TERMINOLOGIE A SOUČASNOST

Jonas KLIMAVIČIUS

Institut litevského jazyka

LITEVSKÁ TERMINOGRAFIE: RYSY MINULOSTI, SOUČASNÉ POTÍŽE A ÚKOLY

Lietuvių terminija prasideda su pirmąja lietuviška knyga (1547) – Martyno Mažvydo katekizmu (ir elementoriumi) – už Lietuvos Didžiosios Kunigaikštystės ribų, kai lietuvių kalba nebuvo – niekur! – oficialioji, valstybinė, net kanceliarinė. Universitetiniu laikotarpiu (1579–1832) nebuvo ir universitetinė. Buvo tik bažnytinė, nors nelengvai patekusi ir į Bažnyčią, vėliau ir iš jos stumta ir daug kur išstumta. Beveik tris šimtmečius lietuvių terminijos objektas daugiausia buvo bažnytinis arba teologinis ir filologinis. Dar didesnis lietuviškas paradoksas: mokslo terminijos sistemingesnis kūrimas ir tvarkymas prasidėjo tada, kai buvo prarastas valstybingumas (1795), uždarytas universitetas (1832) – XIX a. viduryje. Jis sutapo su trečiuoju bandymu sukurti bendrinę rašomąją kalbą – šiokiuokt žemaičių tarmės pagrindu, kuris nebuvo sėkmingas. Jurgis (vienuolis Ambraziejus) Pabrėža (1771–1849), dvejus metus studijavęs Vilniaus universitete ir jį palikęs 1794 m. dėl sukilimo represijų, savo mokslinę (greta apaštalavimo) veiklą plėtojo gimtajame žemaičių krašte: 1821 m. parašė Dictionarium Botanicum Latino Samogiticum (Lotyniškai žemaitiškas botanikos žodynas) – 860 vardų, II redakcija – 1400 vardų (rankraštis neišlikęs); 1834 m. – Wardau taislynee Augimuiu – 11 p., Sryje Balsenyny Billu Zemayt. Lomynnių (abėcėlinis lotyniškai lietuviškas augalų morfologijos terminų sąrašas) – 505 p.; pagrindinis – 1843 m. Tayslós augumynis – 980 p., rengtas spaudai, bet tik dalis, pavadinta Botanika, arba Taislius auguminis, paskelbta Amerikoje 1900 m., kai jau buvo pietų vakarų aukštaičių tarmės ir Mažosios Lietuvos gramatikų pagrindu susidariusi naujoji rašomoji kalba. Po 1863 m. sukilimo daug šviesuolių ištrėmus, Bažnyčią suvaržius, 1864 m. uždraudus spaudą, lietuvybė ir raštingumas laikėsi knygne-

9

šyste, mokslas – pavieniais šviesuoliais. Toks buvo Laurynas Ivinskis (1810–1881), universiteto jau neragavęs, bet pats – tarsi žmogus universitetas. Parengė 3 300 vnt. mineralogijos ir botanikos sisteminį vardyną Prigimtìmėnė: I – Žemėimìna, II – Žoliėmina, grybų atlasą – 226 vnt. (su piešiniais), o iš jo visų darbų susidaro apie 6 000 terminų. Šių žemaičių terminologinis palikimas nemažai nagrinėtas: Pabrėžos – botanikų J. Dagio, K. Jankevičiaus, A. Lekavičiaus ir kt., kalbininko K. Gaivenio ir kt.; Ivinskio – kalbininkės A. Auksoriūtės (daktaro disertacija). Labai glaustai galima apibendrinti, kad Pabrėža ir Ivinskis: 1) pagal sistematiką inventorizavo labai daug gyvosios kalbos augalų, grybų, mineralų ir kt. vardų; 2) nepaprastai daug sukūrė (to reikalavo jų rinkinių spragos, dar daugiau – sistematika, plačiai išeinanti už Lietuvos augalų arealo) pagal lietuvių kalbos žodžių darybos polinkius (taisyklių dar nebuvo) ir net visai individualių darinių (Ivinskis – apie 1 500); 3) skolinius vartojo saikingai, pirmenybę šiuo atveju teikė vertiniams ir sekiniams. Jų palikimo dalelė yra tapusi, iš dalies ir dabar tampa gyvuoju terminijos paveldu. Iš kitų to laiko mokslo ir kalbos veikėjų minėtinas A. Kašarausko (1821–1882), K. Drąsutavičiaus (apie 1850 – apie 1905) liaudies ir mokslo terminijos palikimas.

Rozvíjející se národní osvobozenecké hnutí dalo vzniknout tajnému tisku (Aušra, Varpas, Žemaičių ir Lietuvos apžvalga, Tėvynės Sargas); v roce 1904 byla svoboda tisku obnovena. Terminologie začala čerpat především z tradice, dosavadní práce a odkazu – v letech 1906–1907 vyšel Žolynas. Lietuvos augalų žodynas ir augalų taislas Povila Matulionise (1860–1932), který vzešel z národního obrozeneckého hnutí (asi 3 000 termínů). Jak napovídá sám název, využil Pabrėžovy a Ivinského práce, ale také údaje z živého jazyka. Zformovala se však již vědomá, moderní koncepce normování – čtyři principy, jejichž cílem bylo, aby „se zmenšilo množství rozporů; živý jazyk lidí, a ještě častěji písemnosti jedním slovem často pojmenovávají 2–3 rostliny, zcela různé, a naopak: jedna rostlina se nazývá několika způsoby. – V takových případech jsem vyzdvihl jen ta jména, která jsou buď rozšířenější, nebo přesněji vyjadřují podstatu rostliny, nebo jsou staršího původu, anebo jsou spolehlivěji doložena v jazycích našich blízkých národů: Lotyšů, Poláků a Rusů“ (3); ekvivalenty v těchto jazycích jsou uvedeny ve slovníku.

V roce 1907 byla založena Litevská vědecká společnost, která podporovala litevskou vědu, a tím přirozeně otevírala i otázku litevské terminologie. Na zasedání společnosti v roce 1913

10

Dne 12. (25.) června přednesl Kazys Grinius (1866–1950) referát Apie botanikos organografijos lietuviškąją terminologiją, který byl v roce 1914 otištěn v Lietuvių tautoje (vyšel i jako samostatný otisk). Zde byl ještě jasněji než u P. Matulionise formulován nejdůležitější požadavek na vědecký termín – nezaměnitelnost s synonymy (druhou stránkou je jednoznačnost). Společnost měla také za cíl vydávat učebnice – tím naléhavěji a rychleji bylo třeba tvořit a normovat termíny. V červenci 1911 psal Jonas Jablonskis z lázní Bad Elster Jonu Basanavičiusovi: „Zdá se mi, že vědecká společnost by měla mimo jiné vypracovat terminologii pro písemnictví: je potřebná pro všechna vědní odvětví. Terminologickou společnost ovšem nakonec nevypracuje, ale měla by vnést mnoho světla a jednotnosti do té směsi termínů, kterou dnes vidíme ve své literatuře“ (Jablonskis 1985: 71)¹.

Voroněž, zázemí světové války, se stala dílnou litevské terminologie – k Jonu Jablonskisovi se tu scházeli Pranas Mašiotas, Marcelinas Šikšnys, Zigmas Žemaitis a Konstantinas Šakenis; odborníci z jednotlivých oborů společně s jazykovědcem tvořili, probírali a schvalovali matematické, fyzikální a chemické termíny. Jablonskis byl tehdy již velmi zkušeným terminologem, produktivním tvůrcem neologismů, který měl úspěšnou metodu (kovat, jako lidé kovářsky kují). Princip jazykové čistoty je v Jablonského pojetí terminologie zásadní; bohužel byl později i dnes buď opomíjen a zapomínán, nebo znesvěcován nepodařenými novotvary. Výsledkem voroněžských diskusí byla terminologická škola (a postup) a dva slovníky, vydané již v dočasném hlavním městě obnoveného litevského státu, v Kaunasu: M. Šikšnysův Aritmetikos ir algebros terminų žodynėlis (1919, 47 s.) a Z. Žemaitisův Geometrijos ir trigonometrijos terminų rinkinėlis (1920, 99 s.). Ministerstvo národní obrany vydalo v roce 1919 Kariškas lietuviškai-rusiškas ir rusiškai-lietuviškas žodynėlis (106 s.), který podle dostupných informací připravil Petras Ruseckas. V roce 1920 vyšel

¹ V té době vznikl na obou litevských stranách Atlantiku také záměr vydat encyklopedii. Velmi příznačný je názor Kazimierase Būgy (v dopise Kleopasi Jurgelionisovi z 9. (22.) dubna 1911): „Podle mého názoru potřebujeme zcela jinou encyklopedii: encyklopedii lituanologie. <...>. Do encyklopedie lituanologie by mělo patřit vše, co se v nejširším smyslu týká Litvy“ (Būga 1961: 928).

