SOCIALINĖS LINGVISTIKOS PROBLEMOS

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XIX (1979)

Angelė KAULAKIENĖ

PŘEDPONOVÉ A PŘÍPONOVÉ SLOVOTVORNÉ KALKY V LITEVSKÉ POLYTECHNICKÉ TERMINOLOGII

1. Úvodní poznámky

Jednou z nejdůležitějších otázek terminologie každého vědního oboru je tvoření nových termínů. Obvykle je ovlivňují dva faktory: vnitřní a vnější. Vnitřním faktorem je obecná slovní zásoba vlastního jazyka. Ta je hlavním zdrojem tvoření nových termínů. Vnějším faktorem je terminologie jiných jazyků, jejíž vliv se projevuje výpůjčkami a kalky¹.

Problematika kalků obecně vzato není příliš stará. Lingvisté si tohoto pojmu povšimli teprve ve druhé polovině 19. století. Názory na kalky jsou stále značně rozporné: neshodují se kritéria jejich vymezení, definice, klasifikace atd. Dvojím způsobem se vysvětluje i původ kalků. Někteří lingvisté (L. Bulachovskij, S. Buličius, B. Unbegaunas aj.) vysvětlovali tvorbu kalků jako přenos vnitřních forem jednoho jazyka do druhého, zatímco jiní (A. Thomson, V. Poržežinskij, D. Ušakov, G. Vinokur) ji zkoumali z hlediska morfologické struktury. Druhý přístup je rozšířenější. Někteří lingvisté považují kalk za výpůjčku a samotnou tvorbu kalků zkoumají jako dílčí problém výpůjček [Mulina R., 1955, 135; Ponomarenko L., 1962, 92; Ivanovas V., 1973, 12; Sergejeva L., 1975, 156—160]. V poslední době se však kalky považují za samostatné lexikální jednotky, které nepatří k výpůjčkám [Hegaj M., 1964, 299; Šanskis N., 1955, 28; Jefremovas L., 1960, 16—26; Laua A., 1969, 147—150; Osnovy, 1974, 79—86]. Všechny podobné rozpory se pochopitelně promítly i do klasifikace kalků. Například v německé lingvistické literatuře se druhy kalků označují těmito termíny: Bedeutungslehnwörter (sémantické výpůjčky), Bildungslehnwörter (slovotvorné výpůjčky) [Flekenšteinas K., 1966, 152], Lehnbildungen [Flekenšteinas K., 1966, 154] (slovotvorné kalky). Tato skupina se dále dělí podrobněji: 1) Lehnübersetzungen (přesné slovotvorné kalky); 2) Lehnschöpfungen (odvozeniny, které samostatně vyjadřují obsah cizího slova); 3) Lehnübertragungen (slovotvorné kalky, které volně reprodukují svůj model). Zvláštní skupinu tvoří Lehnprägungen. Patří k ní sémantické a frazeologické kalky.

V anglické lingvistice se kalky klasifikují poněkud odlišně: loanwords (výpůjčky), loanblends (polokalky), loanshifts [Flekenšteinas K., 1966, 157]. Do této skupiny patří slovotvorné a sémantické kalky.

Ve francouzské lingvistické literatuře je uvedena již poměrně podrobná klasifikace kalků [Flekenšteinas K., 1966, 152]: 1) emprunt semantique (sémantické výpůjčky); 2) emprunt du traduction (překladová slova: přesná překladová slova, nepřesná překladová slova, ne zcela přesná překladová slova, polokalky); 3) překlady frazeologismů. Tato klasifikace tvoří základ současné klasifikace kalků.

Sémantické a slovotvorné kalky se v současné lingvistice označují obecnějším termínem — lexikální kalky. Z lexikálního hlediska je takové rozlišování kalků přijatelné,

¹ V našem jazyce se dává přednost českému slovu kalk před termínem kalk. Termín kalk se v naší lingvistické literatuře objevil přibližně ve druhém desetiletí 20. století. Poprvé ho použil Vydūnas v roce 1914 a po roce 1930 ho ustálili P. Skardžius, A. Salys a další lingvisté.

143

V klasifikaci kalk je však účelnější vyčlenit následující skupiny kalk a analyzovat je samostatně.

Sémantická kalk je nový význam slova užívaného v jazyce, který vznikl pod vlivem jiného jazyka, např.: únava a (kovová) únava (srov. rus. усталость, franc. fatigue, něm. Ermüdung); stárnutí a (kovové) stárnutí (srov. rus. старение, angl. age-ing, něm. Alterung) atd.

Mnohem rozšířenější a rozmanitější jsou pracovní kalky, např.: bangoraštis (srov. rus. волнограф, něm. Wellenschreiber); pokalbė (srov. rus. подбязык, angl. sub-language); smūgmatis (srov. rus. толчкомер, angl. bumpometer) atd.

Každá pracovní kalk má zpravidla svůj zdroj² (například předlohu, podle níž byla utvořena). Taková pracovní kalk může mít v některém jazyce přímý ekvivalent, např.: předpětí (srov. něm. Vorspannung), nebo se do jazyka dostat přes jiné, zprostředkující jazyky (nejčastěji přes ruštinu), např.: nosič (fyzika) ←носитель← něm. Träger // angl. carrier atd. Kalku vytvořenou přímo podle vzoru některého jazyka lze tedy nazvat přímou kalkou, zatímco kalku, která se do litevštiny dostala přes zprostředkující jazyky, nepřímou kalkou. Při překladu se používají vlastní slovotvorné formanty a vlastní slovotvorné prostředky. Tvorba takových kalk je proto dvojí povahy. Vyznačuje se neoddělitelnou jednotou překladu a slovotvorby, založenou na motivaci zdrojem. Tuto motivaci nejlépe odhaluje slovotvorný rozbor. Proto je užitečné zkoumat kalky z hlediska slovotvorného rozboru. Domníváme se, že takový přehled je účelný, protože objasňuje: 1) vztah kalky ke zdroji a 2) vztah kalky k základovému slovu vlastního jazyka.

