VITALIJA KARACIEJŪTĖ

Litevská univerzita pedagogických věd

Oblasti vědeckého výzkumu: současná morfologie, morfologie nářečí, dialektologie.

KATEGORIE RODU PODSTATNÝCH JMEN VE VARĖNSKÉ NÁŘEČNÍ MLUvě

Kategorie rodu podstatných jmen ve varėnském podnářečí

ANOTACE

Kategorie rodu ve varėnském nářečí dosud nebyla zkoumána ani popsána z hlediska přirozené morfologie. Hlavním cílem článku je pojednat o struktuře kategorie rodu v tomto nářečí, na základě empirického materiálu představit sémantickou a morfologickou charakteristiku rodu podstatných jmen a určit případy kolísání rodu. Provedená analýza ukázala, že: 1) ve varėnském nářečí není rod podstatných jmen (mužský a ženský) striktně rozlišen podle kmenů, které spolu s koncovkami označují rod pouze částečně; nepřesné je také hovořit o zvláštní „morfémě rodu“ ve struktuře podstatných jmen varėnského nářečí; 2) pro zkoumané nářečí je charakteristické kolísání rodových tvarů.

ANOTACE

Kategorie rodu ve varėnském podnářečí dosud nebyla zkoumána ani popsána z hlediska přirozené morfologie. Hlavním cílem článku je pojednat o struktuře kategorie rodu v tomto podnářečí, na základě empirického materiálu představit sémantickou a morfologickou charakteristiku rodu podstatných jmen a určit případy kolísání rodu. Provedená analýza ukázala, že: 1) ve varėnském podnářečí není rod (mužský a ženský) striktně rozlišen podle kmenů, které spolu s koncovkami označují rod pouze částečně; není přesné hovořit o zvláštní „morfémě rodu“ ve struktuře podstatných jmen varėnského podnářečí. 2) Pro zkoumané podnářečí je charakteristické kolísání rodových tvarů.

KLÍČOVÁ SLOVA: jižní aukštaitština, varėnské nářečí, přirozená morfologie, kategorie rodu, kolísání rodu.

KLÍČOVÁ SLOVA: jižní aukštaitština, varėnské podnářečí, přirozená morfologie, kategorie rodu, kolísání rodu.

Straipsniai / Articles

229

VITALIJA KARACIEJŪTĖ

Kategorie – určitý systém jazykových prvků – má gramatický význam a gramatickou formu, která jej vyjadřuje, tj. formální ukazatel (srov.: Hockett 1965: 211; LKG I 18–19; Paulauskienė 1983: 157; Matthews 1997: 48)¹. Chceme-li určit, které morfologické kategorie daný jazyk má, je třeba se nejprve zaměřit na ohebné (flektivní) formy, které se v něm vyskytují. Jinými slovy, morfologická kategorie existuje tam, kde se formálně projevuje jako taková (Wurzel 1989: 53).

V současné morfologické teorii se slova třídí do kategorií podle syntaktických funkcí, slovotvorby, gramatického obsahu a kontextu (podrobněji o kategorii a jejích rysech viz Carstairs-McCarthy 2000: 264–272). Gramatické kategorie čísla, pádu a rodu² spolu souvisejí³: gramatický morfém (flexe neboli flektivní morfém) slovního tvaru vždy kóduje kategorie čísla a pádu; souvislost gramatické kategorie rodu s kategorií čísla potvrzuje jazyková univerzálie, podle níž každý jazyk, který má kategorii rodu, má vždy také kategorii čísla (Greenberg 1968: 95).

Obvykle se má za to, že rod podstatného jména vyjadřuje gramatický morfém nominativu singuláru⁴. V takovém případě by ve varėnském nářečí měly zvláštní status morfémů „mužského rodu“ gramatické morfémy (flexe) nominativních tvarů singuláru podstatných jmen flektivních tříd a, įa₁, įa₂, u, iu, např.: ná.m-as, kã.l-es, rug-ĩs, sùn-ùs, špiẽč-ùs. Takový status by neměly gramatické morfémy (flexe) nominativních tvarů singuláru kmenů i a C (srov. Rosinas 2005: 45).

Ve varėnském nářečí gramatickou kategorii rodu vyjadřuje také genitiv singuláru, srov.: genitivní tvary podstatných jmen flektivních tříd a, įa₁, įa₂, im, u, iu: ná.m-o., kã.l-o., rùg-o., dã.bes-o., su.n-ãus, špiẽč-ãus. Pokud však porovnáme akuzativní tvary singuláru týchž flektivních tříd ná.m-u., kã.l-u., sún-u., špiẽč-u., rùg-i., dã.bes-i. a akuzativní tvary podstatných jmen ženského rodu daĩn-u., mãr̃č-u., žõl-bl., ã.k-i., sã.ser-i., vidíme, že gramatické morfémy uvedených tvarů takovou „supercharakteristiku“ nemají (srov. Rosinas 2005: 46). Setkáváme se tedy s problémem rodu: gramatické morfémy flektivních tvarů kvůli přílišné synkretizaci nemohou vždy rod vyjadřovat, což znamená, že v nářečí nejsou jednotlivé rody plně rozlišeny (srov. Rosinas 2005: 44).

¹ Apie kategorijos termino skirtingą vartoseną žr. Carstairs-McCarthy 2000: 267; Plungian 2010: 20.

² Apie giminės ir skaičiaus bei giminės ir linksnio sąveiką žr. Corbett 1991: 132, 154–157.

³ Morfologické kategorie mohou být podle Wolfganga Ulricha Dresslera produktivní nebo neproduktivní. Například v němčině je číslo stejně produktivní jako pád, zatímco rod se vyjadřuje pouze morfosyntakticky (Dressler 2003: 34).

⁴ Koncovka nominativu singuláru se také nazývá tematický marker (Savickienė, Kazlauskienė, Kamandulytė 2004: 5).

230

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Varėnos šnektos daiktavardžio giminės kategorija

OBR. 1. Mapa Varėny a jejího okolí⁵

Téma je aktuální nejen kvůli nastolenému problému rodu, ale také proto, že kategorie rodu v nářečí Varėny a nejbližších obcí – Akmenė, Babriškės, Barčiai, Beržūpis, Giráitė, Kašėtos, Mer̃gežeris, Matuižos, Perloja, Pauosupė, Rūdnìa, Senõji Varėna, Ūta, Zervýnai a Žiūrai (viz obr. 1) – které se řadí k jihozápadoaukštaitskému nářečí, dosud nebyla zkoumána ani popsána z hlediska tradiční ani současné, přirozené morfologie.⁶

Cílem článku je na základě empirického materiálu pojednat o struktuře kategorie rodu v nářečí, podat sémantickou a morfologickou charakteristiku rodu podstatných jmen a určit případy kolísání rodu.

⁵ Mapu zpracovala Laura Geržotaitė.

⁶ Apie Varėnos šnektos skaičiaus kategoriją žr. Karaciejūtė 2012: 53–59.

Straipsniai / Articles

231

VITALIJA KARACIEJŪTĖ

Zkoumaný materiál tvoří texty nářečí, které autorka článku individuálně shromažďovala v letech 2005–2013 ve Varėně a nejbližších okolních vesnicích (délka zvukových záznamů činí přibližně 70 hodin). Analyzována jsou jazyková data představitelů starší generace, narozených v letech 1913–1939 a trvale žijících v oblasti zkoumaného nářečí. Výzkum vychází z principů teorie přirozené morfologie, která vznikla propojením pojmů příznakovosti a fonologické přirozenosti (Dressler 2000: 289). V práci jsou uplatněny deskriptivní, opoziční a srovnávací metody.

