LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVIII (1989)

KALBŲ RYŠIAI IR SĄVEIKOS

ELENA VALIULYTĖ

SYNONYMICKÉ UŽÍVÁNÍ LOKÁLU A KONSTRUKCE S PŘEDLOŽKOU Į A AKUZATIVEM

1. Obecné poznámky

1.0. Sémantickou strukturu forem s lokálním (prostorovým) významem — pádů s předložkami i bez předložek — tvoří dva typy sémantických rysů: 1) orientační význam, který označuje polohu lokalizovaného objektu vzhledem k jinému objektu (orientačnímu bodu), a 2) význam pohybu¹, který vyjadřuje pohyb | nepohyb lokalizovaného objektu.

Lokál a konstrukce s předložkou į mají totožný orientační význam — označují vnitřek orientačního bodu (vnitřní význam) — a zásadně odlišné významy pohybu: konstrukce s předložkou į označuje pohyb, zatímco lokál naopak nepohyb (obvykle stav), srov. roste v lese a šel do lesa. Na základě vnitřního (orientačního) významu tvoří tyto formy silnou sémantickou opozici, jejímž rozlišovacím rysem je pohyb | nepohyb. Někdy se však tato opozice neutralizuje, tj. uvedené formy se užívají se stejnými slovesy, např.: uvázl v blátě | blátě.

1.1. Lokál s lokálním významem a konstrukce s předložkou į a akuzativem mají zásadně odlišnou sémantickou slučitelnost, srov.: stůl stojí v pokoji a otec vešel do pokoje. Konstrukce s předložkou į se užívá se slovesy pohybu (vyvolávajícími pohyb nebo změnu | přeměnu polohy). Lokál se naopak pojí se slovesy vyjadřujícími nepohyb (polohu, existenci, proces nebo konkrétní činnost). Mezi sémantickým okolím lokálu a konstrukce s předložkou į existuje podle teorie logických tříd (sémantické kontexty lze chápat jako logické třídy) vztah vzájemné výlučnosti²: tam, kde se užívá jedna tvarová podoba slova, obvykle nelze užít druhou, srov.: stůl stojí v pokoji (ale ne do pokoje) a otec vešel do pokoje (ale ne v pokoji³).

Přesto se i v literárním jazyce vyskytují kontexty, v nichž se obě uvedené formy s lokálním významem užívají alternativně (tj. střídavě), např.: vůz uvázl v půdě | do půdy, položil hůl do kouta | v koutě, škůdci se shromáždili v lese | do lesa, zasel žito do půdy | v půdě (srov. rusky Владимирский 1972, 19 a násl.).

¹ Šiuos terminus į lietuvių kalbotyrą įtraukė J. Kilius (žr. Kilius 1972, 23; 1977, 40).

² Dėl loginių klasių ir santykių tarp jų žr. Plečkaitis 1978, 99 tt.

³ V některých dialektech, například v Klaipėdském kraji, se v pozici lokálu vlivem němčiny užívá konstrukce s předložkou į (např. byl v Nidě), nebo jižní Aukštajťané (jen z jiných důvodů) obdobně užívají illativ (např. byl jsem do města). Jinde se naopak lokál užívá ve významu konstrukce s předložkou į (případně illativu), např.: Vyšla sestřička v cizím kraji. Rdm (viz Laigonaitė 1957, 30—33; Zinkevičius 1966, 200—201, 418). Protože nejde o fakta z literárního jazyka, nebudeme se jimi zde zabývat.

12⁴

179

Jak vysvětlit střídání takových forem a jejich variantní vazbu? To zřejmě závisí především na významu sloves. Lze předpokládat, že existují slovesa, jejichž sémantická struktura odpovídá sémantickým požadavkům kontextu jak u konstrukce s lokálem, tak u konstrukce s předložkou į, ačkoli se na první pohled mohou jevit jako neslučitelné.

U sloves, s nimiž se střídavě užívá lokál téhož podstatného jména a konstrukce s předložkou į, lze rozlišit několik skupin.

2. Sloveso klimpti a slova s podobným významem

2.1.0. Sloveso klimpti ve významu „nořit se do měkké nebo sypké hmoty“⁴ má několik synonym: smegti (1), grimzti (2), smukti (2), sėsti (5) (viz Lyberis 1980, 184). Sémantickou strukturu těchto sloves tvoří následující společné sémy: 1) pohybu, 2) směru pohybu a 3) oblasti pohybu. To určuje jejich sémantickou a syntaktickou spojitelnost. Význam uvedených sloves se realizuje ve spojeních se závislými podstatnými jmény označujícími vazkou, sypkou nebo měkkou hmotu (nebo obsahujícími takové séma), např.: bahno, močál, vodní řasy, bláto, jíl, písek, sníh, závěj; kaluž, bažina, rašeliniště, mokřad, louka, půda, země atd. Gramatická forma těchto podstatných jmen však může být dvojí: lokál nebo akuzativ s předložkou į, např.: vůz se boří do půdy | v půdě. Užívání konstrukce s předložkou į v takovém prostředí je systémové: je motivováno séma pohybu ve významu slovesa. Lokál s uvedenými slovesy je nesystémový. Jak již bylo zmíněno, sémantická spojitelnost těchto forem a konstrukce s předložkou į je zásadně odlišná: konstrukce s předložkou į se užívá se slovesy pohybu, zatímco lokál se slovesy bez pohybu. Tento zákon sémantické shody však není absolutní. Ve větě je lokál jako zobecněná forma lokálního významu možný i se slovesem pohybu, avšak vedle jiné, jím nutně vyžadované (obligatorní) lokální formy, srov.: 1) vůz vjel do příkopu v lese a 2) vůz zapadl do sněhu v lese. Tento lokál není přímo spojen se slovesem, nýbrž se vztahuje k celé větě — je jejím determinantem (srov. Шведова 1964, 77 a násl.). Srovnávané věty nejsou svou strukturou zcela stejné. Dokládají to rozdílné možnosti jejich transformace. Z věty (1) nelze vypustit konstrukci s předložkou į, aniž by byla narušena její gramatická správnost, zatímco ve větě (2) je taková redukce možná, srov.: vůz vjel v lese (věta je negramatická) a vůz zapadl v lese (věta je gramatická). Tyto strukturální rozdíly uvedených vět jsou dány sémantikou jejich sloves. Ačkoli obě slovesa patří do téže sémantické skupiny — skupiny sloves pohybu —, liší se určitými rysy: sémy směru pohybu a oblasti pohybu. Sloveso važiuoti označuje horizontální pohyb (po souši), zatímco klimpti označuje pohyb vertikální (hlouběji do vazké hmoty). Význam pohybu u posledně uvedeného slovesa (vzhledem k povaze jím označovaného směru a oblasti pohybu) není tak výrazný jako u sloves označujících horizontální pohyb. Tím lze zřejmě vysvětlit i pozici jednoho lokálu vedle něj (tj. vedle slovesa klimpti), a to bez konstrukce s předložkou į. Tohoto

⁴ Číslice za slovesem označuje pořadové číslo významu podle DŽ.

180

Spojení slovesa s lokálem jsou dvojí: v některých lze lokál nahradit konstrukcí s předložkou į, v jiných nikoli, např.: vůz zapadl v lese (ale nikoli do lesa) a vůz zapadl ve sněhu | do sněhu. Záleží na lexikálním významu podstatného jména. Obě střídavě užívané formy — akuzativ s předložkou į a lokál — mívají zpravidla podstatná jména, která vyžaduje sémantická valence slovesa klimpti, tj. označující vazkou hmotu nebo obsahující takové séma (viz 2.1.0).

Srovnávaná spojení popisují tutéž denotační situaci, ta je však v každém případě interpretována poněkud jinak, srov. vůz se boří do půdy | v půdě. Ve spojeních s konstrukcí s předložkou į, která aktualizuje séma pohybu ve významu slovesa, se více zdůrazňuje oblast pohybu (půda), zatímco ve spojeních s lokálem, jenž implikuje přítomnost předmětu⁵, se obvykle zdůrazňuje sám lokalizovaný předmět (vůz). Tento rozdíl však není významný a spojení se stejným lexikálním složením je třeba považovat za synonymní.

Spojení skupiny slovesa klimpti s konstrukcí s předložkou į a s lokálem se liší frekvencí užívání, stylistickou diferenciací a také mírně sémanticky.

2.1.1. Sloveso klimpti realizuje svůj základní význam ve spojeních s podstatnými jmény určité sémantiky (viz 2.1.0.) ve dvou alternativních formách: v akuzativu s předložkou į (nebo instrumentálem⁶ — v nářečích) (a) a v lokálu (méně často) (b).

a) Kola se boří do kypré půdy a brázdí ji jako pluhy. BubnŽDŽ 31.

= Je těžké jít přes pole — nohy se boří do jílu. Ktk.

b) Když se bořili do tekutého bitumenu, s tvářemi černými od popela zachraňovali své druhy, zachraňovali elektrárnu. T 1986 108.

Podstatná jména, která ve své sémantické struktuře nemají jasně vyjádřený sém kluzkosti, se však s uvedeným slovesem užívají v lokálu a nelze je nahradit konstrukcí s předložkou į (ledaže v literárním jazyce), např.: Na rozbahněné polní cestě se boří auta (rš).

2.1.2. Obě uvedené formy se užívají také s předponovými odvozeninami slovesa klimpti — įklimpti, nuklimpti, suklimpti.

a) Andrius se zabořil do rozoraného pole. Nohy mu ztěžkly. BubnŽDŽ 8. Děti, nelezte do močálů: můžete se zabořit do bažiny a utopit se. Zapadli jsme do hrozného jílovitého terénu. LKŽ VII 603. LKŽ VIII 338. Se všemi koly jsem zapadl do bláta. LKŽ VI 93.

