ONA ALEKNAVIČIENĖ

Institut litevského jazyka

Směry výzkumu: dějiny litevského spisovného jazyka, dějiny jazyka, literatury a kultury Malé Litvy.

GOTFRYD OSTERMEJEROVY PŘÍPISKY V RUKOPISECH JAKUBA BRODOVSKÉHO: LITAUISCHE SPRICHWÖRTER UND RÄTSEL A LEXICON GERMANICO-LITHVANICVM ET LITHVANICO-GERMANICVM¹

Přípisky Gottfrieda Ostermejera v rukopisech Jakuba Brodovského: Litauische Sprichwörter und Rätsel a Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

ANOTACE

Článek analyzuje problém autorství rukopisné sbírky přísloví, pořekadel a hádanek Litauische Sprichwörter und Rätsel (PR), uložené v Knihovně Wróblewských Litevské akademie věd (LMAVB RS: F 137–1). V rukopisu se mezi drobnými folklorními útvary zapsanými hlavním sestavovatelem, precentorem Jakobem Brodovským z Trempů (okres Darkehmen), našly přípisky Gottfrieda Ostermejera: 16 německých a 11 litevských frází. Cílem článku je zhodnotit Ostermejerovy přípisky jako součást makrostruktury a mikrostruktury sbírky

¹ Článek vznikl v rámci projektu Dědictví a identita: výzkum a šíření pramenů litevských studií 17. století, zařazeného do programu Stát a národ: dědictví a identita. Výzkum podpořila Litevská rada pro vědu (smlouva č. VAT 10/2010).

K L Í Č O V Á S L O V A: Gottfried Ostermejer, Jakub Brodovskis, Malá Litva, drobný folklor, přísloví, pořekadla, hádanky.

K L Í Č O V Á S L O V A: Gottfried Ostermeyer, Jacob Brodowski, Malá Litva, drobný folklor, přísloví, pořekadla, hádanky.

Straipsniai / Articles

23

ONA ALEKNAVIČIENĖ

prvky, určit vztahy k předchozím litevským pramenům a vyčlenit ty přípisky, které jsou v dějinách litevského písemnictví zaznamenány poprvé. Článek pojednává také o Ostermejerových přípiscích v Brodovského slovníku Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum (B; LMAVB RS: F 137–15) a analyzuje jazykové rysy Ostermejerových přípisků.

ANOTACE

Článek se zabývá otázkou autorství rukopisné sbírky úsloví, přísloví a hádanek Litauische Sprichwörter und Rätsel (PR), uložené ve Wroblewského knihovně Litevské akademie věd (LMAVB RS: F 137–1). Mezi drobnými folklorními útvary zaznamenanými hlavním sběratelem – precentorem v Trempenu (okres Darkehmen) Jacobem Brodowským – se v rukopisu nacházejí také zápisy Gottfrieda Ostermejera: 16 německých a 11 litevských frází. Cílem článku je zhodnotit zápisy Ostermeyera jako prvky makrostruktury a mikrostruktury sbírky, určit jejich vztahy k dřívějším litevským pramenům a vyčlenit ty zápisy, které byly v litevských písemnostech zaznamenány poprvé. Článek pojednává také o Ostermeyerových zápisech v Brodowského slovníku Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum (B; LMAVB RS: F 137–15) a analyzuje jejich jazykové zvláštnosti.

0. ÚVOD

Gotfrydas Ostermejeris (Gottfried Ostermeyer, 1716–1800) – ryški XVIII amžiaus antrosios pusės Mažosios Lietuvos figūra. Literatūrologams jis žinomas visų pirma kaip giesmių kūrėjas, giesmyno sudarytojas ir istoriografas, kalbos istorikams – kaip gramatikos autorius, kultūros istorikams – kaip ikikrikščioniškosios Prūsijos tautų ir jų religijų tyrėjas. Nors gimė ne Mažojoje Lietuvoje ir nelietuviškoje šeimoje, literatūros, kalbos bei istorijos tyrimus skyrė mokslo sričiai, kuri dabar įvardijama kaip lituanistika plačiąja prasme.

Rod Ostermejerů odvozoval svůj původ od německých Bavorů, kteří přes Sasko a Slezsko přišli do Západního Pruska (Šlaitaitė 1994: 150–151, 157–158). Gotfrydas se narodil roku 1716 v Marienburgu (dnešní Malbork v severním Polsku, Pomořské vojvodství) v rodině řemeslníka (koželuha). V letech 1728–1736 studoval na gymnáziu v Toruni (Šlaitaitė 1994: 151–152, 158–159; Biržiška 1963: 101). Na univerzitě v Královci byl imatrikulován 9. května 1737: „Ostermeyer Godofr. Marienburg. Boruss.“ (Erler 1911: 370)². Studoval teologii a kolem let 1739–1740 se v semináři litevského jazyka učil litevsky (Citavičiūtė 2004: 87–88, 344).

² Biržiškos (1963: 101) nurodyta data 1739-05-09 klaidinga.

24

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

Ostermejer musel studium dvakrát přerušit kvůli nedostatku prostředků. Jak píše jeho syn Zygfrydas (Siegfried Ostermeÿer, 1759–1821), otec si přivydělával soukromým vyučováním u venkovských farářů a po našetření peněz se vracel do Královce. Naposledy navštívil faráře Fabijonase Kalavase (Fabian Kalau, 1691–1747) ve Verdainė (asi 3,5 km východně od někdejšího Šilokarčemu, dnes Šilutė), kde se dále učil teologii a nakonec se naučil litevsky. Díky znalosti litevštiny se ukázal jako vhodný kandidát na veřejnou službu v Malé Litvě – Friedrich von Görne, patron kostela v Trempenu a státní a válečný ministr (Königliche Etats- und Kriegsminister), ho roku 1744 pozval do Trempenu, aby zde působil jako precentor (Šlaitaitė 1994: 152, 159).

Když byl roku 1752 trempenský farář Gerhard Ludwig Mühlenkamp přeložen do Kusů, uvolnilo se místo. Dne 29. 8. 1752 oznámili konsistorní radové králi, že si farnost zvolila Ostermejera ze tří kandidátů (Die Pfarr-Stelle zu Trempen betreff., 1752; GStA PK: XX. HA Hist. StA Königsberg, EM 44 d, Nr. 233, Bl. 18r–21v). V Trempenu působil Ostermejer jako farář až do své smrti (13. 3. 1800). Oženil se s Annou Reginou (Anna Regina Kalau, 1721–1770), dcerou výše zmíněného faráře Kalaua z Verdainė. Jeho syn Zygfrydas i vnuci se rovněž stali evangelickými luterskými faráři a učiteli a v různé míře se zajímali o litevská studia.

Představa národa a jím vytvářených duchovních hodnot, kterou utvářelo osvícenství, vyvolávala v Evropě četné diskuse. Zasáhly také Ostermejera – nejprve kvůli etnogenezi Pruských Litevců a obecně všech Baltů, později kvůli zásadám překladu hymnů. Jeho díla inspirovaná těmito diskusemi podněcovala diskuse nové. Ve všech z nich patřily k nejdůležitějším Ostermejerovým nástrojům a argumentům jazykové skutečnosti litevštiny. Ostermejer byl členem Královské německé společnosti v Královci (Königliche deutsche Gesellschaft zu Königsberg) a v jejím periodiku Preussisches Archiv publikoval články o pruském a litevském náboženství, etnografii, mytologii a dějinách kostelů a škol.

Hlavní díla Ostermejer publikoval německy. Ne všechny vydané práce se dochovaly³. Rukopisů se dochovalo velmi málo – dosud byly známy pouze tři autografy a jeden opis. Prvním autografem je dopis napsaný 6. 1. 1781 Abrahamu Jakobu Penzeliovi (1749–1819) z Trempenu do Krakova, který je nyní uložen v Bavorské státní knihovně v Mnichově (Gerulaitienė 2002: 18–20); druhým je článek o dějinách litevské Bible Historische Nachricht von der litauischen Bibel, uložený v Knihovně Wroblewských Litevské akademie věd. Článek není podepsán, ale jeho autorství Ostermejerovi bylo prokázáno na základě jeho dopisu Penzeliovi (Gerulaitienė 2002: 11–15) a třetího dokumentu, uloženého

³ Většina dochovaných děl byla přeložena do litevštiny a vydána v Sebraných spisech (1996), s výjimkou mluvnice litevského jazyka Neue Litauische Grammatik (1791) a článků v periodiku Preussisches Archiv.

Straipsniai / Articles

25

ONA ALEKNAVIČIENĖ

V Tajemném státním archivu pruského kulturního dědictví v Berlíně (Geheimes Staatsarchiv Preussischer Kulturbesitz). Jde o Ostermejerovy komentáře k žalmu Davidovu (Ž 2,1–12), který Ludwig Rėza přeložil do litevštiny, a podepsaný závěr (o něm viz Citavičiūtė 2002: 21–25). Chronologická posloupnost dosud známých Ostermejerových autografů je tedy následující:

(1) Gotfrydas Ostermejeris. Dopis Abrahamu Jakobu Penzeliovi z Trempen do Krakova, 1781-01-06; Bayerische Staatsbibliothek München: Penzeliana II (Ostermever, Bl. [1–6]; publikováno: Keturi Gotfrydo Ostermejerio rankraščiai, 2002: 73–77, 143–148.

(2) [Gottfried Ostermever]. Hiftorijch[e] Nachricht v[on] d[er] littauifch[e]n Bibel, [po 1791]; LMAVB RS: F 15–299; publikováno: Keturi Gotfrydo Ostermejerio rankraščiai, 2002: 31–52, 91–123.

(3) M[artinus] Lud[ovicus] Rheſa. Ueberſetzung des 2ten P[ſalms] ins litthauiſche, 1797. – Acta des Königl. Ober-Schul-Collegii, von den Polnisch- und Litthauischen Prediger- und Schullehrer Seminar zu Königsberg in Preußen, 1797–1805; GStA PK: I. HA Rep 76 alt Ältere Oberbehörden für Wissenschaft, Kunst, Kirchen- und Schulsachen, II Nr. 271, Bl. 42r–42v; publikováno: Keturi Gotfrydo Ostermejerio rankraščiai, 2002: 79–82, 149–150.

Je znám ještě jeden Ostermejerův rukopisný dokument – Zusätze zum Beitrag zur Altpreußischen Religions Geschichte und zu den Gedanken von den alten Bewohnern des Landes Preußen, nejde však o autograf, nýbrž o opis (LMAVB RS: F 15–70). Jsou to dodatky k jeho vydaným knihám Kritischer Beitrag zur Altpreußischen Religionsgeschichte (1775) a Gedanken von den alten Bewohnern des Landes Preussen (1780), napsané po roce 1783 (Gerulaitienė 2002: 15–18; publikováno: Keturi Gotfrydo Ostermejerio rankraščiai, 2002: 53–72, 125–142).

Při zkoumání rukopisné sbírky přísloví, pořekadel a hádanek Litauische Sprichwörter und Rätsel (dále jen PR; LMAVB RS: F 137–1), uchovávané v Knihovně Vrublevskis Litevské akademie věd a dlouho považované za anonymní, upoutalo pozornost, že jednotlivé folklorní texty byly zapsány v různou dobu a různými lidmi. Z celého textu se odlišují přípisky černým či hnědočerným inkoustem. Historické okolnosti dovolovaly předpokládat, že by mohly být Ostermejerovy, a nasměrovaly tak výzkum k určení dalšího jeho autografu. Nejdůležitější otázkou, na niž bylo třeba nejprve odpovědět, však bylo, kdo celou sbírku sestavil.

