MARKUS RODUNER

Litevský jazykový institut

Oblasti vědeckého výzkumu: syntax litevštiny, syntax baltských jazyků, historická syntax, areální lingvistika, translatologie.

AMBIPERSONÁL – HODÍ SE TATO KATEGORIE I PRO BALTŠTINU?

Ambipersonál: vhodná kategorie také pro baltské jazyky?

ANOTACE

Tento článek pojednává o tom, jak se v litevštině a – pouze stručně – v lotyštině realizuje kategorie ambipersonálu pomocí konstrukcí s trpnými příčestími. Protože lze ambipersonál vyjadřovat různými prostředky i v jednom a témže jazyce, zaměřujeme se zde na konstrukce s trpnými příčestími. Právě v ambipersonálu vyjadřovaném konstrukcemi s trpnými příčestími lze spatřovat jistou míru gramatikalizace. Pojednáváme také o vztahu pasiva v těchto jazycích k uvedené kategorii.

ANOTACE

Tento článek pojednává o realizaci ambipersonálu pomocí příčestních tvarů, tradičně nazývaných trpná příčestí, v litevštině a – v mnohem menší míře – v lotyštině. Protože k vyjádření kategorie ambipersonálu lze použít různé prostředky, zaměřujeme se v tomto článku na konstrukce s trpnými příčestími jako na prostředek vyjádření ambipersonálu. Toto rozhodnutí jsme učinili proto, že tyto konstrukce s neutrálními trpnými příčestími vykazují vysoký stupeň gramatikalizace. Dále pojednáváme o vztahu mezi pasivem a ambipersonálem.

ÚVOD

Autorství pojmu ambipersonalas náleží finskému lingvistovi Hannu Tommolovi (Tommola 1993); pojem vznikl při jeho zkoumání problémů diateze (slovesného rodu) ve finštině a estonštině, srov. (1), (2).

KLÍČOVÁ SLOVA: ambipersonál, pasivum, slovesný rod, baltské jazyky, areální lingvistika.

KLÍČOVÁ SLOVA: ambipersonál, pasivum, rod, baltské jazyky, areální lingvistika.

106

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Ambipersonal as – ar ši kategorija tinka ir baltų kalboms?

(1) fin. Tanskassa puhutaan tanskaa. Dánsko. LOC.¹ mluvit. AMB. PRAES. dánsky. V Dánsku se mluví dánsky (Karlsson 2000: 190).

(2) est. Tehti ära suur töö. pracovat. AMB. PRAET. hodně velká práce. NOM. Bylo vykonáno hodně velké práce (Tommola 1997: 3).

Tyto příklady dobře ilustrují problém výkladu slovesného rodu v baltofinských jazycích. Kategorie, která je ve starších gramatikách baltofinských jazyků označována jako pasivum, připomíná spíše neosobní pasivum němčiny (nebo jiných jazyků) (něm. unpersönliches Passiv² a lze ji tvořit téměř od všech typů sloves, dokonce i od stavových nebo neakuzativních³ (srov. litev. augama, krentama, užmiegama). Podobné konstrukce se vyskytují také v mnoha dalších jazycích, avšak v baltofinských jazycích neexistují gramatické prostředky k označení původce děje⁴ a v závislosti na valenci slovesa je možný pouze dvoučlenný nebo jednočlenný „pasiv“. V těchto jazycích je ambipersonál gramatikalizován.

Wolfgang Schlachter, jeden z prvních, kdo podrobně zkoumal problematičnost finského pasiva, hned na začátku své práce s výmluvným názvem Hat das Finnische ein Passiv („Má finština pasivum?“, Schlachter: 1985), cituje tvrzení Oswalda Szemerényiho (1970), které se vztahuje na baltofinské jazyky, ale nejen na ně: zvláště důležité je rozlišovat mezi dvoučlennou a trojčlennou pasivní konstrukcí, protože trojčlenná (s vyjádřeným původcem děje) je pouze transformací odpovídající aktivní věty (tedy jen syntaktickou variantou), zatímco dvoučlenná (bez vyjádřeného původce děje) je potřebná, neboť nepřítomnost původce děje může mít informační hodnotu (neurčitý původce děje, záměrně ne-

¹ Zkratky použité v článku: ACC. – akuzativ, LOC. – lokál, NOM. – nominativ, GEN. – genitiv, AMB. – ambipersonál, PRAES. – přítomný čas, PRAET. – minulý (jednoduchý) čas, ART. – člen, PAG. – pomocné sloveso, PPP. – příčestí trpné minulé, PPA. – příčestí činné minulé, jazyky: ir. – irština, est. – estonština, lotyš. – lotyština, litev. – litevština, franc. – francouzština, fin. – finština, něm. – němčina, velš. – velština.

² Plg. Tommola (1997): „в структурном отношении данное явление рассматривалось традиционно как особый случай пассива: „имперсональный“ пассив“.

³ V mnoha jazycích pasivum takových sloves neexistuje, protože podmět aktivní věty není původcem děje (agentem), ale nejčastěji experiencerem.