Strukturu kategorie rodu ve varėnském nářečí⁷ tvoří opozice mužského (např.: šienas ‘seno’, ūkis ‘hospodářství’, arklìs ‘kůň’, sunùs ‘syn’, dancis ‘zub’, vanduo ‘voda’) a ženského (např.: krucinė. ‘hrudník’, dúona ‘chléb’, valžà ‘moc’, klẹtis ‘stodola’, sesuõ ‘sestra’, duktė̃ ‘dcera’) rodu.⁸ Současná kategorie jmenného rodu je dvoučlenná, avšak dříve měli Baltové vedle rodu mužského a ženského (nepříznakového a příznakového) také rod střední.⁹

Tradičně se podstatná jména rozdělují do rodů na základě sémantických a morfologických kritérií (Laigonaitė 1961: 122–123; srov. také DLKG 62–63)¹⁰.

Rod sémanticky klasifikovaných podstatných jmen, založený na lexikálním významu a rozdílu pohlaví¹¹, se může lišit nejen kmenem, pádovými koncovkami či slovotvorbou, ale i kořenem, např.: kàt su_šeimù [vyro] tė.ko. búc ‖ tėvas ⋮ mamà jō ‖ „Když s rodinou [muže] bylo třeba být. Jeho otec, matka“ (Mrg); tai_cà màno. vīras anàs ‖ „To je tady můj manžel, tamten“ (Prl) a tai_dar ⋮ va_šitōj mo.teris | tai_jōs mamà nevai kšto. ‖ „A teď tahle žena, její matka nechodí“ (Prl); tàs tai_jàu jōs ⋮ jo.s_ brólis | jo._brólis ‖ „To je tedy už její, její bratr, jeho bratr“ (Vrn) a o._jō˙ ⋮ tà jo._sesuõ irà

⁷ Apie giminės kategoriją žr.: Hockett 1965: 231; Aikhenvald 2004:1031–1045; Holvoet, Semėnienė 2006: 101–120; WALS. Apie giminės kategoriją šiaurinių širvintiškių, Joniškio ir Ramaškonių šnektose žr.: Markevičius 2009: 15–31; Kaikarytė 2010: 28–33; Tuomienė 2010: 53–61.

⁸ Aldonos Paulauskienės (2007: 23) teigimu, „kur yra opozicija, ten turi būti ir neutralizacijos galimybė, t. y. priešinamu jų narių suartėjimas iki sinonimijos arba net visiškas opozicijos išnykimas“.

⁹ Davidas Crystallas (1999: 130) šalia opozicijos vyriškoji giminė / moteriškoji giminė / bevardė giminė pateikia dar ir gyvas / negyvas priešpriešą (dar plg. Paulauskienė 1989: 172; Matthews 1997: 142). Manoma, kad vyriškosios ir moteriškosios giminės daiktavardžio klasės susiformavo iš aktyviųjų, gyvųjų daiktavardžių (genus activum), kurių denotatai yra gyvybiškai aktyvūs, o bevardės giminės daiktavardžio klasės – iš inaktyviųjų, kitaip tariant, pasyviųjų, negyvųjų daiktavardžių (genus pasivum), kurių denotatai yra gyvybinio ciklo neturintys objektai (Rosinas 2005: 156; dar žr.: Kuryłowicz 1964: 207; Mažiulis 1970: 76; Zinkevičius 1980: 176–177).

¹⁰ Alexandra Yurievna Aikhenvald (2004: 1034–1036) greta semantinio, formalaus morfologinio giminių skyrimo kriterijų mini fonologinį.

¹¹ Srov. ruská podstatná jména „belýčius“ (angl. epicenes) krolik ‘králík’ a sobaka ‘pes’; první se shoduje s mužským rodem, druhé s ženským, ale obě mohou označovat zvířata kteréhokoli pohlaví. Uvedený příklad ukazuje, že v jednom jazyce mohou existovat různé systémy rodové shody u jednotlivých slovních tříd (Aikhenvald 2004: 1033).

232

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Varėnos šnektos daiktavardžio giminės kategorija

vdaná ‖ „Aha, jeho sestra je vdaná“ (Prl); nórs jis pác lietùvis bùvo. | bet jau skaitė.s lenkū mó.ki.to.jes ‖ „Ačkoli byl sám Litevec, přesto se už považoval za polského učitele“ (Žr) a nù ir_paskui sã.ko. | per_pá.mo.ka(s) sė́žin visì | nu_ir_mó-ki.to.je¹² kláuse | vaikai ‖ iš_kur jūs ėmė.t šitù(s) žaislùs ‖ „No a pak potom říká: při hodině všichni sedíme, no a učitelka se ptá: děti, odkud jste vzaly tyhle hračky?“ (Vrn) (srov. Valeckienė 1984: 175–178; 1998: 231–234).

Je třeba zmínit páry označující domácí a divoká zvířata a ptáky, jejichž mláďata jsou vždy rodu mužského, např.: jãėm dá.vę. kavėj– | katinùku. ‖ „Dal mu koťátko“ (Vrn) a nei_katės netùrū ‖ „Nemám ani kočku“ (Bbr); taĩ ir_katę [byla] ‖ ir_kačiuku. [měli] ‖ „Tak měla i kočku [byla] a také koťátko [měli]“ (Bbr) (dále viz: Laigonaitė 1961: 124–126; Jakaitienė, Laigonaitė, Paulauskienė 1976: 33; Paulauskienė 1983: 179–180; 1989: 173–174; 1994: 161; 2006: 70–73; DLKG 63; Valeckienė 1998: 235–236).

Všechna podstatná jména, která neoznačují osoby, zvířata ani ptáky různého pohlaví, mají nemotivovaný rod (srov.: sakàũ ‖ taigi_jis tùri mašinėlbl. | ir_tùri kitù. matòciklu. ‖ „Říkám, tedy má autíčko a má ještě jiný motocykl“ (Prl); taĩ_iêi [děti] nupirki. to.ki. stà.lu. | kàb va_dar̃ nuog_cà | dá.r lig_cà ‖ ir_cà tùri tokès kė́des ‖ ir̃ | tai_cà dáugáuse va_válgàu ‖ „Tedy oni [děti] koupili takový stůl, asi takhle, odsud, až sem. A tady mají takové židle, a tady většinou jím“ (Prl) a tak dále)¹³. Tato podstatná jména se podle rodu neskloňují, srov.: mašinėlę. a **mašinėlis¹⁴; matòciklas a **matòcikla; stà.las a **stà.la¹⁵ (LKG I 19; Paulauskienė 1989: 170; 2006: 69; DLKG 62–63).

Rod morfologicky klasifikovaných podstatných jmen je určen morfologickými vlastnostmi, tj. jejich formou: kmenem a pádovými koncovkami (Laigonaitė 1961: 122–123; srov. také DLKG 62–63).

Mužský a ženský rod se určují na základě syntaktického neboli syntagmatického kritéria, které vyjadřuje shodu forem, např.: mė́li.na šviesà tràkšt ‖ „Modré světlo praská“ (Prl); gã.ras to.kis cìltas tai_bùvo. ‖ „Dobrý takový most to byl“ (Mrg).

¹² móki.to.jes a móki.to.je typu podstatná jména se nazývají substantiva mobilia (srov.: Valeckienė 1998: 236–240; Holvoet, Semėnienė 2006:110; dále viz: Zumpt 1846: 17; Jacob 1851: 146; o příznakovosti párů podstatných jmen viz Paulauskienė 1994: 159), nebo motion nouns (něm. Movierung (Sexusdifferenzierung)); srov. příklady uváděné Philippo Conzettem: „lieùv-is (‘mužský Litevec’)“ – „lieùv-ė (‘ženská Litevka’)“ (vynecháno t – pozn. aut.); „pedagòg-as (‘mužský učitel’)“ – „pedagog-ė (‘ženská učitelka’)“ (Conzett 2010: 148–149); příklady ze španělštiny a němčiny viz Corbett 1991: 67; Lohde 2006: 124–126).

