ANNA KACZAN

Univerzita Marie Curie-Skłodowské v Lublinu

ORCID id: https://orcid.org/0000-0001-7717-0532

OBLASTI VÝZKUMU: etnolingvistika, jazykový obraz světa, polská lidová kultura.

DOI: https://doi.org/10.35321/bkalba.2024.97.05

JAK JE TO HEZKÉ, A TAK OŠKLIVÉ – OBRAZ KOUKOLU V POLSKÉ LIDOVÉ KULTUŘE

KLÍČOVÁ SLOVA: koukol, stereotyp, jazykově-kulturní obraz světa, polská lidová kultura.

ANOTACE

Článek představuje jazykově-kulturní obraz koukolu, rostliny, která je klasifikována jako plevel, květina a bylina. Plná verze hesla KOUKOL bude zařazena do osmého sešitu rostlinného svazku Slovníku lidových stereotypů a symbolů s názvem Houby, plevele, skupiny rostlin, který editovali Jerzy Bartmiński a Stanisława Niebrzegowska-Bartmińska. V souladu s předpoklady kognitivní definice byla lidová představa koukolu rekonstruována na základě jazykových údajů (mimo jiné různých druhů folklorních textů: přísloví, písní, vyprávění o víře a písemné selské poezie) a takzvaných mimojazykových údajů (tj. záznamů víry a popisů lidových praktik – obřadních, magických či léčebných). Dokumentační materiál pochází z kartotéky Slovníku lidových stereotypů a symbolů, která je uložena v Etnolingvistickém pracovišti Jerzego Bartmińského v Lublinu.

ABSTRAKT

Článek představuje jazykový a kulturní obraz koukolu, rostliny řazené mezi plevele, květiny nebo byliny. Úplná verze hesla o koukolu (polsky: KĄKOL) bude zařazena do Slovníku lidových stereotypů a symbolů, svazku Houby, plevele, skupiny rostlin, části VIII, kterou redigovali Jerzy Bartmiński a Stanisława Niebrzegowska-Bartmińska. V souladu s předpoklady kognitivní definice byl lidový obraz koukolu rekonstruován na základě jazykových údajů (včetně různých typů folklorních textů: přísloví, písní, pověstí o víře a psané selské poezie) a takzvaných kolingvistických údajů (tj. záznamů víry a popisů lidových praktik: rituálních, magických či léčebných).

ANNA KACZAN. Jakie to ładne, a takie szkudne – obraz kąkolu w polskiej kulturze ludowej

97

Dokumentační materiál pochází z databáze Slovníku lidových stereotypů a symbolů, archivované v Etnolingvistickém pracovišti Jerzyho Bartmińského na UMCS v Lublinu.

Koukol polní (Agrostemma githago L.) je běžný plevel, který dříve rostl nejčastěji v obilí. V současnosti mu kvůli používání herbicidů a účinnějšímu čištění obilných zrn hrozí vyhynutí, a proto byl zařazen na polský červený seznam do kategorie NT (near threatened) – téměř ohrožený druh¹. Spatřit koukol polní v přírodě je už téměř nemožné, zato jeho semena lze koupit v zahradnictví, protože tento dříve škodlivý plevel se dnes vysévá v zahrádkách či na loukách – považuje se za květinu.

Cílem článku je představit jazykově-kulturní obraz koukolu v polské lidové tradici. V souladu s předpoklady kognitivní definice, která „si za hlavní cíl klade podat zprávu o způsobu, jakým mluvčí daného jazyka chápou předmět“ (Bartmiński 1988: 169), byly při rekonstrukci představ o koukolu využity lexikální prostředky (názvy, synonyma, frazémy), texty (přísloví, písně, pověsti o víře, psaná selská poezie), jakož i lidová víra a praktiky, takzvané jazykové údaje (Bartmiński 1996: 11). Citovaný dokumentační materiál pochází z Etnolingvistického pracoviště Jerzyho Bartmińského na UMCS, kde vzniká lublinský Slovník lidových stereotypů a symbolů (SSiSL)². Pro potřeby článku jsem spojila výkladovou část s dokumentační částí, které jsou ve Slovníku obvykle odděleny, a uvedla pouze úryvky vybraných textů. Úplná verze hesla KĄKOL vyjde v posledním sešitu svazku věnovaného rostlinám: Plevele, houby a skupiny rostlin.

V lidovém obrazu koukolu se projevují následující fasety, tedy specifické sémantické kategorie, „jednotné z určitého hlediska“ (Bartmiński 1996: 16): názvy, kategorizace, původ, vzhled a vlastnosti, množství a místo výskytu, lokátor, svěcení, praktiky proti koukolu, praktické, obřadní a magické využití, léčebné využití, předpovědi, symbolika. Výběr faset a jejich uspořádání nejsou náhodné, závisí na typu hesla a zvoleném nadřazeném komponentu (Bartmiński 1988: 182) – v případě koukolu je jím plevel.

¹ https://pl.wikipedia.org/wiki/K%C4%85kol_polny.

² SSiSL podrobněji představila Katarzyna Prorok v článku: Slovník lidových stereotypů a symbolů jako etnolingvistický slovník (na příkladu hesla perz) (Prorok 2023: 54–70).

98

BENDRINĖ KALBA | 97

KOUKOL

[NÁZVY] Všeslovanské pojmenování kąkol³ (ve staré polštině také kąkolica SStp Urb 3: 263) je příbuzné s litevským kanikalas „zvonek, rolnička“ a bývá odvozováno od praslovanského *kolkolъ „zvukový nástroj (z pálené hlíny), typu chrastítka či klepadla“, sekundárně „zvonek, zvon“ od praindoevropského *kel „volat, křičet, znít, vydávat zvuk“ Bor SE 226, podobně Sł SE 2: 118–119. Pojmenování kąkol je tedy motivováno tvarem květu koukolu, který připomíná zvonek, což potvrzují synonymní názvy této rostliny: dzwoniec SGP PAN 7: 320, dzwonek Udz Biec 145. Brückner spojuje pojmenování kąkol s praslovanským *kək-, kuk- „o každé křivosti, zakřivení“ Brüc SE 224 a jeho vznik odůvodňuje pružností a křivým tvarem stonků Dub Ostr 131.

