sbírce dokumentů k dějinám šíření pietismu (Müller-Bahlke, Gröschel 1999). Samotný dopis byl vystaven v nadaci Francke v Halle na výstavě konané od 26. června do 28. října 2001 a opatřen poznámkou v katalogu věnovaném této výstavě².

Dopis přináší údaje, které umožňují upřesnit Haackův životopis a osvětlit perspektivu činnosti semináře litevského jazyka v Halle. Proč vlastně měl Haack opustit seminář litevského jazyka a rozloučit se s Halle, když na podzim roku 1728 po odchodu Johanna Richtera, prvního vedoucího a učitele semináře litevského jazyka, z Halle a jeho návratu do Malé Litvy zaujal jeho místo a v této funkci právě vstoupil do čtvrtého roku svého působení? Je známo, že král Friedrich Wilhelm I.,

¹ Den 19 byl opraven z 10 (?), viz Müller-Bahlke, Gröschel (1999: 140).

² O záměrech zapojit hallský Waisenhaus do rozvoje a integrace Východního Pruska viz Müller-Bahlke (2001: 140).

180 |

P U B L I K A C I J O S

Při kolonizaci Pruska, vylidněného po velkém moru a hladomoru, pozval 16 000 salcburských emigrantů. Jejich cesta vedla přes Halle a Berlín dále do Malé Litvy. Jako doprovod emigrantů (kazatelé a tlumočníci) byli vysíláni studenti teologické fakulty univerzity v Halle, mezi nimi i Haack. Jeden z těchto průvodců, Johann Friedrich Breuer, v dopise z Berlína z 9. května sděluje Franckemu, že kazatelé Hahn a Haack jsou připraveni doprovázet salcburské emigranty³. Haack je zmíněn také v deníku dalšího průvodce, studenta Kuhcha, který si vedl během cesty z Halle do Berlína od 24. dubna do 12. května 1732; píše se v něm, že Haack 10. května odjel z Berlína se skupinou emigrantů⁴. Francke si uvědomoval možné důsledky Haackova odjezdu z Halle, a proto požádal krále, aby Haacka ponechal v Halle jako učitele semináře litevského jazyka, a nejspíše získal jeho souhlas. V dopise z 13. května 1732 děkuje Francke jménem svým i profesorů teologické fakulty Joachima Langeho (Lange) a Johanna Heinricha Michaelise (Michaelis) králi za jeho příkaz, aby se Haack na půl roku vrátil do Halle. Zároveň Francke v dopise lituje, že králův příkaz Haacka v Berlíně nezastihl, a proto píše, že mu poslal dopisy do Královce a Štětína⁵. Z Haackova dopisu Franckemu však vidíme, že se Francke předčasně zaradoval z povolení, aby se Haack vrátil do Halle: král žádosti halleštích teologů nevyhověl a Haack musel uposlechnout vyššího, tedy královského, rozkazu⁶. Haackův návrat do Halle by byl pro další činnost semináře přínosný. Francke a Haack jistě měli různé plány, jak rozvíjet pietismus a posilovat tradici litevských studií. Pozdější vedoucí semináře se však v oblasti litevských studií neprojevili.

Dopis pomáhá odhalit také autorství Haackových Vocabvlarivm poznámek. V knihovně Franckesche Stiftungen se uchovává takzvaný Haackův slovník durchschossenes Exemplar, tj. Vocabvlarivm, exemplář s rukopisnými dodatky a poznámkami (podrobněji viz Drotvinas 1998). Tyto rukopisné dodatky jsou dílem několika neidentifikovaných osob. Při pátrání po autorovi či autorech poznámek jsem usuzoval, že jedním z nich by mohl být sám sestavovatel Vocabvlarivm, neměl jsem však Haackův autograf. Nyní, když byl nalezen zveřejňovaný dopis, lze Haackovo písmo porovnat s písmem poznámek. Toto srovnání umožňuje důkladněji podložit dřívější domněnku, že značná, možná dokonce větší část poznámek (alespoň 2/3) byla napsána rukou samotného autora, Haacka. K přesnějším závěrům bychom samozřejmě mohli dospět po provedení komparativní grafologické analýzy obou textů – poznámek a dopisu. Už nyní bychom však Haackem psané dodatky mohli chápat jako jeho vlastní snahu shromažďovat slovníkový materiál pro druhé vydání Vocabvlarivm, které možná nebylo připraveno právě kvůli autorovu odjezdu z Halle.