⁴ Je pravda, že v estonštině tato možnost existuje a třetí člen lze vyjádřit konstrukcí s postpozicí pool(t) „ze strany, od [...]“ (srov. Tauli 1983: 32). Manninen a Hiietam (2005) ve svém článku uvádějí také příklady jak z estonštiny (s již zmíněnou postpozicí poolt), tak z finštiny (s předložkou toimesta „na čí pokyn“), kde může být původce děje vyjádřen dokonce i při užití syntetických („pravých“) forem ambipersonálu, anebo to tak vyžaduje sémantika věty. Tento jev by bylo třeba dále zkoumat na základě rozsáhlejšího korpusu, aby bylo možné určit, nakolik je v těchto jazycích již rozšířen a zda se dále šíří a dává vznik plnohodnotnému pasivu.

Straipsniai / Articles

107

M A R K U S R O D U N E R

vardijamas veikėjas ir kt.). Fredo Karlssono suomių kalbos gramatikoje (Karlsson 2000: 187) rašoma, kad šios kalbos pasyvą geriau būtų vadinti „indefinitu“. Kaip matome, nė vienas šių kalbininkų, aprašydamas Baltijos finų kalbų neveikiamąją rūšį, nebuvo linkęs ją sutapatinti su žinomesnių Vakarų Europos⁵ kalbų pasyvu.

V lingvistice se takové ambipersonální věty jako (1) tradičně označovaly jako neosobní pasiva, protože v nich není výslovně pojmenován konatel / proživatel. To je však problematické vzhledem k tomu, že je lze tvořit od sloves všech typů. Označení jako impersonalu (srov. Holvoet 2001, Blevins 2003 aj.) je problematické ze sémantického hlediska, protože konatel / proživatel není pojmenován pouze na povrchu věty, z kontextu je však chápán jako „živý“ nebo dokonce „člověk“ – v příkladu (1) jsou to obyvatelé Dánska. Proto by tento jev lépe vystihoval termín ambipersonál (s ambivalentním referentem konatele / proživatele). Jak bude ukázáno v následujícím odstavci, umožňuje to také porovnat vyjadřování ambipersonálu v různých jazycích světa různými prostředky, nejen slovesnými tvary⁶.

Pats Tommola (1997) diskusijoje dėl ambipersonalo kategorijos savo pirmtaku įvardija Igorį Melčuką, pasiūliusį „diatezes, kuriomis supresuojami aktantai, pavadinti „supresyvu“ (Mel’čuk: 1991: 65). Ir Tommola vartoja sąvoką supresyvas (plg. jo 1993 m. straipsnio pavadinimą), tačiau taip vadina supresyvizacijos, sintaksinės operacijos, kuria supresuojamas aktantas, rezultatą, o ambipersonalu – semantinė-pragmatinė kategorija, kuri gali būti reiškiama įvairiomis konstrukcijomis, pvz., sugramatinama atskiromis veiksmažodžio formomis kaip suomių ir estų kalbose. Ambipersonalo apibūdinimas kaip semantinės-pragmatinės kategorijos – kaip teiginių, kuriuose veikėjas neįvardijamas (supresuojamas), tačiau referentiškai identifikuojamas arba konkrečiai, arba kaip generinis – leidžia Tommolai (1997) be sugramatinto ambipersonalo Baltijos finų kalbose aptarti įvairių Europos kalbų strategijas ambipersonalui reikšti, tarp jų antrojo vienaskaitos veiksmažodžio formą (pvz., rusų kalboje), atskirus ambipersonalinius įvardžius (pvz., vok. man, pranc. on), sangrąžines veiksmažodžio formas (pvz., italų, švedų kalbose) ir kt. Taigi ambipersonalo raiškos priemonių esama gana įvairių, veiksmažodžių rūšies formų atžvilgiu jie taip pat nevienareikšmiai – vartojamos ir pasyvinės, ir sangrąžinės, ir aktyvinės veiksmažodžio formos.

Tento článek se zaměří na užívání pasivních tvarů v baltských, především litevštině, k vyjadřování ambipersonálu.

⁵ „Známějších“, protože na druhém okraji Evropy má jednu z funkcí „pasivních“ forem také funkce popsaná zde u keltských jazyků, srov. velš. siaredir (mluvit AMBP. PRAES.) Cymraeg („velšsky“) yma („zde“) – „zde se mluví velšsky“, nebo ir. Labhraítear („mluvit“ AMBP. PRAES.) Gaeilge anseo – „zde se mluví irsky“.

⁶ Podobným případem z hlediska rozmanitosti vyjadřovacích prostředků je kategorie evidenciality.

108

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X I V – L X V

Ambipersonalas – ar ši kategorija tinka ir baltų kalboms?

AMBIPERSONÁL V LITEVŠTINĚ

Proč se v této práci začíná argumentovat na příkladu ugrofinských jazyků sousedících s baltskými jazyky? Protože výklad trpného rodu v baltských jazycích jako plnohodnotného pasiva je téměř stejně problematický jako u baltských ugrofinských jazyků.

V souladu s již zmíněnými autory se v tomto článku za plnohodnotné pasivum považuje pouze dvojčlenné pasivum, tj. takové, v němž je přímý předmět aktivní věty povýšen do pozice podmětu a konatel (aktivní věty podmět) je vyjádřen předložkovou konstrukcí nebo nepřímým pádem – takové, jaké se vyskytuje v mnoha (současných) západoevropských jazycích:

(3a) něm. Der Mann schlägt ART. MASC. NOM. muž bít. PRAES. 3. SG. den Hund ART. MASC. ACC. pes. ACC. SG. Muž bije psa.