Pracovní kalky tvoří největší podskupinu lexikálních kalk. V lingvistické literatuře se jejich označení dosud různí: někdy se nazývají morfologickými kalkami [Mulina R., 1955, 133; Lyberis A., 1958, 104]. Pracovní kalk se často chápe jako kopie slova morfém po morfému [Šanskis N., 1972, 306]. V poslední době se navrhuje označovat pracovní kalk jako strukturně-sémantickou kalku, protože taková kalk kopíruje strukturu zdroje a přejímá jeho sémantiku³.

Pracovní kalk je slovo utvořené z vlastních slovotvorných formantů, založené na motivaci zdrojem a reprodukující význam zdroje. Pracovní kalk má zpravidla současný význam zdroje, ačkoli někdy může obnovovat i jeho etymologický význam. Ten kalk obnovuje pouze tehdy, když z motivace zdrojem není patrné, proč má takový obsah slova právě takovou formu, například řec. geometria, srov. rus. земле мерие.

Pojem pracovní kalky se někdy bezdůvodně rozšiřuje: chápe se nejen jako slovo, ale také jako slovní spojení okopírované z kompozitního zdroje. V takových případech se tvrdí, že zdrojem je složené slovo, a proto kalk vytvořená podle něj musí být pracovní. To není správný názor. Kalky se zpravidla řadí mezi pracovní nikoli podle zdroje, ale podle způsobu utvoření samotné kalky. Slovní spojení proto nemůže být pracovní kalkou. Tento názor zastáváme i v tomto článku.

² Někteří lingvisté pro označení tohoto pojmu používají termín источник калькирования (Dondukovas U. — Ž. Š., 1972, 105). Jiní používají язык-источник [Ivanovas V., 1973, 11; Šanskis N., 1955, 32; Bulachovskis L., 1953, 127]. Další lingvisté užívají termíny прототип nebo иноязычный оригинал [Deribas V., 1972, 84; Roitenbergas F., 1953, 15; Jefremovas L., 1960, 21]. V současnosti L. Jefremovas navrhuje používat termín калькируемый объект [Osnovy, 1974, 61–64]. V litevské lingvistice se pro označení tohoto pojmu začal užívat termín jazyk-zdroj [Keinys S., 1974, 41]. Domníváme se, že tento pojem nejpřesněji vyjadřuje termín zdroj kalky.

³ Tokios nuomonės laikosi B. Tatarincevas (1974, 7), vadindamas vertinį semantine ar struktūrine-semantine kitos kalbos žodžio kopija. E. Šaachmedovas (1974) išskiria du pagrindinius vertinių darybos būdus — struktūrinį ir semantinį. Struktūrinių ir struktūrinių-semantinių vertinių terminus vartoja V. Jarceva (1969, 21) ir V. Ivanovas (1973, 105).

144

Klasifikace kalků tvořených odvozováním

Tabulka 1

Vztah k předloze

Vztah k základnímu slovu

přesné kalky

nepřesné kalky

adekvátní kalky

neadekvátní kalky

přímé kalky

nepřímé kalky

(z hlediska sémantiky)

(z hlediska tvoření slov)

(z hlediska původu)

Prefixální kalky

přesný prefixální kalk 1

nepřesný prefixální kalk 2

předponový adekvátní 3

předponový neadekvátní 4

předponový přímý 5

předponový nepřímý 6

Příponové kalky

příponový přesný 7

příponový nepřesný 8

příponový adekvátní 9

příponový neadekvátní 10

příponový přímý 11

příponový nepřímý 12

Koncovkové kalky

koncovkový přesný 13

koncovkový nepřesný 14

koncovkový adekvátní 15

koncovkový neadekvátní 16

koncovkový přímý 17

koncovkový nepřímý 18

Složené kalky

přesný složený kalk 19

nepřesný složený kalk 20

adekvátní složený kalk 21

neadekvátní složený kalk 22

přímý složený kalk 23

nepřímý složený kalk 24

Někteří jazykovědci dělí slovotvorné kalky pouze na přesné, nepřesné a poloviční kalky. Toto dělení je obvykle určeno vztahem kalku k předloze. Jiní jazykovědci dělí slovotvorné kalky podle slovotvorných formantů (slovotvorných afixů). Takové dělení se vyjevuje ze vztahu kalku k základnímu slovu vlastního jazyka. Zdá se účelné uplatnit oba klasifikační znaky: vztah kalku k předloze a vztah kalku k základnímu slovu. Vyžaduje to i sama dvojí povaha slovotvorných kalků. Taková analýza odhaluje podrobnější klasifikaci slovotvorných kalků. Kalky lze podle vztahu k základnímu slovu dělit na předponové, příponové, koncovkové a složené, a podle vztahu k předloze — na přesné a nepřesné (z hlediska sémantiky), na přímé a nepřímé (z hlediska původu), na adekvátní a neadekvátní (z hlediska slovotvorby) apod. (viz tab. 1). Takovou klasifikaci samozřejmě podmiňují slovotvorné tendence litevského jazyka i analogie s jinými jazyky. Podle našeho názoru se však klasifikace slovotvorných kalků musí opírat o dva základní klasifikační znaky: vztah kalku k předloze a vztah kalku k základnímu slovu.

