DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

Institut litevského jazyka

Identifikátor ORCID: https://orcid.org/0000-0001-7781-7236

Oblasti výzkumu: geolingvistika, baltská dialektologie, synchronní a diachronní akcentologie, morfologie, dějiny jazyka, dějiny litevské lingvistiky.

DOI: https://doi.org/10.35321/all82-01

NOVÉ TRENDY V LITEVSKÉ DIALEKTOLOGII: MULTIMODÁLNÍ VÝZKUMNÝ MODEL

Nové směry současné litevské dialektologie: multimodální výzkumný model

ANOTACE

Současný trend dialektologie uznává proměnlivost a životaschopnost tradičních nářečí. Cílem této studie je představit nový model výzkumu nářečí pro současné jazykové varianty, který používají badatelé Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka v kontextu tradiční a současné (multidimenzionální) litevské dialektologie.

KLÍČOVÁ SLOVA: litevská dialektologie, tradiční nářečí, nové nářeční varianty, sociokulturní síť, jazyková krajina, mentální mapa, multimodální výzkumný model.

ANOTACIJA

Současná dialektologie uznává proměnlivost a životaschopnost tradičních nářečí. Cílem tohoto článku je seznámit s moderním modelem výzkumu tradičních nářečí a nových nářečních útvarů, který uplatňují badatelé Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka v kontextu tradiční a současné (multimodální) dialektologie.

KLÍČOVÁ SLOVA: litevská dialektologie, tradiční nářečí, nová nářeční varianta, sociokulturní sítě, jazyková krajina, mentální mapa, multimodální výzkumný model.

Straipsniai / Articles

11

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

0. ÚVOD

Systematická analýza litevských nářečí zdůrazňuje trvalé aspekty litevské dialektologie ve všech obdobích jejího vývoje, tj.: 1) rozšíření regionální jazykové variety, jinými slovy územní aspekt; 2) její odlišení od ostatních jazykových variet neboli příznakovost; 3) vztah mezi jazykovou (regionální) varietou a psaným, ve 20^th. století označovaným jako standardní, jazykem, tj. standardizace (Mikulėnienė 2018: 20).

Při snaze obecně sledovat hlavní směry výzkumu litevské dialektologie je třeba mít na paměti synchronní i diachronní aspekty. Dialektologie však byla vždy v podstatě diachronní disciplínou. Nejprve data, teorie později (Kretzschmar, Schneider 1996: 14) – to je motto této disciplíny. Život se nicméně mění. Nechceme-li zaostávat za dobou, musí se měnit i naše dialektologie.

Cílem této studie je představit nový model výzkumu nářečí, který používají badatelé Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka.

K dosažení tohoto cíle byly stanoveny tyto úkoly: 1) systematicky pojednat o specifičnosti tradiční a současné litevské dialektologie; 2) představit model výzkumu moderních nářečí a nových nářečních variant; 3) popsat operativní možnosti tohoto modelu.

Metodologie výzkumu vychází ze současného výzkumu (socio)geolingvistiky a opírá se o studie teorie sociálních sítí, moderních trendů jazykové krajiny a percepční dialektologie, především v Japonsku (Inoue 1993; 1997; 1998; 1999; 2012), Nizozemsku (Taeldeman 2005; Goeman 2000; Heeringa, Hinskens 2014), Německu (Auer 2018; Auer, Hinskens 1996), Spojených státech amerických (Kretzschmar, Schneider 1996; Labov 1972; Preston 2018), Kanadě a Velké Británii (Chambers 1980; Chambers, Trudgill 2004).

1. STRUČNÝ PŘEHLED DĚJIN VÝZKUMU LITEVSKÝCH NÁŘEČÍ

Dvě hlavní nářeční skupiny – žemaitská (nebo také Žemaitská) a aukštaitská – identifikoval August Schleicher (1856; 1856_₁) a o 20 let později Friedrich Kurschat (Kurschat 1876; Kuršaitis 1876). Schleicherova Litevská mluvnice proslavila litevský jazyk po celém světě, protože litevština nejlépe zachovala nejdůležitější předindoevropské rysy. 19^th. století nám přineslo první mapu litevské jazykové oblasti, první dotazník, první

12

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

New Trends in Lithuanian Dialectology: Multimodal Research Model

nářeční klasifikaci Antanase Baranauskase a první popisy nářečí od Kazimierase Jauniuse (Mikulėnienė 2018: 142–156). Na konci 19^th. století přijala Litva stejně jako ostatní evropské země tradici německé dialektologie a mladogramatickou metodologii. Fonetické a fonologické nářeční rysy jsou od 19^th. století nejdůležitějšími charakteristikami při klasifikaci a mapování litevských nářečí (Mikulėnienė 2018: 140–141).

Na počátku 20^th. století se pozdní předgeolingvistické období vyznačovalo počátky jazykového zeměpisu (neboli zeměpisu slov) v Litvě. Hlavním cílem těchto studií bylo shromáždit různé tvary a slova pro komplexní slovník litevského jazyka (Lietuvių kalbos žodynas (LKŽ, sv. 1–20), který byl psán 100 let, od roku 1902 do roku 2002). Hlavním důvodem zdůraznění německého vlivu byl však prof. Jurgis Gerulis (Georg Gerullis), který své myšlenky šířil prostřednictvím knih a výuky (Gerullis 1930; Gerullis, Stang’as 1933). Následující dvě desetiletí uprostřed 20^th. století (1930–1944) byla zlatým věkem litevské geolingvistiky. Byla poznamenána prof. Antanasem Salysem (který dokončil postgraduální studium v Německu) a jeho pracemi: vědeckou nářeční klasifikací, dotazníkem k zeměpisu slov a první síťovou mapou Litvy (Salys 1933; 1935; 1946; 1985; 1992), viz také (Mikulėnienė 2013).