Jiná synonymní pojmenování koukolu odkazují k jeho domnělému původu – diabeł SGP PAN 5: 511, diabelskie kwiaty, roślina diabelska Wan Pol 109, diabelskie ziele, bo mówili, że ono jest związane ze złymi mocami Pelc SGLub 5: 124. Pojmenování szatański kwiatuszek, złoducha kwiatki se zase vysvětlují vzhledem květu koukolu, protože on takie roski [= rózki] wkoło ma Rog Wag 271, 314 – jde o zoubky vyčnívající zpod okvětních lístků (Rogowska 1998: 77). Název zegarki SGŚ Wyd 14: 184 se vysvětluje podobností „květu koukolu při pohledu shora s ciferníkem hodinek“, neboť na nachových okvětních lístcích jsou viditelné tmavé čárky připomínající ručičky. Tento plevel, který roste v obilí, „krade chléb“ (Rogowska 1998: 77), proto se mu říká złodziejem Sych SGKasz 6: 235; podobnou motivaci může mít také název koukolu przepad Karl SJP 5: 153. Kvůli černým semenům se koukol nazývá czarnucha, czarnuszka Karl SJP 1: 746; názvy boligłów SGP PAN 2: 367 a szalonka Spól Naz 24 mohou souviset s jedovatými vlastnostmi semen, ačkoli podle Waniakowé se název boligłów (označující také chrpu modrou) pojí spíše s hojným výskytem tohoto plevele v obilí, které tím značně oslabuje, a je proto důvodem k obavám zemědělců (Waniakowa 2019: 181).

[KATEGORIZACE] Koukol je všeobecně považován za plevel, např.: Kąkol to paskudny chwast Pelc SGLub 5: 204, Konkol niby doś taki prijymny, bo filjetowy, ale to tyz chwast Kaś Podh 5: 35, a také v lidové poezii:

³ Původně se název kąkol vztahoval na jílek mámivý (Lolium temulentum) SStp Urb 3: 262, který je podobně jako kąkol jedovatým obilným plevelem; proto může být v folklorních textech zmínkou o kąkolu míněn jílek mámivý Fisch Roś 188. Název kąkol se vztahoval také na kohoutek (Lychnis) a černuchu setou (Nigella sativa) Maj Słow 1: 129.

ANNA KACZAN. Jakie to ładne, a takie szkodne – obraz kąkolu w polskiej kulturze ludowej

99

Anebo ty plevele. Trhal jsem je na poli a trhal je ze sebe..., ale bylo mi líto – a pole by se přece vyčistilo – těch polních máků a bledých koukolů. (Stanisław Buczyński; Ad Złote 32);

Ježíš se dívá: prázdné chalupy, prázdná pole, neosetá, rostou na nich bodláky a koukoly, zarostlá plevelem a opuštěná. (Maria Majchrzak; Niew Prow 160).

Podle Bańkowského souvisí název kąkol s litevským keñkti „škodit“ Bań ES 1: 653, takže už samotný název této rostliny implikuje hyperonymum plevel. Koukol je rovněž kategorizován jako květ (srov. název koukolu – dia-belskie kwiaty), někdy s upřesněním polní, divoký květ: Sò kwiati dzike: chaber abo modrak, kùnkùł, ognicha, mlyć, rùmmiùnek, macierzùnka, barwik Górn Malb 2: 203. V psané selské poezii se často uvádí spolu s jinými polními květinami: mákem a chrpou modrou:

Až mě, Ježíši, odvedeš z krásného údolí světa, dovol mi vzít si polní květiny, máky, koukoly a chrpy. (Maria Gleń; TL 2005/1–4: 101);

Květiny a byliny srdečné, z Boží milosti člověku k užitku a radosti darované, nasbírané na poutních cestách: heřmánky, zlatobýly /... / z pšeničných lánů máky, chrpy, koukoly... opěvované skřivánkem. (Stanisława Łapińska; Niew Pył 111).

Protože se koukol světil a používal při magických a (méně často) léčebných praktikách, říkalo se mu také bylina, např. v přísloví: Ačkoli se koukol neseje, tato bylina se množí NKPP kąkol 6 nebo ve verši:

Břízo od kapličky u cesty – ty jsi mi ukázala první pěšinku na pole mých otců, kde rostly všelijaké byliny, máky, chrpy, koukoly, a já, malý červíček, jsem neměl tušení, kolik krásy a barev tu spatřím (Władysław Koczot; TL 1997/3: 13).

100

BENDRINĖ KALBA | 97

[PŮVOD] Věřilo se, že Pán Bůh zasel obilí, a ďábel koukol TL 2009/3–4: 44, což se odrazilo v přísloví: Pán Bůh množí pšenici, a ďábel koukol rozmnožuje NKPP pszenica 17 (na Kašubsku se říkalo, že koukol je ďáblova pšenice Sych SGKasz 2: 229) a ve výše zmíněných názvech koukolu – ďábel, ďábelská rostlina, ďábelské květy/bylina.

Přesvědčení o ďábelském původu koukolu jistě ovlivnilo novozákonní podobenství o pleveli (ve starších překladech Bible, například u Jakuba Wujka, šlo o podobenství o koukolu), které Ježíš vypráví zástupu⁴. Apoštolům pak vysvětluje (Mt 13, 36–43), že dobrým semenem, pšenicí, jsou synové království, plevelem pak synové Zlého. Nepřítelem, který plevel zasel, je ďábel. Snad proto se v Pomořansku tvrdilo, že koukol se nemá trhat, protože hrozí posedlost Sych SGKasz 1: 96. Věřilo se také, že majitele polí, na nichž roste mnoho koukolu, se satan snaží svést k hříchu Fisch Roś 187.

