doi.org/10.35321/term28-06

Proměny litevských termínů označujících intelektové postižení a jeho stupně a faktory, které je ovlivňují

DALIA GEDZEVIČIENĖ

Institut práva Litevského centra sociálních věd

ORCID id: https://orcid.org/0000-0001-8285-9692

ANOTACE

Článek představuje litevské termíny používané ve 20. století a v prvních dvou desetiletích 21. století k označení intelektového postižení a jeho stupňů a souběžně přehledně shrnuje termíny označující tutéž poruchu a její stupně v Mezinárodní klasifikaci nemocí (ICD). Práce objasňuje, které faktory vedly ke změnám terminologie v této oblasti a také z jakých důvodů se v současnosti v oficiálních litevských dokumentech, veřejném a vědeckém diskurzu i v praxi používají jako synonyma nejméně čtyři termíny pro označení intelektového postižení (porucha intelektu, intelektové postižení, mentální retardace, slabomyslnost) a jaký možný vliv může mít každý z těchto termínů na postoje společnosti a její pohled na skupinu osob s touto poruchou.

KLÍČOVÁ SLOVA: intelektové postižení, mentální retardace, slabomyslnost, synonymum, konotace, Mezinárodní klasifikace nemocí.

ABSTRAKT

Tento článek představuje litevskou terminologii používanou k označení intelektového postižení a jeho stupňů ve 20. století a na počátku 21. století a přehledně shrnuje termíny označující tutéž poruchu a její stupně v Mezinárodní klasifikaci nemocí (ICD). Vysvětluje, které faktory vedly ke změně terminologie v této oblasti a jaké příčiny způsobily, že se v současnosti v oficiálních litevských dokumentech, veřejném a vědeckém diskurzu i v praxi používají k označení intelektového postižení jako synonyma nejméně čtyři termíny: porucha intelektu (porucha intelektu), intelektové postižení (intelektové postižení), mentální retardace (mentální retardace) a slabomyslnost (slabomyslnost). Článek dále zkoumá možný vliv každého z těchto termínů na postoje společnosti vůči skupině osob s touto poruchou.

KLÍČOVÁ SLOVA: porucha intelektu, intelektové postižení, mentální retardace, slabomyslnost, synonymum, konotace, Mezinárodní klasifikace nemocí.

114

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimo ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Za počátek soustavnějšího užívání a ustálení mezinárodních termínů označujících poruchu intelektu, které se utvářely především na základě řečtiny a latiny, v jazyce medicíny a dalších oborů lze považovat polovinu 19. století; počátky odpovídající litevské terminologie sahají do meziválečné Litvy. Ve druhé polovině 20. století se vedle tradiční biomedicínské představy o poruše intelektu jako o nemoci a mozkovém defektu utvořil pohled na tuto kognitivní odlišnost jako na sociální fenomén, který v podstatě vytvářejí společenské normy daného období a vnímání hranic mezi normou a odchylkou. Pozornost se tak obrátila k etickým aspektům termínů označujících poruchu intelektu a její úrovně. Úsilí lékařů, pedagogů, sociálních pracovníků, zástupců nevládních organizací, opatrovníků a blízkých osob s intelektovým postižením vedlo ke změnám terminologie v této oblasti; hledání neutrálního, přesného, a především uctivého označení tohoto stavu i osob, jichž se týká, pokračuje dodnes.

Na Litvě zdůrazňují sociální škodlivost zastaralých a urážlivých termínů, zdiskreditovaných dodatečnými konotacemi, i jejich souvislost se stigmatem a vyloučením právníci (Benkunskas 2012), psychiatři (Pūras 2015: 69) a odborníci na komunikaci (Jurčiukonytė 2007: 11–14); o nutnosti uctivě pojmenovávat osoby se zdravotním postižením a další zranitelné skupiny hovoří také odborníci na výzkum zdravotního postižení (Ruškus 2019) a pracovníci institucí Evropské unie (Įtraukioji komunikacija 2018). V mnoha případech byly podnětem k těmto poznatkům výsledky výzkumů zahraničních vědců. Ve druhé polovině 20. století, zejména od sedmdesátých let, začali lékaři, teoretici studií zdravotního postižení a představitelé dalších společenských věd zkoumat užívání neetických a nepřesných termínů, které neodpovídaly současnému pojetí poruchy intelektu, a zdůrazňovali potřebu je změnit (Mercer 1973: 27–28; Taylor 1996: 4–13; Shalock, Luckasson, Shogren ir kt. 2007: 116–124; Taylor 2008: XV; Salvador-Carulla, Bertelli 2008: 10–16; Wehmeyer, Buntinx, Lachapelle, Luckasson 2008: 311–318; Salvador-Carulla, Reed, Vaez-Azizi ir kt. 2011: 175–180; Nash, Hawkins, Kawchuk, Shea 2012: 71; Harris 2013: 260–262; Tassé, Mehling 2015: 2–12 ir kt.).

Ačkoli se terminologie této oblasti v litevštině i dalších jazycích, nejčastěji pod vlivem trendů společenského vývoje, měnila a kolísala a byla (a stále je) charakteristická synonymií, dosud se jí nedostalo důkladnějšího pozornosti lingvistických termino-

Terminologija | 2021 | 28

115

logů. Tento článek si klade za cíl nahlížet na termíny užívané k pojmenování poruchy intelektu a jejích úrovní, jejich původ, tvoření, proměny a synonymii z perspektivy lingvisty, aniž by přitom opomíjel sociální aspekty – možný vliv těchto termínů na společenské postoje a naopak vliv etických postojů společnosti na proměny zkoumaných termínů.

Článek se zaměřuje především na termíny užívané v současnosti, tedy v posledních dvou desetiletích tohoto století, na Litvě k pojmenování poruchy intelektu a jejích úrovní; ve snaze porozumět předpokladům současné situace se zároveň probírají také termíny, které se pro označení poruchy intelektu užívaly ve 20. století na Litvě a v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Cílem této studie je tedy představit proměny litevské terminologie označující poruchu intelektu a její úrovně v prvních desetiletích 20. a 21. století a určit faktory, které tyto proměny podnítily. K dosažení tohoto cíle byly stanoveny následující úkoly: 1) přehled termínů užívaných na Litvě na počátku 20. a 21. století k pojmenování poruchy intelektu a jejích úrovní v odborné literatuře tří oblastí (medicíny, vzdělávání a práva), právních předpisech, soudních rozhodnutích a oficiálních potvrzeních; 2) uvést, které termíny se v daném období užívaly k označení zkoumané poruchy a jejích úrovní v anglické verzi Mezinárodní klasifikace nemocí, a prozkoumat vliv těchto termínů na výběr litevských ekvivalentů; 3) určit oblasti užívání litevských synonymních termínů označujících poruchu intelektu a její úrovně v posledních dvou desetiletích a příčiny, které vedly k jejich synonymii; 4) provést sémantickou analýzu termínů a na jejím základě posoudit možný vliv jednotlivých termínů na společenské postoje. V práci se používají popisná metoda, metoda sémantické analýzy a dotazníkové šetření. Zdroje studie tvořily především litevské učebnice psychiatrie, soudně psychiatrického znaleckého posuzování a speciální pedagogiky, monografie, slovníky a encyklopedie, dále rozhodnutí litevských soudů vydaná v letech 2005–2020, jejichž účastníkem je osoba s poruchou intelektu, články zákoníků Litevské republiky upravující svéprávnost nebo trestní odpovědnost osob s poruchou intelektu, různá oficiální potvrzení vydávaná dětem s poruchou intelektu zdravotnickými a vzdělávacími institucemi, jedenáct anglických vydání Mezinárodní klasifikace nemocí, šesté francouzské vydání, desáté litevské vydání a ruské vydání Mezinárodní klasifikace nemocí.

116

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

1. SYNONYMNÍ TERMÍNY: PŮVOD SOUČASNÉ SITUACE

1.1. Vztah mezi pojmem poruchy intelektu a termínem

Podle odborníků na vývoj dětí tvoří podstatnou část dějin vědy o mentálním postižení (poruše intelektu – pozn. autora) hledání co nejméně stigmatizujícího termínu pro označení tohoto stavu (Vaikų raidos sutrikimai 2003: 208). Právě toto tvrzení se dotýká zásadních problematických aspektů zkoumané oblasti, které se tento článek pokusí objasnit: 1) termín úzce souvisí s pojmem, který označuje: se změnou pojmu se hledal i jiný termín pro jeho pojmenování a naopak – změna termínu z určitých důvodů vedla také ke změně obsahu, který označoval; 2) osoby označované zkoumanými termíny ve společnosti neustále čelily vyloučení a stigmatizaci a jedním z faktorů, které k vyloučení přispívají, jsou také označení těchto osob a jejich stavu.

Při zahájení stručného historického přehledu litevských termínů, které se v současnosti užívají k pojmenování poruchy intelektu a jejích úrovní, je důležité zdůraznit, že jejich proměny nelze vysvětlit zcela nezávisle na vývoji pojmu poruchy intelektu, proměnách postojů k tomuto stavu a obecněji společenských změnách; při výkladu historie termínů proto budou zmíněny jak lingvistické, tak sociální faktory, které ji ovlivnily. Protože podrobná diachronní analýza terminologie zkoumané oblasti není cílem tohoto článku, omezíme se na původ termínů, které se užívají a jsou aktuální v současnosti, a doufáme, že v něm odhalíme také předpoklady dnešní synonymie.

Na tomto místě je třeba stručně představit, co označují termíny zkoumané v článku, tedy charakterizovat pojem poruchy intelektu. Porucha intelektu je vrozený stav nebo stav, který se projeví do tří let věku a obvykle přetrvává po celý život člověka. Může být diagnostikována jako jediná hlavní porucha vývoje osoby nebo jako souběžná porucha při různých jiných poruchách vývoje, onemocněních či syndromech. Tento stav se vyznačuje omezenými intelektovými schopnostmi (inteligenční kvocient (dále jen IQ) 70 bodů či méně¹ podle individuálně provedeného standardizovaného testu intelektových schopností) a nedostatky v adaptivním fungování (zjišťovanými při vyšetření sociální adaptace); porucha se projevuje narušením kognitivních, jazykových, motorických a sociálních schopností osoby. Úrovně této poruchy se pohybují od mírné po velmi závažnou (Giedrienė 2015: 207; Mačiulis, Šurkus, Lapytė 2017: 243).

¹ Inteligenční kvocient není procentuálním vyjádřením inteligence.

Terminologija | 2021 | 28

117

Obecně se historicky měnily názory na to, co je inteligence, jaká by měla být, i na hraniční hodnotu IQ bodů mezi normou a poruchou²; zároveň změny těchto názorů ovlivňovaly také termíny používané k označení poruchy.

V sovětském období a v letech 1990–2020 se v oficiálních dokumentech v Litvě, v různých odborných a praktických pracích i v učebnicích intelektové postižení označovalo jako mentální nedostatečnost, intelektová nedostatečnost, mentální abnormalita, intelektová vada, intelektový defekt³, oligofrenie, slabomyslnost, vrozená slabomyslnost, mentální retardace, psychický infantilismus, intelektová méněcennost, intelektová nedostatečnost, mentální postižení, intelektové postižení; úrovně intelektového postižení – debilita, imbecilita, idiotie, moron; a osoby s intelektovým postižením – debilové, imbecilové, idioti, slabomyslní, mentálně retardovaní, mentálně retardovaní jedinci, mentálně retardované děti, duševně postižení, oligofrenici. Některé z těchto termínů – intelektová nedostatečnost, intelektová vada, psychický infantilismus, intelektová méněcennost, intelektová nedostatečnost, duševně postižený – byly naposledy použity v pracích vydaných před nejméně dvěma desetiletími, a proto jsou považovány za neaktuální v současném úzu; v současnosti nejsou pokládány za synonyma termínu intelektové postižení ani označení osoby s intelektovým postižením a dále se v článku nerozebírají.

Po dlouhou dobu bylo intelektové postižení považováno za nemoc a za předmět zkoumání jednoho z lékařských oborů – psychiatrie –, a proto byli autory prvních termínů pro tento pojem psychiatři. Francouzský lékař Philippe Pinel ve své klasifikaci duševních nemocí z roku 1809 uvedl a popsal poruchu, kterou nazval idiotismem (franc. idiotisme). Pinelův žák, psychiatr Jean Étienne D. Esquirol, se o několik let později termínu idiotismus vzdal a vymezil dvě samostatné jednotky – idiotii (franc. idiotie) a imbecilitu (franc. imbécillité); navíc je rozdělil do úrovní podle stupně závažnosti (dvě úrovně imbecility a tři úrovně idiotie) (Binet, Simon 1904: 168–172). Dalším termínem, který se v klasifikacích a nomenklaturách duševních poruch dlouho ustálil,

² Není známo, jaké přesné procento osob v Litvě v současnosti vykazuje intelektové postižení. Podle různých zdrojů se jedná o 1–4% populace. Například podle údajů Hygienického institutu byla v roce 2019 mentální retardace (intelektové postižení – pozn. aut.) a poruchy psychického vývoje diagnostikovány u 4,4% litevských dětí (Našlėnė, Petrauskaitė, Želvienė 2020: 66). Není však upřesněno, jakou část této skupiny poruch tvoří intelektové postižení a jakou poruchy psychického vývoje (například poruchy vývoje učebních schopností, pervazivní vývojové poruchy aj.). Má se za to, že intelektové postižení, tj. stav, kdy je inteligenční kvocient nižší než 70, se týká o něco více než 2% světové populace (Valionienė 2021: 14).

³ Je třeba upřesnit, že v některých pracích se termíny intelektová nedostatečnost, intelektová vada a intelektový defekt označuje intelektové postižení, v jiných pak příznak či symptom této poruchy.

118

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

Termín oligofrenie (z řec. oligos – nepočetný, malý + z řec. phrēn – mysl), který označuje intelektové postižení, navrhl v roce 1915 německý psychiatr Emil Kraepelin (Kriščiūnas 2002: 138).

Jedním z nejvýznamnějších dokumentů 20. století, který pomohl v mnoha zemích světa zavést jednotnou klasifikaci nemocí a terminologii, byla přibližně každých deset let aktualizovaná mezinárodní statistická klasifikace nemocí International Classification of Diseases (dále jen ICD). V prvních pěti vydáních neboli revizích ICD, platných v letech 1900–1947, byly uvedeny pouze nemoci, které mohly být příčinou smrti. Při přípravě šestého vydání ICD (1948) převzala Mezinárodní klasifikaci nemocí a její revize tehdy nově založená Světová zdravotnická organizace (dále jen WHO); od té doby jsou do mezinárodního seznamu nemocí zařazovány také nemoci, které nezpůsobují smrt. ICD-6 se stala první klasifikací, která obsahovala samostatnou kapitolu věnovanou duševním poruchám (Bunevičius 1997: 882).