Tento článek pojednává o předponových a příponových slovotvorných kalkách. Analyzují se vztahy těchto kalků k předloze a k základnímu slovu vlastního jazyka. Tato analýza odhaluje motivaci kalků i samotný způsob jejich tvoření. Materiál pochází z různých tištěných zdrojů: terminologických slovníků, odborných a populárněvědeckých časopisů, učebnic pro vysoké a střední odborné školy aj. Takový různorodý materiál pomáhá lépe určit shody mezi slovotvornými tendencemi předponových a příponových kalků a vyjasnit kritéria jejich hodnocení.

10. Užs. Nr. 1554

145

2. Přehled prefixálních kalků

Důležitým rysem, který odlišuje prefixální deriváty od sufixálních derivátů, je skutečnost, že prefixy ve většině případů nemění gramatický status základového slova, tj. jeho příslušnost k některému slovnímu druhu. Někteří lingvisté označují tuto jejich vlastnost jako absenci klasifikačního významu a považují ji za důležitý rozlišovací znak tohoto typu derivátů [Levk ovskaja K., 1960, 86]. Tato vlastnost umožňuje srovnávat prefixální deriváty se složenými slovy. Kromě toho zůstává prefix jako slovotvorný formant v odvozeném slově foneticky, morfologicky a sémanticky samostatnější než sufix. Produktivitou však prefixální deriváty přesto výrazně zaostávají za ostatními deriváty. Podle údajů S. Kein-ia jsou ve „Rusko-litevském polytechnickém slovníku“ (V., 1959) a „Rusko-litevsko-anglickém slovníku výpočetní techniky“ (V., 1971) více než tři čtvrtiny uvedených útvarů (celkem přes 4300) sufixální deriváty (asi 3400). Termíny s prefixy se tvoří jen asi ve 2% případů [Keinys S., 1975a, 15]. „Gramatika litevského jazyka“ uvádí, že při tvoření podstatných jmen spisovného jazyka se užívají tyto prefixy:

ant-, apy- (ap-, api-), at- (ata-, ato-), be-, į-, iš-, ne-, nuo-, pa-, per-, po-, pra-, prie-, prieš-, pro-, są- (sam-, san-), už- (užu-, užuo-) [Gramatika, 1965, 423].

Podle produktivity řadí V. Urbutis tyto prefixy takto: pa-, už- (užu-, užuo-), ant-, prie-, ne-, į-, apy- (ap-, api-), po-, be-, prieš-, at- (ata-, ato-), iš-, per-, pro-, nuo-, pra-, są- (sam-, san-) [Urbutis V., 1971, 30]. Kromě toho uvedená gramatika uvádí 19 výraznějších mezinárodních prefixů: a-, anti-, ark(i)-, dis-, eks-, for-, infra-, ko(n)-, kontr(a)-, meta-, peri-, pro-, proto-, re-, sub-, super-, trans-, ultra-, vice-.

V současné litevské polytechnické terminologii se častěji tvoří útvary pouze s těmito prefixy: a) litevskými ant-, at(o)-, ne-, pa-, po-, prieš-, virš-; b) mezinárodními anti-, infra-, pro-, sub-, super-, ultra- atd. Podstatná jména s mezinárodními prefixy si obvykle zachovávají nezměněnou koncovku základového podstatného jména. Část takových kalků se navíc tvoří ze slovotvorně složitých sufixálních derivátů, např.: postisvalymas (výpočetní technika), antisutapimas (fyzika), superlaidininkas (fyzika) a podobně. K těmto derivátům se přiřazují také kalky vytvořené pomocí různých jiných prefixoidů, např.: milikiurvalandė (fyzika), stopmygtukas (výpočetní technika), televaldymas (automatika), servodaugintuvas (výpočetní technika) a podobně. Všechny takové deriváty s mezinárodními prefixy a prefixoidy budeme považovat za polokalky a v tomto článku se jimi nebudeme zabývat. K polokalkům se řadí také deriváty vytvořené z litevského prefixu a mezinárodního slova, např.: paprogramė (výpočetní technika) — rus. подпрограмма || angl. subprogram(me). Takové kalky se dnes tvoří stále častěji a někdy se upravují přidáním dalšího prefixu (např. subpaprogramė).

V polytechnické terminologii se vedle prefixálních kalků — vlastních termínů tohoto oboru — vyskytují také deriváty, které nebyly vytvořeny jako termíny tohoto oboru, nýbrž byly převzaty již hotové k označení specifických pojmů z různých technických odvětví, např.: pogrupis (výpočetní technika) a podobně. Takové kalky rovněž nespadají do předmětu našeho přehledu.

Dále probereme litevské kalky užívané v polytechnické terminologii podle jednotlivých prefixů.

Kalky s prefixy ant-, virš-⁴. Kalky tvořené prefixem ant- v polytechnické terminologii nejčastěji označují nadměrnost terminologického designátu pojmenovaného základovým slovem. K témuž účelu se někdy užívá také prefix virš- (srov. antįtampis a viršįtampis). Oba prefixy kalků odpovídají ruským prefixům над-, сверх-, německému über- a anglickým super-, over-. Užívání prefixů ant- a virš- v tomto významu dosud není náležitě normováno; častější jsou kalky s prefixem ant-, např.: antsrovis (fyzika)←rus. сверхток, angl. supercurrent, antslėgis (fyzika)←rus. сверхдавление, angl. superpressure atd.

⁴ V tomto případě přechází předložka virš do skupiny prefixů. Kalky vytvořené pomocí ní se považují za kalky s prefixem virš-.

