SOCIALINĖS LINGVISTIKOS PROBLEMOS

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XIX (1979)

Vida SIMONAITYTĖ

SOCIÁLNÍ FAKTORY A TVOŘENÍ SLOV

Pojem „vývoj jazyka“ je velmi složitý, protože povaha jazykových změn je dvojí. Na jedné straně se jazyk mění podle svých vnitřních zákonitostí, tj. podle vnitřních možností samotného jazyka měnit se tím či oním směrem; na druhé straně se ne všechny jazykové změny podle vnitřních zákonitostí uskutečňují. Jejich realizaci určují sociální faktory, neboť, jak uvádí J. Dešerjev (1977, 8), „jazyk je jakýmsi barometrem vývoje společnosti. V současném jazyce se jako v zrcadle odráží sociální život jeho uživatelů“.

Z prvků tvořících jazyk je nejdynamičtější lexikum. V každé epoše se aktivizuje ta část lexika, která nejvíce souvisí s aktuálními jevy společenského života. Všechno nové v našem životě se ztělesňuje ve slově.

Změny slovní zásoby jsou přirozeným jevem vývoje jazyka. Lexikální složení jazyka, které přímo odráží život společnosti, se rozvíjí a mění — vznikají nová slova, stará slova nabývají nových významů a část slov přechází do pasivní zásoby. Intenzita proměn slovní zásoby závisí na historické epoše a souvisí se změnami v životě lidu, protože „jazyk odráží, upevňuje a zaznamenává všechny změny materiální a duchovní kultury lidstva“ [Каммари М. Д., 1964, 89].

Lexikum litevštiny se zvláště změnilo v letech sovětského zřízení, neboť zintenzivnění života a rychlejší rozvoj ekonomiky, průmyslu, techniky, vědy a umění zrychlují také proces nominace.

Změny slovní zásoby zpravidla probíhají dvěma směry: doplňováním nových slov a zánikem jednotlivých slov a skupin slov. Doplňování slovní zásoby, zejména v období revoluční přeměny společnosti a rozmachu vědy a umění, probíhá intenzivněji než zánik jednotlivých slov a skupin slov. Hlavním směrem vývoje lexika v sovětských letech je vznik nových slov. Nejdůležitějším zdrojem obohacování lexika každého jazyka, tedy i litevštiny, jsou jeho vnitřní zdroje, zejména tvoření slov.

Nový společenský život ovlivňuje nejen lexikum, ale i tvoření slov, protože tvoření slov souvisí se slovní zásobou jazyka, s jeho lexikem. I. Protčenka (1975, 294, 295) tvrdí, že „vztah tvoření slov k lexiku se projevuje zvláště tím, že se v tvoření slov přímo a bezprostředně odrážejí všechny ty trvalé změny, které probíhají v lexiku jazyka v důsledku změn společenského života“. Tvoření slov výrazně ovlivňuje zejména doplňování slovní zásoby jazyka. Právě pozorováním tohoto procesu vidíme, jak složitá a mnohostranná je interakce lexikálních jevů a jevů tvoření slov, neboť žádný afix neexistuje bez slova. Každý proces tvoření slov tedy souvisí se změnami v lexiku. Tvoření slov souvisí neméně také s gramatikou. Vztah tvoření slov ke gramatice se projevuje především tím, že nově utvořená slova se v jazyce ustalují v podobě již existující gramatické kategorie (podstatného jména, přídavného jména, slovesa, příslovce atd.). Složitý a různorodý vztah tvoření slov k lexiku na jedné straně a ke gramatice na straně druhé určuje rozmanitost způsobů tvoření slov, která je charakteristická pro litevský spisovný jazyk po celé období jeho vývoje.

101

Tvoření slov se mění podle svých vnitřních zákonitostí pod vlivem společenských faktorů. Typy tvoření slov se realizují pouze prostřednictvím slov a slova jsou názvy. Pokud kolektiv nepociťuje potřebu nějakých názvů, nevznikají ani nová slova, stará se neaktivizují a nové slovotvorné typy se nepodporují. Společenský vliv na produktivitu slovotvorných prostředků se projevuje aktivizací některých derivačních významů. Například v sovětských letech se s rozvojem výroby a průmyslu objevilo mnoho nových profesí, výrobních prostředků a nástrojů. Jazyk dostává „společenskou objednávku“ vytvářet slova označující tyto profese a názvy nástrojů k činnostem lidí či jiné názvy. Názvy profesí se v litevštině nejčastěji tvoří příponou -ininkas, -ė, např.: aparatinininkas, -ė T 1975 46, buitininkas, -ė TM 1974 11 16, kombainininkas, -ė DLKŽ 323, linininkas, -ė T 1975 13, silosininkas, -ė T 1974 260, trikotažininkas, -ė T 1975 32; názvy nástrojů a výrobních prostředků se tvoří příponami -tuvas, -iklis, např.: barstytuvas (hnojiv) T 1975 47, daigintuvas DLKŽ 109, greitintuvas (kybernetický) MNV 3 15, kuptuotuvas (slámy) ŽŪTŽ 275, purkštuvas (motorový) VN 1974 265, trupintuvas LRKŽ 802; kėliklis SA 1973 7 32, kratliklis (mlátičky) ŽŪTŽ 276, metiklis (slámy) ŽŪTŽ 276, tiesiklis DLKŽ 848, viriklis (elektrický) KKult 24 29, užmeteklis LRKŽ 819, žymeklis T 1974 280. Z toho vyplývá, že se v sovětských letech aktivizovalo tvoření slov s těmito příponami. V určitém období nemusí být podmínky k tomu, aby se projevily některé tendence vnitřního vývoje jazyka. „Názvy, které nejsou v jedné epoše potřebné, se stávají nezbytnými v epoše jiné. Proto se i slovotvorný typ, dříve více či méně pasivní, může v pozdější epoše aktivizovat“ [Панов М. В., 1968, 170, 171]. Anebo se některé slovotvorné typy stávají neproduktivními, protože příslušná pojmenování jevů skutečnosti pozbývají aktuálnosti. Produktivita jednotlivých slovotvorných typů se v různých historických obdobích liší. Za příznivých podmínek se zviditelňují vnitřní procesy jazykového vývoje, které se do té doby v jazyce neprojevily plně. Slovotvorný systém ovlivňují proměny společenského života, je však především spjat také se strukturálními rysy jazyka. Podle G. Plotnikovové (1966, 15) souvisí potřebnost nového slova zaprvé se společenskými potřebami; zadruhé se nové slovo stává skutečným jazykovým prvkem, pokud společnost uzná účelnost a oprávněnost jeho užívání; a zatřetí se nové slovo v jazyce užívá pouze tehdy, odpovídá-li tvoření slov společensky ustáleným normám slovotvorby.