= Do ostrůvku v tůni zapadla klisna, pět vlků ji táhlo a dva čekali na jestřáby (hádanka). Lš (LKŽ XII 59). Když jsme brodili, všichni jsme zapadli do bažiny. Ktk.

b) U jezera v močálu (bažině) se kráva zabořila. Mrk (LKŽ VII 603). Ve vyježděné, bažinaté sníženině zapadl vůz (překlad). Zvíře na jaře zapadlo do pramenné tůně. J. Při chůzi ve sněhu zapadl. Krkl (LKŽ VI 94).

^⁵ Obecně lze lokálová spojení s nesituačními slovesy považovat za výsledek syntaktické kondenzace: je v nich patrné vynechané stavové sloveso (lze je snadno doplnit, např.: čte v pokoji←čte, když je v pokoji, stejně tak vůz zapadl v lese←vůz zapadl, když byl v lese). K tomuto pojmu viz Мартынов 1985, 159.

^⁶ Instrumentál je třeba považovat za sémantickou variantu konstrukce s předložkou į; budeme jej označovat znakem rovnosti (=).

181

V nářečích⁷ se vyskytují také další předponové deriváty téhož slovesa – apklimpti, paklimpti, priklimpti, parklimpti. Máme doklady jejich užití s lokálem. Vůz uvázl v bažině. J. Balelėj paklimpo klisna: pět mužů ji táhlo, dva čekali s jestřábem (hádanka). Pn (LKŽ VI 94). Doktor zabloudil a uvázl v močálu. Vr (LKŽ VI 94). (Srov. také: On se celý život prodíral bahnem, uvízlý v něm (nepoznal dobrý život). Ds (LKŽ VI 94).

2.1.3. Charakteristickým syntaktickým doprovodem pojednávaných sloves je konstrukce s předložkami iki | ligi a genitivem. Užívá se jak vedle konstrukce s předložkou į (a), tak vedle lokálu (b).

a) Broďují se podél křovin, zabředajíce do sněhu až po pás. RadzPV I 135. Nejdůležitější je zde palouček..., kde se za letních veder, zabředajíce do písku až po náboje kol, kodrcají vozy naložené senem nebo jetelem. RadzPV I 148.

b) Nohy často zapadaly ve sněhu až po kolena (trš). Koně zapadli v močálu až po břicho. Er (LKŽ VI 94).

Jak vyplývá z příkladů, uvedené konstrukce s předložkami iki | ligi mají omezené lexikální složení: tvoří je podstatná jména označující neoddělitelnou část věci (subjektu děje). Samotná konstrukce má specifický význam hranice, který je dán povahou děje (amorfní masa pohybující se vertikálně): ukazuje hranici, po kterou děj zasahuje jeho subjekt, srov.: Člověk zapadl do závěje až po kolena a Člověk došel až k závěji a zastavil se. V takové pozici jsou možná také jiná předložková určení hranice, např.: Člověk zapadl do sněhu nad | výše než po kolena, také napůl kolen, po kolena.

2.1.4. Se slovesem klimpti a jeho deriváty se střídavě užívají obě závislé formy – akuzativ s předložkou į (a) a lokál (b) – také u abstraktních podstatných jmen (např.: bída, krize, idealismus, starosti). V takovém lexikálně-syntaktickém prostředí mají slovesa přenesený význam a často tvoří ustálená slovní spojení. Z tohoto hlediska se jimi zde však nebudeme zabývat – zajímá nás syntaktická stavba spojení.

a) Buržoazní země stále hlouběji zabředávají do hospodářské krize. LKŽ VI 93. Jakým způsobem se dostal do dluhů, sám Kurapka nechápe. Krėv. Učitel toho potřebuje příliš mnoho; ať tak či onak, nesmí zabřednout do podrobností. Jabl (LKŽ VI 94).

b) Ignas uvízl v dluzích. Ašb. Všichni naši machisté zabředli do idealismu. LKŽ VI 93.

2.2.0. Sloveso smegti (1) realizuje svůj základní význam „pronikat do hloubky (do měkké věci)“ ve spojeních s podstatnými jmény téže sémantické skupiny jako jeho synonymum klimpti (viz 2.1.0.). Tato slovesa se liší určitými sémantickými odstíny. V sémantické struktuře slovesa smegti se více zdůrazňuje povaha subjektu děje – jeho tíha, hmotnost –, zatímco u slovesa klimpti povaha místa děje (sféry, v níž se děj projevuje) – jeho bahnitost, rozbředlost apod. Tyto sémantické rysy mohou slovesa „předávat“ také svému lexikálnímu okolí⁸, pokud v něm nejsou výslovně vyjádřeny. Například ve větě Při chůzi nohy

^⁷ Za nářeční považujeme takové deriváty, které nejsou uvedeny v DŽ₁.

^⁸ Plg. U. Weinreich’o mintis dėl žodžių „pereinamųjų požymių“ (Никитина 1979, 115).

182

„zapadl na louce“ Sloveso klimpti mimo jiné signalizuje také závislé podstatné jméno na louce (nebo přesněji: denotát označený tímto podstatným jménem) jako nositele vlastnosti být bahnitý (louka totiž může být i nebahnitá). Ve větě Vozík zapadal na louce sloveso smėgti mimo jiné informuje také o tom, že subjekt (vozík) byl těžký, měl značnou váhu (a proto zapadal)⁹.

2.2.1. Se slovesem smėgti a jeho předponovými odvozeninami išsmėgti, nusmėgti, prasmegti, susmegti, parsmegti trm. (nářečně), stejně jako se slovesem klimpti (viz 2.1.1 a násl.), se častěji užívá konstrukce s předložkou į (nebo instrumentál — nářečně).

Nohy se boří do země. Já se bořím do bažiny. J. Nohy zvířat se boří hlouběji do takového hnoje a velmi se v něm umažou. LKŽ XIII 142. Když se naložený vůz zabořil do bláta, vytáhl ho sám. Šimk (LKŽ XIII 143). Lýtkem zapadnou do sněhu. Vien (LKŽ XIII 144).

= Ta kola zapadla do úhoru, už ani nemohou vyjet. Slm (LKŽ XIII 144). Koni zapadly do kaluže všechny nohy. Vb (LKŽ XIII 143). Je tam mnoho osikových, březových, borových a smrkových klád se středem, zapadlých do bláta a porostlých pařezy a trávou. BM 67.

2.2.2. Lokál se s těmito slovesy užívá omezeně. Častěji se vyskytuje u činných příčestí minulých nebo u složených perfektivních slovesných tvarů z nich utvořených, které mají význam rezultativního stavu (viz LKG 1971, 150) (a), zatímco u jednoduchých tvarů se užívá méně často (a také nářečně) (b).

a) O hradech, městech a panstvích zapadlých do země vzniklo mnoho pověstí. LTs IV 52. Felicija seděla v posteli, zabořená do péřových polštářů. SajND 116.

b) Kola úplně zapadla v blátě. Pbs. To je pěkná bažina! V té mokřině jsem s vozem málem zapadl. Bsg (LKŽ XIII 144).

2.2.3. Sloveso smėgti lze obvykle nahradit slovesem klimpti, např.: Nohy se boří | zapadají do země. Mezi předponovými slovesy však ne vždy existuje odpovídající dvojice, např.: kola zapadla ve sněhu, nikoli však praklimpo, protože toto sloveso má jiný význam — „stát se bahnitým“ (srov.: Po dešti půda zbahněla).

2.2.4. Je-li podmětem děje špičatý nebo ostrý předmět, má sloveso smėgti význam „zabodnout se“. I v tomto případě se s ním pravidelně užívá konstrukce s předložkou į (nebo instrumentál — nářečně).

Tříska se zabodává do prstu. J. Hřebík se zabodl do nohy. Krš (LKŽ XIII 142). Nůž, který proletěl kolem, se zabodl do zdi. Sz (LKŽ XIII 143).

= Sekera se zabodla do nohy. Auk (LKŽ XIII 145).

Lokál se naproti tomu užívá s tvarem činného příčestí (srov. 2.2.2).

Když strhli botu, našli kulku zabodnutou v tlapě. Žem (LKŽ XIII 143).

V nářečích se lokál vyskytuje také u osobních tvarů předponových sloves.

Střepina se zabodla do ruky. Briž (LKŽ XIII 143).

⁹Že se v sémantické struktuře tohoto slovesa odrážejí vlastnosti subjektu, jasněji ukazuje jeho sekundární význam „zabodnout se“, v němž je subjekt konkrétnější; srov. definici tohoto významu: „proniknout hluboko dovnitř (o špičatém předmětu)“ (DŽ₁ 722).

183

Sloveso įsmego označuje ukončený děj a obsahuje sémantický rys rezultativního stavu: jeho význam lze interpretovat takto: „vnikl dovnitř a zůstal tam“. Právě tento (tj. stavový) sémantický rys také podporuje pozici lokálu, zatímco tato forma (lokálu) daný rys zpětně aktualizuje. Pozice konstrukce s předložkou į je však u tohoto slovesa silnější, neboť ji podporuje také morfologická stavba slovesa – předpona į- odpovídající předložce.

2.2.5. Se slovesem smegti a jeho odvozeninami, stejně jako s jejich synonymem klimpti, lze užívat také konstrukce označující mez pohybu – předložky iki | ligi, virš, aukščiau a genitiv (srov. 2.1.3).

Vyhnanci se až po pás zabořili do sněhu. Vien (LKŽ XIII 144). [Starci] se nohy zabořily výše než po kolena do podlahy stodoly. Slm (LKŽ XIII 143).

Rozsah děje lze upřesnit také jinými prostředky: příslovcem u slovesa (a) nebo přívlastkem u pádu podmětu (b).

a) Kola úplně zapadla do bláta. Pbs. Nohy zvířat se hluboko boří do takového hnoje a velmi ho rozbahňují (rš).

b) Všechny nohy zapadly do brodu.

2.2.6. U uvedených sloves se užívá také akuzativ abstraktních podstatných jmen s předložkou į (nebo instrumentál) (a) či lokál (b) (srov. 2.1.4).

a) Matčino slovo se vryje do paměti dítěte. TS 1901 4–5b. Zabořili se do náboženské bažiny (rš).

