D I S K U S E

DAINIUS RAZAUSKAS

Institut litevské literatury a folkloru

K OTÁZCE NÁSLEDUJÍCÍ

synovi Daugilovi, který mě podnítil, abych tuto otázku důkladněji prozkoumal

Tento text vznikl při snaze zorientovat se v přípustných a nepřípustných významech participia následující a v jeho dovoleném a nedovoleném užívání. Ačkoli nejsem profesionální jazykovědec, domnívám se, že mám jakési právo zabývat se tím – pokusem porozumět záležitostem svého rodného jazyka. Tím spíše, že jsem se tomu nejprve pokoušel porozumět právě prostřednictvím dotazů na jazykovědce a teprve potom, možná i z jistého zoufalství, jsem se odvážil zamyslet sám. Ať mé pokusy co nejpřísněji posoudí ti, kteří tomu rozumějí mnohem lépe, jen se z jakýchsi mně nepochopitelných důvodů neobtěžovali věc vysvětlit.

Nebyl snad prvním, kdo důsledně opravoval užívání participia následující, patriarcha naší spisovné litevštiny Jonas Jablonskis¹? Například: Představení bylo odloženo na n á s l e d u j í c í (= d a l š í) sobotu; N á s l e d u j í c í sjezd se koná za dva roky v Moskvě, opravuje se na: D a l š í sjezd se koná po dvou letech v Moskvě; Mohu poradit zemědělci, aby léčil nemocná prasata n á s l e d u j í c í m způsobem, opravuje se na: Léčte prasata t í m t o způsobem…; (Je třeba) potřít celé prase n á s l e d u j í c í m roztokem, opravuje se na: Prase je třeba potřít t í m t o roztokem… (Jablonskis 1935: 107, 179; 1936: 159, 161; 1959: 108, 184, 448, 450). A jako shrnutí: „Sekamas, sekantis = 1) další, 2) tento, tenhle. Např.: 1) další schůze (nikoli: následující schůze) bude ve středu; tito lidé (nikoli: následující lidé) byli zabiti.“

¹ Za radu obrátit se k předválečným spisům J. Jablonského, doporučení využívat jazykové kultury rejstříky, zmínku o níže uvedeném článku Manta Adomėna, některé cenné věcné poznámky a prostou vstřícnost bych rád poděkoval dr. Pranasi Kniūkštovi.

224

KALBOS KULTŪRA | 81

„Pro tuto svou potřebu jsem zvyklý užívat obvykle tato slova našeho jazyka: 1) následující nyní v pořadí (násl., další) schůze bude tuto středu; 2) zastřelit (usmrtit, zabít, postřílet...) byli ti lidé z Burbulů: Antanas, Jonas a Petras. To, že slova sekamas, sekantis jsou v jazyce nepřípustná, že obě je třeba vždy opravovat, bych těmito svými slovy rozhodně nechtěl říci: tato dvě slova našeho jazyka se nehodí užívat jen tam, kde k tomu není důvod...; obě (sekamas, sekantis) je třeba opravit pouze tam, kde je autor užil nesmyslně“ (Jablonskis 1936: 202).

Po Jonu Jablonskiu následoval další velký normotvůrce a purista litevského jazyka Juozas Balčikonis. Nejprve je třeba zmínit jeho opravu: V následujícím (= dalším...) týdnu události značně vybledly. Svou opravu vysvětluje takto: „E. Viskanta chce ponechat neopravované ‚následující den, následující týden, následující hodinu‘, protože to prý vyžaduje ‚přesnost jazyka‘. Jaká to může být přesnost, když budeme slovům svého jazyka přisuzovat význam, který nemají! Říkáme snad: ‚Který den zítra následuje?‘ ‚Který měsíc následuje potom?‘ ‚Která hodina následuje teď?‘ Pokud to takto neužíváme, nemůžeme užívat ani ‚následující den‘, ‚následující měsíc‘, ‚následující hodinu‘. Pro tyto případy máme ‚další den‘, ‚další měsíc‘, ‚další hodinu‘, ‚příští týden‘, ‚příští měsíc‘ (srov. ‚Jak se jmenuje ten měsíc, který přichází?‘), ‚v příštích letech‘. Řeknu-li ‚příští týden jedu na venkov‘, ‚v příštích letech budu žít ve městě‘, může snad být ještě někomu nejasné, co říkám?“ Zde je ještě několik jeho oprav: domlouvali se, kde a kdy se sejít příště (= jindy); (včela) slétla dolů k následujícímu (= dalšímu) květu; hned následující (= další) den má dvacet mužů... nastoupit na statek; na jaře následujícího (= dalšího) roku byl komonice přihnojen (Balčikonis 1978: 145, 155–156, 225, 288, 292, 307).

