Odvozování litevské terminologické lékařské lexiky v polsko-litevských slovnících Simona Daukantase a Laurynase Ivinskise

PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ

Litevský jazykový ústav

KLÍČOVÁ SLOVA: slovník, lexika, lékařství, odvozenina

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Simonas Daukantas (1793–1864) ir Laurynas Ivinskis (1810–1881) – žymūs XIX a. pirmosios pusės lietuvių mokslo, kultūros ir švietimo veikėjai. Abiejų veiklos baras buvo labai šakotas. Be literatūros, tautosakos ir kitų mokslo sričių rankraštinių ir spausdintų darbų, šiedu didieji žemaičiai prisidėjo prie lietuvių kaip bendros visos tautos kalbos gyvavimo, turtinimo ir išlikimo, palikę gilų pėdsaką lietuvių leksikografijos ir terminografijos istorijoje.

Sbírali a shromažďovali litevskou jazykovou lexiku (lidové písně, pohádky, drobnou slovesnost) a sami tvořili nová slova a psali slovníky¹. Jejich posledně jmenovaná díla otevírají široké obzory pro výzkum. Některé slovníky již byly zkoumány (velký polsko-litevský slovník S. Daukantase², dvojjazyčné a čtyřjazyčný slovník L. Ivinskise³), jiné ještě čekají na pronikavý pohled badatelů.

¹ S. Daukantas napsal nejméně čtyři slovníky, z nichž byl vydán pouze jeden, a to nejmenší (latinsko-litevský). Největším z nich je polsko-litevský slovník, rukopis obsahující přibližně 56 tisíc polských hesel. Pravděpodobně byl napsán kolem let 1850–1856. Tento slovník bohužel nebyl dokončen a pouze přibližně 35 tisíc polských hesel má litevské ekvivalenty. Nemá záhlaví, název ani titulní list, a proto se podmíněně označuje jako velký polsko-litevský slovník S. Daukantase. Rukopis je uložen v knihovně Ústavu litevské literatury a folkloru (F 1/SD 12) (Subačius 1993: 135; podrobněji viz Subačius 1990: 20–32).

Dochovaly se rukopisy dvou dvojjazyčných a jednoho čtyřjazyčného slovníku, které napsal L. Ivinskis: Lenkų–lietuvių kalbų žodynas (Słownik polsko–litewski), Rusų–lietuvių kalbų žodynas (Словарь Російско–Литовскій), Rusų–lietuvių–lotynų–lenkų kalbų žodynas (Словарь Російско–Литовскій съ Латинско–Польскимъ) (podrobněji viz Kruopas 1960; Auksoriūtė 1999, 2007; Kažukauskaitė 2010). Největší slovník, který sestavil, Lenkų–lietuvių kalbų žodynas, zahrnující písmena A–R a čítající 2060 stran, je uložen v knihovně Litevské akademie věd v Krakově. Fragmenty Rusų–lietuvių kalbų žodyno (1193 s.) a Rusų–lietuvių–lotynų–lenkų kalbų žodyno (96 s.) byly nalezeny v archivu Geografické společnosti v Petrohradě (viz Auksoriūtė 1998: 38).

² Viz Subačius 1993.

³ Viz Kruopas 1960; Vitkauskas 1996, 1997; Auksoriūtė 1998, 1999, 2000, 2003; Kažukauskaitė 2010.

170

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

Jejich zásluhy o dějiny litevské terminologie (přírodovědné, zejména botanické, a historické) jsou značné. S. Daukantas napsal první dějiny Litvy v litevštině a další historické knihy (ačkoli terminologie těchto prací dosud nebyla podrobně prozkoumána), připravoval pro školy litevské učebnice, překládal do litevštiny literární díla a také příručky s hospodářskými radami o lučním hospodaření, zahradnictví, včelařství, lesnictví, pěstování tabáku a chmele a o protipožární ochraně (viz Zinkevičius 1990: 149–151; VLE IV 529–530; podrobněji viz Merkys 1991). L. Ivinskis vydával litevské kalendáře, překládal do litevštiny literární díla, napsal příručky s radami v otázkách mravnosti, etikety, péče o hospodářská zvířata a jejich ošetřování i v dalších záležitostech a jako jeden z prvních tvořil botanické termíny⁴ (viz Zinkevičius 1990: 162–163; VLE VIII 421–422; podrobněji viz Petkevičiūtė 1988; PMKŠ 2012). Ani medicína jim nebyla cizí. Ačkoli nenapsali odborné práce z této oblasti⁵, slovní zásobu související s medicínou lze nalézt v jejich dalších dílech. Lze tedy říci, že přispěli také k tvorbě litevské lékařské terminologie.

Předmětem výzkumu tohoto článku byly dvojjazyčné polsko-litevské slovníky S. Daukanta⁶ (S. Dauk) a L. Ivinskise⁷ (I). Jejich lékařská slovní zásoba dosud nebyla zkoumána, cílem je tedy tuto mezeru zaplnit. Z těchto slovníků byla vybrána litevská slovní zásoba označující různé lékařské pojmy (jednoslovná odvozená pojmenování)⁸. Byl zahrnut celý slovníkový článek,

⁴ Terminologické dílo L. Ivinskise bylo zhodnoceno v doktorské disertaci Albiny Auksoriūtė Lauryno Ivinskio terminologijos darbai (2000¹).

⁵ S výjimkou L. Ivinskise, jehož nejrozsáhlejší tištěné dílo Metskaitlių obsahuje v hospodářské části jím připravenou kapitolu o lidských nemocech a jejich léčbě, kterou lze považovat za samostatnou práci z oblasti medicíny. Dále je třeba zmínit rukopis Būdas gydymo ligų žmonių ir gyvulių, v němž se uvádí, které nemoci a jak léčit různými rostlinami či látkami. V tomto rukopisu L. Ivinskis použil více než 400 termínů. Zmíněný rukopis, který vlastnila Lékařská univerzita v Kaunasu, se ztratil (viz Auksoriūtė 2000²: 4, 6).

⁶ Zdrojem polské části čtvrtého, největšího slovníku S. Daukanta (DLL) je polsko-francouzský slovník Stanisława Ropel ewského (1847). DLL byl pravděpodobně určen spíše litevským čtenářům se základním či vyšším vzděláním. Nejspíše vznikal nejen jako výukový slovník polštiny, ale také jako normativní slovník litevštiny (viz Subačius 1990: 27–28).

⁷ V litevských lingvistických pracích se zkoumaný slovník L. Ivinskise označuje různě. Například Jonas Kruopas jej ve svém článku nazýval Lietuviškai lenkišku žodynu (Kruopas 1960: 192), Zigmas Zinkevičius a Jonas Palionis jej označovali jako Lenkų–lietuvių kalbų žodynu (viz Zinkevičius 1990: 164; Palionis 1995: 194), v článcích A. Auksoriūtė (1998, 1999, 2003, 2007) je pojmenován jako Lenkų–žemaičių kalbų žodynas (Słownik polsko–żmudzki), zatímco Ona Kažukauskaitė jej nazývá Lenkų–lietuvių kalbų žodynas (Słownik polsko–litewski). V tomto článku je dané dílo L. Ivinskise označováno jako Lenkų–lietuvių kalbų žodynu, tedy stejně jako v knize připravené a vydané O. Kažukauskaitė, v níž je publikována dochovaná část rukopisného slovníku (písmena A–R) a k níž je přiložen digitální disk s faksimilií rukopisu.

⁸ V obou slovnících bylo nalezeno 362 jednotek terminologické lékařské slovní zásoby (včetně variant), z toho 323 litevských, 26 přejatých a 13 hybridů a slovních spojení smíšeného původu.

Terminologija | 2015 | 22 171

tj. polské heslo a jeho litevské ekvivalenty se všemi gramatickými údaji. Lexikální jednotky se v článku nenazývají lékařskými termíny, protože zkoumané lexikografické prameny jsou obecné překladové slovníky z první poloviny 19. století; zvoleno je proto sémanticky širší označení terminologická lékařská slovní zásoba.

Terminologická lékařská slovní zásoba v těchto slovnících je v zásadě pojednána z jednoho hlavního hlediska – formálního; uplatňuje se však také hledisko sémantické, opřené o věcnou klasifikaci pojmů z anatomie (názvy částí těla a orgánů) a kliniky (názvy nemocí a chorobných stavů). Zkoumány jsou pouze lexikální jednotky litevského původu.

Cílem článku je určit způsoby tvoření odvozených slov a jejich vzájemný poměr, slovotvorné kategorie, pojednat o slovotvorných typech těchto kategorií, zjistit, které skupiny lékařských pojmů odvozená slova označují, určit jejich vztah k živému jazyku a jazyku písemností, rozpoznat případné novotvary autorů slovníků a posoudit odvozená slova z hlediska jejich dochování v současné spisovné litevštině a lékařské terminologii.

TVORBA DERIVÁTŮ

Většina slov a slovních spojení označujících medicínské pojmy, které byly nalezeny ve slovnících S. Daukantase a L. Ivinskise, je domácího původu, tj. čistě litevská; tvoří 89% veškeré terminologické medicínské lexiky obou slovníků (včetně variant). Je to pochopitelné, vždyť oba lexikografové byli velkými milovníky a ochránci mateřského jazyka. Deriváty vybrané z jejich slovníků (tvoří přibližně 46% litevské terminologické medicínské lexiky) se podle způsobu tvoření dělí na sufixální, prefixální a koncovkové deriváty⁹. Uvnitř uvedených skupin se slova třídí podle sémantiky. Tímto způsobem vznikají určité mikrosystémy, například názvy částí těla, názvy orgánů, názvy nemocí, chorobných stavů, osob a další názvy.

1. DERIVÁTY¹⁰.

1.1. Sufixální deriváty

Nejpočetnější skupinu derivátů tvoří názvy medicínských pojmů odvozené pomocí sufixů (123 lexikálních jednotek) (viz tabulka 1). Dále se podrobněji člení

⁹ Vzhledem k velkému rozsahu zkoumaného materiálu se tento článek zabývá pouze deriváty, nepojednává však o jednotkách litevské terminologické medicínské lexiky tvořených kompozičním způsobem.

¹⁰ Při popisu derivátů ze slovníků se vycházelo z diachronních a synchronních prací o slovotvorbě (Ambrazas 1993, 2000; DLKG 2006; LKG 1965; Skardžius 1996; Urbutis 2009).

172

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

podle slovotvorných kategorií na deminutiva (zdrobnělá podstatná jména), názvy dějů neboli slovesná abstrakta, názvy vlastností neboli jmenná abstrakta, názvy činitelů a nositelů slovesných vlastností, názvy nositelů jmenných vlastností, názvy výsledku děje, názvy míst a názvy osob podle povolání. Tyto kategorie se dále skládají ze slovotvorných typů (podrobněji viz Ambra-zas 1993: 10). Deriváty jsou řazeny podle četnosti.

1.1.1. DEMINUTIVA (ZDROBNĚLÁ PODSTATNÁ JMÉNA)

Tak se nazývají sufixální odvozeniny vytvořené z podstatných jmen, které označují stejnou věc jako základové slovo, avšak menší (DLKG 2006: 87); jinými slovy, za deminutiva se považují slova označující malost.

-elis, -elė. Ve slovnících S. Daukanta a L. Ivinského byly nalezeny tři odvozeniny vytvořené nejproduktivnějším litevským deminutivním sufixem -elis, -elė¹¹, které mají čistě zdrobňovací význam. Základová podstatná jména těchto odvozenin označují orgán (břicho), nádobu (pohár) a poraněné místo na kůži nebo sliznici (rána): Brzuszek, -ka. m. Pilwėlis¹² ~ pilvelis I 24¹³, srov. LLKŽ_Lal 11: pol. brzuszec, lit. pilvelis; Bank, Banka, <…>¹⁴, taurele, banki stawic, taureliemis kraujį leisti ~ taurelė, taurelėmis kraujį leisti S. Dauk I 75, ale srov. LLKŽ_Lal 5: pol. bank, lit. bankas, ačkoli pol. bańka, lit. bonka, plėčka; pohár; Ranka, žaizdelė, <…> ~ žaizdelė S. Dauk III 29, srov. LLKŽ_Lal 203: pol. ranka, lit. žaizdelė. Tato deminutiva jsou slova živé řeči¹⁵. V LKŽe je slovo pilvelis

¹¹ S. Daukantas a L. Ivinskis převzali do svých slovníků slova (odvozeniny) z živé řeči, tj. terminologizovali je a užívali jako ekvivalenty polských slov. V tomto článku jsou taková slova z hlediska slovotvorby pokládána za odvozeniny.

¹² Lexikální jednotky jsou v článku autorky vyznačeny tučným písmem.

¹³ Příklady ze slovníků jsou uvedeny v původním pravopisu; za vlnovkou je uvedeno označení přepsané současnými grafémy.

¹⁴ Hranatými závorkami se označuje vynechaný litevský ekvivalent polského heslového slova, který (většinou) není odvozeným slovem (jde buď o jednoduché slovo, nebo o složeninu, výpůjčku, hybrid či slovní spojení), a proto se v tomto článku neprobírá. V níže uvedených příkladech slovníkových hesel jsou vynechané lexikální jednotky podtrženy, např.: Apetýt -u, m. Alkis, wàlgima noraš. Niema apety-tu. Wàlgimas nėjam I 4–5, Aptekars two -a, n. Wajstìnistė -es, m. Aptiekoristė I 5, Doktor, gydytojas. dakta-ras S. Dauk I 145, Cirulik, ka. m. Kràuleid’īs, -dzia. w. Skutiejàs, -a. w. I 36, Cialo, -a. n. Kūnas, -na. – martwe; kūnas, nuomirūlis, -lia. w. lė, -les. m. Lawònas, -na. w. I 32. Někdy se však stává, že vynechané slovo je rovněž odvozeninou, ale náleží do jiné slovotvorné kategorie, k jinému slovotvornému typu nebo k jinému způsobu tvoření, např.: Boleść, -ści. f. Skāusmas, sōpūlis, skaudėjimas, gīla, -łos, gīelimas I 20, proto se probírá v příslušné části článku.

¹⁵ Při určování lidovosti slov se vychází z údajů akademického slovníku litevského jazyka (dále jen LKŽe). Slovo se považuje za lidové, pokud je ve slovníku doloženo ono nebo jeho význam z živého jazyka (dokládají to zkratky názvů nářečních lokalit).

Terminologija | 2015 | 22

173

zaznamenaná věta dokládající užití z Pušalotu (okres Pasvalys). Taurelė ve významu „určitá skleněná nádobka, přikládaná nemocnému na tělo, aby se krev stáhla k povrchu“ je doloženo z litevsko-německého a německo-litevského slovníku Pilypa Ruigise (1747), litevsko-německého a německo-litevského slovníku Kristijonase Gotlybasa Milkuse (1800) a z písemností L. Ivinskise; slovní spojení taurelė kraujaleidžio je převzato ze slovníku Konstantinase Sirvydase. Žaizdelės Věty dokládající užití jsou doloženy z Jurbarkasu, Rozalimu (okres Pakruojis) a Valkininkai (okres Varėna).