Ačkoli jedním z cílů ICD bylo umožnit porovnávání a sdílení informací o zdravotnictví v různých zemích světa prostřednictvím jednotné terminologie, vliv ICD na národní klasifikace nemocí i na termíny v nich používané nebyl až do 70. až 80. let 20. století výrazný. ICD připravovaná WHO měla doporučující, nikoli závazný charakter, a proto ji nepoužívaly všechny členské státy. Například v roce 1959, téměř šest desetiletí po vydání první ICD, si tuto klasifikaci pro vlastní potřebu upravily pouze Finsko, Nový Zéland, Peru, Thajsko a Velká Británie. Ostatní země ji používaly jen částečně (některé dodatky) nebo pouze pro statistické účely (Stengel 1959: 604). Lékaři v mnoha zemích ve své praxi používali klasifikace schválené ve vlastních zemích, jejichž autory bývali nejčastěji autority v příslušném oboru – lékaři, kteří připravili a vydali učebnice, monografie apod. V posledních desetiletích 20. století, v době informačních technologií, digitalizace a vytváření mezinárodních registrů, začalo ICD používat stále více států: překládaly ji do národních jazyků, přizpůsobovaly potřebám své země a současně využívaly i její systém kódování. Jelikož se terminologie národních klasifikací a nově používané ICD často lišila, v praxi se z tohoto důvodu rozšířily synonymní termíny; to platí také pro psychiatrickou terminologii, jejímž předmětem zkoumání bylo po dlouhou dobu i intelektové postižení. V této kapitole budou proto dále pojednány termíny používané v Litvě ve 20. století pro intelektové postižení a jeho úrovně a budou porovnány s termíny doporučovanými pro příslušné období Mezinárodní klasifikací nemocí (v anglické verzi a později také v litevské).

Terminologija | 2021 | 28

119

1.2. Přehled užívání termínů označujících intelektové postižení a jeho stupně v Litvě a v Mezinárodní klasifikaci nemocí

Pokud jde o klasifikaci a terminologii intelektového postižení a jeho stupňů v Litvě, je patrné, že až do konce 20. století se lékaři v zemi v praxi i ve vědeckých pracích přikláněli spíše k národnímu systému než ke klasifikaci a terminologii duševních poruch a poruch chování, včetně intelektového postižení, doporučovaným ICD. Na konci 20. století, kdy se začala používat adaptovaná litevská verze ICD – Mezinárodní klasifikace nemocí (dále jen TLK) – a její kódovací systém, vzrostl význam klasifikace nemocí a poruch v ní uvedené i terminologie, kterou používá, nejen ve zdravotnictví, ale také v dalších oblastech života. Je třeba zdůraznit, že v té době nezpůsobovala největší zmatek v terminologii intelektového postižení a jeho stupňů skutečnost, že se v různých zdrojích pro označení téže poruchy používaly různé termíny, nýbrž to, že jak TLK, tak národní systém uplatňovaly odlišné základy klasifikace duševních poruch a poruch chování; lišily se tedy nejen termíny používanými pro označení intelektového postižení a jeho stupňů, ale také samotný pojem, který tyto termíny označovaly – porucha byla zařazena do různých kategorií. Například ICD po dlouhou dobu, od roku 1938 do roku 1965, označovala intelektové postižení termínem mentální nedostatečnost (v litevských textech se občas používaly odpovídající termíny nedostatečnost intelektu, intelektový deficit), zatímco v mnoha zemích se pro tuto poruchu jako diagnostický termín užívalo výše zmíněné označení oligofrenie, navržené E. Kraepelinem. Navíc se v řadě zemí vedle oligofrenie používala také její národní označení, která fungovala jako synonyma oligofrenie, například ruské слабоумие, německé Schwachsinn, litevské (vrozená slabomyslnost), anglické feeble-mindedness atd. Tato národní označení nemůžeme považovat za kalky termínu oligofrenie, protože uvedené termíny se pro označení intelektového postižení používaly již před rokem 1915 (v tomto roce, jak již bylo zmíněno, zavedl E. Kraepelin termín oligofrenie). Ačkoli se v mnoha vědeckých pracích jak oligofrenie, tak její národní ekvivalent uváděly jako synonyma, časem se ukázal rozdílný sémantický rozsah těchto synonymních termínů. Na rozdíl od mezinárodního termínu oligofrenie, který se používal v jediném významu – totiž ve významu vrozeného intelektového postižení nebo postižení získaného do tří let věku, chápaného jako porucha vývoje, o níž pojednává tento článek –, se litevský termín slabomyslnost používal nejméně ve třech významech: 1) jako synonymum intelektového postižení; 2) jako synonymum demence; 3) nejčastěji však jako hyperonymum neboli širší kategorii zahrnující dvě různé poruchy – intelektové postižení neboli vrozenou slabomyslnost, a

120

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

demenciją neboli získanou silpnaprotystė. Tato klasifikace se zásadně lišila od klasifikace uváděné v ICD: jak ICD, tak její litevská verze MKN považují intelektové postižení (dosud se tam nazývá protiniu atsilikimu) a demenci za samostatné nozologické jednotky, zatímco v národní litevské literatuře patří obě tyto poruchy do téže obecnější kategorie a jsou chápány jako syndromy silpnaprotystės⁴. Stručně řečeno, termíny užívanými v ICD (angl. mental deficiency, mental retardation) i termínem oligofrenija byl označován tentýž pojem; pojmy označované národními synonymy oligofrenie, včetně termínu silpnaprotystė, však náležely k jiné úrovni systému a vycházely z jiné klasifikace pojmů.

Dále stručně chronologicky představíme terminologii užívanou k označení intelektového postižení jak v ICD a později v MKN, tak v litevském národním systému.

1.2.1. ROKY 1900–1940

První vydání MKN ILCD–1⁵ vyšlo v roce 1900 a uvádělo pouze 191 nemocí, poruch a úrazů, které mohly být příčinou smrti. V tomto vydání se intelektové postižení ještě nezmiňuje. Ve druhém vydání klasifikace, schváleném v roce 1909, jsou již uvedeny následující intelektové poruchy: 74A Idiocy, Imbecility; 74B Cretinism (samostatně je na konci seznamu nemocí a poruch zmíněna také stařecká demence: 154A Senile dementia) (ILCD–2). Zde se rýsuje směr klasifikace, který se zachoval ve všech následujících vydáních ICD až dodnes: intelektové postižení a demence nejsou větvemi jediné poruchy, nýbrž jsou klasifikovány jako samostatné jednotky bez společného klasifikačního základu. Ve třetím vydání klasifikace z roku 1920 se jako intelektová porucha ani její stupeň již neuvádí kretinizmas; zůstává pouze idiotija ir imbecilumas: 84(1) Idiocy, Imbecility (ILCD–3). Z neznámých důvodů není ve čtvrtém vydání klasifikace, které vstoupilo v platnost v roce 1929, uvedena žádná porucha, kterou by bylo možné chápat jako intelektové postižení (ILCD–4). Páté vydání klasifikace, platné v letech 1938–1948, bylo po téměř tři desetiletí (do roku 1965, kdy přestalo plat-

⁴ Tuto klasifikaci najdeme také v jedné ze současných litevských učebnic psychiatrie pro vysoké školy (viz Dembinskas 2003: 223–231).

⁵ Mezinárodní klasifikace nemocí, sestavovaná od roku 1900, se v tomto článku souhrnně označuje jako International Classification of Diseases a zkracuje se ICD, přestože názvy jednotlivých vydání se liší: první až páté vydání nesou název International List of Causes of Death; v této publikaci se zkracují jako ILCD a uvádí se číslo vydání. Od šestého vydání (1948), kdy byly zahrnuty nejen příčiny smrti, ale všechny tehdy známé nemoci, se používá název International Classification of Diseases, zkracovaný jako ICD, a uvádí se číslo vydání.

Terminologija | 2021 | 28

121

ICD-7) v tomto dokumentu zavedla pro obecnou kategorii intelektové poruchy již zmíněný termín mental deficiency (ILCD-5). Během prvních pěti desetiletí 20. století se tedy v Mezinárodní klasifikaci nemocí ICD pro označení intelektové poruchy a jejích stupňů nejčastěji používaly tři termíny – mental deficiency (čes. intelekto nepakankamumas), idiocy (čes. idiotija) a imbecility (čes. imbecilumas). Terminologie používaná v tomto období v Litvě pro označení příslušné poruchy je nejlépe zachycena v první litevsky vydané psychiatrické učebnici Įvadas į psichiatriją (1935), jejímž autorem byl významný meziválečný litevský psychiatr a profesor Univerzity Vytautase Velikého Juozas Blažys. V této učebnici autor označuje intelektovou poruchu a její stupně dvěma synonymními termíny – mezinárodním oligofrenija a jeho litevským ekvivalentem silpnaprotybė, zatímco osobu s touto poruchou nazývá silpnapročiu. Z předložené definice oligofrenie neboli slabomyslnosti je patrné, že tato kategorie označuje právě intelektovou poruchu jako vývojovou poruchu spolu s jejími stupni (formami): „Oligofrenie je obecné označení forem slabomyslnosti. Oligofrenie je nedostatečný, od normy velmi odlišný rozvoj duševních schopností, zejména rozumu, od samého narození nebo od raného dětství. Slabomyslný je člověk, jehož rozumové vzdělání výrazně zaostává za jeho věkem“ (Blažys 1935: 4–5). Demence je popsána v samostatné kapitole, avšak podle autora je pro ni stejně jako pro oligofrenii charakteristická „slabost rozumu“: „Získaná slabost rozumu, jako následek poškození mozku a duševní nemoci, se nazývá demence (dementia)“ (Blažys 1935: 167). V této učebnici se tedy termíny oligofrenijos i silpnaprotybės používají synonymně a označují tentýž pojem – intelektovou poruchu. J. Blažys navíc v této učebnici označil stupně intelektové poruchy termíny, které světoví psychiatři používali již několik desetiletí: „Nejtěžší stupeň slabomyslnosti – idiotizmas, <...> o něco lehčí stupeň – imbecilitas <...> a nejlehčí – debilitas“ (Blažys 1935: 160). Ačkoli jsou oligofrenie a demence popsány v samostatných kapitolách, i zde je vyzdvižen společný znak, příznak, který tyto poruchy spojuje – „slabost rozumu“; ta se pravděpodobně později stala základem pro sjednocení těchto dvou odlišných kategorií a umožnila chápat obě poruchy jako varianty slabomyslnosti⁶.

⁶ Je třeba poznamenat, že tento článek vznikal během pandemie COVID-19. Přísná karanténní opatření platná v litevských knihovnách a archivech výrazně omezila přístup k pramenům z meziválečného období a starším pramenům z území Litvy, takže prameny k tomuto období tvoří v zásadě pouze jediná tehdy vydaná psychiatrická učebnice. Autorka článku doufá, že po zrušení karanténních opatření bude moci v budoucnu provést podrobný přehled termínů užívaných v tomto období pro označení intelektové poruchy a jejích stupňů.

1 2 2

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

1.2.2. LÉTA 1940–1999

Jak v šestém (1948), tak v sedmém (1955) vydání ICD se pro označení kategorie intelektové poruchy používá termín mental deficiency (čes. intelekto nepakankamumas), který se objevil již v pátém vydání klasifikace; pro označení stupňů této poruchy, určovaných na základě koeficientu IQ a dalších údajů, se používají termíny idiocy, imbecility, moron, mongolism. Jako vysvětlující synonymní termín pro nejlehčí stupeň intelektové poruchy označený termínem moron se používá feeble-mindedness; termínem pro oligofrenii se však v této klasifikaci označuje pouze jedna atypická větev kategorie intelektové poruchy, phenylpyruvic oligophrenia (intelektová porucha vznikající v důsledku dědičného metabolického onemocnění fenylketonurie) (ICD-6; ICD-7; podrobněji viz MIS 1957: 123–124). Terminologie používaná v těchto dvou vydáních mezinárodní klasifikace výrazně zdůraznila nesrovnalosti mezi klasifikacemi pojmů užívanými v mezinárodním systému a v národních systémech. Například termíny oligofrenija ir silpnaprotystė (anglický ekvivalent feeble-mindedness) označovaly v mnoha národních systémech, včetně litevského, celou kategorii intelektové poruchy, zatímco v mezinárodní klasifikaci označovaly tyto termíny jednotlivé dílčí podkategorie intelektové poruchy (např. oligofrenija), anebo byly použity v definicích stupňů intelektové poruchy jako vysvětlující výrazy označující příznak charakteristický pro daný stupeň poruchy (např. angl. feeble-mindedness, litev. silpnaprotystė).

Postupem času, od poloviny 20. století, se ve veřejném diskurzu a hovorovém jazyce mnoha jazyků začaly mezinárodní lékařské termíny označující stupně intelektové poruchy a osoby, které je mají, používat v jiných významech. Debilumas, idiotija, idiotizmas, imbecilumas (slabomyslnost, idiotie, idiotismus, imbecilita) se staly metaforami hlouposti a debilai, idiotai ir imbecilai (debilové, idioti a imbecilové) metaforami lidí, kteří myslí a jednají hloupě, nevhodně či nelogicky; používají se výhradně v negativním kontextu s cílem ponížit takto označovaný subjekt⁷. Termíny užívané v poměrně úzké profesní oblasti se tak v podstatě sémanticky rozšířily – začaly se používat s dalším lexikálním významem a velmi negativní konotací. Zanedlouho urážlivá, znevažující a neuctivá konotace druhého významu…

⁷ Podle Lea Kannera je obtížné určit, kdy přesně začalo řeckého původu slovo idiotas (řec. idiōtēs užívat ve významech, které známe dnes. Ve starověkých řeckých písemných pramenech je doložena tato sémantická změna slova idioto: „soukromá osoba“ → „obyčejný člověk“ → „laik bez odborných znalostí“ → „nevědomý, špatně informovaný člověk“. Nakonec – a to již není doloženo ve staré řecké literatuře – získal výraz idiotas specifické konotace duševní vady (Kanner 1967: 4–5).

Terminologija | 2021 | 28

123

… byla spojována také s prvním – terminologickým – významem a s denotátem označujícího výrazu – skupinou osob vyznačujících se určitými intelektovými zvláštnostmi. Tento další významový odstín termínů označujících skupinu, která byla historicky vždy sociálně zranitelná, se stal překážkou rozvoje jiného, od poloviny minulého století se utvářejícího přístupu – humanistického, zaměřeného na soužití všech členů společnosti, nikoli na třídění a seskupování společnosti, nýbrž na integraci. Proto se objevila vědomá snaha upustit od urážlivých názvů této poruchy i osob, které ji mají, a najít co nejméně stigmatizující termín. V roce 1961 zavedla Americká asociace pro mentální retardaci (angl. American Association on Mental Retardation) pro označení intelektového postižení nový termín – mental retardation. Velmi rychle tento termín převzala také Americká psychiatrická asociace (angl. American Psychiatric Association). Mental retardation (lit. protinis atsilikimas) tehdy nahradila zastaralé termíny, jako byly feeble-mindedness (lit. silpnaprotystė), idiocy (lit. idiotija) a mental subnormality (lit. protinis nenormalumas), které se již staly pejorativními (Harris 2013: 260).