1. AUTORSTVÍ SBÍRKY LITAUISCHE SPRICHWÖRTER UND RÄTSEL

Tato rukopisná sbírka drobné folklorní tvorby byla až do druhé světové války uchovávána v Pruském státním archivu v Královci (Preussisches Staatsarchiv in

26

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

Königsberg⁴. Stará signatura LMAVB psaná písmeny „1. LR – I“, zaznamenaná fialovým inkoustem na titulním listu, ukazuje, že rukopis byl zařazen do fondu Ludwiga Rhesy (Ludwig Jedemin Rhesa, 1776–1840) (viz také Šiožinys 1950: 10–13). Tento fond vznikl po druhé světové válce, kdy bylo do Litvy z oblasti Královce přivezeno mnoho knih a rukopisů shromážděných během expedic na záchranu kulturních hodnot (Abramavičius 1944–1947: 40v–41r; Abramavičius 1963: 189).

Sbírka je neúplná: chybí jí začátek, konec i část vnitřních fragmentů. Autentický titulní list psaný rukou sestavovatele se nedochoval; titulní údaje byly doplněny později. Na prvním listu původního obalu, do něhož byl rukopis kdysi vložen, jsou dva zápisy: 1) titul „Littauilch[e] Sprichwörte[r] || u || Räthſel.“ (uprostřed listu, tmavě hnědým inkoustem); 2) zápis „Litth. Sprüchwörter“ (nahoře na listu hnědou či červenou tužkou; zápis je vybledlý a obtížně čitelný). Sbírka není zmiňována současníky, chybějí tedy i sekundární informace.

V litevské bibliografii je rukopis registrován jako pramen z konce 17. století, autor není uveden: „Littauilche Sprichwörter und Rätſel. [Litevská přísloví, pořekadla a hádanky]. B. v., konec 17. století. [1, 40] listů. 20,5 × 17,4 cm“ (LB I 516, č. 177). V katalogu kartotéky Oddělení rukopisů LMAVB je pramen označen jako „Sbírka litevských pořekadel, hádanek a přísloví. Autor neznámý. Litevsky, 2. polovina 17. století. 40 listů. 20 × 17,4. Rukopis restaurován; na 1. listu zápis: č. 177 Litauische Sprächwörter und Rätsel⁵“. Vzhledem k chybějícím titulním údajům se sbírka po druhé světové válce tradičně nazývala Anonymní sbírka pořekadel, přísloví a hádanek.

Otázku autorství vznesl v roce 1956 Jurgis Lebedys. Považoval za nesporné, že sbírka byla majetkem precentora v Trempenech (okr. Darkehmen) Jacoba Brodowského (1692–1744)⁶ a jedním z hlavních pramenů jeho slovníku Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum, o autorství sbírky však přesto pochyboval. Ačkoli nevylučoval možnost považovat Brodovského za sestavovatele sbír-

⁴Provenienční údaj svědčící o někdejším vlastníkovi pramene je pouze jeden: signatura Nō 177, zapsaná v pravém horním rohu titulního listu tmavě hnědým inkoustem. Protože PR neobsahuje zápis s názvem archivu Preussisches Staatsarchiv in Königsberg (v rukopisech se obvykle psal zkráceně: Staatsarchiv Königsberg), který se začal užívat od roku 1867 (Forstreuter 1955: 65), ani příslušné razítko, lze se domnívat, že signatura PR byla zapsána v době, kdy archiv ještě nebyl přejmenován, tedy když fungoval pod názvem Königliches Geheimes Archiv zu Königsberg in Preussen. Do takto nazývaného archivu se po Rhesově smrti dostaly rukopisy, které shromáždil, mimo jiné Jacob Brodowského Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum (dále jen B), anonymní Clavis Germanico-Lithvana (dále jen C), Lexicon Lithuanicum a další (Nesselmann 1851: VI).

⁵Na titulním listu PR je Sprichwörter, Räthſel.

⁶Brodowski působil v letech 1713–1744 jako precentor v Trempenech. Studoval na univerzitě v Královci – imatrikulován byl 24. 4. 1709: „Brodowski Jac., Goldap, Pruss., iur., gratis“ (Erler 1911: 264). Předpokládá se, že studium nedokončil. To může být jeden z důvodů, proč se nestal knězem.

Straipsniai / Articles

27

ONA ALEKNAVIČIENĖ

toju, bet neradęs pakankamų įrodymų, klausimą paliko atvirą (Lebedys 1956: 25–26). Vėlesni B ir PR patarlių santykio tyrimai įtikinamo rezultato taip pat nedavė.

Analýzou rukopisu v celé sbírce (s přihlédnutím především k metodice zkoumání písma popsané v knize Lothara Michela Gerichtliche Schriftvergleichung. Eine Einführung in Grundlagen, Methoden und Praxis (Michel 1982: 78–85, 237–261)) bylo zjištěno, že PR je autografem Jacoba Brodowského, s výjimkou několika desítek přípisků od jiné osoby a zápisů na titulním listu přidaném později (Aleknavičienė 2011: 50–54). Hlavní zápisy byly porovnány s Brodowského slovníkem Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum.

Analýza papíru sbírky tomuto závěru neodporovala. Ačkoli předchozí badatelé rukopis datovali různě – na konec 17. století (poslední desetiletí, druhá polovina), na přelom 17. a 18. století (první desetiletí, první čtvrtina) –, analýza vodoznaků umožnila časové rozmezí zúžit: PR je pramenem nikoli ze 17., nýbrž z první poloviny 18. století.

Na základě vodoznaků bylo zjištěno, že PR byl napsán na papíře ze tří pruských papíren: Giunverovy, Finkenovy a Ekerovy. Pro datování rukopisu je důležitý papír s vodoznakem obsahujícím monogram „CF“⁷. Vodoznak znázorňuje hada s korunou, ovinutého kolem chrpy. Papír s korunovaným hadem vyráběla papírna Giunver (Grünwehr). Písmena „CF“ ve spodní části vodoznaku jsou monogramem mistra Christopha Fund(t)a (nebo Pfundta), který v Giunveru pracoval v letech 1719–1724. Jeden podobný vodoznak s iniciálami „CF“ se objevuje již v dokumentu z roku 1716, není však známo, kde tehdy Fund(t) pracoval. Rukopis tedy musel být napsán po roce 1716 (Aleknavičienė 2011: 45–50). Doba výroby papíru v ostatních papírnách tomuto datování neodporuje.

Přípisky druhé osoby psané černým či hnědočerným inkoustem vykazují výrazné individuální znaky rukopisu. Ostermejerovo písmo bylo porovnáno s originály dvou jeho výše zmíněných rukopisů a s přetiskem jeho dopisu. Analýza grafické podoby jednotlivých písmen i jejich spojení vedla k závěru, že přípisky pořídil Gotfrydas Ostermejeris (Aleknavičienė 2011: 55–64). V roce 1744 byl jmenován na místo precentora v Trempenech, které se uvolnilo téhož roku po Brodowského smrti. Trempeny byly pro Brodowského i Ostermejera první a jedinou farností.

Ostermejeris jako první přinesl informace o Brodowském jako lexikografovi a o jeho slovníku. Ve svém díle Kritischer Beitrag zur Altpreußischen Religionsgeschichte vydaném roku 1775 se Ostermejeris opíral o litevské lexikografy – Filipa Ruigyse (Philipp Ruhig, 1675–1749) a Brodowského – a o baltská jména bohů, která shromáždili z živého jazyka a která údajně neuvádí žádný pruský historik (Ostermeyer 1775: 9–23). Ruigyse a Brodowského Ostermejeris považoval za autoritativní prameny, které pomáhaly určit-

⁷Vodoznak s monogramem „CF“ má rozměry 10,8 × 9 cm; linka netvoří osu, vzdálenost mezi řídkými linkami je 2,3 cm a linky jsou výrazné. Nachází se na listech PR 9 (dole), PR 11–14 (celé listy), PR 16 (nahoře). Vodoznaky byly publikovány: Aleknavičienė 2011: 46–48, obr. 1–3.

28

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

… a také působnost starých božstev, neboť ti, kdo žijí mezi Litevci, mohou zaslechnout zmínky o mnoha bozích.

Nejvíce údajů o Brodovském a sestavování slovníku však Ostermejer uvedl v knize Gedanken von den alten Bewohnern des Landes Preussen (1780). Nejdůležitější z nich se týkají metody práce na slovníku (Brodovskis sbíral materiál z živého jazyka a pracoval na něm asi 30 let⁸), jeho struktury (měl dvě části: první německo-litevskou, druhou litevsko-německou; tu posledně jmenovanou začal přepisovat načisto, ale nestihl ji dokončit), a hojnosti přísloví (v názvu se uvádí více než 2000) (Ostermeyer 1780: XXXVI–XXXVII).

Ostermejerův popis způsobu sběru materiálu pomáhá pochopit vícefázovou chronologii záznamů v B, a zejména v PR: kvůli jedinému slovu či rčení mohl Brodovskis urazit několik mil, vždy s sebou nosil psací tabulku a cokoli nového zaslechl, ihned si na ni zapsal; po návratu to pak zařadil do slovníku.

Korespondence s Penzelem ukazuje, že Ostermejer tehdejší litevské písně příliš neobdivoval (Keturi Gotfrydo Ostermejerio rankraščiai, 2002: 73, 75, 144). V knize Gedanken von den alten Bewohnern des Landes Preussen však svou úvahu o Brodovském uzavírá kladným hodnocením slovníku, a to kvůli velkému množství uvedených přísloví. Ta by se podle něj měla vybrat, uspořádat a s doplněnými vysvětlivkami vydat samostatně. Přísloví by ukázala důvtip starých Litevců a získala by si velké uznání. Navíc by to poskytlo příležitost litovat, že Řád německých rytířů připravil takový národ o svobodu (Ostermeyer 1780: XXXVI–XXXVII). Zveřejnění přísloví a rčení zaznamenaných z živého jazyka se tedy Ostermejerovi jevilo jako určitá morální kompenzace.

Ostermejer PR jako samostatný pramen nezmiňuje. Sám Brodovskis zřejmě považoval PR za součást slovníku a zamýšlel je připojit na konec, jak tomu bylo v C, KzŽ a v různých jiných dvojjazyčných slovnících ze 17.–18. století. Vzájemné propojení PR a B dokládají také odkazy z jednoho pramene na druhý. Je tedy pravděpodobné, že tento rukopis byl uchováván spolu se slovníkem.

2. OSTERMEJEROVY PŘÍPISKY V RUKOPISU JOKŪBA BRODOVSKÉHO

LITEVSKÁ PŘÍSLOVÍ A HÁDANKY

Ostermejer do PR připsal celkem 16 německých a 11 litevských frází (celkem 53 litevských slov, neboli 61 slovních tvarů) a opravil nejméně 5 Brodovského slov. Z těch jedenácti je deset přísloví a rčení a jedna hádanka.

⁸ Ostermejer píše, že Brodovskis začal sbírat materiál pro slovník již záhy: „Er fieng frühezeitig an ein Wörterbuch von dieser Sprache zusammen zu tragen, und brachte mit dieser Arbeit an die dreyßig Jahre zu.“ (Ostermeyer 1780: XXXVI), tedy nejspíše hned po příjezdu do Trempen.