Žodžių darybos vidinius dėsningumus ypač pabrėžia V. Vinogradovas (1954, 29), sakydamas, kad „naujų žodžių daryba vyksta pagal tuos modelius, pagal tuos žodžių darybos tipus, kurie jau įsigalėjo kalboje arba naujai atsiranda išsiskiriant naujiems kamienams ir vartojant afiksinius elementus, vystantis bei tobulėjant žodžių darybos sistemai…“ Žodžių darybai įtakos turi susiformavusių pastovių žodžių darybos būdų bei tipų skirtumai, jų sąsaja su tam tikrais leksiniais-semantiniais žodžių skyriais, atskirų žodžių ir jų formų savitumai, vieno ar kito afikso arba darybinio tipo produktyvumo laipsnis. Jeigu aktualios derivacinės reikšmės žodžiai gali būti sudaromi pagal kelis darybinius tipus, tai viršų gauna paprastai tas, kuris yra produktyviausias. Kaip pastebi I. Protčenka (1975, 294, 295), aiškinant tų ar kitų žodžių darybos būdų bei tipų produktyvumo ar neproduktyvumo priežastis, …tenka susidurti ne su kokiomis universaliomis visoms žodžių klasėms būdingomis ypatybėmis, o su daugelio morfologinių, fonetinių ir semantinių aplinkybių buvimu.

Změny v systému tvoření slov litevského spisovného jazyka, k nimž došlo v sovětském období, způsobila řada vzájemně propojených extralingvistických (společenských) a lingvistických příčin, které si navzájem pomáhají nebo překážejí.

V sovětském období nabývá zvláštního významu extralingvistický faktor, jakým je rozvoj vědy a techniky a s ním související zintenzivnění vědeckého stylu a vědeckého rozvoje. To má význam pro terminologizaci litevského spisovného jazyka, která je zvláště charakteristická pro sovětská léta a souvisí se společenskými příčinami: se zvyšováním úrovně vědy a vzdělanosti ve společenském životě, s propagací vědeckých poznatků prostřednictvím roz-

102

hlasu, kina a televize. Do spisovného jazyka vstupují celé skupiny termínů a v terminologii se objevily nové slovotvorné typy, které pronikly do spisovného jazyka (nejprve prostřednictvím periodického a odborného jazyka) a ovlivňují jeho tvoření slov. V terminologii je navíc nejzřetelnější tendence specializovat slovotvorné prostředky, což se odráží i ve specializaci slovotvorných prostředků litevského spisovného jazyka.

Systém tvoření slov litevského spisovného jazyka ovlivňuje vývoj jeho lexikálního složení, zejména jeho doplňování slovy převzatými z jiných jazyků, z jejichž složení se abstrahují nové slovotvorné morfémy. Slovotvorný systém ovlivňují také změny stylistického systému jazyka, jakož i interakce spisovného jazyka s územními dialekty a vliv cizích jazyků.

Vliv na tvoření slov v litevském spisovném jazyce má ruština, s níž se kontakty litevštiny zvláště zintenzivnily v sovětských letech. Mnoho nových slov přicházelo a přichází do litevského spisovného jazyka v sovětských letech prostřednictvím ruštiny; ruština, která je svou gramatickou strukturou litevštině poměrně blízká, tak upevňuje také vlastní slovotvorné způsoby a typy. Kromě toho se v ruštině jakožto jazyce mezinárodní komunikace nové pojmy a nové termíny obvykle ustálí dříve než v jiných jazycích. Jak uvádějí J. Kruopas a K. Gaivenis (1973, 26), ruština podněcuje a aktivizuje tvoření slov v litevštině a mobilizuje její vnitřní zdroje k vytváření potřebných slov a termínů.

Všechny tyto příčiny některé slovotvorné typy aktivizují a jiné oslabují.

Ačkoli se systém tvoření slov litevského spisovného jazyka mění, změny probíhající v tvoření slov současného litevského spisovného jazyka nenarušují tradičně ustálené normy litevského spisovného jazyka, pouze rozvíjejí možnosti tvoření slov. Mohli bychom je označit jen jako mikrozměny – změny norem spisovného jazyka, které jsou v platnosti.

Slovotvorné prostředky litevského spisovného jazyka v podstatě zůstaly stejné jako v předválečném období, některé slovotvorné typy se však nyní zintenzivnily. Jak uvádějí A. Lyberis a K. Ulvydas (1958, 83), v letech sovětského zřízení „vznikají i nové způsoby tvoření slov. Například se vytváří značné množství zkratek neboli takzvaných složených zkrácených slov, utvořených pomocí prostředků, které se dosud neužívaly nebo byly přinejmenším neaktivní; užívají se různé kombinace domácích a mezinárodních slov a do jazyka se zavádějí mezinárodní afixy“. Když vznikne velká potřeba nových slov, je třeba rozšířit hranice některých slovotvorných způsobů, nebo dokonce vytvořit několik nových slovotvorných typů. Vznik nového způsobu tvoření slov je však v dějinách jazyka vzácný.