¹³ Srovnejme příklady z francouzštiny: ženský rod maison ‘dům’ a mužský rod château ‘hrad’. Tato podstatná jména jsou neživá, tj. nesouvisejí s mužským a ženským pohlavím (Aikhenvald 2004: 1031).

¹⁴ Dvěma hvězdičkami jsou označeny teoreticky možné, ale v nářečí neužívané tvary.

¹⁵ Obecně jsou všechna podstatná jména klasifikována a mají rod, ale podle rodu se neskloňují.

Straipsniai / Articles

233

VITALIJA KARACIEJŪTĖ

Ještě porovnejme případy shody tvarů, kdy koncovky nejsou rozlišeny podle rodu: nu_žūrâu kap_jįs dá.ro. | ir_às [darau] | kap_tàs *mìke. kvailùtis || „No, dívám se, jak to dělá, a já [dělám] jako ten Mike, hlupáček“ (Grt); sà.kę. ¦ kad_jisai vàlkata || „Řekla, že je tulák“ (SVrn).

Morfologické neboli formální kritérium vychází z kmenů a na nich závislých flexí. Například podstatná jména s kmenem u jsou vždy mužského rodu: sùn-ùs dîrba *vîlnun || „Syn pracuje ve Vilniusu“ (Žr); o. dabar ¦ ir_parduo-tùvę.s ¦ ir_tùrg-us dar_vieto.i ¦ viškas tenái vieto.idabar || „A teď jsou na místě jak obchody, tak trh, všechno je tam teď na místě“ (Vrn).

Ve varėnském nářečí, stejně jako v jiných litevských (a lotyšských) nářečích zkoumaných metodami přirozené morfologie (srov.: Rosinas 2005; Markevičius 2009; Kaikarytė 2010), není rod podstatných jmen striktně rozlišen podle kmenů, které spolu s flexemi označují rod pouze částečně (srov. Valeckienė 1998: 234).

V nářečí se vyskytují podstatná jména (označující příbuzenské vztahy, funkce a příjmení), která mají gramatický morfém (flexi) kmenů ženského rodu i̯ā, ē, ačkoli jsou podle významu mužského rodu¹⁶, např.: sakâu ¦ màno. tėtę. būuo. mėsininkas || „Říkám, můj táta byl řezník“ (SVrn); labai totà¹⁷ būuo. gę.-ras || „Tota byl velmi dobrý“ (Brč); paskuì ¦ màno. dėdę. ¦ mamõs brólis | tai_labai ¦ peilukù gražęi skutinėdavo. | visókeis raštaìs || „Potom můj strýc, bratr mé matky, velmi pěkně vyřezával nožíkem všelijaké vzory“ (Mtz); nu_kur ¦ kur iš-- ¦ iš_ valžõs àte.me. | atidúodavo. ¦ šíciem | *blínda¹⁸ | a(š) sakâu | to.kõ raíkėjo. | kàt ¦ vi̯siem ùšpakalu(s) su_nagáiko.m¹⁹ iškapót || „No kde, kde z úřadu přivezli, dávali těmto, Blindovi; říkám, takového bylo třeba, aby všem rozsekal zadky nagaikami“ (Žr).

Obyvatelé Varėny vyslovují podstatná jména, která jsou bez kontextu vnímána jako mužského rodu. V kontextu rod těchto podstatných jmen ukazují slova, která se skloňují podle rodu; jejich tvar zůstává stejný, přestože se jejich funkce mění (srov. Stundžia 1979: 82; Valeckienė 1998: 240), např.: kokìs jis_tì būožę.²⁰ būuo. | alè²¹ žã.-- ¦ žã.mę.s būuo. taì ¦ išvėžę. || „Jaký to byl boháč, ale měl půdu, tak ji odvezli“ (Ūt); iìs [vyras] mušeikà būuo. || „On [muž] byl rváč“ (Brč); ale_tikrai

¹⁶ Tento jev se také nazývá konfliktem gramatického rodu a pohlaví (viz Markevičius 2009: 19–22; o konfliktu gramatického rodu a pohlaví u ruských podstatných jmen viz LS 138–141).

¹⁷ Táta, otec nebo otec manžela.

¹⁸ Tadas Blinda.

¹⁹ Biči. Slavismus.

²⁰ Bohatší zemědělec.

²¹ Spojka typická pro varėnské nářečí, užívaná nejčastěji k vyjádření protikladu či příčiny.

234

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Varėnos šnektos daiktavardžio giminės kategorija

sã.vas vagìs ⋮ taĩ | argi_tù ⋮ argi_tù ⋮ daskaũosìs²² ‖ „Ale opravdu vlastní zloděj, tak copak ty, copak ty, dostal ses sem (ukryješ se)“ (SVrn)²³; o._kačiùkas bùuo. kóks zdráica²⁴ | ir_an ⋮ bùfeto.²⁵ | ir_an_špìnto.s | ir_ùisùr lá.kštę. to:kìs ‖ „A kotě bylo takový zdraica a běhalo po bufetu, po skříni i všude, takové“ (Bbr); va_dabaŕ ⋮ ir_màno. káiman [jsou lidé] | kuŕ ⋮ kur_bùuo. tokì priešai | išgamo.s bùuo. ‖ „I teď jsou i v mé vesnici [lidé], kteří, kteří byli takovými nepřáteli, byli to ničemové“ (Vrn). Je zřejmé, že uvedená podstatná jména mají negativní, znevažující zabarvení (srov.: Stundžia 1980: 79; Gudžinevičiūtė 2009: 273; více příkladů viz Gudžinevičiūtė 2008).

Podstatná jména búožę., mušėikà, válkata, vagìs, zdráica, išgama „nemají samostatný ‚vlastní‘ kmen ani flexi; neexistuje zvláštní třída přídavných jmen ‚společného rodu‘“ (Stundžia 1980: 82), mají však dva rody, a proto se tradičně nazývají hybridními (angl. hybrid nouns²⁶) (srov. Corbett 1991: 38, 66; Judžentis 2002: 43), případně dvourodými (pol. dwurodzajowe rzeczowniki) podstatnými jmény (srov.: Otrębski 1956: 5; Rinkauskienė 1999: 13; Judžentis 2002: 43).

Ženský rod podstatných jmen „společného rodu“ (lat. substantiva communia, angl. common gender), která v litevštině nemají status gramatické kategorie, se ve varėnském nářečí téměř neužívá. Mluvčí nářečí častěji používají neoznačený tvar mužského rodu²⁷.

U některých podstatných jmen není rod vždy zřejmý a neukazují jej žádné gramatické ukazatele, např.: visùs giminės ⋮ visùs | kap kokè ⋮ kalėjimes tī. | višku. jì žinójo. ‖ „Všechny rody, všechny, jako nějaké, věznice tam, všechno věděla“ (Bbr) (srov.: gi.váen-to.jes būu. ⋮ priė ⋮ pàt *ulõs | ir_dár ⋮ dár jō giminū va_cà skaitę.s [jsou] ‖ „Obyvatel byl přímo u řeky Ūly a ještě, ještě se tam počítali jeho příbuzní [jsou]“ (Žr)); tedy, žmo-gùs tī. iāu ⋮ taĩsę.s²⁸ | dá.rę.s²⁹ | tvãrkę.s | bèt ⋮ daŕ girdėjáu ⋮ kat_pardúoda | tuos_na-mùs ‖ „Ten ten člověk už opravoval, dělal, zařizoval, ale teď jsem slyšel, že prodává ty domy“ (Bržp) (srov. kù.gi gali žmògùs dáuk pà.sako.c ‖ „Co může člověk ještě mnoho povídat“ (Vrn)); kad_gál spakainà³⁰ vaĩkas ‖ „Aby snad klidné dítě“

²² Slavismus.