Po velikánech našeho jazyka následují i jeho pozdější pracovníci, ale ne všichni. Stručně si přehlédneme nejdůležitější vyjádřené názory.

Nijolė Sližienė píše: „Když jsou lidé vyzváni, aby navrhli někoho do čestného předsednictva, někdy slýcháme: do čestného předsednictva navrhujeme toto složení nebo následující složení a dokonce do čestného předsednictva navrhujeme následujícím způsobem. Takové výroky jsou také doslovnými překlady. Zvláště zavrženíhodné je zde příčestí následující užité místo zájmen toto, takové, zatímco příslovce následujícím způsobem je v těchto případech naprosto nevhodné. Měli bychom říkat: do čestného předsednictva navrhujeme... (nebo do čestného předsednictva navrhujeme tyto soudruhy...)“ (Sližienė 1969: 18).

Kazys Ulvydas tvrdí: „Je třeba říci, že velmi často, zvláště v mluveném jazyce intelektuálů, se nevhodně užívá sloveso sekti a jeho odvozeniny. Zde je několik konkrétních chyb při užívání tohoto slovesa a jeho odvozenin:

D. RAZAUSKAS. Dėl sekančio klausimo

225

Z toho s e k a, že nepřijdou na brigádu; Vzhledem k výše uvedenému materiálu s e k a …; To ukazuje s e k a j í c í; Komise konstatuje (poznamenává) s e k a j í c í; Níže (dále) s e k a následují podpisy; To vidíme z n á s l e d u j í c í tabulky; Práce jsou rozděleny n á s l e d u j í c í m způsobem.

Takové užívání slovesa sekti a jeho odvozenin není litevské. Není to nic jiného než špatný překlad německého slovesa folgen a jeho odvozenin nebo ruského следовать a jeho odvozenin. Litevsky lze říci pouze: Co z toho plyne? Z toho plyne, že nepřijdou na brigádu; Výše uvedený materiál ukazuje toto; To ukazuje toto; Komise konstatuje (poznamenává) toto; Níže (dále) následují podpisy; To vidíme z této tabulky; Práce jsou rozděleny takto“ (Ulvydas 1972: 25–26).

Za zmínku stojí článek Klementiny Vosyl tėové „Významy slovesa sekti“. Poté, co lingvistka zdůraznila, že sloveso sekti je mnohoznačné, a vyjmenovala jeho významy, dodává: „Kromě uvedených významů se sloveso sėkti (sėka, sėkė) v písemných textech užívá ještě v těchto významech: 1) ‚jít, být, probíhat bezprostředně po něčem‘, např.: po poliklinice s e k d a v o se (= bývaly, začínaly) návštěvy nemocných u nich doma; 2) ‚vyplynout, vyjasnit se, být patrný‘, např.: Z toho s e k ě (= vyplynul) závěr, že si rolník nikdy neosvojí správný názor na přírodu. V těchto významech je sloveso sekti nepřípustné, protože jde o cizí významy. O nepřijatelnosti těchto významů se již mluvilo v dřívějších sešitech „Kultury jazyka“. Nepřípustné je také příčestí sėkantis, -i ve významu ‚tento, takový‘, např.: Okruh projednávaných otázek je n á s l e d u j í c í (= takový); Pořadí prací je n á s l e d u j í c í (= takové).

Příčestí sėkantis, -i ve významu ‚který jde po něčem, další‘ je však v litevštině přípustné. Potvrzuje to i „Slovník současné litevštiny“ (obě vydání), např.: Následující číslo novin; Vystoupíme na následující zastávce“. Dále jsou uvedeny tři příklady z LKŽ, z nichž jeden pochází od Donelaitise: Proto musí každý... dbát na to, aby každý den, když si odbude svou práci, nezapomněl také na práci následující. A vysvětluje se: „Slova navrhovaná pro tento účel další, příští, následující mohou působit nejasnosti nebo znejasnit myšlenku. Přesto bychom v případech, kdy slova další, příští, následující dokonale vyjadřují totéž co následující, měli užívat právě je. Například věta Příští léto budu trávit dovolenou u moře je zcela jasná a srozumitelná, a proto není důvod říkat Následující léto budu trávit dovolenou u moře“ (Vosyl ytė 1978: 50; příklady viz LKŽ XII 318).