[VZHLED A VLASTNOSTI] Koukol roste do výšky, má dlouhé, ohebné stonky, které se mohou ohýbat, srov. názvy. Tyto stonky se často větví, proto se v písních mluví o kierżu, tedy keři koukolu, například:

Na polním lánu u vsi stojí keř koukolu, bylo by třeba ho vykopat. Líbilo se mi u souseda děvče, kéž by mi ji chtěli dát! (Pieś Śl 2: 211);

Na mazewském holém poli stojí ostrý keř koukolu, nepleť se se mnou, chlapče, ty mazewský spratku (K 22 Łęcz 197).

Koukol má bílé kvítky a takové růžové Pelc SGLub 5: 205. O květech koukolu se také říká, že jsou fialové Kąś Podh 5: 35, purpurové Pelc SGLub 5: 205; ve slezském nářečí přídavné jméno koukolový označuje fialovou barvu SGŚ Wyd 14: 184. Květy koukolu mají tvar zvonku (odtud jeho názvy zvonek, zvonec) takové rožky [= růžky] kolem má (zoubky vyčnívající zpod okvětních lístků) a při pohledu shora připomíná ciferník hodin, srov. názvy. Koukol, Bože, jak je to krásné, a přitom tak škodlivé – říkalo se Pelc SGLub 5: 205, protože když odkvete, má takové černé kuličky, které se vysejí a pak znovu rostou⁵

⁴ Nepřítel zasel plevel mezi pšenici, když lidé spali. Hospodář nedovolí služebníkům ho vytrhat, aby při sbírání plevele spolu s ním nevytrhali i pšenici; teprve v době žně řekne žencům: Nejprve seberte plevel a svažte jej do snopů na spálení; pšenici pak odvezte do mé sýpky Mt 13, 24–30.

⁵ Ve skutečnosti koukol nevysemeňuje semena na zem – dozrávají ve stejnou dobu jako zrna obilí, sklidí se společně s nimi a mohou být vyseta až v další sezoně https://www.sgs.com/pl-pl/aktualnosci/2024/05/nasiona-chwastow-w-zbozach.

ANNA KACZAN. Jakie to ładne, a takie szkudne – obraz kąkolu w polskiej kulturze ludowej

101

SGŚ Wyd 14: 184. Velká, tlustá, černá semena (odtud názvy černý koukol Rost Symb 1: 160, černucha, černuška) jsou jedovatá, srov. fraz. z koukolu oči tečou NKPP blekot, koukolu se podívat ‚zbláznit se, zhloupnout‘ SOWM 3: 14. Podle lidového podání na světě není takové stvoření, které by to zrní snědlo, ani kůň, ani pes, zkrátka nikdo to nesní, je to strašná hořkost TN Śliwnica 1994.

[MNOŽSTVÍ A MÍSTO VÝSKYTU] Koukol se vyskytoval hojně, bylo ho plno TN Chołowice 1998; v písni vojáci utěšují dívku po smrti jejího milého:

Neplač, panno, neplač, nelituj toho. Jede jich sem tisíc, vyber si jednoho. Kéž by vás tu bylo jako na poli koukolu, žádný z vás není takový jako Jasio do páru. (Wisła 1899: 110).

Považovalo se za to, že Každé pole rodí koukol NKPP kąkol 1, V každém obilí musí být koukol Tred Kasz 132, nejčastěji však rostl v pšenici a žitu:

Na bachorzeckém poli je pšenice plná koukolu, ale na poli našeho pána je pšenice jako malovaná. (K 35 Przem 48);

Na zielńském poli roste koukol v žitu, až se ten koukol rozvine, přijdu za tebou, má milá. (Płat Krak 213).

Převládalo přesvědčení, že tento plevel nevymizí Tred Kasz 132, nevyhyne NKPP kąkol 3. Avšak teď to vystříkávají, už asi žádný koukol není Rog Wag 271. Jak poznamenává selský básník Władysław Koczot: v obilí už léta nejsou ani bodláky, ani koukol Niew Prow 111.

[LOKALIZÁTOR] Věřilo se, že když koukol vyroste, rád si na něm sedá a odpočívá čert, neviditelný lidskému oku. „Když se koukol obrací v ruce, lze spatřit, jak v něm čert hýbe rohy“ Sych SGKasz 1: 96. Víru, že čert přebývá na koukolu, potvrzují pověrečné příběhy:

Jednou seděl čert nad cestou na koukolu v obilí a čekal. Když přišla jedna panna a ten kvítek utrhla, čert do ní hned vlezl. Potom však z ní někdo čerta vyhnal, ale čert zase říkal: Půjdu si znovu sednout k cestě a znovu do ní nebo do někoho jiného vlezu. (Sych SKoc 1: 96);

Jeden starší muž z Rzeczycy Długiej vyprávěl, co se mu přihodilo ve stodole kolem roku 1920. Den předtím plel pšenici od koukolu. Nasbíral ho hodně a přinesl ho do stodoly, kde ho navršil na hromadu v koutě pod stěnou... rozhodl se tento plevel použít

102

BENDRINĖ KALBA | 97

na podestýlku pro dobytek. Protože stonky koukolu byly příliš dlouhé, položil je na špalek, aby je nasekal na drobné kousky. Když stonky plevele několikrát přesekl sekerou, všiml si, že se něco pohybuje v přeťatých kouscích ležících na zemi. Když je začal ostřím sekery rozhrnovat na všechny strany, uviděl malého čertíka rozseknutého napůl. (Gaj Stal 187).

[ŽEHNÁNÍ] Koukol se obvykle nežehnal, protože to byl plevel Nieb Przes 155, v některých oblastech Polska se však žehnal ZWAK 1890: 213, např. horaly v den Nanebevzetí Panny Marie (15. VIII), v přesvědčení, že pak nebude růst v ovsu MAAE 1907: 115, Kąś Podh 5: 35.

Kąkol święcono także w wianuszkach w oktawę Bożego Ciała MAAE 1908: 120, TL 1997/2: 21.

[PRAKTIKY PŘEDCHÁZEJÍCÍ VÝSKYTU KOUKOLU] Říkalo se, že koukol je nepřítel rolníka TN Śliwnica 1994, protože velmi škodí obilí TN Chołowice 1998, a tam, kde roste, není chleba Sych SGKasz 6: 229. Proto se používaly různé praktiky, aby v obilí nerostl.

