LIETUVIŲ TERMINOLOGIJA

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

Ю. ЛАУЧЮТЕ

TERMINOLOGIE ZPRACOVÁNÍ DŘEVA

(VÝPŮJČKY Z BALTICKÝCH JAZYKŮ DO SLOVANSKÝCH)

V dávných dobách bylo řemeslo vedle zemědělství a chovu dobytka jednou z nejdůležitějších činností lidstva. O kultuře a životní úrovni kmenů a národů před érou písemných památek lze usuzovat na základě archeologických, etnografických a lingvistických údajů. To se samozřejmě týká především faktů hmotné kultury, pro niž je úroveň rozvoje řemesla velmi podstatná. Pokud jde o archeologii a etnografii, význam těchto věd pro rekonstrukci dějin řemesel je zřejmý. Svůj díl může přispět i jazykověda, zejména při studiu řemeslné terminologie.

Lingvistický výzkum řemeslné terminologie je stejně důležitý pro dějiny jazyka i pro dějiny národa. Zaprvé tato slovní zásoba, která zpravidla sahá do poměrně dávné minulosti, představuje velmi bohatý materiál jak z fonetického, tak ze slovotvorného hlediska. Zajímavá je také svými sémantickými vazbami a změnami. Zadruhé bývá řemeslná slovní zásoba zajímavá i z etymologického hlediska. Původ toho či onoho slova svědčí o původní příbuznosti dvou či více jazyků, o svébytnosti kultury příslušného řemesla a konečně o kontaktech mezi kmeny a národy, které se v jazyce odrazily v podobě přejatých slov nebo společných novotvarů.

Jazyková svědectví jsou zvláště důležitá v oblasti slovní zásoby spojené se zpracováním dřeva, neboť tato slovní zásoba bývá ve srovnání se slovní zásobou jiných řemesel archaičtější. Navíc je archeologický materiál v této oblasti z pochopitelných důvodů velmi skrovný, na rozdíl od hrnčířství či kovářství.

V oblasti slovní zásoby spojené se zpracováním dřeva se mimořádně výrazně projevují některé zvláštnosti jak dávných, tak pozdějších jazykových kontaktů v balto-slovanském areálu. Cílem této studie je objasnit tu část slovní zásoby vztahující se ke zpracování dřeva, kterou Slované převzali z baltských jazyků¹. Přitom se zohledňuje areál rozšíření výpůjček, doba přejímání (pokud slovo

¹ Výpůjčky ze slovanských jazyků do baltských byly dostatečně podrobně (i když ne vždy přesvědčivě) zkoumány v pracích A. Brücknera, P. Skardžiuse, V. I. Kostelnického aj.

10. Lietuvių terminologija

145

zaznamenané v písemných památkách), původ přejatého slova v samotných baltských jazycích (zohledňuje se možnost baltského zprostředkování při přejímání do slovanských jazyků).

Jako prameny při určování baltismů posloužily slovníky (výkladové, nářeční, etymologické) ruštiny, běloruštiny, ukrajinštiny, polštiny a litevštiny, monografie K. Jablonskise², disertace A. A. Veržbovského³, jakož i četné články a studie o slovanské lexikologii a etnografii⁴.

Níže se pojednává o slovní zásobě vztahující se k prvotnímu zpracování dřeva (příprava suroviny, tesařské práce, osoby zabývající se zpracováním dřeva, nástroje aj.) a o názvech výrobků dřevozpracujícího řemesla (předměty denní potřeby, stavební prvky, dopravní prostředky atd.).

I. TERMÍNY SPOJENÉ S PRVOTNÍM ZPRACOVÁNÍM DŘEVA

Surovina a její příprava

Polsky: waszować „vytahovat z vody kládu při plavení dřeva“ (SJP). Srov. bělorusky: вашчаваць „trhat na kusy; drát“ – volkovyský, svysločský, hrodenský (Rozwadowski); вашчаваць, ваўчаваць „těžce pracovat“ – ďjatlovský; „zvedat, přemisťovat, nosit něco těžkého“ – mostovský (Arašonkava). – Litevsky važoti „drát, tahat (háčkem)“, od važãs „háček“. Rozwadowski 19; Urbutis 52.

Polsky: g’enać „ořezávat větve“ – bělověžský (Kudzinovski). – Litevsky genėti „ořezávat větve“. Kudzinovski 223.

Polsky: dziegieć „dehet“. Bělorusky: дзёгаць. Rusky: дёготь. Ukrajinsky: деготь, діготь, дьоготь. Staročesky: dehet. Slovensky: deht. – Litevsky degùtas „dehet“, srov. lotyšsky deģuts, deģuots totéž, od litevského dègti „hořet“ (= lotyšsky degt). Vasmer I, 493; KESRJA 122; Sabaliauskas 85; Nepokupnyj M 6,33; Urbutis 55 aj. Někdy se zde spatřují příbuzná slova (Trautmann 49, Brückner 109 aj.), tento názor však nezískal všeobecné přijetí.

Rusky: (об)жергать „otrhávat listí z větví“ – Litevská SSR (Skuratov). – Litevsky žerti „sypat, shrabovat (listí), hrabat“. Hláska г- v ruském slově se mohla objevit analogicky podle jiného baltismu (об)жергнуть „překročit“ (← litevsky žergti „rozkročit se; sedat si obkročmo“).

Polsky: v písemných památkách od roku 1590 mawkna, mowkna, takna „lýko, vnitřní kůra“. Bělorusky: v písemných památkách od roku 1590 мавкня, мовкна totéž. – Litevsky táukna „tlustá kůra stromu; lýko“. Jablonskis 128.

² K. Jablonskis, Litevská slova v písemném jazyce starých litevských úřadů, I. část, Kaunas, 1941. Zkráceně: Jablonskis.

³ A. A. Vjaržbouski, Bělorusko-litevské lexikální vztahy, kandidátská disertace, Minsk, 1960. Zkráceně: Veržbovskij.

⁴ Viz seznam zkratek na konci článku.

146

Pol.: plesyś „drát, sloupávat (kůru)“ — běłostocky (Kudzinovski). — Lit. plēšuti, iterativum k plēšti „trhat, drát“. Kudzinovski 224.

Pol.: szakal, szakalik, szakaluк „malá tříska; kousek jemně naštípaného polena“ — vilenský, sejenský (SPG, Turska, Zdancewicz); šakal „poleno“ — běłostocky (Kudzinovski). Bělorus.: шакалі „třísky“ — voroněžsky (Cyhun). Rus.: шакали „suché větve stromů, klacky“ — Litevská SSR (Nemčenko). V ruských a běloruských nářečích je toto slovo rozšířenější ve významu „slupka; otruby“. — Ve významu „tříska, klacek“ je zkoumané slovo přejato přímo z lit. šakalys, mn. č. šakaliai „louč; třísky“ (= lotyš. sakali). Otrębski JP 83; Zdancewicz LP 349 aj.

Pol.: šlokšni „dlouhé proužky z vrbových větví k pletení košů“ — sejensky (Zdancewicz). — Lit. slúoksna „vlákno, stuha“; slúoksnis „vrstva, plát“. Zdancewicz LP 349.

Pol.: šypul „podlouhlý kus štípaného dřeva; klacek; tříska“ — sejensky (Zdancewicz). Bělorus.: шыпу́ль „tenká tříska“ — zelvensky (Stetsko); шыпулька „tříska; jehla“ (Vidugiris). — Lit. šipulys „tříska, tyčka“. Zdancewicz LP 50; Vidugiris, 237.

Nástroje na zpracování dřeva

Pol.: v písemných památkách od roku 1563 wediga „sekera na výrobu koryt“. Bělorus.: v písemných památkách od roku 1633 ведека totéž. — Lit. vedega totéž. Jablonskis 249.

Bělorus.: v písemných památkách od roku 1590 кошшена „nástroj na zpracování dřeva“. — Lit. kaišena „zahnuté dláto, řezbářský nástroj na výrobu koryt apod.“, od kaišti „škrábat“. Jablonskis 295.

Pol.: skaptuk „nůž na výrobu dřevěných lžic“ — sejensky (Zdancewicz). — Lit. skaptūkas, zdrobnělina od skāptas „dláto, řezbářský nástroj“. — Zdancewicz LP 348.

Pol.: sklut, sklud, Schlud „sekera, širočina“ — nářečně (SJP). V písemných památkách od roku 1614: skliut, skliud, szklut (Jablonskis). Bělorus.: склюд „širočina“ — spisovně (BRS); скялот „teslice“ — severozápadně (Grinblat), „velká sekera na opracování dřeva“ — vitebsky (Kasp.); шклюд „širočina“ — glusksky (Jank.); шклюот totéž — jižně (Matsk.). V písemných památkách od roku 1599: склют, склут (Jablonskis). Rus.: склют „truhlářský nástroj; teslice“ — pskovsku (KPOS); склюд „široká sekera na opracování dřeva“ (KSRNG). Ukr.: шклюд „velká sekera na tesání dřeva“ — žytomyrsky, kyjevsky (Lysenko, Nepokupnyj). V písemných památkách od roku 1552: склют (Nepokupnyj). — Lit. skliūtas, skliuta „širočina, teslice“, srov. lotyš. slute, šļute „druh sekery“. Fraenkel 811; Wierzbowski 700—702; Nepokupnyj M b, 36; Nepokupnyj 34; Urbutis 152—153 aj. Nesprávně J. Karlowicz považoval litevské slovo za výpůjčku ze slovanských jazyků (O języku, 150).

Pol.: v písemných památkách skult „tesařský nástroj“ (Jablonskis, II). Bělorus.: v písemných památkách скулт totéž (Jablonskis, II). — Lit. skūltas totéž (citováno podle rukopisu disertace A. Wierzbowského).

10*

147

Označení osob zabývajících se tesařstvím

Polsky: v písemných památkách od roku 1561: dojlid, dojlida „mistr dřevěných prací; tesař“ (Jablonskis). Bělorusky: dojļid „stavitel“ — zastaralé (BRS); „tesař“ — řídce (N). V písemných památkách od roku 1450: daulida, doulid, do(u)lida (Jablonskis); dovlidə (Kornic). Ukrajinsky: v písemných památkách дойлидъ (Nepokupnyj). — Litevsky dailidē „stavitel, tesař“. Fraenkel 79; Vasmer I, 522; Veržbovskij 242—247; Sabaliauskas 85; Urbutis 56; Nepokupnyj 30 aj.

Polsky: v písemných památkách skultodojlida „tesař pracující se skultem“ (Jablonskis, II). Bělorusky: v písemných památkách скултодойлида totéž (Jablonskis, II). Viz slova скулт a дойлидо(а).

Polsky: v písemných památkách ratodaila „výrobce kočárů, kolář“ (Jablonskis, II). Bělorusky: v písemných památkách ратодашла totéž (Jablonskis, II). Litevsky ratadāila „kolář; kolářský pracovní stůl“ (citováno podle rukopisu disertace A. Veržbovského).

S přihlédnutím k nové etymologii J. V. Otkupščikova lze do této skupiny slov zařadit i následující předpokládaný baltismus:

Staroruský: *ремесь, ремесъ (→ rus., bělorus., ukr. ремество, rus., ukr. ремесло, srov. pol. rzemieslo, čes. řemeslo atd.). — Litevsky remēsas „řemeslník“, lotyšsky remesis „tesař“. Otkupščikov, Iz istorii, 123—128.

II. VÝROBKY DŘEVOZPRACUJÍCÍHO ŘEMESLA

Předměty domácí potřeby

Polsky: v písemných památkách od roku 1650 werpel’, werpelia „soudek na pivo“. — Litevsky verpelė „soudek“. Jablonskis 290.

Polsky: v písemných památkách od roku 1563 undera, wądera, wondera, wundera „sud na skladování obilí“. Bělorusky: v písemných památkách od roku 1592 вондера, вундера totéž. — Litevsky underė „soudek“. Jablonskis 267.

Polsky: žlukta, žlukto „kádě na nožkách k namáčení a paření prádla“ — nářečně (SJP); augustovské, vilenské, chełmské (SGP, Otrębski): žłokło „soudek“ — Litva (SGP); žlukt, žluktas, zlukta, zlukto „kádě na nožkách k praní prádla“ — bělověžské, sejenské (Zdancewicz). V písemných památkách od roku 1617: žlukt, žlukta, žlukto, žlokto, žlókto, zlukт, zlukta, zlukto (Jablonskis). Bělorusky: жлукта „kádě na louhování“ — spisovně (BRS). V písemných památkách od roku 1600: (na) жлукчен’я (Jablonskis). Rusky: жлук, жлукта, жлукто „kádě na praní prádla“ (D), smolenské nářečí (Dobr.); „nádoba k paření prádla“ — Brjanská, Kurská, Orelská oblast (KSRNG); жлук, жлукто „koryto či kádě, v níž se paří prádlo“ — Brjanská, Pskovská, Smolenská oblast (KPOS, KSRNG); жлукто totéž — Kurská, Krasnojarská oblast (KSRNG); жлук, жлукта totéž — Kurská oblast (KSRNG); жлукта totéž — donské nářečí (KSRNG). Ukrajinsky: жлукто „kádě bez dna, vydlabaná z jediného kusu dřeva, k louhování prádla či plátna“ (Hr.). — Litevsky žlīktas, žlīktis, žlūgtas „kádě k namáčení a paření prádla; praní prádla; namočené prádlo připravené k praní“; žlūkti „máčet prádlo“, srov. lotyšsky zlaukts „korytovitá káď k cezení“. Fraenkel 1318; Vasmer II, 58; Buga I, 320;

148

II, 685—688; III, 641; Otrembski JP 84; Wierzbowski 312—318; Zdancewicz ZPSS 292—304; Nepokupnyj M 6, 36; Urbutis 60 aj.

Polsky: klumpie „dámské střevíce; obuv s dřevěnou podrážkou“ — augustovský, suwalský (SGP); klampie, klompie, klompie, klumpie — nářeční „obuv s dřevěnou podrážkou“ (SJP); klump, klump, klump’a, klumpi totéž — bělověžský, mazovský, sejnenský, tykocińský (Zdancewicz, Kudzinowski, Gloger). Bělorusky: клумба „bota s dřevěnou podrážkou“ — vitebský (Kasp.). клумб, клумп totéž (Mat.). Rusky: клумба „bota s dřevěnou podrážkou“ — pskovský (KPOS); клумпи totéž — Litevská SSR (Nemčenko). — Litevsky klùmpė, klùmpis, klùmbė, klùm-bis „bota s dřevěnou podrážkou nebo celá dřevěná“, srov. lotyš. klumpas totéž. Fraenkel 275; SJP II, 373; Wierzbowski 458—460; Zdancewicz LP342; Urbutis 61 aj. Baltská slova jsou zase považována za výpůjčky z východopruského (německého) klompe, klumpe „dřevěné střevíce“; Fraenkel, loc. cit.

