LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, VI

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

DŮLEŽITĚJŠÍ PŘÍPADY PRONIKÁNÍ PŘEDLOŽKOVÝCH KONSTRUKCÍ V NÁŘEČÍCH PONTININKŮ A ZÁPADNÍCH PUNTININKŮ¹

J. ŠUKYS

Litevština si uchovala poměrně mnoho pádů s různými významy, ale obecný proces analytizace indoevropských jazyků neobešel ani litevštinu: místo některých pádů s určitými významy se začínají prosazovat nebo se již prosadily předložkové konstrukce. Z nich je v nářečích pontininků a západních puntininků² třeba zmínit především předložkové konstrukce nahrazující dativ účelový a instrumentály prostředku a kvality, jakož i předložkové konstrukce vytlačující lokálové pády.

I. Předložkové a bezpředložkové konstrukce účelového dativu

Účelový dativ bez předložky³ se zachoval v západních Puntininkách, zejména v jejich jižnější části, a vyskytuje se také v jižních Pontininkách, například:

Šį.te mi.lte būs dūone (10)⁴. Šito žemė lei paliec p ū d im (56). Vaikė, ne-

surūkit visų ži.rnų, pali.kit sėklė (58). Žolu paróvo paršū.kem (112). Išimk šrūbelį, tai būs mán jienai (173). Pirmalak(u)s (grūdus) paskir(i) sėklė

¹ Z připravované disertace „Syntaktické zvláštnosti nářečí pontininků a západních puntininků“.

² Podrobněji o těchto nářečích viz J. Šukys, Charakteristické fonetické rysy nářečí východních aukštaitských pontininků a západních puntininků, „Otázky litevské lingvistiky“ (dále — LKK), roč. 5, Vilnius, 1962, s. 175—183, jakož i mapy připojené k tomuto článku.

³ Dativ vyjadřující účel je, zdá se, typičtější pro nářečí jižní Litvy (viz E. Grinaveckienė, Nářečí povodí Mituvy, kandidátská disertace, oddělení rukopisů VVU 152, Vilnius, 1955, s. 443; J. Senkus, Některé výraznější případy užívání pádů v nářečí kapsů z oblasti Pažanavys, „Sborník Litevské akademie věd“, řada A (dále — MAD, A), roč. 2(7), 1959, s. 182, aj.). Na severu Litvy se v tomto případě častěji užívá konstrukce dėl + genitiv (viz A. Jonaitytė, Nářečí Šakyny, kandidátská disertace, oddělení rukopisů VVU, Vilnius, 1962, s. 367, aj.).

⁴ Čísla označují body, jejichž síť sestavil Ústav litevského jazyka a literatury pro potřeby „Atlasu litevského jazyka“. K lokalizaci viz „Seznam bodů nářečí pontininků a západních puntininků“ připojený na konci tohoto článku, jakož i mapy připojené k výše uvedenému článku J. Šukyse (LKK, roč. 5, 1962, s. 182).

275

ať buď chléb, nebo brambory — dobytek (202). Nuveik, Lėvùn, padùok kárve ir avèle (234). Teď je potřeba ho posypat moukou — bù.lbèm, zeleninou (269).

Ve větší části pontininků a na severu západních puntininků bývá dativ účelu častěji nahrazen konstrukcí dėl + genitiv, např.: Palik bū.lbų dėl sėklos (11). Telù.ks eži.nd vi.so pieno, nepaliek nė dėl vaiko⁵ (54). Labiauš kū.ldavam kūls dėl stogu (79). Pamėrk ži.rnu dėl šu.pina š ridene (110). Avõžu duod dėl ta árkla (112). Mėšla ir dėl runkulu ir dėl kukurūzu (140). Sâu susl.verp dėl apsãvima, dėl pirštinu (170). Burolks aš taiso dėl givuliu (203).

Konstrukce dėl + genitiv se v popisovaných nářečích občas vyskytuje i tam, kde by infinitiv vyjadřoval účel nebo cíl, který je z historického hlediska rovněž pouhým dativem. Namísto infinitivu se zde užívá genitiv substantiva utvořeného od slovesa s předložkou dėl, např.: Kalakū.te dėl perbjima pašeliek (54). Jauj dėl džòvinima, a klòj.ms dėl kolima (79). Laike dėl pasėžorėjema (79).

Konstrukce dėl + genitiv se však obvykle neužívá tehdy, když je vedle infinitivu vyjadřujícího účel také dativ, který tento infinitiv upřesňuje (a rovněž vyjadřuje účel), např.: Klėts grūdam pilì (54). Tàs stòrs (kirvis) gí.ro mėdžam kiřšt gėrs (57). Kor tàs šmùrs apìnem prerìšt? (79). Dàve žėmes buròkem pasisodi.ni (112). Užunìs pelànam, žarì.jom sužėrì (203).

Jen výjimečně (častěji v Pontininkuose) se i v tomto případě infinitiv nahrazuje konstrukcí dėl + genitiv a dativ genitivem, např.: Pėc korėn tòk dėl šùonos kepìma (79). Jie reikalava tò mokìtoj dėl vaìku mukìnima (203).

