MOKSLO KALBOS KULTŪROS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV(1985)

I

ЛЮБОВЬ АДАМОВНА АНТОНЮК

LINGVISTICKÉ USPOŘÁDÁNÍ BĚLORUSKÉ VĚDECKÉ TERMINOLOGIE A PROBLÉMY INTERNACIONALIZACE TERMINOLOGICKÉ LEXIKY

Lingvistický aspekt uspořádání terminologie, který zajišťuje správnost jazykového ztvárnění termínů, úzce souvisí s pojmem normy v terminologii a s pojmem kultury vědeckého textu jako celku.

Míra normativnosti terminologie je určována především tím, nakolik způsoby a modely tvoření termínů odpovídají způsobům a modelům slovotvorby národního jazyka a hlavním tendencím vývoje terminologické lexiky.

Nejdůležitější podmínkou normování terminologické lexiky je přeměna praktického tvoření termínů, které je do značné míry živelné, v řízený proces a vědomá regulace variantních slovotvorných dvojic. V běloruské vědecké terminologii jde o variantní dvojice s příponami -льнік/-цель: узмацняльнік — узмацніцель „zesilovač“, напаўняльнік — напаўніцель „plnidlo“; -льнік/-чык (-щик): пагрузальнік — пагрузчык „nakladač“; -льнік/-нік: аднаўляльнік — адноўнік „obnovitel“ atd.

Rozlišujeme-li oblast zachycování (slovníky, sborníky doporučených termínů, terminologické normy) a oblast fungování vědeckých termínů (vědecké monografie, články, teze, referáty, zprávy, populárněvědecká a učební vydání), lze konstatovat, že relativně krátké období aktivního rozvoje běloruské terminologie a bouřlivý rozvoj věd v éře vědeckotechnické revoluce se nejvýrazněji projevují v jazykovém ztvárnění termínů v oblasti jejich fungování, tj. v oblasti jejich praktického používání v různých žánrově-stylistických podobách vědeckých textů.

V podmínkách překotného tvoření termínů se běloruské vědecké texty vyznačují značnou mírou synonymie termínů: стойкасць — устойлівасць „odolnost“; знешні — вонкавы — знадворны „vnější“; назапашванне — назапашэнне — накопление „akumulace“; раскладанне — разлажэнне — распад „rozklad“; утрыманне — змяшчэнне „obsah“; араматычныя вуглевадароды — водарныя вуглевадароды „aromatické uhlovodíky“; адбіццё — адлюстраванне „odraz“.

5

Neméně časté jsou případy slovotvorné variantnosti: цепланосбыт — цепланасіцель „teplonosné médium“; выпрамяненне — выпрамянанне „záření“; адкладанні — адклады „usazeniny“; рэзальныя — рэзучыя „řezací“ atd. Časté jsou i případy rozdílů ve fonetické a morfologické adaptaci přejatých termínů: цітрацыя — цытрацыя — цітраванне — цытраванне — тытрацыя — тытраванне „titrace“; дыацылаты ртуці — дыяцылаты ртуці „rtuťnaté diacyláty“; дэфарміраванне — дэфармаванне „deformování“.

Optimálního výběru terminologické varianty lze dosáhnout pouze s přihlédnutím k produktivitě slovotvorných modelů v systému tvoření slov spisovného jazyka, k tendencím vývoje terminologické slovní zásoby, k tendenci sufixů spojovat se s určitými typy základů, ke slovotvorným možnostem termínů atd. S ohledem na produktivitu sufixu -льнік v běloruském slovotvorství je tedy třeba uznat, že při pojmenovávání zařízení, mechanismů a látek mají terminotvorné varianty s tímto sufixem přednost před variantami s málo produktivním sufixem -цель, např.: адбівальнік „reflektor“, засцерагальнік „pojistka“, паглынальнік „absorbér“, паскаральнік „urychlovač“, размеркавальнік „rozvaděč“, узмацняльнік „zesilovač“. Přestože má tento terminotvorný model přednost, je třeba zohlednit specifika termínů přejatých z ruské terminologie se sufixem -цель, jako například глушыцель apod.

Kromě zohlednění produktivity terminotvorných modelů a lexikálních a slovotvorných zákonitostí konkrétního jazyka musí být jazyková podoba vědeckých termínů národních jazyků (tzv. vnitrojazykové lingvistické uspořádávání) v současných podmínkách aktivní mezinárodní vědecké spolupráce a výměny vědeckých informací vytvářena také s ohledem na mezinárodní kontext jazyka vědy.

Tento požadavek souvisí především se zohledněním probíhajícího procesu internacionalizace a sbližování vědecké terminologie a s potřebou mezinárodní unifikace terminologické slovní zásoby. Jak upozorňuje řada sovětských odborníků, unifikace terminologie a mezinárodní koordinace terminologické práce by se měly stát jedním z aktuálních úkolů jazykové politiky¹.