= Je celý zadlužený až po uši (má velmi mnoho dluhů). Rgvl (LKŽ XIII 143). Když jsme přijeli k rodičům, co bys taky dělal: prací jsou úplně zavalení (pracují velmi mnoho), nemají kdy se věnovat hostům. Mžš (LKŽ XIII 144).

b) Byli jsme až po uši v dluzích (byli jsme velmi zadlužení). Dkš (LKŽ XIII 144).

Závislé podstatné jméno může mít přenesený význam a samotná slovní spojení mohou být frazeologizovaná.

Tas mezginys įsm ego į galvą (srov. įsmego į atmintį). Šts (LKŽ XIII 143). To rašytojo žodžiai kiekvienas įsm egęs jai į širdį. Žem (LKŽ XIII 143). Žodžiai kaip vinys įsm ego mano galvoje. Vaižg (LKŽ XIII 143).

Při srovnání slovních spojení slovesa smegti s tímto lexikálním složením se spojení slovesa klimpti ukazuje pouze jejich částečná shoda, např.: říká se į skolas | skolose įsmego a įklimpo, stejně tak į darbus | darbuose prasmege a įklimpo, avšak į atmintį, į galvą, į širdį įsmego, nikoli įklimpo.

2.3.0. Sloveso grimzti (2) je ve svém druhém významu synonymní se slovesy klimpti, smegti: DŽ je vymezuje odkazem na tato slovesa: „klimpti, smegti (do bláta, písku, sněhu)“. Ve svém základním významu patří uvedené sloveso do jiné synonymické řady (viz 3.1.0).

2.3.1. Se slovesem grimzti a jeho předponovými odvozeninami įgrimzti, nugrimzti, sugrimzti, apgrimzti trm., pragrimzti trm. se obvykle užívá konstrukce s předložkou į (nebo instrumentál – v nářečích), (a) méně často lokál (b).

a) Kámen se zabořil do země. J. Peníze s kotlem také zapadly do země. BsP I 102. Kola se zabořila do bláta. LzP (LKŽ III 606).

=Loď se zabořila do bahna až po boky. Sr (LKŽ III 605).

b) Hrad, který se na něm (na kopci) nachází, je zapadlý. BsV 162.

184

2.3.2. I s těmito slovesy se užívají konstrukce vyjadřující hranici děje (srov. 2.1.3., 2.2.5).

Loď se zabořila do bahna až po boky. Sr (LKŽ III 605).

2.3.3. Tvoří se spojení také s různými abstraktními podstatnými jmény (srov. 2.1.4., 2.2.6).

a) Kapitalistický svět se propadá do stále hlubších rozporů. T 1953 45.

Valeišové se propadají do dluhů. Avyž (LKŽ III 605). Propadnout se do nesnází. K I 308.

= Varkalienė si nevšimla, znovu pohroužená do víru těžkých myšlenek. Gud-Guz (LKŽ III 605). Další rok se propadl do věčnosti. BŽ 195.

b) Je celý pohroužen do práce. LKŽ III 605. Jiní už jsou po uši v dluzích. Kel 1933 69. Neviditelný řetěz nás spojuje s minulými generacemi, pohrouženými do mlh věků. VenclLL 352.

2.4.0. Význam slovesa smukti (2) „zanořovat se hlouběji, zapadat“ je druhotný. V základním významu tohoto slovesa — „sesouvat se dolů“ — je zakotven pohyb a jeho směr (dolů). V sémantickém prostředí typickém pro sloveso klimpti (viz 2.1.0) nabývá téhož významu jako uvedené sloveso, např. nohy se boří do bláta. (V tomto případě je sém „směrem dolů“ modifikován na sém „hlouběji“.)

2.4.1. Se slovesem smukti a jeho předponovými odvozeninami išsmukti, susmukti, nusmukti, pasmukti, stejně jako s jeho synonymem klimpti, se volitelně užívají dva závislé tvary — akuzativ s předložkou į (nebo ilativ) (a) a lokál (méně často) (b).

a) Nohy se boří do bláta, už nemůžu dál jít. Kv (LKŽ XIII 209). Do rozmoklé půdy, do bažiny se při chůzi boří nohy a voda čvachtá. J. Do úhoru se boří kola. J. Zabořil jsem se jako do jaury. Kl (LKŽ IV 315).

= Vůz se propadá do louže. Alks (LKŽ XIII 209). Stroj se propadl do bláta, takže ho vytáhli až dvěma traktory. Pak se celá svatba také propadla do země. Klt (LKŽ XIII 214). LTs IV 649.

b) Zapadl jsem na loukách. AvyžKK 268.

V kontextu s podstatnými jmény označujícími vodu nebo vodní plochy má však sloveso smukti jiný význam — „padat“ (realizuje se ve spojeních s konstrukcí s předložkou į).

Šel a šel po zamrzlém ledu, až spadl do jezera. Dkš (LKŽ XIII 211). Stál tam a stál, až všichni spadli do vody. Kv (LKŽ XIII 214).

2.4.2. I s tímto slovesem se stejně jako s jeho synonymy užívají konstrukce označující hranici děje (srov. 2.1.3, 2.2.5, 2.3.1).

Jak jsem zapadl do závěje až po uši! Vůz zapadl do bláta až po nápravy. Skr (LKŽ XIII 209). Kv (LKŽ XIII 211).

Obdobnou sémantickou funkci mají také konstrukce vyjadřující množství.

Ten kámen zapadl celý metr do země. Stavení se propadlo do země o půl metru. Pln (LKŽ XIII 211). Ktk.

Stejné konstrukce jsou možné i s dalšími zmíněnými slovesy, např.:

Vůz zapadl | zabořil se | zanořil se (do sněhu) půl metru hluboko.

2.4.3. Abstraktní podstatná jména s předložkou į byla nalezena u předponového slovesa išsmukti (srov. 2.1.4, 2.2.6, 2.3.3.).

185

Že ale zapadl, ten zapadl do bídy! Rmš (LKŽ XIII 211). Zapadl do té opilecké závislosti, ale nějak se z té kořalky zase dostal. Vdk (LKŽ XIII 211). Zapadl jsem do těch dluhů a nevím, jak se z nich vyhrabu. Al (LKŽ XIII 211).

Lokál je možný s příčestím minulým, srov. zapadlý v bídě, v dluzích.

2.5.0. Z pěti významů slovesa sėsti (5) je pouze 5. význam synonymní k probíraným slovesům: v DŽ je vysvětlen synonymem grimzti, v LKŽ také slovesem smegti. Tento význam souvisí s hlavním významem téhož slovesa – „zaujmout sedící polohu“ – sémem pohybu dolů, srov. Sedl si na lavici a Vůz zapadl do písečných dun.

2.5.1. Sloveso sėsti (5) a jeho předponové deriváty įsėsti, nusėsti jsou typičtější pro hovorový styl a nářečí. U nich převažuje konstrukce s předložkou į (nebo ilativ) (a), lokál je velmi vzácný (b).

a) Řepa je tak veliká a zapadla tak hluboko do půdy, že se při vytrhávání někdy odtrhnou listy. BubnŽDŽ 20.

= Kámen byl velký, ale teď zapadl hluboko do bažiny, vidět je jen vršek. Vlk (LKŽ XII 447). Vůz zapadl na louku a koně se ani nehnou. Alv (LKŽ XII 447). Země rozmrzla, a vůz tedy zapadl na mokřinu! Rod (LKŽ XII 447). Časy pominuly, věky pominuly, deště a vichřice strhly věžice, hradby se propadly do země. Krev (LKŽ XII 449).

V suchých písčinách kola zapadají až po náboje. LKŽ XII 442.

2.5.2. I s tímto slovesem se užívají konstrukce označující hranici děje (viz poslední příklad).

2.5.3. Sloveso sėsti má stejně jako smegti (viz 2.2.4) v kontextu se subjektem označujícím špičatý, ostrý předmět význam „zabodnout se“ a užívá se s konstrukcí s předložkou į (nebo ilativem).

Jak vystřelil, hned se mu kulka zaryla do hrudi. Ml (LKŽ XII 447). Srov. ještě: Jak se mu klíště zarylo do šíje, vyřízl ho nožem. Rdš (LKŽ XII 447).

2.5.4. Je-li činitelem děje kapalina nebo barva, má sloveso sėsti význam „vsáknout se“. Tento význam se realizuje také v konstrukci s předložkou į (nebo s ilativem).

Barva se vsákla do plátna. Bt (LKŽ XIII 447). Inkoust se vsákl do ubrusu, že ho ani vyprat nejde. Up (LKŽ XII 447).

2.6.0. Sloveso klimpti a slova s blízkým významem grimzti, smegti, smukti, sėsti (a jejich předponová odvozenina) tvoří synonymické konstrukce s předložkou į a lokálem, např.: vůz uvízl (zabořil se, zapadl, zaryl se) do písku | v písku.

2.6.1. V uvedeném lexikálním prostředí je konstrukce s předložkou į pravidelná a častější, zatímco lokál je méně častý. Lokál se neomezeně užívá se složenými perfektivními tvary slovesa (nebo s příčestími minulými), které mají sém „výsledného stavu“, odpovídající sémantickým požadavkům lokálu na kontext.

2.6.2. Lokál je typičtější pro věty s generalizovaným významem, zatímco konstrukce s předložkou į pro výpovědi s aktualizovaným významem, srov.: Upravujeme polní cestu, v níž auta zapadají a Traktor zapadl do půdy.

186

2.6.3. Lokál se častěji užívá v nářečích, zatímco konstrukce s předložkou į v psaném jazyce. To odráží obecnou tendenci k výraznějšímu prosazování analytických konstrukcí.

2.6.4. Možnost syntaktických forem s odlišnou sémantickou valenční schopností – lokálu a předložky į s akuzativem – pojit se se slovesem klimpti a jeho synonymy (grimzti, smegti, smukti, sėsti) je dána specifickou sémantikou těchto sloves. Vertikální pohyb do hloubky amorfní hmoty, který označují, lze chápat také jako neměnnost polohy předmětu, tedy jako nepohyb. To také podmiňuje pozici lokálu.