Tato jedna z nejvýznamnějších změn v dějinách terminologie intelektového postižení se odrazila také v revizi ICD-8 vydané v roce 1965. Terminologie zavedená zde se přenesla jak do revize ICD-9 (účinné od roku 1976), tak do revize ICD-10 (účinné od roku 1989), která se používá dodnes. WHO tedy před více než půl stoletím vynaložila úsilí, aby z Mezinárodní klasifikace nemocí a zdravotních poruch byly odstraněny a nahrazeny jiné zastaralé termíny: pro označení celé kategorie intelektového postižení byl mental deficiency (lit. intelekto nepakankamumas) nahrazen termínem mental retardation (lit. protinis atsilikimas); pro označení různých stupňů intelektového postižení byly idiocy, imbecility, moron, borderline intelligence, mongolism, other and unspecified types nahrazeny výrazy borderline (lit. ribinis), mild (lit. lengvas), moderate (lit. vidutinis), severe (lit. sunkus), profound (lit. labai sunkus) a unspecified (lit. nepatikslintas) mental retardation (lit. protinis atsilikimas). Protože se ICD dlouhou dobu v praxi různých zemí používala jen málo, pouhé vydání aktualizované klasifikace neurychlilo změny, o něž její autoři usilovali, v poměrně inertních oblastech společenských postojů, jazykového užívání i zdravotnictví. Národní systémy se ještě dlouho řídily vlastní klasifikací poruch a terminologií pro jejich pojmenování, a proto se výrazy jako idiotija, imbecilumas, debilumas, idiotas, imbecilas, debilas pro označování stupňů intelektového postižení a osob, které jimi trpí,

124

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

byly v jazyce medicíny, speciální pedagogiky a příbuzných oborů používány až do konce 20. století. Zde je třeba podrobněji nahlédnout, jakými termíny označovali intelektové postižení a jeho stupně v druhé polovině 20. století ve svých pracích litevští lékaři, pedagogové a další odborníci.

Při rozboru užívání termínů označujících intelektové postižení a jeho stupně v Litvě od čtyřicátých do konce devadesátých let 20. století (1940–1999) je nejvhodnější toto období dále rozdělit na tři etapy: 1940–1970; 1971–1990; 1991–2000.

Kalbant apie pirmąjį etapą (1940–1970) pabrėžtina, kad Lietuva didžiąją šio laikotarpio dalį priklausė Sovietų Sąjungai, tad čia vadovautasi ta terminija, kuri oficialiai buvo vartojama Sovietų Sąjungos psichiatrijos autoritetų. Aptariamuoju laikotarpiu pasaulyje galiojo ICD šeštoji ir septintoji redakcijos, kuriose visa intelekto sutrikimo kategorija vadinta mental deficiency (liet. intelekto nepakankamumas) terminu, tačiau, kaip jau minėta, praktikoje ICD šiuo periodu naudojosi itin mažai šalių, tad ir šis terminas tiek Lietuvoje, tiek apskritai Sovietų Sąjungoje vartotas gana retai. Sovietų Sąjungoje tuo metu buvo įsitvirtinusios dvi psichikos ligų ir sutrikimų klasifikacijos: (1) Kerbikovo, Ozeretskio, Popovo bei Snežnievskio ir (2) Giljarovskio (Stengel 1959: 606). Pernelyg nesigilinant į šių klasifikacijų skirtumus, pažymėtina tik tiek, kad intelekto sutrikimas abiejų klasifikacijų autorių buvo įvardijamas tuo pačiu oligofrenijos terminu, be to, oligofrenija, remiantis vienu bendru simptomu (proto silpnumu) su demencija, sinonimiškai dar įvardyta kaip įgimta silnaprotystė (rus. врожденное слабоумие), o demencija – kaip įgyta silnaprotystė (rus. приобретённое слабоумие) (Гиляровский 1954: 500; Кербиков ir kt. 1968: 394–395).

Přestože se souhrnná kategorie intelektového postižení v tomto období označovala různými termíny – v ICD jako intelekto nepakankamumu, zatímco v národních systémech různých zemí jako oligofrenija, a kromě oligofrenijos se používaly i další synonymní termíny (např. v Litvě – silnaprotystė), stupně intelektového postižení byly jak v ICD, tak v různých zemích označovány stejnými třemi základními termíny idiotijos, imbecilumo a debilumo. Je třeba upozornit, že v anglické verzi ICD se pro označení lehkého stupně intelektového postižení používal termín moron, zatímco ve verzi vydané v dalším oficiálním jazyce WHO – francouzštině – se tento stupeň označoval jako debilite mentale (MCS 1950: 114). Je tedy patrné, že v litevské národní klasifikaci se ustálila terminologie stupňů intelektového postižení z francouzské verze ICD.

Terminologija | 2021 | 28

125

V Litvě, v učebnici Nervų ligos vydané v roce 1947, bezprostředně po druhé světové válce, pro studenty medicíny profesor Lazaris Gutmanas stručně popsal také oligofrenii a rozlišil její tři stupně – debilitas, imbecilitas, idiotia. Z hlediska terminologie je tato práce významná tím, že se v ní několikrát jako synonymum pro oligofrenijos použil termín protinis atsilikimas (Gutmanas 1947: 345), který se později v litevských pracích až do osmdesátých let používal velmi zřídka. V učebnici Nervų ir psichinės ligos určené pro zdravotnické školy, přeložené z ruštiny v roce 1959, se stejně jako v předchozí práci jako hlavní, nadpisový termín pro označení intelektového postižení používal termín oligofrenijos, zatímco za synonyma se uváděly termíny psichinis atsilikimas, protinio vystymosi atsilikimas a įgimta silpnaprotystė (Michejevas, Nevzorova 1959: 216–218).

V přednáškovém skriptu vydaném v roce 1966 podala litevská psychiatrička Aldona Lapytė stručnou definici intelektového postižení a zavedla klasifikaci i terminologii, které zůstaly téměř nezměněné i v následujících dvou probíraných obdobích, až do roku 2000: „Silpnaprotystė je intelektové postižení projevující se jeho nedostatečností. Silpnaprotystė může být vrozená nebo získaná. Vrozená silpnaprotystė – oligofrenija. <...> Její nejtěžší formou je idiotija. <...> Imbeciliškumas je lehčím stupněm silpnaprotystė. <...> Nejlehčím stupněm silpnaprotystė je debiliškumas. <...> Získaná silpnaprotystė – demence“ (zvýraznil autor článku D. G.) (Grigas, Jocevičienė, Lapytė, Ostrauskas 1966: 112–113).

Vėlyvojo sovietmečio laikotarpiu (1971–1990), lyginant su anksčiau pristatytuoju, pasirodė kur kas daugiau leidinių, kuriuose iš dalies aptariama ir intelekto sutrikimo tema, taigi šiuo metu išryškėjo būtent lietuviškos psichiatrijos mokyklos požiūris į intelekto sutrikimą, taip pat ir vartojamos terminijos tendencijos. Šiuo etapu jau buvo galutinai įsitvirtinusi klasifikacijos kryptis intelekto sutrikimą traktuoti kaip vieną iš silpnaprotystės atmainų, taigi silpnaprotystė buvo skirstoma į įgimtą silpnaprotystę, kuri sinonimiškai dar vadinta oligofrenija, ir įgytą silpnaprotystę, arba demencija. Įgytosios silpnaprotystės, arba oligofrenijos, lygiai vadinti idiotija, imbecilumu ir debilumu (Grigas, Jocevičienė, Lapytė, Ostrauskas 1972: 128, 172–174; Medicinos terminų žodynas 1980: 135, 139, 265, 266, 389; Dembinskas, Eglytė 1985: 133–137). Asmenys, kuriems būdingas intelekto sutrikimas, vadinami oligofrenais (Goštautas, Dembinskas, Pilkauskienė 1979: 6), idiotais, debilais, imbecilais (Dembinskas, Eglytė 1985: 134–135 ir kitur).

126

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

Zde je třeba připomenout, že v probíraném období (od roku 1965 do současnosti) se v ICD pro označení kategorie intelektového postižení (tj. intelektového postižení se všemi jeho stupni) používá termín, jehož hlavní složkou je retardace (angl. mental retardation, franc. retard mental). V roce 1975 byla kapitola ICD-9 V (psychiatrie) přeložena do ruštiny a upravena pro použití v Sovětském svazu (Bunevičius 1997: 883). Termín mental retardation obsažený v ICD se do ruštiny nepřekládal a k označení pojmu se přizpůsobil již existující a užívaný výraz умственная отсталость; v Litvě se navíc stále častěji začínal užívat i existující kalk tohoto výrazu z ruštiny, protinis atsilikimas, takže ani zde se nepřekládalo z angličtiny či francouzštiny, nýbrž se vycházelo z ruské verze ICD, protože původní verze ICD v angličtině či francouzštině byly litevským odborníkům v té době zřejmě zcela nedostupné⁸. Výraz Protinis atsilikimas jako synonymum oligofrenie byl užit již ve výše zmíněné práci L. Gutmana z roku 1947; v probíraném období (1971–1990) se tento termín objevuje častěji nikoli v lékařských pracích, ale v publikacích určených speciálním pedagogům a logopedům. V některých publikacích, například v knize Jūratė Daulenskienė Oligofrenijos klinikoje (1981), se intelektové postižení střídavě označuje jako silpnaprotyste, oligofrenija i protiniu atsilikimu (Daulenskienė 1981: 3–23), existují však i práce, v nichž se v takovém případě uvádí pouze protinis atsilikimas (Danilavičius 1973: 22). Zajímavostí tohoto období je, že v jedné publikaci určené pedagogům-defektologům byl učiněn pokus rozlišit pojmy oligofrenie a mentální retardace (oligofrenie byla definována jako porucha vznikající předtím, než dítě začne mluvit, zatímco mentální retardace zahrnuje jak oligofrenii, tak i jiné chorobné stavy nervové soustavy) (Vaikų vystymosi sutrikimai 1978: 48). Termíny oligofrenija a protinis atsilikimas zde tedy nejsou chápány jako synonyma, nýbrž jako hyperonymum (protinis atsilikimas) a jedno z jeho hyponym (oligofrenija). V pozdějších pracích již nebyly zaznamenány ani takové definice těchto pojmů, ani takový vztah mezi těmito termíny.

Paskutiniu XX a. ir kartu pirmuoju Nepriklausomos Lietuvos dešimtmečiu (1991–2000) iš esmės tęsėsi jau prieš tai aptariamuoju laikotarpiu fiksuotos intelekto sutrikimui ir jo lygiams skirtų terminų sinonimijos situacija. 1991–1993 m. išleistoje Medicinos enciklopedijoje intelekto sutrikimas nuosekliai vadinamas oligofrenija ir traktuojamas kaip silpnapro-

⁸ Oddíl ICD-9 věnovaný duševním poruchám tehdy nebyl přeložen do litevštiny a litevští lékaři klasifikovali duševní poruchy podle ruské adaptace klasifikace.

Terminologija | 2021 | 28

127

variantou slabomyslnosti – įgimta silpnaprotystė (ME 2 1993: 101); dále se dělí na tři stupně – debilumas, imbecilumas a idiotija (ME 1 1991: 166, 339–340, 343). V monografii Algirdase Kriščiūnase Psichiatrija (1993) se užívají obdobné termíny jako v Medicinos enciklopedijoje, ale několikrát je synonymně použit také termín protinio atsilikimo (Kriščiūnas 1993: 166–169). V tomto období vyšla pro litevskou psychiatrickou terminologii mimořádně významná práce – Trumpas psichiatrijos terminų žodynas. Při pohledu konkrétně na terminologii označující intelektová postižení je však patrné, že redaktoři publikace zvolili tradiční termíny a starou klasifikaci poruch – oligofrenija, įgimta silpnaprotystė, debilumas, imbecilumas, idiotija (Lapytė, Šurkus 1996: 19, 38–39, 60). Pokyny redaktorů uvedené v předmluvě slovníku, například „snažili jsme se řídit pokyny Světové zdravotnické organizace, <...> upustili jsme od zastaralých a zvláště specifických termínů“, tedy nebyly uplatňovány ve všech oblastech stejně. Při výběru termínů pro intelektové postižení a jeho stupně se zřejmě postupovalo podle jiného kritéria – „věnovali jsme pozornost tradicím užívání psychiatrických termínů v Litvě“ (1996: 2), neboť, jak bylo uvedeno, WHO se ve svých příručkách ICD už od roku 1965 vzdala názvů jednotlivých stupňů intelektového postižení, jako jsou idiotija, imbecilumas a debilumas⁹. V prvním desetiletí nezávislé Litvy již litevští psychiatři dobře znali také litevskou terminologii používanou WHO, která vyjadřovala mnohem uctivější přístup k pacientovi¹⁰. V letech 1993–1997 byla poprvé do litevštiny přeložena a vydána celá ICD-10 – desátá revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (sestává z několika publikací; pro zkoumané téma jsou nejvýznamnější tyto: Tarptautinė ligų klasifikacija TLK(ICD)-10. V skyrius: Psichikos ir elgesio sutrikimai (F00–F99), 1995; TLK-10: Tarptautinė statistinė ligų ir sveikatos problemų klasifikacija: 10-oji red. 1996; TLK-10 Psichikos ir elgesio sutrikimai: klinika ir diagnostika, 1997). Kromě toho byl v roce 1993 do litevštiny přeložen i

⁹ Předchůdcem tohoto slovníku byl Trumpas psichiatrijos terminų žodynėlis, který se jako součást objevil v učební pomůcce připravené týmiž autory v roce 1978 (Lapytė, Šurkus 1978) – jak v první verzi (1978), tak ve slovníku probíraném výše, vydaném o 18 let později (1996), se k označení intelektového postižení používají tytéž termíny.

¹⁰ Například A. Kriščiūnas ve své práci z roku 1993 již uvádí stupně intelektového postižení stanovené klasifikací ICD-10. Je zřejmé, že nevychází z litevského překladu (protože ten ještě nebyl vydán a navíc používá jiné termíny), nýbrž nejspíše z anglické verze, protože užívá názvy stupňů intelektového postižení, které se později nikde nevyskytují (lengvas sumažėjimas (úrovně intelektu – pozn. aut.), vidutinis sumažėjimas atd.); zřejmě je přeložil sám autor (Kriščiūnas 1993: 168).

128

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

byla vydána třetí verze Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace, obvykle označovaného jednoduše jako DSM. Také v ní se k označení intelektového postižení používala terminologie protinio atsilikimo a jeho stupňů – lengvo, vidutinio, sunkaus atd. (DSM-III-R: 6); v praxi se však změnám po určitou dobu bránilo. Tuto situaci dobře ilustrují termíny užívané v knize Algirdase Mikalkevičiuse Psichikos ligos a autorův postoj k nim. Autor nejprve uvádí definici protinio atsilikimo na základě starých pojmů oligofrenijos a silpnaprotystės, zatímco stupně této poruchy označuje tak, jak jsou uvedeny v TLK-10: lengvas protinis atsilikimas (dále PA), vidutinis PA, sunkus PA, gilus PA (Mikalkevičius 1999: 47–48). Později však konstatuje, že „z klinického hlediska je vhodnější držet se obvyklé staré terminologie a dělit oligofrenii na: 1) idiotii; 2) imbecilitu; 3) debilitu“, přičemž samotné osoby s určitým stupněm poruchy označuje jako idiotais, debilais ir imbecilais (Mikalkevičius 1999: 50–55). Významné však je, že v tomto období byla ve spolupráci psychiatrů, psychologů a pedagogů sestavena a předložena k diskusi nová klasifikace poruch, v níž byla jedna z deseti skupin poruch označena jako intelekto sutrikimai (její podskupiny: protinis atsilikimas, intelekto regresija, kiti intelekto sutrikimai) (Bagdonas 1995: 6). Tato navržená klasifikace a termíny v ní užívané se staly východiskem nové, moderní klasifikace a terminologie intelektových postižení.