Uvádíme faksimile originálu dopisu F. W. Haacka, rozšířenou transliteraci textu a překlad do litevštiny. Při transliteraci jsou zkratky rozepisovány a obnovená písmena se zapisují do hranatých závorek. Velká písmena jsou zachována podle textu. Slova napsaná latinkou (humanistickým písmem) jsou vyznačena kurzivou⁷.

³ Sign. 5 C 5: 22, viz Müller-Bahlke, Gröschl (1999: 31), srov. také Müller-Bahlke (2001: 140).

⁴ Deník studenta teologie o jeho cestě při doprovázení salcburských emigrantů z Halle do Berlína, sign. 5 C 5: 22, viz Müller-Bahlke, Gröschl (1999: 31).

⁵ Děkovný dopis Gotthilfa Augusta Franckeho Friedrichu Wilhelmu I. za příkaz, aby se Haack vrátil do Halle, sign. 5 C 5: 28, viz Müller-Bahlke, Gröschl (1999: 35).

⁶ Z Haackova životopisu víme, že byl roku 1733 v Berlíně vysvěcen na kněze, poté jmenován diakonem v Gumbinnen, působil jako kněz v Gerviškėnech a od roku 1734 až do své smrti (1754) byl knězem v Pilkalnisu.

⁷ Děkuji paní Aušrinė Jonikaitė, která pomohla rozluštit dopis a upřesnit překlad.

PUBLIKACIJOS

| 181

[Adresas] AMonsieur Monsieur Francke Professeur en Theologie à Halle.

[1] Štětín, dne 19* května 1732. Vysoce ctihodný a vysoce učený, zvláště vysoce vážený pane profesore. Vaše vysoce ctihodná Milost mi dovolí, abych na Vaše dopisy kvůli nedostatku času krátce odpověděl. 1. Co se týče okolností, do nichž jsem se nedávno dostal, nemohu říci jinak než že jsou od Boha*, který mě stále více a více přesvědčuje, že to tak a ne jinak chce. Proto z nich také nevyjdu dříve, než mě z nich On sám vyvede. Okolnosti litevského semináře mě od toho nemohou odradit, neboť v Králov=sbergu

*opraveno z 10 (?)

*napůl zvětšené minuskulní g

*h opraveno

*po škrtnutém „ich“ následuje „geg“

[2] berg woll Jemand wird gefunden werden, der es mit größern Nut[en] und Treue wird verricht[en] kön[nen] als ich es habe thun können. Es fällt mir auch sehr schwer Diejenig[en]* Seelen die mir anvertrauet [ind, zu verla[en zu mahl bey der ersten Einrüftung, darauf es doch das mei= [te in der Führung ankom[m]t; Finde doch* bei mir keine Neigung zurück zu gehen. Der H[er]r Profe[eu]r* werden denn die Liebe** mir erzeug[en] und die Umstände alle zu[am[m]en nehm[en] u[nd] prüfen, damit Sie nicht etwa aus guter Mei= nung gottes Werk hindern möcht[en]. Berichte auch jetzo [elb[ten] meine Umstände an den König. 2) Daß ich auff den Brieff des He[rrn] Professoris den ich in berlin empfangen nicht da geblie= ben sonde[rn] weiter gegangen bin, kan mir

*d malé písmeno opraveno na velké

*prorazené slovo „doch“?

*vynecháno a neoznačeno u **L se obtížně rozlišuje od l

182 |

P U B L I K A C I J O S

vůbec mi to nemůže být zazlíváno, protože jsem měl vzájemnýDirectorio rozkaz jít hned s lidmi. 3) Že se nyní nemohu vrátit, [on= nýbrž ještě dnes ve jménu Božím odtud* odcestuji; důvodem je zčásti výše uvedená příčina a zčásti to, že jsem od krále neobdržel ſpecielle ordre k návratu. Jinak Vás svěřuji Bohu a Jeho milosti a zůstávám Vaším

*písmena v probodnutých slovech jsou doplněna *opraveno, za výrazem theils je přeškrtnuto obig (?)

Dienſtwiliger F. W. Haack.

Překlad do litevštiny:

[1] Štětín, 19. května 1732.

Vaše Excelence, vysoce učený, zvláště vážený pane profesore.