Opět K. Ulvydas, tentokrát však přesněji a jasněji: „Stejně tak není třeba opravovat slovo sekantis užité ve významu ‚který jde po něčem‘. „Slovník současné litevštiny

226

KALBOS KULTŪRA | 81

„Ve slovníku litevského jazyka“ je jako normativní potvrzen i tento význam slova sekantis a jsou uvedeny příklady: Sekantis laikraščio numeris; Išlipsim sekančioje stotelėje. Není důvod tento význam neuznávat. V jiných případech je však slovo sekantis jednoduše nepřípustné. Například výroky Tai rodo sekanti lentelė; Komisijos sudėtis sekanti je třeba opravit takto: Tai rodo ši lentelė; Komisijos sudėtis tokia“ (Ulvydas 1986: 6).

Samozřejmě zde nelze opomenout Kalbos praktikos patarimų (dále KPP), které sestavil Aldonas Pupkis a v nichž se také uvádí, že sloveso sekti „se nesmí užívat ve významu ‚být, jít hned po něčem‘: Kas s e k a (= Kas eina, kas yra) tuoj po žiemos? Žemiau s e k a (= eina, yra) parašai. S e k ė (= Buvo) du tikslūs smūgiai (Paskui, toliau – du tikslūs smūgiai). Toliau s e k a (Toliau eina, yra; Toliau –) informacija apie Vilniaus grąžtų gamyklos pirmūnus“. O příčestí sekantis se říká, že se nesmí užívat ve významech: 1. šis, šitoks, toks (před výčtem): Vilniuje dabar veikia s e k a n č i o s (= šios) parodos. Kolektyvas priėmė s e k a n č i u s (= šiuos, tokius) įsipareigojimus. Mums reikia s e k a n č i ų (= tokių) specialistų. Sudaryta komisija s e k a n č i o s sudėties (= tokia komisija). Gauname s e k a n č i a s (= šias, šitokias, tokias) lyg tis. Vaikams miego trukmė siūloma s e k a n t i (= tokia, šitokia; geriau Vaikams rekomenduojama miegoti šitiek). Gydyti galima s e k a n č i u (šiuo, šitokiu, tokiu) būdu; 2. štai kas, štai kodėl (před vysvětlením): Atsakydamas į jūsų raštą, pranešu s e k a n t į (= pranešu štai ką; pranešu). Tai rodo s e k a n t į (= štai ką). Sprendimas paliktas galioti dėl s e k a n č i o (= dėl šių priežasčių, motyvų; štai dėl ko; dėl to, kad...). Užívá se však například takto: S e k a n t i s vilko pėdomis medžiotojas apsižvalgė. Jį s e k a n t y s žmonės sustojo“ (KPP 256–257).

Závazným usnesením Komise pro litevský jazyk se nakonec stanoví, že slovo sekantis,-i se nesmí užívat ve významech: 1. „šis,-i, šitoks,-ia, toks,-ia“ (před výčtem): Vilniuje šiuo metu veikia s e k a n č i o s (= šios, tokios) parodos: [...]; 2. „štai kas; štai kodėl“ (před vysvětlením): Atsakydamas į jūsų raštą pranešu s e k a n t į (= štai ką):... (LKKN 145).

Netvrdím, že jsem uvedl všechny názory jazykovědců na tuto otázku; možná mi něco uniklo, ale i z toho, co bylo řečeno, je zřejmé – může jít o jistý rozpor či nesoulad, ve skutečnosti však o nedostatek důslednosti a přesnosti, nebo dokonce o (polo)vědomé zamlčování.

Omezme se tentokrát na jedinou otázku: je přípustný, či nepřípustný význam slovesa sekti „jít po (něčem)“, a tedy význam příčestí sekantis „jdoucí po“ či „ten, který jde po“?

D. RAZAUSKAS. Dėl sekančio klausimo

227

J. Jablonskis zdůrazňuje, že slovo sekantis není obecně nepřípustné – nepřípustné je pouze „bez důvodu“, „nelidsky“, avšak z některých jím opravených příkladů (Vaidinimas atidėtas s e k a n č i a m (= kitam) šeštadieniui; kitas posėdis (ne: sekantis posėdis) bus trečiadienį) je patrné, že k tomu, co mu připadalo „nelidské“, řadil i význam „jdoucí po“. O významu samotného slovesa sekti „jít po“ J. Jablonskis nic neříká (Jablonskis 1935: 107; 1936: 202).

J. Balčikonis takový význam slovesa odmítá a na tomto základě odmítá i odpovídající význam příčestí („Vážně říkáme: ‚Který den seka zítra?‘... Jestliže to neužíváme, nemůžeme užívat ani ‚sekančią dieną‘...“, viz s. 225), a místo nich mimo jiné navrhuje sloveso ateiti a příčestí ateinantis (Balčikonis 1978: 155–156).