Během období sovětské okupace se etapa vědecké dialektologie znovu vyznačovala klasifikací a mapováním nářečí. Na konci druhé světové války Salys a další významní lingvisté emigrovali z Litvy, zanechali však několik žáků, kteří se pokusili pokračovat v dialektologickém směru litevské lingvistiky. Na konci šedesátých let se objevily nové dotazníky a nářeční atlasy. Celkem byly vydány 3 svazky s 376 mapami Atlasu litevského jazyka (dále jen ALL, Lietuvių kalbos atlasas (LKA) 1–3, 1977–1991), pokrývající více než 750 různých otázek (Morkūnas 1977: 11, 1980: 46). Historicko-komparativní dialektologii rozvíjel prof. Zigmas Zinkevičius (1966; 1996; 2002; 2004; 2006; aj.). Fonetický a fonologický výzkum nářečí dále rozvíjel prof. Aleksas Girdenis a jeho postgraduální studenti. Během posledních desetiletí 20^th. století zkoumali Girdenisovi žáci všechna litevská nářečí a téměř všechna podnářečí pomocí metod experimentální fonetiky a strukturální fonologie (Girdenis 1981; 2000–2001; 2003; 2014; Mikulėnienė 2016).

Ačkoli bylo vykonáno mnoho důležité práce, svou stopu zanechala také sovětská ideologie: otevřený model (badatel – výzkumný objekt – výzkumný nástroj) byl redukován na model uzavřeného typu (domácí badatel – domácí nářečí – domácí jazyk jako nástroj), viz také (Mikulėnienė 2018: 252). Články a další práce měly jen malou možnost vycházet v zahraničí. Během sovětského období

Straipsniai / Articles

13

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

a později byla věnována velká pozornost vydávání nářečních pramenů: lingvisté byli motivováni ke koncipování učebnic a slovníků^¹.

Nejnovější etapa litevské dialektologie a geolingvistiky začala na počátku 21^st. století. Dialektologové zmapovali celé území Litvy (celkem 735 míst jako bodů sítě ALL a zaznamenali všechny možné jazykové varianty, které se tam užívají)^². K dosažení tohoto cíle byly stanoveny tyto úkoly: 1) shromáždit a představit nový materiál o centrálních a periferních litevských nářečích; 2) upřesnit nebo upravit hranice oblastí litevských nářečí a podnářečí; 3) shromáždit nejdůležitější sociolingvistické údaje z celé litevské jazykové oblasti a provést jejich předběžnou analýzu. Materiál shromážděný během tohoto projektu se stal předmětem moderního nářečního výzkumu.

Lingvisté nalezli nejen tradiční nářečí a podnářečí, ale identifikovali také nové nářeční útvary – 5 regiolektů a zónu standardní litevštiny (která se nachází ve středu Litvy kolem bývalého dočasného hlavního města Kaunasu v období mezi první a druhou světovou válkou), viz také Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 257–262; Geržotaitė, Mikulėnienė 2014). Zaznamenali různé případy změn vzniklé v původních litevských jazykových variantách pod vlivem konvergenčních a divergenčních procesů: 1) mezi nářečními variantami a standardním jazykem, 2) mezi původními litevskými a původními polskými, lotyšskými, běloruskými nebo ruskými variantami a 3) mezi samotnými původními nářečními litevskými variantami (Mikulėnienė, Rutkowska 2013; Geržotaitė, Meiliūnaitė 2014).

2. VÝVOJ TRADIČNÍ DIALEKTOLOGIE

Dva směry – tradiční (konzervativní) a nový (dynamický či progresivní) dialektologie – se na počátku 21^st. století zřetelněji odlišily a oba koexistují od konce 20^th. století.

¹ Dosud bylo vydáno 15 nářečních slovníků, které se mírně liší a představují buď jedno nářečí, nebo několik sousedních nářečí. Bylo připraveno více než 20 svazků nářečních textů. Dosud byly vydány dvě řady: „Tarmės mokyklai“ (Nářečí pro školu) a „Tarmių tekstynas“ (Nářeční učebnice). Všechny svazky jsou doprovázeny kompaktními disky.

² Projekt nazvaný Moderní geolingvistický výzkum v Litvě: optimalizace síťových bodů a interaktivní šíření informací (projekt č. VP1–3.1–ŠMM–07–K–01–028) uskutečnil Institut litevského jazyka v letech 2010–2013. Více informací je k dispozici na http://www.tarmes.lt/images/Veikla/SANTRAUKA_0112.pdf; viz také (Mikulėnienė, Meiliūnaitė 2014).

14

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

New Trends in Lithuanian Dialectology: Multimodal Research Model

Tradiční dialektologie představuje statický jednorozměrný obraz nářečí: centrální a periferní zóny lze oddělit (Morkūnas 1993: 4–7); lze rozpoznat uzavřený fonologický systém (pod)nářečí; atomistická analýza založená na deskriptivismu upřednostňovala kvalitativní metody a byla orientována k minulosti (Chambers 1980: 47–65; Labov 1972: 268, aj.). To vedlo k volbě kritérií NORM (nemobilní, starý, venkovský muž) a omezilo se na používání diagnostických testů, tj. hromadění materiálu (Chambers, Trudgill 2004: 28; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 32).

Je zřejmé, že ve 20^th. století badatelé neuznávali změnu nářečí, a proto považovali tradiční nářeční varianty za mrtvé. Hranice nářečí byly statické a neměnné (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 33).

Současný (nebo progresivní) trend dialektologie nabízí jinou možnost – uznat proměnlivost a životaschopnost tradičních nářečí (Trudgill 1983: 87). Nářečí se proměňují; v důsledku toho mohou z tradičních nářečí vznikat nové varianty – geolecty, regionální nářečí (nebo regiolekty), a dokonce regionální standardní variety (Auer, Hinskens 1996: 7, 11; Taeldeman 2005: 233–248), viz obrázek 1.