-ėlis. Dvě zdrobněliny jsou utvořeny příponou -ėlis. Jde o odvozeniny od základních podstatných jmen označujících osoby (kojenec, dítě): Dzieciątko, -teczko, -a. n. <...>, kudikėlis, -lia. w. ~ kudikelis I 62, srov. LLKŽ_Lal 29: pol. dzieciątko, lit. vaikas, kūdikis; Dzieciuch, -a. -iuk. m. <...>, vajkutėlis, -ia. w. ~ vaikutelis I 62, srov. LLKŽ_Lal 29: pol. dzieciuch, lit. vaikas. Je třeba uvést, že základní podstatné jméno odvozeniny vaikutėlis, tedy vaikutis, je také odvozenina – zdrobnělina s příponou -utis. V LKŽe jsou uvedeny věty dokládající užití zdrobněliny kūdikėlis ze slovníku Jokūbase Brodovskise Lexicon Germanico-Lithuanicum et Lithuanico-Germanicum, z Lietuviškų dainų Antanase Jušky (Ka zanė, 1880–1882) a z Postilės Mikalojuse Daukši (1599). Slovo vaikutėlis nebylo nalezeno, je však nepochybné, že jde o slovo z živého jazyka.

1.1.2. NÁZVY DĚJŮ NEBOLI VERBÁLNÍ ABSTRAKTA

Ve srovnání s odvozeninami jiných slovotvorných kategorií je těchto odvozenin nejvíce. Tvoří se od sloves s předponou i bez předpony a označují úkony, děje, procesy nebo stavy související s medicínou.

-imas. Ve zkoumaných slovnících převažují odvozeniny tvořené příponou -imas. Z hlediska sémantiky patří do skupiny názvů úkonů, dějů, procesů a stavů souvisejících s medicínou. Většina odvozenin s touto příponou je utvořena od nepředponových základních nebo odvozených (příponových) sloves.

V Ivinskisově slovníku je třeba zmínit názvy uvedené ve významech „léčení“ a „hojení“: Gojenie. G’īdimas, gijimas ~ gydymas, gijimas I 82, srov. LLKŽ_Lal 40: pol. gojenie, lit. gydymas; gijimas. S. Daukantas užíval také slovo Leczenie, wajstejimas ~ vaistejimas S. Dauk I 331, srov. LLKŽ_Lal 74: pol. leczenie, lit. gydymas, které je podle údajů LKŽe třeba považovat za jeho neologismus: vaistėjimas S.Dauk → 1 vaistėti viz vaistyti „léčit“. Odvozenina gydymas je v LKŽe uvedena jako slovo živého jazyka – příkladová věta pochází ze Sintautai (okres Šakiai). Naproti tomu gijimas je doloženo ve slovníku Frydrichase Kur-

174

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

šaitise litevsko-německém slovníku (1883) a litevsko-ruském slovníku Jurgise Šlapelise (Vilnius, 1921).

Je doložena řada názvů spojených s pociťováním různých druhů bolesti – silné, mírné, ale trvalé, ostré aj.: Bol, <...> skaudiemas¹⁶, svembimas ~ skaudėjimas, svembimas S. Dauk I 94, srov. LLKŽ_Lal 10: pol. ból, lit. skaudėjimas, skausmas; Bołaczka, skaudieimas, gielimas ~ skaudėjimas, gėlimas S. Dauk I 94, srov. LLKŽ_Lal 10: pol. bolączka, lit. skaudulys, opa; Bolenie, gielimas, skaudieimas ~ gėlimas, skaudėjimas S. Dauk I 94, srov. SJP 1 187(35): bolenie, ia, n. „nepřetržitá, trvalá bolest, bolení“; Boleść, -ści. f. <...>, skaudėjimas, <...>, gėlimas ~ skaudėjimas, gėlimas I 20, srov. LLKŽ_Lal 10: pol. boleść, lit. sopulys; Doleganie, swębimas, skaudieimas ~ svembimas, skaudėjimas S. Dauk I 145, srov. SJP 1 476(72): doleganie „nesnesitelná bolest“; Guzowatość, skaudulawimas, <...> ~ skauduliavimas S. Dauk I 228, ale srov. LLKŽ_Lal 44: pol. guzowatość, lit. gumbuotumas. Podle údajů LKŽe se skaudėjimas užívá v celém kraji, svembimas je doloženo v Kvedarnji (okres Šilalė), Salantai (okres Kretinga), gėlimas pak v Eriškiai (okres Panevėžys), Papilė (okres Akmenė), Kuktiškės (okres Utena) a Pociūnėliai (okres Radviliškis). Skauduliavimas je odvozenina z litevsko-anglického slovníku Antanase Lalyse (1915), zatímco skauduliuoti „pokryt se boláky“ pochází z živého jazyka.

Několik názvů ve významu „ztráta vědomí, omdlévání“: Mdlenie, alpimas ~ alpimas S. Dauk I 361, srov. LLKŽ_Lal 84: pol. malenie, lit. alpimas; Omdlewawanie, <...>, alpulawimas ~ alpuliavimas S. Dauk II 192, srov. SJP 3 551(68): pol. omdlewać, něm. ohnmächtig werden, in Ohnmacht fallen, rus. обмереть. V LKŽe je alpimas uvedeno jako slovo ze slovníku Fr. Kuršaitise (1883), litevsko-ruského slovníku J. Šlapelise (1921) a z písemností L. Ivinskise; alpuliavimas doloženo není, ale sloveso alpuliuoti je slovem živého jazyka.

Samostatnou skupinu tvoří odvozeniny označující různé potíže související s trávením: Blucie, wiemimas ~ vėmimas S. Dauk I 91, srov. SJP 1 128(27): pol. blucie, něm. das Erbrechen, das Brechen, rus. блевание; Blwanie, wiemimas ~ vėmimas S. Dauk I 91, srov. SJP 1 128(27): pol. blwanie, něm. das Erbrechen, das Brechen, rus. блевание; Dyarija, -rij. f. Widūriāwimas, <...> ~ viduriavimas I 59; Laksowanie, trijidimas ~ triedimas S. Dauk I 326, srov. SJP 2 586(73): laksowanie „průjem“,

¹⁶ Slovo je opraveno. Pravděpodobně se mělo psát skaudieimas S. Dauk I 95.

Terminologija | 2015 | 22

175

„průjem, běhavka“; Rzyganie, říhání ~ říhání S. Dauk III 82, srov. SJP 5 201(26): pol. rzygać, viz rzygnąć „říhnutí, odříhnutí“, rus. рыгнуть, рыгать, рветь, рвать, зарывать, ale srov. LLKŽₗₐₗ 219: pol. rzyganie, lit. zvracení; Rzygnięcie, dávení, wiemimas ~ dávení, zvracení S. Dauk III 83; Womitowanie, wiemimas ~ zvracení S. Dauk III 258, srov. LLKŽₗₐₗ 282: pol. womitować, lit. zvracet, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 878, 905: pol. womitować, dial. wymiotować, lit. zvracet. V LKŽe jsou uvedeny dokladové věty s užitím slova vėmimo z Gružů (okres Pasvalys), Girdiškė (okres Šilalė), Varniai (okres Telšiai), Raudėnai (okres Šiauliai), Varėna, Smilgiai (okres Panevėžys), Kupreliškis (okres Biržai), Salamiestis (okres Kupiškis), slova viduriavimo z Kražių (okres Kelmė), Rozalimas (okres Pakruojis), Armoniškiai (okres Voronovo, oblast Grodno, Bělorusko), Seda (okres Mažeikiai), Pivašiūnai (okres Alytus), Varėna a Druskininkai. U hesla triedimas je uvedena dokladová věta ze Slovníku severovýchodních dūnininkských nářečí Vytautase Vitkauskase Šiaurės rytų dūnininkų šnektų žodyno (Vilnius, 1976), zatímco říhání bylo zaznamenáno v Kuršėnai (okres Šiauliai) a Vabalninkas (okres Biržai). Dokladové věty pro užití odvozeného slova žiaukčiojimas nejsou uvedeny, avšak sloveso žiaukčioti „při nevolnosti se zvukem dávit“ se užívá po celém území.

Nechybějí ani odvozeniny označující poruchy dýchacích orgánů: Dyszenie, -nia. n. dýchání, těžké dýchání, <...> ~ dýchání, těžké dýchání I 61, srov. SJP 1 587(85): pol. dyszeć, něm. athmen, Athmen hohlen, rus. дышать, LLKŽₗₐₗ 28: pol. dyszeć, lit. dýchat, oddychovat, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 108: pol. dyszeć, lit. 1) dýchat, oddychovat; Kaszlanie, kašlání ~ kašlání S. Dauk I 272 / Kaszlanie. kašlání ~ kašlání I 106, srov. SJP 2 331(42): pol. kaszlanie, ia, subst. stř., něm. das Huften; Kichanie, kýchání ~ kýchání S. Dauk I 276, srov. LLKŽₗₐₗ 57: pol. kichanie, lit. kýchání; Kichnienie, kýchání ~ kýchání S. Dauk I 276, srov. LLKŽᵥₐᵢₜₖ 184: pol. kichnięcie, lit. kýchání. Údaje LKŽe ukazují, že tato odvozená slova pocházejí z živého jazyka: k heslu dýchání „těžké dýchání“ nejsou uvedeny dokladové věty, avšak věty se slovesem dýchat „dýchat (obvykle těžce)“ byly zaznamenány v Alovė (okres Alytus), Kuršėnai (okres Šiauliai), Ažierkai (okres a oblast Grodno, Bělorusko); těžké dýchání „obtížné dýchání“ bylo zaznamenáno v Šatės (okres Skuodas), kašlání v Debeikiai (okres Anykščiai) a Smilgiai (okres Panevėžys), kýchání v Daukšiai (okres Marijampolė).

A ještě několik jednotlivých názvů pojmů, které lze zařadit do sémantické skupiny činností, dějů, procesů a stavů: Babienie –a. n. <...>, porod, w. ~ porod I 8, srov. SJP 1 39(15): pol. babić, rus. бабничать; Sztuka babienia, něm. die Hebammenkunst, rus. повивальное искус-

176

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos ved yba

cm80, zavinování; Nauka babienia; Choroba, -y. f. <...>. nemoc, -a. w. ~ nemoc I 29, srov. LLKŽ_Lal 14: pol. choroba, lit. nemoc; Pocenie się, pocení ~ pocení S. Dauk II 255, srov. SJP 4 193(25): pocenie się, viz ¹⁷ pocić się „potit se“, LLKŽ_Vaitk 447: pol. pocenie się, lit. pocení; Poziewanie, zívaní ~ zívaní S. Dauk II 343, srov. LLKŽ_Vaitk 524: pol. pozie­wanie, lit. zívaní; Ropienie, hnisání ~ hnisání S. Dauk III 39, srov. LLKŽ_Lal 207: pol. ropienie, lit. hnisání. V LKŽe jsou uvedeny dokladové věty pro užití slova nemoc z Veiviržėnai (okres Klaipėda), Laukžemis (okres Kretinga), Kaltanėnai (okres Švenčionys), Žarėnai (okres Telšiai), Vainutas (okres Šilutė), Ramygala (okres Panevėžys); slova pocení z Pociūnėliai (okres Radviliškis) a slova zívaní z Kuršėnai (okres Šiauliai) a Daukšiai (okres Marijampolė). Ačkoli hnisání zaznamenáno není, živý jazyk zná sloveso hnisat „hnisat“ (Kvėdarna, Raudėnai). Gimdinimas ve slovníku nenalezeno, mohlo by tedy jít o neologismus L. Ivinského.

Odvozenin se sufixem -imas utvořených z předponových primárních či odvozených (sufixálních) sloves je podstatně méně. Za zmínku stojí názvy související s uzdravením ve slovníku S. Daukanta: Ozdrowienie, uzdravení ~ uzdravení S. Dauk II 219, srov. SJP 3 635–636(80–81): ozdrowieć „zotavit se po nemoci“, LLKŽ_Vaitk 402: pol. ozdrowienie, lit. vyléčení, uzdravení; Wyzdrawienie, uzdravimas ~ uzdravení S. Dauk III 302, srov. SJP 5 655(81): wyzdrowieć „zcela se uzdravit“, LLKŽ_Vaitk 922: pol. wyzdrowienie, lit. uzdravení, vyléčení; tato slova jsou známa z živého jazyka – dokladová věta pro užití slova uzdravení byla zaznamenána v Naujamiestis (okres Panevėžys), zatímco dvě dokladové věty pro užití slova uzdravení jsou doloženy ze Šačiai (okres Skuodas) a Skirsnemunė (okres Jurbarkas).

L. Ivinskis uvedl slovo označující pojem „nepřítomnost bolesti“: Bezbolność, -ci. f. <...>. nebolest, -ma. w. ~ nebolest I 12, srov. SJP 1 75(21): bezbolność, ści, ž. „nebolest“. Skaudėjimas je slovo široce známé v živém jazyce (LKŽe).

Existuje řada názvů s významem „ztráta vědomí, omdlévání“: Omdlenie, omdlení ~ omdlení S. Dauk II 192, srov. LLKŽ_Lal 128: pol. omdlenie, lit. omdlení; Omdlewawanie, omdlévání, <...> ~ omdlévání S. Dauk II 192, srov. SJP 3 551(68): pol. omdlewać, rus. обмереть, něm. ohnmächtig werden, in Ohnmacht fallen; Pomdlenie, nualpimas ~ nualpimas S. Dauk II 298, srov. LLKŽ_Vaitk 483: pol. pomdleć, lit. 1) omdlít; zeslábnout; Zamdlenie, omdlení ~ omdlení S. Dauk III 328, srov. SJP 6(II)

¹⁷ Oacz, viz.

Terminologija | 2015 | 22

177

816(102): zamdlič „omdlévat“; Zemdenie, nualpimas ~ nualpimas S. Dauk III 356, srov. SJP 6(II) 816(102): zemdlenie „bezmocnost, slabost, neschopnost; slabost“, LLKŽ_Vaitk 973: pol. zemdlenie, lit. apalpimas. V LKŽe je apalpimas doloženo z textů Juozase Tumas-Vaižgantase, zatímco nualpimas z Kupiškisu.

Další skupinku odvozenin tvoří názvy související se zrakem a jeho poruchami: Oslepenie, apjakimas, apjakinimas ~ apjakimas, apjakinimas S. Dauk II 207, srov. LLKŽ_Lal 152: pol. oślepienie, lit. apakimas, aklybė; Oslepnienie, apjakimas ~ apjakimas S. Dauk II 207; Zaslepenie, apjakimas ~ apjakimas S. Dauk III 341, srov. LLKŽ_Lal 313: pol. zaślepienie, lit. apakimas, aklumas. Věta dokládající užití slova apjakimo „slepota“ je v LKŽe uvedena z Pilviškiai (okres Vilkaviškis). Naproti tomu odvozenina apjakinimas „oslepení“ je uvedena jako slovo ze slovníku K. Sirvyda a litevsko-německého a německo-litevského slovníku P. Ruigyse (1747), sloveso apjakti „oslepnout“ však patří k živému jazyku – doklady užití v LKŽe jsou zaznamenány z Liškiavy (okres Varėna), Krosny (okres Lazdijai), Kuktiškiai (okres Utena), Skirsnemunė (okres Jurbarkas) a Salantai (okres Kretinga).