146

Překlady s předponou prieš-. Těmito předponami se nejčastěji překládají: ruská předpona против-, německé gegen-, vor-, anglická counter- (a mezinárodní kontra-). Kalky nejčastěji označují určitý protiklad terminologického designátu pojmenovaného základovým slovem, např.: priešslėgis (fyzika) ← rus. противодавление, něm. Gegendruck apod. V takových případech se kalky tvoří odvozeninami s příponami a koncovkami, např.: priešspręstinis (fyzika) ← rus. предусилитель, priešįtampis (fyzika) ← něm. Vorspannung apod.

Kalky s předponami po-, pa-. Těmito předponami se nejčastěji překládají: ruská předpona под-, anglická (a mezinárodní) sub-, německá unter-. Kalky nejčastěji označují menší jednotku terminologického designátu pojmenovaného základovým slovem, např.: pokalbė (kybernetika) ← rus. подъязык, angl. sublanguage, posritė (výpočetní technika) ← rus. подобласть, angl. subregion, poerdvis (fyzika) ← rus. подпространство, angl. subspace, něm. Unterraum apod.

Kalky s předponou ne-. Touto předponou se obvykle překládají: ruská předpona не-, anglické non-, un-, německé nicht-, un-. Kalky obvykle označují negovaný protiklad terminologického designátu pojmenovaného základovým slovem, např.: neladininkas (fyzika) ← rus. непроводник, něm. Nichtleiter apod.

Malý počet prefixálních kalků v litevské polytechnické terminologii neumožňuje vyvozovat širší zobecňující závěry. Z toho, co jsme uvedli o prefixálních kalkách, lze konstatovat pouze dvě věci: 1) prefixální kalky se v litevské polytechnické terminologii obvykle tvoří tehdy, když je odvozený terminologický designát vyjádřen prostřednictvím základního designátu a je s ním spojen určitými klasifikačními vztahy; 2) v současné litevské polytechnické terminologii se prefixální kalky stále častěji tvoří z odvozenin s různými příponami.

3. Přehled sufixálních kalků

Všechny derivační kalky s příponami užívané v polytechnické terminologii lze rozdělit do dvou skupin. Do první skupiny patří kalky, které je podle vztahu ke zdroji a k základovému slovu třeba považovat za skutečné (pravé) kalky. Obvykle je už samo základové slovo takového kalku kalkem. Do druhé skupiny náleží derivační kalky s příponami, které lze za kalky považovat pouze podle vztahu ke zdroji. Podle vztahu k základovému slovu domácího jazyka jsou tyto kalky relativní, neboť jejich základové slovo je domácí, litevské. Proto v tomto případě nelze kalk a odvozeninu přísně odlišit. Lze pouze uvést vliv toho či onoho jazyka, v jehož důsledku vznikají podobné neologismy.

Do první skupiny patří mnoho kalků s příponou -imas užívaných v polytechnické terminologii. V ruštině této příponě odpovídá přípona -ение, v němčině -ung a v angličtině -ing. Kalky s příponou -imas pojmenovávají samotný úkon, děj či stav. Tento typ kalků se tvoří z prefixálních sloves. Podle vztahu ke zdroji jsou tyto kalky adekvátní (z hlediska tvoření) a většinou přesné (z hlediska sémantiky). Proto je lze snadno odlišit od jiných litevských odvozenin téhož typu. Jejich základové slovo je navíc samo kalkem. Motivaci těchto kalků s příponou -imas lze určit na základě dvojích vztahů, které odhalují strukturní a sémantickou souvislost mezi motivujícím a motivovaným výrazem, např. apvandeninti → apvandeninimas (technika), srov. rus. обводнение, něm. Bewässerung; įanglinti → įanglinimas (technika), srov. rus. науглероживание, něm. Durchkohlung; nuanglinti → nuanglinimas (technika), srov. rus. обезуглероживание, něm. Kohlenstoffentziehung; nuriebalinti → nuriebalinimas (technika), srov. rus. обезжиривание, něm. Entfettung; nuvandeninti → nuvandeninimas (výpočetní technika), srov. rus. обезводисвание, něm. Entwässerung. Někdy se podle jednoho zdrojového výrazu tvoří dva litevské kalky s příponou -imas a rovnocenně užívají—

10*

147

—v polytechnické terminologii, např. inulinti→inulinimas (technika) a įžeminti→įžeminimas (technika), srov. rus. заземление, angl. earthing.

Druhá skupina je poněkud pestřejší. Patří do ní následující kalky s příponami.