Nejprve se pole hluboko oralo, aby se půda zbavila plevele – v písni Janiczek jede na pole zaorávat koukol Rog Śląsk 45; pod první zoranou brázdu se pokládal koukol a zpívalo se: Orat, chlapče, orat, vždyť dobře oráš, zaseješ pšenici, urodí se oves Udz Biec 145. Aby „ďábel nezasel koukol“, v Podhůří hospodář hned po půlnoci z Bílé soboty na Velikonoční neděli zapichoval do pole křížky z výhonků kokoczky (nebo jiných rostlin) a žehnal je pomocí palmy Kot Urok 138. Na Velikonoční pondělí – podle lidové básně – každý sedlák na poli hází skořápky z vajec, aby neměl koukol Lud 1895: 87.

Koukolu i jiným plevelům a chorobám obilí mělo předcházet také obcházení polí chlapci s pochodněmi o Letnicích (Sestoupení Ducha svatého), kdy se volalo:

Uteč, koukole, nebo tě začerním. A já žehnám a zaháním pomietlici. Uteč, smetí, nebo tě posvětím! Sviť, sviť, utíkej, smetí! (Kot Urok 145).

Podobně se postupovalo v předvečer sv. Jana (23. VI) – „pruty, byliny: jako koukol, chrpa apod.“, sušené po celý rok na půdě, se svazovaly dohromady, připevňovaly na tyč, zapalovaly a za běhu se volalo: Dnes je předvečer sv. Jana, zapaluje se svatojánská vatra Lud 1902: 424.

ANNA KĄCZAN. Jakie to ładne, a takie szkodne – obraz kąkolu w polskiej kulturze ludowej

103

Postupem času se obilí stříkalo: Když obilí rostlo, hlídalo se, aby koukolu a dalšího plevele nevyrostlo příliš mnoho. Bylo třeba postříkat hony Kaś Podh 5: 35. Když koukol navzdory těmto opatřením vyrostl, vytrhával se – motiv pletí koukolu je v poezii a písních oblíbený a často má symbolický (erotický) význam:

poslední pšenice zašumí po tobě a už z ní nikdo nevytrhá koukol, a všechny záhony, o které jsi s láskou pečovala, se promění v sirotky (Stanisław Pudełkiewicz; Wer Ojcz 245);

Přijeli mládenci z vojny, ptali se krásné děvečky: Neviděli jste? Když jdou z pole, tam vybírá pšenici z koukolu (Wisła 1902: 711);

V Sygneczowě za dvorem roste žito s koukolem, jdi, Maryško, vyplej ho, potkáš Jasia, odveď ho. Maryška šla plít žito, aby jedla bílý chlebíček, potkala Jasia a vzala ho k žitu. Ale místo aby trhali koukol, šli si lehnout do stínu. (Płat Krak 105).

Vytrhaný koukol se pálil:

Ještě bych chtěl z pšenice vybrat námel, k spálení vytrhat koukol a bodlák (Stanisław Buczyński; Niew Pył 30).

Koukolu měly předcházet také praktiky v den sv. Řehoře (3. IX), při takzvaném svátku koukolu – v okolí Přemyšle děti hned ráno běhaly s pšeničnými plackami (bochníčky a kukiołkami) podél otcova pole a zpívaly:

Koukolu, koukolu, nerost na našem poli, ale jen na židovském a panském. Páni a židé si pečou koláče, a my ubožáci nemáme žádné.

Potom koukol vytrhávaly a házely ho na všechny strany. Když dorazily na konec svého pole, posadily se a snědly své zásoby; potom se vracely do vsi, aby zbytek dne strávily zábavou Or L 1930: 17. V předvečer Vánoc (24. XII) se smetí sesbírané z podlahy světnice vyhazovalo za řeku, do vody nebo se pálilo na poli, aby koukol a jiné plevele neničily úrodu Wes Śląsk 215.

104

BENDRINĖ KALBA | 97

Navzdory všem těmto postupům byla zrna obilí často znečištěna semeny koukolu, proto se čistila – sítem Wit Bąj 48 nebo mlýnkem Bart PANLub 3: 84, protože mouka s příměsí koukolu je carna Dub Ostr 132 a hořká; Kašubové o ní říkali: mąkol to kąkol Sych SGKasz 3: 123.

[PRAKTICKÉ VYUŽITÍ] Koukol má krásný květ a ohebné stonky, proto z něj děti a dívky rády pletly věnečky (latinský název koukolu Agrostémma znamená v přeneseném smyslu: ‘rostlina vhodná (používaná) k pletení věnců’ Rej Poch 19), což se odrazilo v písních:

Koukolí, koukolí, nesej se po poli, protože tě panny mají rády, na věnečky tě škubou (ZWAK 1890: 213);

Chodila po poli, hledala koukolí, našla kvítíček, uvila věneček (Święt Nadr 270);

Bílý Jane, bílý Jane! A je ti ve dvoře krásná Maryška, bílý Jane! Má věneček z koukolí, hledá chlapce po poli. Bílý Jane! (Wisła 1899: 664).

Z koukolu se dělaly kytice; říkalo se, že kytice z něj byla krásná TN Chołowice 1998:

Udivený skřivan, který vyhrává na mezi, svým štěbetáním zahání: – Ještě není žně! Pod hrušní u cesty usedám zkroušená a tisknu k hrudi kytičku koukolů (Ewa Jowik; TL 2017/1–2: 54).

Hej, já jsem přece král Mezi lesy, lány, loukami a poli! /…/ Království svého krajinu Za necelou hodinu Obejdu dokola, napříč i podél, propluji mořem vln obilí, které se mi klaní, skládají mi v oběť své plody… Kytice květů, bohaté Máky, koukolem, chrpami. (Antoni Kucharczyk; Pig Wyb 149).

