LAIMUTIS BILKIS

Litevský jazykový ústav

Směry vědeckého výzkumu: toponomastika, antroponomastika.

O DVOJÍM VÝKLADU TVOŘENÍ A PŮVODU NĚKTERÝCH LITEVSKÝCH OIKONYM

O dvojím výkladu tvoření a původu některých litevských oikonym

ANOTACE

Článek upozorňuje na skutečnost, že ve výzkumu tvoření a původu litevských oikonym se často uvádějí dvě možná základová či výchozí slova, jimiž bývají obvykle apelativa a osobní jména. Taková vysvětlení však nejsou přesná, a proto se článek pokouší najít způsoby, které umožňují přesně určit slovotvorný či původový základ. Za nejspolehlivější metodu se považuje analýza historických pramenů: pokud údaje v nich nalezené ukazují, že osobní jméno se stejným kořenem se vyskytovalo v téže osadě pojmenované oikonymem nebo v její bezprostřední blízkosti, je název sídla odvozen od osobního jména. Uvedením příkladů takových případů se zároveň revidují některá dosavadní vysvětlení tvoření a původu oikonym.

ANOTACE

Článek upozorňuje na skutečnost, že výzkum tvoření a původu litevských oikonym často uvádí dvě možná základová či výchozí slova, jimiž bývají obvykle apelativa a osobní jména. Takové interpretace však nejsou přesné, a proto se článek pokouší najít způsoby umožňující přesně určit slovotvorný či původový základ. Za nejspolehlivější metodu se považuje analýza historických pramenů: pokud údaje v nich nalezené ukazují, že osobní jméno se stejným kořenem lze nalézt v téže osadě nesoucí název oikonyma nebo v jejím okolí, název tohoto sídla nepochybně pochází od osobního jména. Uvedením příkladů takových případů se opravují i některé dosavadní interpretace tvoření a původu oikonym.

KLÍČOVÁ SLOVA: tvoření oikonym, původ oikonym, historická oikonyma, historická antroponyma.

KLÍČOVÁ SLOVA: tvoření oikonym, původ oikonym, historická oikonyma, historická antroponyma.

Straipsniai / Articles

99

LAIMUTIS BILKIS

Tvorba a původ místních názvů jsou specifické tím, že jejich slovotvorným nebo etymologickým základem mohou být nejen apelativa, ale i vlastní jména – osobní jména a další místní názvy¹. Tato vlastnost výzkum toponym komplikuje, protože často bývá obtížné přesně určit, z které lexikální vrstvy se ten či onen místní název vyvinul.

V obsáhlejších pracích o litevské oikonymii (toponymii) lze rozlišit několik případů, kdy se uvádějí dva (několik) možných výchozích slov názvu sídla, náležejících k různým lexikálním vrstvám – apelativům a onymům, konkrétněji antroponymům. Takovými slovy bývají obvykle:

1) fyziografické termíny a osobní jména se stejným kořenem (kmenem), např.: Mūrlškės ves v Zr: murlia „bažinaté místo, bahnisko“ nebo osobní jméno Murlis < mūrlis „krátkonosý“; Pakeliškė ves v Mrj: pakelė nebo osobní jméno *Pakelis, *Pakelys, srov. Pakeliūnas; Šluiniškės ves ve V: šluina „jíl“ nebo osobní jméno *Šluinas (< šluīnas „kulhavý“); Šmōtiškiai ves v Kdn: osobní jméno Šmōtas nebo šmōtas „pozemek, kus země, parcela“ (Razmukaitė 1998: 20, 21, 106); Miškiniai ves, osada v Pkr: osobní jméno Miškinis nebo miškas (Endzelytė 2005: 30); Grubynai ves v Jnš: osobní jméno Grūbis, Grubys nebo srov. grubynė místo, kde je mnoho hrud; Valakai ves v Jnš: osobní jméno Valākas nebo valākas „pozemek o rozloze asi dvaceti desetin“ (Bartkutė 2008: 36, 33); Trakai ves v Tlpk, Trakai osada v Pbs: trākas „vykácené nebo vypálené místo v lese“ nebo osobní jméno Trākas; Trakiniai ves ve Vdšk: trākas nebo osobní jméno Trakinis (Zinkevičius 2011: 122);

2) názvy rostlin a osobní jména se stejným kořenem (kmenem), např.: Karčiškiai ves v Jon: karčius „pařez, trs“ nebo osobní jména Kartys, Karčiauskas; Želmeniškė ves v Ign: želmuo, želmenys nebo osobní jméno *Želmenis, srov. Zelmenavičius (Razmukaitė 1998: 106); Žilvičiai ves v Tl: osobní jméno Žilvitis nebo žilvitis „hustě olistěný keřovitý vrbový druh, řidčeji strom“ (Mickienė 2001: 63); Baravŷkai ves, osada v Jnš: baravŷkas nebo osobní jméno Baravŷkas; Jovarai ves v Pkr: jõvaras nebo osobní jméno Jõvaras; Meldiniai ves v Pkr: osobní jméno *Meldinis, srov. Meldŷs, Meldeikis, nebo maļdas „rákos“; Šermūkšniai ves v Ps: šermūkšnis nebo osobní jméno Šermūkšnis (Endzelytė 2005: 42, 30);

3) názvy zvířat a osobní jména se stejným kořenem (kmenem), např.: Gerviniai ves v Trak: gérvė nebo osobní jméno Gérvė; Kumelyne ves, osada v Mlt, Švnč: osobní jméno Kumelys nebo kumėlė; Kurāpkiškiai ves v Kp: kurapkà nebo osobní jméno Kurapkà; Taurinė ves v Pn: taūras nebo osobní jména Taūras, Taurà (Razmukaitė 1998: 50, 106); Varniškiai ves v Tl: osobní jméno Varnas nebo varnas „velký černý pták, krkavec“; Kiškėliečiai ves v Tl: osobní jméno Kiškėlis nebo kiškėlis a lokalita (Mickienė 2001: 65, 68); Katinai ves v Jnš: kātinas nebo osobní jméno Kātinas; Sakalai ves v Pkr: sākalas nebo osobní jméno Sākalas; Vanagai ves v Jnš: vānagas nebo osobní jméno Vānagas; Vilkai ves v Žg: vīlkas nebo osobní jméno Vilkas (Endzelytė 2005: 42); Vėpriai ves, městečko v Ukm: vėpris „divoký kanec“ nebo osobní jméno Vėpris (Zinkevičius 2011: 95);

¹ Podrobněji viz LVŽ I XXXIX–XLVI.

100

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dėl kai kurių lietuvių oikonimų darbovos ir kilmės dvejopumo

4) označení osob a osobní jména se stejným kořenem (kmenem), např.: Gudienà ves v Kš, Gudìnė ves v Mrj: osobní jméno Gùdas nebo etnonymum gūdai, gūdas; Jenerališkė ves ve Švnč: osobní jméno *Jeneralas nebo *jeneralas „generál“; Kuniginė ves v Krkn: kùnigas nebo osobní jméno *Kunigas; Mazūranka ves v Trak: osobní jméno Mazūras nebo etnonymum mazūras; Pekoriškė ves v Ign: osobní jméno Pėkorius nebo pėkorius „pekař“; Pitiškis ves v Brž: pìtas „kulatý“ nebo osobní jméno *Pitas, srov. Pìtelis; Totoriškė ves v Ign: osobní jméno Totòrius nebo etnonymum totòrius; Žydáuka ves v Trak: etnonymum žýdai, žýdas nebo srov. osobní jména Žydáitis, Žydėlis (Razmukaitė 1998: 47, 49, 52, 54, 56, 106); Degùčiai ves v Tl: osobní jméno Degutis nebo degùtis „ten, kdo pálí dehet, zabývá se jeho výrobou“; Dilbai ves v Tl: osobní jméno Dilbà nebo dilba „ten, kdo se dívá zpod obočí, mrzout“; Gùdiškė ves v Tl: osobní jméno Gùdas nebo etnonymum gùdas (Mickienė 2001: 61, 65); Gudiškiai ves v Ps: osobní jméno Gùdas nebo etnonymum gùdas; Kalniškiai osada v Klov: kalniškis „člověk žijící na hoře; horal“ nebo osobní jméno Kalniškis; Pakalniškis osada v Kri: pakalniškis „člověk žijící pod horou, obyvatel podhůří“ nebo osobní jméno Pakalniškis (Endzelytė 2005: 29, 41, 42); Švėdlaukis ves v Jnš: švėdas nebo osobní jméno Švėdas (Bartkutė 2008: 37);

5) různá další apelativa a osobní jména se stejným kořenem (kmenem), např.: Degùtinė ves v Mlt, Degutinė ves v Šk: osobní jméno Degùtis nebo degùtas; Klėtiškė ves v Klm: klėtis nebo osobní jméno *Kletis, srov. Klėtkus; Pavietavà ves v Jrb: pavìėtas „okres, země, kraj“ nebo osobní jméno Pavìėtas; Vytėlinė ves v Rk: vytėlė nebo osobní jméno Vytėlis (< Vytas) (Razmukaitė 1998: 49, 106); Kūpeliškės ves v Jnš: osobní jméno *Kupelis, srov. příjmení Kūpas, Kupáitis, nebo kūpelis „zkřížené tyče na střeše“ (Endzelytė 2005: 56); Žalgiriai ves v D1: žalias + girià nebo srov. osobní jméno Žalgirýs (Zinkevičius 2011: 122); Žagarai ves v Klp, Mlt, Žagariai ves v Al, Lzd, Prn, Vrn, Zr, Žagariškė ves v Šl, Žagariškė ves v Mrj, Žagariškės ves ve V: žagaras „tenký, bezlistý stonek rostliny, stvol; bezlistá větvička (obvykle suchá), chrastí“ nebo osobní jména Žágaras, Žagarỹs, Žagãrius (Vanagas 1996: 298).