²³ Srovnejme formu užívanou v zobecněném významu: galì ráǯìkstīs | bet_daŕ ⋮ bijėi ⋮ visóku. và ⋮ vagū šitū ‖ „Může se to projevit, ale teď se bojíš všelijakých těch zlodějů“ (Žr).

²⁴ Darebák, neposedný člověk.

²⁵ Skříň na ukládání nádobí nebo jídla.

²⁶ Případy, kdy se při mluvení o ženě zachovává tvar mužského rodu, lze spojovat s rozšířením přirozeného mužského gramatického rodu do oblasti označeného ženského rodu (Holvoet, Semėnienė 2006: 106).

²⁷ Apie graikų kalbos daiktavardžių common gender žr. Holton ir kt. 1997: 61–62.

²⁸ Léčil.

²⁹ Vyráběl, pracoval.

³⁰ Klidná.

Straipsniai / Articles

235

VITALIJA KARACIEJŪTĖ

„Dítě“ (Vrn) (srov. acìmenu ¦ ì ¦ vaìku ¦ dúono.s ¦ sukrãmtė. ¦ sukrãmtė. | tai_vadi-no.(s) žandà | dro.bìnen skudurùkan ¦ cùkro. [įdeda] | ir_dúoda ¦ kap_čùlptūku. | ir_vaìkas³¹ trãuke tu._duonìti. ‖ „Pamatuji si, dítěti rozžvýkali chléb, rozžvýkali, tomu se říkalo žanda; do plátěného hadříku dají cukr [vloží] a dají mu to jako dudlík, a dítě tahá tu chlebovou kašičku“ (Grt).

Nesklonná podstatná jména, tj. podstatná jména s neměnným tvarem, nemají morfologické znaky kategorie rodu; jejich rod se vyjadřuje syntakticky (Paulauskienė 2001: 6; Judžentis 2002: 39; DLKG 64; o rodu morfologicky neadaptovaných podstatných jmen viz Rimkutė 2011: 184–201). V nářečí, které je předmětem výzkumu, tato podstatná jména nebyla zaznamenána.

Příklady však ukazují, že některá podstatná jména cizího původu, která by se měla skloňovat (KP66), se užívají jako nesklonná, tj. nejsou začleněna do flektivního systému nářečí. Mohou být jak rodu mužského, tak ženského, srov.: ir_và paprašāu *bro˙nùlė.s | pàrnėšė. šìtùs ¦ dù | kàp_ten ¦ nu_tokì žalì | kur_àplupi | kì.vi | kì.vi dùi suválgāu ‖ „A tak jsem poprosila Bronělu, přinesla tyhle dva, jak se to jenom říká, no takové zelené, které oloupeš, kiwi; ta dvě kiwi jsem snědla“ (SVrn) a aplùpo. ¦ supjãuėštė. smùlkėi | suválgāu ¦ tuós | kì.vi | dù ‖ „Oloupala, nakrájela nadrobno a snědla ta dvě kiwi“ (SVrn). Kolísání rodu u takových výpůjček zřejmě vzniká tím, že lidé starší generace nevědí, který rodový tvar užívat³².

Ve varėnském nářečí byly zaznamenány případy neshody v rodě, např.: nu kàs ¦ senã.tvi-ne. zãùksmas ¦ bùvo. | tai_vàt ‖ „No co, byla to radost stáří, tak“ (SVrn); tai_jì. ¦ tas_*advãrda ¦ sã.ko. ‖ „Tak on, ten Edvard, říká“ (Prl); su_tóm pavijõčėum³³ [dcera byla zavinuta] ‖ „S tím pavijočiem [dcera byla zavinuta]?“ (Grt); nù ¦ tai_paskāu kap_atàina | tai_jàu ¦ pa-àiškina jiẽm ‖ kad_ti. iz_bã.lo.s balà ‖ tokè šàltinis ‖ „No a potom, když přijdou, tak jim už vysvětlí. Že tam z louže louže. Takový pramen“ (Bržp)³⁴. Takové případy neshody v rodě jsou ojedinělé a mluvčí je zřejmě použili náhodně.

Samostatně je třeba zmínit podstatná jména užívaná ve zkoumaném nářečí, jejichž rod se někdy liší od rodu některých jiných nářečí (například joniškijského, severních

³¹ Ve varėnském nářečí se podstatné jméno vaikas někdy užívá ve významu chlapec (syn), např.: tai_vaìku. ¦ cig_víenu. vaìku. iāu [turime] | õ: ¦ o._trìs ¦ mẽrgo.s ‖ nu_tai_tàp | trìs mẽrgo.s ir_sunùs ‖ „Tak dítě, jen jedno dítě už [máme], a, a tři holky. No tak ano, tři holky a syn“ (Žr) (srov. také Laigonaitė 1961: 124).

³² Podstatné jméno kìvi se podle údajů z ankety mezi mladými řadí do skupiny výpůjček, které se nejčastěji skloňují (Rimkutė, Raižytė 2010).

³³ Pás určený k převázání zavinutého kojence.

³⁴ Srovnejme ještě příklad zapsaný v Barčiai: kokè bū̀s pradžà / tokè būs ir_pãgi.nas „jaký byl začátek, takový bude i konec“ (Brč) (Markevičienė 1999: 32).

236

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Varėnos šnektos daiktavardžio giminės kategorija

širvintiškių³⁵⁾ a spisovné litevštiny. Varėňané (nejčastěji vlivem slovanských jazyků³⁶⁾ mění rod, když mluví o:

1) jídle, nápojích, např.: o.sù bulbìne.m blìno.m | à ⋮ spîrginẽi ćíei gárdu.s ‖ „A s bramborovými plackami³⁷ jsou ty škvarky dobré“ (Ūt); bandù prikepa | prìmala ⋮ aguõnu. | ir_tan_įau pienañ aguõ-- ⋮ aguõnpienę.n privìlgo. ‖ „Napeče se bandų, namele se máku a v tom mléce, v makovém mléce, se to namáčí“ (Ūt); va_c̀a cukrà jãĩ reikė ‖ „Tady je cukr, když je třeba“ (Vrn);

2) materiálech nebo jejich zbytcích, např.: drucì³⁸ rù.stai | cig_pa-- ⋮ pě.leno.s [zůstalo] ‖ „Zbytky dřeva, jen popel [zůstal]“ (Mrg); prá.stas | šmẽlis | ì ⋮ va_kiek_ce pieskà³⁹ ‖ „Špatný písek, podívej, kolik je tu pieska“ (Vrn)⁴⁰; dřevo shoří a ⋮ a bývá uhlí ‖ „Dřevo shoří a, a bývá uhlí“ (Brč); terpentýn ⋮ býval petrolej ‖ „Terpentýnu, býval petrolej“ (Grt);

3) místních názvech, např.: jedna dcera jeho ⋮ *balbìeriškė.n [bydlí]‖ učitelkou ‖ „Jedna jeho dcera bydlí v Balbieriškisu, je učitelkou“ (Prl); a moje ⋮ *almýtė. ještě takovou modlitbičku uměla | ale já jen tyhle, no, i ta slova: | víno ⋮ víno ⋮ víno z *galelìėjaus | a u nich ⋮ bylo ⋮ už na *kùčes červené víno ‖ „A moje Almytė ještě takovou modlitbičku uměla, ale já jen tahle, no, i ta slova: ‚víno, víno, víno z Galileje‘; a u nich už bylo na Štědrý večer červené víno“ (Grt); *beržùpę.i⁴¹ byly tři domy ‖ „V Beržupy byly tři domy“ (Bržp); a u nás ⋮ a potůček je ‖ *duobùpę. ‖ členité ⋮ členité ‖ býval krásný náš potůček ‖ „A u nás, a potůček tu je. Duobupis. Členité, členité. Náš potůček býval krásný“ (Mtz)⁴²;

³⁵ Plačiau žr.: Markeviičius 2009: 17–24; Kaikarytė 2010: 32–33.