Obrázek 1. Multidimenzionální model vrstev dialekticity (Auer, Hinskens 1996: 7, 11)

Je důležité zdůraznit, že ne všechny nové nářeční útvary přímo souvisejí s oblastí, k níž bylo tradiční nářečí přiřazeno, neboť jsou navzájem i ve vztahu ke společnému (nebo standardnímu) jazyku vystaveny horizontálnímu a vertikálnímu kontinuu prostřednictvím konvergence, divergence nebo nivelizace.

Straipsniai / Articles

15

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

V geolectu se zachovává většina rysů tradičního nářečí, nejméně jich zůstává ve variantě regionálního standardu (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 37–45; Mikulėnienė 2019: 51–62).

Proměna tradičních nářečí vede také k zániku diferenciálních nářečních rysů: původní primární znaky mohou v řeči mnoha informátorů zaniknout a ve většině případů zůstávají ty rysy, které informátoři nevnímají jako nářeční. Proto je například regiolekty obecně obtížné popsat z hlediska jejich vlastností, protože nejsou stabilní: variabilní markery je třeba identifikovat jako celek (Mikulėnienė 2019: 56–61).

Z tohoto důvodu je v dialektologii zapotřebí sociolingvistická analýza; jinými slovy je důležité zohlednit sociolingvistickou perspektivu respondentů: posoudit jejich věk, pohlaví a vzdělání a objasnit jejich postoje k užívání nářečí. V tomto případě je výzkum nářečí založen na sociolingvistické práci. Protože se pozornost nevěnuje pouze starým místním obyvatelům, ale také mladým, nejen mužům, ale i ženám, převládá kritérium YUMF (mladá, městská, mobilní žena) (Goeman 2000).

Čím větší je počet dotazovaných obyvatel, tím přesnější jsou výsledky. Proto se uplatňují nejen kvalitativní, ale také kvantitativní či statistické metody, viz také (Aliūkaitė, Mikulėnienė et al. 2017: 24–26; Mikulėnienė, Čepaitienė et al. 2019: 65–92).

Jazyková data několika generací obyvatel umožňují předpovědět budoucnost místní jazykové varianty nebo alespoň předvídat směr jejího posunu. Dialektologové tak mohou prostřednictvím výsledků jazykového výzkumu přispívat k hospodářské a sociokulturní politice regionů. Netřeba dodávat, že tyto trendy nemusí nutně představovat po sobě jdoucí etapy vývoje nářečí v čase, ale spíše klasifikace nářečí založené na ideologických názorech a metodologických přístupech badatelů.

3. MULTIMODÁLNÍ MODEL VÝZKUMU NÁŘEČÍ

Jak je patrné, změněný postoj k nářeční variabilitě vytváří mnohem podrobnější a komplexnější průzkum. Dialektologové Institutu litevského jazyka proto navrhují dynamický sociogeolingvistický a multidimenzionální obraz nářečního útvaru. Tento model se od roku 2015 používá při výzkumu místních jazyků a nářečí v různých regionech Litvy, viz obrázek 2.

16

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

New Trends in Lithuanian Dialectology: Multimodal Research Model

Obrázek 2. Cíle regionální dialektologie v 21^st století

Model regionální jazykové variace se skládá ze tří vrstev: (1) selektivní studium jazykových dat tradičních nářečí; (2) studium jazykového prostředí (neboli jazykové krajiny) a sociokulturních sítí daného místa; (3) studium postoje subjektů k místní jazykové variantě a průzkum veřejného mínění. Každá etapa výzkumu bude nyní prodiskutována podrobněji.

3.1. VÝZKUM 1. VRSTVY. První vrstvou je selektivní studium tradičních jazykových dat nářečí. Volí se selektivní analýza nářečních dat; výzkum je založen na zvukových nahrávkách a zaznamenává se frekvence rozlišujících nářečních fonetických rysů.

Byly vytvořeny zvláštní matice, které zdůrazňují ověřování rysů – jejich sílu (+), úbytek (+/−) nebo zánik (−), viz obrázek 3.

Straipsniai / Articles

17

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

Obrázek 3. Ukázka matice (ne)nářečních rysů (Aliukaitė, Jaroslavienė, Meiliūnaitė, Mikulėnienė 2014: 75)

Pokud je fonetický rys zaznamenán v řeči několika informátorů nebo alespoň jednoho informátora starší generace, měl by být považován za existující, dialektologové jej však pokládají za mizející. Rys zaznamenaný v místní jazykové variantě je však ovlivněn horizontální konvergencí (V – síla, v – úbytek, v₀ – zánik), viz obrázek 4.

Obrázek 4. Horizontální relevance nářečních rysů (vytvořila D. M.)

Stojí za to zdůraznit korelaci mezi horizontální relevancí nářečních rysů a vertikální relevancí věku respondentů, viz obrázek 5.

Obrázek 5. Vertikální relevance nářečních rysů (vytvořila D. M.)

18

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

New Trends in Lithuanian Dialectology: Multimodal Research Model

Ve většině případů představitelé starší generace odrážejí původní (pod)nářečí konzervativněji (s vysokým stupněm rozlišujících rysů), střední generace je zdrženlivější, ale nejmladší informátoři nemusí nutně vykazovat stupeň ústupu: říkají, že rádi používají své rodné nářečí, a také je používají. Mladší respondenti užívají buď jazykový kód zachovávající nejvýraznější příznakové nářeční rysy, nebo kód obsahující nevýrazné rysy daného nářečí (Aliūkaitė 2019: 74–76). Jejich řeč však není tak tradiční, nýbrž modernější (nebo módnější) – primární rysy mají tendenci mizet, zatímco do popředí vystupují viditelné terciární charakteristiky a přebírají úlohu hlavních rysů (Mikulėnienė 2019: 56–57), viz obrázek 6.