Polsky: kusz, kousz — zastaralé, kowsz „pohár; číše; dřevěná naběračka na vodu“ — nářeční (SJP, Karłowicz Słownik); „dřevěná naběračka s rukojetí“ — Litva (SGP). V písemných památkách od roku 1537: kawssy, kowsz (Jablonskis). Bělorusky: койцы „naběračka“ (BRS). Nářeční sémantické varianty: „naběračka“, „velká naběračka na horkou vodu v lázni“, „nádoba používaná k nabírání mouky“, „lopatka na obilí“ aj. V písemných památkách od roku 1486: ковшь (Jablonskis). Rusky: ковш „dřevěná naběračka s rukojetí, korec“; v nářečích: „naběračka na rozlévání jídla“. V písemných památkách z let 1357—1359: ковшь (Srezněvskij). Ukrajinsky: ківш „lopatka na přesypávání obilí a mouky; naběračka“ (Hr.). V písemných památkách od roku 1552: кови (Nepokupnyj). — Litevsky: káušas „naběračka; velká lžíce“, srov. lotyš. kauss „lebka; miska, lžíce“. Fraenkel 231; Vasmer II, 273; Sławski III, 22; Wierzbowski 391—398; Sabaliauskas 86; Urbutis 62; Nepokupnyj 35; Otkupščikov V 185—192 aj. Nepřesvědčivé jsou předpoklady o původním příbuzenství baltských a slovanských slov (KESRJa, sešit I, 154), stejně jako o opačném přejímání ze slovanských jazyků do baltských (Trubačov 302).

Bělorusky: v písemných památkách od roku 1584: крося „velká židle“. — Litevsky kràsė „křeslo“. Jablonskis 107.

Polsky: v písemných památkách od roku 1598: kraycz „sud“ (viz níže krayczkubilis). — Litevsky kraitis „věno“. Jablonskis 107.

Polsky: v písemných památkách od roku 1751 krayczkubilis „sud (na věno)“. Litevsky kraičkubilis totéž. Jablonskis 353.

Polsky: kurp, kurpie, kurpiel „krpec; pletená obuv, stará bota“ (SJP); kurp’ „krpce z lipového lýka“ — sejnenský (Zdancewicz). Bělorusky: курпы „zvláštní druh bot“ (Karskij). Rusky: курпы „březové a konopné krpce, krupcy“ — pskovský, tverský (D, KPOS). — Litevsky kùrpė „bota, obuv s dřevěnou podrážkou; pantofle“; lotyš. kùrpe „bota“, staroprus. kurpe totéž. Fraenkel 918, Vasmer II, 428; Karłowicz O języku 325; Unbegaun 346—349; Zdancewicz LP 343; ZPSS 293, 306; Wierzbowski 458—459; Sabaliauskas 87; Urbutis 63—64 aj. Názor A. Brücknera, že toto slovo bylo přejato ze slovanských jazyků do baltských, je mylný (Brückner 284).

149

Polsky: plompie „druh obuvi z jednoho kusu olšového dřeva“ — augustovský (SGP). — Toto slovo vzniklo kontaminací dvou litevských slov: litev. klūmpės (→ polsky klumpie, viz výše) a litev. plium̃pis, množ. č. plium̃piai „příliš velká obuv, z níž padají nohy“.

Do této skupiny slov lze podmíněně zařadit i některá pojmenování dřevěných předmětů (obvykle z rolnického hospodářství).

Bělorusky: v písemných památkách od roku 1599 жомб, жонб, жуми „radlo“. Litevsky žambis totéž. Jablonskis 270.

Bělorusky: корста „koryto se střechou; v minulosti se užívalo místo rakve“ — vitebský. Rusky: корста „rakev; truhla“ — zastaralé (D); srov. керста „rakev“ — arch. — Litevsky kārstas „rakev“. Vasmer II, 338; Verchobskij 381—387; Otkupščikov 211—212; Kazlauskas 145; Karaljunas 179—180. Předpoklady o opačném přejímání ze slovanských jazyků do baltských (Fraenkel 223; Buga II, 193—194 aj.) nejsou přesvědčivé, především kvůli tomu, že pro toto slovo chybí etymologie ve slovanském prostředí.

Polsky: psěkorr „zásobnice na obilí vyhloubená z jednoho kusu dřeva“ — sejnenský (Zdancewicz). — Litevsky prākartas „jesle pro dobytek, koryto“. Zdancewicz LP 347.

Dřevozpracující řemeslo se vždy široce uplatňovalo ve stavebnictví. V této oblasti lze pozorovat nejintenzivnější pronikání termínů litevského (baltského) původu do slovanských jazyků. Přejímala se jak pojmenování staveb jako celku, tak názvy různých částí staveb (tyto stavby byly zpravidla součástí rolnického hospodářství).

Názvy staveb

Pol.: arud, harud, (h)orud „obilnice, sýpka“ — vilenské (Otrębski). V písemných památkách od roku 1599: orod, orud, horud (Jablonskis). Bělor.: аруд „obilnice“ — nářeční (BRS). V písemných památkách od roku 1583: оруд, орудо (Jablonskis). Rus.: аруд „obilnice, zásobnice“ — západní (D). — Lit. arūodas „obilnice, sýpka“. Srov. lotyš. arūds totéž. Fraenkel 18; Vasmer I, 90; Otrębski JP 82, 84; Blese 8; Verchovskij 63—64; Sabaliauskas 85; Urbutis 47—48 a další.

Pol.: jawia „místnost, v níž se suší obilí“ — augustovské nářečí (SGP). V písemných památkách od roku 1554: jawia, jawga, jawia, jawgia, yawia, jewia, jewia, jewnia, iowia, jowia, iownia, jownia (Jablonskis). Bělor.: ёўня — spisovné, ёўня — nářeční „sušárna, místnost v sušárně k sušení snopů (nejčastěji lnu)“ (BRS); ёўня — nářeční (Stankevič). V písemných památkách od roku 1540: евга, евга, евъя, евъя, евля, евня, еива, явга, явъя, явъя, явя (Jablonskis). Rus.: евня „sušárna, stodola“ — západní (D); „sušárna“ — pskovské (KPOS); „obilní sušárna zvláštní konstrukce“ — smolenské (Dobr.); евняй „sušárna bez stropu; spodní část sušárny, kde se suší snopy“ — smolenské (Blomkov). Ukr.: евня (Nepokupnyj). — Lit. jauja „sušárna“. Fraenkel 192; Otrębski SI Oc 474; Blese 13; Verchovskij 268—282; Sabaliauskas 86; Nepokupnyj M 6, 33; Smulkova 66—61; Urbutis 58—59 a další. Nepřesvědčivé je stanovisko M. Vasmera, který po vzoru E. Bernekera a dalších pokládá baltská a slovanská slova za původně příbuzná (Vasmer II, 6),

150

Pol.: v písemných památkách od roku 1583: klaim, klaym, kloim, kloym „humno, stodola“. Bělor.: v písemných památkách od roku 1579: клаим, клоим totéž. — Lit. kláimas, klojtimas totéž. Jablonskis 86.

Pol.: klunia, klonia „stodola z borových klád; místo k přenocování“ — nářeční (SJP); „stodola; místnost, v níž se skladuje obilí“ — bělovské (SGP). Jako pozdější výpůjčka je doložena podoba kłūonas — současná (Zdancewicz). V písemných památkách od roku 1535: klunia, klunia, klonia (Jablonskis). Bělor.: клу́ня „stodola, sušárna“ — oblastní (BRS); „humno“ — mogilevské (Jank.); „seník“ — vitebské (Kasp.); клунья, клюня „stodola k uskladnění slámy a obilí (méně často sena); sušárna“ — jihozápadní (Urbutis). V písemných památkách od roku 1503: клоня, клуна, клоня (Jablonskis). Rus.: клунья „sušárna, mlátička; plevník, plevnice“ — jihozápadní (D); voroněžské, východokazašské, kurské, novosibirské, tambovské, tomské (KSRNG); „malý chlév, kůlna“ — pskovské (KPOS); „velká kůlna“ — kurské (KSRNG); „stavba k uskladnění snopů“ — rostovské, sverdlovské (KSRNG); клуна, клунь „sušárna; kůlna“ — donské (KSRNG). Ukr.: клунья „sušárna; humno; stodola“ (Hrinčenko). V písemných památkách od roku 1590: клунья (Jablonskis); od roku 1570: клоня (Nepokupnyj). — Lit. klūonas „mlat; bělidlo za kůlnou; přístřešek“ (= lotyš. klūōns „humno; mlat“). Vasmer II, 255; Sławski II, 276; Verchovskij 357—365; Zdancewicz ZPSS 289, 300; Smulkova 60—61; Nepokupnyj M 6, 35; Sabaliauskas 86; Urbutis 61—62 a další. Předpoklady o původně slovanském charakteru zkoumaného slova (Berneker I, 522 a další) jsou chybné.

Pol.: v písemných památkách od roku 1606: lepty, lipty „přístavek u domu“. Bělor.: v písemných památkách od roku 1591: лепъты, липты totéž. — Lit. liptai, liepiai „schody (obvykle do dalšího patra domu)“. Jablonskis 118.

Pol.: v písemných památkách od roku 1603: namogol, numagal, numogal, nomogol „místnost na konci domu; krajní část domu“. Bělor.: v písemných památkách od roku 1584: намокал, намакал, намокал, нумогол, нумгал totéž. — Lit. natagalis, natugalis. Jablonskis 135.

Pol.: pita „dům“ — nářeční (Safarewicz). V písemných památkách od roku 1562: pat, pot, pit(a) (Jablonskis). Bělor.: v písemných památkách od roku 1597: ном(ъ), нумъ „dům“ (Jablonskis). — Lit. pāmas „dům“. Safarewicz 242 a další.

Pol.: paszura „sklad krmiva“ — augustovské nářečí (SGP). Rus.: пашура „přístřešek na zemědělské nářadí, dřevo, krmivo apod.“ — Litevská SSR (Nemčenko). — Lit. pašiūrė ← šiūrė „přístřešek, kůlna“ (← něm. Scheuer „kůlna“; Fraenkel, 993).

Rus.: перть „obytná karelská chýše“ — arch. (D); starorus.: пърть „lázeň“ (Buga). — Lit. pirtis „lázeň; sušárna lnu“ (= lotyš. pirts „lázeň“). Při přejímání z baltských jazyků do ruských nářečí mohlo zprostředkovat finština, srov. fin. pirtti, karel. pertti — Buga II, 516. Názor, že litevské slovo bylo přejato z finských jazyků (Knabe 67), není přesvědčivý vzhledem k původně baltské etymologii zkoumaného slova.

Pol.: v písemných památkách od roku 1634: pirkaitia, pirkayta „chýška“. Bělor.: v písemných památkách od roku 1596 пиркоита totéž. — Lit. pirkaitė, zdrobnělina od pirkià „rolnická chýše“. Jablonskis 168.

151

Pol.: v písemných památkách od roku 1581: pirtikia, pirtyka, pyrytkia „lázeň“. Bělorus.: v písemných památkách od roku 1578: пиртиля, пиртылка, пиртилка, пертика totéž. — Lit. pirtikė, zdrobnělina od pirtis „lázeň“. — Srov. Jablonskis 168. Sem patří také sekundární zdrobnělina vytvořená od téhož litevského slova pirtis > pirtikė > pirtikaitė → staropol. pirtykayta, pirtykaycia (od roku 1601), starobělorus. пиртикаита (od roku 1687). Jablonskis, 319, 347.

Pol.: v písemných památkách od roku 1574: primien, prymien, prytnia, przetnia, przymna, przymnia „přístavek“ (Jablonskis). Bělorus.: прымень, прымень, прывен „síň“ — severozápadní (Grinblat), прымян totéž — volkovyský nářeční typ (Stankevič); примн, примень „hospodářská budova“ (Karskij). V písemných památkách od roku 1521: примен, применъ, примн, примън, прымень, прымн (Jablonskis). Ukraj.: v písemných památkách od roku 1552 примен (Nepokupnyj). — Lit. prietemė „předsíň, vstupní místnost; síň“. Karskij 131; Veržbovskij 594—599; Grinblat 532; Urbutis 68; Nepokupnyj 34 aj.

Bělorus.: проворок „předsíň před lázní“ — braslavský nářeční typ (Nepokupnyj). — Litev. nář. (východní) prāvaras „předsíň před lázní“. Nepokupnyj M 3, 23.

Pol.: v písemných památkách od roku 1722: przywntok „přístavek k domu“. Bělorus.: v písemných památkách od roku 1602: прынамок totéž. — Lit. prienamis totéž. — Srov. Jablonskis 135. Pol. punia (puńka) „malá dřevěná stodola; prostor na seno“ — nářečně (SJP), Litva (SGP). Bělorus.: пуня „seník“ (BRS). Toto slovo je rozšířeno zejména v severovýchodním Bělorusku, místy také na jihozápadě. Méně často jsou doloženy tyto významy: „kůlna na zemědělské nářadí“, „přístavek ke kůlně“, „chlév“, „prostor pro ovce“ (Smulkowa). K. Jablonskis toto slovo neuvádí jako lituanismus, ale dokládá je v polských (od roku 1598) a běloruských (od roku 1516) písemných textech. Rus.: пуня, пунька „seník, stodola; sklad na seno; samostatná komora; proutěná kóje, kde se ukládají různé věci“ — kalužská, novgorodská, orelská, rjazaňská, smolenská, tambovská, tverská nářečí (D), Lotyšská SSR (Sinica). — Lit. pūnė „stodola; seník; chlév; bouda“ (lotyš. pūne „stodola na osivo; přístřešek“). Vasmer III, 407; Būga II, 622; Karskij 135; Urbutis 68; Sabaliauskas 40—44 aj. Byly vysloveny také domněnky o zpětném přejímání ze slovanských jazyků do baltských (viz Fraenkel 667), většina badatelů je však nepřijala.

Pol.: v písemných památkách od roku 1611 reia, reje, reya, riya, riga, ryia, ryga, ryja „sušárna obilí, prostor pro chlév“ (Jablonskis). Bělorus.: рея „sušárna obilí, stodola“ — grodenské, minské nářečí (M); рэя totéž — vitebské nářečí (Kasp.). V písemných památkách od roku 1612: рига (Jabl.); A. Veržbovskij uvádí tyto fonetické varianty: регия, рэя. Rus.: рей, рэя „sušárna obilí, stodola“ — západní, pskovské nářečí (D); рэя totéž — Lotyšská SSR (Sinica). — Litev. nář. rejā, rijā „sušárna obilí, stodola“ (lotyš. rija totéž). Fraenkel 716; Vasmer III, 463; M—E III, 523; Blese 19; Veržbovskij 632—634; Urbutis 150—151 aj. Baltská slova jsou zase přejata z finských jazyků, viz Fraenkel, loc. cit.

Pol.: swiren, świren, świron, nář. świrna, świrnia „litevská sýpka; sýpka; komora“ (SJP). V severovýchodních nářečích (bělověžském, sejnském, vilenském) jsou doloženy tyto fonetické varianty: śf’iren, śf’ironek, ś’v’eronek, świrnia, świronek, śv’irnas, śv’irnalis, śv’irn[uk]as

152

a další (Kudzinovski, Zdancewicz, Otrębski, Turska). V písemných památkách od roku 1535: swieran, swierzonek, swiren, świren, swirenek, swironek, swirzen (Jablonskis). Bělorus.: сøран „sýpka“, zdrobněle свіронак — spisovně (BRS); „komora, sklad“ (N). Slovo je zvláště rozšířeno v západních nářečích, kde jsou doloženy tyto fonetické varianty: сверан, свырань, свьверен, свьверонак a další (Smulkowa, Stejko). V písemných památkách od roku 1499: сверень, свирен, свиренок, свирень(б), свиронек, свиронок; od roku 1489: свирененны (Jablonskis). Rus.: свирен, свирон „sýpka“ — západní nářečí (D); свирен „panská budova, v níž se skladují potraviny“ — smolenské nářečí (Dobr.); свирна „budova pro skladování obilí, plev, snopů a sena; sýpka“ — pskovské nářečí (KPOS). Ukraj.: v písemných památkách od roku 1539 свирен, свирень, свьрень „hospodářská budova“ (Jablonskis, Nepokupnyj aj.). — Lit. svīrnas, svīrna „sýpka, komora“. Fraenkel 955; Brückner 537; Potebnja 99; Karskij 135; Veržbovskij 662—679; Sabaliauskas 88; Zdancewicz ZPSS 288—289; Smulkowa 62—63; Urbutis 152; Nepokupnyj 34 aj. Další informace o tomto slově viz Vasmer 579.

Pol.: v písemných památkách szalina „seník“ (Jablonskis II). Bělorus.: v písemných památkách шалина totéž (Jablonskis II). — Lit. šalinė „seník; sklad plev“ (citováno podle rukopisu disertace A. Veržbovského).

Stavební prvky

Pol.: atrama „v obytných chalupách nízký trám položený tak, aby podpíral ostatní trámy, na něž se pokládá strop“ — polsko-běloruské pohraničí (Cychun). Bělor.: атрама totéž — latgalsky, vitěbsky (Kasp., Epimach-Šypila), srov. атраміна „příčný, křížový trám v domě“ — vitěbsky (Kasp.). — Lit. atramà „podpěra, opora, pilíř (mostu)“, otat-rénti „podepřít, podpírat“. Cychun 50.

Pol.: písemné památky od roku 1583: giegnia „krokev“. Bělor.: písemné památky od roku 1644: кгекгӗне totéž. — Lit. gėgnė „krokev“, mn. č. gėgnės „krokve“. Jablonskis 75.

Pol.: grabiasto, drabiasto „latě přivázané ke krokvím, na něž se pokládá střešní krytina“ — nářeční (SJP); grabiasto „latě na střeše, na nichž leží sláma“ — Litva (SGP). Písemné památky od roku 1581: grebest (Jablonskis). Bělor.: грабёст „latě k laťování střechy přes krokve“ — vitěbsky (Kasp.); драбёст „laťování“ — oblastní (BRS). Písemné památky od roku 1603: грабясны, гребясны, греблясты, кгребесты (Jablonskis). Rus.: гребёс-т(а), гребязо(а) „odřezek; příčný hranolek položený přes krokev; střešní lať“ — Litevská SSR (Nemčenko). Ukr.: (при)хребестити „dokončit slaměnou střechu“ — střední a východní Polesí (Nepokupnyj). — Lit. grebėstas „střešní lať“, mn. č.: grebėstai „laťování“. Nemčenko 172; Nepokupnyj 39—41 aj.

Pol.: krejga „hřeben střechy“ — augustovské, Litva (SGP); krejga totéž — sejnské; kraja, kreigas, krejga „podélné žebro; vrchol slaměné střechy“ — suwalské (Zdancewicz); krejka totéž — vilenské (Wierzbowski). Bělor.: крэйка „vrchol střechy, kde se stýkají její roviny; konec; hřeben“ — grodněnské (Stank-

153

евич). — Lit. kraigas, kreigā, kreigas „hřeben (střechy)“. Karłowicz, Słownik 311; Westphal 157; Wierzbowski 872; Zdancewicz, LP 342; ZPSS 289—290; Urbutis 64.

Pol.: polendy „pražce, trámy (například pod podlahou)“ — severovýchodní (Zdancewicz). — Lit. palindai „strop, dřevěná podlaha v stodole, na níž se ukládá obilí, seno; dřevěný strop ve sklepě, v jámě“. Zdancewicz, MS (239).

Pol.: písemné památky od roku 1752: sklaut „klenba“. — Lit. skliautas totéž. — Jablonskis 355.

Rus.: шпа́ры „krokve“ — Lotyšská SSR (Sinica). Lotyš. spāre, spāra totéž (← středo-dolnoněm. spare M—E III 987). Sinica 34.

Pol.: szulo, nářečně szula „dřevěný sloupek ve zdi nebo v plotě, k němuž se připevňují příčné tyče“ (SJP). Písemné památky od roku 1583: szvl, szul, szula (Jablonskis). Bělor.: шу́ла, шуло́ „sloup ve stavbě nebo na zahradě; sloupek (v bráně)“ — spisovně (BRS); шулина totéž — vitěbsky (Kasp.); шуль, шулка, шулле „sloup“ (Sabaliauskas). Rus.: шуло „plotový sloupek“ — západní (D); шула „svislý rohový trám ve stavbách; špalek“ — pskovské (KPOS), smolenské (Dobr.); шулы „dveřní zářezy“ — pskovské (KPOS); „sloupy“ — Litevská SSR (KSRNG). Ukr.: шуло „sloup v plotě nebo dřevěné stěně“; вовшу́ла, вушу́ла, овшу́ло, ушу́ла totéž — žytomyrské (Lysenko). — Lit. šūlas, šūlē „sloup (v plotě, ve stěně chalupy); sloupek v bráně; dveřní ostění; stojka; špalík“. Būga II, 620—622; Otrębski, Sławia 476; Skardžius, SL 18; Nepokupnyj, M 6, 33; Wierzbowski 840—848; Sabaliauskas 88; Urbutis 156 aj.; srov. Vasmer IV, 484—485. Nesprávná je domněnka A. Brücknera, že slovanská slova jsou převzata z němčiny a litevské slovo z polštiny (Brückner 557).

Pol.: písemné památky od roku 1671: uzły „tyčový strop komory“. Bělor.: písemné památky od roku 1602: ужълы totéž. — Lit. ižlos totéž. Jablonskis 246.

Zvláštním druhem zpracování dřeva je výroba dopravních prostředků — různých druhů vozů a lodí. I zde se vyskytuje určitý počet slov přejatých z baltských jazyků do slovanských:

Pol.: wicina, zast. wycina „říční plavidlo se střechou, plující po Němenu“ (SJP). Písemné památky od roku 1582: wicina, wicyna (Jablonskis). Bělor.: віціна „starobylé říční plavidlo s plochým dnem“ (Wierzbowski). Písemné památky od roku 1538: витина (Jablonskis). Rus.: витина „plavbyschopné plavidlo s plochým dnem na Němenu a Pripjati“ — grodněnské, kovenské, minské (D); витим „druh nákladní lodě na Němenu“ (Vasmer). — Lit. vytinė, vytinė, vytinė „podlouhlé říční plavidlo“, zast.; srov. lotyš. vitens „bok lodi“. Fraenkel 1267—1268; Wierzbowski 175—179; Urbutis 53 aj. Viz také: Vasmer I, 321—322. Chybný je předpoklad, že litevské slovo bylo převzato ze slovanských jazyků (Brückner 153), nebo že jsou tato slova příbuzná odedávna (Brückner 613).

Bělor.: грынджалы, крынджалы „druh saní k přepravě těžkých nákladů“ — gomelské (Wierzbowski); крынджалы „zařízení“ — východní mogilevské (Bjalkevič). Rus.: кринджолы „sáně“ — jihoruská nářečí Chmelnycké oblasti (Nikitenko); „malé sáně“ — jihozápadní (Vasmer). Ukr.: керинджо́лы „sáňky“ (Potebňa). — Lit. grįžulas, grįžalas „oj; otočný

154

„kruh“. Potebňa III, 99; Veržbovský 416; V. V. Martynov (z vystoupení na sympoziu o baltských výpůjčkách v běloruštině v roce 1969 v Minsku). Půjčení z polštiny je málo pravděpodobné (Vasmer III, 377).

Bělor.: эльбки „nevýhodné sáně“ — vilenské nářečí (Kirkor). — Lit. slidēs „lyže“ nebo lit. dial. slēdēs „sáně“. Na fonetickou podobu běloruského slova mohla mít vliv analogie se slovy se základem з(о)л-.

Rus.: ка́ра „velký vůz s vysokými postranicemi na odvoz sena“; кары „přívěs k saním na odvoz klád“ — Litevská SSR (Nemč. DL). — Lit. kāras (mn. č.: karai) „kára, vozík“. Srov. také rus. карю́ки „přívěs k saním na odvoz klád“ — Litevská SSR (Nemčenko); převzato z lit. kariūkai, zdrobnělina od karai (Nemčenko DL 64).

Bělor.: лайба „bárka“ — vit. (Kasp.). Rus.: лайба „obrovská loď“ — smol. (Dobr.); лайва totéž — volkov., novg., polock., psk. (KSRNG); лова „plavidlo u Novgorodců, Němců a Karelů“ (Srezn.). — Lit. laivas, laivė, lotyš. laiva „loď, člun“. Blese 14; Veržbovský 466—470. Názor na baltský původ zkoumaného slova není všeobecně přijímán a vyžaduje další argumentaci.

Pol.: lubna „velká malovaná truhla z prken se sedátky, která se připevňuje na saně při slavnostních jízdách“ — sejnské nářečí (Zdancewicz). Rus.: лубни „rekreační saně“ — Litevská SSR (Skuratov). — Lit. lūbnios „rozvalné saně; široké saně s připevněnými sedátky“. Zdancewicz LP 344.

Pol.: v písemných památkách od roku 1595: perga „člun“. Bělor.: v písemných památkách od roku 1589: перкаа, перга totéž. — Lit. pérgas „člun, člunek“. Jablonskis 163.

Pol.: ragucie „saně na přepravu dříví“ — dial. (SJP); raguci „saně“ — vilenské nářečí (Turska). — Lit. rogūtės, zdrobnělina k rōgės „saně“. Fraenkel 685; SJP V, 467; Karłowicz O języku 324; Veržbovský 884.

Rus.: ратка „dvoukolový vůz“ — petrohradské nářečí (Vasmer). Slovo bylo převzato z lit. rātas „kolo“, mn. č. rātai „vůz, povoz“, prostřednictvím finských jazyků (fin. ratas, livon. ratas „kolo“, mn. č. rattaat „vůz“). O baltském původu finských slov viz Fraenkel 703; o finském původu ruského slova viz Vasmer III, 447.

Pol.: szlaje „druh saní“ (Karłowicz); szlajki totéž — vilenské nářečí (Otrębski); šleje „starobylá postroj“ — tykocinské nářečí (Gloger). V písemných památkách od roku 1749: szlaie, szlaje, szlajki (Jablonskis). Bělor.: шлайки „malé sáňky“; шланки, шлаи totéž — dial. (Veržbovský). Rus.: шлан „saně pro dva koně na přepravu dříví a klád“, шлайки „lehké vyjížďkové saně“ — Litevská SSR (Nemčenko). — Lit. šlãjos „saně, dřevorubecké saně“, zdrobněle šlãjikės, šlãjukės. Fraenkel 998; Karłowicz O języku 324; Veržbovský 804—806; Nemčenko 171 aj.

Do téže skupiny slov patří také názvy částí dopravních prostředků:

Pol.: dugnina „deska na dně vozu“ — severovýchodní suvalské nářečí (Zdancewicz). — Lit. dugnine totéž, od dūgnas „dno“. — Zdancewicz Sprawozdania 76.

155

Rus.: капы „části saní, jejichž pomocí jsou spojeny sanice“ — Litevská SSR (Nemčenko). — Toto slovo se považuje za výpůjčku z litevského kaitras „úhel“ (Nemčenko DL 64). Zdá se však, že zdrojem výpůjčky bylo spíše litevské kāтpa „příčná deska v saních; dřevěné sedadlo v saních“.

K dávnému způsobu zpracování dřeva obvykle patří pletení (z proutí, réví). Kromě výše uvedených baltismů označujících surovinu k pletení lze uvést ještě několik výpůjček — názvů pletených výrobků.

Pol.: bucz „kuželovitý košík potažený sítí k lovu drobných ryb; vrš; vrš“ — nářeční (SJP), augustovské, Litva (SGP); v písemných pramenech od roku 1670: bucz „rybářské náčiní“ (Jablonskis). Bělor.: буч „vrš“ (BRS); буча „pevné rybářské zařízení“ — vitěbské (Nikif.). V písemných pramenech od roku 1667: буч „rybářské náčiní“ (Jablonskis). Rus.: буч „vrš; pletená rybářská past“ — západní (D); Litevská SSR (Nemčenko). — Lit. būčius, būčis, būčas „vrš ze sítě nebo proutí“. SJP I, 225; Zdancewicz LP 337; Urbutis 51–52 aj.

Pol.: warża „pletený nebo dřevěný haltýř (na ryby)“ — Litva (Otrębski). Bělor.: ваража „dřevěný haltýř k uchovávání živých ryb“ — drisvijské, snudské, jezero Narocz (Laumane). Rus.: варжа „pletený nebo dřevěný haltýř“ — latgalské (Laumane). — Lit. vārža „vrš“, východní „pletený nebo dřevěný haltýř“. Otrębski JP 83; Laumane 17.

Pol.: v písemných pramenech od roku 1700: kiescie „koše na nošení sena, slámy“. — Lit. kėstės „nosítka“. Jablonskis 86.

Pol.: v písemných pramenech od roku 1804: kresc’ „košík“. — Litevské nářeční krėštis totéž. Jablonskis 107.

Do této skupiny nejspíše patří běloruské гёгли, гёгли „rybářské náčiní — kryga“ — braslavské, myadelské (Laumane), přejaté z litevštiny, srov. litevské gėgnės „krokevní trámy“, nářečně „rybářské náčiní“ (Laumane 16).

Pokud jde o tak všeobecně známé baltismy, jako pol., rus., bělor., ukr., bulh. вентерь „rybářské náčiní“ nebo pol., bělor. резины, rus. резвины/розвины „síť na nošení sena, krmiva“, musíme je ponechat stranou, protože u příslušných reálií došlo k závažným změnám, v jejichž důsledku se nejspíše ztratila původní souvislost se dřevem (révím, proutím) jakožto surovinou k výrobě těchto předmětů (obvykle jde o provazové sítě).

* * *

Všechny výše uvedené baltismy náležejí k té oblasti zpracování dřeva, která vyžaduje lidskou práci a určité řemeslné dovednosti. Nedotčena zůstává oblast primitivnějšího využití dřeva a dřevěných předmětů v zemědělství (máme na mysli názvy dřevěných výrobků, jako bělor., rus. nářeční жагины, жегины „zařízení z klacků k sušení sena, jetele apod.“ ←

156

lit. žaginÿs „stříšková bidla“; rus. dial. brūnklя „dřevěná destička s otvory na obou koncích k přivazování krav ve chlévě“ ← lit. brunklys „roubík; svorka“ a mnohé další). Z přehledu jsou vyloučena také označení dřevěných pracovních nástrojů (nebo jejich částí), která jsou specifická pro jiná řemesla (tkaní, předení apod., například pol. dial. rateluki „kroužek v obruči“ ← lit. rateliūkai „kroužky“, pol. dial. truść „jedna dřevěná součást tkacího hřebenu“ ← lit. strustis „Weberkammblatt“ atd.).