Kalky s příponou -tuvas. V ruštině této příponě odpovídají přípony -тель, -ник, -чик, v němčině -er a v angličtině -er, -or. Kalky s příponou -tuvas pojmenovávají různé nástroje, přístroje a mechanismy. To v zásadě odpovídá derivačním tendencím přípony -tuvas v spisovném i lidovém jazyce. V spisovném jazyce se však takové odvozeniny z hlediska slovotvorby nejčastěji pojí s neprefixálními slovesy, zatímco kalky s prefixálními. Prefixální slovesa se zřejmě volí častěji vlivem terminologie jiných jazyků. Takové kalky s příponou -tuvas je z hlediska původu (podle vztahu ke zdroji) třeba považovat za kalky, zatímco z hlediska struktury (podle vztahu k základovému slovu) za odvozeniny. Proto se podobné kalky označují jako relativní, např. atskirti→atskirtuvas (tepelná technika), srov. rus. отделитель, angl. separator; iškrauti→iškrautuvą (technika), srov. rus. разгружатель, něm. Auslader, angl. discharger; nuimti→nuimtuvas (výpočetní technika), srov. rus. съемник, něm. Abnehmer; numesti→numestuvas (technika), srov. rus. сбрасыватель, angl. kicker; pašildyti→pašildytuvas (technika), srov. rus. подогреватель, angl. heater; perkaitinti→perkaitintuvas (tepelná technika), srov. rus. перегреватель, něm. Überhitzer; pertraukti→pertrauk tuvas (technika), srov. rus. прерыватель, angl. interrupter; praplauti→praplaut uvas (technika), srov. rus. промыватель, něm. Wäscher, angl. washer; priimti→priimtuvas (fyzika), srov. rus. приемник, něm. Empfänger apod. Mnoho z těchto kalků se navíc v polytechnické terminologii užívá vedle neprefixálních odvozenin s příponou -tuvas. Takové užití ukazuje, že prefixální varianty vznikly vlivem jiných jazyků, a proto je třeba je považovat za kalky, např. skirtuvas ir atskirtuvas (tepelná technika), srov. rus. отделитель, angl. separator; imtuvas ir priimtuvas (fyzika), srov. rus. приемник, něm. Empfänger; kreiptuvas ir nukreiptuvas (technika), srov. rus. отклонитель, angl. deflector; šildytuvas ir pašildytuvas (technika), srov. rus. подогреватель, angl. heater; plautuvas ir praplautuvas (technika), srov. rus. промыватель, něm. Wäscher, angl. washer atd. Motivaci těchto kalků lze určit na základě dvojích vztahů (sémantické a strukturní souvislosti kalku se zdrojem a kalku se základovým slovem).

Někdy se přirozený vztah kalku k základovému slovu narušuje. Prefixální kalky s příponou -tuvas jsou pak nesprávné a neproduktivní, např. nukreiptuvas (technika), srov. rus. отклонитель, angl. deflector; pašildytuvas (technika), srov. rus. подогреватель, angl. heater aj.

Kalky s příponou -iklis. Touto příponou se v polytechnické terminologii označují: a) jednodušší přístroje nebo jejich části a b) různé chemické látky.

Velká část kalků pojmenovávajících přístroje s příponou -iklis (rus. -тель, angl. -er, -or, něm. -er) je utvořena z prefixálních sloves. Podobně jako při tvoření kalků s příponou -tuvas se prefixální slovesa pro tento typ kalků volí podle analogie s jinými jazyky. Proto je podle vztahu ke zdroji třeba považovat za kalky, zatímco podle vztahu k základovému slovu mohou být odvozeninami. Ani tyto kalky nelze přísně odlišit. Lze pouze konstatovat, že v litevském spisovném jazyce jsou obvyklejší neprefixální odvozeniny s touto příponou. Prefixální terminologické novotvary s příponou -iklis vznikly v polytechnické terminologii vlivem jiných jazyků. Některé z nich je třeba považovat za kalky, protože jsou z hlediska tvoření a sémantiky adekvátní svým zdrojům, např. atskyriklis (technika), srov. rus. отделитель, angl. separator; numetiklis (tepelná technika), srov. rus. сбрасыватель, angl. kicker; nustumiklis (technika), srov. rus. отталкиватель, angl. repeler; perjungiklis (technika), srov. rus. переключатель, něm. Umschalter; sujungiklis (technika), srov. rus. соединитель, angl. connecter; perkroviklis (technika), srov. rus. перегружатель, angl. shifter;

148

promývač (technika), srov. rus. промыватель, něm. Wäscher, angl. washer; vytlačovač (technika), srov. rus. вытеснитель, něm. Verdränger.

Několik kalků se sufixem -iklis se v politechnické terminologii používá jako názvy různých chemických látek. Takové kalky souvisejí se slovesy s předponou, např. obarvovadlo (technika), srov. rus. окраситель; ředidlo (chemie), srov. rus. разбавитель atd., ačkoli někdy se slovesa s předponou volí zbytečně (ředidlo, srov. rus. разбавитель). V současné politechnické terminologii se hojně užívají také terminologické neologismy bez předpony se sufixem -iklis označující názvy chemických látek. I tyto neologismy je třeba považovat za kalky, neboť jsou vytvořeny podle analogie s jinými jazyky, např. chladivo (fyzika), srov. rus. охладитель; leptadlo (technika), srov. rus. травитель, něm. Ätzer; spojovací prostředek (technika), srov. rus. соединитель, něm. Verbindungsmittel; tvrdidlo (technika), srov. rus. отвердитель, angl. hardener; odtučňovadlo (technika), srov. rus. отощитель; zpomalovač (technika), srov. rus. замедлитель, něm. Verzögerer; změkčovadlo (technika), srov. rus. мягчитель, angl. softener.

Kalky se sufixem -iklis se v litevské politechnické terminologii tvoří ze sloves s předponou. Tyto kalky jsou relativní, protože základní slovo je domácí, litevské. Takový způsob tvoření je charakteristický i pro kalky se sufixem -tuvas. Proto nelze velmi striktně rozlišovat kalky se sufixy -tuvas a -iklis. Lze předpokládat, že kalky s těmito sufixy nejčastěji souvisejí se slovesy s předponou. Slovotvorná motivace kalků se sufixy -tuvas a -iklis se projevuje ve strukturní a sémantické souvislosti mezi kalkem a jeho předlohou a mezi kalkem a základním slovem.