Shrneme-li tedy termíny užívané v sovětském období a v prvním desetiletí nezávislosti k označení intelektového postižení a jeho stupňů, lze konstatovat, že (1) ve zdravotnictví se dodržovala stará klasifikace poruch (intelektové postižení bylo chápáno jako forma slabomyslnosti) a jako diagnostické termíny se nadále užívaly názvy oligofrenijos nebo įgimtos silpnaprotystės a jejích stupňů – idiotijos, imbecilumo ir debilumo; (2) současně se v pedagogice a školství a mnohem méně často v psychiatrii vedle oligofrenijos začal užívat také termín protinio atsilikimo, který ICD uvádí již od roku 1965; (3) v posledním desetiletí 20. století byla navržena nová klasifikace poruch, v níž se jedním z opěrných klasifikačních termínů stal intelekto sutrikimas.

V tabulce 1 jsou shrnuty závěry přehledu v této kapitole; chronologicky a souběžně jsou v ní uvedeny nejčastější termíny, které se v ICD a v Litvě ve 20. století užívaly k označení intelektového postižení a jeho stupňů a které se užívají dodnes (v prvních dvou desetiletích 21. století). Podrobněji se jimi zabývá následující kapitola článku.

Terminologija | 2021 | 28

129

Tabulka 1. Názvy intelektového postižení a jeho úrovní v Mezinárodní klasifikaci nemocí (ILCD, ICD) a v Litvě

TERMÍNY OZNAČUJÍCÍ INTELEKTOVÉ POSTIŽENÍ A JEHO ÚROVNĚ*

V Mezinárodní klasifikaci nemocí v angličtině

V Litvě

ILCD-2 (1909)

Idiocy, Imbecility, Cretinism**

ILCD-3 (1920)

Idiocy, Imbecility

1935 – oligofrenie, slabomyslnost: idiotismus; imbecilitas; debilitas

ILCD-5 (1938)

Mental deficiency

ICD-6 (1948)

Mental deficiency: idiocy; imbecility; moron, ve francouzské verzi – debilite; borderline intelligence; other and unspecified types

1940–1970 – oligofrenie, vrozená slabomyslnost (zřídka – mentální retardace, psychická retardace, opožděný vývoj intelektu): idiotie; imbecilita; debilita

ICD-7 (1955)

Mental deficiency: idiocy; imbecility; moron, ve francouzské verzi – debilite; borderline intelligence; mongolism; other and unspecified types

ICD-8 (1965)

Mentální retardace: hraniční m. r.; lehká m. r.; středně těžká m. r.; těžká m. r.; hluboká m. r.; nespecifikovaná m. r.

1971–1990 – oligofrenie, vrozená slabomyslnost (méně často – mentální retardace): idiotie; imbecilita; debilita

ICD-9 (1976)

Mentální retardace: lehká m. r.; jiná specifikovaná m. r.; středně těžká m. r.; těžká m. r.; hluboká m. r.; nespecifikovaná m. r.

130

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

TERMÍNY OZNAČUJÍCÍ INTELEKTOVOU PORUCHU A JEJÍ ÚROVNĚ^*

V Mezinárodní klasifikaci nemocí v angličtině

V Litvě

ICD-10 (1989) (platí do 2022-01-01)

Mentální retardace: lehká m. r.; středně těžká m. r.; těžká m. r.; hluboká m. r.; jiná m. r.; nespecifikovaná m. r.

1991–2022 – oligofrenie, vrozená slabomyslnost: idiotie; imbecilita; debilita. Mentální retardace: lehká MR; středně těžká MR; těžká MR; velmi těžká MR; jiná MR; nespecifikovaná MR. Intelektová porucha, intelektové postižení, mentální postižení

^* Termín označující intelektovou poruchu je psán běžným písmem, zatímco názvy jejích úrovní kurzivou.

^** Zatím chybějí údaje, které by umožnily přesně určit, zda se v ILCD-2 a ILCD-3 termíny jako idiocy, imbecility a cretinism vztahovaly k samostatným poruchám, nebo k různým úrovním téže poruchy.

2. KORELACE SYNONYMNÍCH TERMÍNŮ V SOUČASNÉM UŽÍVÁNÍ

Do roku 1997 byl do litevštiny přeložen a vydán celý MKN-10. Od té doby se v ní užívané termíny měly začít oficiálně používat také v lékařské praxi, statistice a vědeckých pracích. V posledních dvou desetiletích, která jsou v tomto článku chápána jako období odrážející současnou situaci v terminologii označující intelektové postižení a jeho stupně, se však intelektové postižení označuje jak zastaralým termínem (vrozená) slabomyslnost, tak termíny obsaženými v MKN-10 mentální retardace, intelektové postižení. V případě tohoto postižení se diagnostické termíny užívané lékaři neomezují pouze na oblast medicíny; spolu s člověkem pronikají do všech oblastí společenského života – práva, vzdělávání, sociální péče a podpory a dalších –, a příslušné pojmenování diagnózy tak v zásadě určuje směr života člověka v současné společnosti. Dále bude pojednáno o užívání uvedených současných termínů a jejich korelaci v různých oficiálních dokumentech, vědeckých pracích a lékařské praxi.

Terminologija | 2021 | 28 131

2.1. Slabomyslnost

Jak již bylo zmíněno, litevští psychiatři, logopedi a speciální pedagogové dlouho označovali intelektové postižení jako oligofrenii neboli vrozenou slabomyslnost a rozlišovali její tři stupně – debilitu, idiocii a imbecilitu. Ve druhé polovině 20. století se v mnoha zemích postupně upustilo od národních ekvivalentů termínu oligofrenie (angl. feeble-mindedness, něm. Schwachsinn, rus. слабоумие, малоумие aj.) jakožto termínů s negativní konotací; litevské synonymum termínu oligofrenie, tedy (vrozená) slabomyslnost, se však v odborných pracích užívá i ve 21. století.

Na začátku 21. století vyšlo několik prací mimořádně významných pro výzkum psychiatrické terminologie. V roce 2002 bylo znovu vydáno dílo A. Kriščiūnase Psi-chiatrija, publikované v roce 1997 a představené již při pojednání o posledním desetiletí 20. století. O pět let později vyšel dotisk monografie, v němž kapitola „Oligofrenie“ zůstala beze změny: jako zastřešující termín pro označení intelektového postižení se v celé kapitole užívá termín oligofrenie, zatímco v samotném textu se střídavě a synonymně užívají termíny oligofrenie, vrozená slabomyslnost a mentální retardace (Kriščiūnas 2002: 138–143). V roce 2003 vyšla původní litevská učebnice psychiatrie, kterou napsal autorský kolektiv, Psichiatrija (Dembinskas ir kt. 2003). Tato učebnice jako hlavní klasifikační termín používá syndromy slabomyslnosti, které se dále dělí na vrozenou slabomyslnost, přičemž se zdůrazňuje, že se dříve nazývala oligofrenie a nyní mentální retardace, a na získanou slabomyslnost neboli demenci (Dembinskas ir kt. 2003: 223). Ačkoli se na dalších místech synonymně užívá termín vrozená slabomyslnost, konkrétní postižení je pojednáno v podkapitole „Mentální retardace“ a jeho stupně jsou uvedeny stejně jako v MKN-10: lehká MR, středně těžká MR, těžká a hluboká MR; v závorkách se uvádí, že se tyto stupně dříve nazývaly debilita, imbecilita a idiocie (Dembinskas ir kt. 2003: 223–227). Tato kapitola učebnice, která se částečně ještě opírá o staré tradiční termíny a zároveň se již orientuje na termíny MKN-10, ilustruje situaci, kdy se postupně mění nejen pojmenování, ale i samotný pojem a interpretace postižení: v monografii A. Kriščiūnase je intelektové postižení definováno jako duševní nemoc (2002: 138), takto bylo v zásadě chápáno i ve všech výše pojednaných pracích z 20. století, zatímco v této učebnici je pojímáno jako syndrom.

Ačkoli se tedy, jak ukazují příklady, na začátku 21. století ve vědeckých psychiatrických pracích stále užívá termín slabomyslnost, v lékařské praxi jej zcela nahradil termín mentální retardace. Tuto změnu pravděpodobně podnítilo to,

132

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

že v lékařské praxi se stalo povinným řídit se systémem kódování MKN-10, v němž se termín slabomyslnost vůbec neužívá a intelektové postižení se označuje jako mentální retardace. V oblastech (například v právu), které nebyly povinně sjednoceny se systémem kódování a diagnostických termínů MKN-10, se však dosud vyskytují případy užití termínu slabomyslnost. Termín slabomyslnost se oficiálně užíval až do roku 2016 v odstavci 2 článku 1.84 a v odstavci 1 článku 2.10 občanského zákoníku Litevské republiky (dále jen „OZLR“), které upravují uznání fyzické osoby za nezpůsobilou k právním úkonům nebo za osobu s omezenou svéprávností, a to jako označení intelektového postižení. Do 1. ledna 2016 se v uvedených ustanoveních používalo toto slovní spojení: „<...> v důsledku duševní nemoci nebo slabomyslnosti nemůže pochopit <...>.“ Právník Valdas Benkunskas, který zkoumal užívání termínů z oblasti péče o duševní zdraví v litevských právních předpisech, v roce 2012 při snaze upozornit zákonodárce na užívání zastaralého a neetického termínu slabomyslnost v OZLR napsal, že „legislativa často zaostává za změnami v terminologii, v důsledku čehož se termíny v právní regulaci užívají nejen nepřesně, ale někdy i s rizikem porušení etických požadavků“ (Benkunskas 2012: 164). Dne 3. prosince 2015 byly konečně přijaty změny těchto článků (účinné od 1. ledna 2016), jimiž byly zcela vypuštěny termíny slabomyslnost a duševní nemoc a uvedené pojmy byly označeny jediným termínem duševní poruchy. Tento termín byl pravděpodobně převzat z občanského soudního řádu Litevské republiky, kde se již do té doby užíval v článcích 465, 466, 472 a 473, které vymezují tytéž občanskoprávní vztahy jako OZLR v právních normách upravujících řízení o uznání osoby za nezpůsobilou k právním úkonům nebo za osobu s omezenou svéprávností. Po další změně provedené 11. ledna 2019 zní nyní formulace uvedených článků OZLR takto: „<...> v důsledku duševní poruchy a poruchy chování nemůže pochopit své jednání <...>.“ Termíny duševní nemoc a slabomyslnost tedy nahradil termín duševní porucha a porucha chování. Toto označení poruch, které mohou mít právní důsledky, je již přímo převzato z MKN-10. Duševní poruchy a poruchy chování jsou názvem celé páté kapitoly MKN-10, která zahrnuje jak duševní poruchy, tak intelektová postižení, kódovaná v rámci škály F00–F99.

V trestním zákoníku Litevské republiky (dále jen „TZLR“) byl na rozdíl od OZLR termín slabomyslnost vypuštěn mnohem dříve – téměř před 20 lety. V článku 17 TZLR (přijatého 26. září 2000 a účinného od 1. května 2003), který upravuje nepříčetnost osoby, byly namísto tří termínů užívaných ve starší verzi slabomyslnost, chro-

Terminologija | 2021 | 28

133

ná duševní nemoc, přechodná porucha duševní činnosti se začal používat a dodnes se používá širší pojem duševní porucha.

Přestože se v článcích zákoníků upravujících stanovení svéprávnosti a trestní odpovědnosti již řadu let nepoužívá termín silpnaprotystė, dosud se stále užívá ve významu intelektové poruchy v usneseních občanskoprávních i trestních věcí. V databázi eteismai.lt, kde se od roku 2005 zveřejňují anonymizovaná usnesení a rozhodnutí všech litevských soudů, byla v období 2005–2020 intelektová porucha označena těmito termíny: protinis atsilikimas – 2 916 usnesení, silpnaprotystė (tímto termínem se někdy označuje intelektová porucha, jindy demence) – 825 usnesení, intelekto sutrikimas – 64 usnesení. A v celých 153 usneseních byl použit pejorativní termín intelekto defektas, který na konci sovětského období zmizel z učebnic a monografií psychiatrie a speciální pedagogiky. Je pravda, že termín silpnaprotystės používaný v usneseních do 1. ledna 2016 lze omluvit tím, že se do tohoto data používal v LRCK. Poté, co však tento termín od 1. ledna 2016 zmizel i z tohoto právního předpisu, počet synonymních termínů označujících intelektovou poruchu v soudních usneseních neklesl: od 1. ledna 2016 do 1. května 2021 se protinis atsilikimas objevilo v 1 563 usneseních, silpnaprotystė v 553 usneseních a intelekto sutrikimas v 16 usneseních. Takové termíny se do soudních usnesení nejčastěji dostávají ze znaleckých posudků soudních psychiatrů, které vypracovávají lékaři-psychiatři, ačkoli, jak již bylo uvedeno, v MKN-10, kterou se lékaři řídí, se termín silpnaprotystės nepoužívá ani v definicích pojmů, ani v jejich názvech. Lze však předpokládat, že v budoucnu termín silpnaprotystės zmizí jak ze zpráv soudních psychiatrů, tak ze soudních usnesení, tím spíše, že v nové učebnici soudně psychiatrického znaleckého posuzování jsou všechny uvedené duševní poruchy pojmenovány a kódovány podle MKN-10, takže i intelektová porucha je označena jako protinis atsilikimas (Daškevičius, Daškevičienė, Adomaitienė 2018: 55–57). A až vstoupí v platnost MKN-11, bude třeba nahradit také termín protinis atsilikimas termínem intelekto raidos sutrikimą.

2.2. Mentální retardace, intelektová porucha, intelektové postižení

Termín mental retardation, jehož částečným litevským ekvivalentem je protinis atsilikimas¹¹, se v Mezinárodní klasifikaci nemocí ICD začal používat v roce 1965, v revizi ICD-8. V zemích s delší tradicí jeho užívání se časem ukázalo, že se s tímto termínem ustálily nega-

¹¹ Proč tento termín pouze částečně odpovídá pojmu označovanému termíny mental retardation, viz dále v článku.

1 3 4

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

Tato situace, stejně jako u jeho předchůdců feeble-mindedness (litevsky silpnaprotystė), idiocy (litevsky idiotija), moron, debility (litevsky debilumas), imbecility (litevsky imbecilumas) apod., tedy diagnostický termín získal negativní konotace, když se on sám či slova s ním příbuzná (například anglicky retard, litevsky atsilikėlis) začala v jazyce užívat v přeneseném, hanlivém významu. Ve 21. století, nejprve v Americe a později i v dalších zemích světa, proto bylo znovu rozhodnuto změnit název pojednávané poruchy.