Straipsniai / Articles

29

ONA ALEKNAVIČIENĖ

Většina Ostermejerových přípisků PR je s Brodovského zápisy spojena vertikálními vztahy a spolu s nimi utváří makrostrukturu sbírky. Jde o samostatná hesla sbírky (termín heslo sbírky se užívá analogicky k lexikografickému termínu slovníkové heslo). O něco méně je přípisků souvisejících horizontálními vztahy a náležejících do oblasti mikrostruktury. Tyto přípisky jsou trojího typu: 1) doplnění Brodovského hesel – dopsání chybějícího nebo doplňujícího německého ekvivalentu; 2) oprava Brodovského hesel – uvedení lepší litevské nebo německé varianty; 3) oprava jednotlivých Brodovského slov.

2.1. Dopsaná hesla sbírky

Jde o prvky makrostruktury sbírky: jednotlivá hesla se dvěma složkami – litevskou a německou (srov. obr. 1). Je jich deset (devět úsloví a přísloví, jedna hádanka):

PR ᵒ1r II₅–₁₁ ⁹ Diewe dūk wienam gimt, alle ne wienam dirbt. Kéž Bůh nechá každého narodit se samotného, ale pracovat ne samotného, tj. bez pracovníků (dětí a čeledi) neexistuje žádné hospodářství.

PR ᵒ1v II₃–₆ Diews ne žur į Arodą ſagt man, wen im Eheſtande die Kinder häufig kōmen, und doch wenig Brodt iſt. „Bůh se nedívá na úrodu“ říká se, když v manželství přichází na svět mnoho dětí, a přesto je málo chleba.

PR ᵒ2r II₃–₅ Diews neweikus, alle atmenūs Boží pomsta se často opozdí, ale nezůstane nevyřízena.

PR ᵒ7v II₄–₆ Iau brauki ſu Lapais, tikt Szakučius palieki. Strašně lžeš.

PR ᵒ10v I₂–₄ Kas yra gražėlnis po Smerczo, ne kai gyws! ℞ Rak – rak, když je uvařen.

PR ᵒ18r II₁–₆ Skola ne Mūma Dluhy je třeba splácet; lépe: dluhy netlačí a nelaskají jako matka.

PR ᵒ20v II₁–₃ Swečias ne ilgay, ale da{ug} mało. Host uvidí velmi mnoho i při tom nejkratším pobytu.

PR ᵒ24v I₉–₁₂ Tirpūlys per mano Kuną {i}ejo Smrt přešla přes můj hrob. NB při náhlém, neočekávaném zachvění.

PR ᵒ24v II₁₀–₁₂ Tingini ragiſi, be tojo (ſzojo) pats dirbk Líný sluha je přece lepší než žádný.

PR ᵒ32r I₂₀–₂₁ Žuvis trokšta be Wandens. Z ničeho se žije špatně.

⁹ Ostermejerovy přípisky se v metrice označují připojením horního písmene O před označení stránky, např. PR ᵒ2r II₃–₅, zatímco opravy se uvádějí v lomených závorkách se zkratkou O, např. „Kėpėje ⟨O→Kėpėjė⟩“. Vlnovými závorkami se označují nejasně napsaná písmena, např. {ła}ße, a slova, která se kvůli poškození listů nedochovala a byla obnovena podle jiných pramenů, se píší ve dvojitých vlnovkách. Hranatými závorkami se rekonstruují koncovky německých slov, jsou-li zapsány zkráceně, např. auße[n].

30

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Přípisky Gotfryda Ostermejera v rukopisech Jakuba Brodovského: Litauische Sprichwörter und Rätsel a Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithuanico-Germanicum

OBR. 1. PR ⁰18r II₁–₆: Ostermejerem dopsaný článek sbírky: litevské přísloví a dva německé ekvivalenty spojené slovem beßer

Osm z deseti litevských jednotek drobné lidové slovesnosti v B chybí: PR o1r II₅–₁₁, o1v II₃–₆, o7v II₄–₆, o10v I₂–₄, o18r II₁–₆, o20v II₁–₃, o24v I₉–₁₂, o24v II₁₀–₁₂. Pravděpodobně nebyly ani v litevsko-německé části Brodovského slovníku (dále jen *Blv), protože se je v kartotéce Slovníku litevského jazyka, uchovávané v Lexikografickém centru Ústavu litevského jazyka,

Straipsniai / Articles

31

ONA ALEKNAVIČIENĖ

nepodařilo nalézt¹⁰. Je tedy třeba upozornit, že tyto folklorní jednotky zaznamenal nikoli Brodovskis, nýbrž Ostermejeris. Sedm z nich v litevštině – šest přísloví a jedna hádanka – bylo zapsáno poprvé: PR ¹₁ᵥ II₃–₆, ⁰₇ᵥ II₄–₆, ¹₀ᵥ I₂–₄, ⁰₁₈ᵣ II₁–₆, ⁰₂₀ᵥ II₁–₃, ⁰₂₄ᵥ I₉–₁₂, ⁰₂₄ᵥ II₁₀–₁₂. V dřívějších pracích o litevském písemném jazyce nebyly nalezeny. Mohly je tedy Ostermejeris zapsat z živé řeči, tím spíše, že nejde o překlady z němčiny. Německé ekvivalenty připomínají spíše vysvětlení než přísloví či pořekadla.

Další přísloví, dopsané do PR ⁰₁ᵣ II₅–₁₁, soupeří o prvenství s příslovím z díla Philippa Ruhiga Betrachtung der Litauischen Sprache (1745, dále jen RgB), srov.: „Diewe dŭk, wienam gimt’, ne wienam bŭt’: Ohne Gefind iſt ein ſchlechtes Leben.“ RgB 87₅–₆.

Dvě z deseti výše uvedených jednotek se nacházejí také v B, avšak u jedné se shoduje pouze litevské přísloví, zatímco německý ekvivalent se liší, a u druhé je třeba litevské i německé přísloví považovat za odlišné varianty téže jednotky. Tato druhá varianta byla zaznamenána již v dřívějších rukopisných pramenech: v C a jeho opisu – ve slovníku Johanna Heinricha Kunzmanna (1709–1775), přesněji řečeno v jeho opisu (dále jen KžŽ), srov.:

PR ⁰₂ᵣ II₃–₅ Bůh nezapomíná, ale Boží pomsta otálí, často se zdržuje, avšak neunikne.

B 594₄₅–₄₆ Prov Bůh je shovívavý, ale také spravedlivý. Diew’s ne weikus alle atmennus.

PR ⁰₃₂ᵣ I₂₀–₂₁ Ryba žízní bez vody. Bez ničeho se žije špatně.

B 853₃₀–₃₁ Prov Bez ničeho je těžké žít, bez tebe nemohu být sám. aß wis trókſßtu be Wandens.

B 946₂₉–₃₀ Aß wis be Wandens trókſßtu Bez vody žízním. Bez tebe nemohu být sám, bez ničeho je těžké žít.

KžŽ 263₁₈–₁₉ Žuwis trókſzta be Wandennio Bez [ničeho] je těžké žít.

C II 1120 I₂₆–II₂ Žuwis trokſßta be Wandeniô: Bez ničeho je těžké žít.

2.2. Upravená hesla sbírky

Jde o prvky mikrostruktury sbírky (srov. obr. 2). Na třech místech Ostermejer doplnil chybějící německý ekvivalent, na jednom dalším pak ekvivalent navíc (dále jsou citovány oba – nejprve Brodovského litevský, poté Ostermejerův německý):

¹⁰Litevsko-německá část se nedochovala. V kartotéce LKŽ jsou kartičky vypsané z ní před druhou světovou válkou (Balčikonis 1941: IV).

32

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

PR 5r I₂₃ √Hrách, mrtvý nezraje.

PR ⁰5r I₂₄–₂₅ Braň se, obhajuj se, dokud žiješ, po smrti je pozdě

PR 5r II₃–₄ √Dobrá mouka učí péct, dobrý len učí příst.

PR ⁰5r II₅–₆ Dobrá mouka dává dobrý chléb, dobrý len dobrou snopku

PR 19v I₄ √Sukis¹¹ [‹O→Sukkas’›] jako spodní polovina mlýnského kamene.

PR ⁰19v I₅ Velmi líný člověk.

PR 4v I₈–₉ √Geram ger’s, piktam pikt’s. √Jak si kdo počíná, tak se mu také daří.

PR ⁰4v II₁ Jak si kdo počíná, tak se mu daří

Výjimečný přípisek – litevské přísloví a německý komentář, že právě toto je přísloví, a nikoli to, které Brodovskis napsal naproti, tj. ve druhém sloupci (PR 17v II₁–₄). Přísloví uvedené v Brodovského PR se však v podstatě shoduje s příslovím v B a B je zapsáno třikrát. Kromě toho se stejné přísloví vyskytovalo také v *Blv¹². V Brodovského prostředí tedy šlo o ustálenou jednotku a sotva se zde mýlil. Varianta uváděná Ostermejerem se naproti tomu blíží jedné z variant C, srov.:

PR ⁰17v I₄–₆ Suchý strom praská, zelený se ohýbá. Tak zní přísloví, a ne tak, jak je uvedeno naproti.

PR 17v II₁–₄ Suchý [starý] strom praská, zelený [mladý] se láme. Staří lidé musejí zemřít, mladí mohou zemřít. Kůže z telat se snáze dostanou na trh než kůže z volů. Smrt nehledí na staré ani mladé.

B 73ₚᵣₛₜ. Staří lidé musejí zemřít, mladí lidé mohou zemřít. Smrt nehledí na staré ani mladé. Starý člověk, tj. suchý strom praská; mladý člověk, tj. zelený se láme.

B 648ₚᵣₛₜ. Přísloví Na trh se snáze dostanou kůže z telat než z volů. nebo Staří lidé musejí zemřít, mladí mohou zemřít. Suchý (starý) strom praská, zelený (mladý) se láme. nebo Smrt nehledí na staré ani mladé.

B 723ₚᵣₛₜ. Prov Sén’s l Sauſas Médıs braßka, Jauns l. 3áles lußta. Staří lidé musí zemřít, mladí lidé mohou zemřít. Telecí kůže se na trh dostanou snáze než volské. Smrt nešetří ani staré, ani mladé.

*Blv 200≥LKŽk Suchý strom se láme, mladý se ohýbá. Staří lidé musí zemřít, mladí mohou zemřít.

C II 1117 II₁₇–₂₄ Sauſas (·Sens·) Medis lußta (·bráßka·) 3álas (·jaun’s·) linkſta (·lußta·) Alte Leute müßen ſterben, junge können ſterben. /. Es kömt ſo leicht e. Kalb, alß Ochſen=Häut zu Marckte. /. Der Todt ſchonet weder jung noch alt.

¹¹ Podtrženo černým inkoustem Ostermejeria.

¹² *Fragmenty Blv jsou uvedeny s odkazem ≥LKŽk.

Straipsniai / Articles

33

ONA ALEKNAVIČIENĖ

OBR. 2. PR 5r: Ostermejeris k dvěma litevským příslovím připsal chybějící německý ekvivalent: PR 05r I_24–25 a PR 05r II_5–6

Na jednom místě uvádí Ostermejeris další německou variantu jako lepší („beßer“) než Brodovského, srov.:

PR 18v I_18–20 „Pán je přísný, ne bratr.“ „Přísní páni trestají biči ze štírů.“

PR 018v I₂₀ lépe: nouze není nikomu milá.