(3b) něm. Der Hund wird vom ART. MASC. NOM. pes. NOM. SG. PAG. PRAES. 3. SG. od Mann geschlagen muž bít. PPP. Pes je bit mužem.

Ačkoli tvrzení pes je bit mužem nebo pes je mužem bit jsou v litevštině obě gramatická a odpovídají všem pravidlům gramatiky, nejsou příliš přirozená⁷. Například z 202 dokladů typického akuzativního slovesa mušti, které se často cituje jako ilustrace pasiva, se ve Vyváženém korpusu současné litevštiny (DLKT) vyskytuje pouze 12 příkladů příčestí trpného rodu v prézentu⁸ mušamas s genitivem konatele. Z nich lze pouze jeden popsat jako plnou pasivní větu (příklad 4):

(4) Řezal, Maleckisi, přestože profesor, je sám bit mocí!

V ostatních příkladech se příčestí trpného rodu užívá atributivně (3), nebo není činitel pojmenován (4).

⁷ Plg. Ambrazas 2006: 492: „Subjekto (agentinis) kilmininkas tose konstrukcijose [pasyvo su neveikiamųjų dalyvių vardininko derinamomis formomis – M. R.] vartojamas retai.“

⁸ V tomto článku budou argumenty stavěny převážně na příkladech s příčestími trpného rodu v prézentu, protože konstrukce s příčestími trpného rodu v minulém čase se často užívají i k vyjadřování jiných kategorií – například rezultativu (srov. Geniušienė 1988) nebo evidenciality (srov. Holvoet, Semėnienė 2004).

Straipsniai / Articles

109

M A R K U S R O D U N E R

(5) Ještě i dnes si lze téměř v každých novinách přečíst o mladých manželkách, které bijí jejich manželé, týrají tchyně nebo které se kvůli nesnesitelnému životu zabily, a někdy byly dokonce zavražděny.

(6) Člověk byl bit a škrcen a jeho dům byl prohledán, když se hledaly peníze.

Věty posledního typu – bez původce vyjádřeného genitivem – jsou v současné spisovné litevštině poměrně rozšířené. Některé rysy, jako je shoda příčestí s prvkem vyjádřeným nominativem (proživatelem / pacientem), sice naznačují, že přímý předmět je povýšen do pozice podmětu, avšak vzácné vyjádření původce a poměrně řídké užívání tříčlenného pasiva svědčí o jeho souvislosti s ambipersonálem.

Tvrzení (6) na rozdíl od plnohodnotného tříčlenného pasiva nemá skutečný aktivní protějšek. V jeho „aktivním“ protějšku člověka bili, škrtili a jeho dům prohledali, když hledali peníze není původce rovněž vyjádřen (oni). Původce lze určit pouze z kontextu, stejně jako původce „pasivní“ věty (5). To však rozhodně neznamená, že je neosobní, neboť stejně jako v příkladu (1) zde působí živá bytost identifikovatelná z kontextu – v tomto případě dokonce velmi aktivně jednající zločinci. Obě tato tvrzení jsou tedy dobrými příklady kategorie ambipersonálu a ukazují, že k jeho vyjádření lze použít různé jazykové prostředky.

Tommola (1997) argumentuoja, kad ambipersonalo funkcija yra kitokia nei triasmenio pasyvo. Pastarajame tik keičiama aktualioji skaida, t. y. aktyvinio sakinio tiesioginis papildinys yra iškeliamas į veiksnio poziciją. Dėl to pasyvas būdingas kalboms, kuriose jis yra priemonė aktyvinio sakinio tiesioginiam papildiniui tematizuoti. O baltų ir Baltijos finų kalbose tam užtenka argumentus sukeisti vietomis (Gediminas įkūrė Vilnių – Vilnių įkūrė Gediminas). Björnas Wiemeris (2001: 9) teigia, kad tokių sakinių kaip Jokios klaidos nepastebėta arba Čia vakar buvo valgoma priskyrimas pasyvo kategorijai yra problemiškas, kadangi trūksta privilegijuoto sintaksinio argumento (angl. privileged syntactic argument). Lyginant teiginį Jokios klaidos nepastebėta su teiginiu Dvi klaidos pastebėtos aiškiai matyti, kad ir pastarojo sakinio funkcija yra ambipersonalinė. Abejuose teiginiuose veikėjas numanomas, tik supresuojamas.

Jedním z rysů tříčlenného pasiva je, že je lze vzhledem k povýšení přímého předmětu tvořit pouze z tranzitivních sloves. Věty s intranzitivními slovesy nelze pasivizovat. Tomuto tvrzení zdánlivě odporují litevské konstrukce s trpnými příčestími intranzitivních sloves, srov. (7):

(7) Členové expedice strávili v jeskyni Lukina Jama čtyři dny. Spalo se v základních táborech, které jsou v jeskyni zřízeny v hloubce 750 m a 950 m (DLKT).