V poslední době se v politechnické terminologii kalky se sufixy -tuvas a -iklis velmi často užívají ve složených úplných termínech⁵, jako zesilovač-usměrňovač (technika), srov. rus. усилитель-выпрямитель, angl. amplifier-rectifier; přepínač-odpojovač (technika), srov. rus. переключатель-отделитель, angl. switch-separator; přerušovač-rozdělovač (technika), srov. rus. прерыватель-распределитель, angl. interrupter-distributor, něm. Unterbrecher-Verteiler atd. Takové užívání složených úplných termínů je oprávněné. Spojují se v nich spojovníkem dvě rovnocenná substantiva, která jsou navzájem ve stejném vztahu a z nichž jedno je kalkem. Obecně však taková označení složitých strojů nejsou praktická. V těchto případech se navrhuje pojmenovat pouze specifickou funkci (obecnější bude i tak pochopitelná). V ostatních případech by bylo vhodné nahradit takové složené úplné termíny shodnými spojeními — složenými termíny [Balašaitis A., 1977, 20].

Ruskému sufixu -тель, anglickým -er, -or a německému -er odpovídají v litevštině také sufixy -ėjas, -tojas. Podstatná jména utvořená těmito sufixy v ruštině, často také v angličtině a němčině, označují činitele i věci. Obecně by se ruský sufix -тель měl v současnosti z hlediska významu považovat za abstraktní, s nejmenším počtem konkrétních významů, které by jej řadily k určité, přísně vymezené sémantické skupině slov. Mnohem přesnější je starý gramatický význam sufixu -тель, který odpovídá litevským sufixům -ėjas, -tojas. S užíváním sufixu -тель je proto spjata sémantická dvojznačnost. Zaprvé se i nadále tvoří ruská podstatná jména se sufixem -тель označující činitele (osobu). Na druhou stranu přibývá slov s tímto sufixem, zejména ve specializované technické terminologii, která označují věci, prostředky nebo dokonce abstraktní komponenty [Sorokinas J., 1965, 229].

Tato sémantická dvojznačnost sufixu nepochybně ovlivnila odpovídající kalky tohoto sufixu užívané v litevštině. Proto v důsledku takové analogie s ruštinou a někdy také s angličtinou a němčinou vzniká v litevské politechnické terminologii dvojí užívání kalků tohoto sufixu: a) správné, b) nesprávné.

⁵ V ruské lingvistické literatuře se podobné termíny nazývají „сложносоставные термины“ nebo „двухосновные сложения“ [Andrejevas N., 1963, 119–134].

149

V litevštině se tyto sufixy rozlišují. K označování činitelů nebo nositelů slovesných vlastností se užívají sufixy -ėjas, -tojas, srov. rus. -тель, angl. -er, -or, něm. -er, zatímco názvy různých přístrojů, mechanismů či jejich částí se tvoří pomocí sufixů -tuvas, -iklis, srov. také rus. -тель, angl. -er, -or, něm. -er, např. angl. finder, srov. litev. 1. ieškiklis. 2. ieškotojas; rus. держатель, angl. holder, něm. Halter, srov. litev. 1. laikiklis. 2. laikytojas; rus. носитель, angl. carrier, něm. Träger, srov. litev. 1. nešėjas. 2. nešiklis atd.

V litevské politechnické terminologii se kalky tvořené těmito sufixy blíží spíše označením nositelů slovesných vlastností. Takovými kalky se většinou neoznačují samotné osoby, např. uživatel, srov. rus. потребитель, původce, srov. rus. возбудитель. Je řešen optimalizační problém, v němž je k dispozici soubor uživatelů, z nichž každý sestává z k_i (i = 1, … n) prvků spotřebovávajících zdroje. Kyslík je považován za nespornou příčinu koroze kotlového kovu.

Těmito kalky se neživým objektům přeneseně přisuzuje označení činitele, přesněji nositele slovesných vlastností; srov. dále výrobní závod, rus. завод-производитель, znečišťující závod, rus. завод-загрязнитель, dodavatelský závod, rus. завод-поставщик atd. Z čistě logického hlediska jsou však termíny jako výrobní závod, dodavatelský závod nesmyslné, protože každý závod něco vyrábí a dodává.

Obecně je takové užívání kalků se sufixy -ėjas, -tojas v politechnické terminologii oprávněné, neboť sémantická a strukturní souvislost mezi kalkem a jeho předlohou a mezi kalkem a základním slovem není narušena. Kalk je slovotvorně motivován a přebírá slovotvornou motivaci předlohy.

Někdy se v důsledku sémantické dvojznačnosti sufixu -тель do litevské politechnické terminologie překládá a hojně přejímá i značné množství nesprávných kalků. Jsou trojího druhu. Nesprávnost některých kalků souvisí se základním slovem, které bylo nevhodně zvoleno. V takových případech je narušena sémantická souvislost mezi kalkem a základním slovem. Takový slovotvorně odpovídající své předloze sufixální kalk je sémanticky nepřesný a nesprávný, např. nosič, srov. rus. носитель, angl. carrier, něm. Träger || nosič izotopu⁶, rus. носитель изотопа, angl. izotopic carrier, něm. Isotopenträger || nosič náboje, rus. носитель заряда, angl. charge carrier, něm. Ladungsträger || minoritní nosič, rus. неосновной носитель, angl. minority carrier, něm. Minoritätsträger (fyzika). Nesprávnost dalších kalků užívaných v politechnické terminologii souvisí s nesprávným užitím samotného sufixu, např. odpovídač (technika), srov. rus. ответитель, angl. coupler; přepínač (technika), srov. rus. переключатель, angl. reverser, něm. Umschalter; budič (technika), srov. rus. возбудитель, angl. exciter; přerušovač (technika), srov. rus. прерыватель, angl. interrupter atd. Dalšími kalky se sufixy -ėjas, -tojas se nesprávně označují látky, např. zapalovadlo (technika), srov. rus. воспламенитель; redukční činidlo (technika), srov. rus. восстановитель; chladivo (technika), srov. rus. охладитель atd.