³⁶ Srov. také ve varėnském nářečí zaznamenané varianty čísla (srov.: po. *kalėdai ‚po Vánocích‘ a pol. kolęda, rus. коляда), rodu (srov.: kišė.nus ‚kapsa‘ a pol. kieszeń) varianty.

³⁷ Při transkripci příkladů s jiným rodem, než jaký se vyskytuje v některých nářečích a ve spisovném jazyce, se zapisuje forma obvyklejší a častější v nářečí.

³⁸ Silné.

³⁹ Písek.

⁴⁰ Srov. také ka(t)_tì. piesko. ⋮ viško._gi prìlanda ‖ „Že se tam toho písku, všeho možného přivalí“ (Prl).

⁴¹ Srov.: koupil si krávu | a vrátil se zase bydlet | do *beržùpin | do své vesnice | a ještě teď stojí ten domek ‖ „Koupil si krávu a vrátil se zase bydlet do Beržupisu, do své vesnice, a ten domek tam ještě stojí“ (Bržp). Liší se nejen podoba místního názvu, ale také přízvuk, srov.: a on (potůček) dostal jméno ⋮ protože byly velké břízy | tak byl pojmenován *beržù-- ⋮ *beržùpis ‖ „A on (potůček) byl pojmenován, protože byly velké břízy, tak byl pojmenován Beržupis“ (Bržp); *beržùpis || nazvali to *bi.-- ⋮ *bìržupis ‖ „Beržupis. Nazvali to Biržupis [jde o přízvuk – pozn. autora]“ (Bržp).

⁴² Srov.: No vida, tudy teče potůček ‖ *duobùpo. ‖ nejprve tento potůček ústí do rybníka ‖ ještě když jdeš do *mǫ́lius | tudy | přes lesík | do vesnice *mólu. | tak ještě napříč teče ten potůček ⋮ do *mẽrki. ‖ „No vida, tudy teče potůček. Duobupio. Nejprve se tento potůček vlévá do rybníka. Ještě když jdeš do Moliů tudy, přes lesík, do vesnice Moliů, tak ten potůček ještě teče napříč do Merkisu“ (Mtz).

Straipsniai / Articles

237

VITALIJA KARACIEJŪTĖ

4) část oděvu, např.: va_kišė.nun à(š) sudėjau ⋮ dùkrela || „Do kapsy jsem to dala, dceruško“ (SVrn); aš_tai nórų ⋮ išvilkė rankóvų || „To chci svléknout rukáv“ (SVrn);

5) rostliny, např.: kàs tas_vɑr-- ⋮ varnaléšas || „Co je to lopuch?“ (Brč); viškas augíta | viška(s) savo. | nieko. beveik pirkta | nugì parša. pasipjėuni ⋮ tai_salótai | lašinùku. turì || „Všechno vypěstované, všechno vlastní, skoro nic koupeného, no, zabiješ prase, máš tedy salát, špeku“ (Mtz); tai_và ramūneis papláunu || „Takto omývám heřmánkem (oči)“ (Brč). V nářeční oblasti byly zaznamenány případy, kdy má podstatné jméno ramunėlė ve větě mužský i ženský rod, např.: ramunė̃lė.s tai_vaikám | jàu_cìg ⋮ kab_kur gė.ma | jàũ tai_vaikàm ramunėlėi bùuo || „Heřmánek je už jen pro děti, když se někde narodí, už tehdy byl heřmánek pro děti“ (Ūt). Varianta ramunė̃lis ‘heřmánek’ se užívá poměrně široce – příklady byly zaznamenány z Rudnie, Giraitė, Matuizy a Ūty;

6) část systému lidského organismu, např.: normá.lu.s màno. kepenai || „Moje játra jsou v pořádku“ (Vrn); kab_virto. nebà.gas⁴³ | taĩ ː ná.t an_tvo.rõs šmegenai būuo. isitã.ški. || „Když se chudák převrátil, tak měl mozek rozprsknutý až na plotě“ (Ūt);

7) určité prostory, místnosti (budovy, instituce apod.), např.: màno. anūkė. dírba ⋮ alùbarę.n | *varę.nõj || „Moje vnučka pracuje v pivnici, ve Varėně“ (Zrv); múrs lietùvų. ko.kũ irà | prazgi.væ.no. | prazbùuo. ⋮ jàu_c̀æ žinãi | taĩ ⋮ tai_kantɔri dírba ⋮ tai_vėl jàu_ti. | ta(i)_isimo˙kinus | tén mó.ki.to.jes | tén bugáltere.s | taĩ ir, paskãũ nuvažã.wo. *sibiran | nugì turìstinin || „Naši Litevci, nějací, jsou; domohli se, usadili se tady, víš, tak, pracuje v kanceláři, pak zase už tam, tedy vystudovala, tam učitelky, tam účetní, a potom odjela na Sibiř, no, do turistického“ (Vrn); c̀æ v́irtuvis màno. || „Tady je moje kuchyň“ (Vrn); už_*má.k-simo.⁴⁴ ⋮ maždãuk và ⋮ už parduotùvę.s ⋮ šitam tárpi ligónine. būuo. || o˙.tén po.-leklìnikas būvis | prie_sto.tiẽs || tai_po.leklìnikas || „Za ‚Maximou‘ přibližně, tak za obchodem, v tomto prostoru byla nemocnice. A tam byla poliklinika, u nádraží. Tak to byla poliklinika“ (Vrn); paskui lenkai⁴⁵ kap_sužinójo. | tai_ti. ⋮ dár už_mũs ⋮ to.kõn klõnę.n⁴⁶ ⋮ ji. slėpė. vis || „Potom když se to Poláci dozvěděli, tam ještě za námi v takovém údolí všechno schovávala“ (Bržp)⁴⁷; dírbau ša.xtuose: po.žemì ||

⁴³ Chudák.

⁴⁴ Obchod „Maxima“: Podstatné jméno *mà.ksimas bylo zaznamenáno také v Kašėtose, např.: va_visa savo. vièto.n | nu_và pažù.rėk | kai kãi ⋮ *mà.ksiman ko.kèn | kai *mà.ksiman || „Tak všechno na svém místě, no podívej se, když, když v nějaké ‚Maximě‘, když v ‚Maximě‘“ (Kšt).

⁴⁵ Podstatné jméno lenkas ‘Polák’ je v jihovýchodní aukštaitštině, tedy i ve varėnském nářečí, jediné, které se skloňuje podle všech čtyř přízvukových paradigmat (podrobněji viz Ragaišienė 2010: 45).

⁴⁶ Srov. také: nùvertė. | múrs tí kluònę.n būuo. || „Zbořili to, náš dům tam byl v údolí“ (Kšt).

⁴⁷ Srov. také aš_dár klo.ná.łę.n gi.venàu || „Ještě jsem žil v údolí“ (Vrn).

238

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Varėnos šnektos daiktavardžio giminės kategorija

„Pracoval jsem v dolech, pod zemí“ (Vrn). Formy maskulina šã.xtas „šachta“ byly zaznamenány také v Perloji.