110

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Ambipersonal as – ar ši kategorija tinka ir baltų kalboms?

Vzhledem k valenci slovesa spát by tříčlennou pasivní větu nebylo možné vytvořit. Zároveň zde není možné shodovat příčestí ve složení přísudku s nějakým prvkem, protože není co povýšit do pozice podmětu.

Slovesa jako spát nebo kašlat však, ačkoli jsou intranzitivní, lze v některých jazycích, například v němčině, „pasivizovat“ jako ambipersonál (neosobní pasivum), srov. (8):

(8) spalo se na podlaze

PAG. PRAET. 3. SG. na ART. DAT. M. podlaha spát. PPP.

spalo se na podlaze / spali jsme na podlaze

V němčině lze synonymně užít také konstrukci s ambipersonálním zájmenem man, např. man schlief (spát PRAET. 3. SG.) auf dem Boden. V obou výpovědích spící nejsou výslovně pojmenováni, ale lze je domyslet – jsou to členové expedice, pokud vypráví člen expedice – my.

Podmětem takových sloves je aktivní činitel; sloveso se nazývá neergativní. V téže němčině však nelze „pasivizovat“ věty s neakuzativními slovesy, jako jsou fallen („padat“) nebo ersticken („(u)dusit se“). Například *es wurde in den Abgrund gefallen („padalo se do propasti“) je negramatická věta, zatímco v litevštině je zcela gramatická, byť možná ne příliš častá (na dotaz krentama uvádí LKET pouze 6 příkladů). Ambipersonální formy intranzitivních sloves jsou jasně identifikovatelné – jde o tvary trpných příčestí středního rodu.

Jak jsme viděli, ve spisovné litevštině tříčlenné pasivum existuje, ale realizuje se zřídka. V mnoha nářečích jsou rozšířené věty⁹ s neshodnými příčestími, které se ambipersonálu baltských finštin podobají ještě více, protože příčestí se neshoduje s nominativním prvkem:

(9) pole se orá (Ambrazas 2001: 407)

(10) no tak pomník postaveno (Krokšlys, okres Varėna, záznam z expedice)

V takových větách je přímý předmět označen nominativem, ale není přesunut do pozice podmětu; příčestí přísudku s ním nekongruuje. Označení nominativem nemusí nutně znamenat přesun do pozice podmětu, protože v těchto dialektech se ve větách bez explicitně vyjádřeného podmětu nominativ používá také k označení přímého předmětu (srov. Ambrazas 2001 a tam citovanou literaturu). V takovém případě není problematická ani absence kongruence, neboť nominativ označuje nikoli gramatický

⁹ Vyskytují se také v textech, ale stejně jako nominativní objekt častěji v předválečných textech. Mezi více než 15 000 příklady z DLKT s trpnými příčestími středního rodu, shromážděnými pro disertaci, se podařilo najít pouze jednu větu s zde popisovanou strukturou.

Straipsniai / Articles

111

MARKUS RODUNER

podmět. To potvrzují také ojedinělé dialektální příklady, v nichž je experiencer označen nikoli nominativem, nýbrž akuzativem, srov. su geiniu iš dreivių medų kopama (Ambrazas 1990: 205)¹⁰.

V konstrukcích s trpnými příčestími středního rodu nebyly nalezeny příklady se zájmeny první nebo druhé osoby (v kterémkoli či ve všech třech číslech) ani věty s přímými předměty v akuzativu – zdá se, že v takovém případě je možný pouze ambipersonál s kongruujícím příčestím, srov. *mane buvo mušama – aš buvau mušamas¹¹. Je to zajímavé, protože ve finštině se právě tato zájmena v ambipersonálních větách vyjadřují akuzativem, zatímco podstatná jména nominativem.

Kromě již uvedených prostředků může být ambipersonál v litevštině – stejně jako například v ruštině – vyjádřen také druhou osobou jednotného čísla (někdy s dodatečným slovem žmogus).

(11) rus. Когда влюблен, не замечаешь Když být zamilovaný PPP. NOM. SG. M. ne všimnout si PRAES. IND. 2. SG. недостатков любимого человека. Nedostatek GEN. PL. milovaný GEN. SG. M. člověk GEN. SG. Když jsi zamilovaný, nevšímáš si nedostatků milovaného člověka.

Obecné užívání druhé osoby potvrzují také příklady jako něm. man (zájmeno AMB.) ist (‘být’ PRAES. 3. SG.), was (‘co’ ACC.) man isst (‘jíst’ PRAES. 3. SG.), které lze stejně jako litevský ekvivalent esi, ką valgai vyjádřit také druhou osobou: du bist, was du isst.

AMBIPERSONÁL V LOTYŠTINĚ

V lotyštině se tvary trpného rodu tvoří pomocí pomocných sloves tikt (méně často také tapt, kļūt, dějová pasiva) nebo būt ‘být’ (stavová pasiva) a příčestími –ts–. Jak zdůrazňuje Nicole Nau (1997: 37, srov. také Holvoet 2001: 370), téměř všechna slovesa lze pasivizovat¹².

¹⁰ Takové konstrukce s minulými trpnými příčestími středního rodu a akuzativním předmětem jsou poměrně rozšířené také v některých slovanských jazycích (srov. Wiemer, Giger 2005) – jde o rezultativa.