V tvoření slov litevského spisovného jazyka připadá i v sovětském období hlavní role morfologickému tvoření slov. Ačkoli morfologický způsob tvoření slov zůstal v litevštině hlavním, uvnitř něj došlo k určitým změnám. Tyto změny souvisejí zejména s aktivizací jednotlivých afixů (přípon a předpon). Nejproduktivnějším a nejflexibilnějším způsobem morfologického tvoření slov v litevském spisovném jazyce je tvoření příponami. V současnosti se pomocí přípon tvoří obzvláště mnoho podstatných a přídavných jmen.

V sovětských letech se tvořilo nejvíce podstatných jmen. Podněcovaly to také společenské příčiny. Pozorujeme obrovský rozvoj vědy, průmyslu a zemědělství. Vznikají nové specializace, nové vědní obory i nové oblasti techniky. Na počátku 20. století vznikla radiotechnika a atomová fyzika, ve čtyřicátých až šedesátých letech chemie syntetických vláken. Objevily se tak perspektivní vědní obory, jako je teorie informace, kybernetika, bionika aj. To vše si vyžádalo také nová pojmenování a podstatná jména jsou názvy. Právě společenské příčiny určovaly produktivitu tohoto slovního druhu. Stejně jako v litevštině obecně platilo i v sovětských letech, že mezi podstatnými jmény „jsou odvozená slova výrazně častější než slova prostá. Většina těchto odvozenin jsou deriváty, jen malá

103

část — složená slova. Nejčastější jsou odvozeniny s příponami — je jich několikanásobně více než všech ostatních odvozenin [Urbutis V., 1970, 210]. V současné litevštině je zvláště produktivní příponové tvoření podstatných jmen označujících osoby podle jejich různých profesí, specializací a zaměstnání; mnoho nových profesí a specializací vzniklo v letech sovětského zřízení v důsledku mechanizace a automatizace výroby. Každá nová profese a specializace vyžaduje také nové označení. Výzkumníci uvádějí, že ve výrobním procesu s rostoucí úlohou strojů a různých zařízení, přístrojů a aparátů se profese a specializace pojmenovávají podle pracovního nástroje, tj. podle různých strojů, aparátů a výrobních zařízení, a počet profesí a specializací pojmenovaných podle výrobku se snižuje [Моисеев А. И., 1967, 39—42].

Existuje také další tendence v pojmenovávání specializací a profesí. Technický pokrok sbližuje a činí podobnými různé profese a specializace, které se dříve zcela lišily. Například práce strojvedoucího a řidiče elektrické lokomotivy se dnes téměř neliší. Stejně tak není nutné označovat zvláštními názvy profese a specializace lidí pracujících s různými automaty. Všechny je lze nazývat automatinininkais.

V současnosti jsou při příponovém tvoření podstatných jmen označujících osoby podle jejich profese, specializace, činnosti či zaměstnání zvláště produktivní přípony -ininkas, -ė, -tojas, -a. S těmito příponami se podstatná jména tvoří jak z litevských (a), tak z mezinárodních slov (b), např.:

a) dujininkas, -ė T 1974 263, įrankininkas, -ė T 1953 41, pjūklininkas, -ė DOVKV 38, staklininkas, -ė T 1974 246, dailėtyrininkas, -ė VN 1974 285, menotyrininkas, -ė MG 1975 5 23; glaistytojas, -a MATŽ 232, kupetuotojas, -a LKŽ VI 925, spalvinto-a s, -a MATŽ 64;

b) aparatininkas, -ė T 1975 46, buldozerininkas, -ė T 1975 44, ekskavatorininkas, -ė SlucUMN 435, kombainininkas, -ė DLKŽ 323, transportininkas, -ė K 1975 6 16, autogreiderininkas, -ė T 1975 44, autokranininkas, -ė VN 1975 58, betonuotojas, -ė MT 1972 8 37, šefuotojas, -a LKŽK, štampuotojas, -a LRKŽ 771.

V letech sovětského zřízení vzniklo mnoho nových profesí a specializací se širokým zaměřením, jejichž názvy se tvoří ze dvou slov, např.:

darbininkas, -ė — pedagogas, -ė T 1976 212, derintojas, -a — kondaktorius, -ė 1974 251, derintojas, -a — padeidėjas, -a T 1974 300, dizelininkas, -ė — šaltkalvis T 1975 55, kasininkas, -ė — kontorierius, -ė T 1975 47, traktorininkas, -ė — kombainininkas, -ė T 1975 49, traktorininkas, -ė — mašinistas, -ė T 1975 49.

V letech sovětského zřízení rozšířila svůj význam přípona -ietis, -ė. Dříve odvozeniny s touto příponou označovaly osoby pouze podle jejich původu nebo místa bydliště, např.: amerikietis, -ė DLKŽ 13, birštonietis, -ė DLKŽ 81, suvalkietis, -ė DLKŽ 794, varšuvietis, -ė IvaškS 170, vilkaviškietis, -ė DLKŽ 939.

Odvozeniny s příponou -ietis, -ė dnes získaly i nový význam: užívají se nejen k vyjádření místní, ale také kolektivní příslušnosti; označují totiž osobu podle jejího pracoviště nebo příslušnosti k nějakému kolektivu.

S rozvojem průmyslu ve městech sovětské Litvy a kolektivního zemědělství na venkově vzniklo mnoho nových závodů, továren, kolchozů a sovchozů, kterým se dávají nové názvy. Z nich se tvoří mnoho nových slov s novým významem přípony -ietis, -ė.