V prvním desetiletí tohoto století začali v Americe příbuzní a opatrovníci osob s intelektovým postižením, odborníci a zástupci společenských organizací zdůrazňovat sociální škody způsobované termínem mental retardation (litevsky protinis atsilikimas). Důsledkem této kampaně bylo, že nejen ve veřejném diskurzu, ale i v oficiálních dokumentech se místo mental retardation začal stále častěji používat termín intellectual disability (litevsky intelekto negalia) (Shalock, Luckasson, Shogren a kol. 2007: 117). V roce 2007 byla Americká asociace pro mentální retardaci (angl. the American Association on Mental Retardation) přejmenována na Americkou asociaci pro intelektové a vývojové postižení (angl. the American Association on Intellectual and Developmental Disabilities); odpovídajícím způsobem byl změněn i název jejího časopisu (Nash, Hawkins, Kawchuk, Shea 2012: 71). V roce 2010 podepsal americký prezident Barack Obama takzvaný Rosin zákon (angl. Rosa’s Law, pojmenovaný po jedné z dívek s intelektovým postižením, jejíž příbuzní významně přispěli ke kampani za změnu termínu) (PUBLIC LAW, 111–256–OCT. 5, 2010), kterým nařídil nahradit ve všech státních právních předpisech termín mental retardation termínem intellectual disability a osoby s mentální retardací označovat jako protiškai atsilikusius asmenis asmenis su intelekto negalia. V roce 2013 vyšlo páté vydání Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace (DSM–5), v němž byl rovněž zaveden termín intellectual disability namísto dřívějšího mental retardation.

Zde je třeba upozornit, že protinis atsilikimas není přesným ekvivalentem mezinárodního termínu retardacija ani termínů v jiných jazycích vytvořených na jeho základě (francouzsky mental retard, anglicky mental retardation). První význam latinského slova retardatio je „zpomalování“, druhý „zaostávání“ (TŽŽ 2013: 709); v angličtině retard znamená „něco zpomalit“ (angl. to make something slower), retardation pak „pomalý vývoj neboli vývoj, který je pomalejší, než by měl být“ (angl. slow development, or development that is slower than it should be) (CD). Je tedy patrné, že latinské retardatio znamená především zpomalení, zpoždění a teprve poté zaostávání, zatímco anglické retard a retardation znamenají pouze zpomalení, zpomalování. V tomto případě je významné

Terminologija | 2021 | 28

135

Skutečnost, že ve verzi ICD-8 (1965) v angličtině (jednom z oficiálních jazyků WHO) byl poprvé použit termín mental retardation, aktualizovala nikoli druhý význam (zaostávání), ale první – zpomalení, tj. tímto termínem se hovořilo o zpomalení duševního vývoje. Dokládá to i jiný termín pro označení této poruchy, který se ve stejné době používal v lékařské praxi v angličtině: mental backwardness – sémantika jeho složky backwardness zdůrazňovala právě druhý význam latinského retardatio – zaostávání, zaostalost, setrvávání za všemi ostatními (CD). Mental backwardness je již dávno uznán za nevhodný diagnostický termín a základové slovo backwardness, backward (lit. zaostalec, zaostalý), se nesmí používat v žádném významu (CD). Jak již však bylo uvedeno, název pojednávané poruchy protinis atsilikimas (mentální zaostalost) nebyl do litevštiny přeložen z původního anglického znění ICD-8 a tam užitého termínu mental retardation, nýbrž z ruského termínu умственная отсталость. Tento termín se používá také v ruské verzi ICD-10, МКБ-10. Když byla v letech 1993–1997 celá ICD-10 překládána z angličtiny do litevštiny, tento termín se nepřekládal – využilo se již existujícího a užívaného litevského ekvivalentu. V případě termínu mental retardation užívaného v ICD se tedy zdůrazňuje zpomalení, opoždění, zatímco v případě ruského умственная отсталость, litevského protinio atsilikimo a anglického mental backwardness se klade důraz na „výsledek“ tohoto opoždění – zaostávání, zaostání, tedy na stejný sémantický rozdíl jako mezi vėluoti (mít zpoždění) a pavėluoti (přijít pozdě). Je patrné, že termín nebyl převzat z anglické ani francouzské verze ICD, ale použil se již existující termín, který byl pravděpodobně na počátku sovětského období přeložen z ruštiny (nejspíš byl poprvé použit v roce 1947 v pojednávané učebnici L. Gutmana); tím vznikla mnohem „výstižnější“ metafora, která zdůrazňuje nikoli zpomalení, nýbrž zaostávání. Na chybný postoj diktovaný sémantikou dalšího termínu vytvořeného na základě tohoto výrazu a označujícího osobu s poruchou – protiškai atsilikęs vaikas (mentálně zaostalé dítě) – upozornili také odborníci na vývoj dětí: „Dnes je odmítáno tvrzení, že mentální zaostalost nemá tendenci ani progredovat, ani regredovat. Tento jev je dynamický, a s ohledem na děti je vhodné hovořit nikoli o mentálně atsilikusius (zaostalých) dětech, nýbrž o mentálně atsiliekančius (zaostávajících) dětech“ (zvýraznila autorka článku D. G.) (Daulenskienė 2003: 4).

V době, kdy se v Americe aktivně diskutovalo o (ne)užívání termínu mental retardation, začala WHO revidovat ICD-10 a připravovat ICD-11. Skupina WHO pro klasifikaci intelektových postižení v rámci ICD musela před navržením nového ekvivalentu termínu mental retardation rozhodnout, jak má být intelektová porucha pojímána – jako postižení, nebo jako zdravotní stav. Nakonec

136

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

bylo rozhodnuto tuto poruchu, stejně jako do té doby, považovat za zdravotní stav, protože panovala obava, že kdyby byla definována jako postižení, musela by být z ICD zcela vyřazena, což by narušilo zdravotnickou statistiku a politiku a této zranitelné skupině omezilo přístup ke službám (Salvador-Carulla, Reed, Vaez-Azizi et al. 2011). Dne 18. června 2018 vydala WHO 11. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11). Zde se na rozdíl od ICD-10 k označení intelektové poruchy nepoužívá termín mentální retardace, nýbrž porucha vývoje intelektu. Nejvhodnějším českým ekvivalentem tohoto termínu by bylo porucha vývoje intelektu. Tento termín se již používá v Výkladovém slovníku psychologických termínů, v oddílu „Poruchy vývoje nervové soustavy“ (Bagdonas, Bliumas 2019: 204). Úrovně poruchy vývoje intelektu jsou v ICD-11, s výjimkou jedné, uváděny stejně jako v případě mentální retardace v ICD-10: mild (česky lehká), moderate (česky středně těžká), severe (česky těžká), profound (česky hluboká), provisional (česky předběžná) (v ICD-10 byla kategorie other (česky jiná)), unspecified (česky nespecifikovaná). ICD-11 oficiálně vstoupí v platnost 1. ledna 2022, od tohoto data však potrvá ještě několik let, než členské státy, včetně Litvy, ICD-11 přeloží do národních jazyků a začnou ji používat v praxi. Jakmile tedy i v Litvě vstoupí v platnost nové, jedenácté vydání MKN, bude třeba nahradit termín mentální retardace, který se v současnosti používá jako diagnostický termín, českým ekvivalentem pojmu porucha vývoje intelektu.

Litevské orgány činné v trestním řízení, školská zařízení, zařízení sociální péče a zdravotnická zařízení se řídí různými právními předpisy, v nichž se k označení téže poruchy zatím používají různé termíny. To vedlo k tomu, že ve všech dokumentech vzdělávacích institucí a služeb podřízených Ministerstvu školství, vědy a sportu Litevské republiky se uvedená porucha již deset let označuje jako intelekto sutrikimu (intelektová porucha), zatímco v TLK-10 je uváděna jako protinis atsilikimas (mentální zaostalost). Termín intelekto sutrikimas (intelektová porucha) zakotvilo nařízení ministra školství a vědy Litevské republiky, ministra zdravotnictví Litevské republiky a ministra sociálního zabezpečení a práce Litevské republiky ze dne 13. července 2011 č. V-1265/V-685/A1-317 „O schválení postupu pro určování skupin žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a klasifikaci jejich speciálních vzdělávacích potřeb podle úrovní“. V tomto předpisu a nařízení, kterým byl přijat, zůstal na rozdíl od jeho předchůdce – nařízení ze dne 12. července 2002 č. 1329/368/98 „O postupu pro určování poruch a jejich stupňů u osob se speciálními potřebami a zařazování osob se speciálními potřebami do skupin osob se speciálními vzdělávacími potřebami“, v němž se proměnlivě používaly také termíny intelekto sutrikimas, protinis atsilikimas ir intelekto regresija (intelektová porucha, mentální zaostalost a intelektová regrese) – výhradně jediný termín z této oblasti, intelekto sutrikimas (intelektová porucha). Ačkoli na první pohled

Terminologija | 2021 | 28

137

mohlo by se zdát, že v různých oblastech lze pro označení téže poruchy používat různé termíny, a zdůrazňovat tak pokaždé jiné aspekty této poruchy. V životě konkrétního člověka (nejen jeho samotného, ale i pedagogů, pečovatelů a lékařů, kteří s ním pracují a komunikují) však nejednotnost terminologie působí mnoho nejasností, zejména proto, že dítěti mohou intelektovou poruchu diagnostikovat odborníci nejen ve zdravotnických, ale i ve školských zařízeních. V současnosti mohou v Litvě dítěti diagnostikovat intelektovou poruchu psychologové, kteří provedou test inteligence a vyšetří adaptační schopnosti. Název diagnózy stanovené dítěti závisí na místě, kde psycholog pracuje, tedy zda jde o zdravotnické, nebo školské zařízení: psycholog působící ve zdravotnickém zařízení se řídí TLK-10, v níž se používá termín mentální retardace, zatímco psycholog pracující v zařízení spadajícím do školského systému se řídí již zmíněným nařízením podepsaným v roce 2011 třemi ministry, v němž se tato porucha označuje jako intelektová porucha. Tato situace tedy vede k tomu, že části litevských dětí se stejnou poruchou je diagnostikována mentální retardace, zatímco další části intelektová porucha. Protože se však osoba s uvedenou poruchou postupem času stává subjektem zdravotní, školské i sociální péče a také práva, je její porucha v různých charakteristikách a dokumentech, které ji popisují, označována v podstatě všemi možnými synonymními termíny, o nichž se pojednává v tomto článku. Příklad takové situace: v Litvě mateřská škola nebo škola zašle dítě do oddělení Pedagogicko-psychologické služby (dále jen PPT), aby mu zajistila dodatečnou či specializovanou vzdělávací podporu; tam se posoudí úroveň jeho speciálních vzdělávacích potřeb. Při posuzování se provádějí testy inteligence, zkoumají se adaptační schopnosti a poté se stanoví (nebo nestanoví) intelektová porucha. Zařízení, které dítě odeslalo, se následně vystaví Potvrzení o přiznání speciálního vzdělávání a/nebo podpory ve vzdělávání (příloha 8) (potvrzení obsahuje doporučení ke vzdělávání, uvádí, jaká podpora by měla být žákovi poskytnuta apod.). Odborníci PPT v tomto potvrzení konstatují (nebo nekonstatují) intelektovou poruchu, protože PPT podléhá Ministerstvu školství, vědy a sportu Litevské republiky a řídí se nařízením z roku 2011. Před začátkem každého školního roku však musí všechny děti v Litvě, včetně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, předložit své škole Zdravotní průkaz dítěte (formulář č. 027-1/a), který vystavuje dětský pediatr nebo praktický lékař. Lékař musí do tohoto průkazu zapsat žákovy poruchy a diagnózy. Na základě testu inteligence provedeného PPT a potvrzení, v němž byla konstatována intelektová porucha, musí dětský lékař tuto poruchu povinně přejmenovat a do svého potvrzení uvést mentální retar-

138

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

daci – povinně proto, že lékař není odborníkem ve školství, a musí se tedy řídit TLK-10 a názvy nemocí a poruch i systémem kódování, které tato klasifikace uvádí. Každého 1. září takový žák přichází do své školy se dvěma dokumenty, které o něm vystavily dvě různé instituce a které jsou určeny učitelům, vedení školy a dalším odborníkům, kteří s ním budou pracovat: s potvrzením PPT a průkazem vystaveným jeho pediatrem. V těchto oficiálních dokumentech se pro označení téže poruchy téhož dítěte používají dva různé termíny, které v podstatě označují i dva různé pojmy, formující odlišný pohled na žáka, vztah k němu i povahu práce s ním.

Je pravděpodobné, že tato nejednoznačná situace, která se již deset let každoročně opakuje u mnoha litevských dětí a uvízla v labyrintu několika termínů a pojmů, brzy skončí, protože, jak již bylo uvedeno, od 1. ledna 2022 vstoupí v platnost ICD-11, v níž se místo mental retardation (česky mentální retardace) používá termín disorder of intellectual development. Překladatelé a odborníci v tomto oboru by při překladu ICD-11 do litevštiny a její adaptaci pro potřeby své země měli věnovat pozornost zásadní změně anglické terminologie v dané oblasti a zvolit vhodný a přesný litevský ekvivalent termínu disorder of intellectual development – porucha vývoje intelektu či podobný. Po překladu ICD-11 a zahájení používání TLK-11 by se termíny pro poruchu a její úrovně, které tato klasifikace používá, měly důsledně sjednotit s názvy označujícími tutéž poruchu v jiných oficiálních dokumentech a právních předpisech. Doporučuje se používat termín porucha vývoje intelektu nejen v lékařské praxi, ale také v lékařské teorii a v dokumentech a potvrzeních právních a vzdělávacích systémů. Termín intelektová porucha, který se v současnosti používá v oblasti vzdělávání, lze považovat za zkrácenou podobu termínu porucha vývoje intelektu, a mohl by se tedy používat v neoficiálních dokumentech bez závazné právní platnosti, v publicistice a v běžném hovoru.

V dokumentech nižší právní síly upravujících sociální péči a rehabilitaci osob se zdravotním postižením, v popularizačních vědeckých textech, médiích i ve veřejném diskurzu obecně se v současnosti poměrně často používá termín intelektové postižení (například jsou velmi častá slovní spojení jako osoba s intelektovým postižením, osoba, která má intelektové postižení¹² apod.). Tento ter-

¹²Dříve byly osoby s intelektovým postižením a osoby s psychosociálním postižením oficiálně označovány jedním termínem osoba s duševním postižením – šlo o „osobu, která byla v souladu s právními předpisy uznána za osobu se zdravotním postižením z důvodu duševní nemoci nebo demence“ (Socialinės apsaugos terminų žodynas 1999: 69).