34

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithuanico-Germanicum

Je třeba dodat, že dvě německé varianty spojené slovem beßer zapsal Ostermejer také ve vlastním připojeném článku sbírky: „Skola ne Mūma Schulde[n] muß man bezahle[n], beßer: Schulden drück[en] u. liebkofe[n] nicht, wie eine Mutter.“ PR 18r II₁–₆ (viz také obr. 1). Ačkoli je pro přísloví a pořekadla charakteristická stálost sémantického obsahu, v komunikačním procesu se realizují v různých aspektech a nabývají situačního významu (Zaikauskienė 2010: 98). Litevské přísloví v tomto případě pouze zobecňuje situaci – předává určitou životní zkušenost (dluh není matka), a plní tedy zobecňující, tj. reprezentativně-referenční funkci. Sémantická funkce prvního německého ekvivalentu je naproti tomu ukazovací, tj. apelativně-impresivní: má ovlivnit adresáta a sleduje didaktický záměr (dluhy se mají splácet). Sémantická funkce druhého ekvivalentu je hodnotící, tj. expresivně-emotivní: vyjadřuje hodnotový postoj, určitý výraz obecně sdílených hodnocení (dluhy tíží, nepohladí jako matka) (srov. Zaikauskienė 2010: 100–102). Německé ekvivalenty tedy ukazují přinejmenším dvě různé situace, v nichž se litevské přísloví mohlo užívat: když bylo třeba adresáta poučit a když jej bylo třeba podpořit při překonávání těžkostí. Pravděpodobnější je skutečně druhá možnost.

Jednotlivá slova Ostermejer opravoval jen zřídka. V pořekadle „Sukis kaip appatinne pulle Girnu“ je slovo Sukkas podtrženo a nad ním je černým inkoustem připsáno Sukkas’ PR 19v L₄. Dvakrát opravil koncovku acc. sg.: k samohláskám <e> připsal příčnou čárku: Kėpėje→Kėpėje, W{ę}rpėje→W{ę}rpėje (viz obr. 2). Černým inkoustem jsou někde nad <e> umístěny tečky, jejich připsání Ostermejerovi však nelze spolehlivě potvrdit, srov.: begančiem→begančiem PR 27v I₁, Teẇs→Tėẇs PR 27v II₁. Černým inkoustem je zvýrazněno písmeno <j>: jelſkančiem PR 27v I₁; za slovem Moczeka je napsána čárka: „Wiena Diena Motina, kitta Diena Moczeka, dicit[ur] vo[m] ˈwand elbahr[en] Wetter“ PR 29v I₄–₅. Zde je také nad prvním <i> ve slově černým inkoustem umístěna tečka. Tečky nad <i> se objevují i jinde, z fonetického hlediska však nemají význam, a proto se k nim nepřihlíží.

3. PŘÍPISKY GOTFRYDA OSTERMEJERA V RUKOPISU JAKUBA BRODOVSKÉHO LEXICON GERMANICO-LITHVANICVM ET LITHVANICO-GERMANICVM

V Brodovského slovníku jsou pouze tři Ostermejerovy přípisky. V hesle Infſerburg je za litevským ekvivalentem Ÿſtrutis černým inkoustem připsáno „/ Ifra die Infſer“ B °756₂₆ (viz obr. 3), zatímco v hesle Pregel je za Preglus uvedeno „beßer Pregora“ B °985₂₃. Ostermejerovi lze připsat také přípisek šedým inkoustem „/ alii Iurbarkas.“ B °786₃₀,

Straipsniai / Articles

35

ONA ALEKNAVIČIENĖ

OBR. 3. B ⁰756₂₆: Ostermejerův přípisek černým inkoustem „// Ifra die Infter“

36

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

který se nachází v seznamu pruských kostelů sestaveném Brodovským vedle místního názvu Georgenburg Iurborgs. Tyto názvy řek a místní název pro něj byly důležité. Ostermejer ve své knize Gedanken von den alten Bewohnern des Landes Preussen (1780), když polemizoval s recenzentem svého díla Kritischer Beitrag zur Altpreußischen Religionsgeschichte (1775), Antonem Friedrichem Büschingem, o spolehlivosti údajů zaznamenaných v historických dokumentech, zdůraznil, jak důležité je opírat se o jazyk a znalost přírodních poměrů, a uvedl etymologii názvu řeky Priegora (zmiňuje se také německé názvy řek Įsra a Jurbarkas; k etymologii Priegora viz Pėteraitis 1992: 141–143):

Z listiny, která se nachází v Actis Borussicis Tom. II. p. 611. seqq., se dozvídáme, že Pregel se vlastně nazývá Pregora, nebo se tak nazýval dříve. Chci-li nyní znát význam tohoto názvu, napoví mi jej pouze jazyk. Prie znamená u, na a Gora znamená horu: Priegora tedy znamená tolik co řeka u hory. Chci-li se dále dozvědět, co vedlo k tomuto pojmenování, nenajdu to ani v jazyce; musím se vydat na místo, kde Pregel pramení. Angerapp se vlévá do Insteru pod vysokou a dlouhou horou, na níž leží Georgenburg a Rettinen; proto se řece, která odtud vzniká, říká řeka u hory (Ostermeyer 1780: XVI–XVII).

Ve své gramatice Neue Litauische Grammatik (dále jen OG) uvádí Ostermejer názvy řek Priego-ra a Įsra jako příklady podstatných jmen, jejichž rod lze údajně určit podle významu: „Femina, die Namen [...] der Flüsse, als: Priegora der Pregel, Iſra die Inster“ OG 19_20–28. Ostermejerovy přípisky B souvisejí s Brodovského textem pouze horizontálními vazbami a náležejí výhradně do oblasti mikrostruktury.

4. GOTFRYDO OSTERMEJERIO PŘÍPISKY K LITAUISCHE SPRICHWÖRTER UND RÄTSEL A LEXICON GERMANICO-LITHVANICVM ET LITHVANICO-GERMANICVM – DATOVÁNÍ

Nabízí se otázka, kdy Ostermejer připsal přípisky jak do PR, tak do B. Již bylo zmíněno, že v díle Kritischer Beitrag zur Altpreußischen Religionsgeschichte, vydaném roku 1775, se Ostermejer při psaní o starých baltských bozích opíral o Brodovského slovník. S odkazy na slovník „Brodowski libro supra nominato“ nebo prostě „Brodowski“ uvedl Ostermejer 20 jmen. U šesti z nich je jako jediný zdroj uveden Brodovského slovník. Ve slovníku Brodovského se převážná většina jmen bohů nachá-

Straipsniai / Articles

37

ONA ALEKNAVIČIENĖ

zí u hesla Götz, kde je sestaven seznam starých bohů „Götzen der alten Preußen“ B 597–598, srov.:

OB 14_1–2 Iawinnê (r)¹³, bohyně obilí, matka zrna, od Iawai obilí.

B 598₂₆ Bohyně obilí Iawinne.

OB 14_14–15 Bibcziû Bóbelis (v), zahradní bůh Priapus

B 598₄ Priapus. Bibcziû Bobelis zahradní bůh.

OB 18_6–9 Iaucziû Bobis, také Baubis (g), bůh pastýřů dobytka, od Jautis vůl a Baubju bučím, jako býk. Pan starých.

B 598₅ Pan. Iaucziû Baubis bůh pastýřů.

OB 19_1–3 Muffû Birbikš (i), bůh much, Baal-zebub 2 Královská 1,2, od Muffē moucha a birbju bzučím jako včela.

B 598₁₅ Belzebub Musfu Birbiks

OB 20_10–11 Iagaubis (n), bůh ohně; Vulcanus.

B 597₄₂ Vulcanus Iagaubis, Ugnis βwēnta. bůh ohně.

OB 20_12–13 Drebkullys (o), bůh zemětřesení, od drebėti třást se a kulti tlouci.

B 598₁₆ bůh zemětřesení. Drebkullys.

V dopise Penzeliovi z 6. 1. 1781 Ostermejer píše, že Brodovského slovník nyní má precentor Gronwaldas. Ostermejer se ho dříve ptal, zda by dílo nemohl prodat (!), nebo mu alespoň dovolit pořídit jeho opis. Gronwaldas však obě žádosti odmítl. O tom, že si již dříve dopisovali ohledně možností tisku, svědčí také skutečnost, že Gronwaldas Ostermejerovi navrhl, aby se ujal revize. Ostermejer mu totiž psal, že před tiskem je třeba slovník zkontrolovat. Sám to odmítl udělat, protože na tak podrobnou práci je prý příliš starý (Keturi Gotfrydo Ostermejerio rankraščiai, 2002: 74–77, 147–148).

Slovník měl wilhelmsberský precentor Gronwaldas jistě už v roce 1780. Ostermejeris tuto skutečnost zmiňuje v knize Gedanken von den alten Bewohnern des Landes Preussen (1780). V odpovědi nejmenovanému recenzentovi na výtky, že se v díle Kritischer Beitrag zur Altpreußischen Religionsgeschichte (1775) opíral o nepublikovaný Brodovského slovník, Ostermejeris tvrdil, že údaje o starých pruských bozích v něm považuje za spolehlivé a že přesně opsal vše, co Bro-

¹³ Písmena v závorkách OB označují poznámky pod čarou, v nichž jsou uvedeny prameny; v poznámkách pod čarou r, v, i je jako pramen uveden pouze Brodovského slovník.

38

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

dovskis zapsal vlastní rukou. Kdo o tom pochybuje, ať se podívá do jeho slovníku, který má nyní u sebe wilhelmsberský precentor Gronwaldas (Ostermeyer 1780: XXXV).

Ostermejeris v dopise ani v knize Gronwaldovo křestní jméno neuvádí. V archivních dokumentech je zmiňován jako Gottfried Grunwaldas¹⁴. V roce 1772 byl jmenován precentorem ve Wilhelmsbergu a působil tam přibližně do června 1781, neboť 15. 6. 1781 byl ordinován a 18. 6. 1781 uveden do úřadu faráře v Karvaičiai (okres Klaipėda). Ještě před uplynutím roku byl Grunwaldas z Karvaičiai přeložen do Kraupiškis (okres Ragainė), kde působil až do roku 1811 (Moeller 1968: 62, 77). Údaje o jeho literárních zájmech se nepodařilo nalézt. Jeho dopisy z Kraupiškisu se týkají především hospodářských záležitostí a jeho rukopis nedává důvod k hypotéze, že PR jsou jeho vlastní přípisky. Dosud není jasné, jak se B dostal do Wilhelmsbergu¹⁵, který je lituanistům málo známý (do roku 1725 Klikučiai, okres Darkiemis), ani proč se precentor této církevní obce domníval, že má právo rozhodovat, za jakých podmínek lze Brodovského rukopis poskytnout či neposkytnout. Proč právě on hledal člověka, který by rukopis připravil k tisku? Zatím není známo, kde se rukopis nacházel předtím, než se dostal do Rėzovy osobní knihovny.

Přibližnou dobu vzniku Ostermejerových přípisků lze nyní určit pouze srovnáním s jeho vlastními díly a hledáním dokladů, že se v nich opíral o PR a B. V roce 1775 se Ostermejeris při psaní o starých pruských bozích v díle Kritischer Beitrag zur Altpreußischen Religionsgeschichte opíral o Brodovského slovník; v knize Gedanken von den alten Bewohnern des Landes Preussen (Ostermeyer 1780: XXXV) pak v roce 1780 uvedl, že slovník má Gronwaldas. Datum, do něhož tedy lze doložit, že se o něj opíral, terminus ad quem, připadá na rok 1775. Pro větší přesnost lze toto datum upřesnit na 8. srpna 1775. V předmluvě k dílu Kritischer Beitrag zur Altpreußischen Religionsgeschichte totiž Ostermejeris uvedl místo a datum sepsání – rok a svátek sv. Dominika: „Trempen in der Predigerwohnung am Tage Dominici 1775“ (Ostermeyer 1775: IVv).