[OBŘADNÍ A MAGICKÉ VYUŽITÍ] Květ koukolu se využíval při obřadech a v magii – na závěr žní v Krakovsku starší ženy pletly „věnce z kopřiv, bodláku, lebedy, vlčího máku, koukolu a vůbec ze všech polních plevelů“; s věnci na hlavách šly do dvora

ANNA KACZAN. Jakie to ładne, a takie szkodne –

obraz kąkolu w polskiej kulturze ludowej

105

společně s děvčaty, která měla věnce z pšenice. Pán vyšel na práh dvora a bral věnce z hlav děvčat, ženy mu však násilím nasazovaly na hlavu „zmíněné koukoly“ a volaly: Když už člověk přijímá dobré, ať s ním přijme i zlé, neboť na tomto božím světě je už všechno tak pomíchané! K 6 Krak 96.

Na Pomořansku se věřilo, že v den svatojánské noci (23 VI) čarodějnice pořádají sabat, a aby kravám neodebraly mléko, pletli pastýři věnečky z chrp, koukolů a kopretin nebo zvonků, zavěšovali je kravám na krk nebo na rohy a takto ozdobené je vedli z pastviny do vsi Stel Pom 171; když už byly krávy očarované, hospodyně je vykuřovaly svěceným květem koukolu ZWAK 1890: 213.

Na předvečer sv. Jana Křtitele (23 VI) zdobí své domy koukolem, chrpami, polním mákem a vikví Święt Nadr 114. V Mikułowicích zdobila děvčata v den sv. Jana při východu slunce sochy a kapličky věnci z chrp, koukolu, máku a pelyňku Wisła 1891: 40.

[LÉČEBNÉ POUŽITÍ] Koukol se v léčebných praktikách používal zřídka, protože jeho semena jsou jedovatá; právě z tohoto důvodu se z něj pil odvar, aby se vyvolal potrat Kul Wiel 3: 99.

Při silné revmatické bolesti hlavy, takové, že hlava bolestí třeští a hučí, přikládali na hlavu koukol namočený ve vodě MAAE 1907: 144. Rýma se u dětí léčila tak, že se jim dával k čichání rozdrcený koukol, namočený v octě a usušený ZWAK 1895: 31.

[PRZEPOWIEDNIE] Uważano, że kąkol w zbożu wygninie, gdy w Wielkim Tygodniu ZWAK 1890: 194, w Wielki Piątek jest mróz ZWAK 1886: 89.

[SYMBOLIKA] Koukol, plevel pocházející od ďábla, je symbolem zla, závisti a nesvornosti, srov. fraz. rozsévat koukol ‚působit zlo, nesvornost, závist‘ S SFr 1: 322, dříve koukoleć ‚stávat se zlým‘ Karł SJP 2: 311; na Kašubsku se kąkolnikiem, kąkolnicą nazýval zlý, bezcenný člověk Sych SGKasz 2: 229. Tato symbolika je pevně zakořeněna zejména v příslovích: U pšenice musí být koukol [= dobro a zlo se vyskytují společně] NKPP pszenica 25; Kdo seje koukol, sklidí koukol [= následky špatných skutků jsou vždy špatné] NKPP kąkol 4; Každé pole rodí koukol [= špatné a nežádoucí věci se dějí všude] NKPP kąkol 1. Koukol se přeneseně říkalo neužitečným a škodlivým věcem a lidem Sł SE 2: 118, odtud fraz.

106

BENDRINĖ KALBA | 97

potřebný jako koukol v obilí ‚zcela nepotřebný‘ S SFr 1: 322, wędzelac kąkol zlomyslně ‚nechat někoho na dožití‘ Sych SGKasz 2: 229.

Koukol je symbolem chudoby, např. Pšenice v uniformě, šlechtic v selském kabátci [= když je v pšenici hodně koukolu, je hospodář chudý] NKPP pszenica 22; když roste koukol, není chleba Sych SGKasz 2: 229. V lidovém snáři znamená neúrodu Nieb Pol 170.

Ve dvořivých a milostných písních bývá koukol spojován s chlapcem:

Na krakovském poli stojí dvě chrpy – sandoměřské děvy jsou jak růžové květy. Na krakovském poli stojí dva koukoly – sandoměřští chlapci rostou jako topoly. (MAAE 1910: 199);

Na mazewském holém poli stojí ostrý trs koukolu, nepočítej se mnou, chlapče, ty mazewský výrostku. (K 22 Łęcz 197).

Pletí koukolu dívkou v písních je symbolickým obrazem lásky:

Na gocenowském poli, u tarnowské hranice, vytrhávala Kasiula koukol v pšenici. Jednou ručkou koukol vytrhávala a druhou ručkou na Jasińka kývala. (Krzyż Kuj 1: 226);

U mé matky na poli jsou dvě strychy koukolu. A kdo nám jej vypleje, když je pomocníků málo? Půjdu jej sama plít a ty, Jasiu, pojď za mnou. Ale nezahrávej si se mnou, aby nás někdo nechytil. (K 21 Rad 38).

V současné selské poezii je koukol kvůli svému krásnému květu vnímán jako ozdoba pole, součást rodné vsi a krásy tohoto světa:

Mé písčité pole, zdobené květem koukolu, přináší vůni chleba do neklidných domů (Kocz Pól 44);

Moje vesnice jsou lánem obilí, protkávaným pestrým koukolem, před chalupou kvetou slézy a nad polem zpívá skřivan. (Wiesława Szymoniak; Niew Pył 211).

Až mě, Ježíši, odvedeš z údolí tohoto krásného světa, dovol mi vzít si s sebou polní květy, máky, koukoly a chrpy. (Maria Gleń; TL 2005/1–4: 101).

ANNA KACZAN. Jakie to ładne, a takie sz ma? – obraz kąkolu w polskiej kulturze ludowej 107

ZÁVĚRY

Koukol byl kdysi běžným, obtížným a škodlivým plevelem, který rostl nejčastěji v obilí, zejména v pšenici a žitě. V lidové kultuře se jeho původ, patrně pod vlivem biblického podobenství, připisuje ďáblu, odtud názvy koukolu: ďábel, ďáblovy květy, satanův kvítek, kvítky zlého ducha. Tyto názvy také zdůrazňují, že koukol má krásné květy, a proto z něj děti a dívky pletly věnce a dělaly kytice, jimiž zdobily chalupu. Navzdory jedovatým černým semenům se koukol používal při léčebných praktikách (např. při bolestech hlavy). Stejně jako mák a chrpa⁶, s nimiž často rostl v obilí (srov. Máte bídné obilí, samá chrpa, máky a koukol Wiet SPog 60), býval koukol řazen mezi květiny a byliny. Pro rolníka-hospodáře však byl především plevelem, jehož výskyt na poli snižoval úrodu a vyžadoval další práci (hlubokou orbu, pletí, pálení vytrhaných stonků). Květem koukolu se můžeme bezstarostně obdivovat dnes, kdy nám už „nekrade“ chléb…

PRAMENY

Ad Złote – Złote ziarna. Antologia współczesnej poezji ludowej ziemi zamojskiej, shromáždil, zpracoval a doslovem opatřil J. Adamowski, Lublin: Wydawnictwo Lubelskie, 1985.