Zaznamenané výpůjčky z baltských jazyků do slovanských v oblasti zpracování dřeva tvoří poměrně početnou skupinu slov (více než 70, i když nepočítáme pochybné baltské výpůjčky, jako je лайба aj.); většina z nich se užívá v nářečích a hovorové řeči a jen malá část se vyskytuje pouze v památkách polského a běloruského písemnictví.

Tato slovní zásoba je původem převážně domácí baltská a odráží zvláštnosti baltské kultury zpracování dřeva. Výjimku tvoří pouze 3 slova převzatá do baltských jazyků z němčiny (климбы, шпары) a finštiny (рига).

Pro tuto skupinu baltských výpůjček je příznačné, že mnohá slova jsou známa nikoli jen v jednom slovanském jazyce (nebo nářečí), ale ve dvou či více jazycích, takže oblast jejich rozšíření několikanásobně přesahuje oblast samotných baltských jazyků (srov. slova щупло, склют, дёготь, клуня, евня, свирон aj., známá v nářečích čtyř a více slovanských jazyků). Tato skutečnost svědčí jednak o intenzitě přejímání v oblasti zpracování dřeva, jednak o poměrně rané době přejímání. Památky slovanského písemnictví dokládají, že některá přejatá baltská slova pronikla nejpozději ve 14. století (ковш a možná ремесь), v 15. století (дойлид, клуня, свирон) nebo v 17. století (евня, жлукто, прымен, пуня, склют, щупло), tedy výrazně před Petrovskou dobou, kdy například do ruské terminologie zpracování dřeva začala masově pronikat slova germánského původu.

Kromě toho je třeba poznamenat, že přejímání neprobíhalo pouze v některém specifickém odvětví zpracování dřeva, nýbrž zasáhlo téměř všechny oblasti tohoto starobylého řemesla: stavitelství, bednářství, pletení, prvotní zpracování dřeva, nástroje, dopravní prostředky atd. Taková rozmanitost přejaté slovní zásoby spolu s její širokou oblastí užívání a ranou dobou přejímání z baltských jazyků do slovanských v této oblasti hmotného života baltských a slovanských národů svědčí o poměrně vysoké úrovni kultury zpracování dřeva u starých Baltů⁵.

⁵ Jsou známy i jiné názory týkající se zkoumané otázky, srov. například závěr o „poměrně vyšší úrovni kultury… zpracování dřeva u Slovanů ve srovnání s Balty“ (О. Н. Трубачев, Ремесленная терминология в славянских языках, М., 1966, стр. 167).

157

Seznam užívaných zkratek

Jazyky, dialekty, nářečí

август. — augustovský

арх. — archangelský

белост. — běłostocký

блр. — běloruský

болг. — bulharský

брянск. — brjanský

вильн. — vilniuský

вит. — vitebský

volkovský — volkovyský

voroněžský — voroněžský

glusský — glusský

gomelský — gomelský

grodenský — grodenský

donský — donský

drisvjatský — drisvjatský

staroprusky — staroprusky

starověký český — starověký český

ďjatlovský — ďjatlovský

žitomirský — žitomirský

zelvenský — zelvenský

kalugský — kalugský

kyjevský — kyjevský

kovenský (kaunaský) — kovenský (kaunaský)

kurský — kurský

Lotyšská SSR — Lotyšská sovětská socialistická republika

latg. — latgalský

liv. — livonský

Lit. SSR — Litevská sovětská socialistická republika

lit. — litevský

lot. — lotyšský

mazov. — mazovský

minsk. — minský

mogil. — mogilevský

mostov. — mostovský

mjadel. — mjadelský

něm. — německý

novg. — novgorodský

novosib. — novosibirský

orl. — orlovský

peterg. — petěrgofský

pol. — polský

psk. — pskovský

rost. — rostovský

rus. — ruský

rjaz. — rjazanský

sverdl. — sverdlovský

svisl. — svisločský

sejn. — sejnenský

slav. — slovanský

slovak. — slovenský

smol. — smolenský

snud. — snudský

středo-dolnoněmecký — středo-dolnoněmecký

suwal. — suvalský

tamb. — tambovský

tver. — tverský

tykocké — tykocký

ukr. — ukrajinský

fin. — finský

chelmské — chełmský

čes. — český

Slovníky, monografie, články

Arašonkava — A. Ў. Арашонкава, Е. Ў. Грына风ецкене, Ў. П. Кавальчук, Ю. Ф. Мацеκевіч, Я. М. Романовіч, Л. А. Шаталава, Z lexiky běloruských nářečí západní zóny, „Весці АН БССР“, řada společenských věd, 4, 1969, s. 123—134.

Бернекер — E. Berneker, Slavisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg, 1908.

Blese — E. Blese, Alcuni rapporti fra il bianco russo e le lingue baltiche, „Studi Baltici“, V, 1935—1936, pp. 1—29.

Брюкнер — A. Brückner, Słownik etymologiczny języka polskiego, Warszawa, 1957.

Būga — K. Būga, Rinktiniai raštai, I—III, Vilnius, 1958—1962.

Бялк. — І. К. Бялькевіч, Краёвы слоўнік усходняй Магілёўшчыны, Мінск, 1970.

Vidugiris — A. Vidugiris, Rec.: Baltarusių-rusų kalbų žodynas, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, VIII, 1966, s. 235—237.

Gloger — Z. Gloger, Słownik gwary ludowej w okr. tykocińskim, „Prace filologiczne“, IV, 1893, zesz. III, s. 793—904.

158

Гр. — B. Hrinčenko, Slovník ukrajinského jazyka, Kyjev, 1908—1909.

Гринблат — M. J. Hrinblat, Bělorusové. Studie o původu a etnických dějinách, Minsk, 1968.

Д — В. И. Даль, Толковый словарь живого великорусского языка, I—IV, М., 1955.

Добр. — В. Н. Добровольский, Смоленский областной словарь, Смоленск, 1914.

Зданцевич LP — T. Zdancewicz, Litevské lexikální prvky v polských nářečích okolí Sejn, „Lingua Posnaniensis“, VIII, 1960, s. 333—352.

Зданцевич MS — T. Zdancewicz, Nářečí okresu Sejny na pozadí sídelních procesů, „Materiały do dziejów ziemi sejneńskiej“, Białystok, 1963, s. 231—266.

Зданцевич Sprawozdania — T. Zdancewicz, Geografie lexikálních litevských výpůjček a jejich slovanských sémantických ekvivalentů v podlesko-suwalských nářečích, „Sprawozdania z prac naukowych wydziału nauk społecznych“, sešit 3, 1968, s. 69—83.

Зданцевич ZPSS — T. Zdancewicz, Litevské a ruské lexikální areály v Białostocku, „Z polskich studiów slawistycznych“, druhá řada, Warszawa, 1963, s. 287—310.

Казлаускас — J. Kazlauskas, Rec.: Ju. V. Otkupščikov, Z dějin indoevropského tvoření slov, Leningrad, 1967, „Baltistica“, IV (I), 1968, s. 144—147.

Каралюнас — S. Karaliūnas, K několika výpůjčkám v litevském jazyce, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, XII, 1970, s. 179—188.

Карлович O języku — J. Karłowicz, O litevském jazyce, „Rozprawy i sprawozdania z posiedzeń wydziału filologicznego Akademii umiejętności“, II, 1875, s. 135—376.

Карлович Słownik — J. Karłowicz, Slovník slov cizího a méně jasného původu užívaných v polském jazyce, Kraków, 1894—1905.

Карский — Е. Карский, Белорусы, I, Вильна—Варшава, 1904.

Касп. — М. Касьпяровіч, Віцебскі краёвы слоўнік, Віцебск, 1927.

Киркор — A. Kirkor, Etnografický pohled na Vilenskou gubernii, „Этнографический сборник“, sv. III, Petrohrad, 1858, s. 115—276.