¹¹ Ani v irském ambipersonálu není předmět aktivní věty přesunut do pozice podmětu, srov. Maraíodh (‘zabít’ AMB. PRAET.) (léi) (‘s ní’) é (‘on’ ACC!): doslova „zabito (s ní) jeho“ – „on byl jí zabit, ona ho zabila“.

¹² Omezení zmíněné Axelem Holvoetem (tamtéž), že na rozdíl od finštiny nelze v lotyštině pasivizovat / ambipersonalizovat sponu būti, platí i pro litevštinu – věta *būta gudraus / gudriam je negramatická; teprve když se spolu se sponou uvede i činitel, stává se správnou: jo esama

112

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Ambipersonalas – ar ši kategorija tinka ir baltų kalboms?

(12) Tam byly (PAG. PRAET. 3P.) čteny („číst“ PPP. NOM. PL. M.) před („vpředu“) všechny tehdy existující romány o burlacích a o čarodějnicích se mluvilo („mluvit“ PPP. NOM. SG. M.). Tam byly přečteny všechny tehdy existující romány o burlacích a o čarodějnicích se mluvilo (Nau 1997: 38).

(13) Pak tika dalīts tehdy PAG. PRAET. dělit PPP. NOM. SG. M. Tehdy se dělilo.

Nau tvrdí, že ambipersonál (pasivum) se v mluveném jazyce užívá zřídka, zejména s podměty v první nebo druhé osobě (1997: 38), zatímco Sturla Berg-Olsen tvrdí, že užívání pasiva v lotyštině je omezenější než v jazycích s ustáleným slovosledem (2001: 220). Je však třeba upozornit, že i zde spočívá funkce ambipersonálu v tom, že původce děje je označen jako neurčitý – a živý, často já nebo my, srov. (13). To by mohlo vysvětlit skutečnost, kterou Nau uvádí na témže místě: že lze spojit větu s „pasivem“ a bezpodmětnou větu se slovesem ve 3. osobě množného čísla, srov. Vecākais brālis tika ievainots un viņu paņēma vācu gūstā – „Nejstarší bratr byl zraněn a zajali ho do německého zajetí“. Obě tyto věty jsou podle zde vymezené kategorie ambipersonální, a proto je lze kombinovat.

V tom, že tranzitivita slovesa téměř nehraje roli, když se má „pasivizovat“, je lotyština velmi podobná nejen litevštině, ale i sousedním finským jazykům.

Vlastností, kterou lotyština sdílí s baltofinskými jazyky, nikoli však s litevštinou, je to, že ve spisovné lotyštině, stejně jako v mnoha nářečích, nelze u „dějového pasiva“ s pomocným slovesem tikt uvést původce děje (srov. Berg-Olsen 2001: 219, Nau 1997: 38, Holvoet 2001: 371). Berg-Olsen (tamtéž) však s odkazem na Endzelīns (1951: 984) uvádí příklady ze starších lotyšských textů, v nichž je původce děje vyjádřen – jednou genitivem (stejně jako v litevštině), podruhé předložkou no („od“):

(14) Balti man vaidzini ne ūdeņa balināti [...] asarām balināti no nelieša Balti moje líce nejsou bělená vodou [...] bělená slzami nepřítele

Tačiau šie pavyzdžiai abu yra ne veiksmo pasyvai. Alfredas Gātersas (1993: 295–97) pažymi, kad latvių dainose asmeninis veikėjas beveik niekada neįvardijamas, ir pabrėžia konstrukcijų su –ts– dalyviais artumą konstrukcijoms su predikatyvais.

lstivého. Další paralelu představuje irština, v níž lze rovněž ambipersonalizovat téměř všechna slovesa, s výjimkou vět se sponou is. „Zatřetí, s výjimkou vět tvořených sponovým slovesem is mají všechny irské věty neosobní protějšek: patří sem intranzitivní věty, sponové věty tvořené sponovým slovesem bí, a dokonce i pasivní věty, vedle očekávaných tranzitivních vět; pouze tranzitivní věty mají pasivní protějšky“ (Noonan 1994: 5).

Straipsniai / Articles

113

MARKUS RODUNER

Holvoetas (2001: 332–335) atkreipia dėmesį į faktą, kad latvių kalboje šalia 3 daugiskaitos asmens ambipersonalui reikšti vartojamas ir vienaskaitos 3 asmuo¹³. Tame pačiame straipsnyje įžvelgiamas ir skirtumas tarp abiejų 3 asmens formų vartojimo – daugiskaita vartojama nereferentiniam, generiniam veikėjui išreikšti, vienaskaita referentiniam¹⁴. Tame pačiame straipsnyje nurodoma dar kitų į pasyvą panašių konstrukcijų, kurios yra bendros latvių kalbai ir kaimyninėms finų kalboms.

O stavovém pasivu, stejně jako o litevských výpovědích s predikativními ta-participii, zde vzhledem k jejich souvislosti s rezultativem a predikativními konstrukcemi diskutovat nebudeme¹⁵.