Bań ES – Etymologiczny słownik języka polskiego, A. Bańkowski, sv. 1–2, Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2000.

Bart PANLub – Lubelskie. Polska pieśń i muzyka ludowa. Źródła i materiały, ed. J. Bartmiński, část 1: Pieśni i obrzędy doroczne, část 2: Pieśni i obrzędy rodzinne, část 3: Pieśni i teksty sytuacyjne, část 4: Pieśni powszechne, část 5: Pieśni stanowe i zawodowe, část 6: Muzyka instrumentalna. Instrumentarium - wykonawcy - repertuar, Lublin: Wydawnictwo Muzyczne Polihymnia, 2011.

Bor SE – Słownik etymologiczny języka polskiego, W. Boryś, Kraków: Wydawnictwo Literackie, 2005.

Brüc SE – Słownik etymologiczny języka polskiego, A. Brückner, Warszawa: Wiedza Powszechna, 1970.

Dub Ostr – Nazwy roślin w gwarach ostródzko-warmińsko-mazurskich, S. Dubisz, Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1977.

⁶ Zob. artykuł Doroty Piekarczyk i Joanny Szadury: Chaber (Piekarczyk, Szadura 2007: 136–148).

108

BENDRINĖ KALBA | 97

Fisch Rós – Rostliny v lidových vírách a zvycích. Slovník Adama Fischera, M. Kujawska, Ł. Łucaj, J. Sosnowska, P. Klepacki, Vratislav: Polská národopisná společnost, 2016.

Gaj Stal – Duchové a démoni v lidových vírách z okolí Stalowej Woly – Rozwadowa a Tarnobrzegu, W. Gaj-Piotrowski, Vratislav: Polská národopisná společnost, 1993.

Górn Malb – Malborské nářečí, H. Górnowicz, sv. 2, seš. 1–2, Gdaňsk: Gdaňská vědecká společnost, 1973–1974.

K 6 Krak – Sebrané spisy 6: Krakovsko, O. Kolberg, Vratislav–Poznaň: Polská národopisná společnost, 1963.

K 21 Rad – Sebrané spisy 21: Radomsko, O. Kolberg, Vratislav–Poznaň: Polská národopisná společnost, 1964.

K 22 Łęcz – Sebrané spisy 22: Łęczycké, O. Kolberg, Vratislav–Poznaň: Polská národopisná společnost, 1964.

K 35 Przem – Sebrané spisy 35: Přemyšlsko, O. Kolberg, Vratislav–Poznaň: Polská národopisná společnost, 1964.

Karł SJP – Slovník polského jazyka, J. Karłowicz, A. Kryński, W. Niedźwiedzki, sv. 1–8, Varšava: Státní nakladatelský ústav, 1952–1953.

Kąś Podh – Ilustrovaný slovník podhalského nářečí a kultury, J. Kąś, sv. 1–3, 2015–2016, Bukowina Tatrzańska–Nowy Sącz: Bukowinské kulturní centrum „Lidový dům“; sv. 4, Krakov: nakladatelství Astraia, 2017; sv. 5–12, Nowy Sącz: Malopolské kulturní centrum „Sokół“, 2017–2019.

Kocz Pól – Z pól i łąk, W. Koczot, Warszawa: Ludowa Spółdzielnia Wydawnicza, 1990.

Kot Urok – Proti uhranutí. Víry a obřady u obyvatel podhorských oblastí, Rzeszowiaků a Lasowiaků, F. Kotula, Varšava: Lidové družstevní nakladatelství, 1989.

Krzyż Kuj 1 – Kujavsko. Polská lidová píseň a hudba. Prameny a materiály, B. Krzyżaniak, A. Pawlak, J. Lisakowski, část 1: Texty, Krakov: Polské hudební nakladatelství, 1974.

Kul Wiel 3 – Lidová kultura Velkopolska, red. J. Burszta, sv. 3, Poznaň: Poznaňské nakladatelství, 1967.

Lud – Lid. Časopis Polské národopisné společnosti, 1895–.

MAAE – Antropologické, archeologické a etnografické materiály vydávané z iniciativy Antropologické komise Akademie věd a umění v Krakově 1–14, 1896–1919.

Maj Słow 1 – Slovník polských zoologických a botanických názvů, obsahující lidová i vědecká polská jména a synonyma užívaná pro živočichy a rostliny od 15. století až do současnosti, shromážděná a uspořádaná podle pramenů a porovnaná s latinskými vědeckými synonymy v dvojím abecedním pořadí, rozšířený o srovnávací materiál čerpaný z jiných slov

ANNA KACZAN. Jakie to ładne, a takie szkodne – obraz kąkolu w polskiej kulturze ludowej 109

slovanských, shromáždil a uspořádal E. Majewski, sv. 1: Polsko-latinský slovník, Varšava: Knihkupectví Teodora Paprockého a spol., 1889.

Nieb Pol – Polski sennik ludowy, S. Niebrzegowska, Lublin: Wydawnictwo UMCS, 1996.

Nieb Przes – Strach ze strachu. Rostliny v lidových ústních podáních, S. Niebrzegowska, Lublin: Vydavatelství UMCS, 2000.

Niew Prow – Veď nás ke světlu. Antologie lidové náboženské lyriky, shromáždil, připravil a předmluvou opatřil D. Niewiadomski, Lublin: Vydavatelství Polihymnia, 1994.