2.6.5. Konstrukce s předložkou į ve spojeních uvedeného lexikálního složení má poněkud modifikovaný orientační význam: označuje nikoli vnitřek ohraničeného předmětu, nýbrž hloubku amorfního předmětu. To je dáno sémantikou závislého podstatného jména. Odlišný je také význam pohybu této konstrukce: neobsahuje sém přiblížení, nýbrž označuje pohyb do hloubky amorfní hmoty.

3. Sloveso skęsti a slova s podobným významem

3.1.0. Slovesa skęsti (1) jsou vedle svého synonyma grimzti (1) sémanticky blízká slovesům nerti (1), nirti (1). Podobně jsou všechna definována i v DŽ₁, srov.: grimzti „klesat v kapalině dolů“, skęsti „klesat v kapalině“, nerti „ponořovat se, klesat do vody“, nirti „vlézat do vody, ponořovat se“. Jak je patrné z definic, význam těchto sloves zahrnuje ustálené sémy: pohyb, jeho směr (dolů) a oblast pohybu (kapalina, obvykle voda). Poslední uvedená séma odlišuje tato slovesa od řady synonym klimpti: v jejich sémantice je ustálena jiná oblast pohybu – viskózní, sypké látky (viz 2.1.0).

3.1.1. Slovesa skęsti, grimzti realizují svůj význam ve spojeních s lokálem podstatných jmen označujících vodu (a jiné kapaliny) nebo vodní plochy (řeka, jezero, bažina, laguna, oceán, bazén, pramen).

Kámen se potápí ve vodě. DŽ₁ 708. Suchý strom se ve vodě nepotápí. Ktk. Proč se ty lodě za bouří potápějí v moři. SNėr.

Ve vodě klesá, v bahně se boří. J.

3.1.2. Lokál se užívá také s předponovými odvozeninami uvedených sloves.

Téhle pírkové květince je těžko potopit se v laguně. Lnkv (LKŽ XII 845). V našem jezeře je kostel potopený (ponořený). Tvr (LKŽ XII 845).

A loďka se potopila do mořské hlubiny. JV 194. Síť v tůni celá klesá ke dnu. Sr (LKŽ III 605). Večer se vor potápěl v řece Miniji. TP 1881 1.

3.1.3. Konstrukce s předložkou į (nebo ilativ) se zkoumanými slovesy se užívá zřídka (a), s výjimkou konstrukce į dugną „na dno“ (a ilativu dugnan „na dno“) (b).

a) Sekera rychle klesla do hlubin laguny. Šd (BM 212). Poznamenej si, jak hluboko byla zkumavka ponořena do vody. LKŽ III 605.

= Do hlubin laguny se rybky potápěly. Lel (LKŽ XII 843). Včera spadl kbelík do studny. Lš (LKŽ XII 844).

b) Zvedl se větřík a převrátil loďku: a děvče se potopilo na dno moříčka.

Stn 5. Už klesá věneček na dno moříčka. KlvD 144.

187

Konstrukce na dno se od ostatních liší svou sémantikou: má jasný význam cílového bodu a aktualizuje sémantický rys přiblížení (k orientačnímu bodu) ve významu slovesa (srov. 2.6.5). Obecně lze konstrukci s předložkou į a uvedenými slovesy použít při popisu situací, v nichž je zřejmé přibližování subjektu k orientačnímu bodu, srov.: Slunce zapadalo do moře (nikoli však v moři).

S abstraktními podstatnými jmény se však předložka į vyskytuje častěji.

I do temnoty, i do ticha se noří bílé dny. GustPP 65.

V takovém lexikálním prostředí má i sloveso pozměněný — přenesený význam. Další příklady viz 3.1.8.

3.1.4. Sloveso skęsti ve významu (2) „zahynout utonutím, utopit se“ se užívá s lokálem podstatných jmen téže sémantické třídy jako ve významu (1) (viz 3.1.1). Rozlišovacím rysem těchto významů je povaha subjektu děje, srov. Loď se potopila v moři (význam (1), neživý subjekt) a Rybář se utopil v moři (význam (2), živý subjekt).

Gelbėk mane jauną vandenėly skęstant. JD 1531. Jūrą perplaukęs, klane nuskendo. NdŽ. Tai dalelė mano — valiai būčiau balelėj paskendus. Prng (LKŽ XII 844).

3.1.5. Konstrukce s předložkou į se slovesem tohoto významu se vyskytuje v některých nářečích (např. v klaipėdské oblasti) vlivem cizího (německého) jazyka.

Kolik jsem toho vypil kořalky, to bych se utopil v té kaluži. Plik(LKŽ XII 844). Tvůj děd se topil v moři, a ty se nebojíš utopit? Prk(LKŽ XII 843).

3.1.6. Sloveso skęsti (3) se užívá také s podstatnými jmény téže sémantické třídy jako sloveso klimpti (viz 2.1.0). Liší se však syntaktickou spojitelností těchto sloves. Typickým syntaktickým prostředím druhého z nich je konstrukce s předložkou į (viz 2.1.1 a násl.), zatímco u slovesa skęsti jde o lokál.

Na podzim a na jaře lidé téměř tonou v blátě (trš). Koně se až po prsa bořili do závějí (tsp). Kráva se utopila v hnoji [bez podestýlky]. Rs (LKŽ XII 843). Ta noha byla v seně zabořená, píchl jsem se vidlemi. Erž (LKŽ XII 843).

Srov. také: Takové pastviny bývaly, na takových jsi pásl, ne jako dnes, kdy se krávy topí v jeteli. Mšk(LKŽ XII 843).

V těchto kontextech má sloveso skęsti stavový význam „být ponořen“ (lze je nahradit slovem skendėti, slovesem se stejným kořenem, které výslovně vyjadřuje stav, např.: lidé tonou | jsou ponořeni v blátě). Právě tento význam určuje jeho syntaktickou spojitelnost.

3.1.7. Sloveso skęsti má poněkud odlišný stavový význam v kontextech, kde je subjektem nehybný předmět, např.: louka je zaplavena vodou, cesta byla pohřbena v prachu, palác pohltily plameny, pokoj je zahalen kouřem. I tento význam se realizuje ve spojeních s lokálem. Jak vidíme, subjektem stavu je nehybný předmět, avšak „pohybovat“ se může sama sféra stavu, srov.: louka je zaplavena vodou „voda zaplavila louku“, pokoj je zahalen kouřem „pokoj se naplnil kouřem“, cesta byla pohřbena v prachu „prach se zvedl na cestě“.

3.1.8. Abstraktní podstatná jména se slovesem skęsti (a jeho předponovými odvozeninami) se rovněž častěji užívají v lokálu, vyskytuje se však i akuzativ s předložkou-

188

pádem s předložkou į (nebo ilativem). Ve 12. svazku LKŽ jsou zaznamenána synonymní spojení s těmito podstatnými jmény: práce, dluh, trápení, spánek.

Vždyť jsem byl celý pohroužený do práce. Būg (LKŽ XII 845). Snažil se ještě více pohroužit do práce. Paukšt(LKŽ XII 844). – Není dobře, když se člověk příliš pohrouží do těch prací. Kps (LKŽ XII 845); Úplně jsem se utopil v dluzích, nevím, jak se z nich dostanu. Byli jsme utopení v dluzích. Dkš (LKŽ XII 844). – Nejhorší je, jak jsme se utopili v dluzích. Utopil jsem se v dluzích. Gl (LKŽ XII 845). Pohroužený do všemožných trápení zešedivěl. Krš (LKŽ XII 845). – Tápal a utápěl se v trápení. Lkm (LKŽ XII 844). V chalupě je tma a ticho, jako by se všechny kouty a zákoutí utopily ve spánku. Paukšt (LKŽ XII 844). – Ulehl jsem a pohroužil se do spánku. LKŽ XII 845. Co s těmi dětmi – jen spánkem pohroužené. Mlt (LKŽ XII 845).

Příkladů užití lokálu nacházíme mnoho, např.: pohroužil se do záležitostí, starostí, maličkostí, snů, zármutku, pověr, křivd, vzpomínek, myšlenek, lži, opojení a další. Vedle některých lokálových tvarů by mohla být i konstrukce s předložkou į, např.: pohroužil se do záležitostí | do záležitostí, do maličkostí | do maličkostí, do pověr | do pověr, ale pouze: pohroužil se v myšlenkách.

3.2.0. Slovesa nerti (1), nirti (1) se od slovesa skęsti (1) liší aktivitou subjektu (srov. Člověk se [vědomě] ponořil do moře a Člověk se [nevědomky] topil v moři) a tempem, intenzitou děje. V LKŽ je tento rys zahrnut do definice sloves (srov. „prudce vnikat, sestupovat (zpravidla do vody)“ (Viz sv. 12, s. 682), zatímco v DŽ₁ je bezdůvodně opomenut. Význam tohoto rysu dokládá i derivační význam uvedených sloves – „rychle jít, běžet, prchat, letět“ (např. Děti vyrazily dveřmi. DŽ₁425).

3.2.1. Sloveso nerti a jeho předponové deriváty pa(si)nerti, nunerti, sunerti, inerti, stejně jako sloveso nirti (a jeho deriváty panirti, numirti), se na rozdíl od slovesa skęsti pravidelně užívá s předložkou į a akuzativem (nebo ilativem) podstatných jmen označujících vodu nebo její vodní plochy.

Štika se ponořila do vody. Bor (LKŽ VIII 683). Dokáže se ponořit až do hloubky. Lž (LKŽ VIII 683). – Vesla s čvachtáním zajela do vody. Všechny žáby se ponořily do vody. Nejmladší rybář se ponořil do vody. Ach, proměním se v pestře zbarvenou štičku, ach, ponořím se do širého moře. Ptáci se vrhli do řeky. Vůz se ponořil do příkopu a nějakou dobu jej nebylo vůbec vidět ani slyšet. Vynořil se za vraty do studny. =Sám se jedním pohybem ponořil po prsa [v lovin, funě a myl se. LKŽ VIII 812; LKŽ VIII 684; LKŽ VIII 813; LB 147; Skr (LKŽ VIII 684); Vien (LKŽ VIII 684); J.; Balt(LKŽ VIII 812).