V současné litevštině se pomocí přípony -ietis, -ė tvoří mnoho nových slov označujících osoby podle názvů různých kolchozů, sovchozů a jiných hospodářství. V mnoha případech se názvy městečka či vesnice, tj. místa, kde byly založeny kolchozy, sovchozy nebo jiná hospodářství, staly názvy těchto hospodářství; význam označení místního obyvatele se pak přenesl na člena hospodářství, např.: adutiškietis, -ė (sovchoz Adutiškis) T 1974 282, arvydietis, -ė (rybářské hospodářství Arvydai) T 1975 55, butrimonietis, -ė (kolchoz Butrimonys) T 1977 163, elmininkietis, -ė (experimentální hospodářství pokusné stanice Elmininkai) T 1974 266, ginkūnie-

104

tis, -ė (sovětský statek Ginkūnai) RV 1975 163, gražionietis, -ė (sovětský šlechtitelský statek Grašionys) TM 1974 11 11, juodpėnietis, -ė (kolchoz Juodpėnai) LM 1977 159, išlaužietis, -ė (rybářský statek Išlaužas) T 1975 61, versekietis, -ė (sovětský statek Versekos) T 1975 17.

Členové výrobních podniků se označují také podstatnými jmény s příponou -ietis, -ė, tvořenými z názvů míst, v nichž jsou tyto podniky zřízeny, např.: benderietis, -ė (škrobárna a sirupárna Benderiai) T 1974 252, naujaakmenietis, -ė (cementárna Naujoji Akmenė) T 1974 5, naujavilnietis, -ė (závod stavebních a dokončovacích strojů Naujoji Vilnia) T 1974 282.

V současnosti se tvoří mnoho nových podstatných jmen s příponou -ietis, -ė, jejichž základovým slovem jsou názvy různých výrobních podniků a hospodářství, chápané podmíněně (obvykle se píší v uvozovkách), např.: apvijietis, -ė (zkušební strojírenský závod „Apvija“) VN 1975 176, baltijietis, -ė (loděnice „Baltija“) T 1976 63, elfietis, -ė (podnik výrobního sdružení „Elfa“) T 1978 40, inkarietis, -ė (kombinát „Inkaras“) VN 1974 191, rūtietis, -ė (cukrářský závod „Rūta“) T 1977 70, spartietis, -ė (továrna na punčochy a úplety „Sparta“) T 1974 270, verpstietis, -ė (továrna „Verpstė“) TM 1974 11, 7, žalgirietis, -ė (strojírenský závod „Žalgiris“) T 1975 197; draugietis, -ė (kolchoz „Draugas“) LM 1975 5, pažangietis, -ė (kolchoz „Pažanga“) T 1975 91, vienybietis, -ė (kolchoz „Tautų vienybė“) TM 1974 11 11.

Názory jazykovědců na přípustnost těchto odvozenin nejsou jednotné, někteří je dokonce kritizují [Paulauskienė A., 1977, 13—14].

Podstatná jména s příponou -ietis, -ė se tvoří také ze jmen významných osobností, která se stávají součástí názvů výrobních podniků a různých hospodářství, např.: dzeržinskietis, -ė (strojírenský závod F. Dzeržinského) VN 1975 197, janonietis, -ė (papírna J. Janonise) T 1976 39, lichačiovietis, -ė (automobilka J. Lichačova) VN 1974 265, zibertietis, -ė (hedvábnický kombinát P. Ziberta) VN 1975 147, černiachovskietis, -ė (kolchoz I. Černjachovského) T 1976 28.

Podstatná jména s příponou -ietis, -ė se tvoří také z komponent složených názvů výrobních podniků, které dostaly své pojmenování podle produkce těchto podniků, např.: kompresorietis, -ė (Kompresorárna) T 1975 175, metaletietis, -ė (Závod kovových výrobků) T 1975 223.

Tvoření podstatných jmen příponami označujících různé stroje, přístroje, zařízení nebo jejich části nabylo na intenzitě a stalo se produktivním. Tyto odvozeniny s příponami se obvykle nazývají názvy nástrojů. Poměrně produktivní jsou názvy nástrojů s příponami -tuvas, -iklis, -eklis, např.: barstytuvas (hnojiv) T 1975 47, draskytuvas (rašelinových) KKult 25 71, gėlintuvas DLKŽ 167, kupetuotuvas (slámy) ŽŪTŽ 275, kurmint uvas LRKŽ 352, lietin tuvas MTŽ 100, lysvintuvas (hydraulických) T 1975 191, purkštuvas VN 1974 265, smulkintuvas (trávy) T 1977 125; kėliklis SA 1973 7 32, kibirkštiklis DLKŽ 303, paisiklis (mlátičky) DLKŽ 483, tiekiklis DLKŽ 848, viriklis (elektrických) KKult 24 29; užmeteklis LRKŽ 819, veržeklis DLKŽ 930, žymeklis T 1974 280.

Kaip pastebi S. Keinys (1975, 19), „visų šio būrio vedinių darybos reikšmė yra vienoda, nors pavadinamosios veiksmo atlikimo priemonės, aiškus daiktas, nėra vienodo sudėtingumo“.

Vynalézají se a vytvářejí četné složité stroje a mechanismy, které vykonávají dvě činnosti. Názvy těchto složitých strojů se tvoří ze dvou slov, např.: krautuvas-kupetuotuvas ŽŪTŽ 147, purkštuvas-dulkintuvas ŽŪTŽ 163, rautuvas-rinktuvas MTŽ 139, rinktuvas-smulkintuvas T 1975 179, stiprintuvas-formuotuvas STTŽ 334, stiprintuvas-lygintuvas KeidKS 183, tręštuvas-purkštuvas T 1975 173.