Niew Pył – Kde chlebový prach slunce dosahuje. Motiv „malé vlasti“ v lidové poezii lublinského kraje. Antologie, shromáždil, připravil, úvodem a biografickými poznámkami o autorech opatřil D. Niewiadomski, Lublin: Vydavatelství „Polihymnia“, 2001.

NKPP – Nová kniha polských přísloví a příslovečných rčení, na základě díla S. Adalberga zpracoval redakční tým pod vedením J. Krzyżanowského, sv. 1–4, Varšava: Státní vědecké nakladatelství, 1969–1978.

Or L 1930 – Svátek koukolu, A. Kordek, Orli Lot. Orgán vlastivědných kroužků mládeže Polské vlastivědné společnosti.

Pieś Śl 2 – Lidové písně z polského Slezska, vydali a komentářem opatřili J. Ligęza a S. M. Stoiński, sv. 2: Baladické písně o námluvách a lásce, Krakov: Tiskárna Jagellonské univerzity, 1938.

Pig Wyb – Výbor lidových spisovatelů, připravil S. Pigoń, část 2: Básníci a vypravěči, Vratislav: Vydavatelství Národního ústavu Ossolińských, 1948.

Pelc SGLub – Slovník nářečí Lublinska, H. Pelcowa, sv. 1–12, Lublin: Vydavatelství UMCS, 2012–2023.

Płat Krak – Vždyť jsme nějací takoví. Sbírka písní východních a západních Krakováků, shromáždil a připravil P. Płatek, Krakov: Národní nakladatelská agentura, 1976.

Rej Poch – Původ latinských názvů polských rostlin. Botanický průvodce, M. Rejewski, Varšava: Kniha a vědění, 1996.

Rog Śląsk – Písně polského lidu v Horním Slezsku, J. Roger, Opolí: Slezský institut v Opolí, 1976.

Rog Wag – Nářeční obraz rostlin ve světle nominativní aktivity jejich názvů (na příkladu nářečí vesnice Wagi v łomżyńském okrese), E. Rogowska-Cybulska, Gdaňsk: Vydavatelství Gdaňské univerzity, 2005.

Rost Symb 1 – Symbola ad historiam naturalem medii aevi, J. Rostafiński, část I, Krakov: Universitas Jagiellonica, 1900.

SGP PAN – Slovník polských nářečí, sv. I–X, připravil Ústav polské dialektologie Institutu polského jazyka PAN v Krakově pod vedením M. Karasia, od sv. II pod vedením J. Reichana, od sv. VI pod vedením J. Okoniowé, od sv. IX,

110

BENDRINĖ KALBA | 97

sv. 2 pod vedením R. Kucharzyka, Vratislav: Národní ústav Ossolińských. Vydavatelství Polské akademie věd, 1982–.

SGŚ Wyd – Slovník slezských nářečí, vědecká redakce B. Wyderka, sv. 1–, Opolí: Státní vědecký ústav – Slezský ústav, 2000–.

Sł SE 2 – Etymologický slovník polského jazyka, F. Sławski, sv. 2, Krakov: Společnost přátel polského jazyka, 1958–1965.

SOWM 3 – Slovník nářečí Ostródy, Varmie a Mazur, zpracovávaný Pracovištěm Slovníku nářečí Ostródy, Varmie a Mazur Ústavu jazykovědy ve Varšavě, sv. 3, red. Z. Stamirowska, H. Perzowa, Varšava–Krakov: Ústav polského jazyka PAN, 1993.

Spól Naz – Názvy polských rostlin do 18. století, A. Spólnik, Vratislav: Národní ústav Ossolińských. Vydavatelství Polské akademie věd, 1990.

S SFr – Frazeologický slovník polského jazyka, S. Skorupka, sv. 1–2, Varšava: Všeobecné vědění, 1967–1968.

SStp Urb 3 – Staropolský slovník, red. S. Urbańczyk, Vratislav: Národní ústav Ossolińských. Vydavatelství Polské akademie věd, 1960–1962.

Sych SGKasz – Slovník kašubských nářečí na pozadí lidové kultury, B. Sychta, sv. 1–7, Vratislav: Národní ústav Ossolińských. Vydavatelství Polské akademie věd, 1967–1976.

Tred Kasz – Kašubská frazeologie a víry a zvyky (v komparativním kontextu), J. Treder, Wejherowo: Muzeum kašubsko-pomořského písemnictví a hudby, Společnost přátel Wejherowské země, 1989.

Udz Biec – Bieczská země. Polský lid v okresech Gorlice a Grybów, S. Udziela, Nowy Sącz: Sądecké vydavatelství, 1994.

Wan Pol – Polské nářeční názvy planě rostoucích bylin ve slovanském kontextu. Obecné otázky, J. Waniakowa, Krakov: Vydavatelství Jagellonské univerzity, 2012.

Wer Ojcz – Vlast. Antologie současné lidové poezie, výběr, zpracování, doslov a rejstřík S. Weremczuk, Lublin: Lubelské vydavatelství, 1987.

Wes Śląsk – Tradiční prvky obřadnosti „svátku Godów“ v Dolním Slezsku, H. Wesołowska, [in:] Dolnoslezská vesnice, red. A. Nasz, Vratislav: Polská etnologická společnost, 1970, 197–232.

Wiet SPog – Slovník nářečí Pogórzanů (z okolí Gorlic), A. Wietrzyk, pod vědeckou redakcí B. Grabky a R. Kucharzyka, Gorlice: Muzeum „Dvorů Karwacjanů a Gładyszů“ v Gorlicích, 2011.

Wisła – Wisła. Zeměpisně-etnografický měsíčník 1–21, 1887–1916.

Wit Baj – Bajdy a Moderówka, S. Witkoś, Poznaň: Státní zemědělské a lesnické nakladatelství, 1977.

ZWAK – Zbiór Wiadomości do Antropologii Krajowej wydawany staraniem Komisji Antropologicznej Akademii Umiejętności 1–18, 1877–1895.

