MOKSLO KALBOS KULTŪROS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOSLIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV(1985)

STASYS KEINYS

VĚDECKOTECHNICKÁ REVOLUCE A VÝVOJ LITEVSKÉ TERMINOLOGIE

Současná vědeckotechnická revoluce postavila před jazykovědu velké úkoly, neboť jazyk je podle slov I. Belodeda jakýmsi barometrem současného vývoje společnosti — všechny úspěchy rozvoje společnosti i vědeckotechnického pokroku se dynamicky a všestranně odrážejí v nejrozvinutějších jazycích světa¹. Je třeba důkladně řešit a zkoumat jak obecné otázky jazykové politiky, fungování a plánování jazyků, tak otázky vnitřního vývoje jednotlivých jazykových forem a úrovní, jakož i jejich vztah k mimojazykovým faktorům. Omezit vztahy vědeckotechnické revoluce k jazyku a jazykovědě pouze na problematiku jazyka vědy nebo, jak se často říká, zvláštních oblastí užívání jazyka a terminologie by, to je zřejmé, znamenalo příliš úzké chápání tohoto všestranného jevu světového rozsahu. Otázky jazyka vědy a terminologie jsou nedílnou součástí zkoumání jazyka v současných podmínkách a vyplývají přímo z funkcí jazyka a jeho úlohy v životě společnosti.

Fungování jazyků světa se zdaleka nevyznačuje jednotností. Z nynějších 2500—3000 jazyků je spisovných pouze přibližně každý desátý, zatímco ostatní vůbec nemají písemnou podobu. A těch zhruba tři sta spisovných jazyků současného světa se velmi liší funkcemi, rozvinutostí a rozšířením. Vedle takzvaných světových jazyků, které se nejvíce užívají v mezistátních vztazích, při mezinárodních akcích a k dalším komunikačním účelům a v nichž vychází největší množství současné vědecké, technické, kulturní, politické a jiné literatury, existují i takové spisovné jazyky, jejichž funkce jsou velmi omezené dokonce i v životě jednotlivého národa či národnosti, která jimi hovoří. Uživatelé některých málo rozvinutých spisovných jazyků například nemohou ve svém mateřském jazyce získat ani vysokoškolské, ani střední a v některých případech dokonce ani základní vzdělání. To ukazuje, že nelze všem jazykům klást stejné úkoly, pokud jde o jejich další rozvoj a rozvoj jejich funkcí. Rozvinuté spisovné jazyky mají jiné úkoly než jazyky, které se teprve utvářejí a rozvíjejí rychleji či pomaleji.

Litevština je poměrně rozvinutý spisovný jazyk. Užívá se ve všech oblastech života litevského národa, má poměrně dlouhou tradici a lite-

¹ Белодед И. К. Язык и социальный прогресс.— В кн.: Научно-техническая революция и функционирование языков мира. М., 1977, с. 5.

179

raturu a dostatek prostředků k tomu, aby mohla i nadále plodně sloužit všem oblastem státního a společenského života, výroby a tvorby, vědy, techniky, vzdělávání a dalším. V litevštině lze vyjádřit v podstatě všechny skutečnosti současného i minulého života a samozřejmě také vědecké a technické otázky. Dávno jsou pryč časy, kdy někteří cizojazyční vědci litevštině málem zpívali pohřební písně nebo šovinisticky tvrdili, že se nehodí pro krásnou literaturu, vědu ani jinou tvorbu charakteristickou pro kulturní národy. Díky úsilí mnoha generací byla litevština zdokonalena a nyní se dále plodně rozvíjí.

Rozvinutost a možnosti jazyka i znalosti jednotlivých uživatelů jsou, to je zřejmé, nestejné věci. Jazykových neumětelů patrně bylo ve všech dobách a u všech národů. Vyskytují se i dnes. Špatné je jen to, že takoví nevzdělanci někdy začnou zastírat svou neznalost tím, že svádějí vinu na samotný jazyk, jako by i jazyk dokázal jen tolik, kolik sami zmohou².

Spisovné jazyky vznikají a zdokonalují se vědomým úsilím svých uživatelů. V tomto procesu mají významnou úlohu nejvýznamnější vzdělanci z různých oborů, jejichž díla často představují nejen novinku v určité oblasti (vědy, umění, politiky aj.), ale také jazykový vzor. V oblasti teoretického i praktického rozvoje jazyka se od samého vzniku současných spisovných jazyků významně angažují jazykovědci. U kolébky současné litevské spisovné řeči stál J. Jablonskis, klasik kodifikace tohoto jazyka, který spolu s ním dozrával. Další etapy vývoje litevského spisovného jazyka provázela nepřetržitá péče jazykovědců a o jazyk pečují i dnešní jazykovědci. Aktivní a uvědomělá péče o jazyk, opřená o důkladný teoretický výzkum, je zvláště aktuální v podmínkách současné vědeckotechnické revoluce, kdy se značně rozšířily vztahy mezi národy a jazyky. Nesmírně důležitým úkolem se stalo také zlepšování výuky jazyků — samozřejmě i mateřského — s cílem, aby každý člen společnosti dokonale ovládal jazyk, přičemž jde nejen o jeho správnost, ale i o jeho stylistickou diferenciaci a možnosti.

1. Záležitosti vývoje litevské terminologie

V podmínkách vědeckotechnické revoluce je jedním z důležitých úkolů jazykovědců i odborníků v různých dalších oblastech vědy, techniky a výroby další zdokonalování takzvaného jazyka vědy a jeho co nejlepší osvojení. Totéž platí i o vědecké a technické terminologii, která tvoří jádro vyjadřování odborných disciplín. V současnosti, kdy se věda stala výrobní silou, mohou jazykové potřeby společnosti uspokojit pouze vysoká úroveň terminologické a obecně jazykové kultury. Proto je zvýšená pozornost věnovaná otázkám terminolo-

² V ostře formulovaném článku „Je doma v jazyce čisto?“ doc. K. Zuperka zesměšnil, viz „Raudonoji vėliava“ (noviny města Šiauliai), 1983, 10. června.

180

gických otázkám jazykové kultury je zcela zákonná a odpovídá duchu doby i jejím požadavkům. Tato pozornost pomáhá zdokonalovat také terminologickou práci a nutí ji postupovat rychleji, plánovitěji a racionálněji, opírat se o důkladný teoretický výzkum a přihlížet k potřebám i perspektivám rozvoje vědy, národního hospodářství a socialistické kultury v republice i v zemi.