Hlavním směrem vývoje terminologie každého jazyka je výběr lexikálních prostředků národního jazyka a jejich formalizace, tedy přeměna v termíny. Tento směr se zdánlivě nejméně pojí s procesem mezinárodního sbližování a unifikace a zřejmě

¹ Азимов И. А., Денериев Ю. Д., Никольский Л. Б., Степанов Г. В., Швейцер А. Д. Современное общественное развитие, научно-техническая революция и язык.— ВЯ, 1975, № 2, с. 5.

6

proto mu výzkumníci z tohoto hlediska nevěnovali pozornost. Ani ono by však nemělo zůstat mimo výzkum právě z této perspektivy. Zaprvé proto, že terminologizace spisovné slovní zásoby národního jazyka je hlavním způsobem tvoření termínů ve světových jazycích, a zadruhé proto, že v tomto hlavním směru vývoje terminologie lze vysledovat určité zákonitosti společné všem jazykům, a lze je proto využít jako nástroj mezinárodní unifikace termínů. Jde především o obecné zákonitosti tvorby termínů, jako je strukturální a sémantická motivovanost odvozených termínů, specializace terminotvorných morfémů aj.

Například výzkum termínů s obecným významem děje či způsobu výroby ukazuje, že ve flektivních jazycích zaujímají mezi takovými termíny dominantní postavení jednotky jednoho slovotvorného typu — deverbální substantiva; srov. rus. сверление, bělor. свідраванне, angl. boring, něm. Bohrung; rus. выжигание, bělor. выпальванне, angl. burning, něm. Ausbrennung aj. Tento jev je zcela zákonitý, neboť podstatná jména odvozená od sloves zpravidla vyjadřují významy kategoriálně vlastní slovesu, v tomto případě významy děje a způsobu výroby.

Protože většina odvozených termínů je strukturálně a sémanticky motivována výchozími jednotkami, je srovnávací studium mechanismu jejich tvorby na základě korelace odpovídajících sémanticko-syntaktických konstrukcí v různých jazycích aktuálním úkolem současné terminologie, a zejména výzkumu v oblasti mezinárodní koordinace tvorby termínů.

Podle výzkumníků „musí být v každém jednoslovném termínu, ať už odvozeném, nebo složeném, přítomen terminoelement, který by ukazoval, do které kategorie pojmů terminologizovaný pojem náleží“². Takový terminoelement, který lze jinak nazvat diferenciačním slovotvorným formantem, vytváří spolu s motivujícím základem nový termín.

V tomto ohledu platí v jazyce vědy, a zejména v terminologii, často lingvisty uváděný příklad, v němž jsou sestavena „slova“ bez smyslu z hlediska obsahu, avšak zachovávají se určité morfologické tvary a gramatické vztahy mezi slovy ve větě; v důsledku toho může mluvčí s dostatečnou přesností určit celkový smysl výpovědi. Stejně tak každý člověk, který má určitou představu o gramatickém systému ruštiny,

² Канделаки Т. Л. Об одном типе словаря международных терминоэлементов. — ФН, 1967, № 2, с. 38; см. также: Даниленко В. П. Русская терминология/Опыт лингвистического описания. — М.: Наука, 1977, с. 95 и др.

7

běloruského, anglického, německého aj. jazyků může porozumět obecnému smyslu odborné věty (tím spíše, je-li odborníkem v dané oblasti poznání a určitá část terminologie je mezinárodní). Právě proto často slýcháme, že odborník, který daný jazyk dostatečně neovládá, rozumí obecnému obsahu vyslechnutého vědeckého referátu v tomto jazyce.

Pokud se na zcela oprávněnou myšlenku o přítomnosti terminologického prvku v každém odvozeném nebo složeném slově, který ukazuje na kategorii pojmů, k níž terminologizovaný pojem náleží (takzvaného rozlišovacího formantu), podíváme z hlediska srovnávacího studia terminologického tvoření slov, jímž se v různých jazycích označují určité kategorie pojmů, pak je v tomto ohledu nepochybně zajímavé odhalit obecné zákonitosti vztahu mezi takovými rozlišovacími formanty a jejich uspořádání v různých jazycích. Například u určité části termínů s významem činnosti či způsobu výroby je charakteristický následující vztah rozlišovacích slovotvorných formantů: rus. -ние (сверление, выжигание), bělor. -нне (свідраванне, выпальванне), angl. -ing (boring, burning), něm. -ung (Bohrung, Ausbrennung) atd. V tomto případě obsahují odpovídající termíny v každém z uvedených jazyků ekvivalentní formanty -ние, -нне, -ing, -ung. I na této úrovni se tedy projevuje tendence k integraci terminologie v jazycích světa, kterou zaznamenal Z. Stoberski ve své knize³. Aktuálním úkolem mezinárodní koordinace v oblasti tvoření termínů je tuto tendenci studovat a přeměnit ji v cílevědomě řízený proces, v zásadu tvoření termínů.