Vaše Excelence mi promine, že na Váš dopis kvůli nedostatku času odpovím stručně. 1. Pokud jde o službu, kterou již nějakou dobu vykonávám, nemohu říci nic jiného než to, že je určena Bohem, a stále více se utvrzuji v přesvědčení, že On chce, aby tomu bylo tak, a nikoli jinak. Proto odtud neodejdu dříve, než si to bude přát On sám. Služba v semináři litevského jazyka mě nemůže přimět k odchodu, neboť v Královci

[2] se jistě najde někdo, kdo by se toho dokázal ujmout s větším prospěchem a oddaností, než bych to dokázal já. Také je pro mě těžké opustit ty duše, které mi byly svěřeny v první službě, a to je při duchovním vedení nejdůležitější.

PUBLIKACIJOS

| 183

Necítím žádnou touhu vrátit se. P[an] profesor nechť mi odpustí a zváží všechny okolnosti, aby se v dobrém úmyslu nepokoušel měnit Boží vůli. Také nyní sám dopisem oznámím své poměry králi.

2) To, že jsem v odpovědi na dopis P.[ana] profesora, který jsem obdržel v Berlíně, tam nezůstal, nýbrž odjel dál, mi nelze nijak vyčítat, neboť jsem měl opačný příkaz Nejvyššího vedení, abych neprodleně pokračoval v cestě s lidmi.

3) Že se nyní nemohu vrátit a odjíždím ve jménu Božím; to jest jednak z výše uvedených důvodů, jednak proto, že jsem od krále neobdržel zvláštní příkaz k návratu. V každém případě ať Vám Bůh žehná svou milostí a zůstávám Vaším

ochotným F. W. Haackem

1 OBR. ADRESA HAACKOVA DOPISU FRANCKEMU

184 |

PUBLIKACIJOS

2 OBR. PRVNÍ STRANA HAACKOVA DOPISU FRANCKEMU

PUBLIKACIJOS

| 185

3 OBR. DRUHÁ STRANA HAACKOVA DOPISU FRANCKEMU

| 185

186 |

P U B L I K A C I J O S

LITERATŪRA

Bense, G. 1974: Lithuanica in Halle. Zeitschrift für Slavistik 19 (2), 295–297.

Bense, G. 1994: Die litauistische Tradition in Halle. Bense, G., Hrsg., Diachronie–Kontinuität–Impulse. Sprachwissenschaftliches Kolloquium Halle, Frankfurt am Main: Peter Lange, 79–95.

Drotvinas, V. 1998a: F. W. Haacko „Vocablarīvm Litthvanico-Germanicvm, et Germanico-Litthvanicvm“ (Halle, 1730). Lietuvių kalbotyros klausimai 39, 82–100.

Drotvinas, V. 1998b: F. W. Haacko „Vocablarīvm Litthvanico-Germanicvm, et Germanico-Litthvanicvm“ (Halle, 1730) rankraščių papildymų egzempliorius. Lietuvių kalbotyros klausimai 40, 3–21.

Drotvinas, V. 2001: Johannas Richteris ir Lietuvių kalbos seminaras Halėje. Acta Linguistica Lithuanica 44, 41–54.

Müller-Bahlke, Th., Hrsg., 2001: Gott zur Ehr und zu des Landes Besten – Die Franckeschen Stiftungen und Preußen. Aspekte einer alten Allianz. Halle (Saale): Verlag der Franckeschen Stiftungen.

Müller-Bahlke, Th., Gröschl, J. 1999: Salzburg–Halle–Nordamerika. Ein zweisprachiges Find- und Lesebuch zum Georgia-Archiv der Franckeschen Stiftungen. Herausgegeben von… und in Verbindung mit der Georgia Salzburger Society. Mit einer Einleitung von Hermann Winde. Tübingen: Verlag der Franckeschen Stiftungen Halle im Max Niemeyer Verlag.

Schiller, Ch. 1994a: Das litauische Seminar in Halle (1727–1740) und seine Mitglieder. Auf Spurensuche. Acta Baltica 32, 195–233.

Schiller, Ch. 1994b: Die litauischen Seminare in Königsberg und Halle. Eine Bilanz. Nordostarchiv N. F. 3, Heft 2, 375–392.

Vincentas Drotvinas Vilniaus pedagoginis universitetas Ševčenkos g. 31, 2009 Vilnius, Lietuva [email protected]

Gauta 2001 12 05