Nejvíce takových nesprávných sufixálních kalků se vyskytuje v učebnicích odborných středních škol a ve vědeckých časopisech. Motivace těchto kalků není opodstatněná. Nejasná je i slovotvorná a sémantická souvislost mezi kalkem a základním slovem. Takové slepé kalky proto neodpovídají normám litevského tvoření slov. V terminologii je třeba k označení podobných přístrojů či látek užívat jiné sufixy, které lze specializovat [Keinys S., 1975b, 7–53].

Kalky se sufixy -ėjas, -tojas užívané v litevské politechnické terminologii se blíží spíše označením nositelů slovesných vlastností. Vzhledem k sémantické dvojznačnosti ruského sufixu -тель a obdobných sufixů užívaných v jiných jazycích

⁶ Tyto složené termíny se nepovažují za slovotvorné kalky. Jejich komponenta — nosič — je však slovotvorným kalkem, a proto je analyzována sémantika tohoto kalku.

150

vzniká značné množství nesprávných kalků. U některých je zvoleno nevhodné základní sloveso. Takové kalky se vyskytují v terminologických slovnících. Nesprávnost jiných kalků souvisí s nesprávným užitím samotné přípony. Kalky tohoto typu se nejčastěji vyskytují v učebnicích odborných středních škol.

Kalky s příponou -umas. V ruštině této příponě odpovídá přípona -ость, v angličtině -bility, v němčině -keit. Kalky s příponou -umas označují zobecněnou, abstrahovanou vlastnost, rys nebo stav vyplývající z významu základového slova. Takové kalky se nejčastěji překládají z ruských příčestí trpného rodu přítomného času, např. apdirba→apdirbamas→apdirbamumas (technika), srov. rus. обрабатывает→обрабатываемый→обрабатываемость, něm. Bearbeitbarkeit; pasikartoja → pasikartojamas→pasikartojamumas (výpočetní technika), srov. rus. повторяется→повторяемый→повторяемость; atstato→atstatomas→atstatomumas (výpočetní technika), srov. rus. восстанавливает→восстанавливаемый→восстанавливаемость, angl. restorability; įgeria→įgeriamas→įgeriamumas (technika), srov. rus. впитывает→впитываемый→впитываемость; neperverčia→neperverčiamas (tepelná technika), srov. rus. непереворачивает→непереворачиваемый→непереворачиваемость, něm. Unkenterbarkeit; suspaudžia→suspaudžiamas→suspaudžiamumas (technika), srov. rus. сжимает→сжимаемый→сжимаемость, angl. compressibility atd. Tyto kalky jsou slovotvorně adekvátní a sémanticky přesné.

V polytechnické terminologii se používá několik kalků s touto příponou, které jsou sémanticky přesné, avšak slovotvorně neadekvátní, protože slovotvorné tendence litevštiny se neshodují se slovotvornými tendencemi jazyka, z něhož kalk pochází (v tomto případě ruštiny), např. užsidegamumas (technika), srov. rus. самовозгораемость; atsistatamumas (výpočetní technika), srov. rus. самовосстанавливаемость, angl. self-restorability a podobně.

Kalky s příponou -imas se nejčastěji tvoří z příčestí trpného rodu přítomného času. Základové slovo těchto kalků má předponu. Takové kalky jsou vůči svému zdroji adekvátní a přesné, jen někdy příliš těžkopádné. Obecně vzato není v litevštině obvyklé tvořit deriváty s příponou -umas z příčestí. Takové příčestní deriváty s touto příponou se však v terminologii rozšířily a dále se šíří. Jejich rozšíření lze vysvětlit vlivem jiných jazyků, zejména ruštiny. Proto se v polytechnické terminologii vedle neologismů používají také relativní slovotvorné kalky s touto příponou, utvořené ze jmen. Takové kalky se nazývají denominální. V polytechnické terminologii se používají také slovesné kalky (utvořené ze sloves). Všechny kalky tvořené příponami lze tedy rozdělit na reálné a relativní, slovesné a denominální. Slovesné kalky tvořené příponami mají 5 typů s příponami -imas (názvy dějů), -tuvas (názvy nástrojů), -iklis (názvy nástrojů), ~ėjas (názvy nositelů slovesné vlastnosti), -tojas (názvy nositelů slovesné vlastnosti). Denominální kalky tvořené příponami se používají pouze s příponou -umas (názvy vlastností). Slovotvorná motivace slovesných a denominálních kalků tvořených příponami se ukazuje ve dvou vztazích: ve strukturním a sémantickém propojení kalku se zdrojem a kalku se základovým slovem.

Literatūra

Balašaitis A. Žemės ūkio specialistų kalbos rūpesčiai. – Kalbos kultūra. V., 1977, sąs. 33.

Keinys S. Kurie-ne-kurie terminų darybos bruožai. – Kalbotyra. V., 1974, t. 25 (1).

Keinys S. Lietuviškų technikos terminų darybos apžvalga. – Kalbų dėstymas. K., 1975 a.

Keinys S. Priesaginė lietuviškų terminų daryba. – Lietuvių kalbotyros klausimai. V., 1975 b, t. 16.

Lietuvių kalbos gramatika. V., 1965, t. 1.

Laua A. Latviešu leksikoloģija. Rīgā, 1969.

Lyberis A. ir Ulvydas K. Lietuvių literatūrinės kalbos leksikos praturtėjimas tarybinės santvarkos metais. – Kn.: Literatūra ir kalba. V., 1958, t. 3.

151

Андреев Н. Д. и Замбржицкий В. Л. Именное словообразование в спортивной терминологии. — В кн.: Развитие современного русского языка. М., 1963.