Studium zákonitostí vztahů mezi rozlišovacími formanty ve skupině termínů, jimiž jsou v různých jazycích podstatná jména odvozená od sloves (волочение, точение, долбление, резание, сгибание, пробивание, опрыскивание, фрезерование, вальцевание, азотирование, науглероживание atd.), by mohlo poskytnout rozsáhlý materiál pro typologický výzkum a mezinárodní unifikaci termínů. Nelze přitom nevzpomenout na velký praktický význam rubriky „Mezinárodní vědecká terminologie. Neologismy ve směru unifikace“, která vychází v časopise „Babel“. Paralelní uvádění terminologických ekvivalentů v mnoha jazycích umožňuje nejen stanovit míru mezinárodního rozšíření neologismu, ale také unifikovat jeho podobu s ohledem na mezinárodní kontext. Pokud tedy v ruštině a běloruštině existují dvě varianty tvoření termínů, a to na -ация a -ирование (rus. декальцификация — декальцифицирова-

³ Stoberski Z. Międzynarodowa terminologia naukowa. Problemy. Postulaty. Oczekiwania.— Warszawa, 1982.

8

ние, ингибация — ингибирование; bělor. дэ кальцыфікацыя — дэ кальцыфіцыраванне, інгібацыя — інгібіраванне atd.) zohlednění převládajícího užívání mezinárodního terminologického prvku -ация (angl. -ation, fr. -ation, it. -azione, šp. -ación, srbochorv. -acija, slov. -acia atd.) opravňuje považovat tento terminologický prvek za vhodnější než prvek -ирование.

Záměrné formování mezinárodní vrstvy terminologické slovní zásoby má prvořadý význam pro mezinárodní spolupráci vědců a výměnu vědeckých informací.

Zájem pracovníků vědy, techniky a kultury o problematiku mezinárodní terminologie každoročně roste, což je dáno jednak rostoucí potřebou mezinárodní výměny informací, jednak mnohojazyčností současného světa. Tradiční prostředky překonávání jazykové bariéry — studium jazyků a překlad (všimněme si přitom, že objem překladů se v současnosti každoročně zvyšuje o 15—20%) — nemohou plně uspokojit potřeby mezinárodní vědecké spolupráce v podmínkách rozšiřujícího se společného řešení mnoha vědeckých problémů a přímých vědeckých kontaktů mezi vědci z různých zemí. Tuto situaci je třeba zohledňovat při uspořádávání terminologických systémů národních jazyků a při hodnocení toho či onoho termínu nejen z hlediska faktorů vnitřních systémů, ale také z pozic mezinárodního kontextu jazyka vědy. Ukázalo se, že některé termíny, které plně odpovídají požadavkům daného jazyka, nemusí být z mezinárodního hlediska optimální, zatímco to, co se v jednom jazyce jeví jako ne zcela opodstatněné, se může osvědčit ve vztahu k jiným jazykům.

Významných výsledků v organizaci práce na formování mezinárodní vrstvy vědeckých termínů z různých oblastí poznání dosáhl Mezinárodní výbor pro unifikaci terminologických neologismů (МКУТН). Účinným prostředkem unifikace terminologie je zejména pravidelná rubrika „Mezinárodní vědecká terminologie. Neologismy ve směru unifikace“, kterou připravují převážně členové МКУТН a která vychází v časopise „Babel“, orgánu Mezinárodní federace překladatelů, s podporou UNESCO.

Domníváme se, že samotný princip fungování této rubriky (operativní rozesílání seznamů nové terminologie z určitých oblastí poznání v jednom z pracovních jazyků МКУТН jeho členům v členských zemích UNESCO a získávání ekvivalentů těchto termínů v příslušných jazycích) lze označit nejen za pozitivní zkušenost v této oblasti, ale také za optimální způsob shromažďování a šíření informací tohoto druhu.

9

Je třeba rovněž upozornit na naléhavou potřebu sjednotit velmi velký počet mezinárodních termínů, které nejsou „čistými“ internacionalismy (tj. slovy, jež se stala mezinárodními bez podstatných změn), nýbrž se skládají z mezinárodních morfémů. Příkladem může být značný počet termínů s významem činnosti, procesu či výroby v ruštině a běloruštině, které obsahují přejaté kořenové morfémy, jež jsou mezinárodní (alespoň v evropském jazykovém prostoru).

Jde převážně o odvozeniny od nepředponových sloves: dorování (z něm. Dorn „kovový trn, dor“) — „protlačování ocelové tyče (doru) nebo kuličky s určitým přesahem předem opracovaným otvorem za účelem kalibrování, zpevnění a snížení drsnosti povrchu otvorů součástí“; plátování (z fr. plaquer „pokrývat“) — „nanášení tenké vrstvy jiného kovu na povrch kovových plechů“; honování (angl. honing, od hone „honovat“, doslova „brousit“) — „dokončování povrchu obrobků speciálním nástrojem — honovacím kamenem“; škrabání (z něm. Schaber, od schaben „škrábat“) — „dokončovací obrábění povrchu odebíráním tenkých třísek škrabákem“; šavování (angl. shaving, od shave „holit, škrábat“) — ve strojírenství „dokončovací obrábění bočních ploch ozubených kol“ atd.⁴ V běloruštině jsou to odpovídající výrazy дарнаванне, плакіраванне, ханінгаванне, шабрэнне, шэвінгаванне.

⁴ Definice termínů jsou převzaty z knihy: Политехнический словарь/Под ред. акад. И. И. Артоболевского.— М.: Сов. энциклопедия, 1976.— 607 с.