Pojem „vyvolání horečky; začínání horečnatého stavu“ pojmenoval S. Daukantas dvěma slovy: Zapalanie, zapalenie, užkurimas, uždegimas ~ užkūrimas, uždegimas S. Dauk III 332, srov. LLKŽ_Lal 309: pol. zapalenie, lit. uždegimas. Slovo užkūrimas není v LKŽe doloženo v lékařském významu: užkūrimas → 1 užkurti 1. „zapálit, zažehnout oheň“, ale 1 užkurti 5. „postihnout nemocí či horečkou; zanítit“: I galvą užkūrė (horečka ho zachvátila) Lp. | zvrat.: Kad užsikūrė akis, kad ėmė skaudėti P.Aviž(Prnv). Traškanos gleivingos, užsikūrusiais atvejais gausios P.Aviž. Antriniai iritai užsikuria iš kitų akies ligų P.Aviž. Užsikūrus galva karščiu, net dega Ds. 1 uždegimas 2. → uždegti 6. „vyvolat horečku; začít horečkovat“: Zánět kloubů DŽ. Ans zemřel na zápal plic Vvr. Zánět oční sliznice je na venkově častou nemocí rš. Zánět nohy neustupuje Vlkv. Uvedené ilustrační věty dokládají, že obě slova pocházejí z živého jazyka.

Několik názvů poruch souvisejících s infekčními (1), chirurgickými (2), nervovými (3) a krčními (4) onemocněními: (1) Influencia. Pripūlimas nuog kó ~ pripuolimas I 99, srov. LLKŽ_Lal 48: pol. influenca, lit. (med.) irmėdė; Oszalenie, pasiutimas ~ pasiutimas S. Dauk II 213, srov. SJP 3 617(78): pol. oszaleć, něm. närrich werden, verrückt werden, rasen, rus. оду́рѣть, ряхнуться, LLKŽ_Lal 134: pol. oszaleć, lit. patrakti, pasiusti, LLKŽ_Vaitk 398: pol. oszaleć, lit. pamišti, išsikraustyti iš proto; pasiusti; Wściekłość, pasiutimas ~ pasiutimas S. Dauk III

178

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

263, srov. LLKŽ_Lal 283: pol. wściekłość, lit. pasiutimas, padūkimas; Zaražanie, zarazenie, užkrietimas. (marū) ~ užkrėtimas (maru) S. Dauk III 337), srov. LLKŽ_Lal 311: pol. zaraženie, lit. užkrėtimas, užsikrėtimas;

(2) Opuchłaść, sùputimas ~ suputimas S. Dauk II 200, srov. LLKŽ_Lal 130: pol. opuchłość, lit. sutinimas;

(3) Katalepsya, apmirimas, wiso kuno, ar wieno strajpsti arba członko ~ apmirimas, wiso kūno ar vieno straipsčio arba članko S. Dauk I 272; Letarg, numerdėjimas ~ numerdėjimas S. Dauk I 335, srov. LLKŽ_Lal 76: pol. letarg, lit. mirties miegas, letargas;

(4) Pokaszliwanie, pakosėjimas ~ pakosėjimas S. Dauk II 284, srov. SJP 4 279(39): pokaszleć „nepřetržitě kašlat“, LLKŽ_Lal 158: pol. pokaszliwać, lit. kosėti, LLKŽ_Vaitk 471: pol. pokaszliwanie, lit. kosčiojimas.

Jak ukazují údaje LKŽe, většina uvedených odvozenin jsou slova živého jazyka. Doklady užití odvozeniny pripuolimas „propuknutí (nemoci)“ nejsou zaznamenány, věty dokládající užití slovesa pripulti „propuknout (o nemoci)“ jsou však uvedeny ze Skudutiškisu (okres Molėtai), Alovė (okres Alytus) a Rūdiškės (okres Trakai). Odvozenina pasiutimas „šílenství, pomatenost“ je doložena pouze z litevského slovníku Georga H. F. Nesselmanna (1851), avšak věty dokládající užití slovesa pasiusti „zešílet, pomátnout se“ jsou zaznamenány z Trakai, Sintautai (okres Šakiai), Varniai (okres Telšiai) a Strūnaitis (okres Švenčionys). Užití slova užkrėtimo není v LKŽe v živém jazyce doloženo, ale užkrėsti „přenést choroboplodné zárodky“ je slovo živého jazyka – doklady užití jsou z Vilkaviškisu, Pilviškiai (okres Vilkaviškis), Grūžiai (okres Pasvalys) a Kupiškisu. Věty dokládající užití odvozeniny suputimas „otok“ jsou uvedeny z Kvėdarna (okres Šilalė) a Žemaitkiemis (okres Ukmergė). Apmirimas „ztráta citlivosti, znecitlivění“ je doloženo z litevsko-německého slovníku Fr. Kuršaitise (1883); sloveso apmirti patří k živému jazyku, v živém jazyce však není doloženo ve významu „ztratit citlivost, znecitlivět (o některé části těla)“.

Zvlášť je třeba zmínit odvozeniny numerdėjimas, pakosėjimas. Je třeba uvést, že první význam slovesa numerdėti, „omdlít, chřadnout“, je zaznamenán z Ėriškiai (okres Panevėžys), zatímco druhý význam – „ztrácet známky života, umírat“ – pochází z textů S. Daukantase. Sloveso pakosėti „trochu zakašlat“ je doloženo v Pociūnėliai (okres Radviliškis) a Rusnė (okres Šilutė).

–ulis / –ulys. Odvozeniny s těmito příponami označují fyziologické jevy nebo stavy. Jsou tvořeny ze sloves označujících fyziologické procesy v organismu (DLKG 2006: 95). Lze tedy říci, že tato přípona

Terminologija | 2015 | 22

179

svým slovotvorným významem jsou lékařské. Ve zkoumaných slovnících převažují odvozeniny od dlouhé varianty přípony –ulys: Bolačka, i. f. Skāudūl’īs, <…> ~ skaudulys I 20, srov. LLKŽ_Lal 10: pol. bolączka, lit. skaudulys, opa; Bolesć, sopulys ~ sopulys S. Dauk I 94, srov. LLKŽ_Lal 10: pol. bolesć, lit. sopulys; Czkauka, cziaudulys ~ čiaudulys S. Dauk I 127, avšak srov. SJP 1 974(61), 5 569(72): pol. czkawka ob. szczkawka, i, ž., szczkota, y, ž., szczkanie, rus. ukoma, něm. der Schluchzen, der Schlucken. Singultus, szczkanie, szczkota, LLKŽ_Lal 18: pol. czkawka, lit. žagsėjimas, žagulys, LLKŽ_Vaitk 74: pol. czkawka, lit. žagulys; Dawica, –cy. f. Smāugūl’īs, smāugūlia ~ smaugulys I 42, srov. SJP 1 417(64): dawica, y, ž. „bolest v krku“; Dychawica, dusulys ~ dusulys S. Dauk I 171, srov. LLKŽ_Lal 28: pol. dychawica, lit. dusulys; Dyszenie, –nia. n. <…>, dùsūl’īs, –ia. ~ dusulys I 61, srov. LLKŽ_Lal 28: pol. dyszeć, lit. dýchat, oddychovat; Dziwe mięso. – Skāudulis ~ skaudulys I 65, srov. LLKŽ_Lal 30: pol. dziwy, a. dziwe mięso, lit. piktoji mėsa; Jątrznica. Skāudulīs ~ skaudulys I 95, srov. SJP 2 246(34): pol. jątrzyć „hnisat“; Kaszel. <…>, kòsùl’īs ~ kosulys I 106; Kaszel, kosulys ~ kosulys S. Dauk I 272, srov. LLKŽ_Lal 56: pol. kaszel, lit. kosulys; Kaszlisko, kosulys ~ kosulys S. Dauk I 272, srov. SJP 2 331(42): kaszlisko, a, n. „ošklivý kašel“; Kichawka, czeudulys ~ čiaudulys S. Dauk I 276, srov. LLKŽ_Lal 57: pol. kichawka, lit. čiaudulys; Kolika, kolka, dygulys ~ dygulys S. Dauk I 290, srov. SJP 2 407(50): kolika, kolka, i, ž. „těžká střevní choroba“; Poziew, žiowulys ~ žiovulys S. Dauk II 343, srov. LLKŽ_Vaitk 524: pol. poziewać, lit. 1) zívat, pol. poziewanie, lit. zívání; Sadzel, skaudulys ~ skaudulys S. Dauk III 84, srov. SJP 5 206(24): sadzel, a, m. „rána; boule, hrbol; vřed; zhoubná rána; bolestivé místo“; Wrzód, skaudulys ~ skaudulys S. Dauk III 262, srov. LLKŽ_Lal 283: pol. wrzód, lit. skaudulys, votis, spaugas; Zgaga, žiogulys ~ žiogulys S. Dauk III 359, avšak srov. LLKŽ_Lal 321: pol. zgaga, lit. remuo; Ziewacz, žiowulys ~ žiovulys S. Dauk III 364, srov. LLKŽ_Lal 323: pol. ziewać, lit. žiovauti. Je třeba dodat, že podle údajů LKŽe jsou všechny uvedené odvozeniny s příponou –ulys známé v živém jazyce. Skaudulys, sopulys, čiaudulys, dusulys, žiovulys jsou široce známy po celé Litvě. Smaugulys „těžká dušnost“ je zaznamenán v Šatėch (okr. Skuodas), Viekšniai (okr. Mažeikiai) a Dusetos (okr. Zarasai). Ve slovníku jsou uvedeny především věty dokládající užití slova pa-teikta kosulio „kašel“ z Aukštaitije (Sml, Kp, Zt, Dkš, Eiš, Šlvn, Ss), zatímco doklady pro dygulio „koliku“ pocházejí převážně ze Žemaitije (Krkl, Vkš, Plt, Vvr). Pro žiogulys jsou uvedeny dva doklady užití z textů Jona Jablonskise a týdeníku Tiesos prietelius (Priekulė, 1880).

180

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

Odvozenin s krátkou variantou –ulis je jen několik: Ból, u. m. Šopūlis, <...> ~ sopulis I 20, srov. LLKŽ_Lal 10: pol. ból, lit. bolest, bolení; Boleść, -ści. f. <...>, šopūlis, <...> ~ sopulis I 20, srov. LLKŽ_Lal 10: pol. boleść, lit. sopulys; Kaszel. Košulīs, <...> ~ kosulis I 106, srov. LLKŽ_Lal 56: pol. kaszel, lit. kosulys; Wrzodek, szunskaudulis ~ šunskaudulis S. Dauk III 262, srov. SJP 6(II) 409(52): pol. wrzód, u, m., wrzodek, dku, m., rus. вередъ, чирей, чиршекъ, прорьвъ, LLKŽ_Lal 283: pol. wrzód, lit. skaudulys, votis, spaugas, LLKŽ_Vaitk 882: pol. wrzód, lit. votis; piktžaidė; skaudulys, viz LKŽe: šunskaudulis „bolestivé místo způsobené úlekem, které se zhoršuje“ (jediný doklad užití pochází z Viekšniai, okr. Mažeikiai).

–ymas. Odvozenin od dlouhé varianty –ymas přípony –imas, utvořených z primárních i odvozených (příponových) sloves, se vyskytlo jen několik a všechny byly nalezeny ve slovníku S. Daukantase: Doktorstwo, gydymas ~ gydymas S. Dauk I 145, srov. LLKŽ_Lal 22: pol. doktorstwo, lit. dak­tarybė; Gojenie, dydymas¹⁸, waistymas ~ gydymas, vaistymas S. Dauk I 214, srov. LLKŽ_Lal 40: pol. gojenie, lit. gydymas; gijimas; Kuracya, gydymas ~ gydymas S. Dauk I 319, srov. LLKŽ_Lal 71: pol. kuracja, lit. gydymas; Rodzenie, gimdymas ~ gimdymas S. Dauk III 36, srov. LLKŽ_Lal 206: pol. rodzenie, lit. gimdymas; Wyleczenie, išgydymas ~ išgydymas S. Dauk III 279, srov. LLKŽ_Lal 290: pol. wyleczenie, lit. išgydymas; Zgojenie, sugydymas ~ sugydymas S. Dauk III 360, srov. SJP 6(II) 1042(130): zgoić „zahojit ránu“, LLKŽ_Lal 322: pol. zgoić, lit. užgydyti, LLKŽ_Vaitk 977, 935: pol. zgoić psn. zago ić, lit. užgydyti. Slovotvorný význam těchto odvozenin je stejný jako u odvozenin s příponou –imas – označují úkony související především s léčením a také s porodem. Podle údajů LKŽe jsou odvozeniny gydymas, sugydymas známé v Aukštaitiji – doklad užití gydymo pochází ze Sintautai (okr. Šakiai), zatímco sugydymo z Panevėžys. Vaistymas je doloženo v litevsko-lotyšském slovníku Janise Ryterise (Riga, 1929), litevsko-německém slovníku Aleksandrase Kuršaitise (1968–1973), ve slovníku Mykolase Miežinise Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszko žodyno (Tylže, 1894) a v méně známých textech z bývalého Východního Pruska a Klaipėdského kraje, u nichž není zdroj blíže uveden, případně v novějších novinách. Gimdymas je doloženo ve slovníku litevštiny a ruštiny J. Šlapelise (Vilnius, 1921), v Postilė M. Daukši (1599) a v Bibli-jos Samuela Boguslava Chylinskise (1660), zatímco išgydymas pochází z Naujojo Testamento Samuela Bitnerise. Avšak,

¹⁸ Toto slovo je ve slovníku označeno hvězdičkou (dydymas*) a v poznámce pod čarou je uvedeno vysvětlení: „Pravděpodobně mělo být napsáno gydymas“.

Terminologija | 2015 | 22

181

Podle údajů LKŽe jsou slovesa vaistyti „léčit“ (známé z Priekulė, Bartninkų), gimdyti a išgydyti slova živého jazyka.

–inys. S touto příponou jsou odvozeny dva názvy dějů od primárních nepředponových sloves pūti ir sukti; byly nalezeny ve slovníku S. Daukantase: Gnilėc, pūvinys, ob. szkorbut ~ puvinys S. Dauk I 214, srov. LLKŽ_Lal 40: pol. gnilec, lit. škopbutas; Kręcz, sukinys (galwos) ~ sukinys S. Dauk I 307. Oba označují nemoci; první avitaminózu a druhý nervové onemocnění. Význam „skorbut“ u výrazu LKŽe puvinys není doložen, slovo se však v jiných významech užívá v živém jazyce. Sukinys ve významu „točení hlavy, závrať“ se užívá v Žemaitsku. V LKŽe je doložen z Girdiškė (okres Šilalė), Veiviržėnai (okres Klaipėda), Kulių (okres Plungė), Žarėnai (okres Telšiai), Lenkinimų (okres Skuodas), Skuodasu, Barstyčių (okres Skuodas), Endriejavas (okres Klaipėda), Salantů (okres Kretinga), Gargždų (okres Klaipėda) a Vainutu (okres Šilutė).

–ystė. Jedno odvozené slovo s příponou –ystė od slovesa gimdyti označuje lékařský obor zabývající se pomocí těhotným a rodícím ženám; bylo nalezeno ve slovníku L. Ivinskise: Akuszerstwo –a, n. <...>. Gimd’iste. –es, m. ~ gimdyste I 2, srov. LLKŽ_Lal 2: pol. akuszerstwo, lit. akušier ybė, akušerija. L. Ivinskis před něj zapsal také vysvětlení: Mokslas padėjima gimdimuj ~ Mokslas padėjimo gimdymui. Podle údajů LKŽe je gimdystė doloženo v trojjazyčném slovníku K. Sirvydase a v litevsko-německém slovníku Fr. Kuršaitise (1883).