Současná terminologická práce musí využít veškeré nejlepší zkušenosti předchozích generací, vlastní i jiných národů, neboť sama terminologie je svými kořeny spjata se zkušenostmi vědy a kultury vůbec z minulých staletí. Od poloviny 16. století se v písemných pramenech začíná zaznamenávat tvorba a rozvoj litevské terminologie. Starší období litevského písemnictví zanechalo výrazné stopy ve vývoji litevského jazyka i v utváření terminologie a spolu s lidovým jazykem vytvořilo základ a pevnou oporu pro rychlé formování současného litevského spisovného jazyka na konci 19. a na počátku 20. století a pro plodnou tvorbu a uspořádání moderní litevské terminologie vědeckých, technických i dalších oborů. Vyžadovalo to a zároveň tomu napomáhalo značné rozšíření společenských funkcí litevského jazyka v hospodářském, politickém a kulturním životě národa. Ve všech těchto oblastech zanechala výrazné stopy početná skupina významných vědců, umělců, pracovníků vysokého školství i vzdělávání vůbec a dalších osvícených osobností. K tvorbě a rozvoji litevské terminologie v této době přispěli mimořádně mnoho jazykovědci J. Jablonskis (1860—1930), K. Būga (1879—1924), matematici a pedagogové P. Mašiotas (1863—1940), M. Šikšnys (1874—1970), Z. Žemaitis (1884—1969), lesník P. Matulionis (1860—1932), biologové J. Elisonas (1889—1946), T. Ivanauskas (1882—1971), P. Šivickis (1882—1968), L. Vailionis (1886—1939), chemici F. Butkevičius (1887—1934), A. Purėnas (1881—1962), chemik a fyzik V. Čepinskis (1871—1940), lékaři P. Avižonis (1875—1939), K. Grybauskas (1886—1953), V. Lašas (1892—1966), P. Mažylis (1885—1966), inženýři P. Jankauskas (1860—1941), P. Jodelė (1871—1955), V. Mošinskis (1876—1955), K. Vasiliauskas (1879—1957), P. Vileišis (1851—1926), literát M. Gustaitis (1870—1927), historik umění P. Galaunė (nar. 1890), hudebníci T. Brazys (1870—1930), J. Naujalis (1869—1934), M. Petrauskas (1873—1937), S. Šimkus (1887—1943), společenský činitel J. Šliūpas (1861—1944), filozof S. Šalkauskis (1886—1941), pedagog A. Vireliūnas (1887—1925) a mnozí další. Na tvorbě litevské marxisticko-leninské terminologie plodně pracovali významní představitelé a zakladatelé Komunistické strany Litvy V. Mickevičius-Kapsukas (1880—1935), Z. Aleksa-Angarietis (1882—1940) a další. Do roku 1940 tak již byla vytvořena litevská terminologie pro řadu oborů. Kromě toho byla tato terminologie zakotvena ve vědecké, technické, pedagogické a populárně-vědecké literatuře i v praxi vysokých, odborných a všeobecně vzdělávacích středních škol.

Od samého obnovení sovětské moci v Litvě vyžadovalo fungování litevského jazyka ve vědě, technice, výrobě a školství, jakož i ve státním,

181

kulturním a společenském životě republiky další rozšiřování práce na normování, zdokonalování a uspořádávání litevské terminologie. Bylo nezbytné doplnit terminologii různých oborů s ohledem na nové podmínky života společnosti. Industrializace republiky, kolektivizace zemědělství, kulturní revoluce a s nimi spojený rychlý rozvoj vědeckého výzkumu v Akademii věd republiky, založené v prvních letech sovětské moci, v dalších vědeckých institucích a na vysokých školách, jakož i urychlená příprava kvalifikovaných kádrů, postavily před společnost úkol dále rozvíjet a zdokonalovat terminologii mnoha oborů. V prvních desetiletích sovětské moci byla společensko-politická terminologie a terminologie státního života kvalitativně obnovena a ustálila se v obecném užívání; ve velkých nákladech vycházely litevské knihy z oblasti vědy, techniky, politiky aj., původní i překladové učebnice pro vysoké, odborné střední, profesní a všeobecně vzdělávací školy a řada populárně-vědeckých publikací. To vše výrazně posunulo vpřed rozvoj a uspořádávání litevské terminologie a podnítilo širší přípravu normativních terminologických slovníků.

Terminologická práce rychle postupuje díky společnému úsilí starší generace a vědců, kteří vyrostli za sovětské moci. Tato práce se opírala a opírá o pokrokové tradice tvorby a uspořádávání litevské terminologie, o bohaté a cenné zkušenosti nashromážděné předchozími generacemi litevských pracovníků vědy, techniky, umění a dalších oborů. Pro teorii i praxi terminologické práce se široce využívají také rozsáhlé zkušenosti ruské vědecké a technické terminologie. Lze dodat, že většina významnějších litevských vědců a kulturních činitelů z konce 19. a počátku 20. století absolvovala vysoké školy v Rusku a někteří na nich před Velkou říjnovou socialistickou revolucí i v prvních letech po ní působili jako pedagogové a vědečtí pracovníci. To nepochybně způsobilo značný vliv ruské terminologie na tehdy vznikající litevskou terminologii. Významný vliv měla také terminologie německá, anglická, zčásti francouzská a polská a patrně v mnohem menší míře terminologie dalších jazyků, jakož i zásady její tvorby a uspořádávání. Lze tedy říci, že v prvních desetiletích 20. století vznikla národní terminologická škola, která se opírala jak o základy tvorby a normování samotného litevského spisovného jazyka, tak o zkušenosti litevské i cizojazyčné terminologie.

Dlouhodobá činnost několika generací pracovníků litevské vědy, techniky, výroby, umění a dalších oborů a návaznost terminologické práce přinesly krásné a zralé plody. V současnosti je litevská terminologie v mnoha oborech nejen vytvořena, ale také poměrně dobře uspořádána a normována. To ovšem v žádném případě neznamená, že je terminologická práce u konce. V zásadě ji nikdy nelze ukončit, neboť vývoj společnosti, pokrok vědy a techniky a rozkvět kultury vyžadují neustále rozvíjet a zdokonalovat, doplňovat i znovu přezkoumávat používanou terminologii. Proto je namístě hovořit pouze o určitých etapách terminologické práce.

182

dokončení či opuštění, její sladění a koordinaci se stavem vědy, techniky, výroby a dalších oblastí v daném období i s potřebami společnosti. Terminologie musí vždy odpovídat požadavkům doby, protože jen tak může bez překážek a plodně sloužit pokroku ve všech oblastech společenského života.

Pro uspořádání terminologie vědy, techniky a dalších oblastí a pro zavádění normativních termínů do užívání mají mimořádný význam litevsky vydávaná díla, sborníky článků, učebnice, různá informační literatura a odborná periodika. Při přípravě takových publikací k tisku se vykonává rozsáhlá práce na doplňování, slaďování a celkovém uspořádání terminologie; užívané i nově navrhované termíny se často projednávají kolektivně. Zásadní litevská vědecká díla „Lietuvos TSR flora“ (V., 1959–1980, 6 t.), „Lietuvos TSR fizinė geografija“ (V., 1958–1965, 2 t.), „Lietuvos TSR istorija“ (1957–1975, 4 t.), „Lietuvių kalbos gramatika“ (V., 1965–1975, 3 t.), „Lietuvių literatūros istorija“ (V., 1957–1969, 4 t., 5 kn.) a mnohá další jsou zároveň nejvýznamnějšími úspěchy litevské terminologie a nejzřetelnějším důkazem jejího rozvoje. Na uspořádávání litevské společensko-politické a vědecké marxisticko-leninské terminologie plodně pracuje Institut dějin strany při ÚV Komunistické strany Litvy. Rozsáhlou práci na uspořádávání terminologie různých oborů vykonává mnoho institutů republikové Akademie věd, dalších vědeckých institucí a vysokých škol. Terminologickou činnost nakladatelství republiky lze hodnotit kladně. Uspořádávání terminologie, zejména její normování, by však v mnoha vědeckých institucích a na vysokých školách mělo být efektivnější a pružnější. Na mnoha místech se do těchto nesmírně důležitých úkolů stále pouštějí jen příležitostně a spoléhají více na jednotlivé nadšence, kteří sami zjevně často nejsou schopni náležitě rozplést všechny terminologické nejasnosti. Proto zůstává příliš velká zátěž na nakladatelstvích, která navíc zdaleka ne vždy mají dostatek sil a času, aby takové otázky řešila. Jisté terminologické problémy přinášejí také překladové publikace.