II. Instrumentálové konstrukce prostředku s předložkou a bez předložky

Ve starší litevštině se instrumentál prostředku vyjadřoval bez předložky. V současných litevských nářečích se již poměrně často vyskytuje instrumentál prostředku s předložkou su. Tato novější konstrukce je typická zejména pro nářečí Palatvijského kraje, Žemajty a jejich nejbližší sousedy⁵. V mnoha litevských nářečích⁶ se obě konstrukce užívají souběžně. V nejjižnějších litevských nářečích, zvláště na území Běloruské SSR, se instrumentál prostředku užívá pouze bez předložky⁷. Pro slovanské jazyky je i v současnosti typická bezpředložková konstrukce instrumentálu prostředku. V lotyštině je tomu naopak, protože se tam samotný instrumentál zpravidla užívá jen s předložkou⁸.

⁵ Srov. E. Grinaveckienė, nářečí povodí Mituvy, s. 470; A. Jonait ytė, nářečí Saky-nos, s. 398, aj.

⁶ Srov. J. Senkus, Některé výraznější případy užívání pádů v kapském nářečí Pazanavykys, MAD, A, sv. 2(7), 1959, s. 185.

⁷ Srov. A. Vidugiris, Litevské nářečí Zietely, kandidátská disertace, VVU, oddělení rukopisů 343, Vilnius, 1962, s. 427. J. Šukys, Výraznější rysy nářečí Ramaškoniů, LKK, sv. 3, Vilnius, 1960, s. 184.

⁸ V lotyšských nářečích se instrumentál prostředku (līdzekļa instrumentalis) v množném čísle vyskytuje i bez předložky, např. v mluvě Aizupės Ait’gs čėp žirkļem, srov. A. Jankevics,

276

V popisovaných nářečích již v současnosti převážilo instrumentální vyjádření prostředku s předložkou. Prosazení předložkových konstrukcí je zcela zřejmé v nářečích Pontininků a severozápadních Puntininků, převládají však také v jižní části západních Puntininků, např.:

S opratěmi, s dcerami „sítěmi“, s trojzubci — vším tím žū.vi naivoj „ničí“ (10). Jedni s bičem, druzí s bičem! (11). Jak se s tím vozem (26). Jeďme s plochým vozíkem (54). S těmi saněmi se jede mnohem příjemněji než s těmi rachotícími koly (54ᵃ). No, nehrabej rukou, raději lžící (79). Nečekej, celý den s nožem (80ᵃ). S takovou prací vystrčíme dveře (112). Rozsekni to sekerou (139ᵃ). Buď s pluhem, nebo s autem vyrazili. Do Panevėžys? S paní se projeli (204). Jedním uchem neslyší (234). Smetli pavučiny hadrem (268). Dobytek se s olšovými větvičkami nemůže pást (338). Stodolu stavěli se sekerou (374).

Instrumentál prostředku bez předložky se v Pontininkuose a na severu západních Puntininků vyskytuje zřídka. Instrumentál bývá v těchto případech poměrně často rozvit přívlastkem. Např.:

Jokūbs pašvilp sidabrīn švilpėl (11). Nō kareive tuoj gāus pālk „pagaliu“ nugarō (79). Akėjam paprastōm akecōm (142). Mediniais rātāis Rigōn nuvažiodava (173). Važinėja kėtvert ārklu (203).

Instrumentál prostředku bez předložky se častěji vyskytuje v jižní části západních Puntininků, např.:

Vėnu runku turi, kitū — tašė (269). Medinēs arklēs ardava, akmeninēs kirvēs kapōdava (302). Reiki bevaždžū pirštu mu lunga patrinti rasū (338). Senāu pjautuvōis rugis mupjaudava (374). Tadū peili dūve nugarōn (409).

Nebylo zjištěno, že by přítomnost či nepřítomnost předložky závisela na sémantice daného instrumentálu. Například ve větě Su dalgēm pjaudava, káltuvēs kūldava, su ārklēs ardava (80) jsou bez jakékoli důslednosti užity různé konstrukce, ačkoli dalgis, ir kultuvas označují nástroje.

Předložkové konstrukce instrumentálu prostředku převládají také v nářečích sousedících s dialekty Pontininků a západních Puntininků.

III. Předložkové a bezpředložkové konstrukce kvalitativního instrumentálu

Bez předložky lze v litevštině užívat pouze takový kvalitativní instrumentál, který má u sebe přívlastek (obvykle shodný). Pokud kvalitativní instrumentál přívlastek nemá, užívá se s předložkou (Viděl jsem muže s plnovousem. Přišla žena se šátkem).

Kvalitativní instrumentál s přívlastkem se však bez předložky užívá převážně jen na severu Litvy⁹, zatímco na jihu nejčastěji s předložkou su¹⁰.

V nářečí Aizupes („Latvijas PSR Zinātņu akadēmija, Valodas un literatūras institūta raksti“ (dále jen „VLI raksti“), sv. 6, Rīgā 1958, s. 311), avšak ve spisovném jazyce se obvykle užívá s předložkou ar, srov. „Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika“ (dále jen MLLVGr), sv. II, Sintakse, Rīgā 1962, s. 296.

⁹ Viz A. Jonaitytė, Šakynos tarmė, s. 397—400.

¹⁰ J. Senkus, Kai kurie ryškesnieji linksnių vartojimo atvejai pazanavykio kapsų tarmėje, MAD, A, sv. 2(7), 1959, s. 186; J. Šukys, Būdingesnės Ramaškonių tarmės ypatybės, LKK, sv. 3, s. 184; A. Vidugiris, Zietelos lietuvių tarmė, s. 427.

277

V mnoha nářečích se užívá souběžně¹¹. V lotyštině se kvalitativní instrumentál (kvalitatīvais instrumentalis) nejčastěji užívá bez předložky¹². V současné ruštině se užívá pouze s předložkou, avšak ve starých ruských písemných památkách zde předložka nebyla¹³.

V nářečích pontininků a západních puntininků se kvalitativní instrumentál, na rozdíl od instrumentálu prostředku, nejčastěji užívá bez předložky, např.: Bū.va drūts užols kāur vi.dur (28). Kanā tās peļs medi.nēm krāu.nom? (54). I pelēd ir di.del galv (54). Žīles, kas jos, pagurkļēlem tōm geltōnom? (79). Uōbus tōks i.lgu snapù, kōjas takās un šalis (142). Givāte.s takōs pi.kos, rainōm nugarōm, margōm (172). Starķo „gandrą“ mēs vadī.nam starkś; aūkštom kōjom, jūdės sparnės (203). Dabař kaulīti. tokì nusipirki. didelēm ausīm (234). Žūri — dvi mergōtes žirnauji baltōm sukni̇tēm (l. p.) (409).

Konstrukce kvalitativního instrumentálu s předložkou su se v popisovaných nářečích užívá méně často. Žádnou izoglosu tohoto jevu nelze vysledovat. Např.: Nūg tō su neveik runk — Bagdonienė (9). Akėc — medi.ne su geležī.nės virbalės un dvi.dešim kolų¹⁴ (57). Bū.va čē viens žmogs su kreiv kōji (268). Mūsu kārve su baltōm kōjom; a kad su bāltu gālyv, ti lauku (269).

Zdá se, že kvalitativní instrumentál s předložkou je o něco častější u sousedů západních puntininků, zatímco u sousedů pontininků se téměř vždy užívá pouze kvalitativní instrumentál bez předložky.

IV. Pronikaní předložkových konstrukcí do užívání lokálů

Ze čtyř starých lokálů se v popisovaných nářečích ve větší či menší míře zachovaly dva: inesiv a ilativ. Adesiv a alativ, stejně jako v litevském spisovném jazyce, již zanikly a byly z větší části nahrazeny předložkovými konstrukcemi. Ani inesiv a ilativ zde však již nejsou pevné. Někde (zejména v okolí Biržů) se jejich užívání směšuje, jinde (zejména v Puntininku) je nahrazují předložkové konstrukce.

1. Inesiv

Ze všech lokálů nejodolněji pronikání předložkových konstrukcí odolává současný vnitřní lokál neboli inesiv. Téměř ve všech západních Puntininku a v jižní části pontininku je jeho užívání stejné jako v litevském spisovném jazyce. V severní části pontininku (Vaškai, Joniškėlis...) a v sousedních západních

¹¹Paralelně se užívá například v nářečí povodí řeky Mituvy (E. Grinaveckienė, Mituvos upyno tarmė, s. 447, 470).

¹²Viz MLLV Gr., sv. II, s. 259; M. Plūme, Raunas izloksne, „VLI raksti“, sv. 3, 1954, s. 163, aj.

¹³ Žr. Т. П. Ломтев, Очерки по историческому синтаксису русского языка, М., 1956, p. 279.

¹⁴V této větě jsou dva neshodné přívlastky: jeden — instrumentál kvality s předložkou su, ve druhém případě jej nahrazuje slovanská konstrukce ant + genitiv. Je typická tehdy, když součástí neshodného přívlastku je číslovka, např.: Armōniku unt aštūnū bōsu. (234). Pājamu karštuvus unt aštūnū a šešū geležī.nu peīlu (302).

278

V puntininských lokalitách (Saločiai, Pasvalys...) se místo inesivu označujícího místo často užívá předložková konstrukce terp (mezi) + genitiv¹⁵. Tato konstrukce se nejčastěji vyskytuje tehdy, když se daná věc může nacházet uprostřed jiné věci, jako by byla jinou věcí obklopena (v kouři, v nádobě, v lesích, na zahradě, ve slámě, ve vodě...), např.:

Tarp žemės „v zemi“ duobė (54). Dve kaŕi bū.vam oštaiše „schovali se“ tarp šaũdų „ve slámě“, kãt negaĩmtu (54). A vašar, a žiem — nòrs mazgòkės tarp piẽna „v mléce“ (54ᵃ). Terp tā sòda „v té zahradě“ nāms (57). Paseklasik terp kū.bila „v kádi“, ar als už (79). Kõl ešekurin, žmonės terp dūmų „v kouři“ e košedava (79). Tẽrp tā pãtẽs vãndene „v téže vodě“ pavi.fon (79). Vėrd terp puoda „v hrnci“ (80). Vaiks praũzdava terp gėldu „v neckách“ (112). Piẽns terp uzboũ.ṅ.ka „v džbánku, do džbánku“ ipĩlts (112). Terp šaudìklas „ve střelnici“ yra tõkos skliũ.kes (141). Bù.va tarp tū mišku „v těch lesích“ kalnẽlis (170). Terp tas skìlas „v té díře, do té díry“ įstatit(u)s skersiniũ.k(u)s gelãž.nis (202).

Konstrukce terp (mezi) + genitiv však v popisované oblasti nikdy nenahrazuje:

a) časový inesiv, např.:

Nõ, jō mȯsėt dẽvenlō dẽsẽmtį „začal devátou desítku“ (79). Dẽšimtuos (v roce 1910) se vrãtil, venolęktos apsįžẽnjo (79). Nedẽlio „v neděli“ bù.va atvažẽvęs (79);

b) inesiv názvů měst a jiných míst, např.:

Pasvalī te māt dẽdžãus tõrgs būdava; Vaškùos te mōnīks tõrgs — mažs mestẽlis; Jonẽškėli ar mōnīks tõrgs (79);

c) inesiv označující vnitřek obydlí či budovy, např.:

Bydlí v lázni (80). Vrať se domů (112). V komoře ty věci stávaly (112);

d) inessivu, jehož nahrazením by se změnil význam, např.:

Ar kle viẽto žmogs (79) (srov. — mezi místy pro koně). Miẽže pašėti laukẽlos (79) (srov. — mezi políčky).

Obecně se i v případech, kdy se jedna věc může nacházet uprostřed jiné, v popisované oblasti vyskytují výkyvy, např.:

Tàs võlks er įkẽšė tõ vúodego e tū.r terp ãketẽs, a jām ẽme e pri.sala ta vúodeg tõ aketẽ (79).

Konstrukce terp (tarp) + genitiv místo inessivu je zvláště typická pro severní pantininky, sousedy pontininků. Obecně se vyskytuje v celém povodí řeky Mūša¹⁶. Určitý vliv na vznik této konstrukce mohl mít snad lotyšský předložkový výraz starp, který znamená nejen mezi, ale také uprostřed. V lotyštině se však obvykle říká pouze ūdens spaini ir paslēpu govi salmos.

¹⁵ V některých litevských nářečích (klaipėdští Žemaité, viz A. Laigonaitė, Vietininkai dabartinėje lietuvių kalboje, kandidátská disertace, rukopisné oddělení VVU 125, Vilnius, 1956, s. 95—96; nářečí povodí Mituvy, viz B. Grinaveckienė, Mituvos upyno tarmė, s. 455, a v dalších) se místo inessivu užívá nebo vyskytuje solecismus „į + akuzativ“, vzniklý vlivem germánských jazyků.

¹⁶ Viz A. Laigonaitė, Vietininkai dabartinėje lietuvių kalboje, s. 93—94.

279

Pokud jde o nestabilitu inessivu, je třeba říci, že nahrazuje nejen předložkové konstrukce, ale v okolí Biržů, kde se užívání inessivu mísí s užíváním illativu, se místo inessivu používá také illativ, např.:

Jeden pes spadl do karán¹⁷ (9). Byla chaloupka v lese (11). Mnozí často stonali v mišų káim (28). Počasí je dnes teplejší než v grīčo (57). Na dvoře jsme pracovali (81).

2. Ilativ

Předložkové konstrukce vytlačily v litevských nářečích vnitřní lokál, neboli ilativ, více než inesiv. Ilativ jako samostatný pád zanikl v Žemaitsku a v západních a středních aukštaitských nářečích¹⁸. Předložkové konstrukce nahrazující ilativ se vyskytovaly již ve starých litevských písemných památkách (zejména u Mažvydase a Daukši)¹⁹. Ilativ nejlépe zachovali Dzúkové a východní aukštaitští puntininkové. Tradiční tvrzení „ilativ se hojně užívá ve východních aukštaitských nářečích“²⁰ je třeba upřesnit, neboť pontininkům a pantininkům ilativ obecně vzato vlastní není. Právě přes západní puntininky vede izoglosa užívání ilativu: ilativ ještě převládá v Miežiškiai a Karsakiškis, poté se tato izoglosa od Barklainiai přes Šukionys stáčí na východ a vede přibližně po hranici západních puntininků a rotininků. Ilativ tedy zřetelně převládá ve středu a na jihu oblasti západních puntininků. Jednotné číslo ilativu se navíc ojediněle vyskytuje ještě na severu západních puntininků a na východě pontininků. Například:

Brigadērs ain darbān (9). Tu džiok jām galvōn su dmur „kuju“ (57). Raik šešt tan krēslan ir láistis urvan (59). Žievis alun dēdava seniau (81). Paklūva trečōn rušīn (112). Aikim grīčōn no letōs (113). Malūnan mūšas važiuōt (141). Atain palōngēn e gied (169). Nešk stalan valgi (171). Bū.bas maišan pīla (172). Ataina kalvan kai kada (173). Vien bū.va mutekēs pacōn Ramigalen (203). Tik pūpi tukān palalan kip pukuos, minkštai (234). Bažničon baisē žmonīs nebēnu (234). Tan prislan rugis tan prislan kviečis kraumu (269). Nuvažiuojam į Raguvōn, į Panavižīn, į Miēškos, į Raguvēlen, į Truškūnos (269). Anīs nēja baudžavōn (339). (Ponai) lēbdava, medīn intli.pus, kukuōt, kalādēn dēdava (374). Išlaidē miškūn²¹ rešutaut (409).

Množné číslo ilativu s nezkrácenými postpozicemi se užívá pouze v jižní části oblasti západních puntininků, počínaje Raguvou, ačkoli se již vyskytuje také v Karsakiškis a Narbutai, například:

Pažiūri kešēnesnu—nebēnu (204). Kumōsnu paprašē. (204). Kvailis, leidū akisnu (269). Diōdu (su piesta) grudōsnu sudžuvī.ntuosnu (338). Drubī.nasin impilōsin, būdava, sū.pilam plū.nksn(u)s (338). Ait sveč.uōsin (339). Anū žūsis miežosin atsiūrē (374). Šukitēsin kokōsin

¹⁷ Na samém severu oblasti západních puntininků se ilativ na konci slova vyslovuje s přízvukem typu tvirtagradė.

¹⁸ Žr. A. Laigonaitė, Vietininkai dabartinėje lietuvių kalboje, p. 111—112.

¹⁹ Ten pat, p. 112—113.

²⁰ Žr. J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, t. I, p. 642, 674.

²¹ Na jihu oblasti západních puntininků, počínaje Raguvou, má koncovka jednotného čísla ilativu podobu -an>-un.

280

insipìlbė, válgidava (374). Ateinu Taujenasun (374). Nuvažiava piršluosin (408). Šu.vertė dobèsin (409). Kat ims rūgùosin dúot! (446).

Ve zbývající části popisovaných nářečí, kde se užívá nebo vyskytuje singulární ilativ, ztratil plurální ilativ svou postpozici a formálně splynul se zkráceným plurálním inessivem, např.:

Tam a všude jinde na statcích (10). Na dvoře bylo třeba jít (28). Do lesa jedeme s koňmi (81). Kde býval lakomec „skoupý“, tam se pokaždé země (peníze) (170). Já jsem ze Šalteniai (173). Říká, že snad obilí, oves před „snad dozrají zrna“ (234). Jdu do křoví pro nařezané roští (302). Nech hosty doma (303). Chtěla přimět kněze násilím (374).

Singulární ani plurální ilativ se neužívá v severních a jihozápadních pontininských nářečích ani v saločském nářečí západních puntininků, které přiléhá k severním pontininským nářečím. Vyskytují se zde pouze ustálené singulární ilativní formy šalin, laukan, kieman, např.: Aitėji jus šok laukan abuod tė melòje (79). Gal mosėt ožoje kor nebūt „kur nors“ kieman „kiemmeti“ (79). Jinak se v této oblasti místo ilativu užívá inessiv, nejčastěji však předložkové konstrukce.

Na západním okraji této oblasti se stejně jako v sousedním pantininském nářečí užívá konstrukce i²² + akuzativ, např.:

Lenė i kráutuvę (26). E tò édalo mažau miltu ded (54). Aš kárvė vándene epìlo e lòv (79). Dagaus važiuodavam e Pásval (79). Išikėla i miestėl givėnti (111). Skù.bin vešt (linus) i márko, i lin.marko (202). Ažikì i karčamo (232).

Ve zbytku oblasti popisovaných nářečí je ilativ nejčastěji nahrazován konstrukcí ant + akuzativ²³. Zvláště typická je pro východní část pontininských nářečí a severní část západních puntininků²⁴. Např.:

²² S výjimkou uvedené oblasti popisovaná nářečí předložku i neznají. V textech A. Baranauska je však místy doložena předložka ing, např. „...lėp’a jăm lip’t ing šuln“... (farnost Pūšalota (bod 169), Litauische Mundarten, gesammelt von A. Baranowski, Band I: Texte aus dem Weberschen Nachlass herausgegeben von Dr. Franz Specht... Leipzig, 1920, s. 167). Je možné, že předložka ing se v pontininských a západních puntininkských nářečích užívala dříve. Ojediněle se ještě vyskytuje (zejména na jihu západních puntininků) předložka in, která vyjadřuje spíše směr, např.: Vienus jòji in vienu pùši, kituos — in kitu (374). Ve všech litevských nářečích ležících na západ a jih od popisovaných nářečí se v konstrukci nahrazující ilativ zpravidla užívá předložka į (A. Jonait ytė, Šakynos tarmė, s. 368; E. Grinaveckienė, Mituvos upyno tarmė, s. 456; J. Senkus, Prielinksnių vartojimas bei svarbesniosios jų reikšmės kapsų ir zanavykų tarmėse, MAD, A. t. 1(8), 1960, s. 133, a další).