Vzhledem k možnému dvojímu výkladu se tvorba a původ oikonym téhož typu často interpretují různě. U některých „zvířecích“ názvů se například uvádějí dvě možnosti původu, přičemž se nejprve uvádí apelativum, nebo osobní jméno, např.: Katinai ves v Jnš: kātinas nebo osobní jméno Kātinas; Sakalai ves v Pkr: sākalas nebo osobní jméno Sākalas; Vanagai ves v Jnš: vānagas nebo osobní jméno Vānagas; Vilkai ves v Žg: vìlkas nebo osobní jméno Vìlkas; Stumbrìškis ves v Jnšk: osobní jména Stumbrà, Stum̃bras, Stumbrỹs nebo stum̃bras „velký divoký savec podobný býkovi“; Svirpliškis ves v Ps: osobní jméno Svirplỹs nebo svirplỹs „hmyz, který v noci cvrká“; u jiných se uvádí pouze osobní původ, např.: Kiaũliškis dv. v Pkr: osobní jméno Kiaulỹs; Pelėdiškis osada v Jnšk: osobní jméno Pelėda; Sakališkis ves v Lgm: osobní jméno Sākalas; další jsou odvozována pouze od apelativ, např.: Bėbrai ves v Slč: bėbras, Ožkyčiai ves v Ps: ožkytis (Endzelytė 2005: 42, 59, 60). Podobně se postupuje i u „profesních“ oikonym, například Kubìliškė ves v Jrb, Rs, Skd se odvozuje od osobního jména Kubìlius nebo apelativa kubìlius, zatímco Beñdoriškė ves v Ign – pouze od osobního jména Beñdorius (Razmukaitė 1998: 51, 52), ačkoli i toto jméno by mohlo být deapelativní, srov. beñdorius „výrobce kádí“.

Vzhledem k uvedeným dvojím možnostem slovotvorného základu (výchozího slova) a původu vysvětluje několik badatelů i táž oikonyma různě, např.: Baravykai ves v Jnš: baravỹkas

Straipsniai / Articles

101

LAIMUTIS BILKIS

arba avd. Baravỹkas (Endzelytė 2005: 42) ir tik iš avd. Baravỹkas (Bartkutė 2008: 31); Ùžbalai k. Jnš: užbalis ‘vieta už balos, pabalẏs’ (Endzelytė 2005: 43) ir iš avd. Ùžbalis (Bartkutė 2008: 31); Lazdýniškiai k. Jnš: lazdýnas (Razmukaitė 1998: 23; Endzelytė 2005: 58) ir iš avd. Lazdýnas (Bartkutė 2008: 36); Katìliškės k. Jnš: avd. Katìlius arba katìlius ‘katilų dirbėjas, taisytojas ar pardavėjas’ (Razmukaitė 1998: 59) ir tik iš avd. Katìlius (Endzelytė 2005: 56; Bartkutė 2008: 36); Vìksviniai vs. Žl: viksvȧ (Razmukaitė 1998: 19) ir iš avd. Vìksvinis (Zinkevičius 2011: 97); Varnìškiai k. Tl: avd. Vȧrnas (Razmukaitė 1998: 77) ir iš avd. Vȧrnas arba vȧrnas ‘didelis juodas paukštis, kranklys’ (Mickienė 2001: 65).

Je zřejmé, že při zkoumání uvedených oikonym je obtížné vyhnout se relativitě, nedůslednosti a hypotetičnosti. Proto je třeba hledat spolehlivější způsoby, jak určit základ jejich tvoření a původ. Jedním z nich by mohlo být porovnání rozšíření oikonyma a příjmení se stejným kořenem (kmenem): pokud se název sídla a příjmení vyskytují na témže geografickém či jazykovém území (v obci, kraji, nářečí apod.), je velmi pravděpodobné, že oikonymum pochází z osobního jména (srov. Bartkutė 2008: 31, poznámka 23). Tento způsob je však stále příliš abstraktní. Navíc se do dnešních dnů nedochovala všechna osobní jména, která mohla existovat v době vzniku oikonym.

Tvoření a původ oikonym lze patrně nejpřesněji určit tehdy, když jsou k dispozici údaje o tom, zda se osobní jméno se stejným kořenem vyskytuje (vyskytovalo) v téže osadě, kterou oikonymum označuje. V tomto případě jsou velmi užitečné údaje z co nejstarších historických pramenů, v nichž jsou zaznamenáni všichni nebo někteří obyvatelé sídel².

Po prohlédnutí značného počtu oikonym z několika farních matrik křtů, sňatků a úmrtí se ukázalo, že vedle mnoha názvů sídel, jejichž výklad může být dvojí, existovala také osobní jména se stejným kořenem. V těchto případech se tak odhalují skutečná základová (odvozovací) slova oikonym a odpadá nutnost dvojího výkladu jejich tvoření a původu.

Nejprve je třeba věnovat pozornost oikonymům, která by podle obecných tendencí ve tvoření a původu místních jmen měla patrně pocházet z fyziografických termínů, ve skutečnosti jsou však odvozena od osobních jmen.

Galālaukiai ves. Ddsl: Martini Galalow Juchniela de Galalowki 1764 AdKr_III 34: os. jm. *Galėlis + laukas; srov. fyziografický termín galālāukis, gālalaukis³ ‚konec pole‘. Z hlediska motivace (sémantiky) jde tedy o ‚Galėlisova pole‘, nikoli o ‚konce polí‘.

Girūčiai ves. Pst: Stephanu... Girucis de Girucie 1747 ŠvnčJn 19, Casimirus Girucis de Girucie 1755 ŠvnčKr_II 23: os. jm. Girūtis; srov. girià ‚velký les‘.

² Při shromažďování údajů pro kartotéku historických místních jmen, kterou spravuje Oddělení onomastiky Ústavu litevského jazyka, se věnuje pozornost tomu, zda se v historickém dokumentu vedle názvu sídla nevyskytuje osobní jméno se stejným kořenem. Pokud ano, zapisuje se vedle oikonyma.

³ Obecná slova a jejich významy jsou uváděny podle LKŽe.

102

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

O dvojím výkladu slovotvorby a původu některých litevských oikonym

Ves Kėmšiai, okres Sk: Matyasz Kiamłas de Kiemłow 1649 ŽgKr 11: osobní jméno *Kėmšis nebo podobné; srov. kėmsas ‚pařez nebo zemní kopeček porostlý mechem či trávou, kėsas‘, dále srov. kemšys ‚člověk malého vzrůstu, ale zavalitý, trpaslík‘. V toponomastických studiích je považováno za jméno osobního původu (Bartkutė 2008: 31) i za apelativní (Endzelytė 2005: 44).

*Ves Linkos, okres Lkm: Adamus Linka de Linki 1750 LkmKrII 10: osobní jméno Linka; srov. linka ‚níže položené místo, prohlubeň, rokle, zatáčka‘.

Ves Molyǩai, okres Ml: Adam Malik de Maliki 1755 TvrKrI 2, Mariannæ Malikowna de Maliki 1777 TvrKrI 151: osobní jméno *Molyǩas nebo podobné; srov. mólis ‚hnědošedá půda, která je za vlhka plastická a používá se ve stavebnictví, při výrobě keramiky, modelování apod.‘

Ves Pušynai, okres Mnd: Stephani Pułzynas de Pułzynu, Gaspar Pułzynas de Pułzyny 1681 MltKr 1, Stanislau[m] Pułzynis de Pułzynu 1682 MltJn 2, Ioannis Pułzynis de Pułzy-ni 1683 MltKr 3, Eua Pułzynienia de Pułzynu 1684 MltKr 8, Iozeph[us] Pułzynas de Pułzynu 1684 MltKr 10, Kasprum Sosnowski⁴ de Pułzyn[...] 1684 MltJn 3, Ioannis Pułzynas de Pułzynu 1685 MltKr 13, Pauli Pułzynas de Pułzyny 1689 MltKr 30 (Garliauskas 2004: 67, 139, 70, 77, 79, 141, 84, 106): osobní jméno Pušynas; srov. pušynas ‚borový les‘.

Ves Traǩėliai, okres Svrk: Iosephg Trakielis de Trakiele 1748 ŠvnčJn 20: osobní jméno Traǩelis; srov. traǩėlis: trākas ‚vysoká, suchá louka porostlá řídkými křovinami a stromy, lesní mýtina; vykácené nebo vypálené místo v lese, paseka; lesní (někdy i polní) cesta nebo stezka‘.

*Ves Upelninkai, okres On: Vpelnicas de Vpolniki 1734 OnKr 116: osobní jméno *Upelninkas; srov. upėlis ‚malá řeka‘.

Ves Žūy̌riai, okres Tvr: Georgio Zwirinis de Zwiry 1755 TvrKrI 4: osobní jméno *Žūyris, *Žūyrius; srov. žūyrius ‚půda, zemina s velkým množstvím štěrku‘.

Z prozkoumaných historických zápisů vyplývá, že mnohá oikonyma, která lze spojovat s názvy zvířat, mají rovněž původ v osobních jménech, neboť vedle nich jsou zaznamenána i osobní jména se stejným kořenem (stejného základu).

*Ves Apuokai, okres Dgl: Casimirus Apuokas de Apuoki 1685–1731 DglJn 207: osobní jméno Apúokas; srov. apúokas ‚takový druh ptáka z čeledi sovovitých‘, dále srov. přenesený význam tohoto apelativa ‚poloblázen, ťulpas, hlupák‘.

Ves Aveliškės, okres Mnd: dorotha Aueniela de Auiely 1689 MltKr 30 (Garliauskas 2004: 107): osobní jméno Avėlis, Avelýs; srov. avėlė ‚ovce‘, dále srov. přenesený význam tohoto slova ‚o pomalém, těžkopádném člověku‘.