Ve vývoji litevské terminologie v tomto století měly a mají významnou úlohu také encyklopedická díla. Encyklopedie tím, že shrnují a bilancují výsledky společenského života, vědy, techniky a kultury určité doby, pomáhají zaznamenávat normativní terminologii a zároveň aktivně přispívají k jejímu doplňování a dalšímu rozvoji. Nedávno uplynulo 50 let od zahájení vydávání první univerzální „Lietuviškoji enciklopedija“ (v letech 1933–1941 vyšlo v Kaunasu 10 svazků, zahrnujících písmena A—J). Vzhledem k nedostatku odborných slovníků v předválečné Litvě měla tato encyklopedie mimořádný význam také pro rozvoj litevské terminologie. V sovětské době vydané třídílná „Mažoji lietuviškoji tarybinė enciklopedija“ (V., 1966–1971) a dvanáctidílná „Lietuviškoji tarybinė enciklopedija“ (V., 1976–1984) jsou velmi důležitými činiteli při normování, stabilizaci a rozvoji litevské terminologie. Plánované nové encyklopedie a encyklopedické slovníky budou nepochybně podněcovat další zdokonalování terminologie různých oborů i samotné terminologické práce.

183

litevské terminologie. Nyní je tedy nejvyšší čas zevrubněji zhodnotit uvádění a normování termínů v litevských encyklopediích, aby jejich úloha dále rostla a bylo možné napravit vyskytující se nepřesnosti a terminologické chyby. Stává se, že redaktoři encyklopedií bezdůvodně mění ustálené termíny, zavádějí jejich nové varianty, nebo dokonce mění slovotvorné typy termínů ³.

Žádné samostatné nakladatelství, redakce ani jiný úřad by neměly měnit ustálené termíny bez souhlasu příslušné terminologické komise a jazykovědců-terminologů. Nejdůležitější terminologické otázky by měly být předkládány ke schválení Terminologické radě při Prezidiu Akademie věd Litevské SSR. Pokud se tak nestane, návrhy jednotlivých úřadů či publikací nemají normativní platnost. Terminologická svévole pouze mate odborníky i veřejnost.

2. Terminologické slovníky

Velmi důležitým činitelem při uspořádávání terminologie a zavádění normativních termínů jsou kvalitně zpracované terminologické slovníky. Zároveň jsou zřejmým ukazatelem plodné terminologické práce. V sovětské době, přesněji po druhé světové válce, neboť během necelých prvních let sovětské moci nebyl v republice připraven žádný terminologický slovník, vyšlo v Litvě přes 70 terminologických slovníků a slovníčků různých oborů, rozsahu, určení a zaměření. Přibližně polovinu z tohoto počtu tvoří poměrně malé překladové dvojjazyčné učební slovníčky určené studentům různých oborů, které připravili vysokoškolští učitelé a vytiskli rotaprintem. Význam většiny těchto slovníčků pro rozvoj a uspořádávání litevské terminologie je malý. Jako učební pomůcky jsou však nepochybně velmi potřebné ⁴. Nejvíce učebních terminologických slovníků a slovníčků připravili a vydali Kaunaský lékařský institut a Vilniuský stavební inženýrský institut; o něco méně jich připravily Litevská zemědělská akademie, Vilniuská státní univerzita V. Kapsuka a Státní institut tělesné kultury Litevské SSR. Jednotlivé slovníky vydali také učitelé některých dalších vysokých škol, nejčastěji kateder cizích jazyků a několika odborných kateder. Několik terminologických slovníčků pro žáky vydalo nakladatelství „Šviesa“.

Při všestranné podpoře a rozvíjení litevské učební terminografie je třeba posílit normativní úlohu učebních terminologických slovníků a slovníčků a připravovat a vydávat více takových slovníků pro žáky středních škol. Učební terminologické slovníky by měly aktivněji připravovat katedry odborných předmětů; zatím se v této oblasti téměř vůbec neprojevují katedry ruského jazyka.

³Na tento poslední případ mě upozornil kandidát filologických věd K. Gaivenis, který vyjádřil svou nespokojenost s touto záležitostí.

⁴Podrobnější pojednání o těchto terminologických slovnících a slovníčcích viz: Gaivenis K., Keinys S. Lietuviškų mokomųjų terminų žodynų apžvalga, trūkumai, tobulinimo rekomendacijos.— Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A serija, 1981, t. 2(75), p. 127—137.

184

vyučující. Je třeba dosáhnout toho, aby slovníky a slovníčky tohoto druhu, které se vydávají, kontrolovaly terminologické komise příslušných oborů a jazykovědci a schvalovaly všeobecné terminologické komise vysokých škol nebo republikové terminologické komise daného oboru. Před vydáním je třeba je také sladit s Terminologickou radou při Prezidiu MA LTSR.

Většina nakladatelství a část dalších jednotlivých institucí vydala terminologické slovníky, které jsou poměrně dobře zpracované a které kontrolovala Terminologická komise Institutu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské republiky a později, po jejím zrušení, terminologická skupina téhož institutu. Velmi pomohly stabilizovat, normovat a vůbec uspořádat litevskou terminologii příslušných oborů. Větší část těchto slovníků představují významná díla litevské terminografie a velkou oporu jak pro odborníky, tak pro pracovníky nakladatelství a periodického tisku i pro mladou vědeckou generaci.

Nejprve je třeba zmínit výkladové terminologické slovníky, neboť jejich normativní význam je největší. Za nejvýznamnější výkladové terminologické slovníky lze považovat tyto: „Botanikos terminų žodynas“ (sestavila komise botanického slovníku, hlavní redaktor J. Dagys.— V., 1965.— 664 s.), J. Ceičio „Melioracijos terminų žodynas“ (V., 1960.— 284 s.), K. Daukšas „Chemijos žodynas“ (V., 1960.— 452 s.), A. Jurevičiuse a A. Čižase „Aiškinamasis tekstilės terminų žodynas“ (V., 1962, část 1.— 100 s.), A. Krutulio „Muzikos terminų žodynas“ (2. doplněné vyd.— V., 1975.— 260 s.), „Mokslinės ir techninės informacijos terminų žodynas“ (sestavila A. Trečiokaitė.— V., 1983.— 228 s.) a další. Z učebních terminologických slovníků je v tomto ohledu důležitý „Zoologijos terminų aiškinimai“ S. Gecevičiūtės (V., 1974.— 180 s.). Konečně nelze nezmínit ani „Filosofijos žodynas“, přeložený z ruštiny (redaktor litevského vydání R. Plečkaitis.— V., 1975.— 488 s.). Většina těchto slovníků není čistě výkladová. Například botanický terminologický slovník uvádí odpovídající latinské a ruské termíny, chemický, meliorační a textilní slovník ruské termíny a slovník vědeckých a technických informací termíny v ruštině a angličtině. Ruské a německé ekvivalenty jsou uvedeny v „Aiškinamajame medienos apdirbimo terminų žodyne“ (sestavili A. Barkauskas, S. Jonaitis, M. Kairys a další.— V., 1971.— 120 s.). Tento smíšený typ terminologických slovníků (výkladově-překladový) je třeba považovat za nejperspektivnější a nejužitečnější. Mimochodem, odborníci z oddělení terminologie a jazykové kultury Institutu jazyka a literatury Akademie věd Estonské SSR rovněž uznali výkladově-překladový typ terminologických slovníků za nejvhodnější s ohledem na možnosti malé republiky takové slovníky připravovat a vydávat i na významnou úlohu slovníků při uspořádávání a normování správných termínů a jejich zavádění do užívání⁵. Takové slovníky navíc, doplněné rejstříky termínů v dalších jazycích, poskytují uživateli nejvíce potřebných informací, které potřebují odborníci, pracovníci nakladatelství a tisku, překladatelé, studenti i

⁵ Отс X. O vývoji typů estonských terminologických slovníků.— In: Úloha teorie v praxi rozvoje terminologie a uspořádání spisovných jazyků. Tallinn, 1982, s. 112—113.

185

další lidé, kteří přicházejí do styku s příslušnými termíny. To ovšem neznamená, že bychom se měli překladových slovníků zcela vzdát, tím spíše, že příprava dobrého výkladově-překladového slovníku vyžaduje mnohem více času i úsilí.

Většina litevských normativních terminologických slovníků vydaných dosud je překladová. Jde především o dvojjazyčné slovníky rusko-litevské nebo litevsko-ruské, například „Geologijos ir fizinės geografijos terminų žodynas“ V. Gudelio (V., 1956.— 220 s.), „Literatūros terminų žodynas“ (sestavili J. Petronis, V. Vanagas, A. Zალatorius.— V., 1962.— 80 s.), „Rusų—lietuvių kalbų meteorologijos terminų žodynas“ M. Mikalajūnase (V., 1975.— 220 s.), „Rusiškai lietuviškas ekonomikos terminų žodynas“ (odpovědný redaktor K. Meškauskas.— V., 1966.— 292 s.), „Rusų—lietuvių kalbų politechninis žodynas“ (předseda redakčního kolektivu A. Novodvorskis.— V., 1959.— 520 s.), „Rusų—lietuvių kalbų žemės ūkio terminų žodynas“ V. Anskaitise a M. Kila (V., 1971.— 368 s.), „Sportinių terminų žodynas“ (odpovědný sestavovatel V. Steponaitis.— V., 1959.— 340 s.), „Teisinių terminų žodynas“ (sestavil A. Žiurlys.— V., 1954.— 240 s.), nedávno vydaný učební „Rusų—lietuvių kalbų žemės ūkio mechanizacijos terminų žodynas“ (sestavili V. Gerulaitis, S. Lukėnas.— V., 1983.— 160 s.) a další. Kromě toho bylo vydáno několik rozsáhlejších anglicko-litevských terminologických slovníků, například „Anglų—lietuvių kalbų ekonomikos terminų žodynas“ A. Buračase (V., 1980.— 489 s.), „Anglų—lietuvių kalbų politechninis žodynas“ A. Novodvorskise (V., 1958.— 172 s.) a učební „Anglų—lietuvių kalbų žemės ūkio terminų žodynas“ (odpovědná redaktorka R. Kelbauskienė.— V., 1977.— 168 s.).

Samostatnou skupinu překladových slovníků tvoří vícejazyčné slovníky. Vedle litevských termínů v nich najdeme ekvivalenty ve dvou či více dalších jazycích; takové jsou například „Rusų—lietuvių—anglų kalbų skaičiavimo technikos terminų žodynas“ V. Kairise, A. Kaminskase, Z. Kudirkase a dalších (V., 1971.— 600 s.), „Medicinos terminų žodynas“ latinsko-litevsky-ruský V. Astrauskase, S. Biziulevičiuse, S. Pavilonise a dalších (V., 1980.— 996 s.) a „Fizikos terminų žodynas“ litevsko-rusko-anglicko-německý (sestavila komise fyzikální terminologie, redaktor P. Brazdžiūnas.— V., 1979.— 680 s.). K těmto rozsáhlým dílům litevské překladové terminografie bychom mohli přiřadit také menší učební „Trumpą farmacinį poliglotinį žodyną“ J. Vosyliause, vydaný Lékařským institutem v Kaunasu (K., 1970.— 350 s.), který obsahuje latinské, litevské, anglické, německé, francouzské a ruské termíny.

Překladové terminologické slovníky vydávané nakladatelstvími obvykle obsahují rejstříky termínů v druhém a dalších jazycích. To nepochybně zvyšuje informační hodnotu slovníků, protože takový dvojjazyčný slovník fakticky nahrazuje dva slovníky (například rusko-litevský slovník s rejstříkem litevských termínů lze používat také jako litevsko-ruský slovník), zatímco vícejazyčný nahrazuje dokonce několik terminologických slovníků. Tímto způsobem se ušetří mnoho

186

papíru a pracovní doby zpracovatelů, nakladatelství a tiskáren. To je velmi důležité, protože poptávka po terminologických slovnících v republice výrazně vzrostla, zatímco jejich příprava a vydávání těmto potřebám značně zaostávají.

Při velmi příznivém hodnocení vydávání terminologických slovníků v Litvě v sovětských dobách, které probíhá i nadále a představuje skutečně velký krok vpřed v litevské terminografii, nelze přehlížet ani některé nedostatky této práce. Především dosud nebyly vydány, a dokonce se ani nepřipravují terminologické slovníky pro některé důležité oblasti vědy a národního hospodářství (například lesnictví, stavebnictví, veterinární lékařství, společenské vědy aj.); zvláště neuspokojivá je situace s přípravou terminologických slovníků pro nejdůležitější průmyslová odvětví republiky. Výrobní sdružení, továrny a další organizace republiky by se měly více zajímat o uspořádání terminologie ve svých oborech. Kromě toho se náklady většiny slovníků vyprodaly už dávno a některé terminologické slovníky vydané před 20—30 lety jsou již zastaralé⁶, a proto je třeba je doplnit a aktualizovat. Příprava některých terminologických slovníků k tisku v nakladatelstvích postupuje velmi pomalu; léta leží nevydané. Takový osud měly v posledních letech vydané slovníky lékařské terminologie a terminologie zemědělské mechanizace; totéž platí i o nedávno vydaném polytechnickém slovníku. Málo se připravují a vydávají výkladové terminologické slovníky. Stejný názor zastává také V. Michalčenko, vedoucí vědecká pracovnice Ústavu lingvistiky Akademie věd SSSR, která dodává, že překladové slovníky byly nezbytné v první etapě terminologické práce (inventarizace termínů), nyní je však třeba přejít k nové etapě této práce — k vytváření terminologických soustav s přihlédnutím ke specifikům vývoje jednotlivých vědních a technických oborů⁷. Tento úkol litevské terminologie podobně formuloval i zesnulý vědecký tajemník Výboru pro vědeckotechnickou terminologii Akademie věd SSSR A. Rilskij na začátku roku 1981 na všesvazovém semináři, který se konal v Moskvě a byl věnován otázkám terminologické práce v akademiích věd svazových republik⁸. A konečně, některé terminologické slovníky mají nedostatky v lexikografickém zpracování (především učební slovníky tištěné na rozmnožovacím stroji); litevské termíny jsou v mnoha slovnících neoznačeny přízvukem.

