SAULIUS AMBRAZAS

Institut litevského jazyka

JUOZUI KARACIEJUI JE 60 LET

Docent dr. Juozas Karaciejus oslavil v roce 2008 šedesáté narozeniny. Narodil se 12. ledna 1948 (podle dokumentů 28. října) v Cimaniūnech v okrese Lazdijai. Při této příležitosti se i při krátkém pohledu zpět na nejednom místě setkáme s hluboce vyrytými nesmazatelnými stopami, které po sobě zanechal, nebo s přerušovanými liniemi směřujícími do budoucnosti.

Pro historickou jazykovědu má mimořádný význam disertace kandidáta filologických věd (dnes doktora), obhájená roku 1987 na Vilniuské univerzitě; její konečná verze byla podle tehdejších požadavků napsána rusky: История социальных терминов литовского языка (на материале письменных памятников XVI–XVIII вв.), školitelem byl Algirdas Sabaliauskas. Jde o poměrně rozsáhlé dílo o dvou částech (přes 200 stran strojopisu). Jsou v něm prozkoumány původ starých sociálních termínů litevského jazyka a především – z různých zdrojů shromážděno jejich užití ve starých litevských písemnostech. Je škoda, že tato práce, v mnoha ohledech velmi potřebná, nebyla vydána jako samostatná kniha¹.

Vyšlo pouze několik krátkých článků na toto téma, roztroušených v různých publikacích a nenahrazujících disertaci jako celek: o starších výkladech původu termínů liaudis, šeima, tauta (Lietuvių kalbotyros klausimai 19, 1979, 125–130), o podobě starobylého, dnes zaniklého termínu rykūnia „nejvyšší správkyně záležitostí“ (Lietuvių kalbotyros klausimai 22, 1983, 124–127), o historii slov draũgas, bičiulis (Mintis ir ženklas, 1983, 104–110), svẽčias / svetỹs, viešnia (Ženklas ir prasmė, 1986, 62–75), bėrnas, mergà (Žodžiai ir prasmės, 1991, 36–40), o užívání slov kiemas „ves“, kiemionis „vesničan“, kiemystė „venkovská hrubost“ (Kalbos kultūra 33, 1977, 81–82), giminė, gentis, šeimyna, valdonas „poddaný“ (Lietuvių kalbotyros klausimai 20, 1980, 101–107) v textech Konstantina Sirvyda.

¹ Utěšovat se lze snad jen tím, že podobný osud potkal mnoho disertací napsaných v sovětské době. Vydavatelství totiž otevřela dveře tomuto druhu prací dokořán teprve před několika lety, když se v Institutu litevského jazyka začala vydávat knižní řada Opera Linguistica Lithuanica.

S. AMBRAZAS. Juozui Karaciejui sukako 60 metų

343

K nim se řadí také články o historii příbuzenského termínu vėsti(s) „vzít si za ženu“ (LTSR MA darbai 2(95), 1986, 113–117), o původu slova sėbras (Baltistica 29(2), 1995, 184–187), o problémech přípravy historického a etymologického slovníku (Lietuvių kalbotyros klausimai 37, 1997, 209–214), o etymologických poznámkách v díle Pranase Skardžiuse Lietuvių kalbos žodžių daryba (Lietuvių kalbotyros klausimai 38, 1997, 21–26), a recenze knihy Algirdase Sabaliauskase Lietuvių kalbos leksika (Baltistica 27(2), 1994, 100–102), etymologického slovníku lotyštiny Konstantina Karulise (Baltistica 29(2), 1994, 215–217) a monografie Danielia Petiho (Petit) Apophonie et catégories grammaticales dans les langues baltiques (Acta Linguistica Lithuanica 53, 2005, 111–116).

Je třeba také zdůraznit, že v letech 1987–1996 Karaciejus spolu s dalšími pracovníky na Vilniuské univerzitě připravoval kartotéku etymologického slovníku litevského jazyka. Práci vedl Vincas Urbutis. Tak byly položeny základy nového etymologického slovníku. Kromě toho Karaciejus po několik let (sv. 1–8) shromažďoval informace o baltistických pracích vydaných v Litvě pro bibliografii publikovanou v časopise Linguistica Baltica.

Další důležitou oblastí jazykovědcovy práce je výzkum a vydávání starých písemností. Vydal Wolfenbüttelio postilę² (1995), Pamokslus³ Kiprijonase Lukauskase (1996) a Kalėdų giesmes Martynase Mažvydase (1997). Brzy by mělo vyjít odborné vydání rukopisné sbírky kázání z počátku 18. století Contiones Lituanicae, která už dlouho leží ve vydavatelství. K vydání se připravují i další rukopisné sbírky kázání (srov. Naujasis židinys 9, 1996).

Karaciejus se podílel také na antologii litevských církevních písní z 16.–18. století Giesmės dangaus miestui (1998). Nyní pomáhá Vincentasu Drotvinovi s přípravou slovníku Jokūbase Brodovskise k vydání.