11

Jurgis Elisonas, Slovníček zoologické systematické terminologie (144 s.) (jeho autor vydal v roce 1932 Pokus o slovník techniky litevských rolníků – jako samostatný otisk z Archivum Philologicum, 1932, sv. 3, s. 126–167). V roce 1920 vyšel Technický slovníček A. Maciejauska (141 s.), připravený za pomoci Terminologické komise ministerstva dopravy; v Předmluvě se uvádí, že byly využity také rady Jonase Jablonskise. Sám Jablonskis slovníček hodnotil velmi kriticky: „<…>: ne všechno, co se snadno napíše, se také snadno opraví“ (Jablonskis 1935: 287), a o své roli po nečekaném zjištění vysvětlil: „Stalo se to takto: inženýr A. Maciejauskas za mnou před dvěma lety jednou či dvakrát přišel a ptal se mě na názor na několik slov (termínů), která potřeboval; k několika z těch slov jsem mu sdělil svůj názor – a tím to skončilo; že ve svém slovníčku uvede, že využil mých ‚rad‘, jsem tehdy nic nevěděl; že píše nějaký slovníček pro techniky, jsem tehdy také nevěděl“ (Jablonskis 1935: 287). Ze své smutné zkušenosti mohu dodat, že podobné žerty se jazykovědcům provádějí i dnes…

Dne 14. března 1921 byla při ministerstvu školství zřízena Terminologická komise. Na její práci se podíleli Jablonskis i Būga. Práce však postupovala obtížně a nehladce, protože nebylo více kvalifikovaných jazykovědců a nekvalifikovaným členům Komise chyběly alespoň znalosti terminologických zásad a teorie spisovného jazyka obecně, porozumění principům jazykové kodifikace i vědomí, že jim tyto znalosti chybějí. Nejzřetelněji se to projevovalo bezuzdným neprofesionálním purismem a neodbornými novotvary (tomu nedokázal svou autoritou a učeností zabránit ani Jablonskis a Būga se tomu náležitě nepostavil; jak ostatně dokládá jeho recenze Slovníčku zoologické systematické terminologie, neměl rád přejatá slova). Právě proto Jablonskis v roce 1925 napsal: „Komise se asi vyčerpala nebo poněkud vybočila ze své dráhy“ (Rygiškių Jonas 1935: 308). Kriticky hodnotil také nedbale připravenou brožuru tajemníka Terminologické komise Antanase Vireliūnase Názvy neboli termíny přijaté terminologickou komisí (1924, 144 s.) – o spotřební dani, právu, silnicích aj. (Rygiškių Jonas 1935: 322–324). V průběhu celé této nehezké historie, na niž se nezapomíná ani dnes, málem zanikl i dobrý termín A. Vireliūnase (?) įvardas (:įvardyti) (používali jej ovšem litevští terminografové v zahraničí B. Stundžia a P. Mažeika; V. Vintartas dokonce įvardotyra), z jeho okruhu se dnes uvádí snad jen kraštotyra. Poté, co Jablonskis odstou-

12

pil, byla Komise 25. března 1925 reorganizována a byli do ní jmenováni J. Balčikonis, J. Talmantas, K. Alminauskis, A. Salys a P. Skardžius; když se však Jablonskis v červnu 1926 vzdal funkce předsedy, byla rozpuštěna.

Úspěšnější byla ve 30. letech činnost Terminologické komise (sekce) Litevské jazykové společnosti: v roce 1938 vyšla Obecná filosofická terminologie (projednaná, doplněná a schválená terminologickou sekcí LKD. Připravil prof. St. Šalkauskis; 1 660 termínů v litevštině, francouzštině, němčině a ruštině, rovněž část vysvětlivek s příklady); Šalkauskis připravil také Obecnou pedagogickou terminologii (1 600 termínů, z toho 600 z BFT; třetina byla projednána), ale tehdy se ji nepodařilo dokončit a vydat. Komise pro botanický slovník, vedená L. Vailionisem, sestavila a projednala (zpočátku se schůzí účastnil také P. Matulionis), s konzultacemi P. Skardžiuse a radami J. Balčikonise připravila a v roce 1938 vydala dílo Litevský botanický slovník. Část I. Názvosloví rostlin, botanická farmakognostická nomenklatura a systematika rostlin, red. J. Dagys (589 s.). Slovník obsahuje přibližně 3 300 normativních termínů v latině, litevštině, němčině, ruštině, polštině a lotyštině, doplněných litevskými synonymy a variantami z živého jazyka i písemných pramenů, litevsko-latinským názvoslovím a slovníčkem latinských adjektivních druhových jmen. LBŽ je tedy zásadním slovníkem – tezaurem – nejen odborné, ale i lidové terminologie. Systematické zhodnocení všech tehdy shromážděných názvů rostlin bylo významnou oporou (ačkoli při větším množství shromážděného materiálu nedostatečnou) pro sestavovatele akademického Litevského slovníku jazyka.

V tomto období potřeba terminologie rychle rostla a v časopisech a novinách vycházelo mnoho souborů a soupisů termínů (Švietimo darbas, Lietuvos mokykla, Kosmos, Logos, Ateitis, Teisė, Lietuva, Lietuvis aj.); připravovalo se nebo se plánovalo připravit více terminologických slovníků a slovníčků (právnických, železničních aj.), ale do opětovné ztráty státnosti (1940) se to nestihlo. Přesto zaráží nečinnost ministerských komisí a to, že se neprojevily univerzitní komise, ačkoli se terminologická práce na Vytautasově univerzitě vykonávala. Za zmínku stojí organizovaná a produktivní práce Terminologické komise Litevské jazykové společnosti. Největším přínosem bylo upevnění Jablonskisova systému organizované přípravy, projednávání a schvalování termínů, který se dokonce institucionalizoval; bez Jablonskisovy (nebo jiných jazykovědců) účasti se však institucionalizace měnila ve stroj bez motoru.

13

Od plodného roku 1938 až do roku 1954, kdy vyšel Slovník právních termínů (240 s., 2 072 hlavních + 3 870 druhových termínů), sestavený A. Žiurlisem (také na základě meziválečné práce) a schválený Terminologickou komisí Institutu litevského jazyka a literatury Litevské SSR Akademie věd, zeje obrovská mezera v terminografii, kterou pouze nepatrně vyplňuje Stručný rusko-litevský technický slovník A. Novodvorského z roku 1949 (127 s.). Lingvistické konzultace k terminologickým slovníkům a jejich částečné schvalování zajišťovala od roku 1952 zmíněná Terminologická komise (svou činnost zahájila v roce 1945 při Prezidiu Akademie věd a roku 1951 byla převedena do Institutu litevského jazyka). V různých obdobích a v různé míře v ní pod vedením J. Kruopase pracovali N. Grigas, A. Kučinskaitė, J. Paulauskas, V. Bartusevičius a V. Labutis – všichni později tuto práci opustili; téměř deset let pracoval K. Gaivenis takřka sám, až se přepracoval a onemocněl.

V roce 1954 vyšel první normativní slovník spisovného jazyka (ačkoli ne zcela) – Slovník současné litevštiny. Při jeho přípravě poskytovalo terminologické konzultace několik desítek odborníků z různých oborů. Nejednoho z nich – pravděpodobně povzbuzeného odpovědným redaktorem DLKŽ Jonasem Kruopasem – přivedla tato zkušenost k sestavování terminologických slovníků. Nastalo desetiletí sklizně litevské terminografie, během něhož vyšly: V. Gudelis, Slovník geologických a fyzickogeografických termínů (1956, 220 s., přibližně 5 000 termínů); Knihovnická a bibliografická terminologie, sešit 1, sest. I. Kisinas (1956, 48 s.); Slovník fyzikálních termínů, red. P. Brazdžiūnas (1958, 123 s.); Slovník sportovních termínů, odpovědný sestavovatel V. Steponaitis (1959, 340 s.); Rusko-litevský polytechnický slovník, předseda redakční rady A. Novodvorskis (1959, 518 s.); J. Čeicys, Slovník melioračních termínů (1960, 283 s.); A. Krutulis, Stručný hudební slovník (1960, 208 s., přibližně 1 500 termínů); K. Daukšas, Chemický slovník (1960, 449 s.); Slovník literárních termínů, sest. J. Petronis, V. Vanagas, A. Zalatorius (1962, 80 s., přibližně 3 000 termínů);²; A. Jurevičius a A. Čižas, Výkladový slovník textilních termínů (1962, 99 s.); Slovník botanických termínů, sestavil Bo-

² V roce 1961 vyšel také překladový školní výkladový Slovníček literárněvědné terminologie L. Timoficeva a N. Vengrova (208 s.; litevské příklady vybral J. Vildžiūnas).