Přísloví a pořekadel je v OG poměrně mnoho (asi 25), převážně ve třetí části věnované syntaxi, „Dritter Haupttheil. SYNTAXIS“. Osm z nich se podobá těm v PR a B, přesto se však neshodují. Liší se zejména německé ekvivalenty, srov.:

¹⁴ V dopise králi z 23. 1. 1772, který napsali děkan teologické fakulty Královecké univerzity Daniel Heinrich Arnoldt, Theodor Christian Lilienthal a Gotthilf Christian Reccard, se uvádí, že by do Wilhelmsbergu poslali studenta Gottfrieda Grunwalda, pokud by se uvolnilo místo precentora (Wilhelmsberg Praecentorat 1758–1803; GStA PK: XX. HA Hist. StA Königsberg, EM 55 d, Nr 975, Bl. 4r–4v). Imatrikulován byl 7. 5. 1764 jako „Grünwald Godfr.: Saalfeld Boruss.“ (Erler 1911: 492).

¹⁵ Po moru v letech 1709–1711 se v okolí usadilo mnoho kolonistů – Francouzů a Švýcarů – z Nasavska, Falcí a Franků. Pro jejich potřeby se roku 1724 začal stavět kostel v Klikučiai, vesnici ve farnosti Gavaičai, která se během moru vylidnila; dokončen byl roku 1725. Nově zřízená farnost patřila k inspekci v Įsrutis, kostel byl simultánní – konaly se v něm bohoslužby evangelických luteránů i reformovaných – a působili v něm dva faráři (Moeller 1968: 150; Rogge 1873: 83–87).

Straipsniai / Articles

39

ONA ALEKNAVIČIENĖ

OG 141₂₈–₂₉ girts ßeßeis, o pagiroms wos wienu Opilec přijíždí se šesti, ale když se vyspí, sotva s jedním.

PR 6r I₉–₁₁ √Girt’s penkeis; ßeßeis, o pagirom’s ne wienais. √Opilý bohatý, střízlivý chudý. vid chudý.

B 120ₚᵣšt. Pr Opilý bohatý, střízlivý chudý. Girt’s ir wažuť’s, pag0rom’s ne peßczes. Girts penkeis, ßeßeis, o pagirom’s nei wienais.

B 953₅–₇ Prov Opilý bohatý, střízlivý chudý. Girt’s ir wažuť’s, pagiroms ne peßczes. vel Girts penkeis, ßeßeis o pagiroms ne wienais.

B 1009₂₃–₂₅ Prov Opilý bohatý, střízlivý chudý. Girt’s ir wažuť’s, Pagirom’s nei Peßczes. vel Girt’s penkeis, ßeßeis, o Pagirom’s nei wienais.

OG 150₁₇–₁₀ tas lautis Dobilus ne mindžos Vůl nevstoupí do jetele, tj. zemře ještě před jarem.

PR 23r I₁₂–₁₃ √Tas daugiau Dóbilo nemÿs. √Už nikdy neuslyší kukačku.

B 611ₚᵣšt. Pr Už nikdy neuslyší kukačku. Tas dóbilo daugiau ne mÿs.

B 799₁₉ ir pršt. Prov Tas daugiau Dóbilo nemÿs. Už nikdy neuslyší kukačku.

OG 141₂₈–₂₉ kurs wogs, tas ne pralobs Žádný zloděj nezbohatne.

PR 31r I₁–₂ Wokdam’s ne pralopłi. √Zlodějovo zboží dlouho nevydrží.

B 451ₚᵣšt. Zlodějovo zboží dlouho nevydrží. Wógdam’s ne pralóbłi.

B 572ₚᵣšt. Zlodějovo zboží dlouho n‹corr.evydrží›. Wógdam’s ne pralóbłi.

B 612ₚᵣšt. Zlodějovo zboží dlouho nevydrží. Wógdam’s ne pralóbłi «←pralóplłi».

OG 151₂₁–₂₂ Diewe dük wienam gimt’, alle ne wienam büt’ Bože, dej, abych se narodil sám, ale abych nebyl, nežil sám.

PR O1r II₅–₁₁ Diewe dük wienam gimt, alle ne wienam dirbt. Bůh nechť dovolí, aby se každý narodil sám, ale nikomu nedovolí pracovat samotnému, tj. bez pracovníků (dětí a čeledi) není žádné hospodářství.

RgB 87₅–₆ Diewe dük, wienam gimt’, ne wienam büt’: Bez rodiny je život smutný.

Je třeba upozornit na poslední příklad. Toto přísloví se v B nevyskytuje, do PR je připsal Ostermejer, ale jeho OG obsahuje jinou variantu, a to pouze s jedním německým ekvivalentem. Je blízká RgB 87₅–₆: „Diewe dük, wienam gimt’, ne wienam büt’: Bez rodiny je život smutný.“ Rozdíly mezi variantami PR a OG jsou tedy poměrně výrazné, což opravňuje k závěru, že Ostermejer při psaní gramatiky nevycházel ani z PR, ani z B. Obecně jsou jak Ostermejerovy přípisky v PR, tak příklady v OG mnohem umírněnější, neutrálnější a méně dvojznačné než ty, které Brodovskis shromáždil z živého jazyka; navíc jsou obvykle uváděny po citátech z Bible či jiných náboženských spisů. Lze opatrně usuzovat, že Ostermejer doplňoval PR až poté, co přišel do farnosti, tedy předtím, než se B a pravděpodobně spolu s ním i PR dostaly do Wilhelmsbergu k precentorovi Grunwaldovi. Os-

40

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

termejer B patrně již nezískal zpět. Pravděpodobně se B dostal do rukou jeho velkého oponenta, kantora v Pilkalnisu Kristijonase Gotlybase Milkuse (Christian Gottlieb Mielcke, 1733–1807). V předmluvě ke slovníku Litauisch–deutsches und Deutsch–litauisches Wörterbuch (1800) Milkus (1800: 3r–4r) uvádí, že vycházel z B; ve slovníku přináší přibližně 300 jeho pořekadel a přísloví. Téměř tisícistránkový slovník se bezpochyby připravoval řadu let. Při shánění prostředků na tisk byla roku 1797 v časopise Preussisches Archiv zveřejněna výzva k předplatnému (Lebedys 1956: 516). I zdroje tedy musely být dlouho po ruce.

Shrneme-li Ostermejerův přínos k utváření makrostruktury i mikrostruktury PR, lze říci, že jeho doplňků je poměrně málo, takže ho nelze považovat za spoluautora. Hlavním sestavovatelem sbírky je Jokūbas Brodovskis a Ostermejer byl pouze jejím doplňovatelem. Skutečnost, že Ostermejer zanechal stopy jak v B, tak v PR, však svědčí (byť nepřímo) o tom, že oba rukopisy vznikly v Trempech a oba napsal Brodovskis. Ačkoli o autorství B se příliš nepochybovalo, dosud nebylo zjištěno, zda jde skutečně o Brodovskisův autograf, nebo o opis pořízený někým jiným. Důvod je prostý – dosud nebyl nalezen žádný dokument s Brodovskisovým podpisem.

5. JAZYK OSTERMEJEROVÝCH PŘÍPISKŮ

Geldapė, kde se Brodovskis narodil, i Trempai, kde více než 30 let působil jako precentor, ležely v oblasti jižních západoaukštaitských nářečí Malé Litvy, mezi takzvanými baltsermėgiams. Ostermejer, který se narodil v německé rodině v Marienburgu (Západní Prusko), se učil litevsky na univerzitě v Královci, ale podle slov jeho syna Zygfryda se jazyk naučil u kněze Kalavy ve Verdaine (tedy v oblasti západožemaitského nářečí); celý další život (od roku 1744 do roku 1800) strávil rovněž v Trempech mezi jižními západoaukštaitskými mluvčími.

Ostermejer připsal poměrně málo litevských přísloví a hádanek, což umožňuje vyvozovat pouze dílčí závěry. Pro analýzu jeho pravopisu, fonetiky a morfologie máme k dispozici 53 litevských slov (61 slovních tvarů) z PR a 3 slova z B:

ale (3) „ale“, spojka: alle PR ¹r II₆ PR ²r II₃ PR ²⁰v II₁ aruodas (1) podst. jm.: akuz. sg. Arodą PR ¹v II₃ aš (1) osobní zájmeno: gen. sg. mano PR ²⁴v I₉ atmenus, -i (1) příd. jm.: nom. sg. m. atmenùs PR ²r II₃ be (2) předl. (s gen.): be PR ²⁴v II₁₀ PR ³²r I₂₀

braukti (1) sloveso: préz. 2. sg. brauki PR ⁷v II₄ būti (2) sloveso: préz. 3. yra PR ¹⁰v I₂ PR ²⁰v II₁ daug (1) přísl.: da{ug} PR ²⁰v II₁ Dievas (3) podst. jm.: nom. sg. Diews PR ¹v II₃ PR ²r II₃ * vok. sg. Diewe PR ¹r II₅ dirbti (2) sloveso: infinitiv dirbt PR ¹r II₆ * imper. 2. sg. dirbk PR ²⁴v II₁₁

Straipsniai / Articles

41

ONA ALEKNAVIČIENĖ

dát (1) sl.: imper. 2. os. j. č. dùk PR º1r II₅ narodit se (1) sl.: inf. gimt PR º1r II₅ živý, -á (1) adj.: nom. sg. m. gyws PR º10v I₃ krásný, -á (1) adj.: comp. nom. sg. m. gražėlnis PR º10v I₂ do (1) předl. (s ak.): į PR º1v II₃ vejít (1) sl.: praet. 3 {į}ėjo PR º24v I₉ dlouho (1) přísl.: ne ilgay PR º20v II₁ Įsra (1) subst. f. nloc.: nom. sg. Įfra B º756₂₆ už (1) přísl.: Iau PR º7v II₄ Jurbarkas (1) subst. m. nloc.: nom. sg. Iurbar-kas B º786₃₀ kdo (1) záj. táz.: Kas PR º10v I₂ tělo (1) subst. m.: acc. sg. Kuną PR º24v I₉ list (1) subst. m.: instr. pl. Lapais PR º7v II₄ naklánět se (1) sl.: praes. 3 linktą PR º17v I₄–₅ lámat se (1) sl.: praes. 3 lužta PR º17v I₄ vidět (1) sl.: praes. 3 mato PR º20v II₂ strom (1) subst. m.: nom. sg. Medis PR º17v I₄ moma (1) ‘máma, matka’ subst. f.: nom. sg. Mūma PR º18r II₁ ne (1) část.: ne PR º18r II₁ nekai (1) ‘než, jako’ spoj.: ne kai PR º10v I₃ opustit (1) sl.: praes. 2. os. j. č. palieki PR º7v II₅ sám, sama (1) záj. důr.: nom. sg. m. pats PR º24v II₁₁ přes (1) předl. (s ak.): per PR º24v I₉ po (1) předl. (s gen.): po PR º10v I₂ Priegora (1) ‘Prieglū̄s’ subst. f. nloc.: nom. sg. Pregora B º985₂₃ říci (1) sl.: fut. 2. os. j. č. ragili PR º24v II₁₀

suchý, -á (1) adj.: nom. sg. m. Saùfas PR º17v I₄ dluh (1) subst. f.: nom. sg. Skola PR º18r II₁ smrt (1) subst. f.: gen. sg. Smerczo PR º10v I₂–₃ s (1) předl. (s instr.): łu PR º7v II₄ suktis (1) sl. zvrat.: praes. 3 Sukkas’ PR º19v I₄ host (1) subst. m.: nom. sg. Swećias PR º20v II₁ větvička (1) ‘větvička’ subst. m. zdrob.: acc. pl. Szakúčius PR º7v II₅ tento, tato (1) záj. ukaz.: gen. sg. m. důr. Įzojo PR º24v II₁₀ ten, ta (1) záj. ukaz.: gen. sg. m. důr. tojo PR º24v II₁₀ tikt (1) ‘jen, pouze’ část.: tikt PR º7v II₄ lenoch (1) subst. m.: acc. sg. Tingini PR º24v II₁₀ chvění (1) ‘chvění’ subst. m.: nom. sg. Tirpuly s PR º24v I₉ tro kšti (1) sl.: praes. 3 trok{ž}ta PR º32r I₂₀ voda (1) subst. m.: gen. sg. Wandens PR º32r I₂₀ činný, -á (1) adj.: nom. sg. m. neweikus PR º2r II₃ rak (1) subst. m.: nom. sg. Wėžys PR º10v I₃ jeden, -a (3) záj. urč., neurč.: dat. sg. m. wienam PR º1r II₅ ne wienam PR º1r II₆ zelený, -á (1) adj.: nom. sg. m. žalas PR º17v I₄ dívat se (1) sl.: praes. 3 ne žur PR º1v II₃ ryba (1) subst. f.: nom. sg. Žuwis PR º32r I₂₀