Terminologija | 2021 | 28

139

termín je doslovným překladem již zmíněného amerického termínu intelektové postižení, který v DSM-5 nahradil termín mentální retardace. WHO však při přípravě nového (jedenáctého) vydání ICD, jak již bylo uvedeno, chtěla zdůraznit poruchu jako zdravotní stav, nikoli postižení, a proto pro novou klasifikaci zvolila nikoli termín používaný Američany, ale poruchu vývoje intelektu. Lze předpokládat, že po vstupu ICD-11 v platnost a jejím překladu do litevštiny, až termín mentální retardace definitivně přestane být součástí oficiálního úzu a začne se všeobecně používat termín porucha vývoje intelektu nebo jeho zkrácená podoba intelektová porucha, mohl by vedle nich být nadále užíván i termín intelektové postižení, protože odlišný druhý člen složených termínů (porucha a postižení) předpokládá také rozdílné významy pojmů, které tyto termíny označují. Poruchu je třeba chápat jako narušení funkce nebo orgánu člověka (z mnoha možných příčin – nemoci, úrazu, genetických faktorů apod., které mohou být i neznámé), zatímco postižení se chápe jako obtíže v oblasti základních schopností člověka a jeho sociálního fungování. Podle medicínského přístupu jsou tyto obtíže, tj. postižení, způsobeny poruchami a nemocemi člověka; podle současného sociálního modelu postižení se však člověk stává osobou se zdravotním postižením v důsledku nepřizpůsobeného prostředí, omezené dostupnosti alternativních způsobů informování a komunikace, nedostatku pedagogických metod určených ke společnému vzdělávání různých dětí apod. (Ruškus 2019). Porucha tedy porucha není totéž co postižení a nejde o pojmy, které by se navzájem přísně determinovaly: ne každá porucha (kvůli její mírné úrovni nebo úsilí podporující společnosti, která člověka obklopuje, apod.) a ne vždy vede k postižení. V různých dokumentech se jako synonymum termínu intelektové postižení používá také termín postižení intelektu – korelace těchto dvou termínů vyžaduje samostatnou diskusi a vědecký výzkum.

2.3. Souvislosti mezi metaforami v termínech a sociálními postoji

Podle závěrů současných vědeckých výzkumů nejsou příčinami problematické integrace osob se zdravotním postižením a překážkami jejich adaptace především sami lidé se zdravotním postižením a jejich určité poruchy či postižení, nýbrž přístup všech „zdravých“ lidí v jejich okolí a jednání vůči lidem se zdravotním postižením, které z tohoto přístupu vyplývá. Má-li se proto dosáhnout toho, aby se lidé se zdravotním postižením stali nedílnou a plnohodnotnou součástí naší společnosti, je třeba nejprve změnit zažitý přístup k člověku se zdravotním postižením, zvláště k člověku s intelektovým či psychosociálním postižením. Sociální postoje lze chápat jako strukturální součást přístupu zakořeněného ve společnosti. Sociální postoj je stav vědomí, pozice člověka vůči objektu (osobám, skupině, situaci, hodnotě). Projevuje se různými

140

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

příznaky či ukazateli – slovy, tónem, gesty nebo jejich absencí. Postoj předem utváří budoucí chování (Ruškus 2001: 20). Tento článek předkládá hypotézu, že jedním z mnoha faktorů formujících sociální postoj k určitému objektu či subjektu je převládající označení daného subjektu či objektu v příslušném jazykovém společenství, především v jeho oficiálních a veřejných diskurzech; změnou lexika a terminologie lze proto zároveň ovlivnit i přístup, neboť nový termín není jen prázdnou slovní schránkou – označuje také nový pojem a jiný obsah. Článek na základě výsledků psycholingvistických experimentů provedených v zahraničí předpokládá, že změna názvu či termínu může vést ke změně, urychlit změnu sociálních postojů, pozice společnosti a dokonce i vzorců chování vůči označovanému subjektu.

Mnohé termíny označující intelektové postižení bylo v různých světových jazycích z historických důvodů nutné opakovaně měnit, a to z několika vzájemně propojených příčin. Zaprvé se od takových termínů upustilo nebo upouští, protože označují vědecky vyvrácené a společensky škodlivé pojmy, v nichž je postižení chápáno pouze jako nedostatek vlastní člověku (např. když název obsahuje slova jako defekt, abnormalita apod.), přičemž se vylučuje role sociálního prostředí a sociálních postojů při vzniku postižení. Zadruhé se většina termínů v této oblasti, stejně jako značná část názvů sociálně zranitelných skupin obecně, postupem času začala v hovorovém jazyce užívat v přeneseném hanlivém významu a stala se pejorativy; další užívání takových slov jako diagnostických termínů se proto stalo neetickým a ještě více podporovalo diskriminaci této zranitelné skupiny osob. V této podkapitole se podrobněji podíváme na to, do jaké míry k utváření chybného pojmu a proměně termínů v pejorativa přispělo právě takové lexikální vyjádření termínu – tedy volba slovních významů s přenesenou negativní konotací při jeho tvoření. Pro zkoumané případy je důležité, že při tvorbě dosud aktuálních a stále užívaných termínů silpnaprotystės ir protinio atsilikimo byla využita přenesená metaforická významová složka.

Metafora obecně není v terminologii ani litevštiny, ani jiných světových jazyků vzácným jevem; například metaforické termíny tvoří přibližně 8,8% všech litevských právních termínů (Gedzevičienė 2018). V litevských terminologických pracích však převládá nejednoznačný a poměrně obezřetný přístup k metaforickým termínům. Na jedné straně se uznává, že přenesení významu metaforou je jedním ze způsobů tvorby termínů (Gaivenis 2002: 45–52; Jakaitienė 2009: 192), na druhé straně však kvůli dvěma důvodům – 1) že metafo-

Terminologija | 2021 | 28

141

ra dodává termínu emocionálně-expresivní konotaci, a termín tak ztrácí stylistickou neutralitu; 2) že při metaforickém překladu metaforických termínů z jiných jazyků do litevštiny je patrný silný vliv sémantického pole příslušného slova v cizím jazyce – dosud lze pozorovat tendenci metaforickým termínům se vyhýbat. Ačkoli v litevské jazykovědě neexistují samostatné vědecké teoretické práce zkoumající vztah mezi termínem a etikou, praktičtí terminologové přesto opakovaně zdůrazňovali, že jedním z požadavků na termíny by měla být stylistická neutralita. Terminolog Kazimieras Gaivenis dokonce vymezil určité oblasti společenského života a činnosti, v nichž by emocionálně-expresivní konotace a obraznost terminologie byly zvláště nežádoucí. Mezi jím uvedenými oblastmi je i oblast zkoumaná v tomto článku: „Emocionálně neutrální musí být názvy profesí, nemocí, nemocných atd. <...> [Nevhodné] termíny by mohly nemocné urazit. Neutrální z hlediska emocí musí být také terminologie pedagogická, politická a právní“ (Gaivenis 2002: 47).

Mechanismus, jímž metafora dodává termínu emocionálně-expresivní konotaci, lze nejlépe vysvětlit pomocí teorie konceptuální metafory rozpracované kognitivní lingvistikou. Podle této teorie se metafora chápe jako přenos zdrojové oblasti do cílové oblasti (Lakoff 1993: 245); metafora nám tedy umožňuje chápat jeden jev prostřednictvím lexika jiného jevu. Ke zdrojové oblasti se obvykle řadí relativně konkrétnější fenomény naší zkušenosti a prostředí, zatímco k cílové oblasti abstraktnější fenomény (Lee 2015: 6). V případě termínů zkoumaných v tomto článku je cílovou oblastí abstraktní pojem určité poruchy, zatímco zdrojovou oblast tvoří činnosti typické pro každodenní fyzickou činnost člověka, například atsilikimas, a tělesné vlastnosti, například silpnas.

Metaforický proces aktualizuje významy spojené s jevy zdrojové oblasti, a proto je při volbě metaforického způsobu tvorby termínů obtížné zcela se vyhnout určité konotaci. Atsilikimas, silpnas – lexémy častěji spojované s negativní než pozitivní konotací. První přímý význam slovesa Dabartinės lietuvių kalbos žodyne (dále jen DLKŽ), uvedený u slovesa atsilikti (podstatné jméno atsilikimas je od tohoto slovesa odvozeno), je „nestíhat ostatní, zůstávat vzadu“: Jis toli ~o nuo draugų. A. nuo traukinio. Druhý, přenesený význam, který vznikl na základě prvního, je „nedosahovat určité úrovně“, například Atsilikti moksle. Atsilikusi technika (DLKŽ). Příklady uvedené u obou významů evokují určitou vizuální asociaci oddělení dvou skupin osob – skupinu, která je vpředu, a druhou, která za „vůdci“ zaostala a zůstala „vzadu“. DLKŽ uvádí šest významů slova silpnas. Od prvního do šestého významu se hovoří o příliš nízké úrovni nějaké vlastnosti ceněné ve společnosti-

142 Dalia Gedzevičienė Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

množství určité vlastnosti nebo její nízkou kvalitu: první význam označuje malou fyzickou sílu, druhý – špatné zdraví, třetí – nestálou povahu. Čtvrtý význam je přenesený a nejbližší tomu, který byl zvolen pro termín silpnaprotystė; označuje špatnou, nedostatečnou, nikoli fyzickými smysly vnímatelnou, nýbrž abstraktnější – povahovou – vlastnost či rys, například: silpnas mokinys, silpnas protas, silpna priežiūra, silpna drausmė, silpnas vadovavimas. Pátý a šestý význam se rovněž spojují s malým množstvím či koncentrací žádoucí vlastnosti (DLKŽ)¹³.

Metafora je obecně jedním z nejpůsobivějších a nejúčinnějších prostředků vytváření obraznosti, a lze tedy předpokládat, že tento obraz oddělení dvou skupin, z nichž jedna zaostává za druhou o určitou vzdálenost, se může z jazykového a pojmového prostoru promítat také do prostoru sociálního – chování, jednání a vztahu ke skupině osob označované tímto způsobem. Metafory používané v jazyce ovlivňují a formují myšlení těch, kdo je užívají, jejich postoje k metaforicky pojmenovanému fenoménu a současně dokonce programují směr jejich chování a jednání vůči němu. Že tato teze není pouze teoretickým předpokladem, potvrzují psycholingvistické experimenty zahraničních vědců, při nichž byl použit metaforický diskurz o jiné sociálně vyloučené skupině – osobách, které se dopustily trestné činnosti¹⁴. Na základě výsledků experimentů lze předpokládat, že odpovídající vnímání, sociální představy a určité chování může určovat i označování osob s poruchou intelektu jako mentálně zaostalých nebo jako osob s diagnózou mentálního zaostávání, slabomyslnosti. Autorka článku pokládá řečnické otázky – jaký způsob vzdělávání, terapie a –

¹³ Je třeba upozornit, že DLKŽ u druhého významu slovesa atsilikti ani u čtvrtého významu přídavného jména silpnas neuvádí lexikografické značky upozorňující na přenesený význam. Autorka při pojetí zkoumaného významu jako přeneseného vychází z teorie konceptuální metafory, jejímž jedním ze základních předpokladů je přenos konceptu z fyzické, hmatatelné, viditelné či jinými smysly vnímané roviny (zdrojové oblasti) do abstraktnějšího prostoru (cílové oblasti). V případě zkoumaných termínů je cílovou oblastí právě nehmotná, často na první pohled dokonce neviditelná oblast intelektového postižení; k jejímu pojmenování se využívají lexémy označující vlastnosti, činnosti apod. fyzické, hmatatelné, smysly vnímatelné a viditelné skutečnosti. Podle teorie konceptuální metafory lze uvedené významy slov nazvat mrtvými, ustálenými, opotřebovanými, lexicalizovanými metaforami.

¹⁴ Představitelé kognitivní psychologie a lingvistiky Lera Boroditsky, Paul Thibodeau a James L. McClelland zkoumali vliv dvou metaforických modelů zakořeněných ve veřejném diskurzu ve Spojených státech – nusikaltėlis yra plėšrus žvėris a nusikalstamumas yra virusas – na postoje lidí a jejich možné chování. Jedné skupině účastníků experimentu byl popis nárůstu kriminality ve městě strukturován podle prvního modelu, druhé pak podle druhého. Následně se zjistilo, že první část účastníků navrhovala jako řešení problému zpřísnění zákonů a trestů, výstavbu dalších věznic a přijetí většího počtu policistů, zatímco druhá část navrhovala sociální reformy, vyzývala k zaměření na prevenci a zdůrazňovala sociální práci v komunitě. Výsledky experimentu ukázaly, že metafory, jimiž pojmenováváme problémy, určitým směrem usměrňují naše uvažování o těchto problémech a dokonce nabízejí způsoby jejich řešení (Thibodeau, McClelland, Boroditsky 2009; Thibodeau, Boroditsky 2011).

Terminologija | 2021 | 28

143

smysl a konečně i smysl své práce vidí pedagogové, když obdrží posudek o žákovi s protinį atsilikimą a posudek o žákovi s intelekto sutrikimą; nebo jaký vliv má na rozhodnutí soudce o uznání osoby za nezpůsobilou či způsobilou k právním úkonům posudek soudněpsychiatrických znalců o silpnaprotystę dané osoby a posudek o intelekto sutrikimą?

Na druhou stranu se užívání termínů protinio atsilikimo i silpnaprotystės k označení poruchy intelektu stalo problematickým nejen kvůli přeneseným významům zvoleným při vytváření těchto termínů, které mají negativní zabarvení (lexému silpnas přísluší příznak příliš malého množství či nízké kvality, atsilikimas pak konotace zaostávání za všemi ostatními a opožďování), ale také kvůli užívání pejorativ odvozených od těchto termínů (atsilikėlis, atsilikęs, silpnaprotis) v hovorovém jazyce nikoli ve významu termínu, nýbrž s cílem ponížit, znevážit či urazit takto označovanou osobu. Podle Marca Tassého a Margaret Mehlingové „když taková slova používáme v hovorovém jazyce, ještě více upevňují konotaci, že lidé s nižším intelektem a horšími adaptačními schopnostmi jsou k ničemu, nic nedokážou, jsou hloupí…“ (2015: 4–5). Na počátku 21. století vzniklo ve Spojených státech společenské hnutí, které vyzývalo lidi, aby přestali používat slova retard (česky atsilikėlis), retarded (česky atsilikęs) jako pejorativ, v naději, že tak přeruší spojení termínu mental retardation se stigmatizujícími konotacemi. Protože se však kýženého výsledku nepodařilo dosáhnout rychle, bylo rozhodnuto nahradit termín mental retardation (česky protinis atsilikimas) termínem intellectual disability (česky intelekto negalia), který byl v jazykové komunitě neutrální a dosud nebyl zatížen negativními konotacemi (Tassé, Mehling 2015: 4–9).