14

tanikos žodyno komisija, vyr. red. prof. J. Dagys (1965, 663 p.); Rusiškai lietuviškas ekonomikos terminų žodynas, ats. red. akad. K. Meškauskas (1966, 291 p.); M. Mikalajūno Trumpas rusų–lietuvių kalbų sinoptinės meteorologijos terminų žodynas (1966, 39 p., rotaprintu). Kiek vėliau išleisti A. Trečiokaitės Informatikos terminų žodynas (1969, 96 p.), V. Anskačio ir M. Kilo Rusų–lietuvių kalbų žemės ūkio terminų žodynas (1971, 364 p.) ir lietuvių–rusų–vokiečių kalbų Aiškinamasis medienos apdirbimo terminų žodynas (1971, 119 p.). Minėtinas ir B. Augustino, P. Danisevičiaus ir K. Miecevičiaus (ats. red. P. Pošiūnas) Trumpas kriminalisto žinynas (1970, 184 p.), prie kurio terminijos norminimo daug prisidėjo J. Kruopas ir K. Gaivenis.

Terminologické slovníky nejčastěji připravovali sami nejvýznamnější odborníci v daných oborech a/nebo kolektivy vědeckých institucí. Přestože se během zvratů v životě státu a národa měnily generace vědců a jazykovědců, instituce, ideologie a další základní skutečnosti, struktura přípravy a schvalování terminologických slovníků se zachovala. Téměř všechny uvedené slovníky posoudila Terminologická komise, ačkoli významné Politechninis žodynas a Žemės ūkio terminų žodynas schváleny nebyly. Tyto slovníky měly ovšem mnoho oborových, lexikografických a jazykových nedostatků. Základními nedostatky byly dvojjazyčnost ruština–litevština vynucená okupací a její nevyhnutelný důsledek – množství ruských kalků, propagandisticky hodnocené jako obohacování litevštiny; časté byly také rusismy, v menší, ale znatelné míře pak cizí slova. Téměř všechny slovníky byly téhož typu – dvojjazyčné, rusko-litevské; polytechnické a zemědělské slovníky neměly ani litevský rejstřík. Výjimku představovaly pouze slovník literatury (litevsko-ruský) a botanický slovník, kde si samotný obor vyžaduje také latinu; několik dalších slovníků – hudební, meliorační, chemický, botanický a dřevařský – bylo výkladových. Teprve v roce 1958 vyšel jako jediný svého druhu A. Novodvorského Anglų–lietuvių kalbų politechninis žodynas (172 s., asi 10 000 termínů, bez litevského rejstříku, neschválený). Až po 13 letech – v roce 1971 – se znovu objevil výjimečný titul, Rusų–lietuvių–anglų kalbų skaičiavimo technikos terminų žodynas (600 s., asi 17 000 termínů, litevský a anglický rejstřík, posoudila jej Terminologická komise), a také drobný Anglų–lietuvių kalbų melioracijos ir žemėtvarkos terminų žodynas – minimumas R. Kelbauskienės a J. Kazėna (1971, 31 s.). Ještě je třeba zmínit interní publikace – latinsko-litevsko-anglicko-německo-ruský Trumpas farmaci- J. Vosyliause.

15

nis poliglotinis žodynas (1970, 350 p.) ir J. Starkaus ir A. Šuopio parengtas Klinikinių diagnozių žodynėlis (1971, 182 p.). Mokomųjų vidaus leidybos terminų žodynėlių (studentams, paprastai rotaprintiniu) būta ir daugiau (anglų–lietuvių, vokiečių–lietuvių, prancūzų–lietuvių), vienas pirmųjų ir didesnių – V. Nečiūno English-Lithuanian Medical Dictionary (1962), minėtinas taip pat V. Nečiūno Basic Affixes and Word Roots for Medical Terminology (1967, 128 p.).

Zde není místo k podrobnějšímu rozboru teoretických a metodických základů tehdejší terminografie. V zásadě byly tyto otázky již dříve vyjasněny, ačkoli podmínky pro jejich upevnění nebyly příznivé. Čím více se vzdalovalo od dobrého začátku, tradice a dokonce i poměrně dobrého pokračování, tím častěji tyto otázky vyvstávaly samotným sestavovatelům – nejen jako problematické, ale bohužel až krizové. Tak tomu bylo u Medicinos terminų žodynas: mezi samotnými sestavovateli panovaly diametrálně odlišné postoje k jazykové čistotě, příprava slovníku se zadrhávala, problémy pronikly do tisku, dokonce i do stranického – jediné straně podřízeného – Tie-soje; rukopis prošel mnoha recenzemi, byl zastaven, uložen do depozitáře a speciálně redigován – vyšel (v nákladu 20 000 výtisků!) teprve v roce 1980 (996 s.). Vyšel jako zrcadlová odpověď na tehdejší prudké zesílení purismu (označovaného za buržoazní) a jeho neuvážené, někdy i nevážné projevy – byl polatinštěn a přelatinštěn; především však zůstal výběr norem zcela nejasný: „Tam, kde jsou vedle sebe uvedeny zlitevštělé latinské a litevské ekvivalenty, je třeba je považovat za rovnocenné a užívat podle vlastního výběru“ (3). Takto nejasná normativní zásada nebyla předtím ani potom; vždy – ať už to bylo vysvětleno, nebo ne – byl první termín základní normativní variantou. Nyní se vybíralo: abazija – nemožnost chůze, ablaktace: 1. odstavení dítěte, 2. zastavení laktace, ablepse – slepota, abroze – 1. hladovění, 2. vyčerpání, akné – uhry, adipoza – obezita, katarze – 1. vyprázdnění střev, kognitace – myšlení, gargalismus – lechtání, insomnie – nespavost, instilace – vkápnutí a tak dále bez konce! A ještě před citovanou zásadou slovníku se uvádí: „Vzhledem k odlišným vlastnostem některých termínů se uvedené prvky (tj. ‚zlitevštělý latinský termín, čistě litevský termín‘ – J. K.) neuplatňují u všech termínů stejně. U mnoha klinických, farmaceutických, mikrobiologických a cytologických termínů se používá (=užívá – J. K.) pouze zlitevštělá latinská podoba“ (3); poté je dodáno: „U víceslovných termínů se z důvodu úspory místa častěji uvádějí pouze zli-

16

tevštělé latinské podoby“ (3). Křivá, přelatinštěná zásada slovníku je tedy zcela zřejmá. Je však naprosto nepochopitelná a neobhajitelná. Latina je základním jazykem medicíny (i anatomie, fyziologie, botaniky a zoologie); slovník především uvádí mezinárodní normu – latinský (nebo latinizovaný) termín. Proč jej tedy ještě litevštit, existuje-li skutečně litevský termín, legitimní národní varianta, která je pro užívání litevštiny životně důležitá? Je samozřejmé, že v případech jako ablepsijos, katar(s)io, kogitacijos, gargalizmo nemohl slovník užívání příliš ovlivnit; normy alespoň trochu vychýlila směrem k litevštině (ale až o více než desetiletí později) Medicinos enciklopedija (sv. 1, 1991; sv. 2, 1993). V případech, které byly rovněž známé a důležité, kdy se však užívalo mezinárodní slovo i jeho litevský ekvivalent a nezřídka také náhrada, slovník naopak nasměroval zpět k internacionalismům. Některé jevy, které byly tehdy společným úsilím dobře pojmenovány litevsky a zakořenily, a v širším veřejném úzu se již značně rozšířily – například šunvotė, piktvotė, pūlinys, pūlynas – slovník na dlouhá léta odhodil do latinské bažiny (první z nich – furunkulas, karbunkulas, abscesas, flegmona!), odkud je alespoň částečně vyprostila až Medicinos enciklopedija. Slovník má schvalovací doložku – Žodyną peržiūrėjo Lietuvos TSR Mokslų Akademijos Lietuvių kalbos ir literatūros instituto Terminologijos grupė – avšak celý rozsah schválení je jasně uveden v Pratarmėje: „Část rukopisu připraveného k tisku přečetli vědečtí pracovníci Terminologické skupiny Ústavu litevského jazyka a literatury K. Gaivenis a J. Klimavičius“ (3). Šlo o malou a cíleně vybranou část – některé otázky obtížného tvoření slov a terminologických tvarů. Je to politováníhodná historie, protože úsilí některých autorů slovníku a jejich spolupracovníků představuje skutečný přínos k litevské lékařské terminologii. Jenže dehtu je v tom celý kotel.