Podle K. Vosyl y tės se sloveso sekti ve významu „jít, být, následovat bezprostředně po něčem“ nesmí užívat, „avšak příčestí sekantis, -i ‚který jde po něčem, další‘ je v litevštině přípustné“; tento význam totiž uznávají i obě vydání Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Kromě toho uvádí také příklady z naší klasické literatury, a potvrzuje tak, že tradice užívání slova sekantis v tomto významu je poměrně stará. Opravdu „slova kitas, ateinantis, tolesnis navrhovaná pro tento účel mohou působit nejasnosti nebo zastřít smysl“, protože kitas je mnohem širší pojem než pouhé „následující, jdoucí bezprostředně po“. A přesto z nějakého důvodu „není třeba říkat S e k a n č i ą v a s a r ą atostogausiu pajūryje“ (Vosyl y tė 1978: 50) – je to snad úlitba autoritám?

Podle K. Ulvyda také „není vhodné opravovat slovo sekantis užívané ve významu ‚který jde po něčem‘, neboť ‚není důvod tento význam neuznávat‘“ (Ulvydas 1986: 6).

Také příručka KPP uvádí, že sloveso sekti se nesmí užívat ve významu „být, jít hned po něčem“ (KPP 257), avšak odpovídajícímu významu příčestí sekantis se zde vyhnuli: jednoduše ho zamlčeli – nezmiňují se o něm ani přímo, ani žádným příkladem.

Bohužel stejně postupovala i Komise pro litevský jazyk. Snad se čekalo, že si toho nikdo nevšimne?

Lze ještě dodat, že i ve velkém Lietuvių kalbos žodyne (LKŽ XII 338–339) je první význam slovesa sekti definován jako „jít, postupovat za někým, v patách“, zatímco druhý význam, „být, následovat bezprostředně po něčem“, je označen za slavismus, a tudíž za nepřípustný.

Naproti tomu Dabartinės lietuvių kalbos žodyne (DLKŽ) je u slovesa sekti uveden pouze význam „jít, postupovat za někým“. Příčestí sekantis od třetí

228

KALBOS KULTŪRA | 81

leidimo (1993) apibūdintas kaip nevartotinas reikšmėmis „kitas 3“ („ateinantis, tolesnis“) ir „šis 1“ („tas, šitas (rodant laiko ar erdvės atžvilgiu artimą asmenį ar daiktą)“, bet nieko nepasakyta apie reikšmę „kitas 4“ („einantis po šito“), pvz.: Ar lipsite kitoje stotelėje? Vadinasi, pastarąja reikšme dalyvis sekantis nėra nevartotinas, vengtinas? Ir paklausti Ar lipsite s e k a n č i o j e stotelėje? nėra jokia kalbos klaida? O jei taip, tai kodėl jis šia reikšme iš visur – ir pirmiausia iš visuomeninio transporto pranešimų – guite išguitas?

Protože lingvisté, jak se zdá, v této otázce nepomáhají zorientovat se, pokusím se ji promyslet sám, vlastní hlavou.

Budu se o to pokoušet v několika krocích: p r v n í – porovnat dva zmíněné významy slovesa sekti, doporučovaný a nedoporučovaný; d r u h ý – podívat se na významy slovesa sekti nepřímo, prostřednictvím některých jeho odvozenin, běžných slov stejného kořene, jejichž vhodnost je nepochybná; t ř e t í – pojednat o samotném sekimo, tedy o činnosti následování, z hlediska logiky; č t v r t ý – podívat se, jak se s odpovídajícími slovy zachází v jiných jazycích. Proto své argumenty, byť jen podmíněně, nazvu sémantickým, lexikálním, logickým a typologickým.

1) S É M A N T I C K Ý A R G U M E N T

Základní význam slovesa sekti se vymezuje jako „jít, kráčet za někým“ (DLKŽ), „jít, kráčet vzadu, v zástupu“ (LKŽ XII 338); druhý, nedoporučovaný význam jako „být, nastávat bezprostředně po něčem“ (LKŽ XII 339), „být, jít bezprostředně po něčem“ (KPP 257), „jít, být, nastávat hned po něčem“ (Vosilytė 1978: 50). Udeří do očí, že definice se v zásadě neliší. Pravda, při vymezování prvního významu se ani jednou nepoužívá sloveso „být“, nejprve se říká „jít“; při vymezování druhého se však uvádí i „jít“ (jednou dokonce na prvním místě). Liší se ale „být hned po něčem“ od „jít hned po něčem“? Nejvýraznější viditelný rozdíl je ten, že děj prvního významu probíhá „potom, vzadu“, zatímco druhého „hned po“. Rozdíl je však jen zdánlivý, protože předložka po zde podle definice DLKŽ označuje „místní či časovou n á v a z n o s t“, a navazující je zase podle definice LKŽ „jeden p o d r u h é m j d o u c í, probíhající“, tedy „jdoucí po“; jenže (od)následující je právě to, co následuje (o vztahu samotných slov viz níže lexikální argument). Tedy „jít po“ = „následovat“ = „jít za někým, vzadu“.