–smas. Ve slovníku L. Ivinskise se vyskytlo pouze jedno odvozené slovo, vytvořené odvozeným (sufixálním) slovesem označujícím fyziologický stav: Ból, u. m. <...>, skāusmas ~ skausmas I 20; Boleść, –ści. f. Skāusmas, <...> ~ skausmas I 20. Podle údajů LKŽe jde o slovo užívané jak u Aukštaitů, tak u Žemaitů.

1.1.3. NÁZVY VLASTNOSTÍ NEBOLI SUBSTANTIVNÍ ABSTRAKTA

Základovými slovy odvozenin této derivační kategorie jsou substantiva (nejčastěji přídavná jména) a označují různé vlastnosti související s medicínou.

–umas. Bylo nalezeno osm odvozenin s touto příponou – názvů substantivních abstrakt, jejichž základovými slovy jsou jednoduchá nebo odvozená přídavná jména: Chorobliwość, ligotumas ~ ligotumas S. Dauk I 110, srov. LLKŽ_Lal 14: pol. chorobliwy, lit. ligūstas, nesveikas, LLKŽ_Vaitk 61: pol. chorobliwy, lit. ligotas; paliegęs; Guzowatość, <...>, gumbūtumas ~ gumbu otumas S. Dauk I 228, srov. LLKŽ_Lal 44: pol. guzowatość, lit. gumbuotumas; Krótkowidność, žlibumas, ~ žlibumas S. Dauk I 310; Osiwialość, žilumas, <...>, ob. siwizna ~ žilumas S. Dauk II 206, srov. SJP 3 592(74):

182

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

osiwialość, ści, ž. „šedivění“; Ospowatość, raupletumas ~ raupletumas S. Dauk II 209, srov. SJP 3 604(72): pol. ospowatość, ści, ž., něm. die Pocken-grübigkeit, rus. рябость, рябоватость, рябины; Siwość, žilumas, <...> ~ žilumas S. Dauk III 108, srov. LLKŽ_Lal 224: pol. siwość, lit. žilumas, LLKŽ_Vaitk 704: pol. siwość, lit. žilumas; Smiertelność, marumas ~ marumas S. Dauk III 124, srov. LLKŽ_Lal 230: pol. śmiertelność, lit. mirtinumas, marumas, LLKŽ_Vaitk 780: pol. śmiertelność, lit. mirtinumas, mirštamumas; Zezowatość, žvairumas ~ žvairumas S. Dauk III 358, srov. LLKŽ_Vaitk 975: pol. zezowatość, lit. žvairumas; Zylowatość, gyslotumas ~ gyslotumas S. Dauk III 380, srov. LLKŽ_Lal 331: pol. żyłowatość, lit. gįslotumas, LLKŽ_Vaitk 1010: pol. żyłowaty, lit. gyslotas. Odvozeniny ligotumas, žlibumas, žilumas, marumas jsou slova živého jazyka. V LKŽe je gumbuotumas uvedeno z polsko-litevského slovníku Antanase Lalise (Vilnius, 1912), raupletumas ze slovníku litevského spisovného jazyka Maxe Niedermanna, Alfreda Senna, Franze Brenderia a Antanase Salise (1932–1968), z děl Žemaitė a Jonase Jablonskise, žvairumas z litevsko-německého slovníku Fr. Kuršaitise (1883), z děl S. Daukantase, litevsko-lotyšského slovníku J. Ryterise (Riga, 1929), litevsko-ruského slovníku J. Šlapelise (Vilnius, 1921) a výše uvedeného slovníku litevského spisovného jazyka (1932–1968), gyslotumas z německo-litevského slovníku Viktora Gailiuse a Mikase Šlažase (Klaipėda, 1932). Je však třeba poznamenat, že přídavná jména gumbuotas, rauplėtas, žvairas, gyslotas jsou slova živého jazyka.

–ybė. Ve slovníku S. Daukantase byly nalezeny tři názvy vlastností odvozené od přídavných jmen aklas, žlibas a žilas pomocí přípony –ybė: 1 Ciemnota, aklybė ~ aklybė S. Dauk I 116, srov. LLKŽ_Lal 15: pol. ciemnota, lit. aklumas; Krótkowidność, <...>, žlibybė ~ žlibybė S. Dauk I 310; Osiwialość, <...>, žilybė, ob. siwizna ~ žilybė S. Dauk II 206, srov. LLKŽ_Lal 132: pol. osiwialy, lit. pražilęs, LLKŽ_Vaitk 394: pol. osiwialy, lit. pražilęs; Siwość, <...>, žilybė ~ žilybė S. Dauk III 108, srov. LLKŽ_Lal 224: pol. siwość, lit. žilumas, LLKŽ_Vaitk 704: pol. siwość, lit. žilumas. Je třeba upozornit, že odvozeninu žlibybė ve významu „krátkozrakost“ považuje Giedrius Subačius za novotvar S. Daukantase¹⁹ (viz Subačius 1993: 163). V LKŽe je aklybės uvedeno ve významu „ztráta zraku, slepota“

¹⁹ Péče o slovní zásobu a její čistotu přivedla S. Daukantase na cestu tvorby novotvarů (v DLL je napočítáno přibližně 3 800 novotvarů). S. Daukantas tvořil nová slova zřejmě nejen z nutnosti, ale také v zájmu prestiže litevštiny, aby těm „učeným“ ukázal, že litevský jazyk je čistý, „není směsicí všelijakých jazyků“ a není méně bohatý na slova než polština. To vše ukazuje, že S. Daukantas měl kromě hlavních čtenářů DLL, tedy Litevců, na mysli i čtenáře jiných národností, pro něž měla být DLL symbolem lexikální bohatosti a čistoty litevského jazyka (viz Subačius 1990: 29–30).

Terminologija | 2015 | 22 1 8 3

Příklad užití je uveden z Grūžů (okres Pasvalys). Heslo *žilybė* se do LKŽe dostalo z litevsko-německého slovníku Fr. Kuršaitise (1883), z litevského slovníku spisovného jazyka M. Niedermanna, A. Senna, F. Brenderia a A. Salise (1932–1968), z litevsko-německého slovníku A. Kuršaitise (1968–1973), z trojjazyčného slovníku K. Sirvydase, ze spisů S. Daukantase, ze slovníku Dominika Sutkevičiuse Žodinikō. Letuwiszkay–Łotiniszkay–Lenkiszkō (1848), z litevského slovníku G. H. F. Nesselmanna (1851) a ze zpěvníku Saliamonase Mozerky Slavočinskise (1646).

-ata. Dvě pojmenování abstraktních podstatných jmen ve slovníku S. Daukantase jsou odvozena od prostého přídavného jména gyvas „živý“ a odvozeného přídavného jména nesveikas „nezdravý“: Niezdrowie, nesweikata ~ nesweikata S. Dauk II 130, srov. LLKŽ_Lal 110: pol. niezdrowie, litevsky nesveikata; LLKŽ_Vaitk 329: pol. niezdrowie, litevsky nářeč. nesveikata, negalavimas; Życie, <...>, gywata ~ gyvata S. Dauk III 380, srov. LLKŽ_Lal 330: pol. życie, litevsky gyvata, gyvastis; LLKŽ_Vaitk 1008: pol. życie, litevsky 1) gyvybė. Obě slova patří do živého jazyka – nesveikata „nemoc, neduh“ je doloženo ze Šimkaičů (okres Jurbarkas), Alksnėnů (okres Vilkaviškis), Viekšniů (okres Mažeikiai), Erišků (okres Panevėžys), Pagramantis (okres Tauragė), Vyžuonų (okres Utena), Ramygalos (okres Panevėžys), Marijampolė, Degučių (okres Zarasai), Pociūnėlių (okres Radviliškis), Platelių (okres Plungė), Deltuvos (okres Ukmergė), zatímco gyvatos „život“ je doloženo pouze jedním příkladem užití z Leipalingisu (okres Lazdijai).

-ystė. Dva deriváty se sufixem -ystė ve slovnících S. Daukantase a L. Ivinskise jsou Aptekarstwo -a, n. Wajst’inisté -es, m. <...> ~ vaistinystė I 5 „lékárnické povolání“, srov. SJP 1 24(14): pol. aptekarstwo, a., n. „lékárnické umění“, něm. die Apothekerkunst a Cyrulstwo, krauleidyste ~ krauleidystė S. Dauk I 122 „povolání venkovského chirurga“, srov. SJP 1 342(57): pol. cyrulictwo, a, n. „chirurgie“, něm. die Chirurgie, die Wundarzneikunst, rus. хирургія. O těchto derivátech podrobněji.

Podle údajů LKŽe může být vaistinystė novotvarem L. Ivinskise, protože slovník neuvádí zkratky dalších pramenů, v nichž by se toto slovo vyskytovalo. Jaké je základové slovo tohoto derivátu? Nejspíše vaistinė (známé z živého jazyka), mohl by jím však být také adjektivní tvar vaistinis. Ve slovníku je vaistinystė doloženo pouze jako slovo L. Ivinskise.

Derivát ve slovníku S. Daukantase krauleidyste vychází z názvu osoby krauleidys „ten, kdo pouští krev (naříznutím žíly)“ a označuje povolání. Slovo není v LKŽe doloženo; G. Subačius je pokládá za novotvar S. Daukantase (viz Subačius 1993: 174).

184

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos ved yba

–yba. Ve slovníku S. Daukantase je doložen jeden název vlastnosti se sufixem –yba, jehož základovým slovem je prosté kvalitativní adjektivum gyvas „živý“: Życie, gywyba, <...> ~ gwyba S. Dauk III 380, srov. LLKŽ_Lal 330: pol. życie, litevsky gyvata, gyvastis; LLKŽ_Vaitk 1008: pol. życie, litevsky 1) gyvybė. Jde o slovo známé z živého jazyka – nejvíce dokladů užití pochází ze Žemaitska (Salantai, okres Kretinga; Mosėdis a Šatės, okres Skuodas).

–ysta. Ve slovníku S. Daukantase je doložen derivát se sufixem –ysta Felczerstwo, krauleidysta ~ krauleidysta S. Dauk I 188. Stejně jako již pojednané krauleidyste jde nejspíše o novotvar S. Daukantase. Rozdíl spočívá v tom, že derivát s tímto sufixem má jiný význam – „řemeslo felčara“. Jak ve své studii píše G. Subačius: „není jasné, jak S. Daukantas rozlišoval sufixy –ysta a –ystė (srov. krauleidysta a krauleidystė); možná si do jisté míry uvědomoval zvláštnost méně produktivního sufixu –ysta“ (Subačius 1993: 178–179).

1.1.4. NÁZVY ČINITELŮ A NOSITELŮ SLOVESNÉ VLASTNOSTI

Jde o podstatná jména odvozená od sloves, která označují vykonavatele děje nebo nositele stavu (obvykle živou bytost, nejčastěji osobu), mohou však označovat také jakoukoli bytost, věc či jiný jev (viz DLKG 2006: 104; Ambrazas 1993: 112). Jde o jednu z nejstarších slovotvorných kategorií (viz Ambrazas, tamtéž).

–ėjas, –ėja. Ve slovnících S. Daukantase a L. Ivinskise byly nalezeny tři názvy nositelů slovesné vlastnosti utvořené sufixem –ėjas, –ėja; je však třeba poznamenat, že L. Ivinskis na rozdíl od S. Daukantase uvedl vedle maskulinní podoby derivátu také femininní zakončení: Cirulik, ka. m. <...>.Skutėjas, –a. w. ~ skutėjas, skutėja I 36, srov. LLKŽ_Lal 17: pol. cyrulnik, litevsky barzdaskutys; SJP 1 342(57): pol. cyrulik, a, m. „lékař vnějších nemocí, ran aj.“, něm. der Wundarzt, der Chirurgus, Chirurg, rus. цырюльникъ, хирургъ, лѣкарь, рудометъ. V živém jazyce cyrulik ≡ golibroda „holič“, něm. der Barbier; viz LKŽe: skutėjas, –a „holič“; Lekarz, wajstiejas. <...> ~ vaistejas S. Dauk I 332, srov. SJP 2 614(80): pol. lekarz, a, m. „ten, kdo léčí“, něm. der Arzt, rus. врачь, врачеватель, исцѣлитель; LLKŽ_Lal 75: pol. lekarz, litevsky gydytojas; LLKŽ_Vaitk 231: pol. lekarz, litevsky gydytojas. Slovo skutėjas „holič“ je v LKŽe doloženo z litevsko-německého slovníku Fr. Kuršaitise (1883) a ze slovníku spisovného litevského jazyka M. Niedermanna, A. Senna, F. Brenderia a A. Salise (1932–1968), přičemž dva doklady užití

Terminologija | 2015 | 22

185

sakiniai – iš L. Ivinskio raštų ir Pat arlių ir priežodžių (Vilnius, 1958). Vaistėjas „gydytojas“ į LKŽe įtrauktas iš S. Daukanto raštų ir laikraščio Tėvynės sargas (Tilžė, 1901).

Odvozené slovo skutėjas by bylo třeba vysvětlit podrobněji. Ani lexikální, ani slovotvorný význam toto slovo nespojuje s medicínou. Chceme-li je tedy zařadit mezi medicínskou slovní zásobu, musíme se opřít o fakta z dějin litevské medicíny.

První trvale usazení diplomovaní lékaři – doktoři medicíny – se v Litvě objevili až na konci 15. století. Navíc to byli výhradně lékaři vnitřních chorob, protože se tehdy na univerzitách chirurgie nevyučovala, neznali ji a nepraktikovali. Mimo působnost diplomovaných doktorů medicíny tak zůstaly všechny vnější choroby. Z nediplomovaných léčitelů se nejvíce prosadili lazebníci²⁰, kteří si postupem času zvolili za svou specializaci chirurgii. V historických pramenech se zmiňují od počátku 16. století. V Litvě působily lazebnické cechy (ve Vilniusu, Kaunasu a Klaipėdě). Lékařská činnost lazebníků byla velmi široká. Přikládali baňky, podávali klystýry, připravovali koupele, masírovali nemocné, pouštěli krev, stříhali a holili lidi, obvazovali a léčili rány a vředy, otevírali abscesy, ošetřovali vykloubeniny a zlomeniny kostí, amputovali také končetiny, trhali zuby, léčili pohlavní choroby a účastnili se soudních řízení jako lékařští znalci. Většinu práce vykonávali ve svých dílnách, takzvaných oficínách, ale pracovali také v ulicích, na náměstích a tržištích. Domy lazebníků označoval znak lazebnického cechu – měděná mísa zavěšená na dlouhé tyči nad domovními dveřmi. Činnost lazebnického cechu měla v městském životě 16.–18. století velký význam. Byli jediní, kdo mohli pomoci při úrazu nebo onemocnění (viz Lelis 1960: 118–124; Jasaitis 1974: 64–71; Bagdonavičius 1988: 33–37; Sasnauskas 2000: 39).