Dne 7. prosince 1971 byla při Prezidiu Akademie věd zřízena organizační a koordinační Terminologická rada (4 sekce, 22 členů, předseda – akademik Vytautas Mažiulis, místopředseda – dr. Stasys Keinys, tajemník – dr. Kazimieras Gaivenis). V Ústavu litevského jazyka a literatury byla ustavena Terminologická skupina (při oddělení slovníků), která se později – v roce 1991 – rozrostla v Terminologické oddělení Ústavu litevského jazyka (od dubna 2003 Terminologické centrum). Rada terminografickou činnost příliš nerozhýbala, ačkoli ambice i naděje byly značné. V roce 1973 vyšla překladová příručka, sestavená

17

podle prací D. Lotės a Výboru pro vědeckotechnickou terminologii Akademie věd SSSR – Terminologinis darbas (Pagrindai ir metodai) se seznamem literatury a bibliografickými přehledy prací Výboru (přeložila A. Kaulakienė). V roce 1972 vydal Institut litevského jazyka a literatury Terminų žodynų kartotekos sudarymo instrukciją, sestavenou terminologickou skupinou – s ukázkami předkládaných lístků a bibliografií litevské terminografie z let 1949–1971 (32+2 položky). Akademikovi, který se ujal přípravy slovníku zemědělských termínů (ale nikdy ji nezorganizoval – mezera zůstává), se Instrukce nezamlouvala, a tak skončila zastrčená na spodní polici. Poměrně pozdě – 13. prosince 1979 – bylo přijato usnesení Terminologické rady Dėl lietuviškų žodynų rengimo ir leidybos (Mūsų kalba 3 1980 26–28). Po poměrně pozitivní úvodní části se hovoří o nedávno připravených fyzikálních a polytechnických slovnících a o připravovaných vícejazyčných slovnících zemědělských, matematických a zoologických termínů (z nich do dneška vyšly pouze matematický slovník a částečný slovník zoologie (savců)). Uvedeny jsou závažnější nedostatky při přípravě a vydávání terminologických slovníků – absence plánování, pomalost, nedostatečná kvalita, nevytváření termínů, neaktualizování zastaralých slovníků atd. Některé nedostatky přetrvávají dodnes, potřebné slovníky jsou zmiňovány – dosud však nevyšly. Ve čtyřech bodech usnesení jsou nakladatelství vyzývána k činnosti, hovoří se o sestavování autorských kolektivů a o nutnosti „na nejbližším zasedání Terminologické rady projednat perspektivní plány vydávání terminologických slovníků na nadcházející desetiletí (1981–1990), <…>“.

Terminografická práce však pokračovala ve starých kolejích, s výjimkou jedné zásadní novinky. Významná byla také myšlenka Mažulise, vtělená do terminografie a opatrně, ale veřejně vyslovená: existuje nejen druhý jazyk (tj. ruština, povinný v rámci dvojjazyčnosti), nýbrž také třetí – angličtina – a další jazyky (samozřejmě západní).

Vyšlo tedy několik obsáhlých troj-, čtyř- a pětijazyčných terminologických slovníků. Z iniciativy P. Brazdžiūnase, redaktora dvojjazyčného Fizikos terminų žodyno z roku 1958, vyšlo již v letech 1971–1973 v nákladu 500 výtisků rotaprintové 2. vydání Fizikos terminų žodynas. Akademický tajemník oddělení fyzikálních, technických a matematických věd AV P. Brazdžiūnas zorganizoval obsáhlé projednávání slovníku (18členná komise; zasedání se obvykle účastnilo „12 rozzuřených mužů“ a Eglė Makariūnie-

18

ná). Výsledkem několikaleté práce byl čtyřjazyčný slovník – litevsko-rusko-anglicko-německý – Fizikos terminų žodynas, vydaný v roce 1979 v nákladu 10 000 výtisků; obsahuje přibližně 20 000 termínů a ruský, anglický a německý rejstřík. Slovník byl schválen obvyklým způsobem – Terminologijos grupė peržiūrėjo. Ve fyzikální terminologii se pracovalo i nadále – v roce 1984 byl k projednání vydán Lazerijų fizikos terminų žodynas (170 s., posouzený terminologickou skupinou), v roce 1990 pak nová verze (374 s.).

Uspořádání matematické terminologie trvalo také dlouho. J. Kubilius navrhl přípravu slovníku již v roce 1957, k projednání však vyšlo až v roce 1982, v nákladu 50 výtisků. Schůze se konaly v rektorátu Vilniuské univerzity v pátek od 18 do 21 hodin a účastnilo se jich až 8 (z 12) zpracovatelů. Hnízdový slovník litevsko-rusko-anglický, s abecedním rejstříkem složených litevských termínů a rejstříky ruských a anglických termínů, Matematikos terminų žodynas, v podstatě dokončený a po několikaletém odležení schválený Terminologickou radou v roce 1989, vyšel v nákladu 3 000 výtisků teprve v roce 1994.

V letech 1985–1986 vyšel dvousvazkový litevsko-rusko-anglicko-německo-francouzský Elektrotechnikos, galvanotechnikos ir korozijos terminų žodynas (předseda J. Matulis, 208 a 170 s.) – návrh k projednání.

Do terminografické práce se zapojila Hlavní redakce encyklopedií – v roce 1984 vydala Rusų–lietuvių kalbų politechnikos žodyną, sestavený G. Daugėlem a konzultovaný terminologickou komisí Kaunaského polytechnického institutu, avšak neschválený (448 s., 47 000 termínů, s litevsko-ruským rejstříkem, který má určité mezery), a encyklopedický slovník astronomie Astronomijos enciklopedinį žodyną (136 s.), sestavený A. Juškou. Ve vědeckých ústavech a vysokých školách bylo připraveno značné množství terminologických slovníků a slovníčků: v roce 1980 vyšel Anglų–lietuvių kalbų ekonomikos terminų žodynas su lietuviška rodykle A. Burače (489 s.), posouzený Terminologickou komisí (tak je uvedeno…); v roce 1989 rusko-litevský a litevsko-ruský Žemės ūkio ekonominių terminų žodynėlis A. Andrijauskienė a R. Karalienė (220 s.); v roce 1977 Anglų–lietuvių kalbų žemės ūkio terminų žodynas, sestavený D. Čepكonienė, R. Gelūnienė, J. Kazėnas a R. Kelbauskienė (odpovědná redaktorka), obsahující 8 000 termínů (165 s.); v roce 1978 Žemės ūkio ekonominių sąvokų žinynas, sestavený M. Treinym (106 s.); v roce 1979 Organinės chemijos žodynėlis R. Šatinskienė a D. Kondrata (120 s.); v letech 1976, 1979 a 1980 vyšly tři svazky Anglų–lietuvių kalbų autotransporto terminų žodynas, připravené E. Adomėnienė (96, 94 a 63 s.); v roce 1980

19

vyšel Anglų–lietuvių kalbų medžiagų atsparumo žodynėlis, sestavený J. Stonisem (54 s.); v roce 1977 Nomina embryologica internationalia v latině a litevštině (117 s.); v roce 1979 výkladový Bendrosios patologijos terminų žodynėlis D. Gudaitise, R. Karazija a B. Strakšienė (72 s.); v roce 1979 Trumpas virusologijoje vartojamų sąvokų žodynas V. Vaičiuvėnase a V. Sudintase (50 s.); v roce 1976 Stomatologinis lotynų–lietuvių–rusų kalbų žodynas (připravoval S. Čepulis, 187 s.). K terminografii patří také ministerstvem schválená učební pomůcka – Zoologijos terminų aiškinimai S. Gecevičiūtė (1974, 180 s.) a rovněž Vaizduojamosios dailės terminine leksika, sestavená V. Steponavičienė a S. Vizgirdienė (1988, 144 s.). Terminografická práce probíhala také v dalších vědeckých a technických institucích, ministerstvech a úřadech. Hlavní redakce encyklopedií vydala v roce 1983 výkladový litevsko-rusko-anglický Mokslinės ir techninės informacijos terminų žodyną, připravený v Litevském vědeckovýzkumném ústavu vědeckotechnických informací a technicko-ekonomické analýzy (LIMTI) a sestavený A. Trečiokaitė (228 s., asi 1 320 termínů). Za zmínku stojí také Išradybos terminų žodynas, sestavený v roce 1977 pracovnicí LIMTI A. Trečiokaitė – výkladový litevsko-ruský slovník s rusko-litevským rejstříkem (50 s.); v roce 1988 vyšel litevsko-rusko-anglicko-francouzsko-německý slovník s rejstříky (248 s.). V roce 1980 (na obálce je uveden rok 1982) vydala Nakladatelská a redakční rada Ministerstva vysokého a odborného středního školství učební pomůcku pro studenty LVKKI – Pedagogikos terminų paaiškinimai K. Miškinise (red. G. Irtmonienė, 50 s., asi 800 termínů – mezi nimi i terminas!). V roce 1983 vydal kabinet metodiky výuky Ministerstva zemědělství Rusų–lietuvių kalbų žemės ūkio mechanizacijos terminų žodyną, připravený V. Gerulaitisem a S. Lukėnasem (160 s., asi 9 000 termínů), s litevsko-ruským rejstříkem, který posoudila terminologická skupina. Správa hydrometeorologické služby vydala v roce 1975 Rusų–lietuvių kalbų meteorologijos terminų žodyną M. Mikala jūnase (220 s., asi 10 000 termínů), s litevským rejstříkem, který posoudila terminologická skupina. Hlavní archivní správa vydala v roce 1981 Trumpą aiškinamąjį rusų–lietuvių kalbų raštvedybos terminų žodyną (XIX a.–XX a. pr.), sestavený V. Girininkienė a A. Tumarison (76 s.). GS Autoservisas vydal v roce 1989 Rusų–lietuvių kalbų autoserviso terminų žodyną (116 s., asi 3 000 termínů), sestavený R. Lapinskasem. V roce 1989 vyšel

20

Ve Státním institutu projektování městské výstavby sestavili V. Šulga a E. Povilaitis Litevský–ruský slovníček termínů vodního hospodářství (94 s., 2 400 termínů).