Dalo by se očekávat, že tyto dva významy jsou jen neobratně definovány, jinak se však velmi jasně odlišují na základě uvedených vhodných a nevhodných příkladů. Avšak mezi

D. RAZAUSKAS. Dėl sekančio klausimo

229

Mezi vhodnými, bezvadnými příklady prvního významu slovesa sekti uvedenými v LKŽ jsou (pravda, v přeneseném smyslu) také tyto: Senybiniai žodžiai sekė (vysvětlení: dědila se, předávala se z úst do úst) ir atasekė lig šių laikų (Antašavà, okres Kupiškis). Vargas vargą seka (písemné doklady); ...apaštalams praneša vargus, juos seksiančius (vysvětlení: které zažijí) J. Bretkūno Postilė (nebylo by totéž říci „které přijdou potom“); Nelaimės kartais ateina visai nelauktai ir paprastai jos seka viena kitą (A. Vienuolis). Příklady druhého, nedoporučovaného významu jsou v LKŽ skoupé a nejasné, takže z nich nelze nic vyvodit: Po poliklinikos sekdavo vizitai pas ligonius į namus; Seka pabaiga paguldymo (LKŽ XII 338–339).

Jestliže však může jedna strast následovat druhou a jedno neštěstí druhé, proč by nemohla jedna radost následovat druhou, jedno štěstí druhé, a vůbec nějaká (neutrální) událost jinou událost nebo prostě jedna doba druhou sekti? Tedy i jeden sjezd další, jedna schůze další, (nyní vydané) číslo časopisu (předtím vydané) číslo časopisu atd. sekti?

Na základě čeho se některé příklady odlišují od jiných, analogických, a považují se za nevhodné? Na jakém základě se vlastně rozlišuje první, základní (jen přenesený), a druhý, nedoporučovaný význam slovesa sekti? Bohužel se mi nepodařilo najít žádný skutečný důvod.

2) LEXIKÁLNÍ ARGUMENT

Podívejme se, co o tom nepřímo vypovídají některá další nepochybně náležitá slova litevského jazyka – odvozeniny slovesa sekti. Jedno z nich již bylo zmíněno – je to přídavné jméno odvozené od kořene slovesa sekti, nuoseklūs „jdoucí, probíhající či konající se postupně, jeden po druhém“, také „pracující spořádaně, v pořadí“; odtud také příslovce nuosekliai, například: Jis gerai išmoksta pamokas, bet nemoka savo mintis nuosekliai išdėstyti kitiems (LKŽ VIII 953). Lze-li myšlenky uspořádat nuosekliai, znamená to, že tvoří seką, jinými slovy, že seka jedna druhou. Všechny věci, které mohou být nuoseklūs, mohou takové být jen proto, že seka jedna druhou. Protože přídavné jméno je odvozeno od slovesa, nikoli naopak, má nuoseklus tento význam jen proto, že odpovídající význam – „jít, probíhat či být konán postupně, jeden po druhém“ – má, nebo alespoň mělo a právem může mít, i sloveso sekti. Jinak bychom, jak výstižně napsal Mantas Adomėnas, „jsouce důslední, měli patrně odmítnout i důslednost“ (Adomėnas 1995: 4).

230

KALBOS KULTŪRA | 81

Právě zmíněné další odvozené slovo od slovesa sekti – podstatné jméno sekà – znamená „postupné následování událostí, jevů či věcí“ (LKŽ XII 318), tedy opět „následování“. Ať je to novotvar starý třeba sto či dvě stě let, i on svědčí o tom, že sloveso sekti, z něhož byl vytvořen, mělo význam „události, jevy či věci jdou jedna po druhé“. Mohou-li existovat posloupnosti myšlenek, slov, vět, odstavců, stránek, také sloupů, zastávek atd., a konečně i zcela abstraktních čísel, znamená to, že se navzájem seka (podobně jejich eilė může existovat jen proto, že jdou jedno za druhým = jeden po druhém eina).