Tvorba termínů pro sociálně zranitelné skupiny by se měla opírat o citlivý přístup; při hledání vhodného a etického pojmenování osoby a jejího stavu je proto třeba zohlednit také názory příslušné skupiny osob i emoce, které lidé prožívají, když jsou označováni jedním či druhým termínem. Osoby s poruchou intelektu v Litvě zatím vnímáme jako mlčící či jednoduše neslyšenou a neoslovenou skupinu, která sama, bez zprostředkování blízkých či aktivistů, nemůže kvůli častým obtížím s porozuměním a vyjadřováním rovnocenně s ostatními vyjádřit svůj názor na to, jak nejvhodněji pojmenovat svůj stav. Z tohoto důvodu autorka článku dne 4. ledna 2020 provedla průzkum v soukromé skupině na sociální síti „Facebook“, která sdružuje rodiče a opatrovníky dětí žijících či dříve žijících v Litvě, jež mají různé vývojové poruchy (včetně poruchy intelektu). Průzkumu se zúčastnilo 79 osob. Byli požádáni, aby si vybrali z následujících tří termínů – protinis atsilikimas, intelekto sutrikimas ir proto negalia

1 4 4

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

ti, podle jejich názoru nejpřijatelnější a nejvhodnější označení pro pojmenování poruchy jejich dítěte či svěřence. Kromě toho bylo možné zaškrtnout dvě políčka – „Všechny termíny se zdají vhodné“ a „Váš navrhovaný výraz“. Výsledky ankety: protinį atsilikimą jako vhodný a přijatelný termín zvolilo 0 osob; intelekto sutrikimą – 78 osob; proto negalią – 0 osob; visi terminai atrodo tinkami – 1 osoba; jako vlastní návrh 2 osoby uvedly termín neurodiversiteto. Tato anketa jasně ukázala, kterým termínům dávají přednost nejbližší osoby, které mají k lidem s poruchou intelektu nejsilnější citové pouto a nejčastěji tlumočí jejich názory a myšlenky.

V článku se s ohledem na zkušenosti zahraničních zemí, na souvislosti mezi litevskými termíny zkoumanými v tomto článku (silnaprotystė ir protinis atsilikimas) a negativními konotacemi podporujícími stigmatizaci a vyloučení, jakož i na názory zástupců osob s poruchou intelektu, doporučuje zcela upustit od termínu silnaprotystė a nepoužívat jej ani ve významu poruchy intelektu, ani ve významu demence; při překladu ICD-11 do litevštiny je rovněž třeba věnovat pozornost změněnému označení poruchy probírané v tomto článku: v anglické verzi klasifikace byl termín mental retardation nahrazen termínem disorder of intellectual development, takže i v litevské verzi bude muset být termín protinis atsilikimas nahrazen termínem intelekto raidos sutrikimas. Po vstupu litevské jedenácté verze TLK v platnost bude třeba odpovídající termín používat také v lékařské praxi a v souvisejících oblastech společenského života. V neoficiálních textech, publicistice a hovorovém jazyce lze nadále používat kratší podobu termínu intelekto raidos sutrikimas, která se nyní používá v dokumentech z oblasti vzdělávání, tedy intelekto sutrikimas. V pracích a textech, které nezdůrazňují samotnou poruchu, nýbrž obtíže, s nimiž se lidé s poruchou intelektu ve společnosti setkávají, lze používat také termín intelekto negalios.

ZÁVĚRY

1. V anglické verzi Mezinárodní klasifikace nemocí ICD byla porucha intelektu v letech 1901–1964 označována termínem mental deficiency (litevsky intelekto nepakankamumas), její úrovně pak termíny moron (francouzsky debilite, litevsky debilumas), imbecility (litevsky imbecilumas) a idiocy (litevsky idiotija). Od roku 1965 se v ICD až dodnes používají termíny mental retardation (litevsky protinis atsilikimas) a jeho úrovně označované termíny mild (litevsky lengvas), moderate (litevsky vidutinis), severe (litevsky sunkus), profound (litevsky labai sunkus), other (litevsky kitas), unspecified (litevsky nepatikslintas).

Terminologija | 2021 | 28

145

2. V Litvě byla porucha intelektu až do druhé světové války synonymně označována dvěma termíny – mezinárodním oligofrenija a litevským silpnaprot ybė – a rozlišovaly se její tři úrovně: debilitas, imbecilitas, idiotizmas.

3. V sovětské Litvě byla porucha intelektu v lékařských pracích nejčastěji chápána jako jedna z forem silpnaprotystės a označována jako vrozená silpnaprotystė neboli oligofrenija (druhou formou silpnaprotystė byla įgyta silpnaprotystė neboli demencija). V pracích ze speciální pedagogiky se porucha intelektu občas označovala také termínem protinio atsilikimo. Postupně se vyjasnil odlišný sémantický rozsah tří termínů užívaných v letech 1940–1999 synonymně: silpnaprotystė, oligofrenija a protinis atsilikimas. Označovaly pojmy náležející k různým klasifikacím: v Mezinárodní klasifikaci nemocí jsou protinis atsilikimas a demencija samostatnými nozologickými jednotkami, zatímco v národní litevské psychiatrické literatuře byly obě uvedené poruchy zařazovány do jedné obecnější kategorie a chápány jako syndromy silpnaprotystės. Obecně se termín silpnaprotystė v sovětské době používal dokonce ve třech významech: 1) jako synonymum poruchy intelektu; 2) jako synonymum demence; 3) nejčastěji jako hyperonymum zahrnující poruchu intelektu i demenci.

4. Je třeba zdůraznit, že do roku 1965 se lišily pouze hlavní termíny pro tuto poruchu používané v ICD a v litevském národním systému klasifikace poruch, zatímco úrovně poruchy byly v obou systémech označovány stejnými termíny imbecilumo, idiotijos a debilumo. Do litevštiny byly převzaty nikoli z anglické, ale z francouzské verze ICD.

5. Po překladu ICD-10 do litevštiny na konci 20. století se v lékařských odborných pracích a praxi ustálil termín protinio atsilikimo. Právě tento termín byl zvolen jako ekvivalent anglického termínu mental retardation, který se používá v ICD. Po rozboru sémantiky anglického slova retardation latinského původu se však ukázalo, že protinis atsilikimas není překladem anglického mental retardation, nýbrž doslovným překladem ruského termínu умственная отсталость. Přesnějším litevským ekvivalentem mental retardation mohl být protinio vystymosi sulėtėjimas, zatímco dosud používaný termín protinio atsilikimo zdůrazňuje nikoli zpomalení, ale možný výsledek zpomalení – zaostávání.

6. V Litvě se v současnosti k označení poruchy intelektu používají nejméně čtyři termíny: v lékařských odborných pracích a praxi termín protinio atsilikimo; v oblasti vzdělávání, ve speciálněpedagogických pracích a v dokumentech institucí náležejících do vzdělávacího systému termín intelekto sutrikimo; ve veřejném diskurzu a v dokumentech sociální péče a podpory termín intelekto

146 Dalia Gedzevičienė Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

postižení nebo mentálního postižení; v právní vědě, právních předpisech a praxi se používají jak termíny porucha intelektu, tak mentální retardace i demence. Posledně uvedený termín označuje jak poruchu intelektu, tak demenci.

7. Vzhledem k tomu, že se ve světě mění pojetí poruchy intelektu a přístup k člověku s poruchou intelektu a že termín mentální retardace získal kvůli pejorativním výrazům rozšířeným v jazyce (retard „zaostalec“ a retarded „zaostalý“) negativní konotace, které mohou nepřiměřeně ponižovat a znevažovat sociálně zranitelnou skupinu osob, začalo se znovu hledat neutrální a etické označení. V Americe byl termín mentální retardace ve druhém desetiletí tohoto století nahrazen termínem intelektové postižení a v jedenácté revizi ICD termínem porucha intelektového vývoje.

8. Užívání termínů mentální retardace i demence k označení poruchy intelektu se v litevštině stalo problematickým zaprvé kvůli přeneseným metaforickým významům zvoleným pro tvorbu těchto termínů, jež mají negativní zabarvení (kvůli společensky hodnocené vlastnosti nebo malému množství či nízké kvalitě znaku typického pro lexém slabý; lexém zaostávání nese konotace zaostávání za ostatními a zpoždění), zadruhé proto, že samotné termíny nebo jim příbuzné lexémy (zaostálek, zaostalý, slabomyslný) se v hovorovém jazyce staly pejorativními výrazy a začaly se používat s cílem člověka ponížit.

9. S ohledem na zkušenosti ze zahraničí, souvislost zkoumaných litevských termínů (demence a mentální retardace) s negativními konotacemi, které podporují stigmatizaci a vyloučení, i na názor zástupců osob s poruchou intelektu se v článku doporučuje zcela upustit od termínu demence a nepoužívat jej ani ve významu poruchy intelektu, ani ve významu demence. Při překladu jedenácté revize ICD, která vstoupí v platnost 1. ledna 2022, do litevštiny je třeba věnovat pozornost změně terminologie poruchy probírané v tomto článku: v anglické verzi klasifikace byl termín mentální retardace nahrazen termínem porucha intelektového vývoje, a v litevské verzi tedy bude třeba nahradit také termín mentální retardace termínem porucha intelektového vývoje. Doporučuje se používat termín porucha intelektového vývoje nejen v lékařské praxi, ale také v souvisejících oblastech – v lékařské teorii, dokumentech právního a vzdělávacího systému, posudcích apod. –, aby se předešlo možné terminologické nejednotnosti. Termín porucha intelektu, který se v současnosti používá ve vzdělávání a lze jej považovat za zkrácenou podobu termínu porucha intelektového vývoje, by se mohl používat v neoficiálních dokumentech bez právně závazné platnosti,

Terminologija | 2021 | 28

147

v publicistice a hovorovém jazyce. V pracích a textech, v nichž se nezdůrazňuje samotná porucha, nýbrž obtíže, s nimiž se lidé s touto poruchou setkávají v sociálním prostředí, lze používat také termín intelektové postižení.

ŠALTINIAI

Bagdonas Albinas 1995: Sutrikimų klasifikacija, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Blažys Juozas 1935: Įvadas į psichiatriją, Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto Medicinos fakultetas.

CD – Cambridge dictionary. Prieiga internete: https://dictionary.cambridge.org/.

Danilavičius Juozas 1973: Vaikų šnekamosios ir rašomosios kalbos sutrikimai, Vilnius: [Respublikinis mokytojų tobulinimosi institutas].

Daškevičius Konstantinas, Daškevičienė Jelena, Adomaitienė Virginija 2018: Teismo psichiatrijos ekspertizė. Teorija ir praktika: vadovėlis, Kaunas: Vitae litera.

Daulenskienė Jūratė 1981: Oligofrenijos klinika, Vilnius: Lietuvos TSR aukštojo ir specialiojo vidurinio mokslo ministerijos Leidbyinė redakcinė taryba.

Daulenskienė Jūratė 2003: Protinio atsilikimo klinika, Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla.

Dembinskas Algirdas, Eglytis Imantas 1985: Bendroji psichopatologija, Vilnius: leidykla „Mokslas“.

Dembinskas Algirdas ir kt. 2003: Psichiatrija, Vilnius: Vaistų žinios.

DLKŽ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. S. Keinys, 7-asis patais. ir papild. leid., e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2015. Prieiga internete: http://lkiis.lki.lt/dabartinis.

DSM-5 – Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (DSM-5), 5th edition, Washington, DC: American Psychiatric Association, 2013.

DSM-III-R – DSM-III-R. Diagnostikos kriterijai. Amerikos psichiatrijos asociacijos diagnostikos ir statistikos vadovas, Kaunas: žurnalo „Medicina“ redakcija, 1993.

Goštautas Antanas, Dembinskas Algirdas, Pilkauskienė Ina 1979: Intelekto tyrimas (Informacinis laiškas), Kaunas.

Grigas Česlovas, Jocevičienė Aldona, Lapytė Aldona, Ostrauskas Vytautas 1966: Nervų ir psichinės ligos: konspektas rankraščio teisėmis, Kaunas: Lietuvos TSR Ministrų Tarybos Valstybinio aukštojo ir specialiojo vidurinio mokslo komitetas, Kauno medicinos mokykla.

Grigas Česlovas, Jocevičienė Aldona, Lapytė Aldona, Ostrauskas Vytautas 1972: Nervų ir psichinės ligos, Vilnius: „Mintis“.

Gutmanas Lazar is 1947: Nervų ligos, Kaunas: Valstybinė enciklopedijų, žodynų ir mokslo literatūros leidykla.

ICD-6 – International Classification of Diseases, Revision 6, 1948. Prieiga internete: http://www.wolfbane.com/icd/icd6h.htm.

ICD-7 – International Classification of Diseases, Revision 7, 1955. Prieiga internete: http://www.wolfbane.com/icd/icd7h.htm.

ICD-8 – International Classification of Diseases, Revision 8, 1965. Prieiga internete: http://www.wolfbane.com/icd/icd8h.htm.

ICD-9 – International Classification of Diseases, Revision 9, 1975. Prieiga internete: http://www.wolfbane.com/icd/icd9h.htm.

ICD-10 – International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems 10th Revision, 1994. Prieiga internete: https://icd.who.int/browse10/2016/en#/V.

ICD-11 – International Classification of Diseases 11th Revision, 2018. Prieiga internete: https://icd.who.int/en/.

ILCD-1 – International List of Causes of Death, Revision 1, 1900. Prieiga internete: http://www.wolfbane.com/icd/icd1h.htm.

ILCD-2 – International List of Causes of Death, Revision 2, 1909. Prieiga internete: http://www.wolfbane.com/icd/icd2h.htm.

ILCD-3 – International List of Causes of Death, Revision 3, 1920. Prieiga internete: http://www.wolfbane.com/icd/icd3h.htm.

ILCD-4 – International List of Causes of Death, Revision 4, 1929. Prieiga internete: http://www.wolfbane.com/icd/icd4h.htm.

ILCD-5 – International List of Causes of Death, Revision 5, 1938. Prieiga internete: http://www.wolfbane.com/icd/icd5h.htm.

148

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

Įsiteisėjusių teismų dokumentų duomenų bazė https://eteismai.lt/.

Įtraukioji komunikacija Tarybos Generaliniame sekretoriate, Europos Sąjungos Taryba, Generalinis sekretoriatas, 2018. Prieiga internete: https://www.consilium.europa.eu/media/35432/lt_brochure-inclusive-communication-in-the-gsc.pdf.

Jurčiukonytė Neringa 2007: Patarimai su psichikos sveikatos temomis susiduriantiems žurnalistams. Prieiga internete: https://gzi2.files.wordpress.com/2012/06/atmintine_zurnalistams.pdf.

Kriščiūnas Algirdas 1993: Psychiatrija: monografija, 1-asis leidimas, Vilnius: Lietuvos Respublikos švietimo ir mokslo ministerijos Leidybos centras.

Kriščiūnas Algirdas 2002: Psychiatrija: monografija, 2-asis leidimas, Vilnius: UAB „Ciklonas“.

Lapytė Aldona, Šurkus Jonas 1978: Psichikos liga sergančiojo ligos istorija ir psichiatrijos terminų žodynėlis, Vilnius: Lietuvos TSR aukštojo ir specialiojo vidurinio mokslo ministerijos Leid ybinė redakcinė kolegija.

Lapytė Aldona, Šurkus Jonas 1996: Trumpas psichiatrijos terminų žodynas, Vilnius: Lietuvos Respublikos švietimo ir mokslo ministerijos Leidybos centras.

Lietuvos Respublikos civilinio proceso kodeksas. – Teisės aktų registras, i. k. 1021010KODE00IX-743. Prieiga internete: https://www.e-tar.lt/portal/en/legalAct/TAR.2E7C18F61454/KIrWqbIBih.