Obrázek 6. Změna a posun nářečních rysů 1 (vytvořila D. M.)

Mezi jazykem této generace lidí žijících v téže oblasti a s podobným vzděláním tak existuje výrazný rozdíl: výrazný rys v řeči jednoho člověka se může, ale nemusí časem opakovat v řeči jiného. Hlavním výsledkem posunu tradičního nářečí je, že primární nářeční rys se stává nevýrazným nebo terciárním.

Terciární rysy, které informátoři nerozpoznávají, se stávají základem nových nářečních útvarů. V prvních desetiletích 21^st. století, kdy vznikaly regiolekty a další větší útvary, je termín nářeční rysy v tradiční dialektologii postupně nahrazován odpovídajícím termínem nářeční marker (Mikulėnienė 2019: 61), viz obrázek 7.

Tyto termíny nejsou synonyma – nářeční rys je stabilní, zatímco nářeční marker je pohyblivým prvkem místního jazyka. Navíc je fonologicky méně výrazný.

Straipsniai / Articles

19

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

Obrázek 7. Změna a posun nářečních rysů 2 (Mikulėnienė 2019: 61)

Proto je třeba pro každý nový derivát (regionální nářečí nebo regiolekt) vybraný badateli sestavit soubor nářečních markerů. Pokud se tyto soubory liší, existuje možnost několika různých regiolektů. Na druhou stranu, pokud se soubory významně neliší, naznačuje to, že regionální nářeční variace je homogenní.

První výsledky výzkumu ukazují, že rozpoznávání fonetických (fonologických) nářečních rysů sluchem neusnadňuje identifikaci nové nářeční varianty (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2019). Z tohoto důvodu zůstávají fonologické markery (přesněji jejich úplný soubor) důležitými diferenciálními prvky, avšak význam morfologických a derivačních markerů vedle fonologických zřetelně roste (Mikulėnienė 2019: 60–61).

Ačkoli nářeční markery ukazují heterogenní a vrstevnatou povahu litevské jazykové krajiny 21^st. století, nelze je mechanicky odstranit z území, na němž se vyskytují.

K provedení podrobnější analýzy je tedy třeba použít sociogeolingvistické metody.

3.2. VÝZKUM 2. VRSTVY. Druhou etapou je studium jazykového prostředí (neboli jazykové krajiny) a sociokulturních sítí.

Mapování mobility místních obyvatel a jejich směrů pohybu do škol, na trhy, k lékařům apod. umožňuje identifikovat určitá centra místních jazykových variant a předvídat směr změny a posunu nářečí, viz obrázky 8–9.

20

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

New Trends in Lithuanian Dialectology: Multimodal Research Model

Obrázek 8. Sociokulturní sítě západních aukštaitů z Kaunasu (Čepaitienė 2018: 52)

Mapa sociokulturních sítí zdůrazňuje centra přitažlivosti a oblasti životaschopnosti. V oblasti západních aukštaitů z Kaunasu (kauniškiai) se pohyb místních obyvatel soustřeďuje v okolí Marijampolė, Vilkaviškis, Jurbarkas a Prienai (viz obrázek 8). To umožňuje identifikovat regiolektální a geolectální zóny. V současném kaunaském západním aukštaitském regiolektu se rozlišují geolectální zóny Šakiai, Jurbarkas a Prienai (Čepaitienė 2016: 142, 144).

Situace u periferních nářečí je však odlišná, viz obrázek 9.

Obrázek 9. Směry pohybu místních Litevců v regionu Punsk (Mikulėnienė, Leskauskaitė et al. 2016: 282)

Straipsniai / Articles

21

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

Obrázek 9 zachycuje periferii místních Litevců v oblasti Punsk–Sejny: směry pohybu do měst Litvy a Polska jsou přibližně rovnoměrně rozloženy (Mikulėnienė, Leskauskaitė et al. 2016: 276–299).

Multimodální přístup k dialekticitě přikládá zvláštní význam údajům jazykové krajiny (Inoue 2012: 88–94). Jazykové prostředí (neboli jazyková krajina) a sociokulturní sítě zdůrazňují určité složky přitažlivosti (důležité pro místní obyvatele: škola či školy a mateřská škola či mateřské školy, trhy a kavárny, zdravotnická zařízení, knihovny, komunitní domy, turistické atrakce apod.), viz obrázek 10.

Obrázek 10. Jazykové prostředí a sociokulturní sítě: složky přitažlivosti (Mikulėnienė, Meiliūnaitė 2017: 187)

Začlenění těchto složek do jazykového diskurzu není nové: japonští dialektologové tak činí již několik desetiletí (Inoue 2012: 96–104). Studie jazykové krajiny jsou do jisté míry spojeny se značkami a názvy místních společností, místními médii, kulturním, historickým, etnografickým a jazykovým dědictvím apod., viz obrázek 11. V Japonsku se jako samostatný směr zkoumá také takzvaná dialektologie suvenýrů (Inoue 2012: 107–117).

Obrázek 11. Jazykové prostředí a sociokulturní sítě: prvky přitažlivosti (Mikulėnienė, Meiliūnaitė 2017: 188)

22

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

New Trends in Lithuanian Dialectology: Multimodal Research Model

Tímto způsobem je pro moderní dialektology důležité všechno: nejen povědomí o hodnotě jazyka, ale také vše, co souvisí s historickým a kulturním dědictvím, viz tabulka.

Tabulka. Povědomí o hodnotě jazyka.