V oblasti zkoumaného nářečí bylo zaznamenáno i více dalších případů, např.: nu_anūkas irgi ¦ žvìda. šim ¦ kečvìrto. ¦ dabàr ¦ va_bùs ¦ gegùžo. || įàu_dvinìs || ir_žá˙ntas màno. gegùži. gìmìs || „No, vnuk se také narodil čtyřiadvacátého, teď bude v květnu (mít narozeniny). Už (je) dvojče. A můj zeť se narodil v květnu“ (SVrn); bùuo. sùŋku⁴⁸ ¦ mó.-- ¦ kab và lá˙nku. laikàis ¦ ir mó˙kesči.s bùuo. labaĩ dìdelę.s || „Bylo těžko, jako za polských časů, a daně byly velmi vysoké“ (Grt); túos anà ¦ ten | mìna mìna sù | iš ¦ į_tàs | lìeka jū skū.-- ¦ skur°rą.le. | va_kà-- ¦ plàukū ¦ kúokšto.s || „Ty tam ona láme, láme s tím, z toho zůstane slupka, takové chomáče vlasů“ (Mrg); dùkrela ¦ rà.dije sugē.do. || „Dceruško, rádio se porouchalo“ (SVrn); nù_tai įàu_šìčiei trīs šienáuna dalgę.m⁴⁹ | šiē-- ¦ pašienáuna | tadù ¦ įàu_à(š) susìtvarkāu antrà.dienin | įàu_raìke ¦ kuģūs | ir_kuģūs šùždedu || „No, tak už tito (zeťové a syn) tři kosí kosami, pokosí, potom už si to v úterý zařídím, už je třeba shrabat kuží (sena) a kuží složím“ (Kšt). Bylo zaznamenáno ještě mnoho různých forem podstatného jména rà.dije „rádio“ v Giraitė a podstatného jména dalgę. „kosa“ v Matuizách.

Samostatnou skupinu podstatných jmen tvoří ženská jména, která se v nářečí (při láskyplném oslovení) užívají v jiném rodě, např.: sakàū ¦ *maritùkai | àš tavìm ¦ tikù | tikėk ir_tù manìm || „Říkám, Marytko, věřím ti, věř i ty mně“ (SVrn). Ženu lze nazvat turteliu, např.: pataisìk ¦ dukrèla | pataisìk ¦ turtèla mà-no. || „Oprav to, dceruško, oprav to, můj poklade“ (SVrn). Podstatná jména mužského rodu mohou někdy mít flexi ženského rodu, např.: guļkis ¦ *rikùli | guļkis guļkis ¦ *rikǝ.le | *rikùli ¦ nepristók || „Lehni si, Rikuli, lehni si, lehni si, Rikeli, Rikuli, nepřestávej!“ (Kšt).

Při pojednání o kategorii rodu podstatných jmen je důležité zdůraznit, že jde o kategorii klasifikační, nikoli flektivní (Rosinas 2005: 45; srov. Paulauskienė 1994: 165; DLKG 62)⁵⁰. Například flexe forem podstatného jména avilìs symbolizují dvě gramatické kategorie – číslo a pád. Porovnáme-li deklinační paradigma tohoto podstatného jména s dalšími deklinačními paradigmaty ve varėnském nářečí, uvidíme, že

48

Danguolės Mikulėnienės (1996: 151) nuomone, forma sùŋku su šaknyje išlaikytu kirčiu yra senesnė, nei galūninio kirčiavimo forma suŋkù.

49

O formě podrobněji viz LKA 1111, mapový list č. 50.

50

Jerzy Kuryłowiczius (1962: 205) skiria deiktinę (daiktavardžių) ir anaforinę (būdvardžių) giminę. Jo teigimu, apie gramatinę giminės kategoriją galima kalbėti tik tada, kai kalboje egzistuoja anaforinė (būdvardžių) giminė. Axelis Holvoetas ir Loreta Semėnienė (2006: 120) kalba apie daviklio ir gaviklio gimines: „giminė dažniausiai reiškiama viena ar kitai giminei būdingomis galūnėmis, tačiau giminės kategorijos gramatinis statusas remiasi tuo, kad giminės atžvilgiu skiriamos derinamųjų žodžių (būdvardžių, daugelio įvardžių) formos. Šis dalykas lemia, kad giminės požymius reikia priskirti ne tik patiems daiktavardžiams, bet ir su jais derinamiems žodžiams. Tai verčia skirti daviklio ir gaviklio gimines.“

Straipsniai / Articles

239

VITALIJA KARACIEJŪTĖ

koncovky ne všech flektivních forem podstatného jména avil̃s kódují rod. Například gramatický morfém /-i./ ve tvaru akuzativu singuláru podstatného jména á.vil-i. symbolizuje svazek kategorií „singulár“ & „akuzativ“, nikoli však „singulár“ & „akuzativ“ & „mužský rod“, neboť pak bychom museli tvrdit, že stejné kategorie symbolizuje i gramatický morfém /-i./ podstatného jména á.k-i. Bylo by rovněž nepřesné říkat, že gramatický morfém /-i./ kóduje rod – uvedená podstatná jména patří nejen k různým flektivním třídám (kmenům), ale také k různým rodům (o rodu v lotyštině viz Rosinas 2005: 44–45). Leksičtí morfém mnoha podstatných jmen je podle Alberta Rosinase (2005: 45) neoddělitelný od gramatického významu jednoho či druhého rodu, takže hovořit o zvláštním „morfému rodu“ ve struktuře podstatných jmen varėnského nářečí by nebylo zcela přesné⁵¹.

Protože „v případech, kdy má podstatné jméno kmen, který není pro daný rod typický, jeho rod ukazuje syntagmatické nebo sémantické kritérium“ a kmen podstatného jména spolu s flexí může rod vyjadřovat pouze částečně (Valeckienė 1998: 234), bylo by vhodné shrnout podstatná jména varėnského nářečí podle kmenů:

1. Podstatná jména s kmeny a (např.: šiėn-as „seno“, vã.bal-as „brouk“, žãnt-as „zeť“), iₐ₁ (např.: kã.l-es „cesta“, vė́l̃n-es „ďábel“, vė́j-es „vítr“), iₐ₂ (např.: smẽl-is „písek“, grãustin-is „hrom“, šulin-ī̀s „studna“), iₘ (např.: debes-ìs „mrak“, danc-ìs „zub“, žvė.r-is „zvíře“), u (např.: al-ùs „pivo“, med-ùs „med“, tur̃g-us „trh“), iu (např.: spiec̃-ùs „mraveniště“, rubã.ž-us „hranice“, ámž-us „věk“), Cₘ (např.: vɑnd-uõ „voda“, akm-uõ „kámen“, sto.m-uõĩ „tělo“) jsou mužského rodu. Do této skupiny patří také podstatná jména s kmeny ā (např.: tõt-a „tatínek“, *kundr-à „Kundra“, *smetõn-a „Smetona“), iā⁵² a ē (např.: tẽt-ę. „tatínek“, dẽd-ę. „strýc“, *mik-ę. „Mikė“), která označují osoby mužského pohlaví.

2. Podstatná jména s kmeny ā (např.: dúon-a „chléb“, šatr-à⁵³ „sláma“, mo.kiːkl-à „škola“), iā (např.: kój-e „noha“, marč-i „snacha“, pará.pij-e „farnost“), ē (např.: žo.l-ẽ̃ „tráva“, bit-ę. „včela“, vīrtuv-e. „kuchyně“), i_f (např.: pirč-is „lázeň“, šìrž-is „srdce“, klēt-is „stodola“), C_f (např.: ses-uõ „sestra“, dukt-ẽ̃ „dcera“) jsou ženského rodu.