V sovětských letech si sám život vyžádal mnoho deadjektivních a deverbálních podstatných jmen abstraktního významu, jimiž se označují vlastnosti a děje. Kromě toho je v jazyce patrný proces abstraktizace. V jazyce vědy a techniky se abstrak-

105

… jim připadá velmi významná role. Na rozšiřování abstrakt v litevském spisovném jazyce sovětských let má vliv také terminologie, v níž je mnoho podstatných jmen s abstraktním významem. V současném litevském spisovném jazyce jsou při tvoření podstatných jmen s abstraktním významem zvláště produktivní přípony -umas, -imas, -ystė. Pomocí těchto přípon se abstrakta tvoří jak z litevských (a), tak z mezinárodních (b) slov, např.:

a) atsiskaitomumas LKŽ I 424, kryptingumas DLKŽ 337, nesavikritiškumas T 1975 31, sergamumas T 1977 195, spartoliškumas DLKŽ 728, sveikatingumas T 1977 195, taikingumas K 1975 5 61, tarybiškumas DLKŽ 836, vartotojiškumas LM 1975 4; apvandeningimas MTŽ 16, gruntavimas MATŽ 24, liejimas T 1975 45, sandėliavimas T 1974 253, sutarbybinimas LRKŽ 744; baldininkystė LM 1975 30, gėlininkystė ŽŪTŽ 336, gyvulininkystė T 1974 263, linininkystė ŽŪTŽ 130, šunininkystė PakalnS 20, veislininkystė T 1975 7, žvėrininkystė DLKŽ 973;

b) akademiškumas KKult 25 14, avaringumas T 1976 179, elektringumas LKŽ II 1949, izoliuotumas KKult 13 8, novatoriškumas LKŽ VIII 876, teatrališkumas LM 1974 49, treniruotumas KeidKS 50; biosocialumas SA 1974 12 27, mikroinduktyvumas MNV 63 16; atestavimas (produkce) T 1974 282, defoliavimas T 1976 204, pramonėjimas (živočišné výroby) T 1975 154, suparodėjimas LM 1975 30, autotreniravimas T 1975 34, telesignalizavimas MNV 6 7; donorystė T 1975 30, klubininkystė LM 1975 8, kosmeivystė MNV 26 20, muziejininkystė T 1976 43, tabakininkystė ŽŪTŽ 295.

Přibylo přídavných jmen, která často tvoří členy terminologizovaných spojení. V současnosti jsou zvláště produktivní adjektivní přípony -inis, -ė, -iškas, -a, -ingas, -a.

V současnosti je nejproduktivnější příponou pro tvoření nových přídavných jmen -inis, -ė; pomocí ní se tvoří přídavná jména jak z litevských (a), tak z mezinárodních slov (b) (nejčastěji podstatných jmen), např.:

a) gamybinis porada T 1974 270, gegužinis slogan T 1975 88, kūrybinė mládežnický tábor T 1974 253, pagalbinė škola TM 1974 11 14, tarybinė inteligence LM 1974 44, kolūkinis kolchozní vesnice T 1974 265; dvisavaitinis čtrnáctideník T 1974 270, ūkiškaitinė organizace DLKŽ 874, vidūkinis vnitropodniková specializace T 1974 266;

b) agronominė služba T 1975 27, akustinė technika T 1974 286, demokratinė republika LKŽ II 401, eksperimentinė fyzika T 1974 253, elektrinis letadlo MG 1975 3 60, elektroninė průmysl T 1974 249, inžinerinis komplex T 1974 260, internatinė internátní škola SA 1974 10 63, komunistinis komunistická mládež DLKŽ 324, kosminė kosmický přístav MNV 6 18, maoistinė teorie „tří světů“ T 1977 164, raketinis raketový motor T 1974 283, sociologinis sociologický výzkum T 1974 257, šefinis patronátní představení T 1974 257.

V litevském spisovném jazyce sovětských let jsou velmi častá složená přídavná jména s příponou -inis, -ė, jejichž prvními, samostatně neužívanými mezinárodními komponenty jsou například aero-, agro-, asbo-, astro-, auto-, avia-, bio-, elektro-, energo-, foto-, geo-, hidro-, mikro-, radio-, socio-, tele-, turbo-, vibro- aj. Tato přídavná jména mohou být odvozena od složených podstatných jmen s uvedenými prvními mezinárodními komponenty nebo se tvoří připojením samostatně neužívaného prvního členu k přídavnému jménu s příponou -inis, -ė. Druhý komponent přídavných jmen tohoto typu s příponou -inis, -ė může být mezinárodní (a) nebo litevský (b), např.:

a) aerodinaminis zahřívání T 1975 5, aerokosminė kosmická medicína KeidKS 85, agrobiologinė pozice MG 1976 4 35, agroekonominis výzkum ŽŪTŽ 157, asbocementinis trubka T 1974 271, astrofizinis výzkum T 1975 38, autoelektroninė emise KKult 15 17, autokontrolinis kód STTŽ 96, biomedicininis konstruování Š 1975 15 11, biosocialinė bytost LM 1974 43, elektromechaninė továrna VN 1974 265, elektrooptinis krystal MG 1976 4 9, energomechaninis dílna T 1974 289, fotocheminis působení MNV 100 5, fotosintetinis produktivita MNV 16 4, geotechnologinė síra VN 1976 263, hidrogeologinės podmínky T 1974 268, hidrotechninė meliorace MTŽ 104, mikrominiatiūrinė elektromechanika MNV 13 21, mikrooperacinė výpočetní stroj STTŽ 129, radiocheminis výzkum T 1975 27, radiotelefoninis spojení MNV 6 17, sociohumanitarinis sociálněhumanitní poznání SA 1974 12 27, telereklaminis reklamní týdeník T 1977 196;

106

b) agropamoninis zemědělsko-průmyslový komplex T 1976 40, mikrošaudyklinės mikroostřelovací stroje T 1977 197, turbosraigtinis turbovrtulové letadlo T 1977 197, vibrosmūginė sistema vibroúderový systém MK 1976 28.