V roce 1975 vyšel Slovník hudebních termínů důchodce A. Krutulise (258 s.).

V roce 1975 vyšel povinně přeložený Filosofický slovník, který redigoval M. Rozental (litevské vydání redigoval R. Plečkaitis) (488 s.).

Pro školy vyšly dva slovníky, mimochodem oba z jednoho oboru: v roce 1972 Geografický slovník S. Agapova, S. Sokolova a D. Tichomirova (přeložil V. Kvietkauskas, překlad redigoval V. Gudelis, 272 s.); v roce 1987 Slovník-fyzickogeografická příručka A. Solovjova a S. Karpova (přeložily F. Ylevičienė a J. Žukauskienė, překlad redigoval A. Basalykas, překlad recenzovala A. Laigonaitė) (216 s.).

V letech nově nezávislé Litvy začíná skutečný průlom v terminografii. Jedním z prvních byl Slovník lingvistických termínů Kazimierase Gaivenise a Stasise Keinise, vydaný v roce 1990 v nákladu 10 000 výtisků (280 s.) – výkladový slovník v litevštině, ruštině a angličtině; ačkoli určený pro školy, měl dostatečnou odbornou úroveň³. Téměř na hranici dvou epoch – sovětské závislosti a obnovené nezávislosti – stojí norma Litevské republiky Zásady a metody terminologie [Lietuvos RST 1115–90 (ISO 704–87)], kterou připravili K. Gaivenis, N. Dudlauskienė, L. Laužikas, E. Paukštienė a J. Storpirštienė, s níž souhlasila Rada pro terminologii Litevské akademie věd a kterou schválil Odbor normalizace a kvality při vládě Litevské republiky usnesením č. 3 ze dne 28. 9. 1990. To je možná poslední zmínka o Radě pro terminologii – její činnost (nečinnost?) sama ustala.

Příprava a vydávání terminologických slovníků však od svého prudkého rozmachu až dodnes nepolevuje. Na výzvu jazykovědce V. Vitkauskase reagoval článkem Slovníky jsou zapotře-

³ V roce 1971 vyšel v USA Lithuanian–English Glossary of Linguistic Terminology W. C. Schmalstiega a A. Klima (115 s.). V roce 1971 se začalo pracovat na rozsáhlém encyklopedickém slovníku (Mūsų kalba 3 1971 31–35), který měl zpočátku skromný název Populární slovníček lingvistiky – pečlivě, ale velmi dlouho připravovaný projekt byl v roce 1986 přerušen (Mūsų kalba 5 1986 32–43), terminologická imploze.

21

jako voda (Mokslas ir gyvenimas 6 1983 26–27) jako by na to odpovídal terminograf A. Smilgevičius článkem Nastal čas připravovat slovníky (Gimtoji kalba 5 1997 1–4). Toto intenzivní, plodné a poměrně krátké období, během něhož vyšlo přibližně 200 terminologických slovníků a slovníčků, se zřetelně dělí na dvě poloviny. Jejich hranici vymezují dvě téměř souběžné události – zahájení Programu užívání a rozvoje státního jazyka na léta 1996–2005 a usnesení č. 59 Státní komise pro litevský jazyk při Seimasu Litevské republiky ze dne 30. ledna 1997 O schvalování terminologických slovníků (připravila Podkomise pro terminologii). Program, který uskutečňuje Jazyková komise, podporuje přípravu a/nebo vydávání terminologických slovníků a Komise povinně schvaluje (nebo neschvaluje) všechny terminologické slovníky, podporované i nepodporované. Do té doby bylo schvalování věcí dobré vůle autorů; Litevský jazykový institut schvaloval slovníky prostřednictvím svého Oddělení terminologie podle různých kritérií. VLKK rozšířila základnu pro posuzování a schvalování terminologických slovníků. Usnesení Komise stanovilo postup schvalování (či neschvalování): posudky a stanoviska dvou expertů se projednávají ve skupině terminologů Rady expertů Programu za účasti vydavatelů a/nebo sestavovatelů slovníku; a pokud „slovník splňuje požadavky jazykové správnosti a soubor jeho termínů odpovídá základním principům terminologie“, předkládá se Komisi ke schválení v jedné ze dvou úrovní kvality: „2.1. Termíny jsou uspokojivě systematizovány a normovány; za předmluvu slovníku se vkládá: ‚Státní komise pro litevský jazyk při Seimasu Litevské republiky nemá námitek.‘ 2.2. Termíny jsou velmi dobře systematizovány a normovány, hodnota většiny termínů je ověřena delším užíváním a poměr litevských a přejatých termínů je přijatelný; na titulní list slovníku se vkládá: ‚Státní komise pro litevský jazyk při Seimasu Litevské republiky souhlasí‘ (LKK nutarimai. 1977–1998, Vilnius, 1998, s. 53).

Nejprve je třeba zmínit zásadní vícejazyčné slovníky: litevsko-rusko-anglický Výkladový slovník chemických termínů (odpovědný redaktor Z. Mačionis, odborná redaktorka R. Mudėnienė, 1997, 576 s., 15 200 termínů; zkontrolovalo Oddělení terminologie Litevského jazykového institutu; 2. opravené a doplněné vydání, 2003, 659 s., přibližně 14 600 termínů, VLKK nemá námitek) [je třeba zmínit také neschválený slovník V. Talačky z roku 1994 Anglicko-litevský slovník chemie a chemické technologie, 294 s., 15 000 termínů; menší slovníky – Chemická kinetika a katalýza V. Skučase (1998, 132 s.), P. Ka-

22

dziausko Stereochemijos sąvokos (1999, 139 p.); lietuvių–vokiečių–anglų–prancūzų–rusų kalbų Elektrotechnikos terminų žodynas (rengimo grupės vadovas R. J. Mukulys, moksl. red. A. Smilgevičius ir S. Žebrauskas, 1999, 872 p., 11 530 terminų, VLKK neprieštarauja); lietuvių–anglų–prancūzų–vokiečių–rusų kalbų Radioelektronikos terminų žodynas (vyr. red. V. Palenskis, 1 340 p., 19 000 terminų VLKK neprieštarauja) [minėtinas taip pat 1994 m. Ryšių technikos terminų penkiakalbis žodynas, sudarytas V. Palenskio ir V. Valiukėno, peržiūrėtas Lietuvių kalbos instituto Terminologijos skyriaus vadovo K. Gaivenio]; lietuvių–vokiečių–anglų–prancūzų–rusų kalbų Aiškinamasis tekstilės terminų žodynas (grupės vadovas R. Čiukas, moksl. red. A. Vitkauskas, 2001, 638 p., 4 482 terminai, VLKK neprieštarauja); lietuvių–anglų–vokiečių–prancūzų–rusų kalbų Statybos terminų žodynas (moksl. red. A. Kudzys, parengė A. Kudzys, A. Rosinas, B. Kudzienė, 2002, 880 p., 23 000 terminų, VLKK neprieštarauja) [minėtinas ir J. Kivilšos, A. Kudzio (spec. red.), A. Rosino Rusų–lietuvių kalbų statybos terminų žodynas (1992, 560 p.), peržiūrėtas Terminologijos skyriaus; Anglų–lietuvių kalbų statybos terminų žodynas (sudarė A. Kudzys, A. Rosinas, B. Kudzienė, spec. red. A. Kudzys, 1993, 437 p.), aprobuotas VLKK]; lietuvių–anglų–vokiečių–rusų kalbų aiškinamasis Sporto terminų žodynas (parengė S. Stonkus, t. 1, 1996, 680 p., apie 5 700 terminų, LKI Terminologijos skyriaus rekomenduota; II pat. ir pap. leid., 2002, 740 p., apie 6500 terminų, VLKK neprieštarauja).