–tojas, –toja. Odvozeniny s touto příponou označují osoby. Jde o vlastní názvy činitelů. Ve slovnících jsou téměř všechny odvozeniny s touto příponou označeními odborníků na léčení (lat. medicus): Doktór, –a. m. Gydytojas, –ja. w. <...> ~ gydytojas, gydytoja I 48; Doktor, gydytojas. <...> ~ gydytojas S. Dauk I 145, srov. LLKŽ_Lal 22: pol. doctor, litev. daktaras; gydytojas, LLKŽ_Vaitk 91: pol. doktor, litev. 2) hovor. daktaras, gydytojas; Doktorka, gydytoja ~ gydytoja S. Dauk I 145; Lekarka, vaistytoja ~ vaistytoja S. Dauk I 332, srov. LLKŽ_Lal 75: pol. lekarka, litev. gydytoja, LLKŽ_Vaitk 231: pol.

²⁰ V článcích badatelů dějin litevské medicíny se vedle termínu barzdaskučių užívají také termíny cirulnikai, cirulnykai, bolberiai, barberiai, chirurgai-cir(i)ulnykai, pirtininkai-cir(i)ulnykai, barzdaskučiai chirurgai, kraujalaidžiai.

186 Palmira Zemlevičiūtė Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

lekarka, litev. 1) lékařka; Lekarz, <...>, gydytojas ~ gydytojas S. Dauk I 332, srov. SJP 2 614(80): pol. lekarz, a, m., „ten, kdo léčí“, něm. der Arzt, rus. врач, врачеватель, исцелитель, LLKŽₗₐₗ 75: pol. lekarz, litev. lékař, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 231: pol. lekarz, litev. gydytojas; Ozdrowiciel, gydytojas ~ gydytojas S. Dauk II 219, srov. SJP 3 635(80): pol. ozdrowiciel, a, m. „ten, kdo uzdravuje, navrací zdraví“, něm. der Gesundmacher, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 402: pol. ozdrowić, litev. išgydyti. LKŽe uvádí jednu větu s užitím slova gydytojas z Ėriškiai (okres Panevėžys), zatímco doklady užití slova vaistytojo z živého jazyka nejsou uvedeny; pocházejí pouze ze starších i pozdějších písemných pramenů.

-klė. Tato přípona je v DLKG označena jako neproduktivní přípona dané skupiny odvozenin (DLKG 2006: 111). Ve slovnících bylo nalezeno jedno označení nositele slovesné vlastnosti odvozené pomocí přípony -klė od základního slovesa gerti: Czeluść, –ści. f. Gėrklė, iēs. m. ~ gerklė I 38, srov. LLKŽₗₐₗ 18: pol. czeluść, litev. žandikaulis; nasrai, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 73: pol. czeluść, litev. 2) zast. nasrai, žiotys; Gardło. Gėrklė ~ gerklė I 76, srov. LLKŽₗₐₗ 37: pol. gardło, litev. gerklė; LLKŽᵥₐᵢₜₖ 132: pol. gardło, litev. 1) gerklė, ryklė; gerklos; Krtan, gėrkle ~ gerklė S. Dauk I 311, srov. LLKŽₗₐₗ 68: pol. krtań, litev. stemplė, gerklė, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 216: pol. krtań, litev. anat. gerklos, viz LKŽe: gerklė 1. „přední část krku (pharynx, larynx, trachea)“ (slovo užívané v aukštaitštině a žemaitštině).

-ulys / -ulis, -ulė. Názvy nositelů slovesné vlastnosti s těmito příponami častěji označují živočichy, rostliny nebo vůbec věci, zatímco odvozeniny označující osoby jsou poněkud méně časté (DLKG 2006: 108). V zkoumaných slovnících byl nalezen po jednom názvu osoby s oběma příponami, pouze L. Ivinskis uvádí také tvar ženského rodu: Osesek, osysek, žindulys (waikas) ~ žindulys S. Dauk II 205, srov. LLKŽₗₐₗ 132: pol. osesek, litev. kojené dítě, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 393: pol. osesek, litev. 1) žinduklis; Ciało, –a. n. <...>, nuòmìrulis, –lia. w. lé, –les. <...> ~ nuomirulis, nuomirūlė I 32 „zesnulý, –á“, srov. SJP 1 288(47): pol. ciało = ciało bez duszy, martwe, umarłe = trup, něm. der Leib, der Leichnam, die Leiche, rus. мертвецъ. Základovým slovem odvozeniny ve slovníku S. Daukantase je nepředponové nepřechodné sloveso žįsti, zatímco ve slovníku L. Ivinskise jde o předponové nepřechodné sloveso numirti. V LKŽe je doklad užití slova žindulio „kojené dítě“ zaznamenán v Ratnyčii (okres Varėna), zatímco doklady užití slova nuomirulio „zesnulý“ pocházejí z textů L. Ivinskise a ze slovníku A. Jušky. Z hlediska sémantiky patří odvozeniny do skupiny označení osob souvisejících s medicínou.

Terminologija | 2015 | 22 187

–ėlis, –ėlė. „Jde o nejvýraznější příponu názvů nositelů slovesné vlastnosti, která svou produktivitou výrazně převyšuje všechny ostatní přípony tohoto druhu odvozenin.“ Názvy s touto příponou obvykle označují osoby a mají hanlivý význam (DLKŽ 2006: 105). Dvě odvozeniny vytvořené touto příponou ve zkoumaných slovnících uvedený význam nemají. Odvozenina uvedená ve slovníku S. Daukantase označuje osobu trpící katalepsií: Kataleptyk, apmirielis ~ apmirėlis S. Dauk I 272. Je utvořena od předponového základního nepřechodného slovesa apmirti. Je známa z živého jazyka, avšak v tomto významu ji LKŽe nezaznamenává.

Samostatně je třeba pojednat o odvozenině s příponou –ėlė uvedené ve slovníku L. Ivinskise: Chyragra, –gry. f. <...>. Grīzielė, –es. m. <...> ~ grižėlė I 31 (MedŽ lat. chiragra, litev. chirarga, dna rukou), srov. SJP 1 282(46), 240(41): chyragra zast. chiragra, y, ž. „lámání rukou“. Odvozeniny s touto příponou tvoří jakýsi samostatný slovotvorný typ. Mají pouze tvary ženského rodu. Z hlediska tvoření slov se odvozeniny s příponou –ėlė liší od těch s příponou –ėlis tím, že vycházejí z nepředponových sloves (DLKG 2006: 105–106). Jde o označení ze sémantické skupiny nemocí, jímž se pojmenovává dna rukou. Slovo grižėlė uvádí LKŽe jako výraz z písemných pramenů (z rukopisu Dionyza Pošky, autora, který žil v letech 1821–1880).

–tinė. Odvozenina s příponou –tinė giltinė, užívaná v mnoha textech 16.–17. století (viz Ambrazas 1993: 128), byla nalezena také ve slovníku S. Daukantase: Smierc, giltine, <...> ~ giltinė S. Dauk III 123, srov. LLKŽ_Lal 230: pol. śmierć, litev. mirtis, LLKŽ_Vaitk 779: pol. śmierć, litev. mirtis. Doklady užití slova giltinės „smrt“ v LKŽe pocházejí z Merkinė (okres Varėna), Baisogala (okres Radviliškis), Keturvalakiai (okres Vilkaviškis), Kvėdarna (okres Šilalė), Sasnava (okres Marijampolė) a Šimonys (okres Kupiškis).

Za zmínku stojí jeden název nositele slovesné vlastnosti s příponou –tinė, utvořený odvozeným tranzitivním slovesem gydyti a označující vědu o léčení: 2 Doktorstwo, –an. G’īd’itínė, –nes. m. <...> ~ gydytinė I 48, srov. LLKŽ_Lal 22: pol. doktorstwo, litev. dak­tarybė, LLKŽ_Vaitk 91: pol. doktorstwo, litev. 2) zast. povinnosti lékaře. Tuto odvozeninu LKŽe nezaznamenává, mohla by tedy být novotvarem L. Ivinskise.

–uojis. Z hlediska diachronního tvoření slov lze za odvozeninu s příponou –uojis považovat liežuvį (lat. lingua), utvořené od jednoduchého slovesa liežti: Jezyk. Liežūwis ~ liežūvis I 97, srov. LLKŽ_Lal 53: pol. język, litev. liežuvis, LLKŽ_Vaitk 170: pol. język, litev. 1) liežuvis. Toto slovo se užívá v celé Litvě.

188

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

1.1.5. NÁZVY NOSITELŮ VLASTNOSTÍ

Jedná se o podstatná jména utvořená z přídavných jmen nebo podstatných jmen pomocí různých přípon, která označují osobu, živou bytost či věc podle nějaké charakteristické vlastnosti (DLKG 2006: 113, podrobněji viz Ambrazas 2000: 113). Jak poznamenává Saulius Ambrazas, jde o nejpočetnější slovotvornou kategorii jmen v litevštině (Ambrazas 2000: 113).

-inis, -inė. V litevštině získávají přídavná jména s touto příponou při substantivizaci často význam nositele vlastnosti. Deriváty tohoto slovotvorného typu jsou doloženy již v písemných pramenech 16.–17. století (Ambrazas 2000: 145). Za zmínku stojí substantivizovaný derivát s příponou mužského rodu -inis ve slovníku S. Daukantase: Lasota, kruminis ~ krūminis S. Dauk I 329 (?) „kruminis dantis“ (MedŽ lat. molaris, litevsky krūminis (dantis)). V tomto slovníku je uveden také derivát ženského rodu s příponou -inė Piers, <...>, krutine ~ krūtinė S. Dauk II 240 (viz Skardžius 1996: 264), který je rozšířen od počátků písemnictví (Ambrazas 2000: 145), srov. SJP 4 105(14): a) latiori sensu piers, piersi „část těla mezi krkem, boky a břichem“, LLKŽ_Lal 143: pol. pierś, litevsky krūtinė, LLKŽ_Vaitk 429: pol. pierś, litevsky 1) krūtinė. Z hlediska významu patří obě slova do skupiny názvů orgánů (trávicích a dýchacích). Slovo krūtinė (lat. pectus) je navíc názvem podskupiny Krūtinė v sémantické skupině názvů částí těla Liemuo. Stejně jako již zmíněné názvy anatomických pojmů gerklė, liežuvis jsou i tyto dva deriváty slovy živého jazyka. LKŽe uvádí jednu větu dokládající užití slova krūminis z obce Sudeikiai (okres Utena), zatímco užití slova krūtinės v anatomickém významu doloženo větami není (většina dokladů pochází z litevské krásné literatury); zkratky však označují žemaitské nářeční oblasti: Salantai (okres Kretinga), Mosėdis (okres Skuodas), Alsėdžiai (okres Plungė), Upyna (okres Šilalė).

-lės. Ve slovníku S. Daukantase byl nalezen jeden derivát s příponou -lės — název velmi nebezpečného akutního infekčního onemocnění (lat. variola ME II 213), které se vyznačuje horečkou, intoxikací organismu a vyrážkou: Ospa, rauples ~ rauplės S. Dauk II 209 „neštovice“; srov. LLKŽ_Lal 133: pol. ospa, litevsky raupłes, LLKŽ_Vaitk 395: pol. ospa, litevsky 1) raupai, rauplės; 1 Pierzchnice, rauples ~ rauplės S. Dauk II 241, srov. LLKŽ_Lal 133: pol. ospa, litevsky raupłes. Pranas Skardžius upozornil, že se příponou –lė se nejprve tvoří podstatná jména s dějovým významem; některá podstatná jména s touto příponou označují živé bytosti, avšak většina derivátů s příponou –lė má konkrétní význam – označuje výsledek události či děje, nástroj apod. (Skardžius 1996: 169). Mezi deriváty s touto příponou, které uvádí, je

Terminologija | 2015 | 22

189

také derivát rauplės. Toto onemocnění se tak nazývá i v živém jazyce – LKŽe uvádí nejvíce dokladů užití ze Žemaitije: Užventis (okres Kelmė), Vainutas (okres Šilutė), Papilė (okres Akmenė), Nemakščiai (okres Raseiniai), Upyna (okres Šilalė), Gegrėnai (okres Plungė), Eržvilkas (okres Jurbarkas), Kuršėnai (okres Šiauliai); jeden doklad pochází z Aukštaitije – Šunskai (okres Marijampolė).

-lis. Za dvojznačné lze považovat slovo živého jazyka označující horní část druhého článku prstu, krumplis (MedŽ lat. condylus, litevsky krumplys (kostěný výběžek na konci kosti)), které bylo nalezeno ve slovníku S. Daukantase: Kolano, krumplis. <…> ~ krumplis S. Dauk I 288, srov. však LLKŽₗₐₗ 61: pol. kolano, litevsky kelys, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 192: pol. kolano, litevsky 1) kelis. Z hlediska synchronního popisu by šlo o jednoduché slovo, avšak Pr. Skardžius v něm vyčleňuje příponu -lis. Jaké je tedy základové slovo tohoto derivátu? Mohlo by jím být podstatné jméno krumpis „zoubek, výřez“ (v takovém případě by derivát patřil do kategorie názvů nositelů vlastností), stejně jako sloveso krumpėti „vystřihávat výřezy, zoubky“ (pak by derivát patřil do kategorie výsledků děje) (viz Skardžius 1996: 168). V tomto článku je pokládán za derivát utvořený z podstatného jména. Většina vět dokládajících užití slova krumplys „horní část druhého článku prstu“ v LKŽe pochází z Aukštaitije: Daukšiai (okres Marijampolė), Užpaliai (okres Utena), Pociūnėliai (okres Radviliškis), Kaniava (okres Varėna), Liškiava (okres Varėna), Smilgiai (okres Panevėžys), Pušalotas (okres Pasvalys), Molėtai; jeden doklad pochází ze Žemaitije – Barstyčiai (okres Skuodas).

-onis. Jeden název nositele vlastnosti (nemocný člověk, lat. patiens) je vytvořen touto příponou od podstatného jména nemoc: Pacyent, ligonis ~ ligonis S. Dauk II 221, srov. LLKŽₗₐₗ 136: pol. pacjent, lit. ligonis. Slovo bylo široce rozšířeno již v 16. století (Ambrazas 2000: 164), je známé z živého jazyka – doklady užití z Aukštaitije: Eriškiai (okres Panevėžys), Taujėnai (okres Ukmergė), Rokiškis, Vištytis (okres Vilkaviškis).

-ūnė. Zde je třeba zmínit obecné označení nositele vlastnosti – kloub kostí paže uprostřed paže (lat. cubitus): Łokietek, alkunė. <…>. Łokietki, łokcie, alkunės ~ alkūnė, alkūnės S. Dauk I 341 (viz Ambrazas 2000: 159), srov. LLKŽₗₐₗ 78: pol. łokieć, litevsky alkūnė, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 246: pol. łokieć, litevsky 1) alkūnė. Tento derivát je předmětem diachronní slovotvorby, neboť z hlediska synchronního popisu se stal slovotvorně nerozložitelným (Urbutis 2009: 42). Doklady užití názvu příslušné části těla ve významu „kloub kostí paže uprostřed paže“ jsou zaznamenány z Panevėžysu, Grūžiai (okres Pasvalys), Skaudvilė (okres Tauragė) a Pušalotas (okres Pasvalys).