Ke slovům od kořene slovesa sekti patří také předložka paskui „za, v závěsu“, příslovce pãskui „pozadu“ (srov. také jeho podoby pasekomìs, pãseku apod.) a příslovce paskuĩ, paskiaũ „tehdy, když je předchozí děj dokončen (při označování dějů probíhajících jeden po druhém v pořadí)“ nebo „po nějaké době, později“ (LKŽ IX 462, 463, 481, 490–491). Poslední příslovce zjevně odkazuje na „následování“ už nikoli v prostoru, nýbrž v čase, a vymezuje jeden děj ve vztahu k předchozímu jako „probíhající po něm“, v podstatě jako „následující“. Protože toto příslovce je odvozeno od slovesa, a nikoli naopak, jeho význam se opírá o odpovídající význam slovesa; slovesem sekti lze tedy vyjádřit nejen „následování“ v prostoru, ale i „následování“ v čase (k tomu viz argument 3).

Z příslovce je zase odvozeno přídavné jméno paskutinis (a také pãskutinis). Jeho základní význam je „takový, po němž už žádné další předměty či jevy téhož druhu nejsou; stojící na konci řady předmětů či jevů, závěrečný, konečný“ (LKŽ IX 498). Příklady užití není třeba uvádět, každý ví, že může být paskutinė valanda, paskutinė diena, paskutinė vakarienė, paskutinis šokis, paskutinis žodis a cokoli jiného. Je to věc, která seka (následuje) po všech ostatních, které jí předcházely. (Mimochodem, Rusové mají od slovesa следовать „následovat“ odvozené úplně stejně přídavné jméno послед-ний „poslední“, které se přece nestalo záminkou k omezení užívání litevského slova paskutinis!)

Konečně slovem téhož kořene je synonymum slova sekančio, paskesnis „jdoucí později, pozdější“, u něhož nikdo nezpochybňuje ani druhý význam „nacházející se nebo jdoucí po něčem (v řadě)“ (LKŽ IX 481). To znamená, že i sloveso sekti, z něhož je toto přídavné jméno utvořeno, mělo a může mít odpovídající význam „být nebo jít po něčem“ (právě ten význam, který se mu upírá!) a že příčestí sekantis lze užívat ve významu „nacházející se nebo jdoucí po něčem“. (Mimochodem, proč jazykovědci nenavrhovali nahrazovat sekančio slovem paskesnis?)

D. RAZAUSKAS. Dėl sekančio klausimo

231

Na základě probraných slov vyplývá, že myšlenka, slovo, věta, odstavec, stránka, stejně jako hodina, den, měsíc, večeře, tanec, sloup, zastávka atd. mohou zcela správně být sekantis, -i.

3) LOGICKÝ ARGUMENT

Pagrindinė veiksmažodžio sekti reikšmė yra „eiti iš paskos, paskui“. Tačiau eiti galima ne tik erdvės, bet ir laiko atžvilgiu, tai liudija tokie lietuvių kalbos žodžiai kaip at-eitis ir pra-eitis ir patvirtina kalbininkų siūlymas (kad ir nepagrįstas) sekančią dieną keisti būtent ateinančia diena. O kadangi laiko reikšme galima eiti, tai galima ir sekti, šitai akivaizdžiai rodo minėti priešveiksminiai paskui, paskiau. J. Balčikonis, pasitelkęs savo kritikai pavyzdį „Kuris p a s k u i mėnuo seka?“, šia prasme buvo nenuoseklus.

Pohyb obecně chápeme dvojím způsobem: jako vlastní pohyb (pozorovatele) vzhledem k nehybným věcem v okolí, nebo jako pohyb věcí v okolí vzhledem k nám (pozorovateli) – ať už pozorovatel stojí na zemi a někdo prochází kolem, nebo pozorovatel sedí například v autobuse a za oknem kolem něj uhánějí silniční sloupy. Totéž platí o pohybu ve smyslu času či o samotném plynutí času. Když se pozorovatel pohybuje z hlediska času, praeitis je to, co už praeita, zatímco ateitis je to, kam ateis (prostorové metafory při mluvení o čase jsou nejen běžné, ale vůbec nevyhnutelné). Když naopak čas plyne kolem nehybného pozorovatele, praeitis je to, co už praėjo, zatímco ateitis je to, co ateina. Tento rozdíl jazyk výborně vyjadřuje například takto: p r a e i t a diena, p r a e i t i metai ir p r a e j u s i diena, p r a e j ę metai.

Tímto způsobem lze i základní význam slovesa sekti „jít za někým“ v prostoru snadno přenést na čas. V prvním případě – já seku to, co eina přede mnou, jinými slovy to, co jako první přede mnou překračuje okamžik přítomnosti; a protože já jako pozorovatel jsem vždy v přítomnosti, vždy seku to, co právě praėjo. Právě na takovém pohledu na čas spočívá pojetí sekėjo: ačkoli následovník nesleduje každého (nebo v tomto smyslu – ne každým), přece nutně sleduje toho (to), kdo (co) šel (šlo) jako první a už minul (minulo).