Lokál se s těmito slovesy užívá zřídka.

Vlasec se ponořil do vody. Dov(LKŽ VIII 813). A od kraje pořád plula a plula, uprostřed se ponořila. JD 76.

3.2.2. S uvedenými slovesy se střídavě spojují oba tvary – akuzativ s předložkou į (nebo ilativ) (a) a lokál (b) – podstatných jmen téže sémantické třídy jako u slovesa klimpti (viz 2.1.0.). V tomto případě patří uvedená slovesa do poslední uvedené sémantické skupiny.

189

a) Kajus se cítil, jako by se ponořil do závěje. Balč (LKŽ VIII 683). Skočil z trámu do kupky sena a zemřel v slámě. LKŽ VIII 813. Pařez čněl... hluboko do země spustil své mrtvé kořeny. Balt (LKŽ VIII 683).

= Jen vystrčíš nohu a ponoříš se do bláta. Dbk (LKŽ VIII 683).

b) Někdy se dokonce ponořil do závěje až po bradu. Šimk(LKŽ VIII 684). Pohled se zabořil do bláta. LKŽ VIII 813. Člověk by si řekl, že si jen tak lehne a leží, ponořený v trávě, naslouchaje poklidnému šustění broučků.BubnŽDŽ 82.

3.2.3. Obě formy se užívají i s abstraktními podstatnými jmény. Častější je konstrukce s předložkou į.

a) Aby zapomněl na starosti, ponořil se do každodenních povinností.Avyž(LKŽ VIII 664). Po návratu do Litvy se ještě více ponořuje do kulturního a literárního života té doby.LKŽ VIII 684. Ponořil se do práce jako moucha do medu.Pn(LKŽ VIII 684). Ponořil se do nejasných a sladkých snů, tak cizích jeho povaze.LKŽ VIII 813.

= Což vypil příliš mnoho medoviny, že se tak hluboce ponořil do spánku? Sruog.

b) Když jsi ponořen do takové práce, musíš chodit. Pp(LKŽ VIII 684). Kněžíček funí do polštáře a brzy se ponoří do říše snů.ČiurŠ₁ 140.

3.3.0. Sloveso skęsti, jeho synonymum grimzti se pravidelně užívají s lokálem, zatímco slovesa podobného významu nerti, nirti – v konstrukci s předložkou į.

3.3.1. S abstraktními podstatnými jmény však uvedená slovesa mohou alternativně pojit obě formy: lokál a akuzativ s předložkou į (viz 3.1.8; 3.2.3). V takovém lexikálně-syntaktickém prostředí mají slovesa přenesený význam.

3.3.2. Slovesa nerti, nirti ve významu „uvíznout“ také tvoří spojení se dvěma formami (viz 3.2.2), stejně jako sloveso klimpti.

4. Sloveso dėti a slova jemu významově blízká

4.0. Předponové odvozeniny slovesa dėti (1) (ve významu „učinit tak, aby zaujímalo místo“) padėti, sudėti a slovesa s blízkou sémantikou pa(su)guldyti, pa(su)statyti, pa(su)sodinti, pa(su)kabinti, pa(su)pilti, pa(su)kišti, su-krauti, sustumti, uždaryti, su(pa)talpinti atd. mohou vytvářet synonymní spojení s konstrukcí s předložkou į a s lokálem, srov.: padėjo šluotą į kampą | kampe, pakabino paltą į spintą | spintoje, numetė grėblį į patvorį | patvory. Je to dáno komplexní sémantikou těchto sloves: mají jak sémata pohybu (změny místa), tak sémata stavu (polohy); stav je navíc výsledkem ukončeného pohybu, tedy v tomto smyslu rezultativní. Sématum pohybu (výraznějšímu) odpovídá pozice konstrukce s předložkou į, zatímco sématu stavu odpovídá lokál. Na druhé straně tyto závislé tvary aktualizují příslušné sémantické rysy sloves, která determinují: konstrukce s předložkou į zdůrazňuje sématum pohybu, lokál pak jeho závěrečnou fázi (rezultativní stav).

190

4.1.0. Uvedená slovesa však tvoří synonymní spojení pouze s podstatnými jmény určitého lexikálního významu a zčásti určité morfologické stavby. Pravidelná jsou spojení s předložkou į (nebo s inativem – v nářečích).

4.1.1. Spojení s podstatnými jmény kampas, kertė označujícími místo ohraničené ze dvou stran.

Paděk šluotą į kertę.Grz(LKŽ V 628). Numetė batus į kampą.

= Nasypal obilí do kouta.Ktk.

b) Lazdą kampe pastačiau.Šll(LKŽ XII 698). Svečį pasodino kertėj, o patys susėdo iš šalių.Stk(LKŽ V 629). Kdykoli si na některého chlapce stěžuji, hned potrestá provinilce: vyžene ho za dveře nebo ho nechá klečet v rohu třídy u kamen. VaičnLMP 9.

U nepředponových sloves se užívá akuzativ uvedených podstatných jmen s předložkou į, např.: Šlamštus mesk į kertę.LKŽ V 628. Stato mokinį į kampą.DŽ₁ 738.

4.1.2. Spojení s podstatnými jmény s předponou pa- označujícími místo ohraničené z jedné či více stran (pasienis, patvorys, pakraštys; pagirnis, pašalys, palėpė atd.).

a) Lehla si na okraj, oni ji položili do pasienis, aby nespadla. ŠŽ 252. Sukrauk malkas į palėpį.Klov(LKŽ IX 253).

= Polož svazek lnu na půdu. Ob (LKŽ IX 253). Zavěs kosy do kůlny.Dglš (LKŽ IX 187). Nasyp písek na mez.Ds (LKŽ IX 382). Rozštípané dříví naskládejte na půdu.Sdk (LKŽ IX 253). Nasyp písek na okraj lesa.Ds (LKŽ IX 87). Postav len na leniště.Ds (LKŽ IX 179).

b) Dříví naskládáme do kůlny. DŽ₁ 527. Kočka tehdy neměla čas, položila dopis na půdu a po položení na něj zapomněla. BsP II 197. Polož lžíce na mez. Brž (LKŽ IX 381). Na půdě stodoly jsem nasypal chmel. Vv (LKŽ IX 253). Zavěs kosu v kůlně.Ut (LKŽ IX 253). Zavěsil slaninu až do kouta pod střechou, kam kočka nedosáhne.Všk (LKŽ IX 95). Zavři slepice do kurníku, aby se nerozutekly.Ds (LKŽ IX 182). Rozvěs prádlo pod přístřeškem, aby nezmoklo. Užv (LKŽ₁ II 1015). Lavice přisunuli ke stěně – no, a začaly tance. Cv (LKŽ IX 467).

Podstatná jména stejné morfologické stavby označující širší prostorové pojmy se však se slovesy uvedené sémantické skupiny užívají pouze v lokálu, např.: padėjo nešulį pamiškėj, pririšo arklį pakrūmėj.

4.1.3. Slovní spojení s lexikální skladbou probíranou výše (viz 4.1.1; 4.1.2), a to jak s konstrukcí s předložkou į (nebo s inativem), tak s lokálem, jsou synonymní. Liší se však navzájem četností užití. Konstrukce s předložkou į je s uvedenými slovesy pravidelná, zatímco lokál je mnohem méně častý. (Většina námi uvedených dokladů lokálu pochází z nářečí. Mohou se však uplatnit i ve spisovném jazyce.) Tento pád však převažuje u trpných příčestí minulých nebo u složených perfektivních tvarů utvořených z těchto příčestí, které mají sématum rezultativního stavu (k tomuto významu viz LKG 1971, 148 a násl.).

Všichni jsou dobří, jen jedenáctý je velmi špatný, maličký, seschlý, postavený přímo v rohu. ŠŽ 272. Gelda padėta pagirny. Er (LKŽ IX 87). Višta numėsta, palėpy pakišta (šluota). Dbč (LKŽ IX 254). Pakluonėj sukrauti šiaudai.

191

Ml (LKŽ IX 187). Truhly jsou umístěny podél stěny. J. Vizgirda nahlížel do svých časopisů a knížek, naskládaných na okraji lavice. Radv PV I 66. Nosítka stále leží odložená u plotu. ŽemR I 85.

Tyto konstrukce mohou podněcovat užití lokálu i s osobními tvary příslušných sloves, srov.: postavený v rohu | postavil do rohu, položený v komoře | položil do komory, naskládaný v kůlně | naskládal do kůlny.

4.1.4. Pasivní příčestí minulá sloves uvedených sémantických skupin (viz 4.0) nebo složené perfektní tvary vytvořené s jejich pomocí se užívají s lokálem také u podstatných jmen jiných významových skupin, např. označujících nádoby či místnosti (truhla, skříň, stodola, chlév aj.).

V té truhle jsou uloženy moje potraviny: chléb, sýry, máslo, maso na cestu. LKŽ XII 1076. Už tehdy cítil... vybíral si kravatu z celé hromady úhledně zavěšené ve skříni na vnitřní straně dvířek. VencIGD 322. Velká náruč šeříkových větví, namočených v džbánu a rozkvetlých do posledního kvítku, zakryla polovinu okna. KatMAR 159. Vítr je zavřený v sudu a ten je ucpaný v koleji. Jen naše sestřička sem doprovází [zemřelého] uloženého do bílé rakvičky. V kůlně je naskládána veškerá úroda. SV 8. BsO 44. Ktk. Celý jeho sklad (úspory) je uložen v bance. Up (LKŽ XII 118). Obilí je nasypáno do žlabu. Trg (LKŽ VIII 136). Smrčky se přivážejí namačkané v nákladních autech. LM 1985 51 15. Uprostřed náměstí stál kůň zapřažený v saních. AzyžKK 175. Šiml řehtá zavřený ve chlévě. Tilv (LKŽ₁ II 298).