Otázkám litevské terminografie věnuje velkou pozornost Rada pro terminologii při Prezidiu Akademie věd LTSR. Na jejích zasedáních byly podrobně projednány otázky učebních terminologických slovníků (20. prosince 1978), přípravy a vydávání litevských terminologických slovníků vydávaných nakladatelstvími (v prosinci 1979

⁶ O tom se psalo již před několika desítkami let (viz: Г а й в я н и с К., К л и м а в и ч ю с П. Некоторые вопросы терминологической работы в Литовской ССР.— Научно-техническая терминология, 1973, № 2, с. 20).

⁷ М и х а л ь ч е н к о В. Ю. Тенденции развития научно-технической терминологии в балтийских языках.— В кн.: Научно-техническая революция и функционирование языков мира. М., 1977, с. 146.

⁸ Р ы л ь с к и й А. Г. Краткий обзор состояния и задач, решаемых терминологическими органами союзных республик.— В кн.: Проблемы разработки и упорядочения терминологии в Академиях наук союзных республик. М., 1983, с. 168.

187

13. prosince)⁹, stejně jako perspektivní plán vydávání terminologických slovníků na léta 1981—1990 (27. listopadu 1980). Nejdůležitější vydávané terminologické slovníky se projednávají a schvalují; přezkoumává je terminologická skupina Ústavu litevského jazyka a literatury.

3. Organizační terminologická práce

K organizaci a koordinaci terminologické práce v republice byla v roce 1945 při Prezidiu Akademie věd LTSR zřízena Terminologická komise, která byla roku 1951 převedena do Ústavu litevského jazyka (od roku 1952 se po sloučení ústavů nazývala Terminologická komise Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd LTSR). Tato komise vykonala značnou práci, když podněcovala odborníky z různých oborů, aby věnovali větší pozornost uspořádání litevské terminologie, a z jazykového hlediska přezkoumávala vydávané terminologické slovníky. Její zástupci se aktivně účastnili četných zasedání terminologických komisí různých oborů. Během činnosti komise byly položeny základy dalšího úspěšného uspořádávání litevské terminologie; ustálily se také formy a metodika této práce, které se zachovaly a dále rozvíjejí dodnes. Komisi mnoho let dovedně a plodně vedl docent, kandidát filologických věd J. Kruopas (1908—1975); po založení Rady pro terminologii při Prezidiu Akademie věd LTSR byl místopředsedou Rady.

V poválečných letech byl J. Kruopas nejvýznamnějším organizátorem uspořádávání litevské terminologie a největší autoritou v tomto oboru. Aktivně se podílel na přípravě řady důležitých terminologických slovníků, pečlivě řešil za pomoci odborníků z různých oborů otázky uvádění termínů v „Současném slovníku litevského jazyka“ i v akademickém „Slovníku litevského jazyka“ a publikoval články o terminologii ve vědeckém i periodickém tisku¹⁰. V různých obdobích působili v terminologické komisi ústavu také jazykovědci V. Bartusevičius, N. Grigas (1896—1972), kandidátka filologických věd A. Kučinskaitė, kandidát filologických věd V. Labutis, kandidát filologických věd K. Gaivenis a další. Této činnosti se věnoval zejména K. Gaivenis, který během téměř tří desetiletí vyoral na poli terminologie širokou brázdu.

Jak se terminologická práce v republice rozrůstala, komise složená pouze z jazykovědců a působící na dobrovolném základě již nedokázala obsáhnout

⁹ Terminologijos tarybos nutarimai šiais klausimais paskelbti, žr.: Dėl lietuviškų mokomųjų terminų žodynų.— Kalbos kultūra, 1979, sąs. 37, p. 4—5; Dėl lietuviškų terminų žodynų rengimo ir leidybos.— Mūsų kalba, 1980, Nr. 3, p. 26—28.

¹⁰ Informace o terminologické činnosti J. Kruopase viz: Drotvinas V., Lyberis A., Pikčilingis J., Ulvydas K. Žymaus lietuvių kalbininko netekus.— Kalbos kultūra, 1976, sąs. 30, p. 4; Gaivenis K., Lyberis A., Ulvydas K. J. Kruopas— žymus gimtosios kalbos tyrinėtojas.— Kalbos kultūra, 1978, sąs. 34, p. 82—83; Гайванис К. И. Крупонас как терминолог и нормализатор литовского языка— Научно-техническая революция и проблемы культуры языка науки и терминологии: тез. докл. и сообщ. регионального теорет.-метод. семинара (симпоз.) 31 мая—1 июня 1983 г.— Вильнюс, 1983, с. 30—31.

188

všech úkolů vyplývajících z organizace a koordinace úpravy litevské terminologie. Proto byly z iniciativy Terminologické komise provedeny přípravné práce na organizační reorganizaci této činnosti. Na základě usnesení Rady ministrů republiky přijatého koncem roku 1971 byla při Prezidiu Akademie věd Litevské SSR zřízena Terminologická rada a v červnu 1972 schválilo Prezidium Akademie věd statut této rady. Hlavní úkoly Terminologické rady jsou formulovány takto:

a) koordinovat a organizovat práci na litevské terminologii vykonávanou v různých vědeckých a vzdělávacích institucích, nakladatelstvích, továrnách aj.;

b) schvalovat připravené terminologické slovníky (bulletiny);

c) doporučovat jednotlivé vědecké a technické termíny pro jazykovou praxi.

Terminologická rada může při své činnosti zřizovat terminologické sekce, komise a podkomise pro jednotlivé obory, doporučovat vědeckým, vzdělávacím a jiným institucím a organizacím, aby do svých pracovních plánů zařazovaly terminologická témata, a nakladatelstvím — aby do svých vydavatelských plánů zařazovala terminologické práce (slovníky, sborníky článků aj.) schválené Radou. Terminologická rada má kromě toho shromažďovat informace o terminologické práci prováděné v republice a o připravovaných či zamýšlených terminologických slovnících, bulletinech apod.; může o nich jednat na svých schůzích, schvalovat je a doporučovat k praktickému užití. V případě potřeby Rada pořádá porady, konference a semináře věnované různým terminologickým otázkám a účastní se také akcí tohoto druhu pořádaných jinými institucemi, a to jak v republice, tak mimo její hranice.

Terminologická rada působí na dobrovolném základě, její sídlo je v Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd. Při plnění úkolů Rady pomáhá Terminologická skupina tohoto ústavu, zřízená přibližně ve stejné době; její hlavní funkce jsou formulovány takto: spravovat dokumentaci činnosti Terminologické rady a její běžnou agendu; sledovat terminologickou práci prováděnou v republice a informovat o ní Terminologickou radu; udržovat styky se sekcemi a terminologickými komisemi, kolektivy pracujícími v oblasti terminologie či autory terminologických slovníků a poskytovat jim jazykové konzultace; připravovat návrhy metodických a jiných pokynů pro terminologickou práci; zabývat se aktuálními terminologickými otázkami a připravovat k vydání sborníky terminologických článků a jiných materiálů; z jazykového hlediska kontrolovat a recenzovat terminologické slovníky (bulletiny, seznamy).

Členy Terminologické rady je 23 předních odborníků z různých oblastí vědy a techniky, mezi nimi akademici Akademie věd republiky P. Brazdžiūnas, J. Gaudrimas, J. Kubilius a P. Slavėnas a korespondující členové Akademie J. Bulavas (právo), J. Dagys, V. Gudelis, J. Macevičius, R. Šarmaitis a P. Vasinauskas. Předsedou Rady je od jejího založení akademik, profesor, doktor filologických věd V. Mažiulis.

189

Terminologická rada ve své činnosti vychází z oborových terminologických komisí, kterých je v současnosti v republice více než dvacet. Více než polovina působících terminologických komisí má celorepublikovou působnost, ostatní byly zřízeny pro vnitřní potřeby jednotlivých institucí. Část oborových celorepublikových terminologických komisí vedou členové Terminologické rady. Například akademik P. Brazdžiūnas je předsedou Fyzikální terminologické komise, akademik J. Kubilius vede Matematickou terminologickou komisi, korespondující člen Akademie věd Litevské SSR J. Dagys — komisi pro botanický slovník, korespondující člen Akademie věd Litevské SSR P. Vasinauskas — Agronomickou terminologickou komisi aj. Terminologická rada na základě mnohaleté plodné práce a zkušeností některých terminologických komisí usiluje o to, aby terminologické komise pro hlavní oblasti vědy a techniky měly celorepublikovou působnost, tj. aby se v nich sdružovali přední odborníci republiky bez ohledu na to, kde pracují. To pomáhá kompetentně řešit všechny vznikající terminologické otázky, náležitě sjednocovat používané, nově zaváděné nebo zpřesňované termíny a předcházet kolísání terminologie, k němuž někdy dochází v jednotlivých institucích.

Oborová terminologická komise je nejdůležitějším článkem praktické terminologické práce. Má shromažďovat veškeré informace související s terminologií svého oboru, vytvářet kartotéku termínů, projednávat a zavádět do užívání správné a systematické termíny a usilovat o to, aby terminologie oboru odpovídala tehdejší světové úrovni vědy a techniky i potřebám vědy, výroby, školství a popularizace vědy v republice. Výsledky své práce by oborové terminologické komise měly zveřejňovat v podobě terminologických slovníků, bulletinů a seznamů, které mohou být nejprve předloženy jako návrhy k připomínkám a po projednání následně schváleny a předloženy ke schválení Terminologické radě při Prezidiu Akademie věd Litevské SSR.

Některé oborové terminologické komise působící v republice nashromáždily rozsáhlé zkušenosti s terminologickou prací a vykonaly obrovský kus práce na systematizaci, normování a úpravě terminologie ve svých oborech. Například zmíněná komise pro botanický slovník, kterou již mnoho let plodně vede prof. J. Dagys, doktor biologických věd, úspěšně působí již šesté desetiletí. Za dlouhá léta byla vytvořena rozsáhlá kartotéka botanických termínů a názvů rostlin. Jsou v ní shromážděny termíny a názvy tohoto oboru jak z nejrůznějších literárních pramenů (tištěných i rukopisných vědeckých knih, článků aj. ze současnosti i minulosti), tak z živého lidového jazyka. Díky úsilí komise, kterou tehdy vedl L. Vailionis, byl sestaven a roku 1938 v Kaunasu vydán rozsáhlý „Lietuviškas botanikos žodynas“ (1. díl — 600+40 s., red. J. Dagys). Bylo to největší a jedno z nejvyzrálejších děl litevské terminografie vydaných v Litvě do roku 1940. V hlavní části slovníku je na prvním místě uveden latinský vědecký systematický název rostliny s vysvětlením jeho významu či původu, poté čeleď, do níž rostlina patří, vědecký litevský název rostliny, její sino-

190

názvy, ekvivalenty v němčině, ruštině, polštině a lotyštině a stručný popis místa růstu, rozšíření, použití a další údaje. Poté byl pro pohodlí připojen seznam názvů rostlin v litevštině a latině. Kromě toho byl do slovníku zařazen farmakognostický názvoslovný systém (v latině a litevštině a v litevštině a latině), redigovaný K. Grybauskasem, tabulka systému uvedených rostlin a slovníček přídavných jmen užívaných v latinských názvech druhů s litevskými ekvivalenty. Vydání tohoto slovníku bylo významným krokem vpřed v litevské terminologii a terminografii. Ve druhé části slovníku měly být uvedeny uspořádané termíny rostlinné cytologie, anatomie, morfologie a fyziologie. Botaniká komise pro slovník tento úkol splnila a připravila výkladový „Slovník botanických termínů“, vydaný již v sovětských dobách (V., 1965). Komise připravila nový, doplněný a přepracovaný slovník systematiky rostlin, který je nezbytné vydat ¹¹. Systematická činnost komise byla aktivní a zároveň vytvořila podmínky k důkladnějšímu zkoumání vývoje botaniky a terminologie tohoto oboru v Litvě. Cílevědomá a pečlivá práce Botaniká komise pro slovník, trvající mnoho desetiletí, tedy zanechává v dějinách litevské vědy skutečně výraznou stopu.

Velmi cílevědomě a úspěšně působí již tři desetiletí komise pro fyzikální terminologii, vedená akademikem Litevské akademie věd, profesorem P. Brazdžiūnasem. V roce 1958 vyšel malý překladový „Slovník fyzikálních termínů“ v litevštině a ruštině, který tato komise připravila na základě kartotéky termínů, jejíž sestavování začalo ještě před válkou na katedře fyziky Litevské univerzity a která byla v sovětských letech dále doplňována na Vilniuské univerzitě. V letech 1971 a 1973 byl ve dvou svazcích zveřejněn projekt rozsáhlého čtyřjazyčného překladového slovníku fyzikálních termínů; po podrobném a pečlivém projednání na zasedáních komise jej nakladatelství „Mokslas“ vydalo v roce 1979. Slovník obsahuje téměř 20 tisíc fyzikálních termínů v litevštině, ruštině, angličtině a němčině. Komise navíc připravila „Slovník termínů fyziky laserů“, který v roce 1981 revidovala terminologická skupina Ústavu litevského jazyka a literatury a koncem téhož roku schválila Terminologická rada při prezidiu Akademie věd Litevské SSR; zahájila také přípravné práce na encyklopedickém slovníku fyziky ¹².

Plodně a organizovaně pracují také komise pro zoologii, matematiku, agronomii a některé další obory. Je škoda, že ustala činnost terminologické komise Institutu fyzikálních a technických problémů energetiky Akademie věd, která od konce padesátých let pracovala několik desetiletí velmi produktivně (v letech 1960—1969 vydala 29 sešitů termínů z různých technických oborů o celkovém rozsahu přes 350 stran) a kterou obratně vedl kandidát technických věd J. Stasiulevičius (1923—1973).

¹¹ O činnosti komise pro botanický slovník podrobněji viz: Dagys J. Jak se připravovaly litevské slovníky botanických termínů.— In: Litevská terminologie (Otázky litevské jazykovědy). V., 1975, sv. 16, s. 244—248.

¹² Podrobněji o úpravě litevské fyzikální terminologie viz: Brazdžiūnas P. Tvorba litevské fyzikální terminologie.— Jazyková kultura, 1983, sešit 44, s. 4—8.