Кнабе — G. S. Knabe, Slovní výpůjčky a etnogeneze (k otázce „baltských výpůjček“ ve východních ugrofinských jazycích), „Вопросы языкознания“, 1962, č. 1, s. 65—76.

Корчиц — M. A. Korčic, Stavební slovní zásoba v jazyce staroběloruských písemností 15.–17. století. Autoreferát kandidátské disertace. Minsk, 1970.

КПОС — Kartotéka Pskovského oblastního slovníku (Mezikatedrová slovníková kancelář B. A. Larina, Leningradská státní univerzita).

КСРНГ — Kartotéka Slovníku ruských lidových nářečí (Leningradské oddělení Ústavu jazykovědy Akademie věd SSSR).

Кузиновский — Cz. Kudzinovski, Jaćwingowie w języku, „Acta Baltico-Slavica“, I, 1964, p. 217—225.

КЭСРЯ — N. M. Šanskij, V. V. Ivanov, T. V. Šanskaja, Stručný etymologický slovník ruského jazyka, Moskva, 1971.

Лаумане — Б. Лаумане, В сб.: „Лексічныя балтизмы ў беларускай мове“, Мінск, 1969, стр. 16—18.

Lysenko — P. S. Lysenko, Slovník nářeční lexiky severní Žytomyrščiny, sb.: „Slovanská lexikografie a lexikologie“, Moskva, 1966, s. 15—60.

Мат. — Матэрыялы для слоўніка народна-дыялектнай мовы, Мінск, 1960.

Mackevič — J. F. Mackevič, Nářeční zvláštnosti jihozápadoběloruských nářečí, sb.: „Materiály první dialektologické konference BSSR“, Minsk, 1950, s. 55—80.

159

M—E — K. Mühlenbach—J. Endzelin, Lotyšsko-německý slovník, I—IV, Riga, 1923—1946.

Н — Н. И. Носович, Словарь белорусского наречия, СПб., 1870.

Nemčenko — V. Nemčenko, Slovní zásoba nářečí ruského obyvatelstva Jonavského okresu Litevské SSR, „Vědecké zápisky vysokých škol Litevské SSR“, seš. 3, jazykověda, Vilnius, 1961, s. 147—175.

Nemčenko DL — V. N. Nemčenko, Nářeční lexika ruských starousedlických nářečí Litvy společná s lexikou litevského jazyka, „Vědecké zápisky Lotyšské státní univerzity P. Stučky“, 92, 1968, s. 36—72.

Nepokupnyj — A. P. Nepokupnyj, Lituanismy v lexice ukrajinských památek, „Movoznavstvo“, 1970, č. 6, s. 30—40.

Nepokupnyj M E — A. P. Nepokupnyj, K baltsko-východoslovanským jazykově-etnografickým a etnickým vztahům (Tři epizody z geografie baltismů), „Movoznavstvo“, 1969, č. 3, s. 16—28.

Непокупный М б — А. П. Непокупный, Украинско-балтийски студи, „Мовознавство“, 1968, № 6, стр. 33—42.

Nikif. — N. J. Nikiforovskij, Náčrty lidového života v běloruské Vitebské oblasti, Vitebsk, 1895.

Откупщиков — Ю. В. Откупщиков, Из истории индоевропейского словообразования, Л., 1967.

Otkupščikov V — J. V. Otkupščikov, K etymologii litevského kāušas, lotyšského kaiss „lebka; naběračka“, „Baltistica“, VI (2), 1970, s. 185—192.

Otkupščikov Iz istorii — J. V. Otkupščikov, Z dějin baltsko-slovanských lexikálních vztahů, „Baltistica“, VII (2), 1971, s. 119—128.

Otrembskij JP — J. Otrębski, Slovní lituanismy v polském nářečí ve Vilniuské oblasti, „Język polski“, XVI, 1931, s. 79—85.

Otrembskij Sl Oc — J. Otrębski, Rec.: K. Jabłoński (Jablonskis). Lietuviški žodžiai senosios Lietuvos raštinių kalboje. Kowno, 1941, „Slavia Occidentalis“, XIX, 1948, s. 471—479.

Potebňa — A. A. Potebňa, K dějinám hlásek ruského jazyka, I—III, Varšava, 1880—1883.

Rozvadovskij — J. Rozwadowski, O původním vzájemném vztahu baltských a slovanských jazyků, „Rocznik slawistyczny“, V, 1912, s. 1—25.

Sabaliauskas — A. Sabaliauskas, Vývoj lexiky litevského jazyka, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, VIII, 1966, s. 5—141.

Safarevič — J. Safarewicz, Baltsko-slovanské jazykové vztahy, Studia językoznawcze, Varšava, 1967, s. 241—243.

SGP — J. Karłowicz, Słownik gwar polskich, I—VI, Kraków, 1900—1911.

SJP — J. Karłowicz, A. Kryński, W. Niedźwiedzki, Słownik języka polskiego, I—VIII, Warszawa, 1900—1927.

Sinica — A. I. Sinica, Z pozorování slovní zásoby nářečí ruského starousedlého obyvatelstva Prejļského okresu Lotyšské SSR. Sborník: „Pskovská nářečí I“, Pskov, 1962, s. 219—237.

Skuratov — Materiály z ruských nářečí Ignalinského okresu Litevské SSR, sdělil student LGU G. L. Skuratov.

Sławski — F. Sławski, Słownik etymologiczny języka polskiego, I, Kraków, 1952 sqq.

Smułkowa — E. Smułkowa, Lituanizmy w białoruskim słownictwie rolniczym, „Lingua Posnaniensis“, XIV, 1969, p. 55—69.

Srezněvskij — I. I. Srezněvskij, Materiály ke slovníku staroruského jazyka, I—III, Petrohrad, 1893—1903.

160

Stankevič — A. Stankevič, Z lituanismů v běloruském jazyce, „Kolosse“, IV, 1938, s. 172—175; 225—226; V, 1939, s. 36—37; 118—120; 176—178.

Sciaćko — P. Сцяцко, Дыялектны слоўнік (3 гаворак Зэльвеншчыны), Мінск, 1970.

Траутман — R. Trautmann, Baltisch-slavisches Wörterbuch, Göttingen, 1923.

Трубачев — О. Н. Трубачев, Ремесленная терминология в славянских языках, М., 1966.

Turska — H. Turska, Język polski na Wileńszczyźnie, „Wilno i ziemia Wileńska“, I, Wilno, 1930, p. 219—225.

Unbegaun — B. O. Unbegaun, Ein baltisches Lehnwort im Moskowitischen Rußland, „Die Welt der Slaven“, VII, 1962, p. 346—349.

Urbutis — V. Urbutis, Lituanismy v současné běloruštině, „Baltistica“, V (2), s. 43—44; V (2), s. 149—162.

Westfal — S. Westfal, Lexical Elements of Baltic Origin in the Polish Dialect Spoken Near Lake Wigry (Suwalki District, Poland), „The Slavonic and East European Review“, XXIV, 1946, 63, p. 156—159.

Vasmer — M. Vasmer, Etymologický slovník ruského jazyka, I—IV, Moskva, 1964—1973.

Fraenkel — E. Fraenkel, Litauisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg—Göttingen, 1955 ff.

Цыхун — Г. А. Цыхун, В сб.: „Лексічныя балтызмы ў беларускай мове“, Мінск, 1969, стр. 49—53.

Epimach-Šypila — Slovník B. Epimacha-Šypily. Publikace R. Semaškeviče, „Polymja“, č. 7, 1969, s. 225—229.

Янк. — F. M. Янкоўскі, Дыялектны слоўнік, I—II, Мінск, 1959—1970.

Ostatní zkratky

vých. — východní; obl. — oblastní; dial. — nářeční; sev. — severní; záp. — západní; zast. — zastaralý; liter. — spisovný; již. — jižní

11. Lietuvių terminologija