Z fyzikálních a technických věd je třeba zmínit také: Pětijazyčný slovník automobilových termínů (1995, 452 s., neschválený); systematický litevsko-rusko-anglicko-německý Slovník termínů silničního stavitelství (sestavil E. Palšaitis, 1995, 459 s., 2554 termínů, neschválený); rusko-litevský a litevsko-ruský Železničářský slovníček (sestavili N. Juškaitė a St. Keinys, 1992, 176 s., revidoval terminologický odbor LKI) a Rusko-litevský slovník železniční dopravy (sestavili N. Juškaitė a St. Keinys, 1997, 256 s., schválil terminologický odbor LKI); anglicko-litevský Slovník hydrotechnických termínů K. Baškise a V. Šulgė (2000, 372 s., 28 000 termínů, VLKK nemá námitek); rusko-litevský Slovník termínů strojírenské technologie a svařování J. Naruškevičiuse a L. Kumpikase (1996, 246 s., přibližně

23

14 500 termínů, neschválený); litevsko-rusko-německo-anglický Výkladový slovník dřevařských termínů (odpovědný redaktor B. Papreckis, 1998, 212 s., VLKK nemá námitek). Je třeba zmínit Veličkův Stručný encyklopedický slovník námořnických termínů s ruskými a anglickými ekvivalenty (1991, 441 s.) a rusko-litevský a litevsko-ruský Slovník námořních, rybářských a polytechnických termínů (sv. 1, 1992, 398 s., sv. 2, 1992, 446 s. – přibližně 17 500 termínů), litevsko-rusko-anglický Slovník námořní techniky, lodní dopravy a rybolovu J. Banačio (1994, 1024 s., přibližně 17 000 termínů, revidoval terminologický odbor) a Anglicko-litevský slovník námořní techniky, lodní dopravy a rybolovu (2001, 728 s., 40 000 termínů, neschválený).

V hojném počtu vycházejí slovníky zcela nové oblasti výpočetní techniky: litevsko-anglicko-ruský Výkladový slovník výpočetní techniky K. V. Paulauskase (odpovědný redaktor) a R. Jasinėvičiuse (1995, 376 s., přibližně 4200 termínů, revidoval terminologický odbor LKI); Litevsko-anglicko-rusko-německý terminologický slovník. Informatika (red. R. Valatkaitė, Z. Kudirka, 1997, 943 s., 18 000 termínů, VLKK nemá námitek); Výkladový slovník zkratek výpočetní techniky K. V. Paulauskase (2000, 352 s., 4 000 zkratek, přibližně 6 000 termínů, VLKK nemá námitek) a další. Za zmínku stojí také litevsko-rusko-anglický výkladový Slovník informačních termínů (sestavila A. Trečiokaitė, 1993, 140 s., revidoval terminologický odbor).

Z oblasti ekonomiky, obchodu, bankovnictví a financí je třeba zmínit několik rozsáhlejších slovníků: litevsko-anglicko-německo-ruský Encyklopedický slovník současných ekonomických termínů P. Auštrevičiuse, D. Pupkevičiuse a D. Treigienė (recenzent K. Gaivenis, 1991, 510 s., přibližně 2500 termínů); Slovník ekonomických termínů K. Paso, B. Louzo a L. Deivise (red. A. Pupkis, rec. K. Gaivenis, 1994, 310 s.; 2. vyd., 1997, 583 s.); Litevsko-anglicko-litevský slovník a příručka obchodních, bankovních a burzovních termínů A. Buračase a B. Svecevičiuse (1994, 718 s., termíny revidoval K. Gaivenis); litevsko-anglický Výkladový slovník bankovních a obchodních termínů A. Buračase (1997, 456 s., termíny revidoval K. Gaivenis); litevsko-anglická Příručka světových měn a mincí A. Buračase (1999, 368 s., termíny revidoval K. Gaivenis); Německo-litevský slovník zemědělských podnikových, ekonomických a marketingových termínů (sestavil A. Poviliūnas, 1996, 410 s., neschválený).

24

Ani oblast práva není zanedbatelná, převládají zde však překladové (zpravidla učební) anglicko-litevské (3) a německo-litevské (1) slovníky; některé nejsou zcela terminologické slovníky – obsahují také obecná slova z dané oblasti a termíny někdy nemají litevské ekvivalenty, pouze popisy. Za zmínku stojí Slovník pojmů používaných v zákonech Litevské republiky (sestavil R. Mockevičius, 2000, 607 s.; 2. vyd., 2002, 767 s.).

Z dalších různých oblastí je třeba zmínit rozsáhlejší a významnější terminologické slovníky: systematický latinsko-litevsky-německo-anglicko-ruský Slovník botanických názvů (sestavila R. Jankevičienė, 1998, 524 s., VLKK nemá námitek); systematický latinsko-litevsky-anglicko-francouzsko-rusko-německý Slovník názvů savců (odpovědný redaktor P. Bluzma, 2002, 436 s., téměř 3500 názvů, VLKK nemá námitek); Stručný anglicko-litevský a litevsko-anglický slovník termínů biologie rostlin (připravila O. Rupainienė, 1998, 432 s., přibližně 7 000 termínů, VLKK nemá námitek); litevsko-anglicko-ruský Slovník termínů ochrany životního prostředí (2000, 518 s., 2 261 termínů, VLKK nemá námitek); litevsko-anglicko-ruský Výkladový slovník živočišné výroby V. Štuikise, L. Tymukase a R. Vasiliauskytė (1993, 216 s., revidoval a recenzoval terminologický odbor LKI); systematický latinsko-litevský slovník Termíny veterinární anatomie, histologie a embryologie (vedoucí L. Daugnora, 1998, 180 s., VLKK nemá námitek); systematický latinsko-litevský slovník L. Daugnory, R. R. Budryse a R. Trainienė Termíny ptačí anatomie (2002, 216 s., VLKK nemá námitek); Názvosloví lékařské histologie a embryologie (2001, 256 s., VLKK nemá námitek); Stručný slovník psychiatrických termínů A. Lapytė a J. Surkause (1996, 88 s., recenzoval terminologický odbor); latinsko-litevské Pravopis názvů porodnicko-gynekologických diagnóz a operací (sestavil A. Venckauskas, 1997, 98 s., 2000 názvů, neschválený); Anglicko-litevský slovník lékařských termínů (sestavily D. Ramanauskienė a E. Zagorskaitė, 1997, 429 s., neschválený); Anglicko-litevský-ruský slovník feromonů (sestavil A. Skirkevičius, 1997, 154 s., přibližně 900 termínů, neschválený); litevsko-rusko-německo-anglický výkladový Slovník termínů nauky o mořském pobřeží V. Gudelise (1993, 408 s., schválila terminologická rada (!)); školní Encyklopedický slovník zeměpisu S. Vaitekūnase (1994, 256 s., neschválený); Geodetické termíny v litevsko-ruském slovníku

25

žodynas (sudarė S. Kazakevičius, 1993, 216 p., apie 7000 terminų, neaprobuotas); V. Straižio Astronomijos enciklopedinis žodynas (2002, 333 p., neaprobuotas); Istorijos žodynas (red. kol. p-kė V. Pukienė, 2003, 434 p.) (minėtini ir du nemaži mokykliniai šios srities žodynai); Psichologijos žodynas (spec. red. R. Augis, R. Kočiūnas, 1993, 368 p., neaprobuotas); L. Jovaišos lietuvių–anglų–vokiečių–rusų kalbų aiškinamasis žodynas Pedagogikos terminai (1993, 263 p., apie 1 000 terminų, tikrino ir rekomendavo Terminologijos skyrius); Anglų–lietuvių kalbų specialiojo ugdymo žodynas (sudarytojas ir ats. red. J. Petruševičius, 2002, 369 p., apie 3 500 terminų, neaprobuotas).

Z rozsáhlejších terminologických slovníků je třeba ještě zmínit slovníky vojenství, managementu, poštovnictví, filozofie, sociologie, sociální ochrany, trhu práce, umění, výtvarného umění, architektury, ikonografie, literární teorie a literární vědy, teologie, religionistiky, knihovnictví a bibliografie, knižní vědy aj.; z menších pak slovníky obchodu, celní správy, účetnictví, léčivých rostlin, kulturních rostlin a plevelů, jehličnanů, dendrologie, pedologie, rizologie, myslivosti aj. Samostatně si rozhodně zaslouží zmínku Rusko-litevský slovník zboží J. Pričinauskase (1996, 734 s., 40 000 termínů, projednával jej VLKK, ačkoli nebyl oficiálně schválen) a Logistika: litevsko-anglické logistické termíny a pojmy (sestavili E. Palšaitis a R. Palšaitis, 2001, 350 s., neschválený).