Osobní tvary sloves se však obvykle užívají s akuzativem podstatných jmen uvedeného významu a s předložkou į, např.: uložil do truhly, namočil do džbánu, naskládal do kůlny, namačkal do nákladního auta, zapřáhl do saní, strčil do sudu aj.

Vyskytují se však i případy synonymního užití, srov.: Adomas už dávno pověsil v šatníku místo čepice hlavu (| do šatníku). GrušRŠ 87. Na bidle se maso střídá a suší v komíně. J. – Přines bidla, maso budeme sušit do komína. Skd (LKŽ₁ II 1016). Ve stodole uložíme mládence, v stáji postavíme koníka. NS 1066. Koně bych postavil na dvůr. Dkk (LKŽ I 345). – I koně postavil do chléva a nás pohostil. Zaplatil deset dolarů za lýkové sandály a postavil do okna (| v okně). Je třeba koně zavřít do chléva. – Zavři slepice do kurníku. Gs (LKŽ VIII 189). Eiš (LKŽ XIII 699). Ds (LKŽ II 298). – Ds.

Je třeba říci, že námi shromážděný materiál není úplný. Synonymní konstrukce bude možné systematicky popsat po prozkoumání valenčních vlastností sloves¹⁰.

4.1.5. Jak již bylo uvedeno, pozice lokálu je nejpevnější u pasivních příčestí minulých (nebo složených slovesných tvarů utvořených s jejich pomocí), a to vzhledem k jejich významu rezultativního stavu (viz 4.1.3, 4.1.4). Nabízí se otázka, zda lze lokál u pasivních příčestí nahradit konstrukcí s předložkou į (pokud se užívá i s osobními tvary týchž sloves, srov.: uloženo v truhle a uložil do truhly). Zdá se, že ano. Srov. analogické příklady užití této konstrukce (tj. s pasivními příčestími): Do studny je zasazen sud bez dna, s polámanými dužinami. MasAMB 398. Takové návrhy většinou

¹⁰ Slovník slovesných valencí zpracovává N. Sližienė.

192

se mě týkají, protože jsem posazen do první lavice a nemám se za co schovat. SajND 6. (Předložkové konstrukce s předložkou į v těchto větách lze snadno nahradit lokálem.)

Nahrazení lokálu může být obtížné, když je tento pád spojen dvojími syntaktickými vztahy, např. ve větě Širmelis žvengia tvarte uždarytas lokál podporuje jak sloveso žvengia, tak participium uždarytas.

4.2.0. Ke slovesům probírané sémantické skupiny (viz 4.0.) lze podmíněně přiřadit také slova rašyti, žymėti a jejich předponové deriváty¹¹, s nimiž se rovněž synonymně užívá lokál (a) a předložka į s akuzativem některých substantiv (b) (např.: knyga, bloknotas, sąsiuvinis, lapas aj.).

a) Išsiėmė mokytoja prieštvaninį parkelį ir kažką įrašė knygoje. MikeLLE 81. A bylo tam bylo mnoho věcí, které nejsou zapsány v žádných knihách a o nichž se nikdy nedozvíme. SimonGI 7. Volteris, vyslaný Petrohradskou akademií věd, sbíral naše pohádky a písně a zapisoval je na deskách. VencLL 363. Jūrenas si zase něco poznamenal v zápisníku. AvyžKK 191.

b) Podařilo se mu stručně je sepsat na pět lístků. BalčTVN 252. Když švec poznal, že ho už vedli na to místo, řekl vrahovi, který přišel a křídou napsal na dveře. BsP III 14. Předseda zapisoval do knížky. Kat MAR 160.

U substantiva označujícího plošné předměty může být lokál synonymní s konstrukcí s předložkou ant.

Na této stěně se píšou ta nejkrásnější i ta nejodpornější slova. Lankt MDT 52. Zapsal na tabuli zadání úlohy. AvyžKK 225. Psával... na prázdné listy vytržené z knih vězeňské knihovny. VencLGD 168. Tak jsem to napsal na papír a ten papír jsem nacpal do láhve. BubnŽDŽ 25. V těch slovech napsaných na tom papíře bylo tolik laskavosti! BalčAP 26.

Dlouhé, dlouhé roky života psaly v té tváři bolest a slzy... BilR I 220. Dříve psával číslice křídou na tabuli. A zase je to ta žačka, která na tabuli napsala slovo chybně. BubnŽDŽ 33. Stepukas si vleže zapisoval na papír zajímavější věci, které viděl na cestě. Marc.

Lingvisté už dávno upozornili na konstrukci psát na tabuli. Byla považována za nenormativní a opravovala se na lokál (psát na tabuli). Po nějaké době byla „rehabilitována“ (viz Piročkinas 1986, 210 a násl.). V poslední době se však opět navrhuje vrátit se k lokálu (viz Piročkinas 1986, 211). Podle našeho názoru jsou obě konstrukce v literárním jazyce náležité. Je třeba poznamenat, že tato synonymní dvojice není v jazykovém systému ojedinělá (srov. též Paulauskienė A., Tarvydaitė D. 1986, 95).

Lze uvést i více dvojic tohoto složení (tj. lokál | ant + genitiv), u jejichž náležitosti v literárním jazyce by neměly být pochybnosti, např.: roste na hoře | na hoře, žije na břehu | na břehu, setkali se na cestě | na cestě, leží na rovině | na rovině aj. Tato otázka však vyžaduje zvláštní výzkum.

¹¹ Sloveso rašyti se vykládá takto: „kreslit na papír nebo jinam grafické znaky (slova, číslice atd.)“ (LKŽ XI 214), zatímco DŽ 652 uvádí výraz vaizduoti (místo brėžti). Do definice by bylo možné zahrnout slovo obecnějšího významu dėti.

13. 678

193

5. Slovesa sėti, sodinti

5.0. Sloveso sėti ve významu „rozsévat semena do půdy připravené k růstu rostlin“ DŽ₁ 695 (a také odvozeniny s předponami pa-, su-, už-, į-), jakož i sloveso sodinti s blízkou sémantikou (jeho definice zní „zasazovat rostlinu nebo její sazenici, zahrabávat ji do země, aby rostla“ DŽ₁ 726) a také odvozeniny s předponami pa-, su- tvoří paralelní spojení se dvěma lokálními formami: lokálem a akuzativem s předložkou į, srov.: zasel len na úhoru | na úhor, sazenice sází v půdě | do půdy. To ukazuje, že uvedená slovesa mají komplexní význam se sémami pohybu a stavu (srov. 4.0). Kromě toho je v sémantice těchto sloves zakotvena i sémanta účelu „aby rostlo“.

5.1. Tato variantní syntaktická vazba sloves sėti, sodinti (a jejich předponových odvozenin) v spisovném jazyce nejspíše pochází z různých nářečí. Podle toho, co lze usuzovat z námi shromážděného materiálu, je lokál typičtější pro nářečí východní Litvy (a), zatímco pro západní nářečí je typická konstrukce s předložkou į.

a) Zasel na zahradě jarní pšenici. Tvr (LKŽ XII 462). Na úhoru jsem zasel len. Rm (LKŽ₁ II 588). Len jsme většinou vysévali na strništi po žitě, které jsme měli v nájmu. Sml (LKŽ XII 98). Zasel jsem len na vykáceném pozemku. Kp (LKŽ VII 406). Zasel jsem len na svahu. Ds (LKŽ IX 418). Na úhoru asi bude třeba sít jetel, protože tam dobře roste. Rk (LKŽ IV 315). Zasej mi žlutavý len do černozemě. Kš (LKŽ IV 413). Co právě zaseješ na takovém poli, to poroste. Srv (LKŽ I 243). Tolik lnu měl zaseto na úhorech! Pg (LKŽ₂ II 589). Na písku se seje jen pohanka, nic jiného tam neroste. Ktk. Do bramborového pole je třeba sít ječmen – dobře vzejde. Srv (LKŽ I 940). Když není rok lnu, zaseješ ho i do nejlepší půdy – neporoste, a dost. Vb (LKŽ XII 462).

Na úhoru brambory ani nesázej, stejně shnijí. Ktk (LKŽ IV 315). Letos jsem zasadil brambory do bělozemě, uvidíme, jak to dopadne. Srv (LKŽ I 507). Brambory není dobré sázet na tomtéž místě. Plm (LKŽ XIII 277).

Zaseli jsme ječmen do bahna ponechaného na louce. Žeml (LKŽ III 715). Len se seje na nově zorané půdě. VIkv (LKŽ X 169). Na nově zoranou půdu sít neuměl. Šlu (LKŽ X 169). Neměl jsem úhor, musel jsem sít žito na strniště. Vvr (LKŽ XI 555). Zasel jsem dva pūry do úhoru a půl pūru do pole po předchozí sklizni. Up (LKŽ I 345). Sel jsem na pole po předchozí sklizni, ale takový je výsledek. Dkš (LKŽ I 345). Zasadil bych si zelené routičky do dvou nových zahrádek. JD 76.

Zasadil jsem si do zahrádky spoustu blezdingů. Yl (LKŽ₁ I 908).

Obě lokální formy se pojí se slovesem sėti ve významu „sázet“ (o bramborách). (Jak známo, uvedené slovo má tento význam v žemaitských nářečích, viz LKŽ XII 459 a násl.)

Na mokrém místě jsem zasel – brambory shnily. Tl (LKŽ XII 463). Tam v té kotlině nemá cenu brambory ani sít, stejně shnijí. Škn (LKŽ VII 645).

Kdepak ty brambory porostou – už několik let je sejeme do pole po předchozí sklizni. Kair (LKŽ XII 459). Na tomtéž místě jsem zasel brambory, půda se už také vyčerpala. Vkš (LKŽ XII 462). Nesej ty brambory do prázdné brázdy. DūnŽ.