Jazyková hodnota | Historická a kulturní hodnota Staré dokumenty a prameny | Shromažďování a uchovávání místního kulturního dědictví Příručky nářečních textů (s kompaktními disky) | Výzkum a popularizace místního kulturního dědictví Nářeční slovníky | Uchovávání paměti o významných místních osobnostech Monografické popisy | Rozvoj činnosti místních badatelů

Obecně nám to umožňuje hlouběji hovořit o hodnotě nářečí. Výše uvedené vyjmenované prvky jsou vnímány jako objektivní, což zase umožňuje projevení objektivní hodnoty nářečí.

3.3. VÝZKUM 3. VRSTVY. Třetí vrstvou je postoj subjektů k místní jazykové variantě a průzkum veřejného mínění. Moderní sociolingvistický výzkum využívá metody percepční dialektologie (Preston 1999: xxiii–xl).

Při zjišťování sebeúcty ve vztahu k nářečí je nezbytné zjistit osobní a veřejné názory na místní nářečí. Je třeba zohlednit věk, pohlaví a vzdělání, protože v každé variantě místního jazyka existuje sociální rozmanitost. Je velmi důležité dotazovat se také mladé generace. Jen tak lze předpovědět budoucnost jazykové varianty, viz obrázek 12.

Obrázek 12. Průzkum názorů domorodého obyvatelstva a veřejnosti (Mikulėnienė, Meiliūnaitė 2017: 181)

Straipsniai / Articles

23

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

Tato analýza litevských jazykových variant je založena na komplexním modelu dotazníku, který integruje verbalizaci i vizualizaci. Respondenti tak měli možnost rozvinout vlastní vhledy (viz také Aliūkaitė, Mikulėnienė et al. 2017: 50–59).

Názor mladé generace se zkoumá prostřednictvím dotazníků a mentálních map (viz Aliūkaitė, Mikulėnienė et al. 2017: 50–59, 103–160, 224–272).

Objektivní hodnota nářečí nebo nové nářeční varianty a její sebeúcta pomáhají zdůraznit její přidanou hodnotu, která označuje a vyjadřuje tvořivost původního (místního) obyvatelstva, neboť složité nářeční dědictví je dnes znovu rozvíjeno; viz obrázek 13.

Obrázek 13. Složky hodnoty nářečí (Mikulėnienė, Meiliūnaitė 2017: 194)

Nářeční festivaly a další akce odhalují, že tradiční nářečí přechází na jinou – regiolektální – úroveň.

3.4. PROGNOSTICKÝ VÝZKUMNÝ MODEL. Shrnutím lze říci, že byl vytvořen prognostický výzkumný model regionálních jazykových variant, který zahrnuje všechny složky projednané v této práci. Tento model je umístěn do „bubliny“ veřejného mínění; viz obrázek 14.

Zmizení tradičních nářečí proto neznamená smrt nářečí, nýbrž pouze jeho proměnu. Ukazuje zcela novou cestu litevským dialektologům a stanovuje prioritu dynamické multidimenzionální dialektologie.

24

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

New Trends in Lithuanian Dialectology: Multimodal Research Model

Obrázek 14. Prognostický výzkumný model (vytvořila D. M.)

4. PRAKTICKÉ UPLATNĚNÍ MODELU

Multimodální model lze snadno přizpůsobit potřebám regionálních studií. Zvláště dobře funguje tehdy, když sledované území nemá jednu, nýbrž několik variant jazyka (nebo dokonce variant různých místních jazyků); viz dále (Mikulėnienė, Rutkowska 2013, Mikulėnienė, Meiliūnaitė 2017: 169–195; Mikulėnienė 2018, Mikulėnienė, Pocevičiūtė 2019). To osvobozuje nové nářeční útvary od tradičního způsobu klasifikace.

Tato metodologie umožňuje identifikovat několik vrstev místního jazyka (místních jazyků), i když vznikaly v různých obdobích. Například v oblasti současného spisovného litevského jazyka (v okrese Kaunas) výzkumníci na základě tohoto modelu rozlišili až pět různých místních zón: 1) nářeční, 2) nářeční–nenářeční, 3) spisovnou, 4) spisovnou–nářeční, 5) nenářeční.

Straipsniai / Articles

25

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

Multimodální model rozšiřuje využití dialektometrických metod a kvantitativní analýzy; viz dále (Mikulėnienė, Čepaitienė et al. 2019). Dialektometrické metody a kvantitativní analýza odstraňují subjektivitu výzkumníka, tj. jeho archivářskou tendenci a pokusy „uchovat“ zkoumanou variantu místního jazyka, což vede k vytvoření standardizovaného nářečí.

Nářeční varianty by se neměly „vtahovat“ do tradiční klasifikace: rozdíl mezi materiály z 20^th. a 21^st. století musí být jasný. Konečně je třeba odstranit střet mezi objektivitou výzkumníka a jeho láskou k rodnému nářečí ve vlasti. Podle Kaje Syriänena z Finska (používá termín fennofilní hnutí) lze říci, že dialekt0filie není vědeckou metodou současné dialektologie (Syriänen 2012: 7).

ZÁVĚRY

Zmizení tradičních nářečí nepředstavuje smrt nářečí, nýbrž pouze jeho proměnu, nahlížíme-li na ně z hlediska současné multimodální dialektologie. Lze tedy vyvodit tento závěr:

1. Navržená metodologie je vhodná ke studiu celého litevského jazykového území. Multidimenzionální dialektologie umožňuje vytvářet nové modely jazykového posunu a vývoje. 2. Změněné pojetí prostoru a času omezuje nejen možnost deskriptivní a atomistické analýzy. Poskytuje holistické studie místních jazykových variant. 3. Přístup multidynamické dialektologie odhaluje podmíněnost klasifikace nářečí. 4. Také (socio)geolingvistické studie musí splňovat zvláštní požadavky – využívat nejen kvalitativní, ale i kvantitativní metody. 5. Pomocí tohoto multimodálního modelu lze předvídat přirozený průběh vývoje jazykové variace a její proměnu a posun tváří v tvář měnícím se ekonomickým, demografickým či jiným okolnostem.