V litevské terminografii se nejen šíří a prosazují západní jazyky (zejména angličtina; usiluje se o pětijazyčný standard), ale v některých případech se přejímají schválené západní nebo některé americké slovníky, například: systematický slovník Stálé mezinárodní asociace silničních kongresů (s litevským abecedním rejstříkem) Mezinárodní technický slovník silničních termínů (připravil K. Skerys, 1994, 128 s., neschválený) – litevská verze Technical Dictionary of Road Terms (1990); Slovník termínů civilního letectví (vedoucími přípravy byli R. Eriksonienė a J. Klimavičius, 1996, 352 s., revidoval a schválil terminologický odbor) – podle ICAO (International Civil Aviation Organization), dok. 9294; Mezinárodní poštovní služba (příručka v litevštině, francouzštině, angličtině, esperantu, ruštině a němčině, sestavil A. Piliponis, 1996, 352 s., neschválená) – podle osmijazyčného slovníku Světové poštovní unie Vocabulaire Polyglotte du Service Postal International (Berne, 1992); Mezinárodní slovník základních a obecných metrologických termínů (s. —

26

rengė V. Valiukėnas, P. J. Žilinskas, 1997, 96 p., VLKK neprieštarauja) – pagal International Vocabulary of Basic and General Terms in Metrology (Geneva, 1993); anglų–lietuvių kalbų Kartografijos ir geodezijos terminų aiškinamasis žodynas (sudarė V. Vainauskas, 2000, 614 p., apie 5 000 terminų, VLKK neprieštarauja) – versta iš JAV Gynybos kartografavimo žinybos Glossary of Mapping, Charting and Geodetic Terms, 1981, Defence Mapping Agency Hydrographic / Topographic Center Washington, D. C. 20315; NATO terminų žodynas (ats. red. A. V. Garsys, plk. J. Norgėla, 2001. 310 p., neaprobuotas) – versta iš NATO Glossary of Terms and Definitions (English and French) AAP 6 (1998 m. rugsėjį patvirtintas Dok. 3680).

Je jich mnoho. Značná část však připadá na úkor výkladových slovníčků pro studenty, školních a oborových slovníčků. Zřejmá je také nerovnováha v počtu – slovníky fyzikálních, polytechnických, lékařských, geografických, geologických a hudebních termínů nebyly dlouho aktualizovány. Nikdy nevyšly rozsáhlé slovníky biochemických a genetických termínů. Slovník lesnických termínů, který ještě slibovala Rada pro terminologii, dosud nevyšel, zato vyšla příručka lesnických biogramů (s fotografiemi!)!..

Nedostatečnou kvalitu dokládají schvalovací posudky – zatím všechny jen nemají námitek, ani jeden nesouhlasí, nezanedbatelný počet slovníků nemá žádné schválení; objevují se i slovníky s jazykovými chybami (dokonce závažnými). Mladému (opět mladému!) státu zoufale chybí zásadní právnický slovník (a encyklopedie). Vyšlo několik slovníků ekonomických termínů, ale nedostatky a problémy terminologie tohoto oboru jsou velké a zjevné. Zdá se, že slovníků počítačových termínů není nedostatek, avšak ani ty, ani četné diskuse (byť ne vždy odborné) nepomohly ustálit terminologii ani v první stovce, ba ani v první desítce; na mnoha místech (včetně škol!) bují anglický žargon. Celkově vyšlo nejedno terminologické dílo, které v terminografii nepřineslo jediné nové slovo.

Terminologické slovníky se připravují obtížně. Jako člověk, který napsal asi 500 stran recenzí a odborných posudků, to mohu posoudit poměrně přesně. Ustanovení Požadavků na přípravu obecných terminologických slovníků, přijatých z podnětu VLKK protokolárním rozhodnutím dne 9. prosince 1999, že do přípravného týmu musí být zařazen také „jazykovědec-terminolog (nebo jiný odborník na spisovnou litevštinu)“, příliš nepomáhá, protože pracovní, recenzní a schvalovací zátěž je pro jazykovědce-terminology

27

neúnosná a jejich řady řídnou. Na druhou stranu se terminografická práce v Litvě nepovažuje za vědeckou – ani tehdy, když ji vykonávají nejlepší odborníci (profesoři, akademici). Plánování, organizace a koordinace terminografické práce nejsou institucionalizovány, nikdo za ně neodpovídá – tato důležitá práce se nevykonává. V Bílé knize litevské vědy a technologií (2001), připravené Odborem vědy a studia při Ministerstvu školství a vědy, se nevyskytují pojmy terminologie, terminologie, terminografie, přestože termíny jsou červenými nitkami tkaniva všech věd. Kde jsme – na přímé cestě, na křižovatce, nebo ve slepé uličce? O tom nikdo ani neuvažuje. Potřebný kvalitativní a zčásti i kvantitativní vzestup však zůstává mimo dohled. Přesto se rozsvítila malá hvězdička naděje – volby prezidenta Akademie věd vyhrál kandidát, který má ve svém programu také terminologii. Uvidíme po prvních sto dnech.

Závěry

1. Počátky litevské terminografie sahají do roku 1821. Stará terminografie byla rukopisná. První tištěný terminologický slovník vyšel roku 1907. Téměř sto let se terminografickou prací zabývali jednotliví osvícení nadšenci, většinou botanici.

2. Litevská učená společnost (1907), podnícená národně osvobozeneckým hnutím, dala alespoň poněkud organizovanější impuls, ale nestihla přinést plody terminografické práce.

3. Organizovaná terminografie začala diskusemi o nových termínech, které vedli odborníci sdružení kolem Jonase Jablonskise ve Voroněži, v zázemí světové války.

4. V první Litevské republice ani vědomosti a autorita Jablonskise nedokázaly v Terminologické komisi, která působila v letech 1921–1926, zabránit neprofesionálnímu a nezodpovědnému purismu, projevujícímu se množstvím nevědeckých novotvarů. Pozdější Terminologická komise Litevské jazykové společnosti upevnila Jablonskisem započatý systém organizované tvorby, projednávání a schvalování termínů a institucionalizovala jej – a to už navždy.

5. Od plodného roku 1938 až do roku 1954 zeje obrovská mezera v terminografii. Příprava Slovníku současné litevštiny (1954) připravila půdu pro desetiletí sklizně terminografie. Téměř všechny terminologické slovníky však byly rusko-litevské a obsahovaly mnoho kalků z ruštiny, kte-

28

někdy propagandisticky hodnotit jako obohacování litevského jazyka. Obecně se občas otřásaly teoretické a metodické základy.

6. Koncem roku 1971 byla ustavena Terminologická rada; ačkoli terminografickou činnost výrazně nerozproudila, podnítila významnou novinku – užívání angličtiny (méně často i jiných jazyků) v terminologických slovnících.

7. V letech druhé Litevské republiky začíná skutečný průlom terminografie – vyšlo asi 200 slovníků a slovníčků. Významným podnětem byl Program užívání a rozvoje státního jazyka na léta 1996–2005. Byly přijaty dokumenty upravující přípravu a schvalování terminologických slovníků. Bylo vydáno několik zásadních vícejazyčných terminologických slovníků. Je však patrná jak nerovnováha v kvantitě, tak nedostatečná kvalita. Terminografická práce se nepovažuje za vědeckou. Její plánování, organizace a koordinace nejsou institucionalizovány. Vzestup terminografické činnosti zůstává mimo pozornost.

LITERATURA⁴

Aukšoriūtė A. Terminologinis Lauryno Ivinskio palikimas. – Lietuvių kalbotyros klausimai 40, Vilnius, 1998, 32–40.

Bendrieji terminų žodynų rengimo reikalavimai (Patvirtinta Valstybinės lietuvių kalbos komisijos prie Lietuvos Respublikos Seimo 1999 m. gruodžio 9 d. posėdžio protokoliniu nutarimu (protokolo Nr.7)). – Gimtoji kalba 3, Vilnius, 2000, 22–24.

Библиографический указатель литературы по вопросам литовской терминологии (1945–1980). Составили К. Гайбянас и С. Кяйнис, Вильнюс, 1981.

Brazdžiūnas P. Fizikos lietuviškosios terminijos kūrimas. – Kalbos kultūra 44, Vilnius, 1983, 4–8.

Būga K. Laiškas (13.) K. Jurgelioniui. – Rinktiniai raštai 3. Vilnius, 1961, 926–930.

Būga K. Zoologijos sistematikos terminų žodynėlis [Rec.]. – Rinktiniai raštai 3, Vilnius, 1961, 783–786.

Česnys G. Lietuviško anatomijos vardyno istorijos metmenys. – Terminologija 9, Vilnius, 2002, 55–65.

Dagys J. Kaip buvo rengiami lietuviški botanikos terminų žodynai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 16, Vilnius, 1975, 244–248.