²³ S některými podstatnými jmény označujícími shromáždění se v pontininských a západních puntininkských nářečích neužívá konstrukce ant + akuzativ, nýbrž ant + genitiv, např. Geráu būtum nòėjs ant kìna (54ᵃ). Atañ kviešt tá karalòs unt bálos (58). Ontañu.ks ešvažòles on kúr.su (111). Aiš on sošerenkìma (140ᵃ). Tò mérgo tik i težl.na un šòku.. unt vakarėlų lėški (234). Vaziùosme un turgos (234). Išòja unt atlaidų (302). (Un kermošos — 234). Pádave un teis.ma (303). V podobných případech se tato konstrukce vyskytuje také v jiných litevských nářečích (viz A. Jonait ytė, Šakynos tarmė, s. 362, a další). Vznikla nejspíše vlivem slovanských jazyků.

²⁴ Tam, kde je ilativ stále velmi častý (zejména v jižní části západních puntininků), vyjadřuje konstrukce ant + akuzativ spíše směr. Směr vyjadřuje také v mnoha dalších východních

281

Já na Rīgu, pěšky snad mě odvezli (9). No, kam se podíváme u Baušků — kdy tam pojedeme? (55). Teď dědeček s babičkou vymysleli, že vylezou na střechu (56). Pojedeme do Tātlib. lovit raky (57). Sestra se vdala do Lot(y)šska (79). Podívej se na tu krásnou vodu (79). Chtěla ještě do Pānevėžysu na návštěvu (111). Suš jablka na zimu (112). Učedníci jdou do kulturního domu (140ᵃ). Neměli bychom dát na oheň? (169). Byla poslána do nemocnice, do Vilniusu (232). Všichni se rozběhli do všech stran (338). Ještě možná přidám něco do té kukuřice (409).

Kromě předložkových konstrukcí se téměř v celé oblasti popisovaných nářečí místo ilativu užívá také inesiv. Pontininkům a větší části západních puntininků takové užívání příliš vlastní není, avšak na severu západních puntininků (v okolí Biržů) se inesiv místo ilativu užívá velmi často. Např.:

Od Sūo sī odjel (10). Smrdí to tou čarodějnicí. Tam dole (10). Musí se nastoupit do armády (26). Jak to, že nepřijdeš k mamince na návštěvu? (54). Dítě si pomyslelo a vyběhlo tam na seno (56). Jezte, jezte a znovu ta bramborová kaše pod stolem (56). Kohoutek vlezl do hrábí (57). V neděli jsme pořádali shromáždění (57). Sedl do vozu a odjel domů (59). Ale on jde do té své chalupy! (79). Nechoď do kostela (81). Dříve se často stávalo, že se jezdilo přes louky (111ᵃ). V té zahradě se potuluje ďábel (112). Do kostela chodili bosí (169). Běž, dumko, Ramīgale, pást husy (203). Tatínek ještě chodíval do lázní (338). Koryto odešlo (409).

V okolí Biržů se vyskytují dokonce i takové případy, kdy je určované slovo vyjádřeno inesivem, zatímco přívlastek ilativem, nebo naopak, např.:

Eliksnėlis tam hned vylezl nahoru, vylezl na vrchol a sedí (10). Mlýts se smíchal s vlažnou vodou (81). B.lte se do té věci připletl (172). Naskládej to na druhý konec (203).

Mísení místních pádů je jev vlastní samotnému litevskému jazyku. Zvlášť výrazně se projevuje v západních Dūkštách. Jeho hlavní příčinou je zánik ilativu jako pádu. V popisovaných nářečích však toto mísení, zejména prosazování inesivu místo ilativu, pravděpodobně podporovalo také sousedství lotyštiny, neboť v lotyštině se poměrně často říká stejně dzīvōju mežā a gāju mežā, sēž istabā a iet istabā atd.²⁶ Potvrzuje to i skutečnost, že toto mísení je nejsilnější na severu popisovaných nářečí, tj. v Palatviji. Zde se vůbec nerozlišuje aik grīčo a sēdž grīčo, ain namė a būst namė (10). Není pochyb, že pouze vlivem lotyštiny vznikla na severu nářečí pontininků a západních puntininků taková vyjádření jako láist vālo „pustit“ (10) (lotyšsky láist vaļā);

litevských nářečí (místo ant může být také in), srov. K. Morkūnas, Rytų aukštaičių pietinė tarmė, kandidátská disertace, VVU, oddělení rukopisů 322, Vilnius, 1961, s. 359; J. Kardelytė, Linkmenų tarmė, kandidátská disertace, VVU, oddělení rukopisů 295, Vilnius, 1961, s. 296, a další.

²⁵ V některých (zejména pontininkských) lokalitách se plurálový inesiv od zkráceného plurálového ilativu liší měkkostí s.