LITERATURA

Aliūkaitė Daiva 2019: Objektivní nářečnost: rysy a hodnota. — Respectus Philologicus 35(40), 63–91. Dostupné na: https://www.zurnalai.vu.lt/respectus-philologicus/article/view/12717/11397.

26

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

New Trends in Lithuanian Dialectology: Multimodal Research Model

Aliūkaitė Daiva, Jaroslavienė Jurgita, Meiliūnaitė Violeta, Mikulėnienė Danguolė 2014: Zásady analýzy nářečních údajů. Metodika popisu nářečí. – Litevská nářečí na počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum (mapy a jejich komentáře), ed. Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 63–75.

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014: Geolingvistika: ideologie, teorie a metody. Základní pojmy. – Litevská nářečí na počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum (mapy a jejich komentáře), ed. Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 29–47.

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 20141: Zvláštnosti utváření geolektů a regiolektů v Litvě. – Litevská nářečí na počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum (mapy a jejich komentáře), ed. Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 257–262.

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2019: Narativ běžného člena jazykového společenství: kde a proč se (spolu)utváří místní nářečnost. – Lietuvių kalba 13, [1–22]. Online dostupné: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/291/214.

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Geržotaitė Laura 2017: Jazyková variabilita a její hodnocení z hlediska perceptivní dialektologie: představy o variantách a místech, Vilnius: Vilniuské univerzitní nakladatelství.

Auer Peter 2018: Změna nářečí v Evropě – vyrovnávání a konvergence. – The Handbook of Dialectology. První vydání, ed. Charles Boberg, John Nerbonne, Dominic Watt. Hoboken, NJ: John Wiley & Sons, Inc., 159–176.

Auer Peter, Hinskens Frans 1996: Konvergence a divergence nářečí v Evropě. Nový i méně nový vývoj ve staré oblasti. – Sociolinguistica, svazek 10, číslo 1, 1–30.

Chambers Jack K. 1980: Geolingvistika variabilního pravidla. – Toronto Working Papers in Linguistics 1, 47–65.

Chambers Jack K., Trudgill Peter 2004: Dialectology. Druhé vydání, Cambridge: Cambridge University Press.

Čepaitienė Agnė 2016: Sociokulturní sítě západních aukštaiťských kauniškiai a východních aukštaiťských panevėžiškiai. – Taikomoji kalbotyra 8, 136–159. Online dostupné: https://taikomojikalbotyra.lt/ojs/index.php/taikomoji-kalbotyra/article/view/95/86.

Čepaitienė Agnė 2018: Proměna podnářečí aukštaiťských nářečí na počátku 21. století: srovnávací geolingvistický aspekt. Disertační práce, Vilnius: Institut litevského jazyka.

Straipsniai / Articles

27

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

Gerullis Georg 1930: Litauische Dialektstudien von Georg Gerullis, Leipzig: Markert & Petters.

Gerullis Georg, Stang’as Christian 1933: Litevské nářečí pruských rybářů, sepsali J. Gerullis a Chr. Stangas. Série Litevská nářečí, sešit 1, Kaunas: tiskárna společnosti „Spindulys“.

Geržotaitė Laura, Meiliūnaitė Violeta 2014: Místní varianty jiných jazyků v Litvě: mapa a komentáře. – Litevská nářečí na počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum (mapy a jejich komentáře), ed. Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, mapa XIV a komentář (vložka).

Geržotaitė Laura, Mikulėnienė Danguolė 2014: Utváření geolektů a regiolektů v Litvě: mapa a komentáře. – Litevská nářečí na počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum (mapy a jejich komentáře), ed. Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, mapa XIII a komentář (vložka).

Girdenis Aleksas 1981: Fonologie, Vilnius: Mokslas.

Girdenis Aleksas 2000–2001: Práce z lingvistiky, Vilnius: Institut vědy a encyklopedického nakladatelství.

Girdenis Aleksas 2003: Teoretické základy litevské fonologie, Vilnius: Institut vědy a encyklopedického nakladatelství.

Girdenis Aleksas 2014: Teoretické základy litevské fonologie, Vilnius: Eugrimas.

Goeman Ton 2000: Kromě NORMS také MYSFS v proměňující se nářeční krajině a regiolektu, Taal en tongval [Budoucnost variační lingvistiky. Sborník článků věnovaných Jo Daanové u příležitosti jejích devadesátých narozenin], ed. Hans Bennis, Hugo Ryckeboer, Jan Stroop, Amsterdam: MI, 87–100.

Heeringa Wilbert, Hinskens Frans 2014, Konvergence mezi nářečními variantami a skupinami nářečí v nizozemské jazykové oblasti, – Aggregating Dialectology, Typology, and Register Analysis: Linguistic Variation in Text and Speech, ed. Benedikt Szmrecsanyi, Bernhard Wälchli, New York: Walter de Gruyter, 26–52, 452–453.

Inoue Fumio 1993: Význam nových nářečí. – Dialectologia et Geolinguistica 1, 3–27. Dostupné na: https://www.degruyter.com/view/j/dig.1993.1993.issue-1/dig.1993.1993.1.3/dig.1993.1993.1.3.xml.

Inoue Fumio 1997: Tržní hodnota jazyků v Japonsku. – Japanese Linguistics 2, 40–61.

Inoue Fumio 1998: Jazykový trh a jeho základní mechanismy. – Area and Culture Studies 57, 83–103.

28

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

New Trends in Lithuanian Dialectology: Multimodal Research Model

Inoue Fumio 1999: Klasifikace nářečí podle představ: angličtina a japonština. Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. Dennis R. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 147–160.