Ostermejerův pravopis se poněkud liší od Brodovského. Užívá grafémů a digrafů, které nejsou pro Brodovského typické: <ź> a <Ź> pro hlásku [ž]; <Iz>, <Sz> a <Íź> pro hlásku [š]; <ć> a <cz> pro hlásku [č], srov.:

<ź>, <Ź>

[ž]

gražėlnis PR º10v I₂; Wėžys PR º10v I₃; žalas PR º17v I₄; ne žur PR º1v II₃; Žuwis PR º32r I₂₀

<Iz>, <Sz>, <Íź>

[š]

[zojo PR º24v II₁₀; trok{ž}ta PR º32r I₂₀; Szakúčius PR º7v II₅; lužta PR º17v I₄

<ć>, <cz>

[č]

Swećias PR º20v II₁; Szakúčius PR º7v II₅; Smerczo PR º10v I₂–₃

42

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio poznámky v rukopisech Jokūbasa Brodovskise: Litauische Sprichwörter und Rätsel a Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

U Brodovskise jsou v těchto případech v PR i B obvyklá <ǯ>, <ǯ> a <з>, <З> pro hlásku [ž]; <β> a <Sз> pro hlásku [š]; <з> a <Cз>, méně často <ćз>, někdy také <c> mimo začátek slova, <ć> pro hlásku [č], srov.:

<ǯ>, <ǯ>, <з>, [ž] urazit PR 28v I₁₃; Awíža B 619₁₃; Žiema PR 28v I₁₂; uzdegs PR 8r I₈; Awížos B 619ₚᵣšₜ.; Žagre PR 39r I₄; Žmogaus B 48₁₃

<β>, <Sз> [š] Hustý PR 24v II₃; Werßis PR 13r I₅; βakalis B 832ₚᵣšₜ.; βýplóti B 832₄₃; Sзū PR 8v II₃; Sзallin B 42₂

<з>, <Cз>, <ćз>, <c>, <ć> [č] Bacзka PR 16r I₇; Cзerkóčius, Cзerka B 619₄₄; Bacзka PR 38v I₂; Recзius B 633₁₅; Swécio PR 20v I₁; Swecias B 781₁₆; Swécías PR 34v II₁; Kwiet—Milčiú B 558₄₆

Ostermejeris na rozdíl od Brodovskise nepoužíval <ÿ> k označení dlouhého [i] – psal buď <y> (např.: gyws PR ⁰10v I₃; yra PR ⁰10v I₂; Tirpulyṣ PR ⁰24v I₉), nebo <i> (např.: ragili PR ⁰24v II₁₀). Brodovskis označoval dlouhé [i] v PR třemi způsoby: nejčastěji <ÿ>, méně často <y> a <i> (srov. Arklÿs PR 7v I₁₂; dÿgſta PR 23r I₁₄; Arklys PR 40r I₅; Birbyne PR 15r I₃; Gadine PR 4r I₃; Giweÿi PR 6v I₄).

Ostermejeris označoval historické nosové hlásky: v tvarech acc. sg. psal grafémy s příčnou příčkou: Aroda PR ⁰1v II₃; Kuna PR ⁰24v I₉; Tingini PR ⁰24v II₁₀, rovněž předložku į PR ⁰1v II₃, předponu i- v místním jménu Ifra B 0756₂₆, možná také ve slovesném tvaru praet. 3 {i}ėjo PR ⁰24v I₉ (ten je nejasně viditelný). Ačkoli existuje pouze pět nesporných příkladů, nosové hlásky jsou zachyceny všude tam, kde se dříve musely vyslovovat. Že se Ostermejeris snažil důsledně označovat někdejší nosovost, ukazují také dva případy, kdy opravil Brodovskisovu koncovku acc. sg. – přidal příčnou příčku: Képėje→Képėje PR 5r II₃; W{ę}rpėje→W{ę}rpėje PR 5r II₄. Naproti tomu v Brodovskisových slovech je v PR tvarů acc. sg. jmen s nosovými samohláskami jedenapůlkrát méně než tvarů bez nich. Brodovskis tedy někdejší nosovost označoval poměrně nedůsledně, srov. tvary acc. sg.: Galwa PR 31v I₇, ale Galwa PR 15r I₂, PR 25r II₃, Gálwa PR 23r II₁; Girpe PR 37v I₂, ale Girpe PR 39v II₁, PR 39v II₈; Ilti PR 1r I₆, ale Ilti PR 8v I₁₄; Dangu PR 22r I₈, ale Dangu PR 24r I₁₁, dangu PR 40v II₂.

Ostermejeris slova neoznačoval přízvukem (jedinou výjimkou je adj. nom. sg. m. atmenùs PR ⁰2r II₃), nepoužíval diakritická znaménka k rozlišení tvarů genitivu, instrumentálu a lokálu. Brodovskis naproti tomu používal tři přízvuková znaménka: akút, gravis a cirkumflex. Cirkumflexem označoval také tvary gen. sg. podstatných jmen ženského rodu (30×) a gen. sg. podstatných jmen ženského i mužského rodu (21×). Graviem a tečkou nad písmenem označoval Brodovskis koncovku instr. sg. podstatných jmen ženského i mužského rodu (4×, respektive 2×), tečkou příležitostně také tvary iness. sg. (2×).

Ve slovech Brodovskise i Ostermejerise se kvůli splynulé výslovnosti charakteristické pro západní Aukštaiče v Malé Litvě, zvláště v její severní části, zaměňují [o] a [uo]; v písmu jim odpovídá <o>, respektive <ū>, zřídka <u>. V Brodovskisových slovech-

Straipsniai / Articles

43

ONA ALEKNAVIČIENĖ

Toto mísení není časté, srov. nom. sg. Pon’s PR 1v I₁₅, Lobis PR 21r I₅, ale Kamolÿs PR 10r I₃, 13r II₃, 38r I₃ a Kamuļÿs PR 33v I₉; praes. 1 sg. odžiu PR 38r I₂ a Ūdžiu PR 26r II₁; acc. sg. Pūda PR 5v I₉, instr. sg. Pūdu PR 24v I₃, ale iness. sg. Pode PR 14r I₁. Ostermejer ve své práci Kritischer Beitrag zur Altpreußischen Religionsgeschichte (1775) vysvětloval, že <û> je třeba číst jako německé [o] (OB [4r]), a v gramatice dvojhlásku označovanou grafémem <û> popsal jako polodvojhlásku, v níž je [u] sotva slyšitelné, zatímco [o] se vyslovuje dlouze: „û, das die Alten uo schrieben, ist nur ein halber Diphthongus, das u wird nur etwas angeltoßen, das o aber lang ausgesprochen“ (OG 4).

V přípiscích Ostermejer zapisuje imper. 2 sg. dūk PR ᵒ1r II₅, ale acc. sg. Aroda PR ᵒ1v II₃; zapisuje také nom. sg. Skola PR ᵒ18r II₁, praes. 3 trokſzta PR ᵒ32r I₂₀, ale nom. sg. Mūma PR ᵒ18r II₁. Ani v OB, ani v rukopisném dokumentu z roku 1797 – v komentářích k Rėzovu překladu – však takové mísení nenajdeme: [uo] odpovídá grafém <û>, [o·] grafém <o>. Několik příkladů záměny se vyskytuje v Ostermejerově gramatice, srov. Sſloju, βlofu, βloti, dainoju, dainofu OG 74, ale je jich málo. Je možné, že podobnost [o·] a [uo] způsobilo monoftongizování [uo].

V Ostermejerových přípiscích nedochází k záměně [e·] a [ie] jako v Brodovského zápisech, kde se zapisují jako <e>, <ė>, <ie>, např.: nom. sg. Kiele ‘kielė’ PR 8r I₈, ale gen. sg. Kėlės PR 5r I₁₂; acc. sg. Sena ‘sieną’ PR 3v II₈, ale iness. sg. Sėnoje PR 10r I₆; nom. sg. Miera PR 4v I₁₄, ale imper. 2 sg. ne merūk PR 1v I₆, nom. sg. Melapautis PR 13v II₁, instr. pl. Mēlemis PR 3v II₅ atd. V gramatice Ostermejer řadí dvojhlásku [ie] mezi nepravé dvojhlásky (Diphthongi impropria OG 5), u nichž je ve skutečnosti slyšitelná pouze druhá samohláska. Příklady záměny se v gramatice objevují, srov. Penas ‘pienas’, neſti ‘niežti’ OG 13, Pietuwys ‘pietuvys’ OG 17, leju ‘lieju’ OG 73, Gieda ‘geda’ OG 123.

U Ostermejerových slov nedochází k redukci nepřízvučného koncového [o·] < [*ā] ani v gen. sg. substantiv a adjektiv (srov.: gen. sg. Smerczo PR ᵒ10v I₂₋₃; gen. sg. m. emph. [ʒojo] PR ᵒ24v II₁₀; tojo PR ᵒ24v II₁₀), ani ve 3. osobě praes. a praet. sloves (srov.: praes. 3 mato PR ᵒ20v II₂; praet. 3 {i}ėjo PR ᵒ24v I₉). Brodovskis si dlouhý vokalismus v nepřízvučných koncovkách jmenných slovních druhů rovněž v zásadě zachovává: dlouhé [o·] < [*ā] v gen. sg. f. a m. se vyskytuje 128×, [a] < [*ā] 8×. V nepřízvučných slovesných koncovkách je však redukce mnohem častější, zejména ve 3. osobě praes.: dlouhé [o·] < [*ā] se vyskytuje 12×, [a] < [*ā] 32×. Dlouhé [o·] je ve 3. osobě praet. o něco častější než [a]: 19×, respektive 12×.