Mnohá přídavná jména s příponou -inis, -ė mohou být v litevském spisovném jazyce sovětských let tvořena hypostatickým způsobem z předložkových konstrukcí, nejčastěji z předložky a podstatného jména, litevského (a) i mezinárodního (b). Tato přídavná jména významově obvykle odpovídají předložkovým konstrukcím, z nichž jsou utvořena, např.:

a) antvandeninis nadvodní loď T 1975 175, ikitarybinė před-sovětské zřízení DLKŽ 205, papamokinė mimoškolní činnost K 1975 6 58, priešrinkiminė předvolební propaganda DLKŽ 610, tarpkolūkinis mezidružstevní soutěžení DLKŽ 839, tarpžvaigždinis mezihvězdná výprava MNV 6 20, užmokyklinis mimoškolní práce DLKŽ 894, viršmėnulinis nadměsíční svět TFIA 860, viršmokslinės nadvědecké znalosti MLFP 10;

b) ikikapitalistinė předkapitalistická formace MLFP 25, ikimonopolistinis předmonopolistický kapitalismus MLFP 94, priešcheminė protichemická ochrana DLKŽ 609, prieškultūrinė předkulturní minulost GrušS 318, viršnominis nadnormativní práce ŽŪTŽ 227, viršplaninė nadplánová produkce T 1974 263, tarpbrigadinis mezibrigádní soutěžení T 1975 191, tarpkatedrinis mezikatedrový vztah K 1977 12 27, užauditorinė mimoauditorijní činnost K 1977 12 26, užplaninis nadplánový závazek LRKŽ 821.

V sovětských letech se mnoho přídavných jmen tvořilo také příponami -iškas, -a, -ingas, -a, a to jak z litevských (a), tak z mezinárodních (b) slov (nejčastěji podstatných jmen), např.:

a) darbininkiška dělnická profese T 1977 196, mokslininkiškas vědecké zaujetí Š 1975 12 10, spartūoliškas spartakiádní práce DLKŽ 728, tarybiškas sovětské chování DLKŽ 836, kolūkiietiška kolchoznická ruka T 1961 87, komjaunoliška komsomolská výstavba T 1974 252, žemdirbiška zemědělská dynamika LM 1975 9; geltingas rašelinný přírodní oděv MG 1976 3 10, sveikatingas zdraví prospěšný borový les LM 1975 2, žinybinga oborově kompetentní řídicí odvětví DLKŽ 966;

b) čempioniškas mistrovský metr T 1977 209, kosmiškas kosmický čas ŽilinsK 93, novatoriška novátorské téma románu LKŽ VIII 876, telegrafiška telegrafická zpráva T 1974 279; elektringa elektricky nabitá částice T 1976 167, planingas plánované národní hospodářství T 1977 210, sistemingas systematická práce DLKŽ 700.

Pokrok vědeckotechnické revoluce, kontakty mezi národy, internacionalizace různých oblastí života a vzájemné působení jazyků oživily v litevském spisovném jazyce sovětských let také tvoření odvozenin s mezinárodními předponami nebo prvními členy plnícími funkci předpon, např.:

antihegelininkas antihegelovec FIC H 98, antimedžiaga antihmota MLPP 54, kontrpropaganda kontrapropaganda T 1976 28, kontrs usirinkimas protishromáždění PR, 255, superlaidininkas supravodič MG 1975 10 30, supervalstybė velmoc T 1975 47, ultramaoistas ultramaoista T 1976 117, ultrarevoliucingumas ultrarevolučnost MLFP 327, hiperbranduolys hyperjádro TŽŽ 313, hipergarsas hypersl zvuk FTŽ₁ 223, pseudodramaturgas pseudodramatik LM 1976 39, pseudokritika pseudokritika TFIA 704, kvazielektronas kvazielektron T 1976 191, kvazizvaigždė kvazihvězda T 1976 245; antidialektinė antidialektická teorie MLFP 93, antimokslinės protivědecké názory SA 1974 10 48, kontrindik uotinas kontraindikovaná léčba ŽukG 57, supergarsinis nadzvukové letadlo RamuckSŠŽ 50, supergalingas mimořádně výkonný teleskop MG 1975 4 42, ultramoderni ultramoderní sál LM 1976 39, ultraplonas ultratenký řez MNV 60 9, hipergeometrinis hypergeometrické rozdělení FTŽ₁ 526, hipersmulk i hypers jemná struktura FTŽ 34, pseudomoksl iškas pseudovědecký výmysl LKŽK, pseudonovatoriškas pseudonovátorské řešení LM 1976 41, kvaziperiodinis kvaziperiodický pohyb FTŽ 279, kvazistacionarinė kvazistacionární proud FTŽ₁ 769.

Závěry

1. Na tvoření slov mají vliv sociální prostředí, společenský život a další sociální faktory. Působení sociálních faktorů na produktivitu slovotvorných prostředků dokládá mimo jiné aktivizace některých slovotvorných způsobů a derivačních významů.

2. Je patrný také vliv ruského jazyka na tvoření slov v litevském spisovném jazyce. Mnoho nových slov v litevském spisovném jazyce bylo v sovětských letech utvořeno podle obdobných slovotvorných způsobů a typů ruského jazyka.

107

3. Ačkoli hlavním slovotvorným způsobem typickým pro litevštinu zůstal způsob morfologický, došlo v jeho rámci k určitým změnám. Tyto změny souvisejí zejména s aktivizací jednotlivých afixů. Charakteristické je také přejímání afixů a slovotvorných kmenů z přejatých slov cizích jazyků i z internacionalismů.

4. Největší počet nových slov, která vznikla v letech sovětského zřízení, tvoří podstatná jména, z nichž většina jsou deriváty se sufixy.

5. V současném litevském spisovném jazyce jsou zvláště produktivní sufixy, jimiž se tvoří podstatná jména označující osoby podle povolání, specializace, zaměstnání, činnosti či sklonu k něčemu (-ininkas, -ė, -tojas, -a aj.). Vzniká mnoho nových profesí a specializací širokého profilu, jejichž názvy se tvoří ze dvou slov.