Morfologický rod se určuje⁵⁴ na základě dativu singuláru⁵⁵ (srov.: dat. sg. šiėn-u, kã.l-ū, smẽl̃-u, dẽ.bẽs-u, á.l-u, spiéc-u, vɑ́ndēn-u; dúon-ai, kój-ei,

⁵¹ Předpokládá se, že dříve gramatické morfémy *-as, *-is, *-us symbolizovaly mužský rod, zatímco ženský rod vyjadřovaly gramatické morfémy *-āi *-ē a střední rod *-a, *-u a *-i. Kategorii rodu nesymbolizovaly pouze gramatické morfémy *-is a *-ō (Rosinas 2005: 159).

⁵² Podstatná jména s tímto kmenem nebyla zaznamenána.

⁵³ Dlouhá a tenká větev.

⁵⁴ Aleksejus Andronovas (2002: 123) siūlo morfologines gimines vadinti „vyriškoji, arba ui giminė“ ir „moteriškoji, arba ai/ei giminė“.

⁵⁵ Toto pravidlo neplatí pro šírvinčiský poddialekt a některá nářečí jižních anykštėnských nářečí (Markevičius 2009: 16–17).

240

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Varėnos šnektos daiktavardžio giminės kategorija

mãrc-ei, žõl-ai, šĩrž-ei, sẽ.ser-ei), tj. ta gramatická morféma, která „symbolizuje (je maximálně, nebo alespoň minimálně ikonická) svazek tří gramatických kategorií a označuje typ skloňování“ (Rosinas 2005: 46)⁵⁶.

Provedený výzkum ukázal, že:

1) Strukturu kategorie rodu ve varėnském nářečí, stejně jako v dalších nářečích zkoumaných metodami přirozené morfologie (joniškiském a severních širvintiškém), tvoří opozice rodu mužského a ženského.

2) Rod podstatných jmen není striktně diferencován podle kmenů; kmeny s koncovkami ukazují rod pouze částečně.

3) Obyvatelé Varėny obvykle mění rod, když mluví o jídle a nápojích (např.: su_blĩno.m, aguõnpienę.n); materiálech nebo jejich zbytcích (např.: pẽ.leno.s, aŋglei); místních názvech (např.: *balbieriškę.n, *duobupę.); rostlinách (např.: varnalẽšas, ramu-nẽlei); částech oděvu (např.: kišẽ.ñun, raŋkõvu.); určitých prostorech a místnostech (např.: vĩrtuvis; po.lekliñikas); částech systémů lidského organismu (např.: kepenaĩ, šmegenaĩ) a dalších.

4) Není přesné hovořit ani o zvláštní „morfémě rodu“ ve struktuře podstatných jmen varėnského nářečí, protože lexikální morfém mnoha podstatných jmen je neoddělitelný od gramatického významu jednoho či druhého rodu.

L I T E R A T U R A

A i k h e n v a l d A l e x a n d r a Y u r i e v n a 2004: Gender and noun class. – G. E. Booij, Ch. Lehmann, J. Mugdan. Morphologie / Morphology: Ein Internationales Handbuch Zur Flexion Und Wortbildung / an International Handbook on Inflection and Word-Formation 2. Berlin, New York: Walter de Gruyter, 1031–1045.

A n d r o n o v a s A l e k s e j u s 2002: Dėl naujų publikacijų lietuvių kalbos teorinės fonetikos ir morfologijos klausimais. – Acta Linguistica Lithuanica 47, 117–129.

C a r s t a i r s - M c C a r t h y A n d r e w 2000: Category and feature. – G. E. Booij, Ch. Lehmann, J. Mugdan. Morphologie / Morphology: Ein Internationales Handbuch Zur Flexion Und Wortbildung / an International Handbook on Inflection and Word-Formation 1. Berlin, New York: Walter de Gruyter, 264–271.

C o n z e t t P h i l i p p 2010: The role of grammatical gender in noun-formation: A diachronic perspective from Norwegian. – Cognitive Perspectives on Word Formation. Edited by A. Onysko, S. Michel. Berlin, New York: De Gruyter Mouton, 148–149.

C o r b e t t G r e v i l l e G. 1991: Gender. Cambridge: Cambridge University Press.

⁵⁶ Apie giminių nykimo priežastis pasaulio kalbose žr. Aikhenvald 2004: 1042–1043.

S t r a i p s n i a i / A r t i c l e s

241

VITALIJA KARACIEJŪTĖ

Crystal David 1999: The Penguin Dictionary of Language. 2nd edition. London: Penguin Books.

DLKG – Gramatika současné litevštiny, odpovědný redaktor V. Ambrazas. Vilnius: Institut vydávání vědeckých a encyklopedických publikací, 2005.

Dressler Wolfgang Ulrich 2000: Naturalness. – G. E. Booij, Ch. Lehmann, J. Mugdan. Morphologie / Morphology: Ein Internationales Handbuch Zur Flexion Und Wortbildung / an International Handbook on Inflection and Word-Formation 1, Berlin, New York: Walter de Gruyter, 288–296.

Dressler Wolfgang Ulrich 2003: Degrees of grammatical productivity in inflectional morphology. – Rivista di Linguistica 15.1, 31–62 (prieiga internete: http://linguistica.sns.it/RdL/15.1/04.Dressler.pdf) [žiūrėta 2014 04 22].

Greenberg Joseph Harold 1968: Some Universals of Grammar with Particular Reference to the Order of Meaningful Elements. – Universals of Language. Edited by J. H. Greenberg. 2nd edition. Cambridge (Mass.): MIT Press, 73–113.

Gudzinevičiūtė Ona Laima 2008: Lietuvių kalbos substantiva communia. Daktaro disertacijos rankraštis. Vilnius: Vilniaus universitetas.

Gudzinevičiūtė Ona Laima 2009: Substantiva communia: pavadinimo ir turinio problema. – Acta humanitarica universitatis Saulensis 8, 272–281.

Hockett Charles Francis 1965: A Course in Modern Linguistics. New York: Macmillan.

Holton David, Mackridge Peter, Philippaki-Warburton Irene 1997: Greek: A Comprehensive Grammar of the Modern Language. London: Routledge.

Holvoet Axel, Semėnienė Loreta 2006: Giminės kategorija. – Lietuvių kalbos gramatikos darbai 4 (Daiktavardinio junginio tyrimai), red. A. Holvoet, R. Mikulskas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 101–120.

Jacob George Andrew 1851: The Bromsgrove Latin Grammar. 3rd edition. London: Simpkin, Marshall, and Co.

Jakaitienė Evalda, Laigonaitė Adelė, Paulauskienė Aldona 1976: Lietuvių kalbos morfologija. Vilnius: Mokslas.

Judžentis Artūras 2002: Naujas žvilgsnis į lietuvių kalbos daiktavardžių giminės kategoriją. – Acta Linguistica Lithuanica 45, 39–47.

Kaikarytė Aušra 2010: Joniškio šnektos daiktavardžio linksniavimo sistema. Daktaro disertacija. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Kar ज

Varėnos šnektos daiktavardžio giminės kategorija

KP – Jazykové rady 1. Gramatické tvary a jejich užívání, sestavila R. Miliūnaitė. Vilnius: Institut vydávání vědeckých a encyklopedických publikací, 2009.

Kurylowicz Jerzy 1962: Курилович Е. Очерки по лингвистике. Сборник статей. Москва: Издательство иностранной литературы.

Kurylowicz Jerzy 1964: The Inflectional Categories of Indo-European. Heidelberg: Carl Winter.