Ostermejeris zkracuje některé koncovky: 1) vypouští –a– v nominativu singuláru maskulin v jmenných tvarech: nom. sg. Diews PR ᵒ1v II₃, PR ᵒ2r II₃; nom. sg. m. gyws PR ᵒ10v I₃ (–a– z koncovky se vypouští pouze tam, kde by se výslovnost bez něj ztížila: nom. sg. m. Saulas PR ᵒ17v I₄; nom. sg. Swećias PR ᵒ20v II₁; nom. sg. m. žalas PR ᵒ17v I₄); 2) vypouští –i v infinitivu a ve 3. osobě prézentu: inf. dirbt PR ᵒ1r II₆; gimt PR ᵒ1r II₅; praes. 3 ne žur PR ᵒ1v II₃; praes. 3 Sukkas PR ᵒ19v I₄, avšak zachovává –a: linkſta PR ᵒ17v I₄₋₅, lužſta PR ᵒ17v I₄, trokſzta PR ᵒ32r I₂₀, yra PR ᵒ10v I₂, PR ᵒ20v II₁.

44

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

Morfologické zkracování na konci slova je typičtější pro Brodovského: -a- se v nom. sg. m. jmenných slovních druhů vypouští 169× a zachovává 93×, zatímco krátké [a], [i] se ve 3. osobě praes. vypouštějí 84× a zachovávají 117×.

V litevských slovech zapsaných Ostermejerem chybí jeden z rysů, na jejichž základě lze jeho idiolekt zařadit k jižním západním aukštaitským nářečím Malé Litvy (baltsermėgiai): nenacházejí se zde slova s přízvučnými dvojhláskami s pevným přízvukem na první složce [á·u], [á·i], [é·i], které severní západní aukštaité (v okolí Narkyčių, Želvy, Skaisgirių, Žilių, Būdviečių, Lazdynų, Pilkainio, Kusų) monoftongizovali (s výjimkou severní části blíže k Nemunu – přibližně po linii Labguva – Gastos – Žiliai – Trapėnai) (Zinkevičius 2002 [1989]: 445, 447; Zinkevičius 2006: 187). Antanas Salys považoval za přechodnou farnost mezi jižními a severními západními aukštaitskými nářečími Malé Litvy farnost Didlaukiai – mluvilo se v ní smíšeně: já·ns a já·uns, dá·kts a dá·ikts, ale dlouhé koncové samohlásky se redukovaly: màna, màta, miẽsta, mer̃gas, a krátké [a] se vypouštělo: já·uns, lá·nks apod. (Salys 1992: 92). V PR se vůbec nevyskytují tvary s monoftongizovanými dvojhláskami.

Zařadit Ostermejerovu řeč k jižním západním aukštaitským nářečím Malé Litvy pouze na základě rysu tradičně považovaného za hlavní rozlišovací znak těchto nářečí – vokalismu nepřízvučných koncovek (za předpokladu, že severní západní aukštaité redukovali dlouhé samohlásky a krátké vypouštěli, zatímco jižní zachovávali v obou případech neporušený starobylý vokalismus; Zinkevičius 2006: 186–188) je značně problematické. Analýza PR ukazuje, že jak Ostermejerova řeč, tak zejména Brodovského řeč vykazují řadu rysů, které současná lingvistická literatura přisuzuje severním západním aukštaitským nářečím (striukiai)¹⁶. Je třeba se ptát, zda lze redukci dlouhého vokalismu a vypouštění krátkých samohlásek v nepřízvučných koncovkách považovat za rozlišovací rysy těchto nářečí. Na počátku 18. století byla redukce dlouhého vokalismu i vypouštění krátkých samohlásek typické pro obě nářečí, pouze v severní oblasti byly tyto rysy o něco výraznější. Na některá fakta společná oběma nářečím, která se vyskytují v jednom a témže prameni připisovaném jižním západním aukštaitským nářečím, se upozornilo již dříve při zkoumání jazyka Perkūnova pojednání Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehen Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift (1706). Při shrnutí vokalismu slov, která uvádí, z hlediska nářeční klasifikace bylo rovněž konstatováno, že vedle výrazných rysů jižního západního aukštaitského nářečí Malé Litvy byly nalezeny i rysy náležející severnímu západnímu aukštaitskému nářečí (Aleknavičienė, Schiller 2008: 140–145).

Litevština nebyla pro Ostermejera mateřským jazykem, a proto je redukce dlouhých koncovek a morfologické zkracování konce slova méně výrazné než u Brodovského.

¹⁶ Apie Prūsų Lietuvos lietuvių tarmes plačiau žr. Bezenberger 1885: 253–293; Salys 1992: 76–109; Zinkevičius 2002 [1989]: 444–448; Zinkevičius 2006: 180–198.

Straipsniai / Articles

45

ONA ALEKNAVIČIENĖ

ZÁVĚRY

1. V rukopisné sbírce přísloví, pořekadel a hádanek Litauische Sprichwörter und Rätsel (PR; LMAVB RS: F 137–1), kterou sestavil precentor v Trempech (okres Darkiejmy) Jokūbas Brodovskis (Jacob Brodowski, 1692–1744), se nacházejí přípisky Gotfryda Ostermejerise (Gottfried Ostermejer, 1716–1800; od roku 1744 precentor v Trempech, od roku 1752 pastor): 16 německých a 11 litevských frází (celkem 53 litevských slov neboli 61 slovních forem) a opravy nejméně 5 Brodovskisových slov. V Brodovskisově rukopisném slovníku Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum (B; LMAVB RS: F 137–15) připsal Ostermejeris 3 litevská slova.

2. Terminus ad quem přípisků Ostermejeriseterminus ad quem může být rok 1775, přípisky je tedy třeba považovat za starší Ostermejerisovy autografy než ty, které byly známy dosud a jejichž vznik se datuje do let 1781–1797.

3. Většina přípisků Ostermejerise s Brodovskisovými zápisy ve sbírce Litauische Sprichwörter und Rätsel je propojena vertikálními vztahy a utváří makrostrukturu sbírky. Osm litevských jednotek drobné lidové slovesnosti v B chybí, a jejich zapisovatelem proto není Brodovskis, nýbrž Ostermejeris (PR ^o1r II_5–11, ^o1v II_3–6, ^o7v II_4–6, ^o10v I_2–4, ^o18r II_1–6, ^o20v II_1–3, ^o24v I_9–12, ^o24v II_10–12). Sedm z nich, šest litevských přísloví a jedna hádanka, bylo zaznamenáno poprvé (PR ^o1v II_3–6, ^o7v II_4–6, ^o10v I_2–4, ^o18r II_1–6, ^o20v II_1–3, ^o24v I_9–12, ^o24v II_10–12). V dřívějších pracích o litevském písemnictví se tyto texty nenašly, byly tedy pravděpodobně zaznamenány podle živé řeči.

4. Přípisky Ostermejerise ve slovníku Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum jsou toponyma Malé Litvy. S Brodovskisovými zápisy jsou tyto přípisky propojeny pouze horizontálními vztahy a náleží do oblasti mikrostruktury.

5. Přípisky Ostermejerise ve sbírce Litauische Sprichwörter und Rätsel a ve slovníku Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum dokládají (byť nepřímo), že místem vzniku obou rukopisů jsou Trempy a že je lze považovat za Brodovskisovy autografy.

6. Pro Ostermejerisův jazyk je příznačný poměrně zachovalý vokalismus nepřízvučných koncovek. Redukce dlouhých koncovek a morfologické krácení na konci slova nejsou tak výrazné jako u Brodovskise.

PRAMENY A LITERATURA

A b r a m a v i č i u s V l a d a s 1944–1947: Lietuvos TSR Mokslų Akademijos Bibliotekos Rankraščių Skyriaus darbo dienynas 1945 ir 1946 m. Vilnius; LMAVB RS: F 271–291, įrištas rankraštis.

A b r a m a v i č i u s V l a d a s, sud., 1963: Rankraščių rinkiniai. Lietuvos TSR Mokslų akademijos Centrinės bibliotekos XI–XX amžių rankraščių fondų trumpa apžvalga. Vilnius: Laikraščių ir žurnalų leidykla.

46

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithuanico-Germanicum

Alek n a v i č i e n ė Ona 2011: Rankraštinio šaltinio Litauische Sprichwörter und Rätsel atribucija. – Archivum Lithuanicum 13, 39–72.

Alek n a v i č i e n ė Ona, Christiane Schiller, par., 2008: Jokūbo Perkūno traktatas Wohlgegründetes Bedenken über die ins Litauische übersetzten zehn Fabeln Aesopi und derselben passionierte Zuschrift. Kritinis komentuotas leidimas ir studija. Vilnius: Lietuvių kalbos ir literatūros institutas.

B – LEXICON GERMANĪCO= LĪTHVANĪCVM ET LĪTHVANĪCO=GERMANĪCVM, v němž lze nalézt biblická slovní zásobu Starého i Nového zákona, domácí slovní zásobu, více než dva tisíce přísloví, přes sto litevských hádanek a mnoho frází, a je tedy, ne-li zcela úplný, přinejmenším poměrně kompletní. To vše shromáždil s velkým úsilím a pílí pouze ke cti BOHA a ku prospěchu milovníků litevského jazyka. Iacobo Brodowsky, Praecentor Trempenſi, [před rokem 1744]; LMAVB RS: F 137–15; dokumentární vydání: Brodovskis Jokūbas 2009: Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum. Rankraštinis XVIII amžiaus žodynas. Dokumentinis leidimas su faksimile, perrašu ir žodžių indeksu 1–3, připravil Vincentas Drotvinas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Balčikonis Juozas 1941: Prakalba. – Lietuvių kalbos žodynas 1. A–B, redagavo Juozas Balčikonis. Vilnius: [Lietuvių kalbos institutas], III–VIII.

Bezzenberger Adalbert 1885: Zur litauischen dialektforschung II. – Beiträge zur Kunde der indogermanischen Sprachen 9, 253–293.

Biržiška Vaclovas 1963: Aleksandrynas. Senųjų lietuvių rašytojų rašiusių prieš 1865 m. biografijos, bibliografijos ir biobibliografijos 2. XVIII–XIX amžiai. Čikaga: JAV LB Kultūros Fondas.

C – CLAVIS GERMANICO-LITHVANA, [po roce 1680]; LMAVB RS: F 137 13–14; faksimilní vydání: Clavis Germanico-Lithvana. Rankraštinis XVII amžiaus vokiečių–lietuvių kalbų žodynas 1–2, připravil Vincentas Drotvinas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1995–1997; 3–4. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1997.

Citavičiūtė Liucija 2002: Gotfrydo Ostermejerio taisyta Liudviko Rėzos į lietuvių kalbą versta psalmė. – Keturi Gotfrydo Ostermejerio rankraščiai, parengė Vilija Gerulaitienė. Vilnius: Žara, 21–25.

Citavičiūtė Liucija 2004: Karaliaučiaus universiteto Lietuvių kalbos seminaras. Istorija ir reikšmė lietuvių kultūrai. Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas.

K věci farního úřadu v Trempenu. 1752; GStA PK: XX. HA Hist. StA Königsberg, EM 44 d, Nr 233, Bl. 18r–21v.

Erler Georg 1911: Die Matrikel der Universität Königsberg i. Pr. 2. [1657–1829]. Leipzig: Verlag von Duncker & Humblot.

Straipsniai / Articles

47

ONA ALEKNAVIČIENĖ

Forstreuter Kurt 1955: Das Preußische Staatsarchiv in Königsberg. Ein geschichtlicher Rückblick mit einer Übersicht über seine Bestände. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Gerulaitienė Vilija 2002: Gotfrydas Ostermejeris ir jo lituanistiniai rankraščiai. – Keturi Gotfrydo Ostermejerio rankraščiai, parengė Vilija Gerulaitienė. Vilnius: Žara, 7–20.