Ves Čiūyliai, okres Sug: Catharina Cziuilicie de Czyuiliu 1690 MltKr 37 (Garliauskas 2004: 117): osobní jméno Čiūylis; srov. čiūylis ‚pták z čeledi pěnkavovitých (Carduelis cannabina), dále srov. přenesený význam tohoto apelativa ‚o drobném, slabém človíčkovi‘.

⁴ Je zřejmé, že toto osobní jméno je přeloženo z litevského Pušynas, proto např. Sasnáuskas, Sasnaũskas Mlt (viz LPŽ II 680) je nepochybně důsledkem lexikálního polonizování.

Straipsniai / Articles

103

LAIMUTIS BILKIS

Gaidžiai ves: Marianna Geydzenia de Geydžiu 1683 MltKr 7 (Garliauskas 2004: 75): příjmení Gaidỹs; srov. gaidỹs ‚domácí pták, samec slepice (Gallus gallinaceus)‘, dále srov. významy tohoto slova ‚přen. bezvýznamný, slabý člověk či věc; přen. protivník, rváč‘.

*Gaidžiai ves: Gaidziowa de Gaydzie 1690 OnKr 8, Simon Gaydis de Gaydzie 1692 OnKr 26, Sophia Gaydienia de Gaydzie 1702 OnKr 53: příjmení Gaidỹs; srov. gaidỹs.

Garniai ves: Zofia Garnicia de Garnie 1749 ŠvnčKr₁ 1, Sophia Garničie de Garny 1750 ŠvnčKr₁ 16, Martinuf Garnis de Garniow 1751 ŠvnčKr₁ 14, Rosalia Garniowa de Garnie 1756, 1757 ŠvnčKr₁₁ 48, 54, Magdalena Garniowa de Gornie 1758 ŠvnčKr₁₁ 86: příjmení Garnỹs; srov. garnỹs ‚pták podobný čápovi, ale menší, se špičatou hlavou, dlouhým zobákem a krkem a dlouhýma nohama (Ardea); čáp (Ciconia).‘

Gervėlės ves DglšN: Agatha Girwelowna de Girwele 1771 DglšKr₁₁ 42: příjmení Gervėlė; srov. gervėlė: gėrvė ‚velký bahenní pták s dlouhým zobákem a dlouhýma nohama (Grus grus).‘

Katiniškė osada, Katiniškis ves Sld: Andrea Katiniszkis de Kateniszki 1764 LkmKr₁₁₁ 31: příjmení *Katiniškis; srov. kãtinas ‚kocour‘. V tomto případě historické údaje umožňují nejen určit skutečný původ, ale také upřesnit dvě věci: 1) oficiální podoba oikonyma je nepřesná, neboť z živého jazyka bylo jak v meziválečném období, tak později zaznamenáno pouze jméno Katiniškis, shodné s doloženým historickým osobním jménem *Katiniškis; 2) z hlediska tvoření nejde o odvozeninu se sufixem, nýbrž o primární oikonymum utvořené z osobního jména *Katiniškis. Ve výzkumech tvoření oikonym se toto jméno považuje za sufixální odvozeninu utvořenou z osobního jména Kãtinas (Razmukaitė 1998: 52).

Kėkštai ves Ddsl: Casimiri Kiakſztas de Kiakſzty 1719 DglšKr₁ 40, Casimirg Kieksztas de Kiekszty 1725 DglšKr₁ 61, Iosephg Kiekſztas de Kiekszty 1774 TvrKr₁ 151, Christina Kiakxtowa de Kiakxty 1755 TvrKr₁ 3, Josephus Kiaksztas de Kiakszty 1792 TvrKr₁₁ 78: příjmení Kėkštas; srov. kėkštas ‚lesní pták z řádu pěvců‘.

Kiškiai ves Lkm: Francisci Kiszki Kiszki 1772 LkmKr₁₁₁ 87, Thoma Kiszkisz Kisz-kie 1775 LkmKr₁₁₁ 107, Cristina Kifzkiowna Kifzkie 1777 LkmKr₁₁₁ 116, Jacobi Kiszk-kis Kiszkie 1781 LkmKr₁₁₁ 131, Theresia Kiszkio wa Kiszkie 1779 LkmKr₁₁₁ 124: příjmení Kiškis; srov. kiškis ‚divoký hlodavec z čeledi zajícovitých, zajíc (Lepus).‘

*Paršiukai ves Mlt: Zophia Parſzukienia de Parſzuku 1683 MltKr 5 (Garliauskas 2004: 73): příjmení Paršiūkas; srov. paršiūkas ‚sele‘.

Vãnagiškės ves Mnd: Zophia Vanagienia de Vanagi 1683 MltKr 2, Ioannis Vanagas de Vanagi 1686 MltKr 17 (Garliauskas 2004: 68, 88): příjmení Vãnagas; srov. vãnagas ‚druh z podčeledi jestřábovitých, dravý pták s krátkým zahnutým zobákem a ostrými drápy‘, dále srov. význam tohoto apelativa ‚přen. o dravém, útočícím člověku‘. Dosavadní výzkumy jej rovněž považují za odvozeninu z osobního jména (Razmukaitė 1998: 63).

104

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dėl kai kurių lietuvių oikonimų darybos ir kilmės dvejopumo

Várniškė ves Lkm: Mathia Warna Warnifzki 1781 LkmKr_III 132: příjmení Várna; srov. várna „pták z čeledi krkavcovitých se šedým a černým peřím (Corous corone)“, dále srov. význam tohoto slova „přen. hlupák, omezenec, člověk s otevřenou pusou“. Tento oikonymum považují za odvozené od osobního jména i jiní badatelé (viz Razmukaitė 1998: 56).

Versiai ves Žg: Matei Weršialuytis de Weršiow 1650 ŽgKr 7: příjmení Veršys či podobně, srov. veršis, veršys „tele; samec krávy, plemenný býk“, dále srov. význam tohoto apelativa „přen. o neschopném člověku“. Jiní badatelé toto oikonymum vykládají různě: uvádějí se jak dvě možnosti jeho původu – od osobního jména a od apelativa (Endzelytė 2005: 32) – tak pouze jedna možnost, od osobního jména (Bartkutė 2008: 31).

Zùikos ves Ign: Petri Zuyka de Zuyki 1706 DglšKr_I 2: příjmení Zuikà; srov. zuìkis, zùikis „zajíc“.

Žukai ves Švnč: Thomas Žuk Žuki 1825 ŠvnčKr_III 50: příjmení Žùkas, srov. žùkas „brouk; potemník“.

Od osobních jmen pochází také mnoho oikonym, která by jinak bylo možné spojovat s různými apelativními označeními osob. Především je třeba vyčlenit „etnonymická“ místní jména, neboť z hlediska motivace by se zdálo velmi pravděpodobné, že vznikla přímo z etnonym. Ve skutečnosti však zde uvedená jména vznikla podle modelu oikonymum ← osobní jméno ← etnonymum.

Gudėliai ves Ad: Sophia Gudelowa de Gudele 1659 AdKr_I 14, Michael Gudian de Gudele 1680 AdKr_I 73, Nicolaq Gudian de Gudele 1681 AdKr_I 74: příjmení Gudėlis; srov. gudėlis: gùdas „Bělorus (někdy Polák nebo Rus)“.

Gudėliai ves Sug: Agnes Gudenia de Gudeliu 1690 MltKr 37 (Garliauskas 2004: 117): příjmení Gudėlis; srov. gudėlis: gùdas.

Gudėliai ves Švnč: Bartholomeo et Marianna Gudełeytis de Dudele 1800 CkKr_II 28: příjmení Gudėlis; srov. gudėlis: gùdas.

*Gudiškė ves On: Evæ Gudiszkíowa de Gudifzki 1692 OnKr 29: příjmení Gudiškis; srov. gùdas.

Kazōkai ves Luok: Catharina Kozakicie de Kozaki 1683 MltKr 3, Christophoro Kozak de Kozaki 1683 MltJn 3, Stephani Kozak de Kozaki 1687 MltKr 19, Andreas Kozakas, Isiodoro Kozak de Kozaki 1689 MltJn 10 (Garliauskas 2004: 69, 140, 92, 149): příjmení Kazōkas; srov. kazōkas „v Rusku od 18. století příslušník vojenského stavu pocházející z Donu, Kubáně, Tereku, Orenburgu a jiných vojenských oblastí, který za zvýhodněné užívání půdy měl povinnost sloužit v armádě nebo v ní sloužil jako jezdec“.

Žydėliai ves Ign: Andrea et Agata Zydelis de Zydele 1799 CkKr_II 26: příjmení Žydėlis; srov. žydėlis: žýdas „člověk židovské národnosti“.

Za oikonyma pouze jednoho původu – od osobních jmen – je třeba považovat také ta, vedle nichž se v litevštině vyskytují různá jiná obecná označení osob se stejným slovním základem, která označují povolání, povahové rysy, tělesné vlastnosti, sociální postavení apod.

Straipsniai / Articles

105

LAIMUTIS BILKIS

ves Bandōriai, okr. Žg: Antonẏ Bondar de Bondar 1650 ŽgKr 5: osobní jméno *Bandōrius; srov. bandōrius ‚bednář‘. Také v pracích jiných badatelů je tento název vesnice považován pouze za odvozený od osobního jména (Endzelytė 2005: 39; Bartkutė 2008: 31).