190

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

-ungis. Badatel historické slovotvorby S. Ambrazas zařadil do této slovotvorné kategorie označení nositele vlastnosti Kaduk. Miesz-tūngis. <...> ~ mėšlungis I 101 (MedŽ lat. spasmus, lit. spazmas, mėš-lungis), srov. SJP 2 287(40): pol. kaduk, a, m. 2) „padoucnice“, něm. die schwere Krankheit, die fallende Sucht, morbus caducus, LLKŽₗₐₗ 53: pol. kaduk, lit. (med.) nuomaras, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 172: pol. kaduk, lit. 3) zast. epilepsija, nuomaris, ačkoli jej na druhé straně popsal jako odvozeninu s nejasnou slovotvorbou (Ambrazas 2000: 149). LKŽe uvádí doklady užití slova mėšlungis z Luokė (okr. Telšiai) a Švėkšna (okr. Šilutė). Toto slovo ve významu „křeče, spasmus, záchvat“ je známo v Skirsnemunė (okr. Jurbarkas), Vilkaviškis a Endriejavas (okr. Klaipėda).

1.1.6. NÁZVY VÝSLEDKU DĚJE

Do této slovotvorné kategorie patří slovesná podstatná jména tvořená příponami, která označují výsledek a objekt děje (viz DLKG 2006: 125; Ambrazas 1993: 86).

-alas. Podle S. Ambrazase je tato adjektivní přípona jedním z nejdůležitějších slovotvorných prostředků pro tvoření názvů výsledku děje. Poměrně mnoho odvozenin tohoto typu se objevuje již v písemných památkách 16.–17. století, zejména ve slovnících K. Sirvydase a Lexicon Lithuanicum (Ambrazas 1993: 99). Zde je tedy třeba zmínit odvozeninu s příponou -alas uvedenou ve slovníku S. Daukantase, pojmenování světle nažloutlé, někdy oranžové tekutiny s čpavkovým zápachem, kterou vylučují ledviny (lat. urina ME II 330): Mocz, myžalai ~ myžalai S. Dauk I 375, srov. LLKŽₗₐₗ 89: pol. mocz, lit. šlapumas, myžalai, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 276: pol. mocz, lit. šlapimas. LKŽe vedle něj uvádí označení vulg. Z hlediska věcného třídění patří do sémantické skupiny názvů orgánů a tekutin a do sémantické podskupiny močových orgánů a tekutin – označuje tekutinu vylučovanou ledvinami z těla, moč. LKŽe uvádí pouze jednu dokladovou větu s tímto slovem z Pociūnėliai (okr. Radviliškis).

-slas. Název výsledku děje utvořený adjektivní příponou byl nalezen ve slovníku L. Ivinskise. Jde o označení obsahu konečníku vylučovaného při vyprazdňování (lat. faeces ME I 366): Chyl, chil. u. m. Mièžslas, -la. w. Atlaikai widuriunse nuog wālgių ~ mėšlas. Atlaikai widuriuose nuog valg(i)ų I 31 (viz Ambrazas 1993: 98), avšak srov. SJP 1 281(47): pol. 1 chyl, chil, u, m., Medic. chylus, „šťávy z potravy strávené v žaludku“, něm. der Milchsaft von den verbauten Speißen, viz MedŽ lat. chylus, lit. chilas, pieninės sultys (míza ve střevech při vstřebávání potravy). Znamená „výkaly“ a patří do

Terminologija | 2015 | 22

191

sémantické podskupiny trávicích orgánů a výměšků. Jak je patrné z uvedeného příkladu, L. Ivinskis toto slovo vysvětlil ještě podrobněji. V LKŽe jsou zaznamenány dokladové věty s užitím mėšlo ve významu „výkaly“ z Linkuva (okr. Pakruojis), Liškiava (okr. Varėna), Eržvilkas (okr. Jurbarkas), Rimšė (okr. Ignalina), Gudžiūnai (okr. Kėdainiai), Šilalė, Salakas (okr. Zarasai), Seda (okr. Mažeikiai) a Gudeliai (okr. Marijampolė).

1.1.7. NÁZVY MÍST

Jde o podstatná jména utvořená z podstatných jmen, sloves nebo přídavných jmen, která označují místo podle předmětů, jež se na něm nacházejí, činnosti, která se tam vykonává, nebo nějaké pro něj charakteristické vlastnosti. Označované místo může být otevřené i uzavřené. Tyto názvy tvoří středně rozsáhlou slovotvornou kategorii (DLKG 2006: 133). Slovesná podstatná jména odvozená od sloves nazýval S. Ambrazas názvy míst děje (Ambrazas 1993: 208). Jeden takový název byl nalezen ve slovníku L. Ivinskise.

–tuvė. Odvozenina s touto příponou označuje zařízení určené speciálně k vykonávání činnosti vyjádřené základním příponovým slovesem sarginti „pečovat o nemocného, ošetřovat“: Infirmacija. Sargintuvė. <…> ~ sargintuvė I 99, srov. SJP 2 206(29): pol. infirmarya nebo chorownia „místnost pro nemocné v klášteře“, něm. das Krankenzimmer in den Klöstern, rus. больница, врачебница, LLKŽŽ^Vaitk 158: pol. infirm eria, lit. ekv. izoliatorius, medicinos punktas (ve vězení, klášteře, penzionátu apod.). S. Ambrazas zjistil, že nejvíce názvů míst děje s příponou –tuvė se vyskytuje ve slovníku K. Sirvydase (Ambrazas 1993: 208). Podle údajů LKŽe by toto slovo mohlo být novotvarem L. Ivinskise: sargintuvė viz sargintinė „léčebna“: Nyní je tu ošetřovna pro vojáky (špitál) IM1861,36.

1.1.8. NÁZVY OSOB PODLE POVOLÁNÍ

Do této derivační kategorie se řadí taková podstatná jména, která označují osobu podle jejího povolání (DLKG 2006: 137). Byly nalezeny odvozeniny se dvěma příponami, „utvořené ze základových podstatných jmen označujících buď samotné podnikání či práci dané osoby, nebo častěji předmět či výrobek této činnosti, nástroj, místo nebo jinou věc pro ni charakteristickou“ (DLKG 2006: 137).

Podle S. Ambraza je z historického hlediska vhodné považovat názvy osob podle povolání a názvy nositelů jmenných vlastností za odvozeniny jedné kategorie, totiž kategorie nositelů jmenných vlastností, a pojednat o nich společně. V synchronních pracích o slovotvorbě se však vyčleňují sémantické skupiny odvozenin velmi blízké názvům nositelů vlastností—

192

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

—jednou z nich jsou názvy osob podle povolání (Ambrazas 2000: 113). Tento článek vychází z klasifikace těchto odvozenin uváděné v synchronních pracích.

–inykas / –ininkas. Jde o dvě varianty téže přípony. Je to nejproduktivnější přípona pro tvoření názvů nositelů vlastností. V současné i staré litevštině se s ní nejčastěji tvoří odvozeniny označující povolání. Nejvíce odvozenin tohoto typu je zaznamenáno ve slovníku K. Sirvydase (Ambrazas 2000: 118).

Dvěma podstatnými jmény, dantis a pravděpodobně vaistis „lék“, byla utvořena dvě označení nositelů jmenných vlastností s příponou –inykas, která byla nalezena ve slovníku S. Daukantase: Dentysta, dąntinykas, <...> ~ dantinykas S. Dauk I 136 „ten, kdo léčí zuby“, srov. LLKŽ_Lal 20: pol. dentysta, lit. dantinininkas, dantistas, dantų gydytojas, LLKŽ_Vaitk 82: pol. dentysta, lit. dantų gydytojas, viz LKŽe: dantininkas 2. „zubní lékař“; Lekorob, wajistinykas ~ vaistinykas S. Dauk I 333, srov. SJP 2 617(78): pol. lekorób, a, m. „lékárník“, něm. der Apotheker, viz LKŽe: vaistininkas 1. „pracovník lékárny s farmaceutickým vzděláním, provizor“, 2. „ten, kdo léčí bylinami, bylinkář“. Slovo vaistinykas bylo zaznamenáno v Subačiusu (okres Kupiškis), Karsakiškisu (okres Panevėžys) a Degučiai (okres Zarasai). Ačkoli varianta dantinykas není v LKŽe uvedena (dantininkas – z živé řeči), je stejně jako vaistinykas, slovem živé řeči (viz Ambrazas 2000: 124–125).

Ve slovníku L. Ivinskise se k probraným odvozeninám s příponou –inykas svým slovotvorným významem přimyká jedna odvozenina s příponou –ininkas Aptekarz –za, m. Wajstininkas –a, <...> ~ vaistininkas I 5, srov. LLKŽ_Lal 3: pol. aptekarz, lit. vaistininkas, aptiekininkas, LLKŽ_Vaitk 19: pol. aptekarz, lit. vaistininkas. Podle údajů LKŽe je toto slovo známo v Jurbarkasu, Stakiai (okres Jurbarkas), Kartena (okres Kretinga) a Vegeriai (okres Akmenė).

Podle S. Ambraza se přípona –ininkas dnes užívá pouze v žemaitském dialektu a v některých sousedních, převážně jižních, nářečích západní aukštaitštiny. Všude jinde se místo ní užívá přípona –inykas. Dříve však měl areál přípony –inykas ještě větší rozsah – užívali ji i jižní Žemaité. Přípona –ininkas se rozšířila poměrně pozdě i v severožemaitském podnářečí, nebo alespoň v jeho části. Předpokládá se, že vlivem starších písemných památek převládá přípona –inykas také v písemnostech S. Daukantase. Lingvista se však přesto přiklání k názoru, že tato přípona mohla být v té době zachována i v rodném severožemaitském podnářečí S. Daukantase. S. Ambrazas tvrdí, že přípona –ininkas je variantou přípony –inykas, která vznikla pravděpodobně v kurštině nebo v jiném západním dialektu baltské jazykové oblasti (Ambrazas 2000: 124–125).

Terminologija | 2015 | 22

193

Podle údajů ve studii G. Subačiuse je v celém žemaitském nářečí znám pouze variant -ininkas, -ė, avšak S. Daukantas téměř všude ve svých spisech, a tedy i ve velkém polsko-litevském slovníku, píše -inykas, -ė. Podle badatele mohly S. Daukantase ovlivnit jazykové jevy jiných nářečí, přesto však na něj měly větší vliv staré písemné památky – díla K. Sirvyda a M. Daukši, v nichž se tato přípona rovněž užívala. Zdá se, že S. Daukantas při užívání přípony -inykas, -ė, která nebyla pro jeho nářečí typická, ji chápal nikoli jako příponu jiného nářečí, nýbrž jako součást utvářeného spisovného litevského jazyka (normu!). G. Subačius uvádí, že -inykas, -ė je ve velkém polsko-litevském slovníku (stejně jako v celé litevštině) nejproduktivnější příponou pro označování osob podle povolání. Při tvoření odvozenin s touto příponou se S. Daukantas řídil lidovým slovotvorným systémem (Subačius 1993: 165–166).

Tabulka 1. Odvozeniny s příponami ve slovnících S. Daukantase a L. Ivinskise

Slovotvorná kategorie

Slovotvorný typ

Odvozeniny ve slovníku S. Daukantase (ks.)

Odvozeniny ve slovníku L. Ivinskise (ks.)

Deminutiva (zdrobnělá podstatná jména)

-elis, -elė -ėlis

2 –

1 2

Názvy dějů neboli slovesná abstrakta

-ení -ulis / -ulys -ování -inys -ystė -smas

32 11 5 2 – –

12 8 – – 1 1

Názvy vlastností neboli jmenná abstrakta

-ost -ství -át -ství -ba -ost

8 3 2 1 1 1

– – – 1 – –

Názvy činitelů a nositelů slovesné vlastnosti

-ėjas, -ėja -tojas, -toja -klė -ulys / -ulis, -ė -ėlis, -ėlė -tinė -uvis

1 3 1 1 1 1 –

2 2 1 2 1 1 1

194

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

Slovotvorná kategorie | Slovotvorný typ | Deriváty ve slovníku S. Daukanta (počet) | Deriváty ve slovníku L. Ivinského (počet) | Označení nositelů vlastností | -inis, -inė; -lės; -lis; -onis; -ūnė; -ungis | 2; 1; 1; 1; 1; – | –; –; –; –; –; 1 | Označení výsledku děje | -alas; -slas | 1; – | –; 1 | Označení míst | -tuvė | – | 1 | Označení osob podle povolání | -inykas / -ininkas | 2 | 1

1.2. Předponové deriváty

Ve slovnících byly nalezeny názvy utvořené třemi předponami (9 lexikálních jednotek) (viz tabulku 2). Převládají deriváty nejproduktivnější předpony pa- (DLKG 2006: 145). Ty se „obvykle tvoří z takových podstatných jmen, jejichž kmen je totožný s kořenem“ (DLKG 2006: 145). Většina jeho „derivátů označuje místo, které se nachází buď a) podél (podle) toho předmětu, který je vyjádřen základovým slovem“ (DLKG 2006: 145): 2 Zatýłek, týl ~ týl S. Dauk III 346, viz LKŽe: pakaušis 1. „zadní část hlavy“, srov. však LLKŽ_Lal 315: pol. zatýłek, lit. užpakalis (MedŽ lat. occiput, lit. pakaušis), LLKŽ_Vaitk 512: pol. potylica, lit. anat. pakaušis, nebo „b) pod tím předmětem, který je vyjádřen základovým slovem“: Gruczoł, Gruzoł. <…>, podčelistí ~ podčelistí I 86, srov. LLKŽ_Lal 43: pol. gruczoł, lit. (anat.) gilė, LLKŽ_Vaitk 146: pol. gruczoł, lit. anat. liauka, viz LKŽe: pažandė 4. anat. „žláza pod dolní čelistí (glandula submaxilaris)“ (slovo pažandis není v LKŽe v tomto významu doloženo); Podbrzusze, podbřišek ~ podbřišek S. Dauk II 260 (při synchronním pohledu na toto slovo jde pouze o staré jazykové slovo, viz Urbutis 2009: 42), srov. LLKŽ_Lal 151, LLKŽ_Vaitk 451: pol. podbrzusze, lit. papilvė; Podgardle, podgarle, podhrdlí ~ podhrdlí S. Dauk II 263, srov. LLKŽ_Lal 151: pol. podgardle, lit. pagurklė; paliaukis, LLKŽ_Vaitk 453: pol. podgardle, lit. 1) pakaklė, pasmakrė, viz LKŽe: pakaklė 1. „místo pod krkem“; Podgardłek, podhrdlí, podkrční oblast ~ podhrdlí, podkrční oblast S. Dauk II 263, srov. LKŽe: paliaukis 1. viz pagurklis 2. „tlustá vrstva tuku pod bradou, paliaukis, gurklys“; pagerklė 1. viz pagerklys „místo pod hrdlem“; Podpasze, podpaží ~ podpaží S. Dauk II 269 (MedŽ lat. axilla, lit. pažastis), srov. LLKŽ_Vaitk 459: pol. podpasze, lit. pažastis. Je třeba poznamenat, že všechny deriváty jsou v LKŽe doloženy z živé mluvy – pakaušis ze Šalčininků,

Terminologija | 2015 | 22

1 9 5

Klaipėdy, Mielagiėnų (okres Ignalina), Sedos (okres Mažeikiai), Paberžės (okres Vilnius), Pociūnėlių (okres Radviliškis), Judrėnų (okres Klaipėda), Kuršėnų (okres Šiauliai), papilvė „dolní část břicha“ z Miežiškiů (okres Panevėžys), Pandėliai (okres Rokiškis), Skirsnemunė (okres Jurbarkas), Ėriškiai (okres Panevėžys), pakaiklė z Gargždů (okres Klaipėda), Sudeikiai (okres Utena), paliaukis ze Surviliškisu (okres Kėdainiai), Laukuvy (okres Šilalė), Sidabravas (okres Radviliškis), Jurbarkasu, Kuršėny (okres Šiauliai), Trakai, Skaudvilė (okres Tauragė), Skuodas, Vainutas (okres Šilutė), Akmenė, a pagerklė z Gružiai (okres Pasvalys) a Palanga.