191

Úspěch práce zmíněných komisí pro botanickou, fyzikální a další terminologii spočívá v tom, že jejich členy jsou a aktivně v nich působí přední odborníci příslušných oborů z výzkumných institucí i vysokých škol, že je vedou nejuznávanější a aktivní vědci, že mají neustále na zřeteli konkrétní cíle a úkoly, které plní plánovitě a systematicky, a že soustavně spolupracují s jazykovědci-terminology. Dlouholeté zkušenosti s uspořádáváním litevské terminologie ukazují, že právě tyto faktory jsou nejdůležitější zárukou úspěšné práce komisí. Zvláště je třeba zmínit péči nejvýznamnějších vědců republiky o terminologii vlastního oboru a o otázky mateřského jazyka obecně. Tuto starou a krásnou tradici litevské vědy a terminologie udržují profesoři P. Brazdžiūnas, A. Buračas, J. Dagys, K. Daukšas, A. Gučas, V. Gudelis, J. Kubilius, J. Macevičius (KPI), S. Pavilonis, P. Slavėnas, R. Šarmaitis, P. Vasinauskas, J. Vidmantas, A. Vitkus a mnozí další. Tuto tradici je nutné všemožně podporovat a zachovávat.

Je důležité, aby terminologické komise měly stále konkrétní úkoly, po jejichž splnění pokračují dál a pouštějí se do nových, složitějších prací. Jen tak může soustavná a nepřerušovaná terminologická práce zaručit, že terminologie příslušných oborů bude držet krok s pokrokem vědy a techniky a sama k tomuto pokroku přispěje. Nejreálnějším a při organizované práci uskutečnitelným úkolem terminologických komisí je normování a systematizace oborových termínů a jejich celková úprava na základě kartoték, příprava terminologických slovníků a zveřejňování jejich návrhů či bulletinů. Určitou etapu práce završuje příprava normativního terminologického slovníku nebo souboru doporučených termínů. Taková práce napomáhá nejen normovat a systematizovat termíny jednotlivého oboru, ale také je sladit s termíny sousedních a dalších souvisejících oborů. Zároveň se tím slaďuje národní terminologie s odpovídající terminologií jiných jazyků. Takové sladění je velmi důležité pro úspěch vědecké práce, výroby i dalších činností.

Aktuálním úkolem litevské terminologie v kterémkoli oboru je usilovat o její sémantickou adekvátnost vůči ruské terminologii příslušného oboru. To je důležité jak pro kvalitnější přípravu odborníků, tak pro vědeckou a výrobní činnost v mnohonárodnostním státě. Jak již bylo uvedeno, litevské termíny v nejednom oboru se vytvářely a upravovaly podle vzoru ruské terminologie již na počátku tohoto století. A za sovětských podmínek jsou litevská a ruská terminologie v kontaktu, lze říci, neustále. Proto mezi terminologiemi těchto dvou jazyků ani neexistuje žádný větší rozpor. O sladění terminologie se usiluje také s jinými jazyky, především s těmi, v nichž se zveřejňuje nejvíce nových informací z vědy a techniky; takovým jazykem je již nějakou dobu v mnoha oborech například angličtina. Je třeba přihlížet i k dalším jazykům. Kromě toho je samozřejmé, že vědní obory, které mají mezinárodní latinskou terminologii a názvosloví, se musí především řídit jí.

192

Hlavním úkolem praktické práce v oblasti litevské terminologie je urychlit úpravu, normalizaci a doplňování termínů, dále zlepšovat jejich soulad s odpovídajícími mezinárodními, ruskými a dalšími jazykovými termíny a zvyšovat obecnou kulturu samotné terminologie i této práce. Aktivnější řešení dosud vyžaduje standardizace litevské terminologie v mnoha oborech. Jak příprava republikových terminologických norem, tak úprava a schvalování litevských ekvivalentů celosvazových státních terminologických norem zatím zůstávají velmi aktuálními, avšak jen málo rozvíjenými úkoly.

4. Teoretická a metodická práce v oblasti terminologie

Zlepšování litevské terminologie a její úpravy napomáhají teoretické a aplikované výzkumy v této oblasti i metodická práce prováděné v republice. Nejvíce práce v této oblasti odvedli vědečtí pracovníci Institutu litevského jazyka a literatury Akademie věd, jednotlivými otázkami litevské terminologie se zabývali také lingvisté Vilniuské univerzity.

Hlavním směrem teoretického výzkumu litevské terminologie je lingvistický výzkum. Z tohoto hlediska byly zkoumány formování a vývoj litevské terminologie, struktura, tvoření a sémantika termínů, vliv jazykových kontaktů na litevskou terminologii a další otázky. Byly obhájeny čtyři disertace kandidáta filologických věd, které se zabývaly historií terminologie litevské lingvistiky (A. Balašaitis, 1961), tvořením jednoslovných litevských termínů (S. Keinys, 1968), víceslovnými termíny současného litevského jazyka (K. Gaivenis, 1969) a kalky v litevské technické terminologii (A. Kaulakienė, 1983). V uplynulém desetiletí vyšly dva svazky vědeckých prací Institutu litevského jazyka a literatury „Otázky litevské lingvistiky“, věnované výzkumu terminologie — „Litevská terminologie“ (V., 1975) a „Speciální slovní zásoba litevského jazyka“ (V., 1983). Kromě toho je těmto otázkám věnována část publikace „Problémy sociální lingvistiky“ (V., 1979). Aktuální otázky teorie a praxe litevské terminologie se rozebírají také v článcích terminologů zveřejňovaných v řadě A „Sborníku Akademie věd Litevské SSR“. Jsou zde rozebrány obecné zásady tvorby a normování litevského názvosloví ¹³, přehledně představeny litevské výukové terminologické slovníky a předloženy návrhy na jejich zdokonalení ¹⁴, zveřejněno několik článků o kalkovaných litevských technických termínech ¹⁵ aj.

¹³ Gaivenis K. Bendrieji lietuvių terminijos kūrimo ir norminimo principai.— Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A serija, 1979, t. 3(68), p. 77—85.

¹⁴ Gaivenis K., Keinys S. Min. veik.

¹⁵ Kaulakienė A. Složené kalky v litevské polytechnické terminologii.— Sborník prací Akademie věd Litevské SSR. Řada A, 1981, roč. 1(74), s. 73—82; dále její. Sémantické kalky v litevské polytechnické terminologii.— Tamtéž, 1981, roč. 4(77), s. 99—107; dále její. Frazeologické a složené kalky v litevské technické terminologii.— Tamtéž, 1983, roč. 4(85), s. 91—100.

¹³ Užsak. Nr. 1007

193

Otázkám terminologie, zejména praktickým, se věnuje mnoho prostoru v publikaci „Jazyková kultura“, kterou vydává Institut litevského jazyka a literatury. Tři sešity této publikace připravila terminologická skupina institutu. Tyto sešity jsou věnovány výhradně otázkám terminologie ¹⁶. Mnoho materiálů užitečných pro jazykovou praxi, a to jak v otázkách terminologie, tak především jazykové kultury různých odborných oblastí, bylo zveřejněno v „Sešitech sekce litevského jazyka“ ¹⁷ a v periodiku „Náš jazyk“, které je od roku 1971 nahradilo. Poměrně mnoho článků a kratších příspěvků, v nichž se probírají jednotlivé termíny a otázky jazykové kultury ve vědě, technice, obchodu a dalších oblastech, vyšlo také v jiných odborných publikacích, novinách a časopisech vydávaných v republice. Těmto tématům se věnují rozhlasové a televizní pořady. Je pravda, že o terminologických otázkách se ne vždy píše a hovoří dostatečně kompetentně; objevují se nepodložené a nevhodné opravy a návrhy. Někdy někteří lingvisté i odborníci z jiných oborů opravují jednotlivé termíny izolovaně, bez ohledu na ustálené systémové vztahy mezi termíny v daných oborech, na litevské terminologické tradice a požadavky kladené na termíny a nerespektují zavedený postup jejich navrhování, změn a schvalování. V mnoha případech lze takové opravy považovat pouze za návrhy, nikoli za závazná doporučení, která by se měla ihned zavádět do užívání. Tyto návrhy mohou být pro terminologii užitečné snad jen tím, že upozorňují terminology a terminologické komise na otázky, které je třeba zvážit, případně upravit.