6. V letech sovětského zřízení rozšířil svůj význam sufix -ietis, -ė. Dříve označovaly deriváty s tímto sufixem osoby pouze podle jejich původu nebo místa bydliště. Nyní deriváty se sufixem -ietis, -ė získaly i nový význam — užívají se nejen k vyjádření místní, ale také kolektivní příslušnosti; označují totiž příslušnost osoby k pracovišti nebo k nějakému kolektivu.

7. K pojmenování různých nástrojů se tvoří více podstatných jmen se sufixy -tuvas, -iklis, -eklė. Názvy složitých strojů a mechanismů, které vykonávají dvě činnosti, se tvoří ze dvou slov.

8. Přibylo podstatných jmen s abstraktním významem, v jejichž tvoření jsou zvláště produktivní sufixy -umas, -imas, -ystė.

9. Tvoří se více přídavných jmen, která často bývají členy terminologizovaných spojení. Přídavná jména se stejně jako podstatná jména tvoří různými způsoby, nejčastěji však pomocí sufixů. Produktivní sufixy jsou -inis, -ė, -ingas, -a, -iškas, -a. Z nich se svou produktivitou zvlášť vyznačuje sufix -inis, -ė. Častá jsou přídavná jména se sufixem -inis, -ė, která se tvoří hypostatickým způsobem z předložkových konstrukcí. Velmi rozšířená jsou také složená přídavná jména se sufixem -inis, -ė a se samostatně neužívanými prvními mezinárodními komponenty, které se obvykle vyčleňují z internacionalismů.

10. Rozšiřují se hranice slovotvorných způsobů — do jazyka se zavádějí také mezinárodní předpony nebo první komponenty plnící funkci předpon.

Zkratky

DovKV — Dovydaitis J. Karštos vestuvės. V., 1972.

FlCh — Chrestomatie dějin filozofie. Západoevropská a americká filozofie XIX. a XX. století. V., 1974.

FTŽ — Fizikos terminų žodynas. V., 1971.

FTŽž — Fizikos terminų žodynas. V., 1973.

GrušŠ — Grušas J. Švitrigail a. V., 1976.

IvaškŠ — Ivaškevičius J. Šopenas. V., 1970.

K — Komunista (časopis).

KeidKS — Keidinas M. Kosmoso spąstuose. Vertė Aleksa O. V., 1973.

LKŽK — Kartotéka slovníku litevského jazyka.

LM — Literatura a umění (noviny).

LRKŽ — Lyberis A. Lietuvių–rusų kalbų žodynas. V., 1971.

MATŽ — Aiškinamasis medienos apdirbimo terminų žodynas. V., 1971.

MG — Věda a život (časopis).

MK — Náš jazyk. V., 1976.

MLFP — Základy marxisticko-leninské filozofie. Přeložili Montrimas J., Pagirys M., Beržinskas A., Sidarienė L., Brazaitė E. a Macaitis J. V., 1973.

MNV — Vědecké novinky pro všechny.

MT — Věda a technika (časopis).

MTŽ — Melioracijos terminų žodynas. V., 1968.

PakalnS — Pakalnis A. Slabost. V., 1972.

RamuckSSŽ — Ramuckis J. Surask savo žvaigždę. V., 1975.

RV — Rudý prapor (noviny).

SA — Ochrana zdraví (časopis).

SluckUMN — Sluckis M. Uostas mano — neramus. V., 1968.

108

STTŽ — Rusų—lietuvių—anglų kalbų skaičiavimo technikos terminų žodynas. V., 1974.

Š — Švyturys (časopis).

TFIA — Stručný nástin dějin filosofie. Redaktoři překladu Montrimas J. a Vaznelis J. V., 1964.

TM — Tarybinė moteris (časopis).

TŽŽ — Tarptautinių žodžių žodynas. V., 1969.

VN — Večerní zprávy (noviny).

ŽilinskK — Žilinskaitė V. Na kolotoči. V., 1970.

ŽukG — Žukauskas J., Kivilius V. Gynekologie. V., 1974

ŽŪTŽ — Anskaitis V., Kilas M. Rusko-litevský slovník zemědělských termínů. V., 1971.

Ostatní zkratky jsou takové, jaké se používají v akademické „Gramatice litevského jazyka“.

Poznámka. Číslice označují ročníky a čísla novin, u časopisů ročníky, čísla a strany, římské číslice u ostatních publikací označují svazky a arabské strany.

Literatūra

Keinys S. Priesaginė lietuviškų terminų daryba. — Kn.: Lietuvių terminologija. V., 1975.

Lyberis A. ir Ulvydas K. Lietuvių literatūrinės kalbos leksikos praturtėjimas tarybinės santvarkos metais. — Kn.: Literatūra ir kalba. V., 1958, t. 3.

Paulauskienė A. „Bibliotekų darbo“ kalba. — Mūsų kalba, 1977, Nr. 4.

Urbutis V. Dabartinės lietuvių kalbos daiktavardžių daryba. Dakt. disert., mašinraštis. VVU rankrašt ynas, 1970.

Виноградов В. В. Вопросы современного русского словообразования. — РЯШ, М., 1954, № 2.

Дешериев Ю. Д. Социальная лингвистика. — М., 1977.

Каммари М. Д. Заключительное слово. — В кн.: Вопросы развития литературных языков народов СССР в советскую эпоху (материал всесоюз. конф., Алма-Ата, 20—24 ноября 1962 г.). Алма-Ата, 1964.

Крупас И. Р., Гайваник К. Б. Терминологическая работа и подготовка терминологических словарей в Литовской ССР. — В кн.: Вопросы разработки научно-технической терминологии. Рига, 1973.

Моисеев А. И. Из истории наименований профессий в русском языке. — В кн.: Развитие русского языка после Великой Октябрьской социалистической революции. ЛТУ, 1967.

Русский язык и советское общество. Словообразование современного русского литературного языка. Под ред. М. В. Панова. М., 1968.

Плотникова Т. Н. Словообразовательные процессы в современном русском языке (на материале периодической печати). Канд. дис. (Машинопись). ТБИЛ. Свердловск, 1966.