²⁶ Nejčastěji jde o případy, kdy se označuje místo, do jehož vnitřku se vstupuje (MLLVGr, sv. II, s. 341). Pokud se však označuje, kterým směrem se něco děje, tedy směr, v lotyštině se obvykle užívá předložková konstrukce uz + akuzativ, např.: Lai pasaule allaž tiekos uz augšu (tamtéž).

282

li.pė země „sestoupit“ (10) (lotyšsky kāpt zemē); aĩ ōr „vyjít“ (10) (lotyšsky iet ārā). Podobné leticismy se vyskytují v celém našem pohraničním pásmu s Lotyšskem, dokonce i tam, kde se ilativ jako pád neužívá (v severních částech středních a západních aukštaitských²⁷ a žemaitských nářečí).

Závěry

V nářečích pontininků a západních puntininků je pronikání předložkových konstrukcí poměrně výrazné. V některých případech jejich rozšíření vytváří izoglosy (například předložkové konstrukce namísto ilativu), nejčastěji však lze mluvit pouze o souběžném užívání předložkových a bezpředložkových konstrukcí nebo o převládání jedné z nich. S hranicí mezi pontininky a západními puntininky, stanovenou podle změny akcentuace ám, án, se neshoduje žádná výraznější izoglosa předložkových konstrukcí nahrazujících pády. Některé izoglosy fonetických jevů či obecné směry šíření historicky novějších fonetických jevů však syntaktické jevy potvrzují. Hranice intenzivního prosazování předložkových konstrukcí vytlačujících ilativ se v zásadě shoduje s izoglosou přechodu intenzivního posunu přízvuku k podmíněnému posunu (z krátké koncovky na předcházející dlouhou slabiku)²⁸. Intenzivní směšování užívání ilativu a inesivu se zcela shoduje s důsledným posunem přízvuku z krátké koncovky na dlouhý a krátký kořen, který je charakteristický pro biržské nářečí²⁹. Nářečí Saločiai na okraji povodí řeky Mūša sice patří k puntininkům, ale mnoha fonetickými rysy se přiklání k pontininkům³⁰; k nim se přiklání i syntaktickými rysy zmíněnými v tomto článku.

Téměř všechny historicky novější konstrukce (v tomto případě předložkové) se v popisovaných nářečích šíří ze severu (severozápadu) na jih (jihozápad), převážně z povodí řeky Mūša. Jak bylo prokázáno, týmž směrem se šířil také pro popisovaná nářečí charakteristický posun přízvuku a s ním související krácení konce slova³¹. Je možné, že mezi těmito jevy lze spatřovat zákonitou souvislost. Když krátké samohlásky na konci slova vypadávaly či se redukovaly, dlouhé se zkracovaly a dvojhlásky se monoftongizovaly, koncovky některých pádů u západních puntininků, a zejména u pontininků, splynuly a pády bez předložek přestaly být ve větách dostatečně zřetelné. Zavádění předložkových konstrukcí a jejich posilování tedy mohlo být do značné míry podmíněno snahou o přesnější syntaktickou diferenciaci.

²⁷ A. Jonaitytė, Šakynos tarmė, p. 351—352, ir kt.

²⁸ Žr. žemėlapius prie J. Šukio straipsnio „Rytų aukštaičių pontininkų ir vakarinių puntininkų tarmių būdingosios fonetinės ypatybės“ (LKK, t. 5, 1962, p. 182).

²⁹ Ten pat.

³⁰ Ten pat. p. 175—183.

³¹ V. Grinaveckis, Galūnių trumpėjimas lietuvių kalbos tarmėse, „Vilniaus Valstybinio pedagoginio instituto mokslo darbai“, t. 8, Vilnius, 1959, p. 97—104.

283

Seznam bodů dialektů pontininků a západních puntininků³²³³

Č. bodu | Název bodu | Okolí | Okres

9 | Kuldūnai | Suosto | Biržų 10 | Nemunėlio Radviliškis | N. Radviliškio | „ 11 | Totorkalnis | Tabokinės | „ 26 | Nemajūnai | Nemajūnų | Pasvalio 27 | Užusiliai | Užusilių | Biržų 28 | Šleideriškis | Šleideriškio | „ 54 | Nairiai | Vaškų | Pasvalio 54a | Vaškai | „ | „ 55 | Saločiai | Saločių | Pasvalio 56 | Smilgiai | Smilgių | Biržų 57 | Pabiržė | Pabiržės | „ 58 | Juodžioniai | Parovėjos | „ 59 | Obelaukiai | Obelaukių | „ 79 | Kriaušiškiai | Gružių | Pasvalio 80 | Puodžiai | Puodžių | „ 80a | Manikūnai | Manikūnų | „ 81 | Dauknūnai | Krinčino | „ 82a—83a | Geidžiūnai | Geidžiūnų | Biržų 110 | Gailioniai | Svobiškio | Pakruojo 111 | Joniškėlis | Joniškėlio | Pasvalio 111a | Gustonys | „ | „ 112 | Pasvalys | Pasvalio | „ 113 | Šukionys | Jasiuliškių | Biržų 113a | Lebeniškiai | Lebeniškių | Biržų 114 | Gataučiai | Vabalninko | „ 139 | Dikonys | Dičiūnų | Panevėžio 140 | Jurgėnai | Jurgėnų | Pasvalio 140a | Švilpiškiai | Pampėnų | „ 141 | Barklainiai | Daujėnų | „ 142 | Mockūnai | Vabalninko | Biržų 169 | Medikoniai | Skaistgirių | Panevėžio 170 | Sereikonai | Pampėnų | Pasvalio 171 | Stumbriškis | Sodelių | Panevėžio 172 | Darsiškiai | Antašavos | Kupiškio 173 | Šalteniai | Palėvenės | „ 202 | Spirakiai | Berčiūnų | Panevėžio 203 | Piniava | Piniavos | „ 204 | Karsakiškis | Karsakiškio | „ 232 | Naujamiestis | Naujamiesčio | „ 233 | Pažagieniai | Pažagienių | „ 234 | Miežiškiai | Miežiškių | „ 268 | Dūdony s | Uliūnų | „ 269 | Narbutai | Narbutų | „ 302 | Raguva | Raguvos | „ 303 | Alukėnai | Traupio | Anykščių 338 | Alanta | Šilų | Ramygalos