Karaciejus přivítal obsáhlými analytickými recenzemi edice různých starých textů, které připravili Jonas Palionis (Baltistica 32(1), 1997, 131–132; Acta Linguistica Lithuanica 45, 2001, 187–201), Vincentas Drotvinas (Archivum Lithuanicum 1, 1999, 171–178), Guido Michelini (Baltistica 32(2), 1998, 307–309; 36(2), 2002, 320–324; Acta Linguistica Lithuanica 53, 2005, 116–125) a Dainora Pociūtė (Acta Linguistica Lithuanica 51, 2004, 115–121).

² Je pravda, že se zde vycházelo z fotokopie a samotný rukopis této jedinečné památky litevského jazyka ze 16. století, uložený ve Wolfenbüttelu v Herzog August Bibliothek (Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel, signatura Cod. Guelf. 11. 2 Aug. 2⁰), nebyl Karaciejovi, bohužel, dosud přístupný. V současnosti jej podrobně zkoumá Jolanta Gelumbec kaitė; v roce 2007 se v Německu habilitovala.

³ Spolu s Vytautasem Zinkevičiusem sestavil počítačový konkordanční soupis tvarů tohoto rukopisu. Na jeho základě se připravuje slovní rejstřík.

344

KALBOS KULTŪRA | 81

povolení. Recenzoval dílo Jocheno D. Rangeho Bausteine zur Brete-Forschung (Linguistica Baltica 2, 1993, 251–252), knihu Jona Palionise Lietuvių rašomosios kalbos istorija (Darbai ir dienos 4(13), 1997, 223–225).

Na Karaciejově pracovním stole leží rozepsaná monografie o jazyce církevních textů Velkého Litovského knížectví v 18. století. K tomuto tématu již vyšlo několik článků (Lietuvių kalbotyros klausimai 39, 1998, 134–139; Žmogus ir žodis 2, 2000, 24–26; Acta Baltico-Slavica 30, 2006, 173–179). Z nich se postupně ukazuje, že v 18. století nedošlo ve Velkoknížectví litevském k tak výraznému úpadku litevské písemné tvorby⁴, jaký se často líčí, že v té době pokračovala tradice spisovného jazyka opírajícího se o střední interdialekt (jen se stále silnější žemaitskou vrstvou), která vznikla za Mikaloje Daukši, a že většina slavismů užívaných v daném období je v podstatě stejná jako v textech 16.–17. století, přičemž jejich vyšší četnost byla dána „makarónským“ jazykem typickým pro barokní epochu.

Za zmínku stojí články o Katekizmą Martyna Mažvydase (Darbai ir dienos 4(13), 1997, 93–98; anglický překlad vyšel v publikaci Martynas Mažvydas and Old Lithuania, 1998, 159–172); o zásadách sestavení Senųjų lietuvių kalbos skaitymų Jurgise Gerulise a jejich významu pro litevská studia (Lietuvių kalbotyros klausimai 36, 1996, 25–29).

Dialektologové by měli být Karaciejovi vděčni za jeho překlad monografie Roberta Gauthiota (Gotia) (1876–1916) do litevštiny Buvydžių šnekta (1990). Kromě toho se v samostatném článku zabýval zprávou z málo známé cesty do Litvy z roku 1900 (Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 1, 2005, 224–240). Připravuje se vydání dalších prací tohoto francouzského vědce s tragickým osudem, významných pro litevská studia.

Karacijuse zajímaly také pokusy švýcarského lingvisty Adolfa Picteta (Piktė) o etymologický výklad litevských slov (Kalbos kultūra 39, 1980, 95–97); do litevštiny přeložil recenzi Antoina Meilleta (Antuano Mejė) na Aistiškus studijus Kazimierase Būgy (Lietuvių kalbotyros klausimai 20, 1980, 50–52), sám (tamtéž, 86–96) a spolu s Algirdasem Sabaliauskasem (tamtéž, 54–86) zveřejnil soubor Būgových dopisů. Psával o významu Būgových prací pro pravopis spisovného jazyka (Kalbos kultūra 28, 1975, 42–48) i o tématech aktuálních pro současnou jazykovou kulturu (Kalbos kultūra 26, 1974, 38–39; 27, 1974, 53–55).

⁴ Na to ještě v hluboké sovětské éře (v roce 1981, v interní recenzi učebnice Jona Kabelky Baltų filologijos įvadas) upozornil Aleksas Girdenis (Kalbotyros darbai 2, 2000, 393). V poslední době přibývá vědců, kteří písemnou tvorbu tohoto období hodnotí střízlivěji (srov. Archivum Lithuanicum 5, 2003, 378, literaturu uvedenou v pozn. 3). Přesto stále chybějí podrobné, komplexní studie.

S. AMBRAZAS. Juozui Karaciejui sukako 60 metų

345

Karaciejus se podílel také na výchově nové generace litevských filologů na Vilniuské univerzitě a Univerzitě Vytautase Velikého. Svými kořeny je však nejvíce spjat s oddělením dějin jazyka a dialektologie Ústavu litevského jazyka. Zde dozrál jako vědec a zde úspěšně působí dodnes.

Na závěr bych rád popřál milému kolegovi, aby navzdory všem bouřím a vichřicím jeho duchovní zahrada ještě dlouho přinášela nové, nikdy se nekazící plody vědy.

346

KALBOS KULTŪRA | 81