*ves Bubeliai, okr. Švnč: Mariana Bubeloẇna de Bubelow 1750 ŠvnčKr₁ 17, Martini Bu–belis de Villa Bubelė 1755 ŠvnčKr₂ 30, Magdalena Bubeloẇna de Bubele 1757 ŠvnčKr₂ 63: osobní jméno Bùbelis; srov. bùbelis ‚chalupník, bezzemek, drobný rolník‘.

ves Bùrbos, okr. ŠvnčI: Francisco Burba de Burby 1743 ŠvnčJn 3, Petrus Burba de Burby 1746 ŠvnčJn 13, Georgij Burba de Burby 1751 ŠvnčKr₁ 13, Georgius Burba de Burby 1751 ŠvnčKr₁ 14, Thomas Burba de Burby 1752 ŠvnčKr₁ 28, Anna Bur–bowa de Villa Burby 1755 ŠvnčKr₂ 23, Simon Burba de Villa Burby 1756 ŠvnčKr₂ 40; Georgius Burba de Villa Burby 1756 ŠvnčKr₂ 38: osobní jméno Bùrba; srov. bùrba ‚ten, kdo hodně mluví, bručoun‘.

ves Činčikos, okr. Švnč: Georgium Czynczyk de Czynczyki 1745 ŠvnčJn 11, Michael Czynczyk de Czynczyki 1749 ŠvnčKr₁ 2, Casimirus Czynczyk Z Czynczykow 1750 ŠvnčKr₁ 8, Mariana Činčiukowa de Činčiuki 1750 ŠvnčKr₁ 16, Casimirus Czynczyk de Czynczyki 1755 ŠvnčKr₂ 23, Martinus Czynczyk de Villa Czynczyki 1758 ŠvnčKr₂ 72, Martin... et Criftina Cincika de Cincików 1792 CkKr₃ 5: osobní jméno Činčikas; srov. činčikas, -ė ‚ten, kdo činčija, skrblí; skrblík‘.

*ves Derviniai, okr. Tvr: Sophia derwinoẇna de derwini 1755 TvrKr₁ 4: osobní jméno Dervìnis; srov. dervinis: dervà ‚štípanec na třísky; tříska, louč, souška; pařez borovice nebo smrku, z něhož se pálí dehet; dehet‘.

ves Dimbėliai, okr. Ck: Eliȧ Dybėlis de Dybele 1713 DglšKr₁ 25, Nicolaus Dimbelis de Dimbeli 1755 TvrKr₁ 2; Chritophorus Dimbelis de Dimbeli 1755 TvrKr₁ 7, Marianna Dembeloẇa de Dembele 1768 TvrKr₁ 110, Catharina Dymbeloẇna de Dymbele 1774 TvrKr₁ 151: osobní jméno Dimbėlis; srov. dimbėlis: dimba ‚ten, kdo je velmi vysoký a hubený, vytáhlý; kdo se kolébá při chůzi, plouží se‘.

ves Drūskiai, okr. Vdn: Zophia Druskienia de Drusku 1691 MltKr 40, 1692 MltKr 44 (Garliauskas 2004: 124, 133): osobní jméno Drūskis; srov. drūskis ‚ten, kdo rád jí slaná jídla‘.

ves Eglyniškė, okr. Vdš: Marting Aglinis de Agliniszki 1706 DglšKr₁ 3, Marting Eglinis de Egliniszki 1707 DglšKr₁ 4, Casimirg Eglinis de Eglini 1707 DglšKr₁ 5. Na základě historických údajů lze tvrdit, že skutečná podoba tohoto oikonyma je Egli̇niškė, odvozená od osobního jména Eglìnis. Srov. eglìnis ‚žijící u smrků, ve smrčinách‘. Dosavadní výzkumy pokládaly název za příponové odvození z litevského eglýnas (Razmukaitė 1998: 20).

ves Geležniṅkai, okr. Čln: Georgius Geleznikas de Gelezniku 1691 MltKr 42 (Garliauskas 2004: 127): osobní jméno *Geležniṅkas (dial. *Geležnẏkas); srov. geležninkas ‚prodavač železa, železář‘.

ves Gramantiškė, okr. Rim: Xtophori Gramuntas de Gramunty 1707 DglšKr₁ 8: osobní jména Grāmantas, *Gramāntas; srov. gramāntas ‚obr, nevzhledný člověk, neohrabanec‘. Také jiní badatelé jej považují za odvozené od osobního jména (viz Razmukaitė 1998: 52).

106

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dėl kai kurių lietuvių oikonimų darybos ir kilmės dvejopumo

ves Gražūliai Švnč: Chrlfophorg Grazulis de Grazule 1744 ŠvnčJn 9, Michaelis et Cristinae Grazulow de Villa Grazuli 1753 ŠvnčKr₁ 33: příjmení Gražulis; srov. gražūlis „fešák, elegantní člověk“.

Juodagalviai || Juodagaliai ves. Ml: Matthias Jodagalwis de Jodagalwie 1751 ŠvnčKr₁ 14, Laurentig Jodogalis de Jodgale 1756 TvrKr₁ 12, Mathias Jodagalwis de Jodagalwi 1762 TvrKr₁ 63, Agnes Jodgalowa de Jodogale 1762 TvrKr₁ 57, Stphani Jodogalis de Jodogale 1768 TvrKr₁ 112, Anathasia Jodegalwicia de Jodegalwie 1774 TvrKr₁ 151: příjmení Juodagal̃vis, *Juodagalvỹs ir *Juodagãlis, *Juodagalỹs; srov. juodagal̃vis, juodagal̃vis „člověk s černou hlavou“ a „černý, konec“.

Káiros (= *Kairiai?) ves. Pst: Agatha Keyrowa de Koyry 1774 TvrKr₁ 153: příjmení Káira, Kairỹs; srov. kairas, -à „nacházející se na levé straně“, kairỹs „kdo všechno dělá levou rukou, levák; nacházející se na levé straně“.

Kavõliai ves. PnmR: Catharina Kowalowa de Kowale 1690 OnKr 13: příjmení Kavõlis, Kavõlius; srov. kavõlis, kavõlius „kovář“.

Kirkùčiai ves. Švnč: Magdalenæ Kierkuciowa de Kierkucie 1749 ŠvnčKr₁ 5, Sophia Kyrkuciówna de Kyrkucie 1751 ŠvnčKr₁ 14, Christophorus Kirkucis de Kirkucie 1758 ŠvnčKr₂ 76: příjmení Kirkùtis; srov. kirkùtis: kirkė, kirkė „hubený člověk nebo zvíře“.

Kirmėliškis ves. Jdp: Gaspari Kirmielus de Kirmiele 1691 OnKr 24: příjmení Kirmėlius; srov. kirmėlius „sběrač či lovec červů a hadů; čaroděj, kouzelník, hadí zaříkávač; nadávka“. Dosud se toto oikonymum považovalo za odvozené od názvu živočicha kirmėlė „had“ (viz Razmukaitė 1998: 22).

Klausùčiai ves. Smrg: Georgius Kławsuc de Kławsucie 1758 ŠvnčKr₂ 78: příjmení *Klausùtis; srov. klausùtis „člověk s dobrým sluchem“.

Kliùkai ves. Tvr: Christophorum Kluk de Kluki 1746 ŠvnčJn 12: příjmení Kliùkas; srov. kliùkas „nepohyblivý, líný a málo inteligentní člověk, hlupák, blb; kliukis“, dále srov. kliùkis „upovídaný člověk, žvanil; přihlouplý člověk“.

Kraujėliai ves. Mnd: Andreae Kroujelis de Kreujelu 1684 MltKr 8 (Garliauskas 2004: 77): příjmení Kraujėlis; srov. kraujėlis „člověk, který zaříkáváním zastavuje krvácení“.

Kùksos ves. Ddsl: Helena Kuksowa de Kuksy 1755 TvrKr₁ 4: příjmení Kuksà; srov. kuk-sà „malý, slabý, shrbený člověk; malý tlustý člověk nebo zvíře; kdo škytá; kdo se pořád ptá ‚co‘ (dial. ‚ku?‘)“.

*Kulbiškė ves. Dglš: Anna Kulbacka ex Villa Kulbiszki 1736 DglšKr₁ 100: příjmení Kùlbis, Kulbỹs; srov. kùlbis, -ė „kulhavý“.

Kùpriai ves. Lkm: Catarina Kuprowa de Kuprany 1761 LkmKr₃ 9, Catarina Kuprrowna de Kupry 1766 LkmKr₃ 49, Simonis Kuprys Kupry 1783 LkmKr₃ 143: příjmení Kùpris; srov. kùpris, kùprius „hrbatý, člověk s hrbem“.

Kvyk̇liai ves. Ut: Gaspar Kuiklis de Kuikliu 1683 MltKr 5 (Garliauskas 2004: 72): příjmení Kvyklỹs; srov. kvyklỹs „kdo křičí; vulg. řvoun, chrapoun“.

Lepsiai ves. Ck: Lucia Lapszowna de Lapszy 1804 CkKr₃ 36: příjmení Lepsỹs, *Lėpšis; srov. lėpšis „rozplizlý člověk, budižkničemu“.