Булаховский Л. А. Введение в языкознание. М., 1953. Т. 2.

Дерибас В. М. О заимствовании и калькировании производных слов в русском языке. Этимологические исследования по русскому языку. — М.: Изд-во МГУ, 1972. Вып. 7.

Дондуков У.-Ж. Ш. Калькирование в бурятском литературном языке. — В кн.: Стилистика и лексикология бурятского языка. Улан-Удэ, 1972.

Ефремов Л. П. Калькирование и его отличие от заимствования. — Изв. АН КазССР. Сер. филологии и искусствоведения, 1960, вып. I.

Иванов В. В. Терминология и заимствования в современном китайском языке. — М., 1973.

Левковская К. А. Именное словообразование в современной немецкой общественно-политической терминологии. — М., 1960.

Мулина Р. К. Вопросу о русских и интернациональных заимствованиях путем калькирования в казахском языке. — Ученые записки Казахского госуниверситета. Язык и литература. Алма-Ата, 1955. Т. 19.

Основы теории лексического калькирования. (Учебное пособие). — Алма-Ата, 1974.

Пономаренко Л. О. Про так зване семантичне калькування. — Вісник Київського університету. Сер. філології та журналістики. Київ, 1962, т. 5, вип. 1.

Ройтенберг Ф. Е. О русских заимствованиях во французском языке в советскую эпоху. — Иностранные языки в школе, 1953, № 4.

Сергеева Л. И. О некоторых особенностях заимствования немецким языком космической лексики из русского языка. Исследования по германской и романской филологии. — Киев, 1976.

Сорокин Ю. С. Развитие словарного состава русского литературного языка в 30—90-е годы XIX в. — М.—Л., 1965.

Татаринцев В. И. Русские и лексические заимствования в современном тувинском языке. — Кызыл, 1974.

Урбутіс Г. Словообразование имен существительных в современном литовском языке. Автореф. докт. дис. — Вильнюс, 1971.

Флекенштейн К. О некоторых теоретических проблемах калькирования. Этимологические исследования по русскому языку. — М.: Изд-во МГУ, 1966, вып. 5.

Хегай М. А. К понятию кальки. — Ученые записки Ташкентского гос. пед. ин-та, Ташкент, 1964, т. 45, вып. 3.

Шаахмедов Э. Ш. Вопросы калькирования с русского на узбекский язык. АН УзССР, 1974.

Шанский Н. М. Деривация слов и фразеологических оборотов. — В кн.: Русское и славянское языкознание. К 70-летию чл.-кор. АН СССР Р. И. Аванесова. М., 1972.

Шанский Н. М. Лексические и фразеологические кальки в русском языке. — Русский язык в школе, 1955, № 2.

Ярцева В. Н. Структурно-семантические кальки в условиях двуязычия. — В кн.: Тезисы научн. конф., посвященной проблеме двуязычия и многоязычия. М., 1969.

Lietuvos TSR Mokslų Akademijos Lietuvių kalbos ir literatūros institutas

ПРЕФИКСАЛЬНЫЕ И СУФФИКСАЛЬНЫЕ СЛОВООБРАЗОВАТЕЛЬНЫЕ КАЛЬКИ В ЛИТОВСКОЙ ПОЛИТЕХНИЧЕСКОЙ ТЕРМИНОЛОГИИ

Резюме

В статье анализируются словообразовательные кальки по двум аспектам: по отношению к своему источнику (объекту) и к исходному слову литовского языка. По отношению к своему источнику словообразовательные кальки делятся на точные и неточные (по семантике), адекватные и неадекватные (по словообразованию), косвенные и непосредственные (по происхождению).

По отношению к исходному слову литовского языка словообразовательные кальки разделяются на префиксальные, суффиксальные, флективные и сложные.

Префиксальные словообразовательные кальки в литовской политехнической терминологии употребляются с такими префиксами: ant-, virš- (ср. рус. над-, сверх-, нем. über-, англ. super-, over-), prieš- (ср. рус. против-, нем. gegen-, vor-, англ. counter-), pa- (ср. рус. под-, нем. unter-, англ. sub-), ne- (ср. рус. не-, нем. nicht-, un-, англ. non-, un-). Префиксальные словообразовательные кальки в политехнической терминологии воспроизводятся лишь тогда, когда производный терминологический десигнат выражается через исходный и тесно связан с последним определенными классификационными связями. Префиксальные словообразовательные кальки в современной литовской политехнической терминологии все чаще воспроизводятся от суффиксальных новообразований.

152

Суффиксальные словообразовательные кальки по отношению к исходному слову литовского языка делятся на реальные и релятивные.

Реальные суффиксальные словообразовательные кальки чаще всего воспроизводятся суффиксом -imas (ср. рус. -ение, нем. -ung, англ. -ing).

Группа релятивных суффиксальных словообразовательных калек более разновидна. К ней относятся кальки с такими суффиксами: -tivas (ср. рус. -тело, -ник, -чик, нем. -er, англ. -er, -or), -iklis (ср. рус. -тель, нем. -er, англ. -er, -or), -tojas, -ėjas (ср. рус. -тель, нем. -er, англ. -er, -or), -umas (ср. рус. -ость, нем. -keit, англ. -bility).

На основе деривации выделены следующие группы суффиксальных словообразовательных калек: 1) отглагольные и 2) отыменные. Отглагольные суффиксальные словообразовательные кальки воспроизводятся в основном от префиксальных глаголов. Мотивация отглагольных и отыменных суффиксальных словообразовательных калек установлена двумя связями (структурной и семантической). Отымённые суффиксальные словообразовательные кальки все чаще воспроизводятся от префиксальных образований.