Ve druhém případě, který je pro nás tentokrát důležitější, budoucnost seka minulost. Jinými slovy, každá budoucí událost, která následuje po jiné, ji seka, tedy „jde za ní“, čili „přichází po ní“. Někdy událost nastává současně v čase i v prostoru – například blížící se mrak a déšť z něj; a jestliže jej následuje další mrak, pak ten druhý první skutečně seka v doslovném smyslu tohoto slovesa (proto je mrak přicházející v závěsu, a s ním i déšť, právě sekantis). Přesněji řečeno,

232

KALBOS KULTŪRA | 81

Čas se měří pouze událostmi v prostoru, jinak to nejde. A pokud tomu tak je, lze to říci i abstraktně: jestliže událost A nastane dříve než událost B, pak tato událost nastane potom, tedy následuje po události A (tj. po ní), a proto událost B následuje po události A. Předpokládejme, že událostí A je jeden den a událostí B hned po něm následující další den; pak je den B následujícím dnem A, a jestliže je den A dneškem, pak je zítřejší den prostě následující. Totéž samozřejmě platí pro týden, měsíc i rok. Anebo například: jestliže událostí A je zastavení trolejbusu, kterým pozorovatel jede Antakalniovou ulicí směrem do města, na zastávce Sapiegų, a událostí B další zastavení téhož trolejbusu na zastávce Menų gimnazijos, pak zastávka Menų gimnazijos následuje po zastávce Sapiegų a je tedy následující².

Podobně, je-li událostí A jedna stránka knihy, kterou čtenář čte, a událostí B další stránka, kterou čte a která následuje hned po ní, pak tato poslední stránka — z hlediska času! — skutečně přichází po první, a proto je jí následující, anebo prostě následující stránkou. Totéž samozřejmě platí i pro odstavec, řádek a slovo.

Logika by snad žádala opravit výraz následující po (čem) a nahradit jej výrazem následující (co). Například následující slovo je samozřejmě první po vysloveném, je však následující po něm, nikoli následující po něm.

Avšak ani jiné, ani přicházející slovo následující logicky v žádném případě nenahradí; a když posluchač někdy „ví, o čem je řeč“, jak doufal J. Balčikonis, je to spíše posluchačova zásluha — je nucen „pochopit, o čem je řeč“. Ať tak či onak, jiné znamená jakékoli „ne toto“; a pokud mezi vším ostatním označuje také „následující“, pak jen náhodou a nikoli nutně, pouze s ohledem na kontext. Přicházející je cokoli z toho, co se blíží (například jedním z nadcházejících dnů je pozítří), třebaže v konkrétním případě může jít samozřejmě i o následující (zítra), opět však ne nutně, nýbrž spíše podle kontextu (stejně jako další).

Lze tedy říci, že jazyk nemusí nutně podléhat logice, anebo že jazyk má „svou vlastní logiku“. Jazyk a logika jsou však neoddělitelné a tím spíše není důvod stavět je proti sobě, když to nevyžaduje ani sám jazyk.

² Povzbuzuje (ale zároveň i zklamává — copak házet hrách na zeď?), že už před více než deseti lety uvažoval velmi podobně Mantas Adomėnas, jehož slova jsem si přečetl, když jsem měl svůj text v podstatě už dokončený: „Slovo sekantis se nyní smí užívat jen tehdy, když někdo následuje za někým. Právě tak to ale vypadá, když jedete trolejbusem: jedna zastávka následuje za druhou, jazyk dokonale odráží zkušenost toho, kdo jede. Opravdu, jak si povšiml Drazdauskas, jazykovědná praxe spočívá na jednom nereflektovaném pozitivistickém předpokladu: existuje „objektivní“ skutečnost, v níž zastávky „stojí“ na místě a pozorovatel se pohybuje od jedné k druhé. Nebude snad brzy dovoleno říkat ani „slunce vychází“ a „slunce zapadá“? Vždyť v „objektivní skutečnosti“ „nevychází“ a „nezapadá“ slunce, nýbrž my kolem něj a kolem zemské osy rotujeme! Není snad veškeré vyjadřování především metaforou [...]?“ (Adomėnas 1995: 3)