Inoue Fumio 2012: Zlepšení sociolingvistického statusu nářečí pozorované prostřednictvím jazykových krajin – využití Google Maps a Google Insights. – Dialectologia 8, 85–132.

Kretzschmar William A., Schneider Edgar W. 1996: Úvod do kvantitativní analýzy dat z jazykových průzkumů: atlas v číslech, Thousand Oaks, CA: Sage.

Kurschat Friedrich 1876: Gramatika litevského jazyka: s mapou litevské jazykové oblasti a pojednáním o litevské lidové poezii spolu s hudební přílohou 25 nápěvů dain, von Friedrich Kurschat, Halle: Buchhandlung des Waisenhauses.

Kuršaitis Frydrichas 1876: Frydrichas Kuršaitis, Gramatika litevského jazyka, 1876, připravila Birutė Kabašinskaitė, noty a slova litevských písní přepsala Eligija Garšvienė, z němčiny přeložil Alfonsas Tekorius, Vilnius: Vilniuské univerzitní nakladatelství, 2013.

Labov William 1972: Sociolingvistické vzorce, Philadelphia: University of Pennsylvania Press.

LKA 1–3: Atlas litevského jazyka 1: Lexikum, odpovědný redaktor Kazys Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1977; Atlas litevského jazyka 2: Fonetika, odpovědný redaktor Kazys Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1982; Atlas litevského jazyka 3: Morfologie, odpovědný redaktor Kazys Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1991.

LKŽ 1–20: Slovník litevského jazyka 1–2, Vilnius: Mintis, 1968–1969; 3–6, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1956–1962; 7–9, Vilnius: Mintis, 1966–1973; 10–15. Vilnius: Mokslas, 1979–1991; 16–17, Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1995–1996; 18–20, Vilnius: Institut nakladatelství vědy a encyklopedií, 1997–2002.

Mikulėnienė Danguolė 2013: Síť litevských nářečí: její původ a optimalizace. – Acta Linguistica Lituanica 68, 70–91.

Mikulėnienė Danguolė 2016: Strukturalismus v litevské dialektologii: fonologická škola Aleksase Girdenise. – Mezinárodní vědecká konference k 80. výročí profesora Aleksase Girdenise (1936–2011) „Transformace současných baltských jazyků a nářečí“ (“Transformations of Contemporary Baltic Languages and Dialects”). Institut litevského jazyka, Vilnius 19.–21. října 2016. Teze příspěvků, Vilnius: Institut litevského jazyka, 47–48 (http://lki.lt/wp-content/uploads/2017/06/A.Girdenio_KONFERENCIJOS_TEZES_2016.pdf).

Straipsniai / Articles

29

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

Mikulėnienė Danguolė 2018: Litevská dialektologie: geneze, vývoj a paradigmatické zlomy 1: Období před dialektologií. Počátky litevské dialektologie: vymezování nářečí, zárodky perspektiv výzkumu a jejich typy, Vilnius: Centrum vědeckého a encyklopedického nakladatelství.

Mikulėnienė Danguolė 2018: Multimodální model dialektologie: možnosti výzkumu variabilty místní polštiny v Litvě. Online dostupné: http://www/lenkutarmes.flf.vu.lt/files/mikuleniene_%20tarmetyros_modelis.pdf.

Mikulėnienė Danguolė 2019: Nomenklatura rysů nářečnosti: od nářečních rysů ke znakům nářečnosti. – Respectus Philologicus 35(40), 51–62. Online dostupné: https://www.zurnalai.vu.lt/respectus-philologicus/article/view/12716/11395.

Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Bakšienė Rima, Geržotaitė Laura, Kardelytė-Grinevičienė Daiva, Leskauskaitė Asta, Meiliūnaitė Violeta, Vyniautaitė Simona 2019: Dialektometrický průřez klasifikací tradičních litevských nářečí: průzkumná studie. Kolektivní studie, Vilnius: Institut litevského jazyka.

Mikulėnienė Danguolė, Leskauskaitė Asta, Ragaišienė Vilija, Geržotaitė Laura, Birgelienė Nijolė 2016: Proměna litevských nářečí na počátku 21. století: nářeční mluva Litevců v Polsku, Vilnius: Institut litevského jazyka.

Mikulėnienė Danguolė (ed. a aut.), Meiliūnaitė Violeta (ed. a aut.) 2014: Litevská nářečí na počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum (mapy a jejich komentáře). Vilnius: Briedis.

Mikulėnienė Danguolė, Meiliūnaitė Violeta 2017: Rozměr nářečnosti ve struktuře litevských etnografických regionů. – Konstrukce nových regionálních identit. Integrita, důvtip, konkurenceschopnost, ed. Arūnas Augustinaitis, Jolanta Zabarskaitė, Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė, Liutauras Labanauskas, Austė Kiškienė, Remigijus Venckus, Kastytis Rudokas, Vilnius: Institut litevského jazyka, 169–195.

Mikulėnienė Danguolė, Pacevičiūtė Aušra 2019: Jazykový posun: případ žemaitské oblasti v regionu Kaunas–Jonava. – Acta Baltico-Slavica 43, 42–58. Dostupné na: https://ispan.waw.pl/journals/index.php/abs/article/view/abs.2019.008/5333.

Mikulėnienė Danguolė, Rutkowska Kristina 2013: Současná jazyková situace v Litvě: geolingvistický aspekt a nové možnosti popisu. – Acta Baltico-Slavica 37, 459–471.

Morkūnas Kazys 1976: Lingvistická geografie a Atlas litevského jazyka. – Atlas litevského jazyka 1: Lexikum, odpovědný redaktor Kazys Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1977, 7–12.

Morkūnas Kazys 1980: Seznámení s nářečími litevského jazyka, Vilnius: Mokslas.

30

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

New Trends in Lithuanian Dialectology: Multimodal Research Model

Morkūnas Kazys 1993: O pojmu okrajová nářečí. – Otázky litevské lingvistiky 30, 4–7.