5.2. V psaném jazyce, zvláště v odborné literatuře, se uvedené lokální formy se slovesy sėti, sodinti (a jejich předponovými odvozeninami) užívají poněkud

194

diferencovaně. Konstrukce s předložkou į se užívá při důrazu na samotný výsev či sázení jako proces (a), zatímco lokál tehdy, když se nemá na mysli samotný proces, nýbrž jeho výsledek — pěstování (b).

a) Do neobdělaného strniště se seje i v naší republice. KolK 1986 36. Vznikají takové podmínky, že lesní plodiny lze vysévat do půd podobných těm, které se používají pro obiloviny. KolK 1971 36. Na jaře se do takto připravené půdy vysévají obiloviny speciálními secími stroji. KolK 1986 36. Čtyři pětiny z nich budou vysety na černý úhor, do jeteliny nebo na pole po ozimých travinách. T 1986 198.

Naklíčené brambory se sázejí do dostatečně proschlé a prohřáté půdy (když kvetou střemchy). KolK 1971 38. Klíčky dlouhé 8–10 cm se oddělí od hlízy a sázejí do zalité půdy. KolK 1984 51. Sazenice raných odrůd je nejlepší vysazovat na pole, když se zazelenají střemchy. Brambory a řepu sázejí do brázd. DŽ 908.

b) Při plánování zeleného krmného pásu by se směsi vikve s ovsem a další směsi měly vysévat do půd s různou vlhkostí. KolK 1971 37. V lehkých půdách je nejlepší místo jarní vikve či peluška vysévat krmný lupin nebo jeho směsi s ovsem. KolK 1971 37.

Zvyk vysazovat tento strom na usedlosti se už patrně začínal vytrácet. Jednotlivé stromy a keře se vysazují na náměstích, na okrajích lesa a u budov. RiepšMP 126. Tebe zasadili v zahradě, mě vypěstovala otužilka, chmelíčku popínavý, chmelíčku zelený. DrskD 256. Révu jsem vysadil v těžké hlinité půdě. KolK 1986 52.

Lokál a konstrukce s předložkou į zvýrazňují odlišné sémy ve významu sloves „sít“ a „sázet“. Význam těchto sloves ve spojení s lokálem se rovná významu slovesa „pěstovat“, zatímco v konstrukci s předložkou į odpovídá významům sloves „sypat“ a „vysazovat“, srov.: zasel len na okraji lesa = pěstuje len na okraji lesa a zasel len do černozemě = nasypal len do černozemě.

Obecně je lokál typičtější pro výpovědi s generalizovaným významem, zatímco konstrukce s předložkou į se užívá v aktualizovaných, konkrétních výpovědích, srov.: Pohanka se seje (| pěstuje) v písčité půdě a (Šimet) zasel pohanku do písčité půdy (u lesa).

5.3. Volbu lokálu nebo konstrukce s předložkou į mohou určovat také jazykové faktory — význam podstatného jména. Podstatná jména označující obdělávanou půdu či zeminu (jíl, písek, černozem, rašelina) se obvykle užívají s předložkou į, zatímco podstatná jména označující vymezená místa (zeleninová zahrada, sad, okraj lesa) s lokálem, srov.: zasel len do černozemě, do kyselé půdy, do mokré země a zasel len na okraji lesa, v sadu, na rovině.

Volba lokální formy může záviset také na syntaktické stavbě věty: konstrukce s předložkou į se užívá ve větách, v nichž se vyskytuje konstrukce s významem množství, která charakterizuje objekt.

Do té role zaseješ asi patnáct pūrů žita. Krkl (LKŽ₁ II 587). Na hektar vysadí tolik a tolik centů brambor.

V takovém kontextu získávají slovesa sít a sázet dodatečný sém „umístit“, který zase podporuje uvedenou konstrukci.

5.4. Podstatné jméno kalnas se u sloves sít a sázet užívá s předložkou ant (nikoli s į!) a zřídka také v lokálu.

13*

195

Loni v nížině byly brambory – utonuly; letos jsem je zasel na kopci – spálily se. Rdn (LKŽ XII 463). Rozsévači, oráči, odnes mě na kopeček, zasej mě do země, do jílovitého políčka. Nč (LKŽ VI 148).

Tatínek nepřišel: na kopci zaséval žito. Klvr. Zřídka se na kopci urodila pšenice. BsO 324.

Tento lokál má archaický charakter (viz Piročkinas 1986 211).

S předložkou ant se užívají také další podstatná jména označující vyvýšená místa nebo předměty, např.: Zasela jsem len na násep (d.)¹². Na kameni zaseješ – na prkně upečeš. Šll.

Konstrukce s předložkou ant, které se v nářečích (obvykle ve východní aukštaitštině) vyskytují s podstatnými jmény označujícími plochy (půda, oraniště, pole aj.), nejsou však pro spisovný jazyk přijatelné.

Tatínku můj, rodný můj, zasej len na mou zem. Dv (LKŽ IX 201). Zaséváš-li na rozoraném úhoru, chleba mít nebudeš. Vžns (LKŽ XII 458). Budeš-li hrách sít na rozoraném úhoru? Kp (LKŽ XI 555). Žito sejeme vždy na strništi. Ds (LKŽ V 344). Po zasetí žita do neúrodné půdy rozprostři slámu… J.

Z hlediska normy je třeba obdobně hodnotit také konstrukce s analogickým lexikálním složením, užívané se stavovými slovesy, např.: Na bělozemě letos roste dobrý len. Klvr (LKŽ I 507). Ve spisovném jazyce se užívá lokál, srov. roste na bělozemě.

6. Slovesa umístit, vejít se

6.0. Sloveso talpinti „zařídit tak, aby se vešlo“ je prefixální odvozenina slovesa tilpti. Jejich sémantický vztah je kauzativní: stav „být dost místa“, označovaný základovým slovesem tilpti, je výsledkem (důsledkem) aktivního děje vyjádřeného odvozeným slovesem talpinti. Syntaktická valence těchto sloves je však obdobná (viz dále).

6.1. Sloveso talpinti (a jeho prefixální odvozeniny sutalpinti, patalpinti, partalpinti nář.) může alternativně pojit jak lokál, tak konstrukci s předložkou į, např.: umístil seno ve stodole | do stodoly. To ukazuje, že toto sloveso obsahuje sémantické rysy pohybu i stavu (srov. 2.1.0.). Pravda, v tomto případě není pohyb výslovně vyjádřen. Uvedené sloveso má obecný význam zahrnující několik konkrétních významů, což vyplývá z kontextu, srov.: umístil seno do stodoly = naskládal…, umístil mouku do pytle = nasypal…, umístil věci do kufru = naskládal … atd.

Slovesa DŽ₁ talpinti, patalpinti jsou uvedena s lokálem, zatímco sutalpinti s konstrukcí s předložkou į.

V nářečích se však s těmito slovesy užívají obě závislé formy: lokál (a) a konstrukce s předložkou į (b).

¹² V nářečích se toto podstatné jméno užívá také s předložkou į, např.: Zasela jsem len do náspu. Akm.

196

a) Jestliže v těch kůlnách neukládali obilí nebo krmivo, pak je skládali na poli. Dauk. Seimelis se ubytoval v budově magistrátu. Simon. Nepojali jste všechny věci [do vagónu]. Kps.

b) Co by se dalo jíst, nevešlo by se [mléko] do jednoho vědra. DunŽ. Nedávej [věci do kufru], dáme je zvlášť. Krš. Byli jsme ubytováni v barácích. Plšk. Letos je žito dobré, nebudeme ho moci všechno umístit do stodoly. Vkš. Snad seno naskládám na jeden konec stodoly. J. Možná se nám [žito do pytle] vejde? Rs. Otevřel, nahnal ptáky na dvorek a do chlévů, kam se jen vešli. BsP III 270.

Zvratný tvar susitalpinti se obvykle užívá s lokálem.

Vejdeme se v zimě všichni do jednoho pokoje? PnnA. Jak jste se sem susitalpinot vešli do tak maličké místnůstky? Prn. Všichni se snad vejdou do té chalupy. Jdr. Všichni [děti ve škole] se nevejdou od rána, po obědě chodí další. Krš. Nevím, zda se oba vejdeme do jedné postele. Vkš.

Toto sloveso lze nahradit slovesem sutílpti.

6.2. Sloveso (su)tilpti, na rozdíl od svého odvozeného slovesa (su)talpinti, které označuje aktivní děj, má zřetelný stavový význam „být dost místa, vejít se“. Tento význam podmiňuje pozici lokálu u uvedeného slovesa.

Do nádoby se vejdou tři litry. DŽ 851. Do těch rohů se vejde od půl do 3 lahví vína. LT II 114. Dvě kočky se do pytle nevejdou. LTR (Grv). Velká moudrost se vejde do malé hlavičky. LTR (Srd). Všechno, co si přinesl, se vešlo do kapes obnošeného černého kabátu. PocRM.58. Moničino věno se vešlo do malé truhličky. CvŽM 21. Všichni ti otroci se zlatými podnosy se do jejich domu nevešli. BalčTVN 225. Všichni jsme se vešli do autobusu. NdŽ. Dříve se všichni vešli do jedné chalupy. Dglš.

S tímto (tj. stavovým) slovesem se však užívá i konstrukce s předložkou „į“, což se vysvětluje obtížněji. To je zřejmě dáno analogií s příbuzným slovesem talpinti, vedle něhož je uvedená konstrukce sémanticky jasně motivována.

Kolik se vejde do vozu, tolik vezmeme. DŽ 851. Vejde se ta věcička do krabičky? Vrb. Všechny jeho nástroje se vešly do jednoho sáčku. Prn. Do dvora se vešli všichni. VIkv. Mléko od jedné krávy se nevejde do nádoby na dojení. Vkš. Do toho hrnce by se nevešla ani jedna tvoje noha. BalčTVN 12.