VYJADŘOVÁNÍ AMBIPERSONÁLU V NĚKTERÝCH DALŠÍCH EVROPSKÝCH JAZYCÍCH

Jak bylo zmíněno ve třetí poznámce pod čarou, také na druhém okraji Evropy, na západě, mají keltské jazyky gramatikalizované formy ambipersonálu. Moderní irština dokonce rozlišuje dva „pasivy“ – ambipersonál a „pravý“ pasiv (srov. Noonan 1994):

(12) Rinneadh a faire agus a hadhlacadh. dělat AMB. PRAET. jeho bdění a jeho pohřeb uspořádáno jeho bdění a jeho pohřeb / někdo uspořádal jeho bdění a pohřeb¹⁶ (Nolan 2005: 3)

(13) Bhí sé á bhualadh aici¹⁷ byl on při+jeho bít-VN od+ní Byl jí bit (Noonan 1994: 6)

Je zřejmé, že v irštině – stejně jako v ostatních keltských jazycích – je ambipersonál gramatikalizován; k vyjadřování pasiva slouží samostatné prostředky. Ty posledně zmíněné – k vyjadřování pasiva

¹³ Protože se v baltských jazycích tvary sloves ve třetí osobě, které se časují, neliší co do čísla, vycházel z tvarů sloves, u nichž takový rozdíl existuje, například z příčestí.

¹⁴ V tomto kontextu by bylo zajímavé prozkoumat, zda se v litevštině užití ambipersonálu ve druhé osobě jednotného čísla a ve třetí osobě množného čísla liší podobným způsobem po sémantické stránce.

¹⁵ O tomto tématu, stejně jako o označování aktéra genitivem či jinými pády / konstrukcemi, existuje rozsáhlá literatura; například k genitivu aktéra viz Ambrazas 1990, Holvoet 2000 a tam uvedenou literaturu.

¹⁶ „Někdo uspořádal jeho pohřeb a bdění. [do’(x) CAUSE [make’(x, a faire agus a hadhlacadh)]], kde x je nespecifikovaná osoba animátního a lidského typu, interpretovaná jako ‚někdo‘, tedy určitá (protože existuje) neurčitá osoba.“

¹⁷ Toto tvrzení, vyslovené bez pojmenování aktéra, je dvojznačné: Byl bit nebo Bil ho.

114

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Ambipersonalac – ar ši kategorija tinka ir baltų kalboms?

vyjádřit – v příbuzné velštině, stejně jako například v lotyštině či estonštině, existuje několik různých konstrukcí (srov. Skrzypiec 2000). A přestože jde o ambipersonální konstrukci, existují prostředky k vyjádření potlačeného původce děje (což připomíná nejen baltské, ale i germánské jazyky).

Ambipersonál jako sémanticko-pragmatická kategorie se tím či oním způsobem vyjadřuje v mnoha evropských jazycích, například v němčině nebo francouzštině, samostatným zájmenem – něm. man, fr. on¹⁸. Je však třeba zdůraznit, že oblast užití kategorie ambipersonálu není v těchto jazycích totožná. Při překladu z jednoho jazyka do druhého proto mohou vznikat potíže. Autor tohoto článku od pokročilých studentů němčiny slyšel věty jako man hat in Mannheim studiert, doslovný překlad litevské věty studijuota Manheime: litevský ambipersonál studijuota se překládá odpovídajícím ambipersonálním zájmenem man. Na rozdíl od litevštiny však v němčině zájmeno man v takovém případě použít nelze, protože německy mluvící člověk nepochopí, že může znamenat také aš¹⁹.

Právě tento rys litevštiny má opět protějšek ve finštině, kde se proto zájmeno me (‘my’) může v hovorové řeči užívat s ambipersonálním tvarem, který v paradigmatu nahradil „skutečný“ tvar první osoby množného čísla (Christen 1998: 52). V žádném z baltských jazyků se však taková kombinace – zájmeno první osoby množného čísla + ambipersonální tvar slovesa (*mes einama) – neužívá. Užívání zájmena první osoby množného čísla v zobecněném významu je dobře srozumitelné. Stejně jako třetí osoba množného čísla může toto zájmeno označovat neurčitou skupinu lidí či celek. Užívání ambipersonálu místo první osoby jednotného čísla na první pohled překvapuje. Masayoshi Shibatani (srov. schéma 1998: 97) však uvádí, že užívání ambipersonálu s pasivní morfologií je v mnoha jazycích omezeno hierarchií životnosti. Například v nepálštině je možný pouze tehdy, když je nevyjádřený původce děje, pochopitelný z kontextu, první osobou. To je dáno jeho maximální kontrolou nad dějem²⁰.

¹⁸ Mimochodem, také ve francouzštině jsou nevyjádřenými původci děje často mes, srov. on y va? „jdeme?“, nebo on a bien mangé „dobře se najedlo, dobře jsme se najedli“.

¹⁹ Existují věty, v nichž lze i německé man interpretovat jako náhradu za ich (‘já’): Man (neosobní zájmeno) hat (‘mít’ 3 SG. PRAES. AKT.) halt so seine Beziehungen – „všichni přece máme své vztahy“ (dosl. „má se přece své vztahy“). Jde však o zvláštní případ, kdy aš znamená visi mes. Srov. z DLKT: Ještě více, nyní už existují údaje o tom, že zimy v těchto zeměpisných šířkách bývaly velmi kruté.