Dėl lietuviškų mokomųjų terminų žodynų (Terminologijos tarybos prie LTSR MA Prezidiumo 1978 m. gruodžio 20 d. nutarimas). – Kalbos kultūra 37, Vilnius, 1979, 4–5.

⁴ Tento seznam neobsahuje pouze citovanou nebo zmiňovanou literaturu, ale souvisí také s mnoha tématy, o nichž se v článku hovoří, včetně těch implicitních. Proto má také bibliografickou podobu.

29

O přípravě a vydávání litevských terminologických slovníků (usnesení Terminologické rady při Prezidiu Akademie věd Litevské SSR ze dne 13. prosince 1979). – Náš jazyk 3, Vilnius, 1980, 26–28.

O pravidlech schvalování terminologických norem (usnesení ze dne 29. ledna 1998 č. 69). – Usnesení Komise pro litevský jazyk. 1977–1998, Vilnius, 1998, 176–177.

O schvalování terminologických slovníků (usnesení ze dne 30. ledna 1997 č. 59). – Usnesení Komise pro litevský jazyk. 1977–1998, Vilnius, 1998, 52–54.

O částečné změně usnesení Státní komise pro litevský jazyk při Seimasu Litevské republiky ze dne 30. ledna 1997 č. 59 O schvalování terminologických slovníků (usnesení Státní komise pro litevský jazyk při Seimasu Litevské republiky ze dne 29. března 2001 č. 1 (77)). – Mateřský jazyk 5, Vilnius, 2001, 27–28.

G a i v e n i s K. Litevská terminologie: náčrt teorie a uspořádání, Vilnius, 2002.

G a i v e n i s K., K e i n y s S. Přehled litevských školních terminologických slovníků, jejich nedostatky a doporučení ke zlepšení. – Práce Akademie věd Litevské SSR. Řada A 2 (75), Vilnius, 1981, 127–137.

Г а й в я н и с К., К л и м а в и ч ю с Й. Některé otázky terminologické práce v Litevské SSR. – Vědecko-technická terminologie 2, Moskva, 1973, 19–23.

G r i n i u s K. O litevské terminologii botanické organografie. – Litevský národ 2 (3), Vilnius, 1914, 431–443.

I n d r a š i u s N., N. K u č i n s k a i t ė A., V a i t i l a v i č i u s A. Návrh základních psychiatrických termínů. – Zdravotnictví 1, Vilnius, 1967, 56–59.

J a b l o n s k i s J. Inž. A. Macijauskas. Technický slovníček [Rec.]. – Jablonského spisy 4, Kaunas, 1935, 284–287.

J a b l o n s k i s J. Dopis (66.) J. Basanavičiovi. – Dopisy Jona Jablonského, Vilnius, 1985, 71–72.

Jurgis Pabrėža (1771–1849), Vilnius, 1972.

K e i n y s St. Vědeckotechnická revoluce a vývoj litevské terminologie. – Otázky litevské lingvistiky 24, Vilnius, 1985, 179–196.

K e i n y s St. Přehled tvorby litevské terminologie (do roku 1940). – Lingvistika 18, Vilnius, 1967, 5–34.

K l i m a v i č i u s J. Kolegové terminologové, metrika je vaše! – Vědecká Litva, 2000 16, 1, 11.

K l i m a v i č i u s J. Terminologie: práce a pracovníci. – Informační bulletin 9, Vilnius, Ministerstvo školství a vědy, 2001, 18.

K r u o p a s J. A. Kašarauskasovy lexikografické práce. – Lietuvių kalbotyros klausimai 13, Vilnius, 1972, 189–208.

K r u o p a s J. K. Dra(s)utavičiusovy (Drąsutisovy) terminologické slovníčky a seznamy. – Lietuvių kalbotyros klausimai 16, Vilnius, 1975, 265–271.

L a š a s V. K některým termínům používaným v medicíně. – Sveikatos apsauga 4, Vilnius, 1965, 52–53.

L e m c h e n a s Ch., Š u m i n a s A. K některým terminologickým otázkám. – Tiesa 1967 72 4.

Lietuvos mokslo ir technologijų baltoji knyga, Vilnius, 2001.

30

Naujausia lietuvių terminologijos ir terminografijos literatūra (1991–1992). Sudarė J. Gaivenytė ir St. Keinys. – Terminologijos vagos 1, Vilnius, 1994, 101–109.

Nejnovější litevské terminologické slovníky. Sestavila J. Gaivenytė. – Terminologija 3, Vilnius, 1996, 105–117; 4, 1997, 94–97; 5, 1998, 151–159; 6, 2000, 116–123; 7, 2000, 107–113; 8, 2001, 146–151; 9, 2002, 164–169; 10, 2003, 186–192.

Pavlonis S., Vaitilavičius A. Kritický přehled některých litevských lékařských termínů. – Sveikatos apsauga 3, Vilnius, 1959, 56–60.

Rygiškių Jonas. Názvy neboli termíny přijaté Terminologickou komisí [Rec.] – Jablonskio raštai 4, Kaunas, 1935, 322–324.

Rygiškių Jonas. Naše nové termíny. – Jablonskio raštai 4, Kaunas, 1935, 307–308.

Rygiškių Jonas. Ospravedlnění a odpověď. – Jablonskio raštai 4, Kaunas, 1935, 308–310.

Rumšas P. Jablonského přínos k litevské aritmetické terminologii. – Kalbos kultūra 29, Vilnius, 1975, 3–16.

Rumšas P. Historie litevských geometrických termínů. – Mūsų kalba 2, Vilnius, 1974, 4–19.

Rumšas P. Prie matematikos terminijos ištakų. – Zigmas Žemaitis, Vilnius, 1979, 52–58.

Šikšnys M. Moje hodiny litevštiny a vzpomínky na J. Jablonského. – Kalbotyra 5, Vilnius, 1962, 81–87.

Terminologijos darbas. Vertė A. Kaulakienė. Vilnius, 1973.

Terminologijos principai ir metodai. Lietuvos RST 1115–90 (ISO 704–87), Vilnius, 1990.

Terminologické slovníky (1985–1990). Sestavila N. Banevičienė, doplnil St. Keinys. – Lietuvių kalbotyros klausimai 31, Vilnius, 1994, 192–200, 201–202.

Terminologické slovníky a terminologické normy. Připravil A. Smetona. – A. Paulauskienė Lietuvių kalbos kultūra, Kaunas, 2001, 247–254.

Terminų žodynų kartotekos sudarymo instrukcija. Vilnius, 1972.

Umbrasas A. Stav terminologie práva v Litvě v letech 1918–1940. – Terminologija 8, Vilnius, 2001, 76–94.

Urbonas S. O některých nepovedených termínech. – Ochrana zdraví 4, Vilnius, 1968, 44–56.

Vaitilavičius A. K otázce litevské lékařské terminologie. – Ochrana zdraví 2, Vilnius, 1957, 56–61.

Valatka J. Několik poznámek k nově připravovaným lékařským termínům. – Ochrana zdraví 12, Vilnius, 1952, 33–34.

Zemlevičiūtė P. Doktor Jonas Basanavičius a jeho Medega musu tautiszkai vystinyksytai. – Terminologija 9, Vilnius, 2002, 103–121.

Žemaitis Z. Ze vzpomínek na J. Jablonskise. – Literatura a jazyk 1, Vilnius, 1959, 32–39.

Žemaitis Z. Dějiny litevské matematické terminologie. – Otázky litevské jazykovědy 8, Vilnius, 1966, 195–201.

31

LITEVSKÁ TERMINOGRAFIE: RYSY MINULOSTI, SOUČASNÉ POTÍŽE A ÚKOLY

Shrnutí

Lithuanian terminography can be said to have begun in 1821. The old terminography is in manuscripts, the first printed terminological dictionary appeared in 1907. For nearly one hundred years terminographical work was done by single enthusiasts, mainly botanists. The Lithuanian Scientific Society (established in 1907), stimulated by the movement of national revival, gave a stimulus to a more organised approach, but did not have enough time to offer an appreciable result. The beginning of organised terminography – discussions about creation of terms by specialists united round the Lithuanian linguist Jonas Jablonskis in the rear of the World War I, in Voronezh in Russia. The principle of purity in Jablonskis’ concept of terminology was essential. In the first Terminological Commission, which worked in the Republic of Lithuania between 1921-1926, even the teaching of Jablonskis and his authority did not stop unprofessional and unmoderate purism, which revealed itself in plentiful and inappropriate neologisms. However, the later Terminological Commission of the Lithuanian Language Society established the organised creation, discussion and approval of terminology and institutionalized it. From 1938 until 1954 there is a big gap in the work of terminography. The preparation of the first normalising dictionary of the Lithuanian language (