„Téměř všechny deriváty s předponou už- označují místo, které se nachází za předmětem vyjádřeným základovým podstatným jménem. Velmi blízké jsou jim také (nepočetné) deriváty označující zadní nebo obecně okrajovou část předmětu vyjádřeného základovým podstatným jménem, případně jiný předmět nacházející se za ním“ (DLKG 2006: 146). Jedním z derivátů s předponou už- uvedeným ve slovníku L. Ivinského je pojmenována jedna ze žláz: Gruczol, Gruzol. Užžandis, <...> ~ užžandis I 86, srov. LLKŽ_Lal 43: pol. gruczol, lit. (anat.) gilė, LLKŽ^Vaitk 146: pol. gruczol, lit. anat. liauka, viz LKŽe: užžandis 2. I viz užžandės 2. anat. „podčelistní žláza (glandula submaxilaris)“. V LKŽe je tento derivát v daném významu uveden jako slovo z díla L. Ivinského.

Ve slovníku L. Ivinského byl nalezen jeden derivát s předponou ne-: Bezbolnoś, -ci. f. Neškauda, dosl. m. <...> ~ neskauda I 12, který označuje protiklad toho, co vyjadřuje základové podstatné jméno abstraktního významu skauda „bolest, bolestivost“, srov. SJP 1 75(21): bezbolność, ści, ž. „nepřítomnost bolesti“. Neskauda není v LKŽe doloženo, ale skauda je slovo živé mluvy.

Jak ukazují příklady ze slovníků, většina předponových derivátů patří z hlediska sémantiky do sémantických skupin označení částí těla a orgánů; výjimkou je derivát neskauda označující „nepociťování bolesti“, který náleží do sémantické skupiny úkonů, dějů, procesů a stavů souvisejících s medicínou.

Tabulka 2. Předponové deriváty ve slovnících S. Daukanta a L. Ivinského

Slovotvorná kategorie

Slovotvorný typ

Deriváty ve slovníku S. Daukanta (počet)

Deriváty ve slovníku L. Ivinského (počet)

Označení míst

pa- už-

6 –

1 1

Označení dějů neboli slovesná abstrakta

ne-

–

1

196

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

1.3. Příponové deriváty

Ve slovnících S. Daukanta a L. Ivinského bylo nalezeno šestnáct názvů odvozených příponami (viz tabulku 3).

1.3.1. NÁZVY DĚJŮ NEBO SLOVESNÁ ABSTRAKTA

Nejvíce bylo nalezeno derivátů s příponou -a(-ia). Jde o nejproduktivnější příponu používanou při tvoření podstatných jmen v současné litevštině (DLKG 2006: 99). Ve slovnících S. Daukanta a L. Ivinského jsou všechna nalezená slovesná abstrakta vytvořena od základních sloves triesti, gelti, džiūti: Biegunka, tryda, <...> ~ tryda S. Dauk I 87, srov. LLKŽ_Lal 8: pol. biegunka, lit. tryda, žyvatas, LLKŽ_Vaitk 38: pol. biegunka, lit. průjem, rychlý průjem; Laksa, tryda ~ tryda S. Dauk I 326, srov. LLKŽ_Lal 73: pol. laksa, lit. vyprázdnění střev, průjem (MedŽ lat. diarrhoea, lit. diarėja, viduriavimas); Bol, gyla, <...> ~ gyla S. Dauk I 94, LLKŽ_Lal 10: pol. ból, lit. bolest, bolestivost, LLKŽ_Vaitk 45: pol. ból, lit. 1) bolest, bolestivost; Bolėść, –ści. f. <...>, gīła, –łos, <...> I 20, srov. LLKŽ_Lal 10: pol. boleść, lit. bolestivost, LLKŽ_Vaitk 44: pol. boleść, lit. 1) bolest; Hektyka. Dziōwa ~ džiova I 91, srov. SJP 2 177(23): hektyka, i, ž. „horečka, pro niž je typické celkové oslabení organismu s dlouhodobě přetrvávající horečkou aj.“. Jak je patrné, všechny uvedené deriváty vykazují střídání samohlásek. LKŽe ukazuje, že tryda se ve významu „průjmu“ užívá na Aukštaitiji a Žemaitiji, zatímco gyla ve významu „bodání, silná bolest“ na Žemaitiji: v Nemakščiai (okres Raseiniai), Kvedarně (okres Šilalė), Salantech (okres Kretinga), Užventisu (okres Kelmė), Veiviržėnech (okres Klaipėda), Rietavu (okres Plungė), Šatėch (okres Skuodas), Vieksniích (okres Mažeikiai). Slovo džiova není v LKŽe v uvedeném významu doloženo.

Dva deriváty jsou vytvořeny pomocí přípony -as: Chyragra, -gry. f. Grîžas, -ža. m. <...> ~ grîžas I 31 (MedŽ lat. chiragra, lit. chirarga, dna); Katar. Slōgas ~ slogas I 106, srov. SJP 2 334(45): katar, u, m., katarrus „nachlazení, pl., plíce“, LLKŽ_Lal 57: pol. katar, lit. zahlenění, plíce, nachlazení; Katar, stogas ~ slogas S. Dauk I 272; Niežyt, ob. katar, stogas ~ slogas S. Dauk II 132 (MedŽ lat. catarrhus, lit. kataras, zánět sliznice). Mužské podstatné jméno slogas nemá podle LKŽe lékařský význam, srov. však LLKŽ_Vaitk 181: pol. katar, lit. lék. 1) sloga; 2) kataras a LLKŽ_Vaitk 330: pol. nieżyt, lit. lék. kataras. Lze tedy předpokládat, že S. Daukantas mohl slogą užívat v obou významech, tím spíše, že jej uvádí vedle různých polských hesel. Ve svém druhém významu – „zánět sliznice orgánu neboli katar“ – by slovo slogas mohlo být zařazeno do několika sémantických podskupin názvů nemocí

Terminologija | 2015 | 22

197

(vyskytuje se zánět sliznice nosu, hrdla a některých dýchacích a trávicích orgánů, viz ME I 396). Podle údajů LKŽe je grįžas „bolest podvrtnutého nebo unaveného kloubu provázená vrzáním, skřípáním“ znám v Kupiškisu, Panevėžysu, Raseiniai, Kaltanėnai (okres Švenčionys), Viduklė (okres Raseiniai), Pociūnėliai (okres Radviliškis), Linkuva (okres Pakruojis), Ramygala (okres Panevėžys), Veliuona (okres Jurbarkas), Salos (okres Rokiškis). Slogas není v tomto významu v LKŽe doloženo.

Příponové deriváty dané slovotvorné kategorie se z hlediska lexikálního významu liší. Většina z nich jsou názvy nemocí. Slovo tryda patří do sémantické podskupiny názvů infekčních nemocí, džiova do podskupiny názvů nemocí dýchacích orgánů a grįžas do podskupiny názvů nemocí kloubů; slovo gyla „silná bolest“ náleží do sémantické skupiny názvů dějů, procesů a stavů.

1.3.2. NÁZVY NOSITELŮ DĚJE A SLOVESNÝCH VLASTNOSTÍ

NÁZVY NOSITELŮ VLASTNOSTI

Byly nalezeny dva deriváty utvořené pomocí koncovek -is a -as:

-is. Epidemia, atkrytis. ob. zaraza ~ atkrytis S. Dauk I 182, srov. LLKŽₗₐₗ 32, 311: pol. epidemja, lit. epidemija, pol. zaraza, lit. užsikrėtimas; limpamoji liga, lykuva, maras, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 118, 953: pol. epidemia, lit. epidemija, pol. zaraza, lit. 1) epidemija; užkrečiama liga, viz LKŽe: atkrytis 1. „návrat nemoci, recidiva, opětovné onemocnění“; Mor, <...>, antkrytis ~ antkrytis S. Dauk I 377, srov. LLKŽₗₐₗ 90: pol. mór, lit. maras, LLKŽᵥₐᵢₜₖ 280: pol. mór, lit. maras, viz LKŽe: antkrytis 1. „záchvat nemoci, nákaza, epidemie“. LKŽe uvádí doklady užití slova atkrytis ve významu „návrat nemoci, recidiva, opětovné onemocnění“ z Kvėdarny (okres Šilalė), Švėkšny (okres Šilutė), Vabalninka (okres Biržai), Grūžiai (okres Pasvalys), Upyny (okres Šilalė) a Užventisu (okres Kelmė), zatímco ve významu „záchvat nemoci, nákaza, epidemie“ je zaznamenán pouze jeden doklad slova antkryčio z Barstyčių (okres Skuodas).

-as. Exkrement, pospolicie mówią exkrementa, trūszaj nebo trąszas ~ truošai, trąšos S. Dauk I 184, srov. SJP 1 634(90): exkrement, u, m., exkrementa, ów „výkaly“. První slovo nemá v LKŽe lékařský význam (trašai „shnilé obilí nebo sláma, zetlelé zbytky, plevy“), ale 1 traša, trašos pl. 3. „výkaly“, avšak ve všech dokladových větách se hovoří nikoli o lidských, nýbrž o výkalech domácích zvířat a ptáků (koně, husy, prasete). Je těžké říci, jaký význam těchto slov měl S. Daukantas na mysli, přesto se řadí k lékařské lexice, srov. MedŽ lat. excrementa viz faeces, lit. 1. výkaly.

198

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

1.3.3. NÁZVY NOSITELŮ JMENNÉ VLASTNOSTI

Koncovku -is má většina všech od koncovek odvozených jmenných abstrakt. Deriváty se obvykle tvoří pouze z přídavných jmen (LKG 1965: 315, srov. DLKG 2006: 124). V obou slovnících byl nalezen po jednom derivátu utvořeném touto koncovkou, jehož základovým slovem je přídavné jméno karštas: Gorȧczka. Karštis (kūna ligoje) ~ karštis I 83, srov. LLKŽ_Lal 41: pol. gorączka, lit. karštis; karštinė, karštligė; Maligna, karsztei, liga ~ karščiai S. Dauk I 354, srov. LLKŽ_Lal 82: pol. maligna, lit. didelis karščiavimas, karštis (MedŽ lat. febris, lit. 1. karščiavimas, karštis), který náleží do sémantické podskupiny názvů infekčních nemocí. Ve slovníku L. Ivinskise je litevským ekvivalentem polského slova gorączka slovo karštis; vedle něj je v závorkách doplněno ještě krátké vysvětlení kūna ligoje ~ kūno ligoje. Uvedené polské slovo má dva významy: pol. gorączka, lit. 1) karštis; karštligė LLKŽ_Vaitk 141. LKŽe zaznamenává karštis také v těchto významech: 2 karštis 2. „zvýšená tělesná teplota (při nemoci); teplo“, 3. „horečka, tyfus, zimnice“. Ve slovníku S. Daukantase byl nalezen plurál slova karščio karsztei ~ karščiai, srov. LLKŽ_Vaitk 253: pol. maligna, lit. karštligė, viz LKŽe: karščiai 1. „horečka, horečnaté onemocnění, tyfus“. Obě slova jsou známa z živého jazyka – karštis ve významu „zvýšená tělesná teplota (při nemoci); teplo“ je zaznamenáno ve Skirsnemunė (okres Jurbarkas), Salantai (okres Kretinga), Luokė (okres Telšiai), Paringys (okres Ignalina), Viekšniai (okres Mažeikiai) a Kretingě, zatímco význam „horečka, tyfus, zimnice“ je doložen z Lazdijai; karščiai „horečka, horečnaté onemocnění, tyfus“ je doloženo ze Salantai (okres Kretinga), Šatės (okres Skuodas) a Grūšlaukis (okres Kretinga).

1.3.4. NÁZVY VÝSLEDKU DĚJE

Byly nalezeny tři deriváty utvořené pomocí koncovek -is a -as:

-is. Jeden derivát s touto koncovkou je utvořen od předponového slovesa sunerti, druhý od slovesa bez předpony nerti (oba deriváty se vyznačují střídáním samohlásek v kořeni): Członek, -nka. m. <...>, san-naris, <...>, Nârîs, -a ~ sąnaris, narys I 39, srov. LLKŽ_Lal 18: pol. członek, lit. narys, sąnarys, LLKŽ_Vaitk 74: pol. członek II, lit. narys (těla) (MedŽ lat. articulatio, lit. 1. sąnarys). Oba deriváty patří do sémantické podskupiny názvů kosterních částí. Místo spojení kostí se v živém jazyce označuje slovy sąnarys a narys. Slovo Narys se v uvedeném významu užívá v Eržvilku (okres Jurbarkas), Kvėdarně (okres Šilalė), Gargždech (okres Klaipėda), Ramučiai (okres Šilutė) a Jurbarkasu, zatímco sąnarys především v Aukštaitiji.

Terminologija | 2015 | 22 1 9 9

–as. Ve slovníku S. Daukantase se vyskytl jeden derivát založený na primárním slovesu šašti, Krosta, szaszas ~ šašas S. Dauk I 310, srov. LLKŽ_Lal 68: pol. krosta, lit. šašas; spaugutis, rauplė, LLKŽ_Vaitk 215: pol. krosta, lit. 1) šašas, piktašis, 2) spuogas, pūškas, viz LKŽe: šašas 1. „povlak vzniklý na povrchu rány nebo vředu“; 3. „pupínek“. Daný derivát tedy může náležet jak do sémantické podskupiny názvů kožních onemocnění, tak do skupiny názvů chirurgických a traumatologických onemocnění. Slovo se užívá v celém kraji.

Tabulka 3. Deriváty s koncovkami ve slovnících S. Daukantase a L. Ivinskise

Slovotvorná kategorie

Slovotvorný typ

Deriváty ve slovníku S. Daukantase (jednotky)

Deriváty ve slovníku L. Ivinskise (jednotky)

Názvy dějů neboli slovesná abstrakta

–a(–ia) –as

2 1

2 2

Názvy činitelů a nositelů slovesné vlastnosti

–as –is

2 2

– –

Názvy nositelů vlastnosti vyjádřené jménem

–is

1

1

Názvy výsledku děje

–is –as

– 1

2 –

ZÁVĚRY

S. Daukantas a L. Ivinskis, tito velikáni ze Žemaitska, kteří se proslavili v literatuře, folkloristice, historii, botanice a dalších vědních oborech, se zasloužili také o litevskou lékařskou terminologii. Jejich přínos k litevské lékařské terminologii spočívá nejen v tom, že ve svých polsko-litevských slovnících uvedli odbornou lékařskou slovní zásobu, jejíž převážnou část tvoří slova a slovní spojení domácího, litevského původu, ale také v tom, že v živém jazyce hledali litevské ekvivalenty polských slov nebo sami tvořili slova pro pojmenování lékařských pojmů.

Přibližně 46% litevské odborné lékařské slovní zásoby v obou slovnících tvoří odvozená slova – sufixální, prefixální a koncovková deriváta.