ANNA KACZAN. Jakie to ładne, a takie szkodne –

obraz kąkolu w polskiej kulturze ludowej

111

LITERATURA

Bartmiński Jerzy 1988: Definicja kognitywna jako narzędzie opisu konotacji. – Konotacja, red. J. Bartmiński, Lublin: Wydawnictwo UMCS, 169–183.

Bartmiński Jerzy 1996: O „Słowniku stereotypów i symboli ludowych”. – Słownik stereotypów i symboli ludowych 1: Kosmos, z. 1: Niebo, światła niebieskie, ogień, kamienie, red. J. Bartmiński, zastępca red. S. Niebrzegowska, Lublin: Wydawnictwo UMCS, 9–34.

Piekarczyk Dorota, Szadura Joanna 2007: Chaber, Konteksty. Polska Sztuka Ludowa 1, 136–148.

Prorok Katarzyna 2023: „Słownik stereotypów i symboli ludowych” jako słownik etnolingwistyczny (na przykładzie hasła perz). – Bendrinė kalba 96, 54–70.

Rogowska Ewa 1998: Z kaszubskiego zielnika: kąkol. – Pomerania 7/8, 76–77.

Waniakowa Jadwiga 2019: Polskie gwarowe nazwy chabra bławatka. – Centaurea cyanus L. na tle słowiańskim i europejskim. – Prace Filologiczne 74, 173–187.

Gauta 2024-10-26

Priimta 2024-11-07

ANNA KACZAN

THIS IS PRETTY, BUT SO DAMAGING –

THE LINGUISTIC AND CULTURAL IMAGE OF CORNCOCKLE IN POLISH FOLK TRADITION

Summary

The article presents the linguistic and cultural image of corncockle (Polish: KĄKOL) in Polish folk tradition, reconstructed within the methodology of Jerzy Bartmiński’s cognitive definition (full application in: Dictionary of Folk Stereotypes and Symbols). The description is based on lexical data (names, synonyms, phraseological unit), texts (proverbs, songs, written peasant poetry, belief stories), as well as folk beliefs and practices (i.e., the so-called co-linguistic data). The data come from Jerzy Bartmiński’s Ethnolinguistic Unit at UMCS, where the Dictionary of Folk Stereotypes and Symbols (SSiSL) is being compiled. In Polish folk culture, it was believed that corncockle (unlike wheat) was created by the devil (hence its other names: devil (diabeł), devil’s flower (diabelski kwiatek), devil’s herb (diabelskie ziele)). Corncockle is a weed that usually grows in wheat and rye. However, due to its appearance (beautiful flowers), it is also categorized as a flower (it was used for making bouquets or wreaths), and due to its medicinal

112

BENDRINĖ KALBA | 97

uses (despite the poisonous black seeds), it was sometimes perceived as a herb. To remove corn cockle from the fields, many measures were used, such as deep ploughing, weeding, or burning of uprooted plants. Corncockle is a symbol of something evil, harmful and useless. In courtship and love songs, the weeding of corn cockle by a girl symbolizes love. In written peasant poetry, corncockle is perceived as a decoration of the field (together with poppies and cornflowers), an element of the native village, and of the beauty of the world.

KEY WORDS: corncockle, stereotype, linguistic and cultural image of the world, Polish folk culture.

ANNA KACZAN Uniwersytet Marii Curie-Skłodowskiej w Lublinie Pl. Marii Curie-Skłodowskiej 4A/205 20-031 Lublin [email protected]

ANNA KACZAN

TAI GRAŽŲ, TAČIAU ŽALINGA – RAUGĖS KALBINIS IR KULTŪRINIS VAIZDINYS LENKŲ LIAUDIES TRADICIJOJE

S a n t r a u k a

Straipsnyje pateikiamas lingvistinis ir kultūrinis raugės (lenk. KĄKOL) įvaizdis lenkų liaudies tradicijoje, atkurtas pagal Jerzy Bartmińskio kognityvinio apibrėžimo metodiką (detalus taikymas Liaudies stereotipų ir simbolių žodyne). Aprašymas paremtas leksikos duomenimis (pavadinimais, sinonimais, frazeologiniais vienetais), tekstais (patarlėmis, dainomis, rašytine valstiečių poezija, tikėjimų pasakojimais), taip pat liaudies tikėjimais ir praktika (t. y. vadinamaisiais bendraisiais kalbiniais duomenimis). Duomenys gauti iš Jerzy Bartmińskio etnolingvistikos skyriaus UMCS, kur rengiamas Liaudies stereotipų ir simbolių žodynas (SSiSL). Lenkų liaudies kultūroje buvo tikima, kad raugę (kitaip nei kvietį) sukūrė velnias (iš čia ir kiti jos pavadinimai: velnias (diabel), velnio gėlė (diabelski kwiatek), velnio žolė (diabelskie ziele)). Raugė yra piktžolė, kuri dažniausiai auga kviečiuose ir rugiuose. Tačiau dėl savo išvaizdos (gražių žiedų) ji taip pat priskiriama gėlių kategorijai (buvo naudojama puokštėms ar vainikams pinti), o dėl medicininės paskirties (nepaisant nuodingų juodų sėklų) kartais buvo suvokiama kaip vaistažolė. Raugės iš laukų šalintos įvairiai, pavyzdžiui, giliai ariant, ravint ar deginant išrautus au-

ANNA KACZAN. Jakie to ładne, a takie szkodne – obraz kąkolu w polskiej kulturze ludowej

113

galus. Raugė yra ko nors blogo, žalingo ir nenaudingo simbolis. Piršlybų ir meilės dainose mergelė, ravinti rauges, simbolizuoja meilę. Rašytinėje valstiečių poezijoje raugės suvokiamos kaip lauko puošmena (kartu su aguonomis ir rugiagėlėmis), gimtojo kaimo, pasaulio grožio elementas.

ESMINIAI ŽODŽIAI: raugė, stereotipas, kalbinis ir kultūrinis pasaulio vaizdas, lenkų liaudies kultūra.

ANNA KACZAN

Uniwersytet Marii Curie-Skłodowskiej w Lublinie

Pl. Marii Curie-Skłodowskiej 4A/205

20-031 Lublin

[email protected]

114

BENDRINĖ KALBA | 97