³²Dialekty pontininků a západních puntininků byly zkoumány v letech 1954—1961. Shromážděný materiál se nachází v Ústavu litevského jazyka a literatury.

³³Místní části a okresy jsou zde uvedeny podle správního členění z roku 1962.

284

Tęsinys

Č. bodu | Název bodu | Okolí | Okres 339 | Radžiūnai | Balelių | Kavarsko 373 | Meilūnai | Meilūnų | Ukmergės 374 | Taujėnai | Taujėnų | Kavarsko 408 | Bielazariškiai | Siesikų | Ukmergės 409 | Kunigiškiai | Kurėnų | Ukmergės 446 | Jakutiškiai | Atkočių | „“

DŮLEŽITĚJŠÍ PŘÍPADY PRONIKÁNÍ PŘEDLOŽKOVÝCH KONSTRUKCÍ V NÁŘEČÍCH PONTININKŮ A ZÁPADNÍCH PUNTININKŮ

Й. ШУКИС

Shrnutí

Článek pojednává o některých předložkových konstrukcích, vedle nichž se v nářečích východních Aukštaitů, pontininků a západních puntininků užívají ve stejných významech také bezpředložkové pády. Na jihu popisovaných nářečí se tak dobře zachoval dativ účelu, např.: Pīrmalak(v)s (grādus) páškir(i) sėklę abu dūonę, ūntralak(v)s—givulām, zatímco na severu se v tomto případě častěji užívá předložková konstrukce dėl s genitivem, např.: Pali.k bū.lbu del sėklos. Instrumentál prostředku se v těchto nářečích užívá mnohem častěji s předložkou su, např.: Nò, nejomk sę rọnk’i, válgok sę šaukšt, vyskytuje se však i bez předložky, např.: Sėnai pjautuvais rugis nupjāudava. Instrumentál doprovodu se naopak v popisovaných nářečích nejčastěji užívá bez předložky, např.: Bū.va drūts ūžols kāur vi.dūr, vyskytuje se však i s předložkou su, např.: Mūsu kārve su baltōm kōjom. Staré místní pády — adessiv a allativ — byly již zcela nahrazeny různými předložkovými konstrukcemi. Popisovanými nářečími prochází také izoglosa zániku ilativu. Na většině území pontininského nářečí se ilativ, stejně jako ve většině nářečí jižní a západní Litvy, přestal užívat (zachovaly se pouze zkamenělé tvary šalin, laukan, kieman, které se staly příslovci). Ilativ je nahrazován předložkovými konstrukcemi į s akuzativem, např.: Isikāla į mistėl givėn, nebo ant s akuzativem, např.: Kišk ont āketė vīdėgo. Ilativ se stále poměrně často užívá ve střední a jižní části západních puntininků, např.: Bažnīčon baise žmōni.s nebėrū. Nuvāžiujam į Ragu.von, į Panavižīn, į Miėškos, į Ragu.vėlen, į Truškūnos. Šuklėsim kokōsin insipīly, vālgidava. Dokonce i nejstabilnější místní pád — inessiv — v povodí

285

řeky Mūša (především na severu pontininků) je v některých případech nahrazován předložkovou konstrukcí terp (tarp) s genitivem, např.: Vērd terp pьoda.

Předložkové konstrukce se v popisovaných nářečích, stejně jako posun přízvuku, šíří převážně ze severu (severozápadu) na jih (jihovýchod). Intenzivní posun přízvuku (zejména v povodí řeky Mūša) vedl ke zkracování konce slova (krátké samohlásky vypadly, dlouhé se zkrátily, diftongy se změnily v monoftongy) a mnohé bezpředložkové pády ve větách se staly nedostatečně zřetelnými. Jednou z hlavních příčin, které vedly ke vzniku a upevnění předložkových konstrukcí, byla zřejmě snaha o přesnější syntaktické rozlišení.