Straipsniai / Articles

107

LAIMUTIS BILKIS

ves Liliškės: Piotrz Lilis de Lile 1651 ŽgKr 8: příjmení Lilis, Lilyš; srov. lilius ‚člověk, který hodně mluví, žvaní, tlachal‘. I další badatelé považují tento oikonym za odvozený od osobního jména (viz Endzelytė 2005: 56; Bartkutė 2008: 36).

ves Mainėvos: Paulus Mayneywa de Moneywy 1690 OnKr 14, Catharina Mayneywowna de Moneywy 1693 OnKr 19, Ewa Mayneywowa de Mayneywy 1701 OnKr 49, Martius Mayneywa de Mayneywy 1703 OnKr 57: příjmení *Mainėiva; srov. mainėiva ‚prostředník‘.

ves Mažėliai: Alexandri Maželis de Maziele 1689 OnKr 1: příjmení Mažėlis; srov. mažėlis: mažis ‚malé dítě, člověk či zvíře‘.

ves Melninkai: Joanēs Mielnik de Mielniki 1756 TvrKr₁ 11, Marianna Mielnikowa de Mielniki 1768 TvrKr₁ 110: příjmení Mėlninkas; srov. mėlninkas ‚mlynář‘.

ves Melninkai: Martha Melnikowna de villa Melniki 1755 ŠvnčKr₂ 31, 36: příjmení Mėlninkas; srov. mėlninkas.

ves Memėlišė: Anna Memelowa de Memelijzki 1752 ŠvnčKr₁ 53: příjmení *Memėlis; srov. mėmelis, mėmelis ‚tichý, pomalý, málomluvný člověk, nešika, hlupák; kdo mluví nejasně, žvatlá, mumlá‘. Základ odvození názvu této vesnice od osobního jména uvádějí i další badatelé (viz Razmukaitė 1998: 53).

ves Munčėliai (=též ves Mančėliai?): Martinus Mączelewicz de Mączele 1750 ŠvnčKr₁ 17, Christophorus Mączelewicz de Mączele 1751 ŠvnčKr₁ 13, Martinus Mączelerwicz de Mączele 1755 ŠvnčKr₂ 26, Martinus Munczelis de Munczele 1756 ŠvnčKr₂ 51, Josephus Mączelis de Mączele 1757 ŠvnčKr₂ 59, Martinus Munczelis de Villa Munczele 1759 ŠvnčKr₂ 93: příjmení Mančėlis (nář. Munčėlis); srov. mančėlis: mančius ‚majetný člověk, boháč‘.

ves Pagireikos: Anna Pagirejko de Villa Pagirejki 1758 ŠvnčKr₂ 91: příjmení *Pagireika; srov. pagirėika ‚chvastoun‘.

Pelėniai k. Lkm: Mathja Pelenis de Pelenje 1745, Michael Pelenis de Villa Pelėnie 1746, Petrj Pelenis de Pelenie 1746 LkmKr₂₂ 22, Jacobus Pelenis de Pelenie 1747 LkmKr₂₂ 24, Mathia Pelenis de Pelenie 1748 LkmKr₂₂ 28, Nicolai Pelenis de Pelenie 1749 LkmKr₂₂ 31, Petri Pelenis de Pelenie 1750 LkmKr₂₂ 35, Anna Peleniowa 1752 LkmKr₂₂ 40, Martini Pelenis de Pelenie 1754 LkmKr₂₂ 47, Martini et Catarina Pelenowie de Pelenie 1759 LkmKr₂₂ 66, Jacobi Pelenis, Joannes Pelenis de Pelenie 1763 LkmKr₃₃ 22, Simonis Pelenis de Pelenie 1774 LkmKr₃₃ 104: avd. Pelėnis; plg. pelėnis ‘kas darbuojasi virtuvėje prie pe leno; išsipel enavęs žmogus; apskretėlis, nevalei ka’.

ves Pli̇auškės: Josephg Pleuſzkie de Pleuſzkie 1743 ŠvnčJn 5, Chriſtophoro Pleuſzkie de Plouſzki 1744 ŠvnčJn 10, Georgium Plouſzkis de Plouſzki 1745 ŠvnčJn 10; Chriſtophori Plauſzkis de Plauſzkie 1749 ŠvnčKr₁ 1, Joseph… Plowsko de Plowski 1749 ŠvnčKr₁ 5, Iosephi Plawszka de Plawszki 1750 ŠvnčKr₁ 17, Anastasia Plawszkowa de Plawszki 1751 ŠvnčKr₁ 14, Christophorus Plowſzkia de Plowſzkie 1753 ŠvnčKr₁ 34, Anastazia Plowſzkowa de villa Plowſzki 1755 ŠvnčKr₂ 27, Josephus

108

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

O dvojím výkladu tvoření a původu některých litevských oikonym

Plowžkia de Plowžkie 1755 ŠvnčKrᵢᵢ 30, Josephi et Annæ Plowžkiow de Villa Plowžkie 1756 ŠvnčKrᵢᵢ 46: místní jméno Pliauškė, *Pliauška, *Pliauškis; srov. pliauškys, -ė⁵‘kdo žvaní, mluví nesmysly, tlachá’.

Ráišiai ves Jdp: Magdalena Rayszenia de Rayszy 1701 OnKr 51, Catharina Rayszowa de Rayszy 1702 OnKr 51, Elijabet Rayszenia de Rayszy 1704 OnKr 60: místní jméno Ráišis; srov. ráišis ‘kdo kulhá, chromý člověk’.

Rekėčiai ves Dglš: Catharina Rakaciowa de Rakiecie 1706 DglšKrᵢ 3, Joannes Rakiecius de Rakiecie 1707 DglšKrᵢ 4, Agatha Rekeciewa de Rekecie 1802 CkKrᵢᵢᵢ 26: místní jméno *Rekėčius; srov. rekėtis ‘mrzout, nesnášenlivý člověk’.

*Ribokai ves DglšN: Francisci Rybak de Rybaki 1765 DglšKrᵢᵢ 9: místní jméno Ribōkas; srov. ribōkas ‘rybář, lovec ryb’.

*Skinderiškė ves Švnč: Rosalia Skinderowna, Mathias Skinder de Skinderyƒzki 1748 ŠvnčJn 20: místní jméno Skinderis; srov. skindėrius ‘kdo má otrhaný, rozedraný oděv’.

*Šiaudiniai ves DglšN: Christophoruƒ Szaudinis de Szaudinie 1765 DglšKrᵢᵢ 5, Georgij et Mariannæ Szaudiniow De Szaudinie 1790 CkKrᵢᵢᵢ 2, Catarina Siawdzinowa de Siawdziniów 1792 CkKrᵢᵢᵢ 6, Matheo et Magdalena Szewdynis 1792 CkKrᵢᵢᵢ 7: místní jméno Šiaudinis; srov. šiaudinis: šiaudai ‘hmota stébel vymláceného obilí; přen. o člověku, který je k ničemu’.

Šiùlgos vs. Tvr: Petrus Szulga de Szulgi 1755 TvrKrᵢ 1, Catharina Szulgowa de Szulgi 1756 TvrKrᵢ 10, Georgius Szulga de Szulgi 1768 TvrKrᵢ 105, Catharina Szulgowa de Szulgi 1774 TvrKrᵢ 153; Mathia Szulga de Szulgi 1792 TvrKrᵢᵢ 77. Na základě historických zápisů lze usuzovat, že autentická podoba oikonyma je Šùlgos, odvozená od osobního jména Šùlga; srov. šulģys ‚ten, kdo je na levé straně, levák; člověk používající levou ruku‘, rus. шулъга ‚levá ruka‘ (Vasmer IV 485).

*Vaičiukai ves Ck: z Katarzyną Woyciukowną z Woyciukow 1806 CkKrᵢᵥ 9, Mateusz Woyciuk z Weyciuk 1814 CkKrᵥᵢ 6: místní jméno Vaičiukas; srov. vaičiùkas: vai̇tas ‘dozorčí nevolníků jmenovaný panským dvorem’.

*Veršiakiai ves Švnč: Martinus Werƒzekis de Werƒzeki 1744 ŠvnčJn 7: osobní jméno Veršiakis, Veršiakỹs; srov. veršiakis, veršiakỹs ‘kdo má oči výrazně vypoulené’.

*Valeikos || *Valeikiškė ves Lkm: Catarina Wałeykiowna de Wałeyki 1768 LkmKrᵢᵢᵢ 60, Michaelis Wałeyko Wałeykiszki 1779 LkmKrᵢᵢᵢ 124: osobní jméno Valeikà; srov. valéika ‘čistotný, upravený člověk’.

Dvě oikonyma osobního původu by bylo možné bez historických údajů považovat za odvozená od názvů rostlin.

Lazinkos ves Ddsl: Petrus Łazinka de Łazinki 1768 TvrKrᵢ 106, Catarina Łazinkowa de Łazinki 1774 TvrKrᵢ 150: osobní jméno *Lazinka; srov. bělorus. лазина ‘vrba, jíva⁵ (BRS 412).

⁵ Zřejmě v souvislosti s názvem rostliny byla v meziválečném období navrhována počeštěná podoba oikonyma Karkliniai (viz VSV 40).

Straipsniai / Articles

109

LAIMUTIS BILKIS

Ves Tribėržiai. Sug: Zophia Tryberzenia de Tryberziu 1685 MltKr 10, Zophia Tryberzenia de Tryberzu 1691 MltKr 42 (Garliauskas 2004: 80, 129): osobní jméno *Tribėržis; srov. tři břízy.

Několik dalších názvů sídel mohlo podle obecných tendencí ve vzniku místních názvů pocházet z různých jiných obecných slov, ve skutečnosti však mají původ v osobních jménech.

Ves Abùgaliai, Abugaliaĩ. Vdš: Agtha Abugulowna de Abugule 1764 DglšKr_II 1: osobní jméno *Abùgalis, *Abugalỹs; srov. abùgalis ‚na obou koncích‘.

*Ves Avižieniai. Tvr: Gasparis Aviženis de Aviženie 1774 TvrKr_I 151: osobní jméno Avižienis; srov. avižienis ‚ten, kdo pěstuje oves, pěstitel ovsa‘.

*Ves Barčiukai. Mlt: [...]as barciukis de barciuku 1689 MltKr 29 (Garliauskas 2004: 105): osobní jméno *Barčiukas; srov. barčiùkas: barčià, barčiùs ‚takový zavěšený úl pro včely, budka pro ptáky‘.

*Ves Varnalizdžiai. Lkm: Agatha Warnalizdowa de Warnalizdy 1781 LkmKr_III 131: osobní jméno *Varnalizdis; srov. varnãlizdis, vãrnalizdis ‚varní hnízdo‘. Z hlediska sémantiky (motivace) jde tedy o ‚místo, kde žijí Varnalizdžiai‘, nikoli o ‚místo, kde je mnoho vraních hnízd‘.

Ves Žagarai. Mnd: Ioannes Zagaras de Zagar 1685 MltKr 11 (Garliauskas 2004: 81): osobní jméno Žãgaras; srov. žãgaras ‚tenký bezlistý stonek rostliny, stéblo; bezlistá větévka (obvykle suchá), proutek‘.