Jak známo, každý závislý tvar zvýrazňuje různé sémantické rysy slova, které určuje. Konstrukce s předložkou „į“ má sém pohybu, který může vyjadřovat i sloveso. Tato konstrukce se skutečně snáze říká u těch slovesných tvarů, které označují dosud nerealizovaný stav: k jeho uskutečnění je zapotřebí aktivního děje. Konstrukce s předložkou „į“ právě na tento děj odkazuje, srov.: vejde se do krabičky = lze umístit do krabičky, nemůže se vejít do hrnce = nemůže být umístěno do hrnce.

Obě závislé formy užívané se slovesem (su)tilpti jsou tedy motivovány.

197

7. Sloveso rinktis

7.0. Sloveso rinktis a jeho předponová odvozená slovesa susirinkti, prisirinkti rovněž vytvářejí paralelní spojení s lokálem (a) a s konstrukcí s předložkou į (b). To ukazuje, že mají komplexní význam zahrnující sémantické rysy pohybu a stavu.

a) Na dvoře se už scházely děti. BaltrTK I 39. Žemaité by neuctívali své bohy, nescházeli by se v lesích pod posvátnými duby. VienR IV 101. Všechny husy se už shromáždily v ohradě. Grž (LKŽ IX 324).

Srážejí se obláčky, plují podél okrajů. Od polí se bratři sbíhají do zeleného lesa. BorNA 64. Aby znovu bránili svou svobodu a pomstili své útrapy — jako za časů předků — scházejí se Litevci v lesích. KorsPj 55. Do posvátných lesů neboli hájů se Litevci scházeli s rodinami. RiešMP 31.

Lokál v uvedených větách lze snadno nahradit konstrukcí s předložkou į a naopak, srov.: scházeli se na dvoře | na dvůr, sbíhají se do lesa | v lese.

7.1. Podobná paralelní spojení vytvářejí také synonyma slovesa rinktis. Městečko se zaplnilo davy (| do městečka se nahrnuly davy). ŽemR I 314. Vrabčata se slétla na strom (| na stromě) a rozhlížejí se, kde je ta kočka. MašAMB 217. Včely se slétly do dutiny. Ig (LKŽ₁ II 862).

8. Závěrečné poznámky

8.1. Lokální lokál a konstrukce s předložkou į mají stejný orientační význam — označují vnitřek věci (např.: v lese – do lesa), ale v zásadě odlišné významy pohybu a tomu odpovídající odlišnou sémantickou valenci. Typickým prostředím pro užití konstrukce s předložkou į jsou slovesa pohybu (nebo slovesa nesoucí tento sémantický rys), zatímco pro lokál jsou naopak typická slovesa nepohybu (zpravidla stavu).

8.2. Existuje však několik sloves, s nimiž se střídavě užívají obě uvedené formy — lokál i konstrukce s předložkou į. To ukazuje, že tato slovesa mají ve své sémantické struktuře rysy odpovídající sémantickým požadavkům lokálu i konstrukce s předložkou į na kontext. Některá slovesa lze interpretovat dvojím způsobem, u jiných lze rozpoznat komplexní význam zahrnující sémantické rysy pohybu a stavu.

8.3. Lokál a konstrukce s předložkou į se alternativně užívají se slovesem klimpti a jeho synonymy (viz 2). Význam těchto sloves lze interpretovat dvojím způsobem: jako pohyb (častěji) a jako nepohyb (méně často). Pohyb amorfní masy do hloubky, který tato slovesa označují, lze totiž chápat i jako nezměněné umístění věci (ve srovnání s horizontálním pohybem), tedy jako nepohyb.

8.4. Sloveso dėti (a slova s podobným významem), slovesa sėti, sodinti, talpinti, rinktis mohou vzhledem ke své komplexní sémantice alternativně přijímat konstrukci s předložkou į nebo lokál. Jejich sémantická struktura zahrnuje rysy pohybu a stavu. První (tj. pohyb, změna umístění věci) je výraznější a určuje pozici předložky į u uvedených sloves, zatímco druhý je potenciální (označuje stav jako výsledek ukončeného pohybu) a určuje pozici lokálu.

198

8.5. Lokál se neomezeně užívá se složenými tvary (nebo příčestími) uvedených sloves, které mají gramatický význam výsledného stavu.

8.6. Lokál a konstrukce s předložkou į zvýrazňují odlišné sémy určovaného slovesa. Konstrukce s předložkou į aktualizuje sému pohybu, zatímco lokál sému stavu. Tyto rozdíly však z hlediska komunikace (informace) většinou nebývají významné a uvedené tvary se užívají alternativně, srov.: srov.: zaseli žito do vlhké půdy | ve vlhké půdě.

8.7. Lze se domnívat, že taková variantní syntaktická slučitelnost uvedených sloves přešla do spisovného jazyka z různých nářečí.

ZKRATKY

BubnŽDŽ — Bubnys V. Alkana žemė. Po vasaros dangum. Nesėtų rugių žydėjimas. V., 1977.

DrskD — Druskininkų dainos / Užrašė J. Balčikonis. V., 1972.

DūnŽ — Vitkauskas V. Šiaurės rytų dünininkų šnektų žodynas. V., 1976.

DŽ₁ — Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. V., 1972.

GustPP — Gustaitis A. Pasiglostymo palaima. V., 1987.

KolK — Kalendář kolchozníka.

LanktMDT — Lankutis J. Justino Marcinkevičiaus draminė trilogija. V., 1977.

LKG — Gramatika litevského jazyka. V., 1965—1976. Sv. 1—3.

LM — Literatura a umění (týdeník).

PocRM — Pocius A. Randai medyje. V., 1968.

RadzPV — Radzevičius B. Priešaušrio vieskeliai. V., 1985.

RiepšMP — Riepšas E. Miškas ir žmogaus poilsis. V., 1981.

SajND — Saja K. Za neotvíranými dveřmi. V., 1978.

SV — Zraněný vítr: Litevské lidové mytologické pověsti / Uspořádal N. Vėlius. V., 1987.

SŽ — Stebuklingas žodis: Lietuvių liaudies pasakos / Parengė K. Aleksynas. K., 1985.

VaičnLMP — Vaičiūnienė T. Literatūros ir meno pasaulyje: Atsiminimai. V., 1986.

VenclLL — Venclova A. Literatūra ir liaudis. V., 1974.

vert — jazyk překladu.

Ostatní zkratky jsou jako v akademické „Gramatice litevského jazyka“ nebo ve velkém „Slovníku litevského jazyka“.

LITERATŪRA

Kilius J. Vietos prielinksnių ir linksnių sistema bendrinėje lietuvių kalboje // Mokslo kalbos problemos. V., 1972. P. 23—44.

Kilius J. Orientacinių reikšmių struktūra lietuvių kalboje (Apie vietos prielinksnių ir linksnių reikšmes) // Kalbotyra. 1977. T. 28(1). P. 40—49.

Laigonaitė A. Vietininkų reikšmė ir vartosena dabartinėje lietuvių kalboje. V., 1957.

Lyberis A. Sinonimų žodynas. V., 1980.

Lietuvių kalbos gramatika. V., 1965. T. 1; 1971. T. 2; 1976. T. 3.

Paulauskienė A., Tarvydaitė D. Gramatikos normos ir dabartinė vartosena. V., 1986.

Piročkinas A. Jono Jablonskio kalbos taisymai. K., 1985.

Plečkaitis R. Logikos įvadas. V., 1978.

Valiulytė E. Prielinksnio į reikšmės ir vartojimas dabartinėje lietuvių kalboje // Lietuvių kalbotyros klausimai. 1964. T. 7. P. 97—117.

Zinkevičius Z. Lietuvių dialektologija. V., 1966.

Владимирский Е. Ю. Система предложно-падежных конструкций с пространственным значением в современном русском литературном языке: Автореф. дис. …канд. филол. наук. М., 1972.

199

Мартынов В. В. Функциональная грамматика и категория языка // Проблемы функциональной грамматики. М., 1985. С. 155—161.

Никитина С. Е. О семантическом варьировании русских предлогов // Семантическое и формальное варьирование. М., 1979. С. 108—147.

Новиков Л. Н. Семантика русского языка. М., 1982.

Шведова Ю. Н. Детерминирующий объект и детерминирующее обстоятельство как самостоятельные распространители предложения // ВЯ. 1964. № 6. С. 77—93.

СИНОНИМИЧЕСКОЕ УПОТРЕБЛЕНИЕ МЕСТНОГО ПАДЕЖА И ПРЕДЛОГА į С ВИНИТЕЛЬНЫМ ПАДЕЖОМ

Резюме

Семантическую структуру форм локального значения образует совокупность семантических компонентов двух видов: ориентирующее и двигательное значения.

Местный падеж и конструкция предлога į с вин. п. имеет тождественное ориентирующее значение — обозначает место внутри ориентира и совершенно различные двигательные значения: предложно-падежная конструкция указывает на движения субъекта, а местный падеж — наоборот — на неподвижность (обычно на его местонахождение). Данные формы на основе ориентирующего значения образуют сильную семантическую оппозицию (дифференциальные признаки — двигательные значения); ср.: miške ‘в лесу’ — į mišką ‘в лес’.

Однако встречаются немногочисленные глаголы, которые могут альтернативно сочетаться и с местным падежом, и с предложно-падежной конструкцией, образуя синонимичные словосочетания, ср.: vežtimas klimpo į dirvą | dirvoje ‘воз увязал в почву / в почве’. Соответствующей альтернативной синтаксической сочетаемостью отличаются глаголы: семантического ряда klimpti (į purvą | purve) ‘вязнуть (в грязь / в грязи)’, kristi (į kampą | kampe) ‘класть (в угол / в углу)’, а также глаголы sėti (rugius į dirvą | dirvoje) ‘сеять (рожь в почву / в почве)’, sodinti (bulves į drėgną žemę | drėgnoje žemėje) ‘сажать (картофель) во влажную землю / во влажной земле)’, talpinti, tilpti (į kambarį | kambaryje) ‘поместить, вместиться (в комнату / в комнате)’, rinktis (į mišką | miške) ‘собираться (в лес / в лесу)’.