²⁰ Pokud jde o litevštinu, Masayoshi Shibatani (tamtéž: 98) uvádí, že jako původce děje v ambipersonálu připouští pouze žmones (angl. human). I v litevštině však lze nalézt příklady jako lojama (DLKT – obr. 2) nebo miaukiama (DLKT – obr. 1), třebaže je třeba uznat, že jde o ojedinělé příklady.

Straipsniai / Articles

115

MARKUS RODUNER

ZÁVĚRY

V baltských jazycích na rozdíl od sousedních finských či keltských jazyků neexistuje jediný gramatikalizovaný slovesný tvar pro vyjádření ambipersonálu. Za „skutečný“ ambipersonál bychom mohli označit pouze konstrukce s trpným příčestím středního rodu, v lotyštině s nesklonným příčestím mužského rodu. Podobnost mezi baltskými a baltofinskými jazyky je však přesto zřejmá – v obou skupinách se ambipersonál („neosobní pasivum“), jak se ostatně očekává, může tvořit jak od přechodných, tak od nepřechodných sloves; omezení podle typu slovesa téměř neexistují (ambipersonál je možný dokonce i od vlastních neakuzativních sloves nebo od slovesa „být“). V lotyštině nelze v ambipersonálu (pouze v průběhovém pasivu) vyjádřit původce děje u přechodných sloves ani experiencera u nepřechodných sloves; v litevštině je to vzácné. To naznačuje, že ambipersonál (jinde nazývaný impersonal) je základní, zatímco tříčlenné pasivum je jevem sekundárním²¹. Kromě toho se v baltských jazycích, stejně jako ve finštině či estonštině, ambipersonál často užívá tam, kde by se v mnoha západoevropských jazycích užívaly věty s podmětem vyjádřeným zájmeny mes nebo aš.

ZDROJ

DLKT – Korpus současné litevštiny. Dostupné na internetu: donelaitis.vdu.lt.

LITERATŪRA

Ambrazas Vytautas 1990: Сравнительный синтаксис причастий балтийских языков. Vilnius: Mokslas.

Ambrazas Vytautas 1994: On the interpretation of Lithuanian constructions with neuter passive participles. – Linguistica Baltica 3, 7–11.

Ambrazas Vytautas, sud., 1997: Lithuanian Grammar. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Ambrazas Vytautas 2001: On the development of the nominative object in East Baltic. – CBL, 391–412.

Ambrazas Vytautas 2006: Lietuvių kalbos istorinė sintaksė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Berg-Olsen Sturla 2001: Subjects and valency-changing mechanisms in Latvian. – Sprachtypologie und Universalienforschung 54(3), 209–225.

²¹ Tokį triasmenio pasyvo atsiradimą iš ambipersonalo įvairiose kalbose nurodo ir Shibatani – pagal principą „maksimaliai padidink gramatinės reikšmės skirtumą“ (Shibatani 1998: 95).

116

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Ambipersonalās – ar ši kategorija tinka ir baltų kalboms?

Blevins James P. 2003: Passives and impersonals. – Journal of Linguistics 39, 473–520.

Christen Simon 1998: Unpersönliche Konstruktionen und sekundäre Personifizierung. – Linguistica Baltica 7, 51–61.

Dahl Östen, Koptjevskaja-Tamm Maria, sud., 2001: The Circum-Baltic Languages. Typology and Contact. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins.

Endzelīns Jānis 1951: Latviešu valodas gramatika. Rīga: Latvijas valsts izdevniecība.

Gāters Alfrēds 1993: Lettische Syntax. Die Dainas. Frankfurt am Main: Peter Lang.

Geniu šienė Emma, Nedjalkov Vladimir P. 1988: Resultative, Passive and Perfect in Lithuanian. – Typology of Resultative constructions, ed. by Vladimir P. Nedjalkov. Amsterdam: John Benjamins, 369–386.

Holvoet Axel 2000: Once more on the Baltic genitive of agent. – Baltistica 35, 45–58.

Holvoet Axel 2001: Impersonals and passives in Baltic and Finnic. – CBL, 363–391.

Holvoet Axel 2004: Evidencialumo kategorija. – Gramatinių kategorijų tyrimai (Lietuvių gramatikos darbai 2), red. Axel Holvoet, Loreta Semėnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Karlsson Fred 2000: Finnische Grammatik. Hamburg: Helmut Buske.

Larsson Lars-Gunnar 2001: Baltic influence on Finnic languages. – The Circum-Baltic Languages. Typology and Contact. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins, 237–253.

Lees Aet 2006: The Undergoer in Passive Clauses in Estonian and Finnish. – Selected papers from the 2005 Conference of the Australian Linguistic Society, ed. by Allan Keith. Prieiga internete: http://www.als.asn.au.

LKG – Lietuvių kalbos gramatika 3. Sintaksė, red. Kazys Ulvydas. Vilnius: Mokslas, 1976.

Manninen Satu, Hiietam Katrin 2005: Some thoughts on Balto-Finnic passives and impersonals. – The Department of English in Lund: Working Papers in Linguistics 5, 65–90.