Město Žagãrė. Jnš: Stefanus Žiogieruvytis de Žagory 1651 ŽgKr 8: osobní jméno Žãgaras, Žagãris, Žagãrius; srov. žãgaras. Někteří toponomastici považují tento oikonymum výhradně za apelativní (Vanagas 1996: 297–298; Bartkutė, 2008: 34), jiní uvádějí, že jeho slovotvorným základem může být jak obecné slovo, tak osobní jméno (Endzelytė 2005: 47).

Přesný způsob vzniku a původ názvů sídel lze určit také tehdy, jsou-li k dispozici historická osobní jména téhož kořene, zaznamenaná ve stejné farnosti a ve stejné době, avšak nikoli ve stejné vesnici, kterou označuje zkoumané oikonymum. Tyto vesnice často leží velmi blízko sebe, avšak i v jiných případech je výskyt v téže farnosti třeba pokládat za spolehlivé kritérium.

Ves Gaurėliai. Ign: Uladylai Gaurialis de Afelnieny⁶ 1746 LkmKr_II 23: osobní jméno Gaurėlis; srov. gaurėlis: gaurỹs ‚chlupatý; ten, kdo mluví nesmysly‘. Příjmení Gaurėlis je známo pouze z okolí Kelmė a Kurtuvėnai (LPŽ I 633).

Ves Grikiapelė. Lkm: Grikopelicia de Potusze⁷ 1752 LkmKr_II 41: osobní jméno Grìkiapelis; srov. grikiapelė ‚červený brouček s černými tečkami, slunéčko sedmitečné‘. Údaje o rozšíření současných příjmení ukazují, že osobní jméno Grikepelis (= Grìkiapelis) se vyskytuje pouze v okolí Uteny a Daugailiai (LPŽ I 715).

⁶Ves *Asalnėnai v současnosti neexistuje; musela ležet u jezera Asalnai.

⁷Vzdálenost od Grikiapelė do Palūšė je pouze asi 6 km.

110

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

O dvojím původu a etymologii některých litevských oikonym

*Gudeliškis (← de Gudeliszki 1770 LkmKr_III 76) vesnice v Lkm: Eva Gudelouna de Połusze 1770 LkmKr_III 77: osobní jméno Gudėlis; srov. gudėlis: gūdas. Příjmení Gudėlis je rozšířeno ve východní Litvě, ve farnosti Linkmenys však zaznamenáno nebylo (LPŽ I 736).

*Kalviai || *Kalviškė (← de Kalwiszki 1758 LkmKr_II 61, de Kowale 1769 LkmKr_III 64, de Kalwi 1770 LkmKr_III 76) vesnice v Lkm: Martha Kalwicia de Kirdeyki 1755 LkmKr_II 48, Rossa Kowalewska de Assak 1769 LkmKr_III 69, Marianna Kalwiowna de Antaprudzie 1770 LkmKr_III 79, Stanislaus Kowalewski Mażuryszki 1778 LkmKr_III 119: osobní jméno Kálvis; srov. kálvis „kdo se živí kovářským řemeslem“. Příjmení Kálvis je rozšířeno pouze v západní Litvě – v okolí Klaipėdy, Karteny, Pagėgiai, Palangy a Šilutė (LPŽ I 902).

Kaukiškė vesnice v Lkm: Elisabeta Kawkutowna de Lyngmiany⁸ 1763 LkmKr_III 19: osobní jméno Kaukas; srov. kaukas „domácí duch přinášející bohatství, aitvaras; člověk přestárlý, seschlý, s rozcuchanými vlasy; staromódní pověrčivý člověk“. Také jiní badatelé odvozují oikonymum pouze od osobního jména Kaukas (viz Razmukaitė 1998: 52).

Mėdinos vesnice v Lkm: Agatha Miedinowna Meirany 1776 LkmKr_III 116, Agatha Medinowna Łamiesta⁹ 1779 LkmKr_III 125: osobní jméno *Mėdinas nebo podobně; srov. mėdinas, -à „lesní, divoký“. Příjmení *Mėdinas v LPŽ není.

Pipiriškė vesnice v Ign: Stephanum Pipiras de Pakratonie¹⁰ 1741 LkmJn 2: osobní jméno Pipiras; srov. pipiras „hanl. o člověku malého vzrůstu“. Příjmení Pipiras je doloženo také v okolí Ignaliny (LPŽ II 461). Také jiní badatelé považují toto oikonymum za odvozené od osobního jména (viz Razmukaitė 1998: 54).

Prūsočiškės vesnice v Sld: Barbara Pruszakiewiczowa in Suis bonis Drobiszki¹¹ 1748 LkmKr_II 30: osobní jméno *Prūšokas; srov. prūšokas „obyvatel bývalého Východního Pruska nebo Klaipėdského kraje, Němec; luterán“, dále srov. prūšokas „hmyz z řádu švábů, šváb rus domácí (Blattella)“. Příjmení *Prūšokas v LPŽ není. Také jiní badatelé uvádějí jako základní slovo oikonyma osobní jméno, ale zároveň uvádějí i apelativum prūšokas (viz Razmukaitė 1998: 61).

Rýliškės vesnice v Sld: Laurentium Ryliszkis de Gatakiemie¹² 1756 LkmJn 15, Andreas Ryliszkis de Gianakalnie¹³ 1756 LkmJn 16: osobní jméno Rýliškis, Rýliškis; srov. rylà „kdo křičí, mluví naprázdno“. V tomto okolí jsou rozšířena obě příjmení (LPŽ II 607). Oikonymum se považuje za derivát se sufixem -iškės od osobního jména Rylà (Razmukaitė 1998: 61), historické údaje však ukazují, že jde spíše o útvar tvořený koncovkou.

⁸ Vzdálenost od Kaukiškė do Linkmenys je jen asi 4,5 km.

⁹ Vzdálenost od Medinos do Lamėstas je jen asi 4,5 km.

¹⁰ Vzdálenost od Pipiriškė do Pakretuonė je jen asi 5 km.

¹¹ Vzdálenost od Prūsočiškės do Drobiškis je jen asi 1 km. Tyto vesnice spolu sousedí.

¹² Vzdálenost od Rýliškės do Gatakiemis je jen asi 6,5 km.

¹³ Vzdálenost od Rýliškės do Geniakalnis je jen asi 5 km.

Straipsniai / Articles

111

LAIMUTIS BILKIS

ves Šárkiai Sld: Anna Szarhicia Maruszkienie de Untolksnie¹⁴ 1756 LkmKr_II 54: zkratka Šarkis; srov. šarka „pták z čeledi krkavcovitých s bílým peřím na křídlech (Pica pica)“; srov. také významy „přen. o upovídané ženě; přen. o hubeném, štíhlém tvorovi“. Příjmení Šarkis je doloženo v poměrně blízkých okolích Uteny a Vyžuonů (LPŽ II 890).

ves Šiliniškės Lkm: Catarina Szylinowa de Lyngmiany¹⁵ 1758 LkmKr_II 63: zkratka Šilinis; srov. šilinis „ten, kdo žije v borových lesích, v borovém lese“. Příjmení Šilinis není v obci Linkmenys doloženo (LPŽ II 927). Tento název vesnice považují za antroponymický také jiní badatelé (viz Razmukaitė 1998: 63).

ves Vėžiškės Sld: Lucia Wiezowna de Antalamestie¹⁶ 1769 LkmKr_III 67, Barbara Wiezowna de Alzutany¹⁷ 1769 LkmKr_III 67: zkratka Vėžys; srov. vėžys „obrněný desetinohý korýš se klepety u hlavy (Astacus)“, dále srov. význam „přen. odpůrce“. Příjmení Vėžys je doloženo v blízkých obcích Kuktiškės a Utena (LPŽ II 1201).

ves Žvirbliškė Lkm: Regina Zwirbliowa de Mineyszan¹⁸ 1770 LkmKr_III 77: zkratka Žvirblis; srov. žvirblis „drobný pták z čeledi pěnkavovitých žijící u usedlostí a ve městech (Passer)“, srov. také význam „přen. o malém, slabém člověku“. V obci Linkmenys se dochovalo také příjmení Žvirblis (viz LPŽ II 1354).

Uvedením souboru oikonym antroponymického původu není cílem tvrdit, že všechna litevská jména sídel, jejichž tvoření a původ lze vysvětlovat dvojím způsobem, pocházejí (jsou utvořena) z osobních jmen. Tyto příklady však na druhé straně jasně ukazují obecné tendence.

ZÁVĚRY

1. Dvojímu, a tudíž ne zcela přesnému výkladu tvoření a původu mnoha oikonym lze předejít prozkoumáním jejich zápisů v historických dokumentech.

2. Tvoření a původ lze určit nejpřesněji tehdy, když historické údaje ukazují, že v téže osadě označené zkoumaným oikonymem existovalo osobní jméno se stejným kořenem nebo základem.

3. Existují-li historicky doložená osobní jména se stejným kořenem, zapsaná ve stejné farnosti a ve stejné době, avšak nikoli v osadě označené oikonymem, nýbrž v blízké osadě, je třeba i názvy sídel považovat za antroponymické.

¹⁴ Vzdálenost mezi Šarkiai a Antalksnė je přibližně 11,5 km.

¹⁵ Vzdálenost mezi Šiliniškės a Linkmenys je přibližně 9 km.

¹⁶ Vzdálenost mezi Vėžiškės a Antalamestė činí jen přibližně 2 km.

¹⁷ Vzdálenost mezi Vėžiškės a Alžutėnai činí jen přibližně 6 km.

¹⁸ Vzdálenost mezi Žvirbliškė a Mineiškėmis je přibližně 8,5 km.

112

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dėl kai kurių lietuvių oikonimų darybos ir kilmės dvejopumo

4. Některé oikonymy, za jejichž možná základová (původní) slova jsou v toponomastických pracích uváděna osobní jména a apelativa nebo pouze apelativa, jsou ve skutečnosti odvozena od osobních jmen: Eglýniškė ves, Kemšiai ves, Kirmėliškis ves, Prusoškiškės ves, Veršiai ves, Žagarė město.

5. Analyzované historické údaje umožňují tvrdit, že pokud přichází v úvahu dvojí – antroponymická i apelativní – možnost vzniku a původu oikonym, je třeba upřednostnit jejich odvozování od osobních jmen.

6. Přesný a podložený výzkum vzniku a původu oikonym není možný bez údajů historické toponomastiky a antroponomastiky, proto je nezbytné tyto údaje shromažďovat a analyzovat.

ZKRATKY

Ad – Adūtiškis (okres Švenčionys)

Al – Alytus

avd. – osobní jméno

Brž – Biržai

Ck – Ceikiniai (okres Ignalina)

Čln – Čiulėnai (okres Molėtai)

Ddsl – Didžiasalis (okres Ignalina)

Dgl – Daugailiai (okres Utena)

Dglš – Daugėliškis (okres Ignalina)

DglšN – Naujasis Daugėliškis (okres Ignalina)

Dl – Deltuva (okres Ukmergė)

dv. – statek

Ign – Ignalina

Jdp – Juodupė (okres Rokiškis)

Jnš – Joniškis

Jnšk – Joniškėlis (okres Pasvalys)

Jon – Jonava

Jrb – Jurbarkas

k. – vesnice

Kdn – Kėdainiai

Klm – Kelmė

Klov – Klovainiai (okres Pakruojis)

Klp – Klaipėda

Kp – Kupiškis

Kri – Krukai (okres Joniškis)

Krkn – Krekenava (okres Panevėžys)

Kš – Kaišiadorys

Kz – Kazliškis (okres Rokiškis)

Lgm – Lygumai (okres Pakruojis)

Lkm – Linkmenys (okres Ignalina)

Luok – Luokesa (okres Molėtai)

Lzd – Lazdijai

Ml – Mielagėnai (okres Ignalina)

Mlt – Molėtai

Mnd – Mindūnai (okres Molėtai)

Mrj – Marijampolė

On – Onuškis (okres Rokiškis)

Pbs – Pabaiskas (okres Ukmergė)

Pkr – Pakruojis

Pn – Panevėžys

PnmR – Panemunis (okres Rokiškis)

Prn – Prienai

Ps – Pasvalys

Pst – Paštovys (Bělorusko)

Rim – Rimšė (okres Ignalina)

Rk – Rokiškis

Sk – Skaistgirys (okres Joniškis)

Slč – Saločiai (okres Pasvalys)

Sld – Saldutiškis (okres Utena)

Smrg – Smurgainys (Bělorusko)

Sr – Sariai (okres Švenčionys)

Str – Strūnaitis (okres Švenčionys)

Sug – Suginčiai (okres Molėtai)

Svrk – Svirkos (okres Švenčionys)

Šk – Šakiai

Šl – Šiauliai

Švnč – Švenčionys

Švnčl – Švenčionėliai (okres Švenčionys)

Straipsniai / Articles

113

LAIMUTIS BILKIS

Tl – Telšiai

Tlpk – Tulpiakiemis (okres Ukmergė)

Trak – Trakai

Tvr – Tverečius (okres Ignalina)

Ut – Utena

V – Vilnius

Vdn – Vidėniškiai (okres Molėtai)

Vdš – Vidiškės (okres Ignalina)

Vdšk – Vidiškiai (okres Ukmergė)

Vrn – Varėna

vs. – samota

Zr – Zarasai

Žg – Žagarė (okres Joniškis)

Žl – Želva (okres Ukmergė)

HISTORICKÉ PRAMENY

AdKr_I: Книга N1 о Родившихся Годущискаго РК Приходскаго Костела, съ 1655 Года по 1687. Uchovává se v archivu kostela v Adutiškisu.

AdKr_II: Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Hoduciskiego Od roku 1688. Obr~a 23º do roku 1699. Augusta 23º. Saugoma Adutiškio bažnyčios archyve.

AdKr_III: Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Hoduciskiego Od roku 1760. Obr~a 5º do roku 1767. Marca 5º dnia. Saugoma Adutiškio bažnyčios archyve.

AdMr: [Kniha úmrtních matrik kostela v Adutiškisu. Od 6. dubna 1720 do 23. října 1792]. Uchovává se v archivu kostela v Adutiškisu.

CkKr_I: Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Swięciańskiego od roku 1774. Apryla 17. do roku 1775. ocbr~a 27.– przy filii Ciekińskiej. Saugoma Ceikinių bažnyčios archyve.

CkKr_II: Kniha křestních matrik filiálního kostela v Cieykinském, pokřtěných z farnosti Święciańské. Od roku 1790. 3. ledna do roku 1804. října. Uchovává se v archivu kostela v Ceikiniai.

CkKr_III: Kniha křestních matrik filiálního kostela v Cieykinském, pokřtěných z farnosti Dawgieliské. Od roku 1790. 9. ledna do roku 1804. 11. října. Uchovává se v archivu kostela v Ceikiniai.

CkKr_IV: Kniha křestních matrik filiálního kostela v Cieykinském, pokřtěných z farnosti Święciańské od roku 1805, 1. ledna do roku 1812, 22. dubna. Uchovává se v archivu kostela v Ceikiniai.

CkKr_V: Kniha křestních matrik filiálního kostela v Cieykinském, pokřtěných z farnosti Dawgieliské od roku 1805, 1. ledna do roku 1813, 21. října. Uchovává se v archivu kostela v Ceikiniai.

CkKr_VI: Kniha křestních matrik filiálního kostela v Cieykinském, pokřtěných z farnosti Święciańské od roku 1812, 5. května do roku 1818, 31. října. Uchovává se v archivu kostela v Ceikiniai.

CkKr_VII: Kniha křestních matrik filiálního kostela v Cieykinském, pokřtěných z farnosti Dawgieliské od roku 1814, 25. ledna do roku 1820, 19. října. Uchovává se v archivu kostela v Ceikiniai.

114

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dvojí povaha tvoření a původu některých litevských oikonym

CkKr_VIII: Kniha křestních matrik filiálního kostela v Cieybinu, pokřtěných ze święciańské i dawgieliské farnosti. Od 5. ledna 1821 do 15. srpna 1831. Uchovává se v archivu kostela v Ceikiniai.

CkKr_IX: Kniha křestních matrik ze święciańské farnosti ve filiálním kostele v Cieykinsku; pokřtění v roce 1833. Sepsána do 8. prosince 1835. Uchovává se v archivu kostela v Ceikiniai.

CkKr_X: Kniha křestních matrik z dawgieliské farnosti ve filiálním kostele v Cieykinsku, pokřtění – sepsáno v roce 1833. Uchovává se v archivu kostela v Ceikiniai.

CkKr_XI: Kniha křestních matrik filiálního kostela v Cieykinsku, święciańské farnosti, sepsaná v roce 1835. Uchovává se v archivu kostela v Ceikiniai.

CkKr_XII: Kniha křestních matrik filiálního kostela v Cieykinsku, dawgieliské farnosti, sepsaná v roce 1835. Uchovává se v archivu kostela v Ceikiniai.

DglJn: [Kniha oddacích matrik farnosti Daugailiai. 1685–1731]. Uchovává se v archivu kostela v Daugailiai.

DglŠKr_I: Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Dawgieliskiego Od roku 1706. Januar~ 6ᵒ. Do roku 1737. Obr~a 20ᵒ. LVIA F. 1329, Ap. 1, B. 1.

DglŠKr_II: Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Dawgieliskiego Od roku 1764. Obr~a 10. dnia Do roku 1774. Januar~: 9 dnia. LVIA F. 1329, Ap. 1, B. 8.

DglŠKr_III: Kniha křestních matrik farního kostela v Dawgieliskach od 16. ledna 1774 do 2. května 1790. LVIA F. 1329, Ap. 1, B. 10.

LkmJn: Księga Metryk Ślubnych Kościoła Parafialnego Ł yngmianskiego od roku 1740. Junii 3. dnia do Roku 1760. Novembra 9. dnia. Saugoma Linkmenų bažnyčios archyve.

LkmKr_I: Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Ł yngmianskiego od Roku 1708. Januaryi 10. dnia do Roku 1740 Apryla 24. dnia. Saugoma Linkmenų bažnyčios archyve.

LkmKr_II: Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Ł yngmianskiego od roku 1740. Maia 22. dnia do Roku 1760. Oktobra 24. dnia. Saugoma Linkmenų bažnyčios archyve.

LkmKr_III: Kniha křestních matrik farního kostela v Ł yngmianech od 9. listopadu 1760 do 25. listopadu 1790. Uchovává se v archivu kostela v Linkmenai.

MltJn: №1. Kniha oddacích matrik farního kostela v Malaty od 13. ledna 1682 do listopadu 1691 obsahuje 14 číslovaných listů a 121 číslovaných záznamů. – G a r l i a u s k a s V i d a s. Kniha křestních a oddacích matrik kostela v Molėtai ze 17. století. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2004, 137–154.

MltKr: №1. Kniha křestních matrik farního kostela v Malaty od 13. ledna 1682 do srpna 1692 obsahuje 45 číslovaných listů a 661 číslovaných záznamů. – G a r l i a u s k a s V i d a s. Kniha křestních a oddacích matrik kostela v Molėtai ze 17. století. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2004, 65–136.

Straipsniai / Articles

115

LAIMUTIS BILKIS

OnKr: [Kniha křestních a oddacích matrik kostela v Onuškisu. 1685–1740]. LVIA F. 1299, Ap. 1, B. 12.

ŠvnčJn: Księga Metryk Ślubnych Kościoła Parafialnego Święciańskiego Od roku 1742. Julij: 13. Do roku 1748. Maia 12. dnia. Saugoma Švenčionių bažnyčios archyve.

ŠvnčKr^I: Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Święciańskiego Od roku 1749. Februar: 6. Do roku 1753. Marca 8. dnia. Saugoma Švenčionių bažnyčios archyve.

ŠvnčKr^II: [Kniha křestních matrik farního kostela ve Švenčionys z let 1753–1759]. Uchovává se v archivu kostela ve Švenčionys.

ŠvnčKr^III: Kniha křestních matrik farního kostela ve Švenčionys. Od roku 1823. dne 24. března do roku 1827. dne 26. října. Uchovává se v archivu kostela ve Švenčionys.

TvrKr^I: Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Twereckiego od roku 1755. Januar~: 1º do roku 1778. Apryla 1º. LVIA F. 1332, Ap. 1, B. 2.

TvrKr^II: Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Twereckiego. Od roku 1778. Apryla 5º: do roku 1799 obcr~a 27º. LVIA F. 1332, Ap. 1, B. 3.

ŽgKr: [Kniha křestních matrik kostela v Žagarė. 1650–1654]. LVIA F. 1191, Ap. 1, B. 2.

LITERATURA A PRAMENY

Bartkutė Nerija 2008: Joniškio rajono teritorijos toponimija: daryba ir raidos polinkiai. Daktaro disertacija. Šiauliai: Vytauto Didžiojo universitetas, Šiaulių universitetas.

BRS – Bělorusko-ruský slovník, redigoval Kondrat Kondratovič Krapiva. Moskva: Státní nakladatelství cizojazyčných a národních slovníků, 1962.

Endzelytė Renata 2005: Šiaurės vidurio Lietuvos vietovardžiai. Daktaro disertacija. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas.

Garliauskas Vidas 2004: XVII a. Molėtų bažnyčios krikšto ir santuokos metrikų knyga. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (t. I–XX, 1941–2002): elektroninis variantas. Redaktorių kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. redaktorė), Jonas Paulauskas, Rimutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. – Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. Prieiga internete: www.lkz.lt.

LPŽ I–II – Slovník litevských příjmení 1–2, red. Aleksandras Vanagas. Vilnius: Mokslas, 1985–1989.

LVŽ I – Bilkis Laimutis, Maciejauskienė Vitalija, Razmukaitė Marija: Slovník litevských místních jmen 1. Vilnius: Litevský jazykový institut, 2008.

Mickienė Ilona 2001: Telšių rajono toponimų daryba. Daktaro disertacija. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas.

116

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

O dvojí podobě slovotvorby a původu některých litevských oikonym

Razmukaitė Marija 1998: Lietuvos priesaginiai oikonimai. Daktaro disertacija. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Vytauto Didžiojo universitetas.

Vanagas Aleksandras 1996: Lietuvos miestų vardai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Vasmer IV – Фасмер Макс. Этимологический словарь русского языка 4. Москва: Прогресс, 1973.

VSV – Místní názvy vilniuské oblasti. Vilnius, 1945 (korektura).

Zinkevičius Zigmas 2011: Ukmergės rajono gyvenviečių vardynas. Pavadinimų kilmė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

O dvojí podobě slovotvorby a původu některých litevských oikonym

S H R N U T Í

V rozsáhlejších výzkumných studiích litevské oikonymie (toponymie) lze vyčlenit několik případů, kdy se uvádějí dvě možná základová či výchozí slova, stojící za názvem sídla a náležející do různých lexikálních vrstev – přesněji apelativa a propria, konkrétně antroponyma. Takovými slovy bývají zpravidla: 1) fyziografické termíny a osobní jména téhož kořene (kmene) (Šmotiškiai: o. j. Šmõtas nebo šmõtas „území, parcela, pozemek“, Miškiniai: o. j. Miškinis nebo miškas, Valākai: o. j. Valākas nebo valākas „pozemek o rozloze přibližně dvaceti děsjatin“; 2) názvy rostlin a osobní jména téhož kořene (kmene) (Žilvičiai: o. j. Žilvitis nebo žilvitis, Baravykai: baravykas nebo o. j. Baravykas, Jovarai: jõvaras nebo o. j. Jõvaras; 3) názvy zvířat a osobní jména téhož kořene (kmene) (Gerviniai: gérvė nebo o. j. Gérvė, Kurãpkiškiai: kurapkà nebo o. j. Kurapkà; 4) označení osob a osobní jména téhož kořene (kmene) (Gudìnė: o. j. Gùdas nebo etn. gùdai, gùdas, Pekoriškė: o. j. Pėkorius nebo pėkorius „pekař“, Totõriškė: o. j. Totõrius nebo etn. totõrius, Degùčiai: o. j. Degùtis nebo degùtis „ten, kdo vyrábí dehet a živí se tím“; 5) různá další obecná slova a osobní jména téhož kořene (kmene) (Degùtinė: o. j. Degùtis nebo degùtas, Pavietavà: pavietas „okres, kraj, oblast“ nebo o. j. Pavìėtas.

V důsledku možného dvojího výkladu se výklad slovotvorby a původu oikonym stejného typu často rozchází. Například u některých „zvířecích“ názvů se uvádějí dvě možnosti původu, přičemž přednost dostává buď apelativum, nebo osobní jméno; v jiných případech se uvádí pouze původ z osobního jména, další názvy se pak odvozují výhradně od apelativ. Podobně se vykládají také „profesní“ oikonyma: některá jsou odvozována od osobních jmen nebo od osobních jmen či apelativ, jiná pak od antroponym. Kvůli výše zmíněným dvojím možnostem slovotvorby (základového slova) a původu vykládají různí badatelé odlišně dokonce i tatáž oikonyma.

Relativitě, nejednotnosti a hypotetickým závěrům se při analýze takových oikonym lze jen těžko vyhnout. Proto bychom měli hledat spolehlivější způsoby určení základu

Straipsniai / Articles

117

LAIMUTIS BILKIS

jejich slovotvorby a původu. Nejpřesnější výsledky při zkoumání slovotvorby a původu oikonym lze pravděpodobně získat tehdy, jsou-li k dispozici údaje o tom, zda se osobní jméno se stejným kořenem vyskytovalo či vyskytuje v téže lokalitě, kterou označuje oikonymum.

Přehled řady oikonym v církevních matrikách, do nichž byly zapisovány křty, sňatky a úmrtí ve více farnostech, ukázal, že osobní jména se stejným kořenem se vyskytovala u řady názvů sídel s potenciálně dvojím výkladem. Takové případy tedy odhalují skutečná (původní) slova, z nichž oikonyma vycházejí, a dvojí výklad jejich slovotvorby a původu není potřebný, například Pušýnai: Stephani Pułzynas de Pułzynu, Gaspar Pułzynas de Pułzynu, Ioannis Pułzynas de Pułzynu: pn. Pušýnas; srov. pušýnas „borový les“, Garniai: Zofia Garnicia de Garnie, Martinuł Garnis de Garniow: pn. Garnýs; srov. garnýs, Kazõkai: Catharina Kozakicie de Kozaki, Christophoro Kozak de Kozaki, Stephani Kozak de Kozaki: pn. Kazõkas; srov. kazõkas, Bandõriai: Antonÿ Bondar de Bondar: pn. *Bandõrius; srov. bandõrius „bednář“, *Varnalizdžiai: Agatha Warnalizdowa de Warnalizdy: pn. *Varnalizdis; srov. varnálizdis, vārnalizdis „vraní hnízdo“ apod.

Přesnou slovotvorbu a původ názvů sídel lze určit také tehdy, jsou-li ve stejné době v téže farnosti doložena historická osobní jména se stejným kořenem, ale v jiné vesnici označené oikonymem. Vesnice se často nacházejí nedaleko od sebe; jejich příslušnost k téže farnosti se však rovněž hodnotí jako spolehlivé kritérium, například Kaũkiškė: Elisabeta Kawkutowna de Lyngmiany: pn. Kaũkas; srov. kaũkas „domácí duch přinášející bohatství, jinak zvaný aitvaras; přerostlý, hubený muž se zacuchanými vlasy; staromódní, pověrčivý člověk“, Pipìriškė: Stephanum Pipiras de Pakratonie: pn. Pipìras; srov. pipìras „přen. malý muž“, Prūsoškiškės: Barbara Pruszakiewiczowa in Suis bonis Drobiszki: pn. *Prūšõkas; srov. prūšõkas „obyvatel bývalého Východního Pruska či Klaipėdského kraje, Němec, luterán“, Šilìniškės: Catarina Szylinowa de Lyngmiany: pn. Šìlinis; srov. šìlinis „ten, kdo žije v borovém lese“, Vėžiškės: Lucia Wiezowna de Antalamieście, Barbara Wiezowna de Alzutany: pn. Vėžỹs; srov. vežỹs; srov. význam tohoto slova „přen. tvrdohlavý člověk“ apod.

Některá oikonyma, u nichž odborné práce z toponomastiky uvádějí jako potenciální základní (původní) slova osobní jména i obecná podstatná jména, nebo pouze obecná podstatná jména, ve skutečnosti pocházejí z osobních jmen: Eglynìškė vesnice Vdš, Kẽmšiai vesnice Sk, Kirmėliškis vesnice Jdp, Prūsoškiškės vesnice Sld, Veršiai vesnice Žg, Žagãrė město Jnš.

Analyzované historické údaje vedou k závěru, že při dvojím možném výkladu slovotvorby a původu oikonym – antroponymickém a apelativním – je třeba dát přednost jejich odvozování od osobních jmen.

Přesný a podložený výzkum slovotvorby a původu oikonym není možný bez údajů z historické toponomastiky a antroponomastiky; je proto nezbytné tyto údaje shromažďovat a analyzovat.

Předáno 23. března 2012.

LAIMUTIS BILKIS

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

E-mail – [email protected]

118

Acta Linguistica Lithuanica LXVI