Laigonaitė Adelė 1961: Daiktavardžių giminės ir skaičiaus kategorija. – Dabartinė lietuvių kalba, red. Jonas Kazlauskas, Adelė Laigonaitė, Vincas Urbutis. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 122–147.

LKA I – Atlas litevského jazyka 1. Slovní zásoba. Vilnius: Mokslas, 1977.

LKG I – Gramatika litevského jazyka 1. Vilnius: Mintis, 1965.

Lohde Michael 2006: Wortbildung des Modernen Deutschen: Ein Lehr- und Übungsbuch. Tubingen: Narr.

LS – Jazyky a jejich postavení, editor T. Shopen. Pennsylvania: University of Pennsylvania Press, 1987.

Markevičienė Žaneta 1999: Aukštaičių tarmių tekstai 1. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Markevičius Aurimas 2009: Šiaurinių širvintiškių daiktavardžio linksniavimas ir jo istorija. Monografija. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Matthews Peter Hugoe 1997: The concise Oxford dictionary of linguistics. Oxford: Oxford University Press.

Mažiulis Vytautas 1970: Baltų ir kitų indoeuropiečių kalbų santykiai. Vilnius: Mintis.

Mikulėnienė Danguolė 1996: Dėl linksniuojamųjų žodžių kirčiavimo variantų pietinėse aukštaičių tarmėse. – Lietuvių kalbotyros klausimai 36, 148–155.

Otrębski Jan 1956: Gramatyka języka litewskiego III. Warszawa: Państwowe wydawnictwo naukowe.

Paulauskienė Aldona 1983: Lietuvių kalbos morfologijos apybraiža. Kaunas: Šviesa.

Paulauskienė Aldona 1989: Gramatinės lietuvių kalbos vardažodžių kategorijos. Vilnius: Mokslas.

Paulauskienė Aldona 1994: Lietuvių kalbos morfologija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Paulauskienė Aldona 2001: Apie „nelinksniuojamųjų“ daiktavardžių giminę. – Gimtoji kalba 5, 5–6.

Paulauskienė Aldona 2006: Lietuvių kalbos morfologijos pagrindai. Kaunas: Technologija.

Straipsniai / Articles

243

VITALIJA KARACIEJŪTĖ

Paulauskienė Aldona 2007: Opozicijos ir jų neutralizacija gramatinių kategorijų paradigmos. – Kalbos teorija ir praktika. Konferencijos pranešimų tezės. Kaunas: Kauno technologijos universitetas, 23–24 (prieiga internete http://www.kalba.ktu.lt/files/konf_tezes_2007.pdf) [žiūrėta 2014 04 22].

Plungian Vladimir 2010: Gramatinių kategorijų tipologija 1. Vilnius: Vilniaus universitetas.

Ragaišienė Vilija 2010: Linksniuojamųjų žodžių kirčiavimo variantai pietų aukštaičių ir rytų aukštaičių vilniškių tarmėse. Daktaro disertacijos rankraštis. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Rimkutė Erika 2011: Morfologiškai neadaptuotų daiktavardžių giminė. – Kalbos kultūra 84, 184–201.

Rimkutė Erika, Raižytė Jūratė 2010: Morfologinis skolinių adaptavimas lietuvių kalboje. – Lietuvių kalba 4 (prieiga internete http://www.lietuviukalba.lt/index.php?id=162) [žiūrėta 2014 04 22].

Rinkauskienė Regina 1999: Rytų aukštaičių uteniškių vardazodis: dabartinė padėtis ir istorinė raida. Daktaro disertacijos rankraštis. Vilnius: Vilniaus pedagoginis universitetas.

Rosinas Albertas 2005: Latvių kalbos daiktavardžio linksniavimo sistema: sinchronija ir diachronija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Stundžia Bonifacas 1979: Giminės kategorija lietuvių kalbos gramatinėje sandaroje. – Aktualiosios kalbotyros problemos. Mokslinės konferencijos pakvietimas-programa ir tezės. Vilnius: Vilniaus V. Kapsuko universitetas, 80–83.

Stundžia Bonifacas 1980: Vadinamosios bevardės giminės vieta lietuvių kalbos morfologinėje sistemoje. Eksperimentinis tyrinėjimas. – Kalbotyra 31(1), 79–87.

Tuomienė Nijolė 2010: Ramaškonių šnektos daiktavardis: sociolingvistinis tyrimas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Valeckienė Adelė 1984: Lietuvių kalbos gramatinė sistema. Giminės kategorija. Vilnius: Mokslas.

Valeckienė Adelė 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

WALS – Corbett G. G. Počet rodů. – Světový atlas jazykových struktur (přístup online http://wals.info/feature/30) [citováno 22. 4. 2014].

Wurzel Wolfgang Ullrich 1989: Inflectional Morphology and Naturalness. Dordrecht: Kluwer.

Zinkevičius Zigmas 1980: Lietuvių kalbos istorinė gramatika 1. Vilnius: Mokslas.

Zumpt Carl Gottlob 1846: A school-grammar of the Latin language. London: Longman, Brown, Green, and Longmans, Paternoster-Row.

244

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Varėnos šnektos daiktavardžio giminės kategorija

ZKRATKY MÍSTNÍCH NÁZVŮ

Bbr – Babriškės Brč – Barčiai Bržp – Beržūpis Grt – Giráitė Kšt – Kašėtos Mrg – Mer̃gėzeris Mtz – Matùizos Prl – Perlojà SVrn – Senóji Varėna Ūt – Ūtà Vrn – Varėna Zrv – Zervýnos Žr – Žiūraĩ

Kategorie rodu substantiv v podřečí Varėny

SOUHRN

V podřečí Varėny a v nejbližších okolních vesnicích (Akmũo, Babriškės, Barčiai, Beržūpis, Giráitė, Kašėtos, Mer̃gėzeris, Matùizos, Perlojà, Pauosupė, Rudnìà, Senóji Varėna, Ūtà, Zervýnos, Žiūraĩ), které se řadí k jižním aukštaitským nářečím, nebyla kategorie rodu zkoumána a popsána z hlediska přirozené morfologie.

Hlavním cílem článku je pojednat o struktuře kategorie rodu v tomto podřečí, na základě empirického materiálu představit sémantické a morfologické charakteristiky rodu substantiv a určit případy rodových variant.

Provedený výzkum ukázal, že: 1) struktura kategorie rodu v podřečí Varėny sestává z opozice rodu mužského a ženského, podobně jako v jiných podřečích (Joniškis, severní širvintiškiai) zkoumaných metodou přirozené morfologie; 2) podle kmenů nedochází k přísnému rozlišení rodů (mužského a ženského); kmeny s koncovkami rod označují jen částečně; 3) mluvčí podřečí Varėny obvykle mění rod u výrazů označujících jídlo a nápoje (např. su̇bl̇ino.m, aguõnpiene.n); materiály a jejich zbytky (např. pė.leno.s, áŋglei); místní názvy (např. *balbìeriškė.n, *duóbupe.); rostliny (např. varnalė̃šas, ramunėlėi); části oděvu (např. kišã̃.ṙun, rankóviu.); některé prostory a místnosti (např. vìrtuvis; po.leklìnikas); orgány lidského těla (např. kepenaĩ, šmegenaĩ) a další; 4) vnitřní struktuře substantiv podřečí Varėny nelze přesně přiřadit konkrétní „rodový morfém“, protože lexikální morfém je neoddělitelný od jednoho či druhého gramatického významu rodu.

Doručeno 11. června 2014.

VITALIJA KARACIEJŪTĖ

Litevská univerzita pedagogiky

ul. Tarasa Ševčenka 31, LT-03111 Vilnius, Litva

[email protected]

Straipsniai / Articles

245