D. RAZAUSKAS. Dėl sekančio klausimo

233

4) TYPOLOGICKÝ ARGUMENT

J. Balčikonis zdůraznil: „Co mají jiné jazyky, to my mít nemusíme, a naopak — co máme my, to jiné jazyky mít nemusí. [...] Můžeme užívat jen to, co náš jazyk dovoluje, a nebrat si za vzor pro vlastní užívání příklady z jiných jazyků“ (Balčikonis 1978: 155). Tomu, co náš jazyk dovoluje a mohl by mít, však neškodí ani odpovídající příklady z jiných jazyků. A ve všech nejvýznamnějších evropských jazycích se ekvivalenty slova sekantis užívají také ve významu „jdoucí po“. Kromě již zmíněného ruského следующий a německého folgend srov. také anglické following, francouzské suivant a konečně latinské secundus „následující“, odtud „druhý“ (jako „následující první“). Ani Lotyšům nic nebrání užívat sekojošs, sekojošais „následující“ (v hovorovém významu). Pravda, polské następny je odvozeno od stąpać, staršího stępáć „kráčet, vykračovat, šlapat“ a odpovídá ruskému наступающий „kráčející vpřed“ (nebo dokonce „šlapající na paty“); jako takové však znamená právě „jdoucí vzadu“, tedy „následující“:

Poslední argument samozřejmě není rozhodující, je pouze podpůrný; ale jak je vidět, ani bez něj neexistují žádné překážky pro užívání slova sekantis ve významu „pozdější, následující po“ v nejrůznějších kontextech. Poslední možná námitka zní, že v litevštině údajně neexistuje tradice užívání tohoto slova v takovém významu. Vůbec ne: nedokládá snad sama staletou tradici právě boj jazykovědců proti takovému užívání?! (Připomeňme si také příklady z našich literárních klasiků, které uvádí K. Vosylaitė!)

Slovo sekantis má v litevštině (jinak by se proti němu nebojovalo) oprávněně význam „pozdější, následující po“, a proto, plně souhlasíme-li s K. Ulvydasem, „není důvod tento význam neuznávat“. Ani ten nejmenší. Jeho nevhodné užívání v jiných případech je zcela jiná otázka; je proto nutné jednotlivé odlišné způsoby užití co nejpřísněji rozlišovat. Komise pro jazyk by měla v této otázce své stanovisko jasně formulovat.

LITERATŪRA

Adomėnas M. 1995: Prieš kalbininkus (Laiškas redaktoriui). – Naujasis židinys – Aidai 1.

Balčikonis J. 1978: Rinktiniai raštai 1, Vilnius.

Jablonskis J. 1935: Jablonskio raštai 4, Kaunas.

Jablonskis J. 1936: Jablonskio raštai 5, Kaunas.

Jablonskis J. 1959: Rinktiniai raštai 2, Vilnius.

KPP: Kalbos praktikos patarimai. Sudarė Aldonas Pupkis. II pataisytas ir papildytas leidimas, Vilnius, 1985.

234

KALBOS KULTŪRA | 81

LKKN: Lietuvių kalbos komisijos nutarimai 1977–1998. Trečiasis pataisytas ir papildytas leidimas, Vilnius, 1998.

Sližienė N. 1969: Pastabos apie susirinkimų kalbą. – Kalbos kultūra 17, 17–20.

Ul vydas K. 1972: Netaisyklinga gerų žodžių vartosena. – Kalbos kultūra 23, 12–30.

Ul vydas K. 1986: Penkiasdešimt „Kalbos kultūros“ sąsiuvinių. – Kalbos kultūra 51, 3–6.

Vosylytė K. 1978: Veiksmažodžio sekti reikšmės. – Kalbos kultūra 35, 48–50.

Gauta 2008 06 09

ON THE USE OF SEKANTIS

Summary

The paper gives an overview of the main claims of linguists on the abuse of the word sekantis. The author focuses on a single case of such use: the verb sekti in the meaning ‘to go after’ and the participle sekantis in the meaning of ‘going after’. More attention is given to different approaches of linguists to the use of the above words in such meanings. An attempt is made to provide arguments for their well-formedness in the following four ways: 1) by demonstrating that the distinction between the verb sekti in its main meaning of ‘to follow sb or sth’ and the meaning under discussion ‘to go after’ is arbitrary; 2) by focusing on the respective meanings of the derivatives of the word sekti: nuoseklùs, sekà (pãskui, paskuĩ, paskutìnis); 3) by investigating the action of “following” in logical terms; 4) by referring to the ordinary, typical use of equivalent words in other languages.

The paper concludes that the word sekantis in the meaning of ‘going after’ should be accepted for use; it should also be noted that the collocation sekantis ką (Eng. ‘following what’) should be preferred over sekantis po ko (Eng. ‘following after sb/sth’), e. g. trečias puslapis yra sekantis antrąjį (Eng. page three follows page two) and therefore page three is the following in respect to page two.

DAINIUS RAZAUSKAS

Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas

Antakalnio g. 6, LT-10308 Vilnius

[email protected]

D. RAZAUSKAS. Dėl sekančio klausimo

235