Čtyři rukopisy Gotfryda Ostermejera, připravila Vilija Gerulaitienė. Vilnius: Žara, 2002.

KzŽ – [Johann Heinrich Kunzmann] Auszüge aus Hl. Pfarrer Kunzmanns geschriebenen Lexicon zur Completirung dsj.: des Ruhig, [po roce 1747]; LLTIB R: F 1–5791.

LB I – Bibliografie Litevské SSR. Řada A. Knihy v litevském jazyce 1. 1547–1861. Vilnius: Mintis, 1969.

Lebedys Jurgis 1956: Pirmieji smulkiosios lietuvių tautosakos rinkiniai. – Smulkioji lietuvių tautosaka XVII–XVIII a. Priežodžiai, patarlės, mįslės, parengė Jurgis Lebedys. Vilnius: Valstybinė grožinės literatūros leidykla, 5–40.

LKŽk – Kartotéka Slovníku litevského jazyka; Lietuvių kalbos institutas, Leksikografijos centras.

Michel Lothar 1982: Gerichtliche Schriftvergleichung. Eine Einführung in Grundlagen, Methoden und Praxis. Berlin, New York: Walter de Gruyter.

Mielcke Christian Gottlieb 1800: Erste Vorrede. – Littauisch=deutsches und Deutsch=littauisches Wörter=Buch, worinn das vom Pfarrer Ruhig zu Walterkehmen ehemals heraus gegebene zwar zum Grunde gelegt, aber mit sehr vielen Wörtern, Redens=Arten und Spruch=wörtern zur Hälfte vermehret und verbefert worden von Christian Gottlieb Mielcke, Cantor in Pillkallen [...] Königsberg, 1800. Im Druck und Verlag der Hartungschen Hofbuchdruckerey, 2r–4v.

Moeller Friedwald 1968: Altpreußisches evangelisches Pfarrerbuch von der Reformation bis zur Vertreibung im Jahre 1945 1. Die Kirchspiele und ihre Stellenbesetzungen. Hamburg: Selbstverlag des Vereins für Familienforschung in Ost- und Westpreußen e. V.

Nesselmann Georg Heinrich Ferdinand 1851: Vorrede. – Wörterbuch der Littauischen Sprache von G. H. F. Nesselmann. Königsberg. Verlag der Gebrüder Bornträger, V–XI.

OB – Ostermeyer Gottfried. Gottfried Ostermeyers Pastors zu Trempen im Amte Nordenburg. kritischer Beytrag zur Altpreußischen Religionsgeschichte. Marienwerder in der Königl. Westpreuß. Hofbuchdruckerey bey Johann Jacob Kanter. 1775; překlad do litevštiny: Ostermეjeris Gotfrydas. Vybrané spisy, připravila a přeložila Liucija Citavičiūtė. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996, 49–73.

OG – Ostermeyer Gottfried. Nová litevská gramatika, kterou vydal Gottfried Ostermeyer, senior pastor trempenské obce a čestný=člen Královské=Německé společnosti v Königsbergu. Königsberg, 1791. Vytištěno u G. E. Hartunga, královského pruského dvorního tiskaře a knihkupce.

48

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

O s t e r m e y e r G o t t f r i e d 1780: Gottfried Ostermeyers, Predigers bey der Kirche zu Trempen, Gedanken von den alten Bewohnern des Landes Preuffen [...] Königsberg und Leipzig, bey Gottlieb Lebrecht Hartung; vertimas į lietuvių kalbą: Ostermejeris Gotfrydas. Rinktiniai raštai, parengė ir išvertė Liucija Citavičiūtė. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996, 75–159.

O s t e r m e j e r i s G o t f r y d a s 1781-01-06: Dopis Abrahamu Jakobu Penzeliovi z Trempů do Krakova; Bayerische Staatsbibliothek München: Penzeliana II (Ostermeyer, Bl. [1–6]; faksimile, přepis a překlad do litevštiny: Keturi Gotfrydo Ostermejerio rankraščiai, připravila Vilija Gerulaitienė. Vilnius: Žara, 2002, 73–77, 143–148.

[O s t e r m e y e r G o t t f r i e d] po 1791: Hiſtoriſch[e] Nachricht v[on] d[er] littauiſche[n] Bibel; LMAVB RS: F 15–299, buv. MLF–LXXXI; faksimilė, perrašas ir vertimas į lietuvių kalbą: Keturi Gotfrydo Ostermejerio rankraščiai, parengė Vilija Gerulaitienė. Vilnius: Žara, 2002, 31–52, 91–123.

O s t e r m e j e r i s G o t f r y d a s 1996: Vybrané spisy, připravila a přeložila Liucija Citavičiūtė. Vilnius: Vydavatelství věd a encyklopedií.

P ė t e r a i t i s V i l i u s 1992: Mažoji Lietuva ir Tvanksta. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, Mažosios Lietuvos fondas.

PR – [B r o d o v s k i s J o k ū b a s] po roce 1716: Littauiſch[e] Sprichwörter[r] u[nd] Räthſel; LMAVB RS: F 137–1.

RgB – R u h i g P h i l i p p. Betrachtung der Littauiſchen Sprache, in ihrem Urſprunge, Weſen und Eigenſchaften; Aus vielen Scribenten, und eigener Erfahrung, mit Fleiß angeſtellet, und zu reiferer Beurtheilung der Gelehrten, zum Druck gegeben, von Philipp Ruhig, Pfarrern und Seniore zu Walterkehmen, im Hauptamt Inſterburg. Königsberg, druckts und verlegets Iohann Heinrich Hartung, 1745; faksimile a překlad do litevštiny: Ruigys Pilypas. Výzkum původu, povahy a vlastností litevského jazyka, připravili Vytautas Jurgutis a Valerija Vilnonytė. Vilnius: Vaga, 1986, 20–164.

R h e s a M a r t i n u s L u d o v i c u s 1797: Ueberſetzung des 2ten Pſ[alms] ins litthauiſche.“ – Acta des Königl. Ober-Schul-Collegii, von den Polniſch- und Litthauiſchen Prediger- und Schullehrer Seminar zu Königsberg in Preußen, 1797–1805; GStA PK: I. HA Rep 76 alt Ältere Oberbehörden für Wissenschaft, Kunst, Kirchen- und Schulsachen, II Nr. 271, Bl. 42r–42v.

R o g g e A d o l f 1873: Geſchichte des Kreiſes und der Dioecese Darkemen von Adolf Rogge, Pfarrer in Darkemen. Darkemen, Druck und Verlag von M. Glaſer.

S a l y s A n t a n a s 1992: Raštai 4. Lietuvių kalbos tarmės. Roma: Lietuvių Katalikų Mokslų Akademija.

Š i o ž i n y s J o n a s 1950: Liudviko Rėzos rinkinys (LR). – Lietuvos TSR mokslų akademija. Centrinė biblioteka. Rankraščių skyriaus informacinis biuletenis Nr. 4, parengė Lietuvos TSR mokslų akademijos bibliotekos Rankraščių skyrius, vadovaujant direktoriaus pav. mokslo reikalams T[adui] Adomoniui. Vilnius, 10–13; LMAVB RS: Rc–1/4, įrištas mašinraštis.

Straipsniai / Articles

49

ONA ALEKNAVIČIENĖ

Šlaitaitė Rita 1994: Gotfrido ir Zigfrido Ostermejerių biografijos. – Senoji Lietuvos literatūra 3. Devynioliktan amžiun įžengus. Vilnius: Pradai, 149–171.

Wilhelmsberg Praecentorat 1758–1803; GStA PK: XX. HA Hist. StA Königsberg, EM 55 d, Nr 975, Bl. 4r–16v.

Zaikauskienė Dalia 2010: Lietuvių paremių funkcijos. Teorinės pastabos. – Tautosakos darbai 40, 97–107.

Zinkevičius Zigmas 1990: Lietuvių kalbos istorija 4. Lietuvių kalba XVIII–XIX a. Vilnius: Mokslas.

Zinkevičius Zigmas 2002 [1989]: Buvusios Mažosios Lietuvos tarmės. – Rinktiniai straipsniai 1. Lietuvių kalbos kilmė ir ryšiai su kaimynų kalbomis. Istorinė gramatika. Tarmių kilmė. Dialektologija. Rašomosios kalbos kilmė. Vilnius, Lietuvių katalikų mokslo akademija, 444–448.

Zinkevičius Zigmas 2006: Lietuvių tarmių kilmė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Zápisy Gottfrieda Ostermeiera v rukopisech Jacoba Brodowského: Litauische Sprichwörter und Rätsel a Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

SHRNUTÍ

Článek se zabývá problémem autorství rukopisné sbírky úsloví, přísloví a hádanek Litauische Sprichwörter und Rätsel (PR), uložené v Knihovně Wróblewských Litevské akademie věd (LMAVB RS: F 137–1). Mezi drobnými folklorními útvary zaznamenanými hlavním sestavovatelem rukopisu, precentorem v Trempenu (okres Darkehmen) Jacobem Brodowskim (1692–1744), se nacházejí také zápisy Gottfrieda Ostermeiera (1716–1800; od roku 1744 precentor v Trempenu, od roku 1752 kněz): 16 německých a 11 litevských frází. Článek pojednává rovněž o Ostermeierových zápisech v Brodowského slovníku Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum (B; LMAVB RS: F 137–15) a analyzuje jazykové zvláštnosti Ostermeierových zápisů v PR a B.

Rok 1775 lze považovat za terminus ad quem Ostermeierových zápisů v PR a B; tyto zápisy lze proto pokládat za starší autografy Ostermeiera ve srovnání s dosud známými zápisy datovanými do let 1781–1797.

Většina Ostermeierových zápisů je s Brodowského záznamy ve sbírce Litauische Sprichwörter und Rätsel propojena vertikálními vztahy a podílí se na makrostruktuře sbírky. Osm litevských drobných folklorních útvarů v B chybí, takže Ostermeier spíše

50

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Gotfrydo Ostermejerio prierašai Jokūbo Brodovskio rankraščiuose: Litauische Sprichwörter und Rätsel ir Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum

spíše než Brodowski, který je skutečným zapisovatelem (PR ^º1r II_5–11, ^º1v II_3–6, ^º7v II_4–6, ^º10v I_2–4, ^º18r II_1–6, ^º20v II_1–3, ^º24v I_9–12, ^º24v II_10–12). Z nich bylo sedm litevských – šest přísloví a jedna hádanka – zaznamenáno poprvé (PR ^º1v II_3–6, ^º7v II_4–6, ^º10v I_2–4, ^º18r II_1–6, ^º20v II_1–3, ^º24v I_9–12, ^º24v II_10–12). V dřívějších dílech litevského písemnictví zaznamenána nebyla; Ostermeyer je s největší pravděpodobností zapsal z živého jazyka.

Jazyk Ostermeyera je na základě rysu, který se tradičně považuje za hlavní rozlišovací znak těchto podnářečí – poměrně zachovalého vokalismu nepřízvučných koncovek –, řazen k jihozápadnímu aukštaitskému (horalskému) podnářečí. Ačkoli je pro Ostermeyerův jazyk charakteristická také redukce dlouhých koncovek a morfologické zkracování konce slova, tento jev zde není tak zřetelný jako v jazyce Brodowského.

Přijato 23. září 2012.

ONA ALEKNAVIČIENĖ

Institut litevského jazyka

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Litva

[email protected]

Straipsniai / Articles

51