Nejpočetnější skupinu odvozenin tvoří názvy lékařských pojmů utvořené pomocí přípon. Bylo zjištěno osm slovotvorných kategorií (deminutiva (zdrobnělá podstatná jména), názvy dějů neboli slovesná abstrakta, zejm-

200

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos ved yba

názvy vlastností neboli jmenná abstrakta, názvy činitelů a nositelů slovesných vlastností, názvy nositelů jmenných vlastností, názvy výsledků děje, názvy míst a názvy osob podle povolání) sufixálních derivátů. Byly utvořeny pomocí celkem 28 sufixů nebo jejich variant (–alas, –ata, –ėjas, –ėja, –ėlis, –ėlė, –elis, –elė, –imas, –inis, –inė, –inykas / –ininkas, –inys, –yba, –ybė, –ymas, –ysta, –ystė, –klė, –lės, –lis, –onis, –slas, –smas, –tinė, –tojas, –toja, –tuvė, –ulis, –ulė / –ulys, –umas, –ūnė, –ungis, –uvis). Naprostou většinu sufixálních derivátů tvoří názvy dějů neboli slovesná abstrakta. Převládajícím slovotvorným typem je sufix –imas. Podle početnosti následují zhruba stejně zastoupené názvy vlastností neboli jmenná abstrakta a názvy činitelů a nositelů slovesných vlastností. Výrazně méně je názvů nositelů jmenných vlastností, deminutiv (zdrobnělých podstatných jmen), názvů výsledků děje a míst a názvů osob podle povolání. Tři slovotvorné typy (–ėlis, –ėlė, –ystė a –ulis, –ulė / –ulys) jsou typické pro různé slovotvorné kategorie. Sufixem –ėlis, –ėlė jsou utvořena deminutiva (zdrobnělá podstatná jména) a názvy činitelů a nositelů slovesných vlastností, sufixem –ystė názvy dějů neboli slovesná abstrakta a názvy vlastností neboli jmenná abstrakta, zatímco sufixem –ulis, –ulė / –ulys názvy dějů neboli slovesná abstrakta a názvy činitelů a nositelů slovesných vlastností.

Sufixální deriváta z rozsáhlého polsko-litevského slovníku S. Daukantase výrazně převyšují deriváta z polsko-litevského slovníku L. Ivinskise, což má pochopitelný důvod – z druhého slovníku je dostupná pouze dochovaná část rukopisu, tedy hesla od A do R.

Prefixální deriváta jsou v obou slovnících poměrně vzácná. Převládají deriváta s prefixem pa- – názvy míst. Ojediněle se vyskytují deriváta s prefixy už- a ne-.

Skupina koncovkových derivátů rovněž není početná, jejich počet však převyšuje počet prefixálních derivátů. Lze říci, že koncovkové deriváty jsou v obou slovnících zastoupeny zhruba stejně (počet derivátů je 9 a 7). Uvedené deriváty náležejí ke čtyřem slovotvorným kategoriím: jde o názvy dějů neboli slovesná abstrakta, názvy činitelů a nositelů slovesných vlastností, názvy nositelů jmenných vlastností a názvy výsledků děje.

Z hlediska sémantiky se deriváta ve slovnících řadí do osmi sémantických skupin. Převládají názvy nemocí a chorobných stavů. Značná část

Terminologija | 2015 | 22

201

sémantické skupiny názvů činností, dějů, procesů a stavů souvisejících s medicínou, částí těla a orgánů, vlastností a osob. Jednotlivé názvy medicíny a s ní souvisejících vědních oborů a profesí, léčebných prostředků a zdravotnických zařízení.

Většina odvozenin z polsko-litevských slovníků S. Daukanta a L. Ivinského se zachovala v současné spisovné litevštině (51% všech odvozenin), některé se staly lékařskými termíny (alkūnė, alpimas, čiaudulys, dž̌iova, gerklė, gydymas, gydytojas, kosulys, krūtinė, liežuvis, mėšlungis, pakaušis, sąnarys, vėmimas, viduriavimas, žiovulys aj.).

Jak ukazují údaje LKŽe, většina pojednávaných odvozenin patří k živému jazyku. Některé jsou známé po celé zemi (čiaudulys, skaudėjimas, tryda „průjem“, žiovulys aj.), jiné se užívají jen omezeně (antkrytis „záchvat nemoci, nákaza, epidemie“, apjakimas „slepota“, dūsėjimas „obtížné dýchání“, žindulys „kojené dítě“ aj.), další jsou podle četnosti dokladových vět ve slovníku typické pro Aukštaitijce (krumpľys, sąnarys aj.) nebo Žemaitijce (gyla „bodání, silná bolest“, raup­lės „neštovice“, sukinys „závrať, točení hlavy“ aj.). Existují také odvozeniny doložené pouze v písemných pramenech (gimdystė „porodnictví“, skauduliavimas, vaistymas „léčení“, žiogulys aj.), avšak jejich základová slova (slovesa či přídavná jména) jsou často známa z živého jazyka.

Individuální neologismy lexikografů (gydytinė „lékařská věda“ I, krauleidysta „ranhojičské řemeslo“ S. Dauk, krauleidystė „povolání venkovského chirurga“ S. Dauk, sargintuvė „léčebna“ I, vaistėjimas „léčení“ S. Dauk, vaistinystė „lékárnická živnost“ I, žlibybė „krátkozrakost“ S. Dauk) se neujaly – jde o historickou lexiku litevské lékařské terminologie.

HLAVNÍ PRAMENY

I – Polsko-litevský slovník Lauryna Ivinského. Připravila O. Kažukauskaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2010.

S. Dauk I–III – Spisy Simona Daukantase. Velký polsko-litevský slovník 1, a–m. Připravil [a úvodní studii, s. 8–54, napsal] G. Subačius, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1993; Velký polsko-litevský slovník 2, n–p. Připravil G. Subačius, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1995; Velký polsko-litevský slovník 3, r–ž. Připravil G. Subačius, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996.

POMOCNÉ PRAMENY

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002), elektroninis variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. – www.lkz.lt.

LLKŽ^Lat – Polsko-litevský slovník. Sestavil Antanas Lalis, Vilnius: Juozapo Zavadskio spaustuvė, 1912.

202

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

LKKŽVaitk – Vaitkevičiūtė V. Lenkų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius: Mokslas, 1979.

ME I, II – Lékařská encyklopedie 1–2, Vilnius: Státní nakladatelství encyklopedií, 1991, 1993.

MedŽ – Astrauskas V., Bizulevičius S., Pavilonis S., Vaitilavičius A., Vileišis A. Slovník lékařských termínů, Vilnius: Mokslas, 1980.

SJP 1–6 – Slovník polského jazyka od M. Samuela Bogumiła Lindeho, Lvov: v tiskárně Ossolińského ústavu, 1855. = M. Samuel Bogumił Linde. Slovník polského jazyka 1–6, Varšava: Gutenberg–Print, 1994–1995.

LITERATŪRA

Ambrazas S. 1993: Daiktavardžių darybos raida [1]. Lietuvių kalbos veiksmažodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Ambrazas S. 2000: Daiktavardžių darybos raida 2. Lietuvių kalbos vardažodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Auksoriūtė A. 1998: Terminologinis Lauryno Ivinskio palikimas. – Lietuvių kalbotyros klausimai 40, 32–40.

Auksoriūtė A. 1999: Lauryno Ivinskio žodynų terminija. – Lituanistica 2(38), 22–33.

Auksoriūtė A. 2000¹: Lauryno Ivinskio terminologijos darbai [rankraštis]. Daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 143 p.

Auksoriūtė A. 2000²: Lauryno Ivinskio terminologijos darbai. Daktaro disertacijos santrauka, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Auksoriūtė A. 2003: Individualieji L. Ivinskio Lenkų–žemaičių kalbų žodyno ir Prigimtūmenės augalų vardai. – Terminologija 10, 135–142.

Auksoriūtė A. 2007: Lauryno Ivinskio keturkalbio žodyno terminai. – Terminologija 14, 72–91.

Bagdonavičius A. 1988: Kauno barzdaskučiai XVI–XVIII a. – Sveikatos apsauga 9, 33–37.

Budrys M. 1989: Medicinos raida Lietuvoje XV–XX šimtmečiuose. – Medicina 1[73], 8–14.

DLKG 2006: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Jasaitis D. 1974: Medicinos istorijos Didžiojoje Lietuvos Kunigaikštystėje fragmentai. – Medicina 2(47), 64–71.

Kažukauskaitė O. 2010: Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynas. – Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, IX–XXV.

Kruopas J. 1960: L. Ivinskio leksikografiniai darbai. – Lietuvių TSR MA darbai, A serija, 1(8), 191–198.

Lelis J. 1960: Medicinos pagalba Lietuvoje iki XIX a. pradžios. – Iš mokslų istorijos Lietuvoje 1, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 118–124.

LKG 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius: Mintis.

Merkys V. 1991: Simonas Daukantas, Vilnius: Vyturys.

Palionis J. 1995: Lietuvių rašomosios kalbos istorija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Petkevičiūtė D. 1988: Laurynas Ivinskis, Vilnius: Mokslas.

PMKŠ 2012: Priešaušrio mokslas, kultūra ir švietimas. Lauryno Ivinskio 200-osioms gimimo metinėms. Straipsnių rinkinys, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Sasnauskas V. 2000: Viduramžių medicina ir Kauno barzdaskučiai. – Sveikas žmogus, rugsėjis, 39.

Skardžius Pr. 1996: Rinktiniai raštai 1. Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Subačius G. 1990: Simono Daukanto žodynai. – Lietuvių Atgimimo istorijos studijos 1. Tautinės savimonės žadintojai: nuo asmens iki partijos, Vilnius: Sietynas, 20–32.

Subačius G. 1993: Simono Daukanto didžiojo lenkų–lietuvių kalbų žodyno naujadarai: individuali žodžių daryba. – Lietuvių Atgimimo istorijos studijos 4. Liaudis virsta tauta, Vilnius: Baltoji varnelė, 135–216.

Urbutis V. 2009: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Vitkauskas V. 1996: Lauryno Ivinskio raštų kalbos ypatybės. – Lituanistica 3(27), 17–26.

Vitkauskas V. 1997: Lauryno Ivinskio leksikografiniai principai. – Lauryno Ivinskio kalendoriaus 150-mečiui. Straipsniai ir dokumentai, Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas, 29–32.

VLE IV, VIII – Visuotinė lietuvių enciklopedija 4, 8, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2003, 2005.

Zinkevičius Z. 1990: Lietuvių kalbos istorija 4. Lietuvių kalba XVIII–XIX a., Vilnius: Mokslas.

Terminologija | 2015 | 22

203

THE DERIVATION OF LITHUANIAN TERMINOLOGICAL LEXIS OF MEDICINE FROM SIMONAS DAUKANTAS’ AND LAURYNAS IVINSKIS’ POLISH–LITHUANIAN DICTIONARIES

The paper deals with bilingual Polish–Lithuanian dictionaries compiled by the famous figures of Lithuanian science, culture and education from the first half of 19^th century S. Daukantas (1793–1864) and L. Ivinskis (1810–1881). It focuses on terminological lexis of Lithuanian origin (derivatives) naming various concepts of medicine. Attempts are made to identify ways of word-formation of derivatives and derivational categories, to discuss derivational types of the latter, to establish what groups of medical concepts are named using derivatives, to identify their relation with the living language and the language used in writings, to identify possible neologisms of the authors of dictionaries and to evaluate the survival of derivatives in modern standard Lithuanian and in the terminology of medicine.

Both lexicographers are viewed as men of merit in Lithuanian medical terminology. Their input is important not only because of the medical lexis (the majority of which is of Lithuanian origin) included in their dictionaries, but also because of their attempts to find Lithuanian equivalents of Polish words in the living language and to create words for naming medical concepts.

46% of Lithuanian terminological lexis of medicine presented in both dictionaries is derived words – suffix, prefix and ending derivatives.

The largest group of derivatives is names of medical concepts created using suffixes (123 lexical units). 8 word-formation categories (deminutiva, nomina actionis, nomina qualitatis, nomina agentis, nomina attributiva, nomina acti, or nomina resultativa, nomina loci, nomina professionalia, or nomina auctoris) of suffix derivatives were found. They are made using 28 suffixes or their variants (-alas, -ata, -ėjas, -ėja, -ėlis, -ėlė, -elis, -elė, -imas, -inis, -inė, -inykas / -ininkas, -inys, -yba, -ybė, -ymas, -ysta, -ystė, -klė, -lės, -lis, -onis, -slas, -smas, -tinė, -tojas, -toja, -tuvė, -ulis, -ulė / -ulys, -umas, -ūnė, -ungis, -uvis). The absolute majority of suffix derivatives are action names. The prevailing formation type is the suffix -imas.

Prefix derivatives in both dictionaries are rather rare (9 lexical units). The most common in this group are derivatives with the prefix pa- which name places.

The group of ending derivatives is also small (16 lexical units). Derivatives made with the endings -as and -is prevail. They usually are nomina actionis, nomina agentis, nomina attributiva, nomina acti.

In respect of meaning, derivatives can be put into 8 semantic groups. Names of diseases and conditions prevail. Semantic groups of the names of actions, processes and states related to medicine, body parts and organs, characteristics and names of persons are also rather large. Very few cases of words naming fields and professions of medicine or related fields, means of treatment and treatment institutions were found.

The majority of derivatives are still used in modern standard Lithuanian (51% of all derivatives), some of them are used as terms of medicine (alkūnė (elbow), gerklė (throat), gydymas (treatment), gydytojas (doctor), kosulys (cough), sąnarys (joint), etc.).

As can be seen from electronic Dictionary of the Lithuanian Language (LKŽe) the majority of derivatives are words of the living language. Some of them are known in

204

Palmira Zemlevičiūtė

Simono Daukanto ir Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynų lietuviškos terminologinės medicinos leksikos vedyba

the whole country (skaudėjimas (pain), tryda ‘viduriavimas’ (diarrhoea), žiovulys (yawn), etc.), others have only narrow usage (apjakimas ‘aklumas’ (blindness), dusėjimas ‘sunkus kvėpavimas’ (obstructed breathing), etc.), or are used in the Highland (krumplys ‘piršto antrojo sąnario viršutinė dalis’ (knuckle), etc.) or in the Lowland (sukinys ‘galvos sukimasis, svaigulys’ (dizziness), etc.). There are derivatives which can be found only in writings (gimdystė ‘akušerija’ (obstetrics), vaistymas ‘gydymas’ (treatment), etc.), but their underlying words (verbs or adjectives) are known in the living language.

Personal neologisms of both lexicographers (vaistėjimas ‘gydymas’ (treatment) S. Dauk, žlibybė ‘trumparegystė’ (myopia) S. Dauk, krauleidystė ‘kaimo chirurgo profesija’ (bloodletting) S. Dauk, krauleidysta ‘felčerio amatas’ (medical auxiliary) S. Dauk, gydytinė ‘gydymo mokslas’ (science of treatment) I, sargintuvė ‘gydymo vieta’ (place of healing) I, vaistinystė ‘vaistininko verslas’ (pharmacy) I) did not become established – they are viewed as historical lexis of Lithuanian terminological lexis of medicine.

Gauta 2015-06-10

Palmira Zemlevičiūtė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]

Terminologija | 2015 | 22

205