Lietuvos TSR Mokslų Akademijos Lietuvių kalbos ir literatūros institutas.

СОЦИАЛЬНЫЕ ФАКТОРЫ И СЛОВООБРАЗОВАНИЕ

Резюме

Лексика литовского литературного языка находится в процессе постоянного развития, изменения — появляются новые слова, старые приобретают новые значения, некоторая часть слов отходит в пассивный фонд употребления. Интенсивность лексических изменений предопределяется историческими условиями, связана с динамикой социальной жизни народа. Лексика литовского литературного языка особенно пополнилась за годы Советской власти. Основной способ обогащения лексики — образование новых слов. В качестве источника такого обогащения каждый язык, в том числе и литовский, использует свои внутренние ресурсы, и прежде всего словообразование.

Изменение социальных условий и общественной жизни оказывает влияние не только на лексический уровень языка, но и на словообразование. Словообразование, в свою очередь, связано не только с лексической, но и с грамматической стороной языка. Сложность и разнообразие взаимосвязей между словообразовательной лексикой и грамматикой характерны для всего периода развития литовского литературного языка. Система словообразования постоянно меняется, совершенствуется, расширяет свои возможности. В советскую эпоху более продуктивными стали отдельные типы словообразования. Появление нового способа образования слов — редкое языковое явление. Например, в настоящее время образуется немало аббревиатур, или так называемых сложносокращенных слов. На словообразование оказывают влияние социальные условия, процессы общественной жизни, другие социальные факторы. Роль специальных факторов в словообразовании, выявлении продуктивности сло-

109

вообразовательных типов определяется при активизации некоторых деривационных значений. Изменившаяся социальная обстановка, иной образ общественной жизни активизируют те или иные типы словообразования. Изменения, которые произошли в литовском литературном языке за годы Советской власти, объясняются целым рядом лингвистических и экстралингвистических факторов. Таким образом, типы словообразования, вообще лингвистическая система образования слов, преобладание тех или иных словообразовательных средств обусловливаются особенностями взаимодействия внутриязыковых закономерностей и социальных факторов.

Отмечается и некоторое влияние русского языка на типы словообразования литовского литературного языка. Множество слов литовского языка, появившихся в советский период, образовано по аналогии с соответствующими образцами русского языка. В каждом языке существует своя система средств словообразования. Литовский язык отличается богатством и разнообразием таких средств. В настоящее время основным способом словообразования по-прежнему является морфологический способ. Морфологические словообразовательные средства, оставаясь основным источником разновидностей словообразования в литовском языке, испытывают, в свою очередь, некоторые внутренние изменения. При этом особое место принадлежит активизации использования различных аффиксов. Наблюдаются также случаи заимствования отдельных аффиксов или словообразовательных морфем из других языков или интернациональной лексики; причина широкого их распространения — научно-технический прогресс, развитие межнациональных контактов, интернационализация различных областей жизни, взаимодействие языков, особенно влияние русского языка. Важную роль в морфологическом словообразовании литовского литературного языка в советский период играет аффиксальный способ, причем наиболее продуктивным, подвижным и многообразным является суффиксальное словообразование, оно особенно распространено при образовании существительных и прилагательных.

Большинство новообразований, вошедших в литовский литературный язык в советский период его развития, — имена существительные. Активизация именного словообразования обусловлена социальными факторами, прежде всего процессами НТР. В последние годы образовано много суффиксальных существительных для наименования различных профессий и специальностей, вызванных усиленной механизацией и автоматизацией производства.

В современном суффиксальном словообразовании существительных со значением профессии, специальности, рода деятельности и других признаков субъекта наиболее продуктивны суффиксы -ininkas, -ė, -tojas, -a. За годы Советской власти появился целый ряд различных профессий и специальностей широкого профиля, названия которых образованы путем соединения двух слов.

В последнее время у суффикса -ietis, -ė отмечается расширение словообразовательного значения. Раньше слова с этим суффиксом определяли субъектов лишь с точки зрения их происхождения, местожительства. В настоящее время дериваты с суффиксом -ietis, -ė приобрели и другое значение: они могут обозначать не только локальную, но и коллективную принадлежность, т.е. образования с этим суффиксом характеризуют лица в отношении их места работы, принадлежности к какому-либо коллективу.

Развитие производства, промышленности, народного хозяйства обусловливает и появление новых средств производства. В советский период литовский литературный язык пополнился производными существительными с суффиксами -tuvas, -iklis, -eklis, обозначающими различные орудия труда. Названия сложных машин, механизмов, выполняющих одновременно несколько операций, часто образуются при помощи соединения двух производящих слов.

Успешное развитие советской науки и культуры вызвало к жизни целый ряд существительных абстрактного значения, в образовании которых наиболее продуктивны суффиксы -umas, -imas, -ystė. Научно-технический и культурный прогресс обусловил появление большого числа новых имен прилагательных, которые часто входят как отдельные компоненты в состав многих терминов. Способы образования прилагательных и существительных различны. В настоящее время более всего распространен суффиксальный способ образования, особенно с суффиксами прилагательных -inis, -ė, -ingas, -a, -iškas -a. По своей продуктивности на первом месте стоит суффикс -inis, -ė. Прилагательные с этим суффиксом часто образованы из предложных конструкций. В литовском литературном языке весьма распространены также сложные прилагательные с суффиксом -inis, -ė. В качестве первого компонента этих прилагательных выступают самостоятельно неупотребляемые части интернациональных слов.

Характерные для советского периода большие потребности в новых словах расширяют словообразовательные возможности литовского языка. Об этом свидетельствует употребление интернациональных приставок или выполняющих их функции первых компонентов сложных слов.

Важнейшая функция языка — удовлетворение потребностей коммуникации. Задачей словообразования и является обеспечение всех сфер жизни общества словами, необходимыми для общения.

110