Mathiassen Terje 1996: Tense, Mood and Aspect in Lithuanian and Latvian (Meddelelser 75). Oslo: Universitet i Oslo, Slavisk-baltisk institutt, 1996.

Mathiassen Terje 1996 (1997): A Short Grammar of Latvian. Columbus, OH: Slavica.

Mel’čuk – Мельчук Игорь 1991: Ещё раз к вопросу об эргативной конструкции. – Вопросы языкознания 4, 46–88.

Nau Nicole 1998: Latvian. München / Newcastle: Lincom Europa.

Nolan Brian 2005: The role of definiteness in the impersonal passives of Modern Irish. – Proceedings of the RRG 2005 conference at the Academia Sinica. Taipei, Taiwan. Prieiga internete: http://linguistics.buffalo.edu/people/faculty/vanvalin/rrg/Brian Nolan.

Straipsniai / Articles

117

MARKUS RODUNER

Noonan Michael 1994: A tale of two passives in Irish. – Voice: Form and Function, ed. by Barbara Fox, Paul Hopper. Amsterdam: John Benjamins. Prieiga internete: https://pantherfile.uwm.edu/noonan/www/2Irish.passives.pdf.

Perlmutter David M. 1978: Impersonal passives and the Unaccusative Hypothesis. – Proceedings of the 4th Annual Meeting of the Berkeley Linguistics Society. UC Berkeley, 157–189.

Schlachter Wolfgang 1985: Hat das Finnische ein Passiv. – Finnisch-Ugrische Forschungen: Zeitschrift für finnisch-ugrische Sprach- und Volkskunde 47(1), 1–144.

Shibatani Masajoshi 1998: Voice parameters. – Kobe papers in Linguistics 1, 93–111.

Skrzypiec Andrzej M. 2000: A preliminary study of Welsh passives and their Polish equivalents. – Poznan Studies in Contemporary Linguistics 36, 151–157.

Szem erény Oswald: Einführung in die vergleichende Sprachwissenschaft. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft.

Tauli Valter 1983: Standard Estonian Grammar. Part II. Syntax (Acta Universitatis Upsaliensis. Studia Uralica Upsaliensia 14). Uppsala: Uppsala Universitet.

Tommola Hannu 1993: Ambipersoonainen Suppressiivi: diateesista suomessa ja virossa. – Studia comparativa linguarum orbis Maris Baltici 1. Tutkimuksia syntaksin ja pragmatiikan alalta, sud. Valma Yli-Vakkuri. Turku: Turun yliopiston suomalaisen ja yleisen kielitieteen laitoksen julkaisuja, 41–96.

Tommola Hannu 1997: О супрессиве и об амбиперсонале. – Труды по русской и славянской филологии. Лингвистика, Новая серия, вып. 1, 173–187. Tartu: Tartu Ülikooli Kirjastus. Cituojama iš rankraščio.

Wiemer Björn 2001: Partizipien zwischen Syntax, Semantik und Pragmatik: Ein Überblick zu aspektuellen, diathesebezogenen und diskursrelevanten Eigenschaften im modernen Litauischen. – Sprachbeschreibung & Typologie (Publikation zum Workshop vom 16. Dezember 2000 in Bern). Arbeitspapiere 38, sud. B. Wälchli, F. Zúñiga. Bern: Institut für Sprachwissenschaft, 65–81.

Wiemer Björn, Giger Markus 2005: Resultativa in den nordslavischen und baltischen Sprachen. München: Lincom.

Vihman Virve-Anneli. Nothing Personal. Some detransitivizing devices in Estonian. Prieiga internete: www.ling.ed.ac.uk/~pgc/archive/2001/virvegc01.pdf.

Vihman Virve-Anneli 2004: Valency Reduction in Estonian (daktaro disertacija). Prieiga internete: http://linguistics.buffalo.edu/people/faculty/vanvalin/rrg/Vihman_PhD_dissertation.pdf.

118

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Ambipersonalas – ar ši kategorija tinka ir baltų kalboms?

Ambipersonal: A Suitable Category for the Baltic Languages too?

S U M M A R Y

In this paper, the author discusses, if the category „ambipersonal“ as postulated as a semantic-pragmatic category with grammaticalised realisation in Finnish and Estonian by Hannu Tommola (1993, 1998) has its counterpart in the neighbouring Baltic languages Lithuanian and – to a much lesser extent discussed – Latvian. The Lithuanian and Latvian – and the Baltic Finnic – passive share the feature that virtually any verb can be passivised. In both Baltic languages constructions with neuter participles (Lithuanian) or non-agreeing masculine participles can be identified as ambipersonal, the easiest to identify being constructions with intransitive verbs. In Latvian as in the neighbouring Finnic languages, the actor cannot be overtly named in constructions involving the auxiliary tikt, denoting actions not states. In Lithuanian, this is possible, also, as shown on the base of the electronic corpus of contemporary Lithuanian, quite rare with constructions involving participles in -ma. We therefore can make the conclusion that the ambipersonal meaning is basic in the Baltic languages and that the full three-argument passive is nearly not or weakly developed.

Įteikta 2010 m. lapkričio 30 d.

M A R K U S R O D U N E R

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Straipsniai / Articles

119