Pro úspěch terminologické práce je velmi důležité terminologické a lingvistické vzdělávání odborníků z různých oborů. K tomu by bylo třeba připravit populární publikace o terminologii a jazykové kultuře i různé metodické pomůcky pro terminologickou práci. Něco se v této oblasti již udělalo. Institut litevského jazyka a literatury vydal na rotaprintu stručný „Návod k sestavování kartotéky terminologických slovníků“, připravený terminologickou skupinou (V., 1972.—14 s.). O několik let později vydal obdobný návod rovněž na rotaprintu Litevský geologický výzkumný ústav ¹⁸. Do litevštiny byla přeložena metodická příručka „Как работать над терминологией“ (М.: Наука, 1968.—76 с.), kterou připravil Výbor pro terminologii vědy a techniky Akademie věd SSSR¹⁹, a nakladatelství „Mokslas“ vydalo v edici „Jazyk a lidé“ populární výklad základů litevské terminologie ²⁰. To, co bylo dosud vykonáno, však lze považovat pouze za počátek terminologického vzdělávání odborníků i široké veřejnosti.

V budoucnu je nutné urychlit jak výzkum litevské terminologie, tak přípravu metodických a populárních pomůcek určených odborníkům nelingvistům, kteří se zabývají terminologickou prací. Je třeba dále zkoumat teoretické litev-

¹⁶ Kalbos kultūra, 1973, sąs. 27.—100 p.; 1979, sąs. 35.—88 p.; 1983, sąs. 44.—88 p.

¹⁷ Lietuvių kalbos sekcijos sąsiuviniai, 1968—1970, sąs. 1—22.

¹⁸ Geologijos terminų kortelių užpildymo instrukcija.—V., 1975.—28 p.

¹⁹ Terminologinis darbas (Pagalbinė priemonė pagal D. Lotės ir TSRS MA Mokslinės-techninės terminologijos komiteto darbus / Vertė A. Kaulakienė).—V., 1973.—70 p.

²⁰ Keinys S. Terminologijos abėcėlė.—V., 1980.—116 p.

194

základy litevské terminologie, historii vzniku a vývoje terminologie v různých oborech, její současný stav a vývojové tendence a podrobně objasnit vztahy minulosti a současnosti litevské terminologie k terminologii jiných jazyků. Je třeba rozvíjet srovnávací výzkum terminologie v příslušných oborech litevštiny a dalších jazyků. V podmínkách současné vědeckotechnické revoluce a při značném rozšíření komunikace mezi odborníky různých národů je aktuální důkladnější synchronní srovnávací výzkum litevské a ruské terminologie. To by mělo přispět k dalšímu zdokonalování litevské terminologie a usnadnit osvojování termínů obou jazyků. Výzkum tohoto typu se v současnosti již provádí v Ústavu litevského jazyka a literatury a na některých vysokých školách.

Rozsáhlejší a podrobné výzkumy dosud čekají také jazyk litevské vědy a dalších speciálních oborů, v nichž se užívají termíny. Je pravda, že o těchto otázkách se souhrnně píše v učebnicích stylistiky a k jednotlivým otázkám byla publikována řada článků a kratších textů. Ty však většinou opravují jednotlivé jazykové chyby nebo představují jazykové recenze různých knih či brožur. Nastal čas pustit se také do souhrnného výzkumu odborného jazyka.

Pro terminologickou praxi je mimo jiné důležité prozkoumat otázku litevského přepisu takzvaných mezinárodních termínů a tendence k jejich politevšťování. Ačkoli tyto záležitosti mají poměrně dlouhou tradici a jsou téměř ustálené, stále se objevují varianty politevšťování a při politevšťování nově přejímaných termínů někdy vznikají určité nejasnosti. Bylo by užitečné připravit doporučení, případně i instrukci, k politevšťování takových termínů.

Lidé zabývající se terminologickou prací velmi potřebují metodické pomůcky pro úpravu termínů a přípravu terminologických slovníků. Pomoci by mělo také shrnutí terminologické práce vykonané v republice a činnosti nejlepších terminologických komisí. Metodické pomůcky připravené na základě zkušeností s úpravou litevské terminologie a terminologickou prací v ostatních sovětských republikách i v zahraničí by byly významnou podporou pro četné nadšence terminologické práce, z nichž většina nemá filologickou a lexikografickou průpravu potřebnou pro tuto práci.

Zde byly uvedeny jen některé aktuální otázky litevské terminologie. Jejich prozkoumání a příprava příslušných praktických doporučení by měly přispět k ještě úspěšnější úpravě litevské terminologie. To je velmi důležité vzhledem k tomu, že terminologie stojí v čele současného vývoje jazyka. Téměř vše nové, co se objevuje ve slovní zásobě spisovného jazyka, ve tvoření slov a částečně i v dalších jazykových rovinách, totiž obvykle souvisí s terminologií a jejím užíváním v různých funkčních podobách jazyka. Rychlý pokrok vědy a techniky a růst všeobecné kultury sovětských lidí vyžadují další zdokonalování a rozšiřování terminologické práce a urychlení úpravy termínů.

195

VĚDECKOTECHNICKÁ REVOLUCE A VÝVOJ LITEVSKÉ TERMINOLOGIE

Shrnutí

Článek podává přehled vývoje litevské terminologie, přípravy a vydávání terminologických slovníků, pojednává o organizační a metodické práci i o teoretickém a aplikovaném výzkumu litevské terminologie v letech sovětské vlády a v podmínkách současné vědeckotechnické revoluce.

První kapitola stručně přehledně popisuje vznik moderní litevské terminologie a její vývoj a konstatuje, že litevská terminologie v mnoha oborech je dnes nejen vytvořena, ale také do jisté míry uspořádána. Zároveň se zdůrazňuje velký význam vydávaných vědeckých prací, encyklopedií a učebnic pro vysoké, střední odborné, učňovské a další vzdělávací instituce.

Druhá kapitola přináší přehled stavu litevské terminografie a vymezuje typy vydaných a připravovaných terminologických slovníků (výkladové, výkladově-překladové, překladové aj.).

Třetí kapitola je věnována otázkám organizace terminologické práce v sovětské Litvě. Hlavní pozornost je věnována činnosti Terminologické rady při Prezídiu Akademie věd Litevské SSR, založené v roce 1971, a činnosti oborových terminologických komisí.

Čtvrtá kapitola podává stručný přehled stavu teoretického výzkumu a přípravy metodických příruček k terminologické práci.

V každé kapitole je kromě popisu stavu dané otázky poukázáno na určité nedostatky a vytyčeny nejbližší úkoly pro zdokonalení terminologické práce v republice.