Preston Dennis R. 1999: Úvod. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. Dennis R. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, xxiii–xl.

Preston Dennis R. 2018: Perceptivní dialektologie. – The Handbook of Dialectology. První vydání, ed. Charles Boberg, John Nerbonne, Dominic Watt. Hoboken, NJ: John Wiley & Sons, Inc., 177–203.

Salys Antanas 1933: Několik poznámek k dějinám nářečí. – Archivum Philologicum 4, 21–34.

Salys Antanas 1935: Litevská nářečí (rukopisné vydání), Kaunas.

Salys Antanas 1946: Litevská nářečí (rukopisné vydání), Tübingen.

Salys Antanas 1985: Spisy III: Různé články, Řím: Litevská katolická akademie věd.

Salys Antanas 1992: Spisy IV: Litevská nářečí, Řím: Litevská katolická akademie věd.

Schleicher August 1856: Příručka litevského jazyka: Litevská mluvnice, sv. 1, Praha: J. G. Calve’sche Verlagsbuchhandlung. – Odkaz Augusta Schleichera litevským studiím, sv. 1, ed. Ilja Lemeškin, Jolanta Zabarskaitė, Vilnius: Institut litevského jazyka, 2008, 150–508.

Schleicher August 18561: Příručka litevského jazyka: Litevská mluvnice, sv. 1, z němčiny přeložil Alfonsas Tekorius, Praha, 1856. – Odkaz Augusta Schleichera litevským studiím, sv. 2, ed. Ilja Lemeškin, Jolanta Zabarskaitė, Vilnius: Institut litevského jazyka, 2014, 15–33.

Syrjänen Kaj 2012: Sledování dějin dialektologického výzkumu ve Finsku. – DOSSIERS D’HEL 2012©SHESL. Dostupné na: http://htl.linguist.univ-paris-diderot.fr/_media/num5/articles/syrjanen_2012.pdf.

Taeldeman Johan 2005: Polarizace znovu. – Language Variation – European Perspectives: Selected Papers from the Third International Conference on Language Variation in Europe (ICLaVE 3), ed. Frans Hinskens, Amsterdam: Benjamins, 233–248.

Trudgill Peter 1983: O nářečí: sociální a geografické perspektivy, Oxford: Basil Blackwell.

Zinkevičius Zigmas 1966: Litevská dialektologie: srovnávací fonetika a morfologie nářečí, Vilnius: Mintis.

Straipsniai / Articles

31

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

Zinkevičius Zigmas 19961: Nářeční diferenciace a jazyková integrace. The History of the Lithuanian Language, Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 192–226.

Zinkevičius Zigmas 2002: Vybrané články 1, Vilnius: Litevská katolická akademie věd.

Zinkevičius Zigmas 2004: Vybrané články 4, Vilnius: Litevská katolická akademie věd.

Zinkevičius Zigmas 2006: Původ litevských nářečí, Vilnius: Institut litevského jazyka.

Nové trendy současné litevské dialektologie: multimodální výzkumný model

SOUHRN

Moderní dialektologie uznává proměnu a životaschopnost tradičních nářečí. Cílem této studie je představit nový model výzkumu nářečí současných jazykových variací, který používají výzkumníci Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka v kontextu tradiční a současné (multidimenzionální) litevské dialektologie. K dosažení tohoto cíle byly stanoveny tyto úkoly: 1) systematicky projednat rysy tradiční a současné litevské dialektologie; 2) představit model výzkumu současných nářečí a nových nářečních útvarů; 3) popsat možnosti fungování tohoto modelu. Metodika výzkumu vychází ze současných (sociálních) geolingvistických výzkumů a opírá se o teorii sociálních sítí a výzkumy několika směrů současné dialektologie provedené v Japonsku, Spojených státech amerických a Nizozemsku.

Model proměny regionálního jazyka se skládá ze tří vrstev: 1) výběrový výzkum nářečí tradičních jazykových údajů; 2) výzkum jazykového prostředí (nebo jazykové krajiny) a lokálních sociokulturních sítí; 3) výzkum postoje zkoumaných osob k místnímu jazyku a výzkum veřejného mínění. Každá etapa výzkumu je projednána podrobněji.

Multimodální model lze snadno přizpůsobit potřebám zkoumané lokality. To je zvláště zřejmé tam, kde se používá nikoli jediná, nýbrž několik jazykových variant (nebo dokonce variant různých místních jazyků). Dynamický přístup odhaluje podmíněnost klasifikace nářečí. Nové nářeční útvary – geolekty, regiolekty – musí být rozpoznávány a identifikovány nejen pomocí současných kvalitativních, ale i kvantitativních metod. Nářeční (nebo pouze nářečně zabarvené) varianty nesmějí být vtěsnávány do klasifikace tradičních litevských nářečí: vyžaduje to nejen rozdíl mezi materiály shromážděnými ve 20. a 21. století, ale také značně rozšířené pole výzkumu,

32

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

New Trends in Lithuanian Dialectology: Multimodal Research Model

a metody teorie sociálních sítí a perceptivní dialektologie zvolené a přizpůsobené dialektologii.

Multimodální výzkumný model přizpůsobený současné dialektologii je vhodný ke zkoumání nejen nářečních nebo nářečně zabarvených místních variant litevského jazyka, ale také jazykové variabilty obecně. Multidimenzionální dialektologie umožňuje vytvářet nové teorie jazykové proměny a vývoje, zatímco změněné pojetí prostoru a času omezuje možnost deskriptivní a atomistické analýzy.

Přijato 16. ledna 2020.

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ

Institut litevského jazyka, Petro Vileišio ul. 5, LT–10308 Vilnius, Litva danguole.mikulėnienė@lki.lt

Straipsniai / Articles

33