Lietuvos Respublikos švietimo ir mokslo ministro, Lietuvos Respublikos sveikatos apsaugos ministro ir Lietuvos Respublikos socialinės apsaugos ir darbo ministro 2011 m. liepos 13 d. įsakymas Nr. V-1265/V-685/A1-317 „Dėl mokinių, turinčių specialiųjų ugdymosi poreikių, grupių nustatymo ir jų specialiųjų ugdymosi poreikių skirstymo į lygius tvarkos aprašo patvirtinimo“. – Valstybės žinios, 2011, Nr. 93-4428, i. k. 11120701SAK5/A1-317. Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAD/TAIS.404013/asr.

Lietuvos Respublikos švietimo ir mokslo ministro, Lietuvos Respublikos sveikatos apsaugos ministro ir Lietuvos Respublikos socialinės apsaugos ir darbo ministro 2002 m. liepos 12 d. įsakymas Nr. 1329/368/98 „Dėl specialiųjų poreikių asmenų sutrikimų ir jų laipsnių nustatymo ir specialiųjų poreikių asmenų priskyrimo specialiųjų ugdymosi poreikių grupei tvarkos“. – Valstybės žinios, 2002-08-30, Nr. 84-3672, i. k. 10220701SAK9/368/98 (negalioja nuo 2011-07-22). Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAD/TAIS.180989?jfwid=-fxdp8gzi.

LRBK – Lietuvos Respublikos baudžiamasis kodeksas. – Teisės aktų registras, i. k. 1001010ISTAI II-1968. Prieiga internete: https://www.e-tar.lt/portal/en/legalAct/TAR.2B866DFF7D43/asr.

LRCK – Lietuvos Respublikos civilinis kodeksas. – Teisės aktų registras, i. k. 1001010ISTAI II-1864. Iki 2016 m. sausio 1 d. galiojanti redakcija: https://www.e-tar.lt/portal/en/legalAct/TAR.8A39C83848CB/WDOlzlKilz. Nuo 2016 m. sausio 1 d. galiojanti redakcija: https://www.e-tar.lt/portal/en/legalAct/TAR.8A39C83848CB/EoGiPuOwAw. Nuo 2019 m. sausio 1 d. galiojanti redakcija: https://www.e-tar.lt/portal/lt/legalAct/TAR.8A39C83848CB/NjQZiQVKoT.

MCS 1950 – Manuel de classement statistique international des maladies, traumatismes et causes de décès 1, Geneve, Suisse: Organisation mondiale de la Sante, 1950. Prieiga internete: https://apps.who.int/iris/bitstream/handle/10665/42894/ICD_10_1950_v1_fre.pdf?sequence=1&isAllowed=y.

ME 1 1991 – Medicinos enciklopedija 1 A–M, Vilnius: Valstybinė enciklopedijų leidykla, 1991.

ME 2 1993 – Medicinos enciklopedija 2 M–Ž, Vilnius: Valstybinė enciklopedijų leidykla, 1993.

Medicinos terminų žodynas, parengė V. Astrauskas, S. Biziulevičius, S. Pavilonis, A. Vaitilavičius, A. Vileišis, Vilnius: leidykla „Mokslas“, 1980.

Michejevas Vadimas, Nevzorova Tatjana 1959: Nervų ir psichinės ligos, Kaunas: Valstybinė pedagoginės literatūros leidykla.

Mikalkevičius Algirdas 1999: Psichikos ligos. Klinika. Gydymas. Reabilitacija, Vilnius: Pradai.

MIS 1957 – International Classification of Diseases. Manual of the International Statistical Classification of Diseases, Injuries, and Causes of Death 1, Geneva: World Health Organization, 1957. Prieiga internete: https://apps.who.int/iris/bitstream/handle/10665/42900/ICD_10_1957_eng_v1.pdf?sequence=25&isAllowed=y.

PUBLIC LAW 111–256–OCT. 5. 2010: 111th Congress. Prieiga internete: https://www.govinfo.gov/content/pkg/PLAW-111publ256/pdf/PLAW-111publ256.pdf.

Socialinės apsaugos terminų žodynas, Vilnius: Sveikatos ekonomikos centras, 1999.

Tarptautinė ligų klasifikacija TLK(ICD)–10. V skyrius: Psichikos ir elgesio sutrikimai (F00–F99), Vilnius: Lietuvos sveikatos informacijos centras, 1995.

Tarptautinė statistinė ligų ir sveikatos problemų klasifikacija: TLK-10, 10-oji red., vertimas iš anglų kalbos, T. 1. Klasifikacija, Vilnius: Lietuvos sveikatos informacijos centras, 1997.

Terminologija | 2021 | 28 1 4 9

TLK-10 Psichikos ir elgesio sutrikimai: klinika ir diagnostika, Kaunas: Medicina, 1997.

TLK-10: Tarptautinė statistinė ligų ir sveikatos problemų klasifikacija, 10-oji red., Vilnius: Lietuvos Respublikos sveikatos apsaugos ministerija, Valstybinės vaistų kontrolės tarnyba, 1996.

TLK-10 – Tarptautinės statistinės ligų ir sveikatos sutrikimų klasifikacijos dešimtasis pataisytas ir papildytas leidimas, Australijos modifikacija. Sisteminis ligų sąrašas, elektroninis vadovas, Pasaulio sveikatos organizacija, 2015. Prieiga internete: http://ebook.vlk.lt/e.vadovas/index.jsp?topic=/lt.webmedia.vlk.drg.icd.ebook.content/html/icd/ivadas.html.

TŽŽ – Tarptautinių žodžių žodynas. Vilnius: Alma littera, 2013.

Vaikų vystymosi sutrikimai, sud. J. Laužikas, J. Unčiūrys, Kaunas: Šviesa, 1978.

МКБ-10 – Международная классификация болезней 10-го пересмотра, 2019. Prieiga internete: https://mkb-10.com/.

LITERATŪRA

Bagdonas Albinas, Bliumas Remigijus 2019: Aiškinamasis psichologijos terminų žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.

Benkunskas Valdas 2012: Psichikos sveikatos priežiūros terminų vartojimo teisiniame reglamentavime probleminiai aspektai. – Sveikatos politika ir valdymas 1(4), 163–184.

Binet Alfred, Simon Theodore 1904: Sur la nécessité d’établir un diagnostic scientifique des états inférieurs de l’intelligence. – L’année psychologique 11, 163–190.

Bunevičius Robertas 1991: DSM ir psichiatrijos demokratizacija. – Medicina 27, 62–65.

Bunevičius Robertas 1997: TLK-10 psichikos ir elgesio sutrikimų klasifikacija: perspektyvos Lietuvoje. – Medicina 33, 881–888.

Gaivenis Kazimieras 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Gedzevičienė Dalia 2018: Lietuviški metaforiniai teisės terminai. – Taikomoji kalbotyra 10, 26–44. Prieiga internete: https://taikomojikalbotyra.lt/ojs/index.php/taikomoji-kalbotyra/article/view/163/115.

Giedrienė Regina 2015: Raidos sutrikimai ir vaiko socializacija, Vilnius: Lietuvos edukologijos universiteto leidykla.

Harris James C. 2013: New terminology for mental retardation in DSM-5 and ICD-11. – Current opinion in Psychiatry 26(3), 260–262.

Jakaitienė Evalda 2009: Leksikologija, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Kanner Leo 1967: A History of the Care and Study of the Mentally retarded, Springfield: Charles C Thomas.

Kriščiūnas Algirdas 2002: Psichiatrija: monografija, 2-asis leidimas, Vilnius: UAB „Ciklonas“.

Lakoff George 1993: The contemporary theory of metaphor. – Metaphor and Thought, A. Ortony (ed.), Cambridge: Cambridge University Press, 203–251.

Lee David 2015: Cognitive Linguistics: An Introduction, Oxford: Oxford University Press.

Mačiulis Valentinas, Šurkus Jonas, Lapytė Aldona 2017: Enciklopedinis psichiatrijos terminų žodynas, Vilnius: Presvika.

Mercer Jane R. 1973: Labelling the Mentally Retarded: Clinical and Social System Perspectives on Mental Retardation, Berkeley, Calif.: University of California Press.

Nash Chris, Hawkins Ann, Kawchuk Janet, Shea Sarah E. 2012: What’s in a name? Attitudes surrounding the use of the term ‘mental retardation’. – Paediatr Child Health 17(2), 71–74.

Našlėnė Žilvinė, Petrauskaitė Indrė, Želvienė Aušra 2020: Lietuvos vaikų sveikatos būklės pokyčiai ir netolygumai, Vilnius: Higienos instituto Sveikatos informacijos centras. Prieiga internete: http://hi.simpl.lt/uploads/pdf/leidiniai/Informaciniai/Vaiku-sveikatos-leidinys_2020.pdf.

Pūras Dainius 2015: Apie proto sveikatą ir jos sutrikimus, Vilnius: Lietuvos sutrikusio intelekto žmonių globos bendrija „Viltis“.

Ruškus Jonas 2019: Apie klaidingą, bet alternatyvos neturintį žodį „neįgalus“. – Bernardinai.lt. Prieiga internete: https://www.bernardinai.lt/2019-01-07-apie-klaidinga-bet-alternatyvos-neturinti-zodi-neigalus/.

Ruškus Jonas 2001: Negalės psichosociologija, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.

Salvador-Carulla Luis, Bertelli Marco 2008: ‘Mental retardation’ or ‘intellectual disability’: time for a conceptual change. – Psychopathology 41(1), 10–16.

150

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai

Salvador-Carulla Luis, Reed Geoffrey M., Vāez-Azizi Leila M. et al. 2011: Intellectual developmental disorders: towards a new name, definition and framework for “mental retardation/intellectual disability” in ICD-11. – World Psychiatry 10(3), 175–180.

Shalock Robert L., Luckasson Ruth A., Shogren Karrie A. et al. 2007: The renaming of mental retardation: understanding the change to the term intellectual disability. – Intellectual and developmental disabilities 45(2), 116–124.

Stengel Erwin 1959: Classification of Mental Disorders. – Bulletin of the World Health Organization 21, 601–663.

Taylor Steve 1996: Disability Studies and Mental Retardation. – Disability Studies Quarterly 16(3), 4–13.

Taylor Steven J. 2008: Before It Had a Name: Exploring the Historical Roots of Disability Studies in Education. – Vital Questions Facing Disability Studies in Education, S. Danforth and S. L. Gabel (eds.), New York: Peter Lang International Academic Publishers.

Tassé Marc J., Mehling Margaret 2015: Mental Retardation [Intellectual Disability]: Historical Changes in Terminology. – The SAGE Encyclopedia of Intellectual and Developmental Disorders, Ellen Braaten (ed.), Thousand Oaks: Sage Publications. Pre-print version. Prieiga internete: https://www.researchgate.net/publication/314281801_Mental_Retardation_Intellectual_Disability_Historical_Changes_in_Terminology.

Thibodeau Paul H., Boroditsky Lera 2011: Metaphors We Think With: The Role of Metaphor in Reasoning. – PLoS ONE 6(2): e16782. Prieiga internete: http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0016782.

Thibodeau Paul H., McClelland James, Boroditsky Lera 2009: When a bad metaphor may not be a victimless crime: The role of metaphor in social policy. – Proceedings of the 31st Annual Conference of the Cognitive Science Society, 809–814.

Vaikų raidos sutrikimai, sud. ir mokslinė red. A. Prasauskienė, Kaunas: Kauno vaiko raidos klinika „Lopšelis“, 2003.

Valionienė Laura 2021: Autizmas ir intelektas. – Lietaus vaikai 11, 14–15.

Wehmeyer Michael L., Buntinx Wil, Lachapelle Yves, Luckasson Ruth A. 2008: The Intellectual Disability Construct and Its Relation to Human Functioning. – Intellectual and developmental disabilities 46(4), 311–318.

Гиляровский Василий А. 1954: Психиатрия: Руководство для врачей и студентов, 4-е изд., испр. и доп., Москва: Медгиз.

Кербиков Олег В., Коркина Мария В., Наджаров Рубен А., Снежневский Андрей В. 1968: Психиатрия, Москва: Медицина.

CHANGE OF TERMS DEFINING INTELLECTUAL DISABILITY AND ITS LEVELS IN LITHUANIA AND CHANGE-DETERMINING FACTORS

Summary

An assessment of the terms used to describe intellectual disability in the International Classification of Diseases (ICD) and the terms used in Lithuania during the 20th century and the early 21st century shows that by the end of the 20th century, the main terminology in use greatly differed between the ICD and the Lithuanian classification. For example, the ICD listed mental deficiency (until 1965) and mental retardation (1965 to present), while in Lithuania the words such as silpnaprotystė (feeble-mindedness) and oligofrenija (oligophrenia) were and are still used. For a long time, only the terms used to name the different levels of intellectual disability were the same in both systems: debilumas (debility), imbecilumas (imbecility), and idiotija (idiocy). From the late 20th century until now, intellectual disability has been defined by at least four terms in Lithuania: protinis atsilikimas (mental retardation), silpnaprotystė (feeble-mindedness), intelekto sutrikimas (disorder of intellect), and intelekto negalia (intellectual disability). In the 21st century, with a fundamental change in attitudes

Terminologija | 2021 | 28

151

towards people with intellectual disabilities and the resulting effort to reduce the exclusion of this social group, more attention was paid to the negative stigmatizing connotations of the term ‘mental retardation’, and the search for a more neutral, ethical term for this disorder began. In America, the term ‘mental retardation’ was replaced by ‘intellectual disability’ from 2007 to 2010 and, in ICD-11, which will be officially adopted on 1 January 2022, it has been supplanted by ‘disorder of intellectual development’. The use of protin is atsilikimas (mental retardation) and silpnaprotystė (feeble-mindedness) in Lithuanian has become problematic, partly due to the negative connotations of the words, which have metaphorical meanings [the lexical item silpnas (feeble, weak) has the connotations of a very small quantity or a poor quality of any attribute valued in society, and the lexical item atsilikimas (backwardness, lag) has the connotation of lagging behind all, delayed], and partly because the terms and related words [atsilikėlis (retard), atsilikęs (retarded), silpnaprotis (feeble-minded)] have become pejorative in colloquial speech, used to humiliate the person called in such a way. Thus, this paper proposes the term intelekto raidos sutrikimas (disorder of intellectual development) or its short form intelekto sutrikimas (disorder of intellect) when referring to intellectual disability in Lithuanian official documents. In the contexts where the disability or the dysfunction caused by the disorder are emphasised, the term intelekto negalia (intellectual disability) may be used. Meanwhile, metaphorical terms such as silpnaprotystė (feeble-mindedness) and protin is atsilikimas (mental retardation) should be abandoned entirely as they are obsolete, offensive and socially harmful. Silpnaprotystė (feeble-mindedness), in particular, should not be used in the sense of either intellectual disability or dementia.

Gauta 2021-06-23

Dalia Gedzevičienė Lietuvos socialinių mokslų centro Teisės institutas Ankštoji g. 1A, LT-01109 Vilnius E. paštas [email protected]

152

Dalia Gedzevičienė

Lietuviškų intelekto sutrikimų ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai