MOKSLO KALBOS KULTŪROS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV (1985)

ПЕТР ВИКЕНТЬЕВИЧ САДОВСКИЙ

O TERMINOLOGICKÉ INTERFERENCI V PODMÍNKÁCH JAZYKOVÉHO DVOJJAZYČÍ MEZI PŘÍBUZNÝMI JAZYKY (NA MATERIÁLU VĚDECKOTECHNICKÉ A UMĚLECKÉ TERMINOLOGIE)

Z hlediska poměru racionálního a emocionálního v jazyce se každá národní umělecká terminologie obecně a názvy objektů umělecké tvorby zvláště podstatně liší od té části terminologické nomenklatury, kterou lze podmíněně souhrnně označit jako „vědeckotechnickou terminologii“. Ačkoli lze ve vědeckotechnické terminologii každého jazyka — byť při známém omezení oblastí jeho užívání — vždy vyčlenit významnou část názvů nesoucích rysy národní „duchovní krajiny“ a jazykového myšlení, tyto názvy se však ve své podstatě opírají o funkčně-sémantický princip, tj. přibližují se jakémusi průměrnému „nadnárodnímu“ obrazu. Zjednodušeně se takový stav věcí nazývá internacionalizací terminologie.

Z hlediska vnitřní formy (v duchu Humboldta, Potebni a Weisgerbera) může být terminologie některých jazyků ve srovnání s jinými celkově „obraznější“ nebo „funkčnější“. Například i letmý pohled na termíny německé klasické filozofie (které, mimochodem, byly kalkovány většinou evropských jazyků) a na klíčové pojmy filozofie francouzského existencialismu umožňuje konstatovat, že první je — slovy jednoho francouzského filozofa-publicisty — vlastní spíše princip „neotřesitelného funkcionalismu“ než „efemérní obraznosti“, která prostupuje druhou. I když je v těchto výrazech jistá míra nadsázky, odrážejí nezpochybnitelnou pravdu, že všechna humanitní vymezení a termíny, jež nás přibližují k věčné záhadě lidské podstaty, jsou vždy vágnější a neurčitější než pojmy odhalující podstatu hmotného světa a jeho příčinných souvislostí.

Navíc může užívání týchž zdrojů duchovní kultury v různých kulturně-jazykových tradicích vést k odlišné stylisticky obrazné podobě národního jazyka. Například nikdo nemůže pochybovat o tom, že Lutherův překlad Bible do

128

němčiny je přízemnější, „funkčnější“ ve srovnání s církevněslovanskou verzí, která se vyznačuje větší vznešeností, bohatou obrazností, květnatostí a mnohomluvností.

V podmínkách bilingvismu (nejen mezi blízce příbuznými jazyky — jak tomu bylo v případě sovětského národně-ruského bilingvismu) a vědeckotechnické revoluce dochází k většímu či menšímu rozdělení oblastí fungování národních jazyků a zprostředkujícího jazyka. Při zavádění nových termínů v mateřském jazyce pod tlakem faktoru společenské prestiže tvůrci terminologie často sáhnou ke kalkování, při němž se zcela přejímá sémantika, obraz i morfologická struktura příslušného přejímaného lexému. V situacích smíšeného bilingvismu, které jsou poměrně časté, například při bělorusko-ruském bilingvismu, si mluvčí přejímajícího jazyka ne vždy uvědomují systémovou příslušnost příslušných prvků terminologické pojmenovací jednotky, což vede k masivní interferenci v oblastech, kde převážně funguje zprostředkující jazyk. Z vědomí mluvčích se přitom postupně vytěsňuje národní specifičnost slovotvorby, syntaktických vazeb a morfologických vztahů.

V oblasti vědeckotechnické terminologie lze k zamezení možného narušení systémových vztahů v jazyce příjemce místo kalkovaného překladu z blízce příbuzného zprostředkujícího jazyka využít sémanticko-morfologické modely nepříbuzných jazyků, v nichž je příslušný termín vyjádřen slovem, které vystihuje podstatu daného pojmu a jeho funkční povahu. Například v rusko-běloruských překladových slovnících se ruské погрешность (ve spojení погрешность измерения) převádí umělou kalkou хібнасць вымярэння. Tato podoba termínu se z řady důvodů jeví jako nepřijatelná. Zaprvé, když nově vytvořený termín zapadne do obecného sémanticko-lexikálního systému běloruštiny, získává další neterminologický významový odstín: obecnou nesprávnost měření, kterou může způsobit například nedodržení technických podmínek měřicího procesu apod. Na druhé straně se do systému jazyka příjemce zavádí slovotvorný model, který mu není vlastní: podstatné jméno + formant/-n|asť. Mimochodem, slova utvořená podle tohoto modelu v poslední době vykazují pozoruhodnou agresivitu. Výrazy typu domy se zvýšeným počtem podlaží se již téměř staly normou, ačkoli adjektivní složka, od níž se obvykle tvoří podstatné jméno s formantem -nost, se vyskytuje pouze ve složených slovech (dvoupatrový). Nelze samostatně říci patrový a vytvořit od tohoto slova podstatné jméno analogicky k normativnímu lidský — lidskost, bělorusky людскі — людскасць.

Obrátíme-li se k dalším evropským jazykům s vysoce rozvinutým funkčním terminologickým pojmenováváním, můžeme najít pro-

9 Užsāk. Nr. 1007

129

existuje adekvátní sémanticko-morfologický ekvivalent v podobě něm. Мевfehler, angl. measuring error, fr. erreur de mesure atd., což odpovídá výrazu (přípustná) chyba měření. V běloruštině to bude znít jako (dopuščalnaja) pamylka vymjarennia. Tím se odstraňuje „emocionalita“ pojmenování, eliminují se systémová porušení v přijímajícím jazyce a, což je velmi důležité, termín se dále internacionalizuje a získává jako sémantické jádro funkční příznak.

Kalkování termínů zprostředkujícího jazyka, který byl sám dříve převzat z jiných jazyků, může často vést k opakování chyb, jež se z různých důvodů vloudily do ruského překladu příslušných cizích termínů. Například v běloruských periodikách a odborné literatuře se široce rozšířil literárně-divadelní termín эфект адчужэння, nesprávně užívaný v mnoha ruských tiskovinách, namísto správného эфект ачужэння, který byl dokonce původně zařazen do „Slovníku prvního dílu encyklopedie literatury a umění Běloruska“ (Minsk, 1981, s. 12). Přitom rusko-německý / německo-ruský „Slovník scénických umění“ (Wörterbuch der darstellenden Künste/VEB Verlag Enzyklopädie.— Leipzig, 1976) uvádí na s. 75 v rusko-německé části tento výklad termínu отчуждение: отчуждение ср. 1. Entfremdung f. 2. falsche Übersetzung des Terminus Verfremdung, s. отчуждение. Jak je patrné, autoři slovníkového hesla považovali za nutné vyčlenit druhý význam, formulovaný jako „nesprávný překlad termínu Verfremdung“ — отчуждение. Naproti tomu отчуждение je ve slovníku vysvětleno jako brechtovské koncepční „Distanzierung vom konkreten Vorgang, die es dem Zuschauer ermöglicht, das Vorgeführte gesellschaftlich richtig zu verallgemeinern“. Takové nepřesnosti by se v běloruštině nepochybně dalo předejít, kdyby se překládalo přímo z německého originálu, bez zprostředkujícího jazyka.

V podmínkách vědeckotechnické revoluce a vysoce rozvinuté bilingvnosti proniká vědeckotechnická terminologie a frazeologie zprostředkujícího jazyka stále více do obrazného myšlení dvojjazyčných mluvčích a odsouvá běžné lexikální jednotky mateřského jazyka na emocionální periferii. Tak například v rozhlasové reportáži jednoho běloruského novináře zazněla věta: «На гэтым прадпрыемстве, вобразы кажучы, акумуляваны найпершая дасягненні айчыннай прамысловасці». Jak je patrné, slovo аккумулировать, které znamená pouze собирать, vnímá mluvčí jako obraznější a působivější než běžné „netechnické“ slovo. Nebo jiný příklad. Ve vydavatelském plánu nakladatelství „Мастацкая літаратура“ na rok 1983 se objevuje nejedna kniha s technicizujícím názvem typu: «Амплітуда смеласці», «Змена фазы», «Эстакада» atd. Tyto skutečnosti svědčí o výrazném vlivu slovníku „vědeckotechnické revoluce“ na uměleckou a obraznou jazykovou soustavu.

130

Vzhledem k tomu, že oblast fungování běloruštiny je v současnosti výrazně užší než oblast užívání ruštiny v městském kulturním prostředí, které vždy sloužilo jako měřítko kulturně-jazykové prestiže, dochází v běloruských pojmenováních tradičních uměleckých děl k rozsáhlému přejímání ruských názvů, a to i v případech, kdy mají zřetelně neběloruskou sémanticko-morfologickou podobu. Například Beethovenova 14. sonáta-fantazie, která ve výchozím jazyce kdysi dostala název „Mondscheinsonate“ (doslova: sonáta měsíčního světla), se v běloruských rozhlasových a televizních programech uvádí jako «Лунная саната», ačkoli by se měla nazývat «Саната месячнага святла» nebo jednoduše «Месячная саната», obdobně jako měsíční noc (lunární noc), neboť běloruskému slovu луна odpovídá lexém měsíc. Podobně se postava z přeložené pohádky Popelka (něm. Aschenputtel, Aschenbrödel) v běloruštině nejčastěji označuje stejným slovem jako v ruštině. Jen někteří spisovatelé (Karátkevič, Bryľ, Paniznik) užívají motivovaná běloruská pojmenování Папялюшка nebo Капцюшка, odvozená od běloruského slova попел. Běloruské pohádky znají také postavu Іскарка-Папяльга, jejíž pojmenování vychází ze slova попел. V současné běloruštině se ujímá i název Straussovy operety «Fledermaus» v podobě «Лятучая мыш», ačkoli podle všech pravidel by měl znít «Кажан».

V podobných příkladech by bylo možné pokračovat.

Pozorování fungování uměnovědných termínů a názvů uměleckých děl v současné běloruštině ukazují, že adekvátní jazyková kultura vědy a terminologie je možná pouze v těch oblastech, kde národní kultura existuje nejen jako atribut národní ornamentiky, ale jako celistvý, samostatně se rozvíjející organismus.